Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 001

001 – (Shikamaru) Ach ta máma....
„Shikamaru, drahoušku měl bys už vstávat,“ zavolala na mě matka.
„Je to snad jediný obyvatel vesnice, který ještě leží v posteli,“ řekl otec.
„Našla jsem mu takovou hezkou dívku a s tou bude mít konec s tímhle jeho pospáváním,“ řekla máma a usmála se nad tím, jak to skvěle vymyslela.
„Co že jsi udělala?!“ vyjekl jsem, když jsem ve svých trenýrkách s otazníky sestupoval dolů do kuchyně.
„Našla jsem ti dívku,“ opakovala máma, „není ti něco? Obvykle takhle nechápavý nebýváš,“ zeptala se a dala mi ruku na čelo.
„Ne, nech mě mami a už nikdy mi neříkej drahoušku,“ řekl jsem jí na to, odstrčil její ruku a posadil se ke stolu.
„No tak ho nech... Určitě se mu bude líbit,“ mrkl na mě otec, „jak se vlastně jmenuje?“
„Jmenuje se Temari...“ odpověděla máma, ale dál se nedostala.
„Cože?! Temari?!“ vyprskl jsem na stůl kávu.
„Ano, vážně ti nic není?“ zeptala se mě znovu a starostlivě se na mě podívala.
„Ne, není! Jen mě udivuje, že za mými zády mi tady domlouváš holky, ikdyž udivuje je slabý slovo!“ naštval jsem se.
„Ale no tak, bude se ti líbit, uvidíš,“ konejšila mě máma.
„Chjo...“ řekl jsem a šel se převléct do pokoje.
„Hmm, tak co si vezmu?“ pomyslel jsem si, dívaje se do šatníku, „asi to co vždycky,“ hned jsem si i odpověděl a převlékal jsem se ze svého nočního úboru – trenýrky s otazníky a síťované tričko. Když jsem byl hotov, sešel jsem dolů.
„Jdu ven,“ oznámil jsem všem přítomným – ti na mě akorát valili oči, protože jsem neměl ve zvyku takhle brzo chodit ven, bylo totiž asi deset hodin.
„Vážně mu něco je,“ řekla máma a kroutila hlavou.
„To jako nemůžu jít ani ven?“ ptal jsem se a vrazil jsem ruky do kapes.
„Ale můžeš...“ řekl otec a najednou jako by se mu rozsvítilo v hlavě se potutelně usmál.
„Co je?“ zeptal jsem se nevrle.
„Nejseš zamilovanej?“ zeptal se mě a dál se usmíval. Já na něj jen valil oči.
„Ne, to teda nejsem,“ ujistil jsem ho a odešel. Dalo mi zabrat, abych nepráskl dveřmi. Procházel jsem se ulicemi Konohy a přemýšlel o Temari. Nebyla tak docela pravda, že jsem nebyl zamilovaný.
„Temari se mi už dlouho líbí,“ přiznal jsem si v duchu a nerad, „no měl bych s tím něco dělat,“ dodal jsem nahlas a vydal se do kanceláře Hokage zeptat se, jestli nemá nějakou misi v Písečné.
„Cože? Ty by jsi chtěl misi v Písečné?“ zeptala se mě Tsunade, když jsem za ní přišel s touto žádostí.
„Ano, misi v Písečné,“ řekl jsem netrpělivě.
„Aha... Tak to tě bohužel zklamu, ale žádnou takovou misi nemám,“ pokrčila rameny, „ale Temari by tak za pár dnů měla přijít do Konohy a s nějakými ninji z Listové půjde na misi,“ dodala a vševědoucně se usmála.
„C-co? Jak jste to...?“ hleděl jsem na ni.
„Viděla jsem jak po ní poočku pokukuješ,“ řekla na vysvětlenou a její úsměv se ještě rozšířil.
„Chjo, to je otrava....“ povzdechl jsem si a zase si ruce založil do kapes, „vážně to jde tak poznat?“
„No, když tě člověk pozoruje obvzlášť pozorně a je s tebou Temari, tak ano jde to poznat,“ řekla a dál se usmívala.
„Tsunade-samaaaa,“ zaskučel jsem a svěsil hlavu.
„Hmm?“ pousmála se.
„Fakt tam nic nemáte?“ zeptal jsem se pro jistotu znovu.
„Ne, to opravdu nemám, tak počkej těch pár dnů, než přijde a co že tak najednou se po Temari tak scháníš? Jindy se před ní snžíš zamaskovat, jak se ti líbí a teď najednou.....“ zopakovala svou odpověď.
„Máma chce, abych si našel holku,“ povzdechl jsem si.
„Tak matka, hmm...“
„Jo a už mě s tím štve, tak jsem se rozhodl, že si najdu holku a snad mi dá s tím pokoj, a když to bude Temari, bude ráda.“
„Tak víš co?“ zeptala se.
„Ne, to teda nevím,“ zabručel jsem.
„Až přijde, dám ti vědět,“ spokojeně se usmála, protože věděla něco, co já ne.
„Hmm, tak jo... Už teda jdu, nashle,“ rozloučil jsem se odešel z místnosti.