Sasukeho hra 05

Otevřely se dveře SMRTI. Sasuke na nic nečekal a vběhl do nich. Ucítil, jak protrhl drát, natažený ve dveřích a dveře se za ním s bouchnutím zavřely a zapadly zámky. Ocitl se v naprosté tmě. Chvíli tam tak stál, pak se ale celá místnost osvítila rudým světlem. Ve stejnou chvíli se na Sasukeho z rour vypustila pára. Sasuke nemohl nic dělat, tak si aspoň kryl obličej. Pára mu pálila kůži po celém těle, na už zničené ruce se odlepil i ten zbytek kůže. Sasuke křičel bolestí, ale odhodlal se k tomu, že se podívá okolo sebe. Na zemi byla nakreslená bílá šipka. Vydal se po ní. Šipky ho dovedly až ke dveřím. Probíhal skrz páru k nim a snažil se chránit si obličej. Když ale doběhl a dostal se z dosahu trysek, měl popálené i vlasy, které se na několika místech zapařily a vypadaly. Otevřel dveře a vpadl dovnitř.

Zavřel dveře a opřel se o ně. Bolest byla tak intenzivní, že začal fňukat. Tohle už na něj bylo moc. Začínal se psychicky hroutit. Rozhédl se po místnosti, kam vběhl. Byla to vlastně chodba. Nikde žádné dveře, žádné okno, nic. Zvedl se a opíral se přitom o zeď. Když se postavil, všiml si toho, co před tím neviděl. Přede dveřmi kterými vešel visela v úrovni očí na nitce páska. Strhnul ji a zapnul.

„Uvědomuješ si, co jsi udělal? Zabil jsi nevinného člověka! Proč?! Co ti udělala tak strašného, že si zasloužila smrt?! Čím se provinila víc než TY, že musela zemřít?! Věděl jsi o ní vůbec něco?! Věděl jsi, co byla zač?!

Užitečnost a Zbytečnost lidského života. Copak necítíš tu zvrácenost?! Kdo může posoudit, že je někdo zbytečný?! Nikdo není ZBYTEČNÝ!!! Posuzuješ jiné ve svém měřítku. To samo o sobě není zvrácené, ale když se považuješ za něco víc, ztrácíš objektivnost. Považuješ-li se za boha, vypustíš ďábla!

Její smrt ti asi přišla jako mrknutí. Vypadalo to snadně?! Ale ty jsi pocítil, co se stalo, když jsi jí zabil. Když jsi jí zavraždil! Prošel jsi očistcem, který tě poznamenal a to dosti bolestivě. Člověk, který zavraždí nevinného, si nezaslouží nic jiného, než nejhlubší jámy pekla!

Tvá hra ale pokračuje! Hinata byla jedna z jedenácti subjektů! Takže ve hře zůstává deset dalších!!! Ale nemysli si, že ti to znovu usnadním. Nyní už nebudeš mít jejich osudy ve svých rukách. Můžeš je ovlivnit i změnit, ale ne rozhodnout, jakým směrem se budou ubírat. Nebudeš-li schopen je zachránit, zemřou. Navíc, poslední subjekt je tvůj klíč ke svobodě. Na jeho záchranu máš pouze devadesát minut. Neplýtvej proto časem a jednej rychle. Některé další subjekty ti mohou být prospěšné, jiné ne. Koho zachráníš???

„Jednej rychle!"páska se vypnula a na panelu na protilehlé stěně se spustil odpočet jedné a půl hodiny.

Sasuke nevěděl, co dělat. Sesunul se na zem a začal rvát vzteky. Pokaždé tak blízko ke svobodě a vždycky to podělal. Teď si nemůže dovolit selhat. Už ne. Musí jednat správně, né podle svého mínění. Vzchopil se a vstal. Otočil se ke dveřím a zaposlouchal se. Sykot páry zmizel. Otevřel dveře. Opravdu, pára přestala proudit. Pomalu po ní přecházel, připraven kdykoliv vyběhnout zpátky. Když se vracel, narazil na odbočku. Přísahal by, že ta tam předtím nebyla. Zahnul a dal se chodbou. Objevily se před ním zasunovací dveře. Otevřel je. V místnosti byla v zemi velká díra a nad ní se něco v temnotě houpalo. Vypadalo to, jako člověk. Sasuke se rozhlédl a vedle dveří našel spínač. Stiskl ho. Houpající osobu osvítily ostré zářivky. Sasuke v té osobě poznal Kibu. Vysel tam za zápěstí a splašeně kopal. Z reproduktorů ve stěnách se ozval skřípavý ženský hlas.

„Vy dva se tuším znáte, takže je zbytečné o vás něco říkat. Tady Kiba by ti mohl v příštím kole pomoct. Přejdu rovnou k věci. Kiba visí nad propastí, ve které na něj čekají bodce. Jediná šance jak ho zachránit, je uhádnout jednoduchou hádanku. Kiba zná správnou odpověď, ale nic ti neřekne. Nemůže. Umrtvila jsem mu hlasivky. Na odpověď musíš přijít sám! Otázka zní: Jak se jmenuje Kibův pes?

Svou odpověď napiš na zeď. Pokud bude špatně jen jediné písmeno, Kiba zemře! Máš patnáct vteřin."

Spustil se odpočet. Sasuke namáhal mozek, seč mohl, ale nemohl si vzpomenout. Věděl, že to má něco společného s barvami, ale nebyl si jistý. Čas uběhl. Zvonek dal nekompromisně na srozuměnou, že je konec. Kibova pouta se uvolnila a Kiba spadl do jámy. Sasuke se ho ještě pokusil zoufale zachytit, ale nestihl to. Když se dostal k okraji, bylo už pozdě. Moc toho neviděl, jasně ale uslyšel šplouchavý zvuk, jak hroty pronikly Kibovým tělem.

„Sakra, to se nepovedlo!" pomyslel si. Ozval se skřípavý zvuk, který vycházel ze stropu. Najednou to třísklo a ze stropu vypadla velká bedna. Na všech stranách byly nějaké nápisy. AKAMARU. Teď si vzpomněl. Akamaru. Tak se jmenoval Kibův pes. Teď už to ale stejně jedno, pomyslel si a přešel k bedně. Na víku byla přilepená páska. Odtrhl ji a pustil ji.

„Skutečně bys měl něco vědět o svých partnerech. I maličkosti můžou mít velkou cenu. V tomto případě měla i taková maličkost jako jméno psa cenu života. Tvůj nezájem o tvé vrstevníky stál Kibu život. Raději by sis měl rozvzpomenout na své dny v Konoze a najít každou maličkost. Ty ty znalosti máš, ale nehledáš je.

Kibova smrt je pro tebe opravdu smutná, protože ti měl pomoci v další cestě. Ale já hraji fér. Když ti nepomůže Kiba, obsah této truhly by mohl. Ale né tak rychle. Osoba uvnitř sedí na deseti kilech trhaviny, která je napojená na víko. Pokud truhlu teď otevřeš, naštveš sám sebe. Současně ale truhlu musíš otevřít. Ten člověk má jen omezené zásoby vzduchu. Vydrží asi tak pět minut. Trhavinu musí vyřadit osoba uvnitř, ty jí dáš vědět jak. Je to jednoduché. Prostě musíš přijít na jméno toho muže. Až na něj přijdeš, určitým počtem zaklepeš na víko. On už bude vědět, co má udělat. Pokud mu ale dáš špatnou zprávu, oba vyletíte ke stropu.

Tohle bys už ale měl vědět. Je to osoba, která tě nejdříve porazila, ale poté jsi jí musel zachraňovat. Chci po tobě jen jeho jméno, nic víc."
Osoba, která ho nejdříve porazila, pak jí ale musel pomoct. Odpověď znal hned. Nepochopil ale tu část s klepáním. Jestli si to špatně vyloží, nedopadne to dobře. Začal zkoumat bednu. Hledal nějako nápovědu. A našel ji. Bylo to napsané malým písmem. Kdyby nehledal důkladně, tak by si toho nevšiml. 18-15-3-11-12-5-5.