Ponožky v sandálech 002, Miluju tě i s chybami

Jiraiya se tedy rozhodl, že taky vstane a že si udělá snídani. Viděl, že Akyu má dost na spěch.
"Kam spěcháš?" zeptal se a začal si pracně odkrajovat chlebové kůrky, které tak nesnášel.
"Půjdeš zase o dům dál?"
"Jestli narážíš na to, že vypadnu z Konohy, tak ne, nevypadnu." Oblékla si poslední kousky oblečení a zamířila do koupelny. Zaskočený Jiraiya se zakousl do chleba, který si předtím namazal máslem a začal hledat svoje oblečení poházené po celém pokoji.
"Jak to myslíš? Rozhodla jsi se tu zůstat?"
"Jo. Mám tu byt i práci, takže tu zůstanu." zakřičela Akyu z koupelny a strčila si kartáček do pusy. Jiraiya si natáhl kalhoty a dál se věnoval svému chlebu.
"A co děláš?" zahlaholil.
"Dělám v obchodě s oblečením." řekla Akyu a vyšla z koupelny. Byla krásná a Jiraiya se přistihl, že na ní jenom tak zasněně civí. Zamrkal, aby se trochu vzpamatoval a ukázal na svůj chleba.
"Máš taky hlad?" zeptal se starostlivě a začal před ní šermovat od másla upatlaným nožem.
"Ne, dík. Spechám do práce." Odbyla ho Akyu a pracně si na nohu nazula sytě červenou lodičku.
"V tom případě tě doprovodím." Nastavil Akyu rámě a ta ho s potěšením přijala.
"Nebudeš si ani čistit zuby?" zeptala se s povytaženým obočím.
"Ne." odpověděl Jiraiya a Akyu se zkřivil obličej.
"No fuj!" zakřičela mu do ucha a oba se tomu začali smát.
Jiraiya s Akyu došli do celkem blízkého obchůdku, který byl tak nějak zastrčený v rohu, kam moc lidí nechodí. Akyu zalovila v kabelce až konečně našla klíč, kterým obchod odemčela.
"Můžu tu s tebou zůstat?" zašeptal stydlivě Jiraiya a Akyu se na něj překvapeně prudce otočila.
"A ty bys chtěl?" Vyplázla na něj jazyk a otočila cedulku na dveřích, na které stál nápis Otevřeno. Jiraiya se snažil neprojevovat moc zájmu a tak jenom pokrčil rameny.
"Stejně nemám co dělat..."
"Aha, tak fajn." řekla Akyu a začala upravovat figuríny oblečené do elegantních šatů. Jiraiya si začal všechny figuríny prohlížet a divil se hedvábným košilím, pánským oblekům a kravatám s puntíky a kachňátky. Po půl hodině se už celkem nudil a tak si začal zkoušet všelijaké barety, klobouky, extravagantní brýle a do zrcadla na sebe dělal ksichty, vyplazoval jazyk, vytahoval si tváře a podobně. Akyu nejdřív vyprskla smíchy, až její smích přešel v nekontrolovatelný chechot. Malém jí z toho vytryskly slzy, protože kdo by se nesmál padesátiletému chlapovi, který šaškuje před zrcadlem, jako pětileté děcko.
"Proč se směješ?" divil se Zvrhlík a posadil se na židli na kraji obchodu tak, aby měl na Akyu dobrý výhled. Akyu se rozdýchala a pak zopakovala Jiraiyův oblíbený posunek-pokrčení rameny. Jiraiya povytáhl obočí a pak si odkašlal.
"Dozvím se o tobě konečně něco?" Snažil se odvést řeč od tématu-jeho šaškování.
"A já o tobě?" opáčila Akyu a vylezla na žebřík, aby dosáhla na večerní šaty, které ležely nahoře na skříni.
"Dáma má přednost." usmál se škodolibě Jiraiya a zkřížil si nohy do tureckého sedu.
"A co bys chtěl vědět?"
"Nevím, všechno." hlesl a opřel si bradu o ruku, vyčkávajíc nějaký příběh.
"No," začala Akyu a Jiraiyovi se upřeně zahleděla do očí.
"Nemám rodiče, protože mě prý opustili a tak sem vyrůstala v děcáku. Ráda bych je poznala, ale vím, že to se asi nestane. Dojemnej příběh.. Víc už ale nemám co vyprávět." Odvrátila se od něj, nejspíš aby skryla slzy. Jiraiya hbitě sklouzl že židle a přešel až k ní. Chytil ji jemně za bradu, otočil si ji k sobě a zadíval se jí do očí. Nevěděl, co má v takové situaci vůbec udělat, protože mu ženské obvykle na rameni neplakaly, ale potom Akyu instinktivně chytil kolem boků, přitiskl si ji k sobě a objal ji. Uslyšel její divoce bijící srdce a na své hrudi cítil její zrychlený dech. Kdo ví, jak dlouho by se tam k sobě tiskli, kdyby je nevyrušilo zazvonění zvonku u dveří, které signalizovalo, že přišel zákazník.
"Aha! Já to věděl, že ste to vy, Zvrhlý poustevníku!" Ozval se ode dveří rozverný hlas a Jiraiya sebou překvapeně trhnul a od Akyu odskočil.
"Tak sem vás našel, teď pykám já a vy se schováváte!" Vyplázl chlapec s blonďatým čírem na hlavě jazyk a složil si ruce na prsou.
"Na-Naruto!" zavřískal naštvaný Zvrhlík a začal Naruta tlouct do hlavy. Ten se vymanil z jeho sevření a odskočil stranou.
"A co tady děláte? Ste tu s ženskou jo?" zeptal se na půl pusy a otočil se na zaskočenou Akyu.
"Ste si myslel, že když se zašijete v takovýmdle obchodě a budete se muchlovat s nějakou ženskou, že vás nenajdu?" Jiraiya stál před Narutem, jako opařený a nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet. Zato Akyu v tom měla jasno, protože ta se válela po zemi a od smíchu ji bolelo břicho.
"Vite co, já už nechcu hrát na schovku. Poďte mě radši naučit ten novej chmat, jak ste slíbil!" prosil Naruto a tahal Jiraiyu za rukáv. Jiraiya se snažil Naruta z rukávu setřást a když se mu to konečně povedlo, chytil ho za obě dvě ramena a podíval se mu do očí.
"Teď ne, Naruto. Teď sbírám data pro svou novou knížku." řekl trpělivě Jiraiya, i když by Naruta nejdraději vykopnul ze dveří.
"Už zás?" Svěsil ramena a naklonil hlavu.
"Není náhodou můj trénink důležitější?" Jiraiya zakroutil hlavou a otočil Naruta směrem ke dveřím.
"A teď běž, Naruto." Vystrčil ho z obchodu.
"A najdi si nějakou vlastní zábavu." Zavřel za ním dveře. Naruto se naštvaně otočil na patě a odkráčel pryč. Zvrhlík se svalil na židli, oddechl si a otřel si pot z čela.
"Nečekal jsem, že to s tím klukem bude tak těžký." Protočil panenky, očima začal skenovat obchod a hledal, kde se Akyu schovala. Za pultem uslyšel nepatrný chichot, tak znovu vstal a naklonil se přes onen pult. Akyu ležela na studené zemi a třáslo se jí celé tělo, buď zimou, nebo v tom lepším případě od smíchu. Jiraiya přeskočil pult a pomohl dívce vstát.
"Co to bylo?" Přijala Akyu ruku a vyškrábala se na nohy. Jiraiya jí začal vysvětlovat, že kvůli Narutovi nemá ani chvilku pro sebe a tak si vymyslel hru na schovávanou.
"No a jak je vidět, ani ta hra ti moc nepomohla, protože ten tě najde všude " Chytil Akyu další záchvat smíchu a znovu padla Jiraiyovi kolem krku. Ten cítil, jak sebou její křehké tělíčko cuká a ona ne a ne přestat s tím smíchem. Jiraiya najednou zpozorněl, protože si všiml, že se zase někdo snaží dostat do obchodu.
"Naruto, neříkal jsem ti snad..." začal v domnění, že ho zase přišel otravovat Naruto, ale jenom co se otočil, zastavilo se mu srdce. Před ním stála vyjeveně Tsunade s pootevřenou pusou a neschopná se pohnout.
"Tsunade..." zašeptal Jiraiya a chtěl jí zabránit v tom, aby utekla, ale nepovedlo se mu to. Tsunade ho viděla, jak se tady objímá s Akyu a evidentně jí to dost vzalo. Kdo ví, proč vlastně. Vždyť za ty roky byl snad každý zvyklý na Jiraiyovy úlety a dokonce i Tsunade se s tím smířila. I když nevěděla, že Jiraiya se tak akorát snaží zapomenout na to, že s Tsunade nemůže být. Jiraiya od sebe odstrčil Akyu a odvrátil se stranou. I Akyu viděla utíkající Tsunade a nejspíš jí došlo to, co jí dojít mělo. Nechtěla se ptát, věděla, že se Jiraiya musí se svým trápením vyrovnat sám. Jiraiya mlčky vstal a bez toho, aniž by se na Akyu snad jen podíval, odešel z obchodu na ulici. Když už si myslel, že se mu zlomené srdce slepilo dohromady, Tsunade se znovu objevila a ještě k tomu ho načapala! Jiraiya by se nejraději začal tlouct do hlavy. Rozhodl se, že Tsunade najde a prostě jí všechno vysvětlí už jenom kvůli tomu, aby se dozvěděl, proč jí to tolik vzalo. Věděl, kde by asi tak mohla být a tak zabočil za roh, až došel k herně, kde Tsunade trávila všechen volný čas.
"Tsunade, pojď odsud." Zacloumal s ní, když ji našel sedící za barem se sklenkou alkoholu v ruce. Ona se mu vysmekla a místo toho, aby někam chodila, přikázala si další skleničku.
"Pojď sakra!" zvýšil Jiraiya hlas a chytil Tsunade za paži.
"Nech mě, ještě jsem se nestihla ani pořádně opít a ještě bych si ráda zahrála." Trvala si na svém Tsunade a polykala slzy. Jiraiya ji násilím vytáhl z herny a usadil ji na lavičku. Sám si sedl vedle ní.
"Poslyš, musíme si promluvit." začal.
"Nemusíš mi nic vysvětlovat, Jiraiyo. Já jsem viděla dost." opáčila Tsunade a odvrátila se od něj. Jiraiya si chytil hlavu do dlaní a vzlykl.
"I když sakra nechápu, jak si můžeš tak mladou holku pustit do života!" zakřičela a vlepila Jiraiyovi pohlavek. Potom se ale stáhla a znovu se otočila.
"Já ji ale nemiluju." hlesl. Tsunade se na něj překvapeně podívala.
"Takže jde jenom o postel?" zeptala se s nadějí v hlase a Jiraiya přikývl.
"Znám ji od včerejška. Samozřejmě, že jde jenom o postel. A nemám v úmyslu, aby se to přehouplo ve víc, než přátelství." oplatil jí pohled. Tsunade se zamlžily oči slzami a tak si je rychle z očí otřela.
"Proč tě to tak vzalo?"
"Ty to vážně nevidíš?" Zatřásl se jí hlas a najednou prudce vstala.
"Ale co mám vidět?" Nechápal Jiraiya a taky si stoupl. Tsunade zakroutila hlavou a otočila se k němu.
"Nemůžu už dál žít s tím, že s tebou nemůžu být." Jiraiya se zasmál, i když to v takové situaci nejspíš nebylo úplně vhodné.
"Jakto, že se mnou nemůžeš být? To přece není pravda, nic nám nebrání!"
"Vždyť víš že ano. Nedokážu snést ty tvoje úlety a zábavu.. a pití!" řekla.
"To je to samé, jako kdybych řekl, že já nedokážu snést tvoje neustálé hraní na automatech, alkohol a obdivovatele. Tsunade, vždyť já tě miluju i s veškerými chybami." Chytil Tsunade za ruku a přitiskl si ji k sobě. A pak se stala ta jediná možná věc, která se v tu chvíli mohla stát. Jiraiya si uvědomil, že o tomhle neohrabaném polibku snil snad celou věcnost. Tsunade se ale znenadání od Jiraiyi odtrhla a pustila mu ruku.
"Nemůžu, promiň." zašeptala. Potom se s lítostí v očích otočila, utekla pryč a nechala tam Jiraiyu stát samotného, jen s jeho myšlenkami.