Sasukeho hra 06

Sedm písmen. Jeden špatný tip a je konec. Sasuke začal uvažovat. Někde v tom byl nějaký chyták. Pozorně si prohlédl čísla, jestli není některé nějak jiné. Ale rozdíly tam nebyly. Psala to jedna osoba a neudělala žádnou nápovědu. Věděl, že mu dochází čas, ale nemohl riskovat. Najednou ho něco napadlo. Co když ty pomlčky nejsou pomlčky, ale matematická znamínka?

„Héj, slyšíš mě?" zakřičel na víko. Odpovědí mu bylo zaklepání.

„Fajn, poslouchej mě, jedno bouchnutí je ANO, dvě NE, rozumíš?" Jedno bouchnutí.

„Super, vidíš tam nějaký čísla?" Jedno bouchnutí.

„Víš co s nima máš dělat?" Jedno bouchnutí, ale po odmlce se ozvala další dvě bouchnutí. Sasuke chvíli uvažoval.

„Víš, že s tim máš něco dělat, ale nevíš co?" Jedno bouchnutí.

„Jsou tam nějaký znamínka? Myslim Plus, Mínus, Děleno a tak?" Dvě bouchnutí. Sasuke se znova podíval na kombinaci čísel. Jeden pokus.
Odečetl ta čísla ta čísla.

„Teď mě dobře poslouchej. 33. Musíš zvolit možnost 33. Slyšíš mě Lee?" Jedno bouchnutí. Sasuke o kus odstoupil. Víko doslova vystřelilo ke stropu a nárazem zaplnilo místnost prachem z rozpadlé zdi. Sasuke se přiblížil k truhle, to ale byla jeho chyba. První věc, kterou totiž Lee udělal bylo, že ho kopl do břicha. Sasuke to absolutně nečekal, tak neměl ani čas zareagovat. V křeči se zhroutil na zem. Lee k němu přešel a zvedl ho do vzduchu.

„Nevim co se tady děje a teď je mi to vlastně v celku jedno. Zajímá mě ale, co tady děláš ty!" Sasuke se zatím snažil, seč mohl, aby ho Lee pustil, ale po všech svých zkouškách byl zázrak, že ještě chodil. Ten kop ho už dorazil. Všechnu sílu proto vložil do toho, aby ho Lee aspoň neuškrtil.

„No, víš, na to samý bych se mohl já zeptat tebe, ale stejně to nebudeš vědět, tak je to jedno. Pusť mě sakra, dyť mě uškrtíš!" Mluvit dalo Sasukemu docela zabrat, jak mu Lee zmáčkl krkavici. Vlastně to ani nebylo mluvení, jako spíš chroptění. Lee ho tedy pustil.

„Ok, tak co se to tady děje." Zeptal se do větru Lee, zatímco Sasuke popadal dech. Ani nečekal na odpověď a vrátil se k bedně. Chvíli se v ní hrabal a pak vytáhl pásku. Něco stiskl, ale nikdo nezačal mluvit. po chvíli Lee stiskl jiné tlačítko.

„Ahoj Lee. Zahrajeme si hru. Hru, ve které se naučíš nedůvěřovat. Jsi tak důvěřivý, že jsi až naivní. Člověk by měl být obezřetný, ke komu se obrací. Jak poznáš, že tě tví přátelé nezradí? Jedině tak, že budeš na zradu připraven. Dnes se možná naučíš nedůvěřovat. Brzy přijde někdo, kdo byl tvým přítelem a určitě se tě pokusí osvobodit. Jeho důvod není podstatný. Podstatné je to, co musíš udělat ty! Abys byl volný, žádám jen jeho smrt, nic víc. Nemusíš ho zabít. Můžeš ho nechat žít a budete pokračovat spolu. Pak se ale vystavuješ riziku, že tě zradí."

„Do hajzlu!" zaklel Sasuke. Bylo mu jasné, že když dojde na boj, Lee ho hravě překoná. Na rozdíl od Leeho, který byl jen trochu ztuhej z nedostatku pohybu, Sasuke neměl jedno oko, naopak měl díru v noze a spoustu popálenin. Taky ztratil něco krve. Navíc, Lee byl expert na taijutsu, které bylo u Sasukeho trochu odsunuto.
Lee pustil pásku na zem. Sasuke se na něj podíval. Lee si právě prokřupl krční obratle a při otočce si prokřupl i ruce. Sasuke měl nenávistný výraz a Lee mu vracel zachmuřený. Najednou se ale usmál jak to uměl jen on a v zubech mu blýsko.

„No co na mě tak koukáš. Seděl sem tam přes čtyři hodiny, nediv se, že se musíim protáhnout. Dej mi chvilku a můžeme vyrazit." Sasukemu spadla brada na zem. Tohle nečekal. Lee měl možnost se osvobodit, stačilo by, jen aby ho zabil. Takhle zubožený a bez možnosti použít chakru by to pro něj nebyl problém. Ale on ho nechce zabít.

„No tak, Sasuke, budeš tady tak sedět a čekat na nanebevzetí, nebo se
odtud dostaneme?" řekl Lee, který už zatím stál u dveří.

„Jo, jo. Tak jdeme." řekl Sasuke, zvedl se a šel k Leemu. Ten otevřel dveře, počkal až Sasuke projde a zavřel.