Kunoichi z Dračího chrámu 02

Naruto:
„Hej, si v pořádku? No tak, vstávej!“ snažil jsem se vzbudit tu podivnou holku už pěkně dlouho.
„Naruto, jestli do ní nepřestaneš už konečně šťouchat, pošlu tě vzdušní čárou rovno domů, rozumíš?“ zeptal se mě Kakashi-sensei a já se umučeně zatvářil.
„Bude v pořádku?“ zeptal jsem se nakonec.
„Těžko říct… Není zrovna v nejlepším stavu… Nejsem sice doktor, ale podle všeho utrpěla vážnou zlomeninu levé ruky a vyvrtla si členek. Dále všechny ty modřiny… Jsem si jistý, že se hned tak neprobere. Velmi rád bych věděl, co dělala…“ odvětil a šel pro nějaké obvazy.

Kým byl pryč, sedl jsem si vedle ní a začal přemýšlet.
„Kdo to je a proč je v takovém hrozném stavu?“ ptal jsem se sám sebe pořád dokola. Pak jsem si něčeho všiml.
„Co to je?“ zeptal jsem se a natáhl ruku k řetízku, který měla na krku.
„Nech to být!“ řekla odrazu a chytila mi ji. Já se lekl tak, až jsem spadl na zem.

„Kakashi-sensei, probrala se!“ vykřikl jsem, když jsem se vzpamatoval.
„Nemusíš tak křičet!“ řekla a chytila se za hlavu.
„Kde to vůbec jsem?“ zeptala se.
„V bezpečí,“ odpověděl ji Kakashi-sensei, který se právě vrátil a v rukách měl obvazy, nějaké mastičky a jiné pochybně vypadající věci, které měly pravděpodobně podle jeho názoru být léky.
„To budu, až budu zpátky doma,“ odsekla a bez problému se postavila. Oba dva jsme na ni vyjeveně koukali a byli jsme z toho v šoku tak, že jsme si ani nevšimli, kdy si sbalila své věci a odešla.

„Musíme ji najít!“ řekl Kakashi-sensei a já přikývnul.
„Kdo to vlastně je?“ zeptal jsem se ho.
„To teď není důležité…“ odbil mě.
„Ale…“ protestoval jsem.
„Všechno se pak dozvíš. Já půjdu o její přítomnosti informovat Hokageho, ty ji zatím dál hledej!“ přikázal mi.
„To je až tak nebezpečná?“ optal jsem se, ale Kakashi-sensei mi neodpověděl. Jen si vzdychl a zmizel v obláčku dýmu. Já napodobil jeho vzdychnutí a pustil se do hledání…

„Kde asi tak může být?“ přemýšlel jsem nahlas a nepřestával ji hledat. Právě jsem procházel kolem jedné z bran vesnice, když vtom se nade mnou objevil obrovský stín.

„C-co to je?“ zeptal jsem se vyděšeně. Nad hlavou mi právě prolétal obrovský objekt. Který jsem nevěděl zespodu identifikovat. V ten moment jsem zapomněl na senseiův příkaz i na podivnou modrovlasou holku a šel jsem se podívat, o co tady jde…

Kakashi:
„Takže je tady, viď?“ zeptal se mě Hokage, jen co jsem vešel do jeho kanceláře.
„Ano,“ odpověděl jsem v krátkosti.
„Viděl jsem všechen ten zmetek, co se děl venku z okna… Nevíš, co tady dělá?“ optal se mě a já zavrtěl hlavou.
„Nic neřekla. Zřejmě si ani nepamatuje, kdo jsem…“
„Opravdu? A jak to, že tě poslechla?“
„Reagovala na svoje jméno… Hokage-sama s úplnou jistotou můžu říct, že pokud je tady ona, budou tu i ostatní…“ řekl jsem.
„Máš z toho obavy?“
„Tak trochu. Viděl jsem, co dokáže a upřímně, je schopna všeho, ale…“
„Myslíš si, že plánují útok na vesnici?“ přerušil mě.
„Popravdě, ani ne. Je ve strašném stavu a pochybuji, že by se tak nechala zřídit schválně. Taky nevěřím, že by porušila dohodu, ale pokud ji nenajdeme dřív než její společnice, můžou si myslet, že jsme ji napadli mi,“ odvětil jsem mu.
„A tak by měli důvod porušit smlouvu o příměří…“ přemýšlel nahlas.
„Přesně tak. To je to, čeho se bojím,“ řekl jsem.
„Kolik asi máme času?“ zeptal se s obavami.

A v tom se ozvala obrovská rána. Země a všechno kolem se začala třást….