Kunoichi z Dračího chrámu 01

„Vidíte ji? Já myslela, že už dávno odešla…“ říkala nějaká žena, ne moc nadšeně.
„Nemůžu uvěřit, že ji nechali ve vesnici!“ odvětila ji druhá stejným tónem.

Vůbec jsem nevěděl, o kom to mluví a upřímně řečeno, bylo mi to jedno. Byl jsem rád, že mám aspoň na chvíli od všech pokoj… Byl jsem rád, že na mě aspoň na chvíli neukazují prstem… Vždy ke mně většina lidí z Konohy chovala nenávist a jednali se mnou, jako kdybych byl nějaký vrah… A od té doby co jsem se stál ninjou je to ještě horší…

„Co tady děláš? Nikdo tě tady nechce!“ křikl podle hlasu nějaký muž a ozvala se rána. Moje zvědavost mě nakonec přesvědčila, abych se šel podívat, o co tady vlastně jde.
Když jsem se prodral davem lidí, který to všechno sledovali, nemohl jsem uvěřit svým vlastním očím.

Uprostřed toho všeho stála modrovlasá, celkem pěkná holka, která mohla být asi tak stará jako já. Dost se třásla a na těle měla mnoho škrábanců a nepěkných modřin, které museli velmi bolet. Vypadala sklesle a ostatních si nevšímala.

„Neslyšelas? Vypadni!“ křiknul po ní ten muž a uhodil ji tak silně, až se sesunula na zem. Se zatajeným dechem jsem sledoval její reakci.
„Co udělá?“ ptal jsem se v duchu. Na moje překvapení neudělala nic. Tiše se zvedla a přešla okolo toho muže. Bylo vidět, že onen muž se naštval ještě víc a prudce ji škubl za vlasy.

„Hodláš mě ignorovat?“ zeptal se jedovatým hlasem.
„Nechte ji být! Nic přece neudělala!“ začal jsem ji bránit.
„Ty se do toho nepleť, liško…“ řekl výsměšně.
„Nejsem liška!“ křikl jsem. Byl jsem naštvaný, že mě zase tak oslovují a chtěl jsem mu to vrátit. Vytáhl jsem kunai a chtěl jsem se rozběhnout proti němu. Vtom se však stalo něco neočekávané…

Všude kolem té dívky začala proudit chakra a ona se přestala klepat. Pak odněkud vytáhla kunai a ty vlasy, za které ji tahal, si prostě uřízla, čím způsobila, že ten mu spadl na zem. Nato se otočila a chytila ho za zápěstí. Když vykřikl bolestí, stlačila ještě víc a ozvalo se puknutí. Zřejmě mu zlomila ruku.

„Aoi, to stačí!“ řekl něčí hlas přísně. Když jsem se otočil, byl to Kakashi-sensei, který se tam z ničeho nic objevil a ne moc příjemně se tvářil.
„Aoi!“ zvýšil na ni hlas a ona přikývla. Pak povolila sevření a ten muž se rychle pobral pryč. Otočila se k nám a než stačila cokoliv říct, zamdlelo se jí před očima a odpadla….

Kakashi-sensei si vzdychl a přešel až k ní. Podíval se, co jí je a když viděl všechna ty zranění, která měla na sobě, zhrozil se.
„Kakashi-sensei, co s ní teď bude?“ zeptal jsem se ho a nevšímal si lidí, který se na to znechuceně dívali.
„Ze všeho nejdřív ošetříme ta zranění a pak se ještě uvidí…“ řekl.
„Ale proč ji nezavezeme do nemocnice?“ optal jsem se ho znova.
„Protože není z naší vesnice...“ odvětil a opatrně ji zdvihl.