Ponožky v sandálech 001, Moc mě těší

Pevně sevřel skleničku a hodil do sebe zvyšek jejího obsahu. Obličej se mu zkřivil. Vlastně mu whiskey nikdy moc nechutnala, ale většinou spolehlivě zbavovala problémů alespoň do té doby, než vystřízlivěl. Svoje sevření povolil, malíčkem začal do sklenky vyťukávat pravidelný rytmus jedné písně a rty naznačoval její slova. Na Jiraiyově tváři vyvolala alespoň nepatrný úsměv, ale i za ten byl rád. Potom s překvapením zjistil, že sklenka, kterou drží v ruce, je už nějakou dobu prázdná. Položil ji na stůl, rukou ji posunul dál od sebe a chraptivým hlasem oznámil barmanovi, že si dá ještě jednu. Kdo ví, kolikátá už to byla. Jiraiya tam v baru seděl už hodnou chvíli, ale noc byla ještě mladá, tak proč tu ještě nepobýt? Zrovna když se právě ukázala jeho budoucí společnice na příštích pár hodin. Jiraiya si jí povšimnul už dříve, jak nenápadně prochází kolem baru, ve kterém seděl. Tedy alespoň se snažila být nenápadná, ale každý zná Jiraiyu, ten má na ženský čuch a jejich přítomnost vycítí na kilometry daleko. Sympatická černovláska se nakonec po nedlouhém rozmýšlení a beze slova posadila vedle něj a objednala dvakrát sake na rozehřátí. Když před ní přistály dvě sklenky, jednu si vzala do ruky a druhou popostrčila před Jiraiyu. Ten ji mlčky přiložil k ústům, ale potom ji zase zmateně položil.
"Na co připíjíme?" zeptal se zvědavě a poprvé se na černovlásku otočil, aby si ji mohl lépe prohlédnout. Žena, nebo spíš ještě dívka, naklonila hlavu, nechala své vlasy aby jí spadly na jednu stranu a začala předstírat, že přemýšlí. Jiraiya těkal očima po jejím obličeji, tmavých očích a plných rudých rtech. Hleděl na ni, jak si pohrává s jednotlivými pramínky vlasů. Dívka z jeho pohledu byla dost nervózní a na tvářích se jí dokonce objevily nepatrné ruměnce.
"Na neprobádané vody noci." řekla po chvíli a pak se napila. Jiraiya vypadal, že se s tím spokojil a tak do sebe nalil další skleničku a blaženě si oddechl. Tu dívku neznal. Neznal ani její jméno, ale doufal, že alespoň pro dnešní noc zažene jeho trápení a výčitky svědomí. Očima hypnotizoval další prázdnou skleničku, jakoby čekal, že se mu sama znovu naplní. Bylo vidět, že černovláska je z Jiraiyova neustálého mlčení trochu nesvá, tak pro jistotu hlasitěji zakašlala, aby si jí všimnul. Jiraiya se nemotorně otočil a poškrábal se na hlavě.
"Promiňte, já se nepředstavil." Zahihňal jako malé mimino, které právě dostalo novou hračku.
"Jsem Jiraiya."
"Akyu. Moc mě těší." opáčila dívka a podala ruku Jiraiyovi, který ji trošku rozpačitě stiskl a pak se dál věnoval skleničce.
"Takže, proč jsi tu dneska večer tak sám?" zeptala se, jakoby ji to vůbec nezajímalo a začala si upravovat vlasy a oblečení. Jiraiya přemýšlel, jestli má Akyu říct, co ho trápí. Přeci jenom je to ženská, takže by tu byla nějaká šance, že by ho vyslechla a možná mu snad i poradila. Ale potom ho napadlo, že kdyby se jí svěřil, nebylo by nic ze zatím 'neprobádaných vod noci' a Jiraiya si takovou příležitost rozhodně nechtěl nechat ujít. Proto jenom pokrčil rameny.
"Nevím, nějak nemám vůbec co dělat."
"No, já se vlastně taky přišla zabavit." Mrkla na něho vyzývavě a Jiraiya se na ni překvapeně otočil. Přišlo mu, že Akyu jde na to seznamování nějak moc rychle, ale i když mu to vlastně lichotilo, chtěl se o ní dozvědět víc.
"A kde ses tu vlastně vzala? Nikdy jsem tě tu neviděl." Zajímal se. Akyu to evidentně trochu zaskočilo a cukla sebou.
"Vlastně nejsem zvyklá na tyhle otázky. Chlapi jdou většinou hned na věc." řekla cosi, jakoby na Jiraiyovu otázku nechtěla odpovědět. Jiraiya se potutelně usmál, protože pravdou bylo, že by se choval stejně, kdyby neměl zrovna náladu pod psa. Nad tím jenom pokrčil rameny a přistihl se u toho, že tenhle posunek opakuje docela často. Potom znovu zopakoval otázku. Akyu se z toho snažila vykroutit, ale potom to vzdala.
"Já jsem odnikud." řekla, ale Jiraiya nechápal.
"Jsem jenom ženská, která chodí po světě a hledá domov." dodala pro upřesnění a Jiraiya se na ní zadíval, jakoby chtěl vidět, co vlastně prožila. Ale Akyu ho dost překvapila, protože se mu vrhla kolem krku a začala ho vášnivě líbat. Zaskočený Jiraiya se nejdřív snažil z jejího sevření vymanit, ale ona se na něj přicucla jako klíště a nechtěla se pustit. Potom si uvědomil, že ho naprosto ovládá a teď už s tím nejde nic dělat. Akyu hbitě seskočila ze své barové židličky a hupsla Jiraiyovi do klína. Rukou začala hledat cestičku po jeho zádech a druhou se mu zaryla do vlasů.
"Tsunade.." Vyšlo z Jiraiyových úst mezi polibky a když si Akyu uvědomila, že neřekl její jméno, ale jméno jiné ženy, odstrčila Jiraiyu od sebe a posadila se zpátky na svou židli.
"Tos měl říct, že je tu ještě jiná." hlesla a zamíchala zbytek sake ve skleničce, který potom vypila na ex. Jiraiya si položil hlavu do dlaní, protože jednak zkazil sobě i své společnici večer a taky teď bude muset vysvětlovat, jak na tom je se ženami a takové ty věci. Akyu se k němu naklonila a sundala mu ruce z obličeje.
"Zase jsem to zvoral." zaúpěl jako odpověď a tázavě se na dívku zadíval. Akyu se na něj rozpačitě usmála.
"Jestli nic nechceš řešit, nemusíme." Protáhla se a únavou přivřela oči. Jiraiya zajásal.
"Ty bys byla skvělá ženská!" Akyu se pobaveně zasmála, protože takovou reakci nečekala. Jak zjistila, Jiraiya byl muž, který ji pořád v mnohých věcech překvapoval.
"Možná bych potřebovala něco, co by mě nějak probralo." Nahodila znovu tohle téma a Jiraiya se záchranného kruhu okamžitě dravě chytil. Zaplatil, vyskočil ze židle a vzal Akyu do náruče.
"Tak se mi to líbí!" Zasmál se a Akyu ho pohladila prstem po nose, jako to dělají maminky svým malým dětem.
"A kam že jdem?"
"Do mého paláce, my lady."

Jiraiyu probudily ostré paprsky ranního slunce, pracně se posadil a protáhl se. Včera v noci usnul vážně hodně pozdě. Začal přemýšlet, co vlastně tak dlouho do noci dělal, ale potom mu to došlo. Vedle něj ležela a podřimovala ta dívka, kterou včera potkal. Ve spánku vypadala tak nevinně a Jiraiya od ní nemohl odtrhnout oči. Najednou ho napadla otázka, kolik by jí asi tak mohlo být, protože vypadala dost mládě. Jiraiyu z toho pomyšlení polilo horko a musel vystrčit nohy zpod peřiny.
"Co jsem to zase udělal?!" zašeptal a žuchnul sebou do peřin.
"Co teď právě myslíš?" Ozval se vedle něj příjemný ženský hlas.
"Ty jsi vzhůru?" odpověděl Jiraiya na otázku otázkou a otočil se na Akyu, která přikývla.
"Akyu, kolik ti vlastně je?" Neodvážil se jí ani zeptat, jak se bál, že by snad spal s nezletilou. Akyu se začala urputně smát a vypadalo to, že se jí vůbec nechtělo přestat.
"Neboj, nejsem zas tak mladá." Vstala z postele a ukradla Jiraiyovi deku, kterou si potom kolem sebe omotala.
"Je mi dvacet dva." hlesla a Jiraiya si oddechl, znovu si lehl a přikryl se dekou až po nos.