Letní večer 21

Když doběhli k zhroucené budově, stálo u ní už celkem dost lidí, kteří si ji obezřetně prohlíželi.
„Co se stalo?“ zeptal se Neji nejbližšího z nich.
Muž ve středním věku jen pokrčil rameny a prohlásil: „Vědět to, nestojím tu s nechápavým výrazem.“
Neji mu na to nic neřekl a raději se podíval po okolí po případném nepříteli.
Důvod se ale ukázal být mnohem prostší.
„Dva chlapi se poprali a myslím, že shodili nosný sloup.“ řekla dívka, která stála vedle a Neji stáhl byakugan.
„Máte plán pro podobné případy?“ zeptal se Neji a Tenten vedle něj se jen nervózně dívala na spoušť před sebou.
Dívka se nadechla k odpovědi a podle jejího výrazu nejspíš k záporné, ale přerušil ji Hoshiho rozzlobený hlas: „Co se tady stalo?!“
„Nějací dva b*bc* zchodili budovu při rvačce.“ odpověděl jeden z mužů.
„Ví někdo kolik tam bylo lidí?“ ptal se velitel dál, ale odpovědí mu bylo pouze zavrtění hlavou.
Tedy až na Nejiho: „Je tam sedm lidí a jeden mrtvý muž…“
Hoshiho výraz se nezdál příliš nadšený ani důvěřivý, když se ptal: „A ty to víš jak?“
Neji mu na to nic neodpovídal a tak přispěchala s pomocí Tenten: „Neji umí vidět skrz věci.“
Podobné tvrzení se ovšem neobešlo bez úšklebků nebo dokonce tichého zasmání.
„To není vtip!“ řekla rozzlobeně Tenten.
„Ach tak. Potom to tedy budeme brát smrtelně vážně.“ řekl velitel sarkasticky.
Tenteniny tváře zrudly vzteky, ale nestihla mu na to nic říct, protože ji předběhl Neji: „Neměli bychom se spíš starat o ty pohřbené lidi?“
„To taky budeme a pokud máte kromě koukání skrz věci i jiné schopnosti, tak je samozřejmě uvítáme.“ řekl Hoshi a potom se otočil na své muže: „Přineste provazy, uděláme kladky!“
Nikdo se neodvážil nic namítnout.
„Něco uděláme, že jo?“ prohlásila Tenten k Nejimu.
„Ano, ale budeme extrémně opatrní, abychom to nezhoršili.“ podotkl mladík a přišel k spoušti trochu blíž.
„Tak co teda uděláme?“ zeptala se Tenten trochu bezradně.
„Budeme dělat přesně to, co nám řeknou.“ odpověděl Neji.
„Ale to…“ začala Tenten, ale Neji ji přerušil: „Bude trvat déle, ale nic se tím nepokazí a oni jsou na tom relativně dobře. Pár hodin určitě přežijí bez komplikací.“
„Když to říkáš, ale stejně se mi to nelíbí.“ řekla Tenten nervózně.
„Možná bychom to mohli prostě odpálit, ale kdyby se něco zvrtlo, byla by to pro nás obrazná smrt.“ podotkl Neji a přidal se k mužům, kteří připravovali provazy.
„Mně se to stejně nelíbí.“ zabručela si Tenten sama pro sebe, ale i tak se k němu přidala.

„Sensei, jste si jistý, že to bylo tady?“ zeptal se Lee váhavě, když se zastavili u jedné z budov.
„Ano, ten zvuk šel určitě odtud!“ řekl muž neochvějně a rozhlédl se po okolí.
Kolem nich proběhl jakýsi mladík, a kdyby ho Lee nechytil, nejspíš by zmizel za rohem. Očividně spěchal.
„Co se děje?“ zeptal se ho Lee.
„Copak jste to neslyšeli? Asi dvacet metrů odtud spadla budova.“ řekl muž a vytrhl se z jeho sevření a běžel dál.
Lee ani moc nepřemýšlel nad tím, jestli ho bude sensei následovat, když se vydal za ním.

Se správným směrem nebyl problém dojít na místo neštěstí během chvilky.
Lee se nervózně rozhlédl po spoušti a davu lidí kolem ní, ale nenašel nikoho povědomého. Až když se lidé pohnuli, očividně dostali rozkaz, mohl Lee zahlédnout Nejiho s Tenten.
„Támhle jsou!“ řekl Lee nadšeně a ukázal na ně.
Gai se podíval určeným směrem a potom sám pro sebe zašeptal: „Proč se tahají s provazy?“
„Zeptáme se.“ navrhl Lee a vyrazil k nim.
„Co to tu vyvádíte?“ zeptal se sensei, jakmile byli na doslech.
„Pomáháme.“ objasnil mu to Neji, ne příliš nadšeně.
„A proč to děláte tak složitě?“ zeptal se Gai zmateně.
„Neděláme to složitě, ale bezpečně, jsou tam lidé.“ řekl Neji dotčeně. Ne, opravdu je tam nepotřeboval.
„Takhle to ale bude trvat dlouho.“ namítl sensei a Neji si v duchu říkal: ‚proč já?‘
„Tihle lidé nejsou ninjové, nemusí být pro ně výbušné lístky zrovna tím nejlepším. Chceme jim pomoct a ne to zhoršit.“ řekla Tenten jemně, i když to byl pravý opak toho, co si myslela.
„Tak to pomůžeme taky!“ odpověděl na to sensei a vyrazil k prvnímu člověku, který vypadal, jako že řídí ostatní.
Lee ho naštěstí napodobil a tak mohl Neji s úlevou říct: „Děkuju.“
„To jen, že jsi to ty.“ odpověděla s úsměvem a přehodila lano přes větev.
Neji se na ni usmál a opatrně jeho druhý konec přivázal k trčícímu prknu.
Tenten zatáhla a notný kus sutě se pohnul ke kraji, kde ho začali sbírat ostatní.