Ke komu chceš patřit? 2. Díl

Hinata s Deidarou kráčela úzkou cestičkou, jenž je měla zavést do Konohy. Hinata celou cestu byla lehce mimo a nesvá, k večeru se utábořili, rozdělali oheň a najedli.
,,Hinato... co ti je? Celý den si nesvá. Je to kvůli té misi? Hin jestli si myslíš, že to nezvládneš, tak to nech na mě,'' řekl Deidara a sedl si blíže k ní. Hinata se na něho ani nepodívala, jen přivřela oči, z levého oka ji ukápla slza. ,,Musím to udělat já, jen tak se zbavím svého starého života, jen mi prosím slib jednu věc.''
,,Jakou?'' Otázal se Deidara.
,,Až všechno skončí tak........'' Řekla a pohlédla mu do očí. Nejprve jí chtěl odporovat, ale když uviděl ty oči, pošlo mu, že to nemá cenu. Byla tak rozhodnuta, měla to v očích.
,,Slibuju,'' řekl. Hinata se usmála a přitulila se k němu. Deidara jí objal svými pažemi a políbil jí na vlasy. Chvilku si ještě povídali, ale pak oba odešli do světa snů a snili své sny.

Hinata se probrala, byla zpátky ve své posteli, byla zpátky v Konoze. Byla noc a ona nemohla spát. Zvedla se z postele a otevřeným oknem vyskočila na ulici. Byla prázdná, což se dalo čekat. Šla na své oblíbené místo, které se nacházelo nedaleko. Byl tam vodopád a pod ním jezírko. Šla přímo k vodopádu, pohlédla dolů a najednou do ní kdosi zezadu strčil, padala dolů. Všude kolem ní byla tma, dokonce i hučení vody utichlo, stále padala najednou někdo řekl.
,,Aby si nám dokázala, že jsi jednou z nás. Musíš se vrátit do Konohy, jako jedna z nich a to samé i Deidara, získáte si jejich důvěru a pak je zabít. Je ti to jasné! Získejte jejich důvěru za každou cenu!''
,,Hai!'' Řekla Hinata rozhodně, věděla co má udělat a nehodlá Akatsuki zradit.

,,Hinato? Lásko? Vstávej už je ráno musíme jít,'' řekl Deidara a jemně přitiskl své rty na její. V tu chvíli procitla, byl to jen sen, řekla si.
,,Také se ti zdál ten sen? Myslím, jak někdo řekl, že si máme získat důvěru Konohy a pak ji zradit,'' řekl, Hinata pouze kývla. Vstala, učesala se a pravila.
,,Takže bychom asi měli shodit tahle hadry a oblíknout se do civilu.''
,,To asi ano, akorát jak je přesvědčíme o tom, že jsme na jejich straně?''
,,Ten hlas, řekl za každou cenu. Tak co kdybychom vyzradili jednu skrýš Akatsuki? Vím, že to naší organizaci velmi ublíží, ale máš jiný nápad?'' Deidara kývl na znamení, že ne.
,,Tak dobře, na, oblékni si to, ať můžeme vyrazit. Naše pláště můžeme zahrabat tady,'' řekl Deidara a začal se oblékat. Hinata ho následovala, když se oba oblékli. Zakopali své oblečení pod vzrostlým jasanem a dali se na cestu.

Cestou Deidara chytnul Hinatu za ruku a spokojeně kráčeli dál. Oba přemýšleli o tom, jaké to tam bude. A zároveň se děsili, co se jim stane, když úkol nesplní. Šli bezmála pět hodin, když konečně spatřili Konohu, jako vždy byla krásná a plná radosti. V létě vypadá opravdu překrásně. Jakmile prošli bránou, vydali se za Hokage. Cestou potkávali známé tváře, mezi nimiž byli i Kiba a Shino. Ti si jich ale téměř nevšimli, jelikož v ulicích vládl nevýslovný chaos.

Když došli do kanceláře, zaťukali a poté vešli. Jakmile je Tsunade spatřila, byla zaskočená a v očích se jí lesklo překvapení, smíchané s nechápavostí. Hinata se na ni podívala svýma levandulovýma očima a klidným, lehce roztřeseným hlasem, řekla.
,,Dobrý den Hokage-sama. Chápu, že jste zaskočená naším příchodem, ale chtěla bych se vrátit do Konohy a Deidara semnou. Chtěli bychom mít konečně domov, kde se budeme cítit v bezpečí a nebudou nás pořád honit ostatní ninjové, aby nás zabili. Chceme konečně někam patřit.‘‘
,,A to vám mám věřit? Proč jste se rozhodli tak najednou?!‘‘
,,Uvažovali jsme o tom, už velmi dlouho. Ale nikdy jsme nemohli sebrat dostatek odvahy, abychom to udělali,‘‘ řekl Deidara, tichým hlasem.
,,Pokud je tomu opravdu tak, mohli byste Konoze poskytnout nějaké informace o Akatsuki, že?‘‘ Hinata i Deidara souhlasně kývli.
,,Můžeme vám ukázat, kde se ukrývá jeden z úkrytů Akatsuki. V něm se zdržuje převážná většina jejich členů. A také jak se dostat dovnitř.‘‘ Jakmile to Hinata dořekla, Tsunade ji podala mapu a tužku, aby jim zakreslila místo jejich úkrytu a poté ji vysvětlila jak úkryt otevřít.
,,No dobrá, prozatím tu můžete zůstat, ale jestli jste mi lhali, vymlátím z vás duši!‘‘ Zaječela Tsunade, poté je poslala za Irukou, aby jim dal pásky a řekl, kde budou ubytováni. Pak opustili kancelář.

,,Šlo to dobře, viď?‘‘ Optal se Deidara.
,,Ano to ano,‘‘ kývla Hinata a objala ho.
,,Ukážu ti celou Konohu, v tomto ročním období je opravdu překrásná,‘‘ usmála se na něho.
,,Tak dobře, ale Hin. Chtěl bych něco vědět…‘‘
,,A co? Povídej?‘‘
,,Proč si opustila Konohu a proč tak nesnáším Naruta a Sakuru?‘‘ Tato otázka Hinatu trošku rozzlobila, čekala cokoli, jen né tohle. Sklonila hlavu a sedla si na lavičku.
,,Víš já jsem nikdy proti Sakuře nic neměla. Do Naruta jsem se zamilovala již na akademii, vždy když se ke mně přiblížil a promluvil na mě. Zrudla jsem a omdlela. Jenže on byl zamilovaný do Sakury. Asi rok poté co jsem se stana chuuninem, se Naruto vrátil, ale pořád miloval Sakuru. K mé smůle spolu začali chodit, ale já jsem s Narutem trávila více času než ona, stali jsme se velmi dobrými kamarády. Jednoho dne, jsem byla u vodopádu a přišla tam Sakura a řekla mi, že jestli se k Narutovi ještě někdy přiblížím, že mě zabije. Myslela jsem, že je to vtip a nedbala jsem jejího varování. Jednoho večera jsem byla s Narutem v kině a pak mě doprovodil domů, než odešel, objal mě a to byla chyby. Sakura nás viděla, přišla k nám a začala na mě ječet, co si o sobě myslím a podobné věci. A aby toho nebylo ze Sakury vypadlo, to že Naruta miluju. To už jsem nevydržela, aktivovala jsem Byakugan a použila na ní Juken. Když Naruto vyděl jak jeho láska, leží na zemi a lehce krvácí, přišel ke mně a řekl mi, že jsem sv**ě, kráva a podobné nadávky.‘‘
,,To si odešla jen kvůli tomu?‘‘
,,Ne, druhý den to věděli všichni, ale znali pouze upravenou verzi, prý jsem Naruta sváděla a pak zmlátila Sakuru a vyhrožovala jsem jí smrtí. Lidé se mě stranili, koukali na mě skrz prsty, dokonce i můj vlastní tým. Vím byla to hloupost, ale já jsem to nemohla vydržet, všichni mnou opovrhovali a můj vlastní otec mě vyhnal z domu. Chtěla jsem odejít někam pryč, tak jsem se rozhodla odejít pryč a…‘‘
,,Pak jsem tě našel já při jedné mé misi s Tobim,‘‘ usmál se a políbil jí na čelo.
,,Ničeho nelituju,‘‘ také se usmála, vstala z lavičky, chytla Deidaru za ruku a šli za Irukou, do Akademie.