Letní večer 22

Odklidit suť jim nakonec zabralo několik hodin, ale nikdo si nestěžoval.
Tenten byla dokonale šťastná, když mohli všechny zraněné odvést na provizorní ošetřovnu a ona si mohla konečně sednout.
Neji byl o něco méně šťastný, když se díval na dívku plačící nad bratrovou smrtí, ale jinak se snažil působit vyrovnaně, zatímco Gai jen něco brblal o špatné disciplíně a Lee raději mlčel.
Všichni ostatní vypadali spokojení, že to skončilo.
Jen samotný Hoshi vypadal víc než jen rozzlobeně.
„Je ti dobře, bratře?“ zeptala se Saja opatrně.
Její bratr se na ni krátce podíval a potom hlasem plným autority prohlásil směrem k přítomným: „Zítra ráno vyrážíme, tak se sbalte a rozlučte!“
Nikdo se neodvážil nic namítnout, ale o dva dny uspíšený odchod se nikomu moc nezamlouval.
„To je výborná zpráva.“ prohlásil sensei nadšeně a otočil se na Leeho se slovy: „Pojď musíme prohlédnout karavanu!“
„To jsme už udělali!“ houkla na ně Tenten, ale už bylo moc pozdě.
„Jen je nech, aspoň se zabaví.“ prohlásil Neji a unaveně si k ní přisedl.
„Taky už se těšíš domů, nebo jen já?“ zeptala se ho, když měla jistotu, že je nikdo neposlouchá.
„Těším.“ potvrdil Neji a trochu neochotně se postavil. „Co se jít trochu prospat?“
„Jsem pro.“ řekla dívka a nechala se zvednout.

Pokud měl Hoshi v úmyslu všechny dokonale zaměstnat, aby už nikdo neměl čas vymýšlet blbosti, tak svůj úkol zvládl naprosto dokonale.
Ráno všechno vypadalo jako po bitvě a v chaosu, který nastal se nevyznal ani Neji, který měl většinou díky byakuganu naprosto perfektní přehled nad jakoukoliv situací.
Skutečnost, že Hoshi, který všem dával rozkazy, očividně žádný problém nemá, ho jen víc vyváděla z míry.
Tenten jen tiše vyjekla, když ji jeden z mužů málem přetáhl prknem, které nesl, a přistoupila k Neji.
„Tohle je šílené.“ řekla rozzlobeně a čekala na jeho reakci.
Mladík vedle ní se jen zamračil a stáhl byakugan, který mu výjimečně byl naprosto k ničemu.
„Nechápu, jak se můžou v takovém chaosu vyznat, natož pracovat!“ řekl trochu dotčeně mladík.
„Bratr to takhle dělá vždycky.“ ozvala se Saja, která k nim zrovna mířila.
„Proč mě to nepřekvapuje?“ zeptala se Tenten tiše a dívka ji zřejmě neslyšela. Zato Neji se lehce pousmál.
„Potřebuješ od nás něco?“ zeptala se, když se u nich dívka zastavila.
„Mám pro vám tohle.“ odpověděla Saja a podala mu několik papírů.
Neji si je beze slova vzal a prohlédl si je. Na všech byl plán cesty, ale taky vyznačená místa, která chtěl Hoshi mít hlídaná.
„Mrzí mě, že nemáte víc času na prostudování si jich, ale když bratr uspíšil odchod, byla jsem ráda, že jsem to vůbec dodělala.“ řekla a omluvně se na ně usmála.
„I tak je to neocenitelná pomoc.“ ujistil ji Neji a úsměv jí vrátil.
„Děkujeme.“ řekla Tenten a podívala se Nejimu přes rameno na papíry.
„Tak já vás nechám samotné, ale nezapomeňte, že do hodiny vyrážíme.“ prohlásila Saja už na cestě zpátky. Pro Tenten to bylo dobře, protože dívka tak nemohla vidět, jak zrudla, když si uvědomila skrytý význam jejích slov.
„Je tady vůbec někdo, kdo neví, jak to mezi námi je?“ zeptala se trochu rozzlobeně, když byla Saja z doslechu.
„Jo.“ odpověděl Neji jednoduše a zadíval se byakuganem po okolí.
„A kdo to je?“ zeptala se dívka s lehký úšklebkem.
„Lee a sensei.“ odvětil Neji a vydal se zpátky do tábora.
Tenten se tomu pousmála a doběhla ho.

„Tady je ale zmatek.“ řekl Lee a jen těsně se vyhnul nějakému muži, co proběhl kolem něj a řval při tom: ‚Uhni!‘
„Ano to ano, ale je to taky úžasný způsob jak natrénovat situace, když mají zpoždění!“ řekl sensei nadšeně a blýskl při tom zuby.
„Ale teď žádný skluz nemají.“ namítl Neji a přišel až k nim.
Lee se na něj usmál a potom mu dokázal, že občas je i všímavý: „Co to neseš?“
„To je plán cesty.“ odpověděla za něj Tenten.
„Dobře, tak to ukaž.“ řekl sensei a vytrhl mu papíry z rukou. Neji se tomu ovšem pouze ušklíbl.
Ze sensei chvilku vylétaly slova jako jistě, to je pochopitelné, aha nebo Nejiho favorité tak tohle nechápu, než konečně nechal i ostatní, aby se podívali.
„Vypadá to na dlouhou cestu.“ řekl Lee trochu smutně.
„Ano a pokud bude Hoshi trvat na tomhle tempu práce, tak si ani neodpočineme.“ souhlasil Neji a znovu se podíval na plán cesty.
„A jak chceš ohlídat tak velkou karavanu?“ zeptal se Lee váhavě.
„Rozdělíme se.“ odpověděl Neji slovy, která měla na jazyku i Tenten, ale která vůbec nechtěla vyslovit.
„Budiž!“ odsouhlasil to Gai a potom ještě dodal: „Já půjdu první a vy si to rozhoďte jak chcete.“
‚Opravdový vůdce.‘ napadlo Tenten, ale mlčela.
„Půjdu poslední, kvůli byakuganu, a ty, Tenten, bys mohla chránit Hoshiho se Sajou.“ řekl Neji a prosebně se na ni podíval. Samozřejmě věděl, že to znamená, že se prakticky neuvidí, ale někdo musel zajistit kontakt mezi oběmi stranami a nechat to sensei by byla katastrofa.
„Budiž.“ souhlasila dívka rezignovaně.
„A co já?“ vyrušil Nejiho Lee.
Ten se musel krátce zamyslet, než řekl: „budeš mezi mnou a Tenten, ale tak, abys měl Tenten na dohled.“
„Rozkaz.“ odpověděl Lee s neskrývaným nadšením.
Místo, které vybral Neji pro Tenten mohlo být tím nejbezpečnějším, protože všichni budou chránit velitele, ale mohlo být i nejnebezpečnější, protože jak přísloví říká: Když useknete hadovi hlavu, umře i tělo. Neji jen doufal, že žádnou hrozbu nepotkají.