Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 3
Vypravěč - Stan.com
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 4
Vypravěč - Vikitori
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 6
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 11
Vypravěč - Davien
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Pozor, pozor, sličné dámy a chrabří pánové!
Bylo by záhodno a zároveň velmi fajn, kdybyste tento odstaveček pravidelně pročítali. Dozvíte se totiž novinky z místnosti a senseiové zde naleznou i žádosti z mé strany adresované jejich osobám.
5. 5. 2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Vložil Jaden, Čt, 2021-09-23 00:00 | Ninja už: 5909 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Ren Kurogami Tým 2 Konoha „Já také,“ usmál se stejně jako Shion i Ren na servírku a chvilku ji mlčky sledoval odcházet, načež si stále s tím samým, jemným a také nepatrně unaveným úsměvem opřel hlavu o dlaň a zahleděl se na Shiona. „Takže co je mezi vámi a Lei-chan, Shion-san?“ otázal se a nechal svůj dotaz vyznít. „Odkud se znáte? Jste spolu v týmu? Prožili jste toho spolu hodně?“ pokračoval po chvilce Ren s úsměvem někoho, kdo by vážně rád slyšel po hodně dlouhé době zase něco zajímavého a ne jen opakující se všední dění, které prožívá v různých odstínech většina lidí na světě, a pobídl mladíka naproti sobě k vyprávění, zatím co čekali na jídlo.
Vložil stan.com, Po, 2021-09-20 23:44 | Ninja už: 3514 dní, Příspěvků: 810 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Shion Tachibana
Tým 2 Nudlová restaurace na hlavní třídě Konohy
Shion si zvědavě prohlédl výrazy svých dvou společníků a lehce povytáhl jedno obočí. Lei vypadala, že když se ocitne ve světě svých myšlenek, taková maličkost, jako překvapivé zjevení dávného kamaráda u stejného stolu s ní ani nehne. Zato Ren dost okatě dával najevo své pocity. Shion si ty poznatky uložil do paměti. Vždy bylo dobré vědět, jak lidé reagují na svět kolem, protože pokud by se Lei zachovala stejně ve chvíli, kdy by na ní byl veden nečekaný útok ze zálohy, nó... ? Raději ani nechtěl domýšlet, jak by to dopadlo. Jeho myšlenky naštěstí přerušila obsluha a on si, spíš jen ze slušnosti, otevřel jídelní lístek. "Pokud mohu doporučit," odpověděl Renovi, i přesto, co odtušil, že se mladík ptá jen sám sebe, "vyzkoušel bych místní Takoyaki. Není to sice hlavní specialita, ale nikde v Konoze jsem zatím nenarazil na lepší. A přesně to si dám já," poklepal prstem na příslušné místo v lístku a obdařil obsluhu vlídným úsměvem.
Vložil Stranx, Po, 2021-09-20 20:30 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki tým 2 Konoha
Lei si podpírala rukou hlavu o stůl a sledovala dění na ulici. Občas někoho pozdravila ale spíše se jen dívala, jak plyne běžný život v Listové.
Z jejího dumání ji najednou vyrušili oba její kolegové. „Já už mám objednáno. Miso ramen.“ prohodila a stále sledovala dění na ulici. „Líbí se mi jak je tady živo, ale zároveň i klid a mír.“ řekla jen tak do prázdna a konečně se u stolu narovnala právě v ten správný čas, kdy přicházela servírka s jejím vývarem. Měli ještě nějaký ten čas tak akorát, aby si i muži stihli objednat.
Vložil Jaden, Ne, 2021-09-19 22:22 | Ninja už: 5909 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Ren Kurogami Tým 2 Konoha
Slovům Hiroko s úsměvem přitakal. Jméno velitelky mu nic neříkalo, takže se těšil, až ji také pozná!
Teď už nic nebránilo dohnat, co za ty roky prošvih-... Ale než stihl cokoliv navrhnout, Lei i s Shionem kancelář opustili a zanechali ho tam samotného.
Ren tam chvilku ještě stál s nádechem a pootevřenými ústy, načež zklamaně vydechl a svěsil ramena. „Arigatou, Hiroko-sama, Yuhi-san. Mata ne~“ obrátil se na obě ženy a s úsměvem zvedl ruku na pozdrav, načež si vzal z tácu na stole svůj šálek vlažného čaje a odešel i s ním z kanceláře.
Narozdíl od Lei s Shionem nezamířil Ren „domů“. Místo toho usrkával čaj z vypůjčeného hrníčku a procházel se ulicemi Konohy. Některé známé tváře nabraly pár vrásek, na jiné shlížel nyní z výšky, a další naopak shlíželi z výšky teď na něho.
Konoha se za tu dobu celkem změnila, a přesto zůstala stejnou.
Ren akorát dopíjel poslední zbytky čaje, sedící v tureckém sedu na střeše jednoho z domů na hlavní ulici, když si všiml Lei, jak zaplula do nudlárny naproti.
Hnědovlásek ji chvilku mlčky sledoval, načež se usmál, uložil hrníček do své taštice, a zvedl se.
Zrovna, když se Renovi povedlo efektivně využít bělovlásčiny fascinace děním na ulici a ku pobavení ostatních hostů se neohrabaně, ale tiše usadit ke stolu vedle ni, odkud se ji chystal pozdravit, zjevil se i Shion a celé mu to zkazil. „...Ještě ne... Co si mám dát?“ povzdechl si hnědovlásek, načež si vzal menu a bezradně do něho zabodl pohled, jako by hleděl skrze něj.
Vložil Mitora, So, 2021-09-18 19:01 | Ninja už: 4257 dní, Příspěvků: 807 | Autor je: Tsunadin fackovací panák
Midori Hyuuga Tým 1 Loď
O jak ráda by viděla Homurův výraz, když jej Moriko nazvala taťkou. Ale nedalo se nic dělat, mohla si jej pouze představit a i to stačilo k tomu, že musela bojovat, aby její výraz zůstal beze změny. Možná její představivost fungovala až zbytečně přehnaně.
Když pak byl Kaito vytažen na palubu, pokusila se najít si nějaké klidnější místo, které nebylo od mladíkova kroužku diváků moc vzdálené, posadila se tam do tureckého sedu a poslouchala, co se děje jak na ´pódiu´, tak zda se odněkud někdo třeba neblíží. Na tváři se pokoušela udržovat přívětivý úsměv a trpělivě čekala. Nebo alespoň navenek.
Ve skutečnosti jí ten nejistý začátek přesvědčil aktivovat byakugan a podívat se, jak má mladík v plánu žonglovat noži bez nožů. A když už byla u toho, rozhlédla se kam až dohlédla. Ne že by čekala nějaké trable, ale vždy bylo lepší mít informace kde se kdo nachází. A třeba by jí to pak mohlo pomoct, pokud se někdo skutečně odhodlá ke slepé věštkyni, i kdyby jen z dlouhé chvíle a aby se vysmáli malé slepé holce.
Vložil stan.com, Čt, 2021-09-16 22:25 | Ninja už: 3514 dní, Příspěvků: 810 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Shion Tachibana
Tým 2 Konohagakure no sato
Shion kývl na srozuměnou a lehce se pousmál, když se podíval na Hiroko, "opatrujte se, Hokage-sama, Yuhi-san," uklonil se jim na rozloučenou a vyšel ven z kanceláře.
Domů však nezamířil. Když své ženě přenechal místo řiditele koncernu Iwamoto, nepochyboval o tom, kde se bude nacházet. Ta práce nebyla snadná a spolikala spousta času a tak zamířil přímo do hlavní budovy firmy. Shion věděl, že je firma v dobrých rukou, protože Chinami byla mnohem schopnější ve vedení, než on. Právě když zdědil všechny hmotné statky svého otce, byla to právě ona, společně s Shinobu Uedou, kteří mu pomohli, postavit firmu do latě. Navíc, k tomu všemu, sdílela Chinami jeho vizi ohledně reformy firemního zaměření ze zbraňového průmyslu na humanitní. Změnu, jež stála takovou spoustu peněz, že se mu z toho ještě teď točila hlava. Byla to ale změna k dobru.
Loučení se ženou byl krátký proces, protože ji vyrušil uprostřed zasedání s akcionáři. Proto jí jen v rychlosti vysvětlil kam vede jeho cesta, cíl mise a jména byly tajné, a dlouze ji políbil na rozloučenou. Poté se vydal domů. Původní sídlo rodiny Iwamoto a velké zahrady, jež k sídlu patřili, věnoval Shion Konohagakurskému sirotčinci, který předtím sídlil ve straré zchátralé budově a sám si nechal postavit menší domeček na okraji vesnice. Domek byl postaven ve starém stylu ze dřeva a rýžového papíru a stál uprostřed udržované zahrady s ozdobným jezírkem. Tam si vyzvedl své cestovní oblečení, jednalo se o slamněný plášť proti dešti, ozdobné tanto vyměnil za krátký meč, nabalil si zásoby na cestu, nasadil si svou rudou masku a vyrazil klidným krokem skrze město k baráně.
Snad díky náhodě, nebo proto, že si Lei vybrala hlavní třídu, spatřil své kolegy v zahrádce restaurace a bez okolků se k nim připojil. "Už jste si obědnali?" optal se prostě a stáhl si svou rudou masku z tváře.
Vložil Stranx, Čt, 2021-09-16 20:23 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki tým 2 Konoha
Lei odsouhlasila, že se za hodinu setkají u brány a opustila kancelář. Domů to neměla daleko ale věděla, že její rodiče budou stejně ještě v práci a tak nemělo moc smysl se tam na tu krátkou chvíli vydávat.
Lei už sice byla nejspíš po vývinu, ale její hlad ji stále zůstával. Navíc v časech kolem oběda. Odnesla svoje zbraně ke kováři na hlavní třídě. Trochu ho uplatila aby práci odvedl na počkání a šla čekat do vedlejší nudlárny. Zabrala stolek venku a tak měla dobrý výhled na ulici. Až pujde kolem někdo z jejího týmu, tak se k němu přidá.
Vložil ichi, St, 2021-09-15 21:29 | Ninja už: 6129 dní, Příspěvků: 2187 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Hiroko si odkašlala. „Vlastně bych na tom jen tak netrvala, ale Ren přišel a oficiálně si zažádal o misi. To znamená, že za ni i zaplatí. Berte to jako oficiální misi.“
Stále bylo tolik věcí, na které si nemohla zvyknout. Jak všichni tři vyrostli, jak se z Lei stala mladá žena a z obou chlapců mladí muži. A také na fakt, že jeden z nich byl už ženatý. Jí bylo přes třicet a na vdavky to neviděla. „U brány buďte za hodinu. Vaše velitelka se jmenuje Yayoi. Poznáte ji… No, prostě ji poznáte. Ona si vás najde.“
Vložil Jaden, Po, 2021-09-13 00:00 | Ninja už: 5909 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Ren Kurogami Tým 2 Konoha „Arigatou!“ usmál se na oba srdečně Ren, když souhlasili, že mu pomohou jeho strýčka najít.
Lei se měla k odchodu hned. Jen Shion se zdráhal, neboť se chtěl nejprve rozloučit se svou ženou.
Ren mírně překvapeně zamrkal, načež si prohlédl červenajícího se Shiona od hlavy k patě. „Škoda...“ utrousil pod fousy zklamaně, přenesl váhu na druhou nohu a obrátil se na hiroko. „Kdy máme být u brány, hokage-sama?“ optal se černovlásky za stolem.
Vložil stan.com, Ne, 2021-09-12 17:02 | Ninja už: 3514 dní, Příspěvků: 810 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Shion Tachibana
Tým 2 Kancelář Hokage
Shion se Hokage lehce uklonil, čímž jí jednak poděkoval za odpověď a také to byla omluva za jeho prostořekost. Svou pozornost poté přesunul k Renovi a jejich oči se na okamžik střetli. "Byl jsem v té zemi a mohu potvrdit tvá slova," promluvil nakonec a z jeho hlasu zněla klidná rozvaha, "najdeme tvého strýce," ubezpečil ho a zavázal se tak nevyslovenou přísahou. "Jen né tak hrrr, Lei," zatvářil se lehce zaskočeně, nad divčinou zbrklostí, "musím se prvně rozloučit se svou ženou, když máme před sebou takhle dlouhou cestu," usmál se trochu nervózně a lehce se začervenal. Ať byla Renova žádost jakkoliv důležitá, nehodlal se vydat na nebezpečnou cestu bez polibku na rozloučenou.
Vložil Stranx, Ne, 2021-09-12 14:51 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki tým 2 Konoha
„Země země? To je skoro tak divný jméno jako Ling Ling.“ vzpomněla si na jejího pandího parťáka když poslouchala Hokage a co se po nich tedy vlastně bude chtít. Po Hokage se jal konečně vysvětlování Ren.
Lei zachytila jeho vyzývaví pohled a opětovala mu stejný. Poté zrak sklopila a lehce se usmála. Pro Lei bylo samozřejmé, že Renovu výzvu přijme. Pomáhání lidem je to, proč je kunoichi. Její poslání i její obživa, navíc když to po ni chce sama Hokage, pak je to i její povinnost. Z osobního hlediska byl pro ni Ren zajímavý muž a Shiona už také měla možnost poznat. Byla zvědavá, jaké jsou jejich problémy. „Kdo by ti dobrovolně pomáhal ty úchyláku. Kdyby na tom tady Hokage-sama tolik netrvala, tak by mě to vůbec nezajímalo!“ dělala uraženou a odlepila se od stolu. „Já jsem připravená. Tak ať to máme co nejdřív za sebou.“ neztrácela čas a mohla se dát opět na cestu, i když se do vesnice zrovna vrátila.
Vložil Jaden, Ne, 2021-09-12 00:53 | Ninja už: 5909 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Ren Kurogami Tým 2 Konoha
Když dostal opět slovo, Ren se narovnal a usmál se. „Můj strýc, Kurogami Shun, před několika lety opustil Konohu a vydal se do světa. Našel jsem stopu, která by mohla vést k němu, ale sám se na to místo nedostanu. Proto jsem se vrátil, abych požádal Konohu o pomoc,“ sdělil dvojici formálně a přejel oba mladé ninji pohledem, z Shiona na Lei, které se zadíval do očí o něco déle, jako by čekal, jak na ten fakt zareaguje. „Musím se dostat do centra městského státu Dolní Okira, který se nachází v bývalé Zemi země, jak již Hiroko-sama zmínila. Té oblasti vládne mafie, a nejen ta... Troufáte si na to?“ zeptal se Lei s Shionem Ren s náznakem výzvy v hlase, jako by je zkoušel.
Vložil ichi, So, 2021-09-11 21:15 | Ninja už: 6129 dní, Příspěvků: 2187 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Odložila vlastní hrníček. „Nechala jsem vás sem zavolat, abyste se tu sešli s Renem, jakožto vaším zákazníkem. Vaší misí bude doprovodit ho do bývalé Země země, kde váš doprovod nekončí. Ren něco hledá a vy mu s tím pomůžete,“ oznámila a kývla na mladíka se shamisenem, zatímco Yuhi začala uklízet prázdné hrníčky. „Zbytek mise vám vysvětlí on. Bude to lepší přímo od zdroje než z druhé ruky.“
Vložil stan.com, Čt, 2021-09-09 19:25 | Ninja už: 3514 dní, Příspěvků: 810 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Shion Tachibana
Tým 2 Kancelár Hokage
Shion na Rena úkosem pohlédl a znovu kývl, aby dal najevo, že si jeho jméno zapamatuje. Dále mu však nevěnoval pozornost, protože Hokage chtěla probrat misi a jeho zajímalo, čeho se bude týkat. Jenomže Hokage zatím ohledně toho neřekla vůbec nic. A nevypadalo to ani, že s vysvětlováním hodlá začít. "Takže jste nás zavolala abychom vyzvedli tuhle Rena-san a podrobnosti o misi se dozvíme cestou?" položil váhavě otázku, jako by se snažil, aby Hokage neurazil a zatvářil se lehce zmateně. Najednou si prostě nebyl jistý, co se po nich vlastně chce. Pokud se namáhali přizvat jeho a tu pandí holku do kanceláře, proč nepřizvali také jejich velitelku?
Snad poprvé projevil zájem o čaj a to tehdy, kdy ve svém nitru pocítil náznak počínající zloby, kterou v něm rozžíhalo pocit zmatku. Shion neměl rád zmatek. Pití čaje bylo naštěstí jednou ze spolehlivých metod pro posílení své sebekontroly.
Kaito Sarutobi
Tým 1 Nákladní loď "Po... po... počkej přece!" zakoktal se mladík zoufale, když ho Moriko dotáhla doprostřed kruhu přihlížejících a on poklepáním na kapsy zjistil, že mu něco chybí, "moje nože... ?" houkl za matkou, načež se nervózně zasmál a podrbal se nervózně na šíji, když si "jako" uvědomil, kolik lidí je kolem a že všichni sledují právě jeho. "Ahoj ve spolek," pozdravil všechny a nevinně se usmál, aby bylo jasné, že když už nemá nože, pokusí se to alespoň nějak zamluvit, "Já jsem Kaito, žonglér a vrhač nožů, jenomže jsem si nože zapomněl... ," odmlčel se, aby ho mohl dav obdařit oprávněným bučením, "co kdybych vám místo toho řekl... ehehe... nějakej vtip?" hraní si na kašpara bylo naprosto spontální improvizace a Kaita k tomu dohnala nervozita ze všech těch pohledů. Žaludek mu sevřela ledová pěst a mladík měl pocit, že buď začne mluvit, nebo ztuhne a zklame. Opět se nechal pořádně vybučet, dokud se nezačali některé hlavy otáčet k odchodu. To byl ten správný čas, "Dobrá, dobrá! A co, kdybych si je přičaroval?" zvedl hlas, aby ho každý, kdo se otočil k odchodu, bezpečně slyšel a dal do svého hlasu tolik tajemného, kolik tam jen dokázal nacpat.
když měl opět svou pozornost, lišácky se pousmál a začal kroužit rukama ve zvláštních gestech, přičemž pronesl několik podivných a naprosto nesmyslných slov. Cílem bylo, aby se každý snažil prokouknout jeho trik s přičarováním nožů. Vždy v tom byl nějaký trik a proto se jim Kaito snažil dát pocit, že je tomu tak i v tomto případě. Několikrát přiblížil ruce k místům, které bylo jako úkryt nožů ideální, aby navnadil konspirační teoretiky. Nakonec zkřížil ruce na hrudi, zápěstími k sobě a prudkým pohybem ruce rozpažil, přičemž si přejel prsty přes pečeti. V každé ruce najednou třímal pět zvláštně tvarovaných nožů. Mladík si počkal na ono davové "ó" a ať už přišlo, nebo nepřišlo, začal žonglérské vystoupení. zprvu začal se dvěma, ale pomalu navyšoval jejich počet ve vzduchu. Kaito nečekal, že by někdo, kromě Moriko a Homuri dokázal postřehnout co se doopravdy stalo. Přece jen měl ruce rychlé.
Vložil Stranx, Ne, 2021-09-05 18:06 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki tým 2 Konoha
„Takže Ren nebude náš velící důstojník, ale zadavatel mise? Dobrá práce detektive Takuki.“ zakroutila si pro sebe hlavou a znovu usrkla z čaje. Mise přímo od Hokage ji však potěšila.
Dle toho co říkal Shion a na skutečnost, že teď vlastně měli pracovat pro Rena, to vypadalo, že oba mladí muži mají nějaké nedořešené záležitosti. „Ještěže jsem taková hodná holka a nemusím si objednávat mise.“ při té myšlence se ji v kapsičce otřásla peněženka.
Během Renovi představovačky si jen odfrkla a snažila se o co nejpřísnější pohled.
Vložil Jaden, Ne, 2021-09-05 17:23 | Ninja už: 5909 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Ren Kurogami Tým 2 Konoha „Kde bych jen začal~“ křenil se Ren, dokud se dívčina ruka nepřesunula z ramene na ucho a bolestivě ho nestiskla. „Ittetete! Ahaha! S-Skvělá reakce, Lei-chan~! Itai!“ sehnul se k ní nedobrovolně, když ho zatahala za ucho, „p-příště se polepším!“
Když byl propuštěn z bělovlásčina železného stisku a Hiroko jim vysvětlila jejich aktuální poměr, Ren se znovu napřímil a zatímco si ještě mnul bolavé ucho, dvojici se uklonil. „Kurogami Ren desu. Osewa ni narimasu! (Je mi potěšením být ve vaší péči!)“ představil se s úsměvem.
Vložil ichi, Ne, 2021-09-05 13:52 | Ninja už: 6129 dní, Příspěvků: 2187 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage Yuhi Shinzare
Pravá ruka hokage Konohagakure, kancelář hokage
Čekala různé reakce, ale zrovna tuhle opravdu ne. Zatímco Hiroko překvapeně zamrkala, Yuhi spadla brada. Než však některá z nich stihla něco namítnout, vzala si Rena na starosti sama Lei a začala ho tahat za uchu.
Černovlasá žena uprskla a rychle se napila čaje, aby zamaskovala projev pobavení. Její pobočnice se se stále vyvaleným výrazem obrátila na ni. ‚Hi… Hi… Hiroko-sama se zasmála?!‘
Zpět do reality je přinesl Shion. Hokage zavrtěla hlavou. „Ne. O tom v té misi vůbec nejde. Tady Ren je momentálně naším zákazníkem a vaším zadavatelem mise. Společně se nyní vydáte k bráně do vesnice, kde se setkáte s vaší velitelkou,“ vysvětlila.
Vložil stan.com, Ne, 2021-09-05 13:14 | Ninja už: 3514 dní, Příspěvků: 810 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Shion Tachibana
Tým 2 Kancelář Hokage
Upozorněn Hiročiným pohledem, obrátil Shion pozornost na Rena, sympatického, i když lehce neortodoxního mládence. Prostým kývnutím odpověděl na jeho pozdrav a chvilku dvojici pozoroval, než stočil pohled k Hiroko. Nebylo pochyb o tom, že se jedná o staré přátele a nehodlal jim onu chvilku nikterak narušot. On, na druhou stranu, tohoto mladíka vůbec neznal a protože se nikdo nenamáhal s představováním, zaměřil se na důvod jeho přítomnosti. Nakonec, na seznamování budou mít času celkem dost i potom. "Inu?" vyzval Hiroko aby pokračovala..., aby vůbec konečně už započala s informacemi o jejich novém úkolu. "Našli jste snad jeho úkryt?" optal se jí zpříma, s nadějí na pomstu v hlase.
Vložil Stranx, Ne, 2021-09-05 11:33 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki tým 2 Konoha
Lei už si zvykla že ji kluci z její generace přerostli a během pár let dokázali pořádně zmužnět, ale i tak ji pár vteřin trvalo než se smířila s tím, jak se z toho rozevlátého chlapce stal dospělý muž. Zatímco ona do výšky už moc nerostla, Ren byl teď úplně někdo jiný. A jak hezky voněl! „Ah..“ chtěla Rena pozdravit ale to už si ji přitiskl k tělu. „Ahoj Rene!“ dostala ze sebe konečně když ji pustil. „No to víš, holčičí koníčky.“ reagovala ještě na zmínku o vlasech. Dělala to ráda, byla to pro ní dobrá připomínka toho, že její život není jen o běhání po lese a válení se v blátě.
Ren od ní nemohl odtrhnout zrak a ještě si dovolil něco, co si ani ta nejúchylnější panda nedovolila. Lei zprvu na šťouchnutí nereagovala a začala chlapce plácat rukou po rameni. „Ty jsi taky pořádně vyrostl. Co si dělal těch pár let?“ její ruka ho mezitím chytila za ucho a začala s ním kroutit. Přitáhla se k němu blíž a mluvila potichu. „Kde ses tohle naučil? Taková neúcta. Když už, tak to dělej pořádně!“ u poslední věty se nechala trochu unést a celá zrudla. Chopila se hrníčku co ji Hiroko před tím nabízela a stále rudá se opřela o okraj jejího velkého stolu. „Takže Ren bude náš velící důstojník. Naposled když jsem ho viděla, tak nevypadal že by chtěl něco takového dělat. Fyzicky si vyrostl. Ale jak ses změnil uvnitř?“ přemýšlela si pro sebe a usrkla z čaje.
Vložil Jaden, So, 2021-09-04 01:35 | Ninja už: 5909 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Ren Kurogami Tým 2 Konoha
Hiročin zvýšený hlas s ránou o stůl tajemného muzikanta naštěsti už vzbudily a on sebou mírně cukl, načež zavětřil vůni čaje. „Fuwa~ (Zív~)“ protáhl se vsedě, načež se postavil, přehodil si shamisen přes rameno, a stáhl si klobouk z hlavy za krk. „Konnichiwa,“ usmál se na dvojici. Byl to Ren.
Po tom malém klukovi už zbyl pouze stín. Za ty 3 roky co byl pryč se pěkně vytáhl a jeho rysy zmužněly. Dokonce už ani nevypadal, jako by ho měl odfouknout vítr, kdyby s sebou nenosil svůj shamisen jako závaží. Na Lei, se kterou bývali prakticky stejně vysocí, teď musel zhlížet z výšky.
I jeho hlas byl hlubší, avšak stále stejně přátelský. Jen jeho pohled byl jiný. Ona nevinnost jako by se z něho kamsi zatoulala, a vystřídala ji zkušenost. „Hmm?“ zamračil se najednou mírně Ren a zadíval se na Lei.
Chvilku na ni jen mlčky hleděl, dokud mu to nedalo a on se k ní nerozešel.
Zastavil se jen kousek před ní, načež se k ní sklonil a zahleděl se jí z blízkosti několika málo centimetrů do tváře.
Voněl po sušené slámě a vřesu. „...Lei?“ rozjasnil se po chvilce jeho výraz. „Uwah~! Lei-chan! Hisashiburi~! (Dlouho jsme se neviděli~!)“ zaradoval se Ren a bez varování dívku objal. „Málem jsem tě nepoznal! Už zase sis obarvila vlasy~!“ prohlásil vesele když se od dívky odtáhl, a celou si ji prohlédl. „A taky jsi vyrostla,“ dodal. Z jeho pohledu bylo ale patrné, že nemyslel dívčinu výšku. A kdyby to nebylo úplně jasné, šťouchnutí ukazováčkem zespoda do dívčiny hrudi zbylé pochybnosti zahnalo úplně.
Homura, Moriko, Kamimaru Tým 1 Loď
Ať už se Kaito s Midori rozhodli počkat či nikoliv, vzhledem k tomu, že Moriko s Homurou nešli a nešli, došlo k jejich shledání opět až na palubě, když se dvojice geninů vrátila. „Takže,“ ujmula se nepřekvapivě slova Moriko, když se pětice sešla. „Kaito! Za hodinku budeš mít na přídi vystoupení v žonglování s noži!“ zazubila se na chlapce hnědovláska jako energický, efektivní manažer. „Následovat bude moje krocení Kamimarua a jako tečka na závěr poslouží taťkovo plivání ohně!“ založila si ruce na hrudi Moriko a spokojeně se usmála. „Tím budeme mít dneska pokoj,“ doplnil Homura, čímž její nadšení mírně uzemnil a Moriko s sebou cukla, jako kdyby ji někdo dloubl do žeber, a propálila ho přes rameno pohledem. „Kdyby od tebe chtěl někdo něco vyvěštit, Midori, prostě použij byakugan, ať působíš věrohodně. S trochou štěstí tahle plavba uteče a my se budeme moct věnovat zase misi,“ přejel Homura s rukama v kapsách pohledem palubu, zatímco se loď dala na svou platbu. „Oi, Kaito, je čas!“ přispěchala o hodinu později Moriko do podpalubí ke svému „synkovi“ a začala ho nadšeně vláčet na palubu. Nadešel čas mladíkova vystoupení!
A jak se zdálo, cestující neměli moc co na práci, takže se jich na přídi sešlo celkem dost.
Utvořili kolem Kaita kruh a když je Moriko postavila do bezpečné vzdálenosti, přitočila se zpět k rusovláskovi. „Yosh! Uveď se a dej se do toho! A neboj, určitě to zvládneš!“ poradila mu a dodala mu kuráž jak nějakému maturantovi před zkouškou, jako kdyby to snad potřeboval.
Takuya Riko Tým 11 Kasugawa
Ať už ho následovala nebo ne, Takuya na Onigiri nečekal a běžel za hlukem boje.
Ten přicházel z pátého patra vedlejší budovy.
Takuya se na ulici chvilku zastavil a zahleděl tím směrem, načež si všiml blížící se policejní jednotky s Akinobuem v čele. „Tsch!“ sykl podrážděně. Už měl zásahů téhle policie dost!
Vyrazil proto rychle za roh, než si ho stihli muži všimnout, a vyrazil po zdi domu vzhůru do pátého patra. „Sensei!?“ vyhrkl černovlásek, když se přehoupl přes okraj podlahy v pátém patře rozestavěné budovy a spatřil svého mistra. Byl v pořádku!
Takže protijed už od Kenza nepotřebovali. To ale na situaci moc neměnilo. „Nauč se uznat porážku ty šmejde a vzdej to!“ zaujal Takuya bojový postoj za Kenzem, aby ho mohli vzít s Kumarem do kleští. „To je ti fuk co bude s tvojí holkou když se necháš zabít!?“ zahromoval.
Vložil ichi, Po, 2021-08-30 17:31 | Ninja už: 6129 dní, Příspěvků: 2187 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage Konohagakure, kancelář hokage
Hiroko povytáhla obočí, vytáhla ze skříňky vedle sebe další dva hrníčky a do každého nalila čaj. „Dejte si,“ pokynula dvojici a její oči střelily k rohu místnosti vedle dveří, kde stála pohovka a na ní seděl mladý muž se slamákem ve tváři a shamisenem na klíně. Očividně ho neprobralo ani zmínění mise. Stále byla zvědavá, jak budou Lei se Shionem reagovat a tenhle člověk se vůbec neměl ke vstávání. „A nejprve probereme MISI,“ zvýšila hlas a ťukla do dřevěné desky stolu.
Vložil Stranx, So, 2021-08-21 11:47 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki tým 2 kdesi v pohraničních lesích
Jako další do kanceláře dorazila Yuhi, která nesla asi čaj. Lei by si po dlouhé cestě od hranic voňavý čaj dala ráda a furt na něj šilhala. Hiroko nebyla moc mluvná a tak šla rovnou k věci. Už to bylo nějaký pátek, co Lei dostala misi přímo od své Hokage. Muselo jít o něco důležitého.
Lei mrzelo že se mise nezúčastní roztomilá Nozomi-sensei. To že se s nimi už nepočítá jako s učni ji moc nepřekvapovalo. Sama si uvědomovala, že její zodpovědnost za vesnici s každým dalším rokem života stoupala.
Kývla na znamení souhlasu a čekala na další informace.
Vložil stan.com, So, 2021-08-21 01:37 | Ninja už: 3514 dní, Příspěvků: 810 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Shion Tachibana Tým 2 Kancelář Hokage
Shion pohlédl na Lei a jeho obočí vystřelilo vzhůru. V dívce, která ho pozdravila, poznal starou známou, kterou potkal za jedné obzvláště hrozivé sněhové bouře. Od té doby se ale stalo tolik věcí, že na Lei úplně zapomněl. Tenkrát se mi svěřila, že je ze skryté listové. Jak ale jmenovala? Bylo to velice zvláštní jméno. "Ahoj... ," odpověděl na pozdrav a trochu zaváhal, ve snaze vzpomenoit si. S tím mu naštěstí pomohla Hokage a tak chlapce zachránila z trapné situace. Na proslov Hokage odpověděl jen rychlým přikývnutím, protože očekával, že žena ještě nezkončila. Navíc, dalo se čekat, že dny jeho učení jsou již u konce. Ačkoliv, nemohl si odpustit jisté zklamání na tím, že nebude přidělen k Suzume. Nebyl si vůbec jistý, jak se mu povede zařadit se mezi klasické shinobi. To dokazovala jeho poslední mise, kdy za doprovodu Suzume a Onigiri převáželi Kamiho do vězení. Celý průběh akce vypovídal o tom, jak moc si zvykl pracovat sám. Týmová spolupráce pro něj byla něčím novým.
Vložil ichi, Pá, 2021-08-20 18:07 | Ninja už: 6129 dní, Příspěvků: 2187 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Hiroko Satsuma
Hiroko odložila další spis na hromádku a vzhlédla ke dveřím, na něž někdo zaklepal. Buď to byla Yuhi s černým čajem nebo Shion nebo Lei. Nebo všichni tři najednou. Poslední možnost by se jí zamlouvala nejvíce. Ať se za dveřmi nacházel kdokoliv, vyzvala ho: „Dále.“
Shion byl samozřejmě ze této trojce nejdochvilnější. Od doby, co zdědil Iwamotův kolos, se z něj stal mladý podnikatel a na včasných příchodech si zakládal.
Těsně po něm dorazila Leil. Absenci ťukání ihned vynahradila pukrletem a pár slovy.
Nakonec dorazila i Yuhi s čajem. „Shione, Lei, děkuji,“ kývla k oběma a zareagovala na hrnek s voňavým čajem, který před ní její pravá ruka postavila. „Svolala jsem vás, protože pro vás mám misi. Vzhledem k vašim zkušenostem bylo rozhodnuto, že již nadále nebudete v týmu zastávat místo učňů. Suzume i Nozomi teď navíc mají jiné povinnosti. Proto jsem vytvořila nový tým. Jeho součástí budete vy dva a místo senseie vám bude přidělen velící důstojník. Nejprve probereme misi,“ oznámila.
Vložil Stranx, Čt, 2021-08-12 21:11 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki tým 2 kdesi v pohraničních lesích
„Lei-chwaaan!“ zhrozil se urostlý panda když viděl jak jeho společnice letí vzduchem a míří si to přímo mezi větve vysokého javoru. Děva zmizela v listí stromu, jehož kořeny náraz ženského těla sotva zaznamenaly. Lei padala mezi větvemi dokud se ji mezi nimi nezasekl kotník a tak tam zůstala viset hlavou dolu. „Příště si bereš ty toho většího! Však se na sebe podívej!“ křikla potlučená dívka směrem k pandovi, který musel vykrývat útoky jednoho z nepřátel. „Ale Lei-chwan! Vždyť ten chlapík je uplnej obr!” odpověděl Ling a přitom fackoval nejmenšího z banditů. „No to ty taky! Furt se láduješ a rosteš!“ opáčila bělovláska houpající se na stromě. Ta teď zapáleně posilovala břišní svalstvo aby ji hromotluk, který ji na javor mrštil, nedostal do rukou. „Možná jsem trochu vyrostl..“ chtěl se panda dále dohadovat ale všiml si, že vis hlavou dolů v kombinaci se sukní nabízí dobrý výhled. „To je velice zajímavé Lei-chwaaaan!“ zasmál se i přesto že zrovna schytal bolestivou ránu do zad. Otočil se a po útočníkovi hodil svým fackovacím banditou.
Lei na stromě pomyslně kroutila hlavou. Kroutila by i fyzicky ale hromotluk se ji furt snažil stáhnout dolu. Po několika dalších úhybech se ji podařilo vytáhnout na větev a vyprostit se. Obra rozptýlila párem kunaiů a skočila na něj. Seděla mu na zádech a její nohy sevřely jeho mohutný krk. Muž přestával dýchat a propadal panice. V tu chvíli si Lei na obloze všimla přiletajícího sokola z Listové a tak mužův vzdor ukončila pořádnou elektrickou peckou. Lei z padajícího muže sklouzla do vzorového telemarku. Ling už měl také hotovo a jejímu zakončení souboje radostně zatleskal. Lei mu poděkovala lehkým úklonem a hned na to nastavila dravcovi ruku. Ling se jal uvazování lotrů ke kmenu javoru.
Den na to už dívka procházela branou své rodné vesnice, kterou za poslední čtyři roky navštívila pouze párkrát. Cestou pozdravila pár známých a vyslechla si asi stokrát jak ji to sluší, jaká je z ní krásná žena a jestli už má nějakou tu známost. Hlavně u těch vztahových dotazů vždy zrychlila krok takže byla v kanceláři Hokage nakonec i dříve než odhadovala. „Dobrý den.“ pozdravila hned ve dveřích a přidala její obvyklé pukrle. Když vstoupila dál do místnosti, tak si všimla i jejího starého známého Shiona. „Ahoj!“ věnovala mu ihned úsměv a překvapený výraz, že ho tady vidí. Přistoupila ke stolu a postavila se vedle Shiona. „Dorazila jsem jak jen to šlo, Hokage-sama.“
Vložil stan.com, Čt, 2021-08-12 14:54 | Ninja už: 3514 dní, Příspěvků: 810 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Shion Tachibana Tým 2 Zasedací místnost firmy Iwamoto, Konohagakure no sato "... ve smlouvě jasně stojí, že odběr po celý jeden rok je závazný... ," vedl svou řeč právník Kado a ukazovátkem přejížděl po tabuli, kde měl připravené body svého proslovu. Byl to, asi padesátiletý, podsaditý mužík se zarudlými tvářemi a holou hlavou, oděn ve velice formálním a drahém obleku. Právě promlouval před radou firmy Iwamoto, která seděla v prostorné zasedací místnosti s dlouhým stolem. Radu tvořilo deset lidí a všichni, až na jednoho, zaujatě naslouchali právníkova projevu ohledně možných sankcí za porušení jisté smlouvy. Tím jedním, byl mladý muž ve fialovém kimonu, který si znuděně podepíral bradu, hleděl z okna a nudil se. Jmenoval se Shion Tachibana, majitel firmy Iwamoto a právě pochyboval o tom, že bylo chytré, ze dne na den, změnit zaměření celé firmy. Byl to hloupý a naivní tah, který ho stál velkou spoustu peněz a problémů. Když už to vypadalo, že je konečně všechno vyřešeno, objevil se další právník s další smlouvou.
Bylo tomu již měsíc, co se vrátil z vyhnanství, přijal nové jméno, oženil se a dostal na hrb veškeré majetky svého otce, Kamiho Iwamota, a od té doby neminul jediný den, kdy by nebyl zavalen prací. Ze začátku to bylo zajímavé a osvěžující, ale velmi brzy zjistil, že otcovo nadání pro obchod nezdědil ani v nejmenším. "... a z tohoto důvodu se Fushimské slévárny cítí v ohrožení," právník domluvil, nastalo krátké ticho a byla to právě Shionova žena Chinami, která do Shiona dloubla loktem. "Hmm?" zamručel nechápavě, načež mu to došlo, narovnal se a narychlo prolistoval papíry, jenž měl před sebou. "Pak je můžete ujistit, Kado-san, že závazkům dostojíme. Až ale skončí tato smlouva, další již podepisovat nebudeme," ujistil právníka a vstal, aby si s mužíkem potřásl rukou a vyprovodil ho. Když byl pryč, zaujal místo řečníka a otočil se k radě. "Jak to vypadá, máme aktuálně přebytky kvalitní zbraňové oceli. Proto navrhuji, abychom ji nabídli místním kovárnám za zvýhodněnou cenu. Jestli se nepletu, má zde kovárnu rodina Riko… ," jeho proslov přerušilo klepání na okno a když se všichni rozhlédli, aby zdroj vyrušení nalezli, spatřili, jak na parapetu sedí sokol s batůžkem na svitky. Shion nezaváhal ani na okamžik, přistoupil k oknu, otevřel ho a vzkaz převzal. "Chinami, dokonči to tady," požádal svou ženu, když vzkaz dočetl a otočil se ke shromáždění, "dámy, pánové, omlouvám se, ale mám jisté… neodkladné záležitosti," uklonil se k radě a vyšel z místnosti.
Hodinu na to už stál přede dveřmi do kanceláře, oblečen v prosté, ale kvalitní, modré tunice s krátkým zdobeným tantem upevněným u pasu a několika pouzdry na svitky. Svou čelenku měl upravenou jako přezku opasku. Sebejistě zaklepal a po vyzvání vstoupil. "Hokage-sama," pozdravil s lehkým, ale uctivým kývnutím a přistoupil k jejímu stolu. Až na čelenku u pasu, nevypadal jako shinobi. Spíše jako nějaký vesnický mládenec, který se rozhodl zkusit štěstí ve světě.
Vložil ichi, St, 2021-08-11 18:38 | Ninja už: 6129 dní, Příspěvků: 2187 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Onigiri Ueda
Tým 11 Kasugawa
Kývla, ale nevyrazila hned. Slova, která vypustili lovci, se jí moc nelíbila. Stiskla zdravou ruku v pěst. „Jak to myslíte nějaký Kenzo?! Je to TEN Kenzo. Dělal vám kávu, staral se o spisy, vypomáhal s tím, na co jste neměli čas, aby vás nic neomezovalo v řešení případů!“ vykřikla nahněvaně. „Jestli chcete někoho označovat za nebezpečného zločince, zkuste si nejdřív udělat pořádek ve vlastních řadách!“
Zastavil ji až Mokiho hlas a ten tón se jí opravdu nezamlouval. „Poslouchám,“ obrátila se k němu zamračeně, zatímco nechala Takuyu jít dál.
Vložil Mitora, Ne, 2021-08-08 06:33 | Ninja už: 4257 dní, Příspěvků: 807 | Autor je: Tsunadin fackovací panák
Midori Hyuuga Tým 1 Loď
Až tak výraznou reakci od Moriko nečekala a tak trošku zrudla, když si uvědomila, že to bylo její vinou, že žena opustila svou roli. I proto si trošku oddechla, když byli posláni pryč.
Opět byla nesmírně vděčná, že jí Kaito vedl a nenechal do ničeho nabourat. I kdyby se přenesla přes podrážděné oči, výhled by měla poměrně rozmazaný a nějaký ten trámek či bedna by jí určitě utéct mohli a narazit si nos pomalu ještě před vyplutím neznělo jako příjemná vyhlídka. Vložila v něj tedy plnou důvěru a samotnou jí zarazilo jak bezmyšlenkovitě k tomu došlo. "Děkuji." Usmála se na něj když zastavili a zběžně si prostor přes pásku prohlédla. "Asi máme počkat tady, že? Aby všichni věděli, kde máme věci?" posadila se vedle toho břemene, které tam mladík setřásl a tak napůl se zaposlouchala jestli mezi cestujícími nezaslechne něco, co by poté mohla jako ´věštkyně´ využít.
Vložil Davien, Út, 2021-08-03 16:15 | Ninja už: 5638 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Bestie z Kasugawy
Takuyova hrubá slova dvojici lovců viditelně rozčílila. Dokonce i seržant Moki se zatvářil dotčeně. Neplést pod nohy? Polovina policistů v tomto městě přišla k úhoně, aniž by cokoliv udělali!
"Ten spratek nám právě řekl, že jsme k ničemu..." Řekl jeden z dvojice nahlas to, co už všem došlo.
"A proč by nás měl zajímat nějaký Kenzo?! Je mi upřímně jedno, kdo to je! Naše práce je sejmout každého nebezpečného zločince na kterého nám ukážou!" Rozhořčil se druhý.
Seržant se na moment ztratil v myšlenkách. Celá tahle situace byla zlá. Nechtěl věřit, že ten nebohý mladík je schopen takového násilí. Mluvili spolu poměrně často, když se míjeli v kapitánově kanceláři. Byl to smutný charakter, vyhýbající se konfliktu za každou cenu. Jak by mohl?
Pokud ale mají ninjové pravdu, znamenalo by to, že jedním z největších zločinců Kasugawy je člen policejního oddělení. Kdyby se to provalilo, byla by to obrovská skvrna na znovu vydobyté cti celého policejního oddělení. Znehodnotilo by to jakoukoliv snahu v budoucnu vymáhat spravedlnost. Nikdo už by nebral policisty vážně, což by mohlo být v budoucnu extrémně nebezpečné kvůli nedostatku policistů. Kasugawa by byla uvržena do chaosu! Něco takového se nesmělo stát za žádnou cenu. Cítil kvůli Kenzovi lítost, ale jestli byl skutečně Bestií, musel být zničen. Ninjové budou muset slíbit diskrétnost a narychlo opustit město. Přestat se ve věcech šťourat. Upřímně doufal, že Ueda bude tak velkorysý a nechá je odejít. Někdy to byl zbytečně tvrdý člověk.
Snad by neublížil vlastní neteři. Jenže Kenzovi věřil také.
Seržant si urovnal rozježený knír plný prachu a promluvil.
"Jestli chcete zachránit tohle město před katastrofou, tak poslouchejte..."
"Hmmm...vím, proč jsi lovil ty policisty. Byli napojeni na to svinstvo v sirotčinci, ale tohle? Tohle se trochu zvrhlo, nemyslíš?" Zeptal se Kumaru stoicky, zatímco odrážel Kenzovy výpady holí. On sám svíral v každé ruce jeden Fuuma shuriken. Nebo to tak alespoň vypadalo.
Kenzo si držel odstup a dorážel na ninju koncem hole jako kopím. Jako by hrál o čas.
Zkrvavený mladík zavrtěl hlavou.
"Je to moje vina! Chtěl jsem si s Uedou pohrát! Připravit ho o všechno, uvrhnout ho do naprostého zoufalství, než s ním skoncuju!"
"Hmmm...tohle ale nebyl tvůj původní plán, že ne? To ta dívka. Je to Aida Murakami, že ano?! A co s vámi má Ueda vůbec společného?"
Bylo to logické. Kenzo po letech utekl z laboratoří, vyhledal svou nevlastní sestru a spolu vypracovali plán na pomstu.
Stejně jako vypracovali plán, jak ho otrávit a vyřadit ze hry.
Kdyby Doktora a Tamiko zastavil už před lety, nemuselo by mnoho dětí a mladých trpět až do dnes. Cítil lítost. Před lety jeho neschopnost rozhodla o chlapcově utrpení. Dnes jeho schopnosti mladíkovo utrpení ukončí.
Vložil stan.com, Čt, 2021-07-29 13:52 | Ninja už: 3514 dní, Příspěvků: 810 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Kaito Sarutobi Tým 1 Cesta lodí
Kaito se pousmál, když se Moriko začala rozplývat nad oslovením. Tahle cesta by mohla být nakonec pomětně zábavná. "Jdu na to, taťko," odpověděl a vrazil si pravou ruku hluboko do kapsy, aby odolal pokušení zasalutovat. Náhle, jako by ho něco bleskově napadlo, ji zase z kapsy vyndal a s nezaměnitelným gestem vyzval dvojici jouninů, aby mu něco dali. "Tak mi naložte," vyzval dvojici.
Plně naložený uchopil jemně Midori za ruku a nasměroval ji ke schůdkům do podpalubí. "Teď opatrně," pravil vlídně a pomohl dívce s překážkou. Kdo Kaita u toho sledoval, poznal by, že by bylo snažší postavit se v rudém oblečení býkovi, než se pokusit o vtípek ohledně slepé sestřičky. Dole Kaito našel volné prostranství mezi několika upevněnými bednami a setřásl ze sebe těžké břímě. "Tohle bude ideální," prohodil s úsměvem a mrkl k dívce.
RSS
| Česká stránka o seriálu NARUTO a BORUTO. Slouží pouze jako fan web, všechny postavy a příběh vymyslel Kishimoto Masashi, popř. TV-TOKYO, a také jsou jejich majiteli. Obrázky na webu patří jejich autorům. Titulky k anime a překlad mangy patří týmu Konoha.cz. Není dovoleno si je přivlastňovat (tzn. měnit jméno překladatele). Pokud je chcete použít, vždy uveďte zdroj. Články patří tomu, kdo je vložil, není-li uvedeno jinak. Prosíme, nekraďte tyto články do svých blogů. Konoha.cz je web bez komerčních reklam, o žádné nestojíme.
Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
„Já také,“ usmál se stejně jako Shion i Ren na servírku a chvilku ji mlčky sledoval odcházet, načež si stále s tím samým, jemným a také nepatrně unaveným úsměvem opřel hlavu o dlaň a zahleděl se na Shiona.
„Takže co je mezi vámi a Lei-chan, Shion-san?“ otázal se a nechal svůj dotaz vyznít.
„Odkud se znáte? Jste spolu v týmu? Prožili jste toho spolu hodně?“ pokračoval po chvilce Ren s úsměvem někoho, kdo by vážně rád slyšel po hodně dlouhé době zase něco zajímavého a ne jen opakující se všední dění, které prožívá v různých odstínech většina lidí na světě, a pobídl mladíka naproti sobě k vyprávění, zatím co čekali na jídlo.
Shion Tachibana
Tým 2
Nudlová restaurace na hlavní třídě Konohy
Shion si zvědavě prohlédl výrazy svých dvou společníků a lehce povytáhl jedno obočí. Lei vypadala, že když se ocitne ve světě svých myšlenek, taková maličkost, jako překvapivé zjevení dávného kamaráda u stejného stolu s ní ani nehne. Zato Ren dost okatě dával najevo své pocity. Shion si ty poznatky uložil do paměti. Vždy bylo dobré vědět, jak lidé reagují na svět kolem, protože pokud by se Lei zachovala stejně ve chvíli, kdy by na ní byl veden nečekaný útok ze zálohy, nó... ? Raději ani nechtěl domýšlet, jak by to dopadlo. Jeho myšlenky naštěstí přerušila obsluha a on si, spíš jen ze slušnosti, otevřel jídelní lístek.
"Pokud mohu doporučit," odpověděl Renovi, i přesto, co odtušil, že se mladík ptá jen sám sebe, "vyzkoušel bych místní Takoyaki. Není to sice hlavní specialita, ale nikde v Konoze jsem zatím nenarazil na lepší. A přesně to si dám já," poklepal prstem na příslušné místo v lístku a obdařil obsluhu vlídným úsměvem.
Lei Takuki
tým 2
Konoha
Lei si podpírala rukou hlavu o stůl a sledovala dění na ulici. Občas někoho pozdravila ale spíše se jen dívala, jak plyne běžný život v Listové.
Z jejího dumání ji najednou vyrušili oba její kolegové.
„Já už mám objednáno. Miso ramen.“ prohodila a stále sledovala dění na ulici. „Líbí se mi jak je tady živo, ale zároveň i klid a mír.“ řekla jen tak do prázdna a konečně se u stolu narovnala právě v ten správný čas, kdy přicházela servírka s jejím vývarem. Měli ještě nějaký ten čas tak akorát, aby si i muži stihli objednat.
Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
Slovům Hiroko s úsměvem přitakal. Jméno velitelky mu nic neříkalo, takže se těšil, až ji také pozná!
Teď už nic nebránilo dohnat, co za ty roky prošvih-... Ale než stihl cokoliv navrhnout, Lei i s Shionem kancelář opustili a zanechali ho tam samotného.
Ren tam chvilku ještě stál s nádechem a pootevřenými ústy, načež zklamaně vydechl a svěsil ramena.
„Arigatou, Hiroko-sama, Yuhi-san. Mata ne~“ obrátil se na obě ženy a s úsměvem zvedl ruku na pozdrav, načež si vzal z tácu na stole svůj šálek vlažného čaje a odešel i s ním z kanceláře.
Narozdíl od Lei s Shionem nezamířil Ren „domů“. Místo toho usrkával čaj z vypůjčeného hrníčku a procházel se ulicemi Konohy. Některé známé tváře nabraly pár vrásek, na jiné shlížel nyní z výšky, a další naopak shlíželi z výšky teď na něho.
Konoha se za tu dobu celkem změnila, a přesto zůstala stejnou.
Ren akorát dopíjel poslední zbytky čaje, sedící v tureckém sedu na střeše jednoho z domů na hlavní ulici, když si všiml Lei, jak zaplula do nudlárny naproti.
Hnědovlásek ji chvilku mlčky sledoval, načež se usmál, uložil hrníček do své taštice, a zvedl se.
Zrovna, když se Renovi povedlo efektivně využít bělovlásčiny fascinace děním na ulici a ku pobavení ostatních hostů se neohrabaně, ale tiše usadit ke stolu vedle ni, odkud se ji chystal pozdravit, zjevil se i Shion a celé mu to zkazil.
„...Ještě ne... Co si mám dát?“ povzdechl si hnědovlásek, načež si vzal menu a bezradně do něho zabodl pohled, jako by hleděl skrze něj.
Midori Hyuuga
Tým 1
Loď
O jak ráda by viděla Homurův výraz, když jej Moriko nazvala taťkou. Ale nedalo se nic dělat, mohla si jej pouze představit a i to stačilo k tomu, že musela bojovat, aby její výraz zůstal beze změny. Možná její představivost fungovala až zbytečně přehnaně.
Když pak byl Kaito vytažen na palubu, pokusila se najít si nějaké klidnější místo, které nebylo od mladíkova kroužku diváků moc vzdálené, posadila se tam do tureckého sedu a poslouchala, co se děje jak na ´pódiu´, tak zda se odněkud někdo třeba neblíží. Na tváři se pokoušela udržovat přívětivý úsměv a trpělivě čekala. Nebo alespoň navenek.
Ve skutečnosti jí ten nejistý začátek přesvědčil aktivovat byakugan a podívat se, jak má mladík v plánu žonglovat noži bez nožů. A když už byla u toho, rozhlédla se kam až dohlédla. Ne že by čekala nějaké trable, ale vždy bylo lepší mít informace kde se kdo nachází. A třeba by jí to pak mohlo pomoct, pokud se někdo skutečně odhodlá ke slepé věštkyni, i kdyby jen z dlouhé chvíle a aby se vysmáli malé slepé holce.
Shion Tachibana
Tým 2
Konohagakure no sato
Shion kývl na srozuměnou a lehce se pousmál, když se podíval na Hiroko, "opatrujte se, Hokage-sama, Yuhi-san," uklonil se jim na rozloučenou a vyšel ven z kanceláře.
Domů však nezamířil. Když své ženě přenechal místo řiditele koncernu Iwamoto, nepochyboval o tom, kde se bude nacházet. Ta práce nebyla snadná a spolikala spousta času a tak zamířil přímo do hlavní budovy firmy. Shion věděl, že je firma v dobrých rukou, protože Chinami byla mnohem schopnější ve vedení, než on. Právě když zdědil všechny hmotné statky svého otce, byla to právě ona, společně s Shinobu Uedou, kteří mu pomohli, postavit firmu do latě. Navíc, k tomu všemu, sdílela Chinami jeho vizi ohledně reformy firemního zaměření ze zbraňového průmyslu na humanitní. Změnu, jež stála takovou spoustu peněz, že se mu z toho ještě teď točila hlava. Byla to ale změna k dobru.
Loučení se ženou byl krátký proces, protože ji vyrušil uprostřed zasedání s akcionáři. Proto jí jen v rychlosti vysvětlil kam vede jeho cesta, cíl mise a jména byly tajné, a dlouze ji políbil na rozloučenou. Poté se vydal domů. Původní sídlo rodiny Iwamoto a velké zahrady, jež k sídlu patřili, věnoval Shion Konohagakurskému sirotčinci, který předtím sídlil ve straré zchátralé budově a sám si nechal postavit menší domeček na okraji vesnice. Domek byl postaven ve starém stylu ze dřeva a rýžového papíru a stál uprostřed udržované zahrady s ozdobným jezírkem. Tam si vyzvedl své cestovní oblečení, jednalo se o slamněný plášť proti dešti, ozdobné tanto vyměnil za krátký meč, nabalil si zásoby na cestu, nasadil si svou rudou masku a vyrazil klidným krokem skrze město k baráně.
Snad díky náhodě, nebo proto, že si Lei vybrala hlavní třídu, spatřil své kolegy v zahrádce restaurace a bez okolků se k nim připojil.
"Už jste si obědnali?" optal se prostě a stáhl si svou rudou masku z tváře.
Lei Takuki
tým 2
Konoha
Lei odsouhlasila, že se za hodinu setkají u brány a opustila kancelář. Domů to neměla daleko ale věděla, že její rodiče budou stejně ještě v práci a tak nemělo moc smysl se tam na tu krátkou chvíli vydávat.
Lei už sice byla nejspíš po vývinu, ale její hlad ji stále zůstával. Navíc v časech kolem oběda. Odnesla svoje zbraně ke kováři na hlavní třídě. Trochu ho uplatila aby práci odvedl na počkání a šla čekat do vedlejší nudlárny. Zabrala stolek venku a tak měla dobrý výhled na ulici. Až pujde kolem někdo z jejího týmu, tak se k němu přidá.
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Hiroko si odkašlala. „Vlastně bych na tom jen tak netrvala, ale Ren přišel a oficiálně si zažádal o misi. To znamená, že za ni i zaplatí. Berte to jako oficiální misi.“
Stále bylo tolik věcí, na které si nemohla zvyknout. Jak všichni tři vyrostli, jak se z Lei stala mladá žena a z obou chlapců mladí muži. A také na fakt, že jeden z nich byl už ženatý. Jí bylo přes třicet a na vdavky to neviděla.
„U brány buďte za hodinu. Vaše velitelka se jmenuje Yayoi. Poznáte ji… No, prostě ji poznáte. Ona si vás najde.“
Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
„Arigatou!“ usmál se na oba srdečně Ren, když souhlasili, že mu pomohou jeho strýčka najít.
Lei se měla k odchodu hned. Jen Shion se zdráhal, neboť se chtěl nejprve rozloučit se svou ženou.
Ren mírně překvapeně zamrkal, načež si prohlédl červenajícího se Shiona od hlavy k patě.
„Škoda...“ utrousil pod fousy zklamaně, přenesl váhu na druhou nohu a obrátil se na hiroko.
„Kdy máme být u brány, hokage-sama?“ optal se černovlásky za stolem.
Shion Tachibana
Tým 2
Kancelář Hokage
Shion se Hokage lehce uklonil, čímž jí jednak poděkoval za odpověď a také to byla omluva za jeho prostořekost. Svou pozornost poté přesunul k Renovi a jejich oči se na okamžik střetli.
"Byl jsem v té zemi a mohu potvrdit tvá slova," promluvil nakonec a z jeho hlasu zněla klidná rozvaha, "najdeme tvého strýce," ubezpečil ho a zavázal se tak nevyslovenou přísahou.
"Jen né tak hrrr, Lei," zatvářil se lehce zaskočeně, nad divčinou zbrklostí, "musím se prvně rozloučit se svou ženou, když máme před sebou takhle dlouhou cestu," usmál se trochu nervózně a lehce se začervenal. Ať byla Renova žádost jakkoliv důležitá, nehodlal se vydat na nebezpečnou cestu bez polibku na rozloučenou.
Lei Takuki
tým 2
Konoha
„Země země? To je skoro tak divný jméno jako Ling Ling.“ vzpomněla si na jejího pandího parťáka když poslouchala Hokage a co se po nich tedy vlastně bude chtít. Po Hokage se jal konečně vysvětlování Ren.
Lei zachytila jeho vyzývaví pohled a opětovala mu stejný. Poté zrak sklopila a lehce se usmála. Pro Lei bylo samozřejmé, že Renovu výzvu přijme. Pomáhání lidem je to, proč je kunoichi. Její poslání i její obživa, navíc když to po ni chce sama Hokage, pak je to i její povinnost. Z osobního hlediska byl pro ni Ren zajímavý muž a Shiona už také měla možnost poznat. Byla zvědavá, jaké jsou jejich problémy.
„Kdo by ti dobrovolně pomáhal ty úchyláku. Kdyby na tom tady Hokage-sama tolik netrvala, tak by mě to vůbec nezajímalo!“ dělala uraženou a odlepila se od stolu. „Já jsem připravená. Tak ať to máme co nejdřív za sebou.“ neztrácela čas a mohla se dát opět na cestu, i když se do vesnice zrovna vrátila.
Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
Když dostal opět slovo, Ren se narovnal a usmál se.
„Můj strýc, Kurogami Shun, před několika lety opustil Konohu a vydal se do světa. Našel jsem stopu, která by mohla vést k němu, ale sám se na to místo nedostanu. Proto jsem se vrátil, abych požádal Konohu o pomoc,“ sdělil dvojici formálně a přejel oba mladé ninji pohledem, z Shiona na Lei, které se zadíval do očí o něco déle, jako by čekal, jak na ten fakt zareaguje.
„Musím se dostat do centra městského státu Dolní Okira, který se nachází v bývalé Zemi země, jak již Hiroko-sama zmínila. Té oblasti vládne mafie, a nejen ta... Troufáte si na to?“ zeptal se Lei s Shionem Ren s náznakem výzvy v hlase, jako by je zkoušel.
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Odložila vlastní hrníček. „Nechala jsem vás sem zavolat, abyste se tu sešli s Renem, jakožto vaším zákazníkem. Vaší misí bude doprovodit ho do bývalé Země země, kde váš doprovod nekončí. Ren něco hledá a vy mu s tím pomůžete,“ oznámila a kývla na mladíka se shamisenem, zatímco Yuhi začala uklízet prázdné hrníčky.
„Zbytek mise vám vysvětlí on. Bude to lepší přímo od zdroje než z druhé ruky.“
Shion Tachibana
Tým 2
Kancelár Hokage
Shion na Rena úkosem pohlédl a znovu kývl, aby dal najevo, že si jeho jméno zapamatuje. Dále mu však nevěnoval pozornost, protože Hokage chtěla probrat misi a jeho zajímalo, čeho se bude týkat. Jenomže Hokage zatím ohledně toho neřekla vůbec nic. A nevypadalo to ani, že s vysvětlováním hodlá začít.
"Takže jste nás zavolala abychom vyzvedli tuhle Rena-san a podrobnosti o misi se dozvíme cestou?" položil váhavě otázku, jako by se snažil, aby Hokage neurazil a zatvářil se lehce zmateně. Najednou si prostě nebyl jistý, co se po nich vlastně chce. Pokud se namáhali přizvat jeho a tu pandí holku do kanceláře, proč nepřizvali také jejich velitelku?
Snad poprvé projevil zájem o čaj a to tehdy, kdy ve svém nitru pocítil náznak počínající zloby, kterou v něm rozžíhalo pocit zmatku. Shion neměl rád zmatek. Pití čaje bylo naštěstí jednou ze spolehlivých metod pro posílení své sebekontroly.
Kaito Sarutobi
Tým 1
Nákladní loď
"Po... po... počkej přece!" zakoktal se mladík zoufale, když ho Moriko dotáhla doprostřed kruhu přihlížejících a on poklepáním na kapsy zjistil, že mu něco chybí, "moje nože... ?" houkl za matkou, načež se nervózně zasmál a podrbal se nervózně na šíji, když si "jako" uvědomil, kolik lidí je kolem a že všichni sledují právě jeho.
"Ahoj ve spolek," pozdravil všechny a nevinně se usmál, aby bylo jasné, že když už nemá nože, pokusí se to alespoň nějak zamluvit, "Já jsem Kaito, žonglér a vrhač nožů, jenomže jsem si nože zapomněl... ," odmlčel se, aby ho mohl dav obdařit oprávněným bučením, "co kdybych vám místo toho řekl... ehehe... nějakej vtip?" hraní si na kašpara bylo naprosto spontální improvizace a Kaita k tomu dohnala nervozita ze všech těch pohledů. Žaludek mu sevřela ledová pěst a mladík měl pocit, že buď začne mluvit, nebo ztuhne a zklame. Opět se nechal pořádně vybučet, dokud se nezačali některé hlavy otáčet k odchodu. To byl ten správný čas, "Dobrá, dobrá! A co, kdybych si je přičaroval?" zvedl hlas, aby ho každý, kdo se otočil k odchodu, bezpečně slyšel a dal do svého hlasu tolik tajemného, kolik tam jen dokázal nacpat.
když měl opět svou pozornost, lišácky se pousmál a začal kroužit rukama ve zvláštních gestech, přičemž pronesl několik podivných a naprosto nesmyslných slov. Cílem bylo, aby se každý snažil prokouknout jeho trik s přičarováním nožů. Vždy v tom byl nějaký trik a proto se jim Kaito snažil dát pocit, že je tomu tak i v tomto případě. Několikrát přiblížil ruce k místům, které bylo jako úkryt nožů ideální, aby navnadil konspirační teoretiky. Nakonec zkřížil ruce na hrudi, zápěstími k sobě a prudkým pohybem ruce rozpažil, přičemž si přejel prsty přes pečeti. V každé ruce najednou třímal pět zvláštně tvarovaných nožů. Mladík si počkal na ono davové "ó" a ať už přišlo, nebo nepřišlo, začal žonglérské vystoupení. zprvu začal se dvěma, ale pomalu navyšoval jejich počet ve vzduchu. Kaito nečekal, že by někdo, kromě Moriko a Homuri dokázal postřehnout co se doopravdy stalo. Přece jen měl ruce rychlé.
Lei Takuki
tým 2
Konoha
„Takže Ren nebude náš velící důstojník, ale zadavatel mise? Dobrá práce detektive Takuki.“ zakroutila si pro sebe hlavou a znovu usrkla z čaje. Mise přímo od Hokage ji však potěšila.
Dle toho co říkal Shion a na skutečnost, že teď vlastně měli pracovat pro Rena, to vypadalo, že oba mladí muži mají nějaké nedořešené záležitosti. „Ještěže jsem taková hodná holka a nemusím si objednávat mise.“ při té myšlence se ji v kapsičce otřásla peněženka.
Během Renovi představovačky si jen odfrkla a snažila se o co nejpřísnější pohled.
Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
„Kde bych jen začal~“ křenil se Ren, dokud se dívčina ruka nepřesunula z ramene na ucho a bolestivě ho nestiskla.
„Ittetete! Ahaha! S-Skvělá reakce, Lei-chan~! Itai!“ sehnul se k ní nedobrovolně, když ho zatahala za ucho, „p-příště se polepším!“
Když byl propuštěn z bělovlásčina železného stisku a Hiroko jim vysvětlila jejich aktuální poměr, Ren se znovu napřímil a zatímco si ještě mnul bolavé ucho, dvojici se uklonil.
„Kurogami Ren desu. Osewa ni narimasu! (Je mi potěšením být ve vaší péči!)“ představil se s úsměvem.
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Yuhi Shinzare
Pravá ruka hokage
Konohagakure, kancelář hokage
Čekala různé reakce, ale zrovna tuhle opravdu ne. Zatímco Hiroko překvapeně zamrkala, Yuhi spadla brada. Než však některá z nich stihla něco namítnout, vzala si Rena na starosti sama Lei a začala ho tahat za uchu.
Černovlasá žena uprskla a rychle se napila čaje, aby zamaskovala projev pobavení. Její pobočnice se se stále vyvaleným výrazem obrátila na ni. ‚Hi… Hi… Hiroko-sama se zasmála?!‘
Zpět do reality je přinesl Shion. Hokage zavrtěla hlavou. „Ne. O tom v té misi vůbec nejde. Tady Ren je momentálně naším zákazníkem a vaším zadavatelem mise. Společně se nyní vydáte k bráně do vesnice, kde se setkáte s vaší velitelkou,“ vysvětlila.
Shion Tachibana
Tým 2
Kancelář Hokage
Upozorněn Hiročiným pohledem, obrátil Shion pozornost na Rena, sympatického, i když lehce neortodoxního mládence. Prostým kývnutím odpověděl na jeho pozdrav a chvilku dvojici pozoroval, než stočil pohled k Hiroko. Nebylo pochyb o tom, že se jedná o staré přátele a nehodlal jim onu chvilku nikterak narušot. On, na druhou stranu, tohoto mladíka vůbec neznal a protože se nikdo nenamáhal s představováním, zaměřil se na důvod jeho přítomnosti. Nakonec, na seznamování budou mít času celkem dost i potom.
"Inu?" vyzval Hiroko aby pokračovala..., aby vůbec konečně už započala s informacemi o jejich novém úkolu. "Našli jste snad jeho úkryt?" optal se jí zpříma, s nadějí na pomstu v hlase.
Lei Takuki
tým 2
Konoha
Lei už si zvykla že ji kluci z její generace přerostli a během pár let dokázali pořádně zmužnět, ale i tak ji pár vteřin trvalo než se smířila s tím, jak se z toho rozevlátého chlapce stal dospělý muž. Zatímco ona do výšky už moc nerostla, Ren byl teď úplně někdo jiný. A jak hezky voněl!
„Ah..“ chtěla Rena pozdravit ale to už si ji přitiskl k tělu.
„Ahoj Rene!“ dostala ze sebe konečně když ji pustil. „No to víš, holčičí koníčky.“ reagovala ještě na zmínku o vlasech. Dělala to ráda, byla to pro ní dobrá připomínka toho, že její život není jen o běhání po lese a válení se v blátě.
Ren od ní nemohl odtrhnout zrak a ještě si dovolil něco, co si ani ta nejúchylnější panda nedovolila. Lei zprvu na šťouchnutí nereagovala a začala chlapce plácat rukou po rameni.
„Ty jsi taky pořádně vyrostl. Co si dělal těch pár let?“ její ruka ho mezitím chytila za ucho a začala s ním kroutit. Přitáhla se k němu blíž a mluvila potichu. „Kde ses tohle naučil? Taková neúcta. Když už, tak to dělej pořádně!“ u poslední věty se nechala trochu unést a celá zrudla. Chopila se hrníčku co ji Hiroko před tím nabízela a stále rudá se opřela o okraj jejího velkého stolu.
„Takže Ren bude náš velící důstojník. Naposled když jsem ho viděla, tak nevypadal že by chtěl něco takového dělat. Fyzicky si vyrostl. Ale jak ses změnil uvnitř?“ přemýšlela si pro sebe a usrkla z čaje.
Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
Hiročin zvýšený hlas s ránou o stůl tajemného muzikanta naštěsti už vzbudily a on sebou mírně cukl, načež zavětřil vůni čaje.
„Fuwa~ (Zív~)“ protáhl se vsedě, načež se postavil, přehodil si shamisen přes rameno, a stáhl si klobouk z hlavy za krk.
„Konnichiwa,“ usmál se na dvojici.
Byl to Ren.
Po tom malém klukovi už zbyl pouze stín. Za ty 3 roky co byl pryč se pěkně vytáhl a jeho rysy zmužněly. Dokonce už ani nevypadal, jako by ho měl odfouknout vítr, kdyby s sebou nenosil svůj shamisen jako závaží. Na Lei, se kterou bývali prakticky stejně vysocí, teď musel zhlížet z výšky.
I jeho hlas byl hlubší, avšak stále stejně přátelský. Jen jeho pohled byl jiný. Ona nevinnost jako by se z něho kamsi zatoulala, a vystřídala ji zkušenost.
„Hmm?“ zamračil se najednou mírně Ren a zadíval se na Lei.
Chvilku na ni jen mlčky hleděl, dokud mu to nedalo a on se k ní nerozešel.
Zastavil se jen kousek před ní, načež se k ní sklonil a zahleděl se jí z blízkosti několika málo centimetrů do tváře.
Voněl po sušené slámě a vřesu.
„...Lei?“ rozjasnil se po chvilce jeho výraz.
„Uwah~! Lei-chan! Hisashiburi~! (Dlouho jsme se neviděli~!)“ zaradoval se Ren a bez varování dívku objal.
„Málem jsem tě nepoznal! Už zase sis obarvila vlasy~!“ prohlásil vesele když se od dívky odtáhl, a celou si ji prohlédl.
„A taky jsi vyrostla,“ dodal. Z jeho pohledu bylo ale patrné, že nemyslel dívčinu výšku. A kdyby to nebylo úplně jasné, šťouchnutí ukazováčkem zespoda do dívčiny hrudi zbylé pochybnosti zahnalo úplně.
Homura, Moriko, Kamimaru
Tým 1
Loď
Ať už se Kaito s Midori rozhodli počkat či nikoliv, vzhledem k tomu, že Moriko s Homurou nešli a nešli, došlo k jejich shledání opět až na palubě, když se dvojice geninů vrátila.
„Takže,“ ujmula se nepřekvapivě slova Moriko, když se pětice sešla.
„Kaito! Za hodinku budeš mít na přídi vystoupení v žonglování s noži!“ zazubila se na chlapce hnědovláska jako energický, efektivní manažer.
„Následovat bude moje krocení Kamimarua a jako tečka na závěr poslouží taťkovo plivání ohně!“ založila si ruce na hrudi Moriko a spokojeně se usmála.
„Tím budeme mít dneska pokoj,“ doplnil Homura, čímž její nadšení mírně uzemnil a Moriko s sebou cukla, jako kdyby ji někdo dloubl do žeber, a propálila ho přes rameno pohledem.
„Kdyby od tebe chtěl někdo něco vyvěštit, Midori, prostě použij byakugan, ať působíš věrohodně. S trochou štěstí tahle plavba uteče a my se budeme moct věnovat zase misi,“ přejel Homura s rukama v kapsách pohledem palubu, zatímco se loď dala na svou platbu.
„Oi, Kaito, je čas!“ přispěchala o hodinu později Moriko do podpalubí ke svému „synkovi“ a začala ho nadšeně vláčet na palubu. Nadešel čas mladíkova vystoupení!
A jak se zdálo, cestující neměli moc co na práci, takže se jich na přídi sešlo celkem dost.
Utvořili kolem Kaita kruh a když je Moriko postavila do bezpečné vzdálenosti, přitočila se zpět k rusovláskovi.
„Yosh! Uveď se a dej se do toho! A neboj, určitě to zvládneš!“ poradila mu a dodala mu kuráž jak nějakému maturantovi před zkouškou, jako kdyby to snad potřeboval.
Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Ať už ho následovala nebo ne, Takuya na Onigiri nečekal a běžel za hlukem boje.
Ten přicházel z pátého patra vedlejší budovy.
Takuya se na ulici chvilku zastavil a zahleděl tím směrem, načež si všiml blížící se policejní jednotky s Akinobuem v čele.
„Tsch!“ sykl podrážděně. Už měl zásahů téhle policie dost!
Vyrazil proto rychle za roh, než si ho stihli muži všimnout, a vyrazil po zdi domu vzhůru do pátého patra.
„Sensei!?“ vyhrkl černovlásek, když se přehoupl přes okraj podlahy v pátém patře rozestavěné budovy a spatřil svého mistra. Byl v pořádku!
Takže protijed už od Kenza nepotřebovali. To ale na situaci moc neměnilo.
„Nauč se uznat porážku ty šmejde a vzdej to!“ zaujal Takuya bojový postoj za Kenzem, aby ho mohli vzít s Kumarem do kleští.
„To je ti fuk co bude s tvojí holkou když se necháš zabít!?“ zahromoval.
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Konohagakure, kancelář hokage
Hiroko povytáhla obočí, vytáhla ze skříňky vedle sebe další dva hrníčky a do každého nalila čaj. „Dejte si,“ pokynula dvojici a její oči střelily k rohu místnosti vedle dveří, kde stála pohovka a na ní seděl mladý muž se slamákem ve tváři a shamisenem na klíně. Očividně ho neprobralo ani zmínění mise. Stále byla zvědavá, jak budou Lei se Shionem reagovat a tenhle člověk se vůbec neměl ke vstávání.
„A nejprve probereme MISI,“ zvýšila hlas a ťukla do dřevěné desky stolu.
Lei Takuki
tým 2
kdesi v pohraničních lesích
Jako další do kanceláře dorazila Yuhi, která nesla asi čaj. Lei by si po dlouhé cestě od hranic voňavý čaj dala ráda a furt na něj šilhala. Hiroko nebyla moc mluvná a tak šla rovnou k věci. Už to bylo nějaký pátek, co Lei dostala misi přímo od své Hokage. Muselo jít o něco důležitého.
Lei mrzelo že se mise nezúčastní roztomilá Nozomi-sensei. To že se s nimi už nepočítá jako s učni ji moc nepřekvapovalo. Sama si uvědomovala, že její zodpovědnost za vesnici s každým dalším rokem života stoupala.
Kývla na znamení souhlasu a čekala na další informace.
Shion Tachibana
Tým 2
Kancelář Hokage
Shion pohlédl na Lei a jeho obočí vystřelilo vzhůru. V dívce, která ho pozdravila, poznal starou známou, kterou potkal za jedné obzvláště hrozivé sněhové bouře. Od té doby se ale stalo tolik věcí, že na Lei úplně zapomněl. Tenkrát se mi svěřila, že je ze skryté listové. Jak ale jmenovala? Bylo to velice zvláštní jméno.
"Ahoj... ," odpověděl na pozdrav a trochu zaváhal, ve snaze vzpomenoit si. S tím mu naštěstí pomohla Hokage a tak chlapce zachránila z trapné situace. Na proslov Hokage odpověděl jen rychlým přikývnutím, protože očekával, že žena ještě nezkončila. Navíc, dalo se čekat, že dny jeho učení jsou již u konce. Ačkoliv, nemohl si odpustit jisté zklamání na tím, že nebude přidělen k Suzume. Nebyl si vůbec jistý, jak se mu povede zařadit se mezi klasické shinobi. To dokazovala jeho poslední mise, kdy za doprovodu Suzume a Onigiri převáželi Kamiho do vězení. Celý průběh akce vypovídal o tom, jak moc si zvykl pracovat sám. Týmová spolupráce pro něj byla něčím novým.
Hiroko Satsuma
Hiroko odložila další spis na hromádku a vzhlédla ke dveřím, na něž někdo zaklepal. Buď to byla Yuhi s černým čajem nebo Shion nebo Lei. Nebo všichni tři najednou. Poslední možnost by se jí zamlouvala nejvíce. Ať se za dveřmi nacházel kdokoliv, vyzvala ho: „Dále.“
Shion byl samozřejmě ze této trojce nejdochvilnější. Od doby, co zdědil Iwamotův kolos, se z něj stal mladý podnikatel a na včasných příchodech si zakládal.
Těsně po něm dorazila Leil. Absenci ťukání ihned vynahradila pukrletem a pár slovy.
Nakonec dorazila i Yuhi s čajem.
„Shione, Lei, děkuji,“ kývla k oběma a zareagovala na hrnek s voňavým čajem, který před ní její pravá ruka postavila. „Svolala jsem vás, protože pro vás mám misi. Vzhledem k vašim zkušenostem bylo rozhodnuto, že již nadále nebudete v týmu zastávat místo učňů. Suzume i Nozomi teď navíc mají jiné povinnosti. Proto jsem vytvořila nový tým. Jeho součástí budete vy dva a místo senseie vám bude přidělen velící důstojník. Nejprve probereme misi,“ oznámila.
Lei Takuki
tým 2
kdesi v pohraničních lesích
„Lei-chwaaan!“ zhrozil se urostlý panda když viděl jak jeho společnice letí vzduchem a míří si to přímo mezi větve vysokého javoru. Děva zmizela v listí stromu, jehož kořeny náraz ženského těla sotva zaznamenaly. Lei padala mezi větvemi dokud se ji mezi nimi nezasekl kotník a tak tam zůstala viset hlavou dolu.
„Příště si bereš ty toho většího! Však se na sebe podívej!“ křikla potlučená dívka směrem k pandovi, který musel vykrývat útoky jednoho z nepřátel.
„Ale Lei-chwan! Vždyť ten chlapík je uplnej obr!” odpověděl Ling a přitom fackoval nejmenšího z banditů.
„No to ty taky! Furt se láduješ a rosteš!“ opáčila bělovláska houpající se na stromě. Ta teď zapáleně posilovala břišní svalstvo aby ji hromotluk, který ji na javor mrštil, nedostal do rukou.
„Možná jsem trochu vyrostl..“ chtěl se panda dále dohadovat ale všiml si, že vis hlavou dolů v kombinaci se sukní nabízí dobrý výhled. „To je velice zajímavé Lei-chwaaaan!“ zasmál se i přesto že zrovna schytal bolestivou ránu do zad. Otočil se a po útočníkovi hodil svým fackovacím banditou.
Lei na stromě pomyslně kroutila hlavou. Kroutila by i fyzicky ale hromotluk se ji furt snažil stáhnout dolu. Po několika dalších úhybech se ji podařilo vytáhnout na větev a vyprostit se. Obra rozptýlila párem kunaiů a skočila na něj. Seděla mu na zádech a její nohy sevřely jeho mohutný krk. Muž přestával dýchat a propadal panice. V tu chvíli si Lei na obloze všimla přiletajícího sokola z Listové a tak mužův vzdor ukončila pořádnou elektrickou peckou. Lei z padajícího muže sklouzla do vzorového telemarku. Ling už měl také hotovo a jejímu zakončení souboje radostně zatleskal. Lei mu poděkovala lehkým úklonem a hned na to nastavila dravcovi ruku. Ling se jal uvazování lotrů ke kmenu javoru.
Den na to už dívka procházela branou své rodné vesnice, kterou za poslední čtyři roky navštívila pouze párkrát. Cestou pozdravila pár známých a vyslechla si asi stokrát jak ji to sluší, jaká je z ní krásná žena a jestli už má nějakou tu známost. Hlavně u těch vztahových dotazů vždy zrychlila krok takže byla v kanceláři Hokage nakonec i dříve než odhadovala.
„Dobrý den.“ pozdravila hned ve dveřích a přidala její obvyklé pukrle. Když vstoupila dál do místnosti, tak si všimla i jejího starého známého Shiona.
„Ahoj!“ věnovala mu ihned úsměv a překvapený výraz, že ho tady vidí. Přistoupila ke stolu a postavila se vedle Shiona. „Dorazila jsem jak jen to šlo, Hokage-sama.“
Shion Tachibana
Tým 2
Zasedací místnost firmy Iwamoto, Konohagakure no sato
"... ve smlouvě jasně stojí, že odběr po celý jeden rok je závazný... ," vedl svou řeč právník Kado a ukazovátkem přejížděl po tabuli, kde měl připravené body svého proslovu. Byl to, asi padesátiletý, podsaditý mužík se zarudlými tvářemi a holou hlavou, oděn ve velice formálním a drahém obleku. Právě promlouval před radou firmy Iwamoto, která seděla v prostorné zasedací místnosti s dlouhým stolem. Radu tvořilo deset lidí a všichni, až na jednoho, zaujatě naslouchali právníkova projevu ohledně možných sankcí za porušení jisté smlouvy. Tím jedním, byl mladý muž ve fialovém kimonu, který si znuděně podepíral bradu, hleděl z okna a nudil se. Jmenoval se Shion Tachibana, majitel firmy Iwamoto a právě pochyboval o tom, že bylo chytré, ze dne na den, změnit zaměření celé firmy. Byl to hloupý a naivní tah, který ho stál velkou spoustu peněz a problémů. Když už to vypadalo, že je konečně všechno vyřešeno, objevil se další právník s další smlouvou.
Bylo tomu již měsíc, co se vrátil z vyhnanství, přijal nové jméno, oženil se a dostal na hrb veškeré majetky svého otce, Kamiho Iwamota, a od té doby neminul jediný den, kdy by nebyl zavalen prací. Ze začátku to bylo zajímavé a osvěžující, ale velmi brzy zjistil, že otcovo nadání pro obchod nezdědil ani v nejmenším.
"... a z tohoto důvodu se Fushimské slévárny cítí v ohrožení," právník domluvil, nastalo krátké ticho a byla to právě Shionova žena Chinami, která do Shiona dloubla loktem.
"Hmm?" zamručel nechápavě, načež mu to došlo, narovnal se a narychlo prolistoval papíry, jenž měl před sebou.
"Pak je můžete ujistit, Kado-san, že závazkům dostojíme. Až ale skončí tato smlouva, další již podepisovat nebudeme," ujistil právníka a vstal, aby si s mužíkem potřásl rukou a vyprovodil ho. Když byl pryč, zaujal místo řečníka a otočil se k radě.
"Jak to vypadá, máme aktuálně přebytky kvalitní zbraňové oceli. Proto navrhuji, abychom ji nabídli místním kovárnám za zvýhodněnou cenu. Jestli se nepletu, má zde kovárnu rodina Riko… ," jeho proslov přerušilo klepání na okno a když se všichni rozhlédli, aby zdroj vyrušení nalezli, spatřili, jak na parapetu sedí sokol s batůžkem na svitky. Shion nezaváhal ani na okamžik, přistoupil k oknu, otevřel ho a vzkaz převzal.
"Chinami, dokonči to tady," požádal svou ženu, když vzkaz dočetl a otočil se ke shromáždění, "dámy, pánové, omlouvám se, ale mám jisté… neodkladné záležitosti," uklonil se k radě a vyšel z místnosti.
Hodinu na to už stál přede dveřmi do kanceláře, oblečen v prosté, ale kvalitní, modré tunice s krátkým zdobeným tantem upevněným u pasu a několika pouzdry na svitky. Svou čelenku měl upravenou jako přezku opasku. Sebejistě zaklepal a po vyzvání vstoupil.
"Hokage-sama," pozdravil s lehkým, ale uctivým kývnutím a přistoupil k jejímu stolu. Až na čelenku u pasu, nevypadal jako shinobi. Spíše jako nějaký vesnický mládenec, který se rozhodl zkusit štěstí ve světě.
Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Kývla, ale nevyrazila hned. Slova, která vypustili lovci, se jí moc nelíbila. Stiskla zdravou ruku v pěst. „Jak to myslíte nějaký Kenzo?! Je to TEN Kenzo. Dělal vám kávu, staral se o spisy, vypomáhal s tím, na co jste neměli čas, aby vás nic neomezovalo v řešení případů!“ vykřikla nahněvaně. „Jestli chcete někoho označovat za nebezpečného zločince, zkuste si nejdřív udělat pořádek ve vlastních řadách!“
Zastavil ji až Mokiho hlas a ten tón se jí opravdu nezamlouval. „Poslouchám,“ obrátila se k němu zamračeně, zatímco nechala Takuyu jít dál.
Midori Hyuuga
Tým 1
Loď
Až tak výraznou reakci od Moriko nečekala a tak trošku zrudla, když si uvědomila, že to bylo její vinou, že žena opustila svou roli. I proto si trošku oddechla, když byli posláni pryč.
Opět byla nesmírně vděčná, že jí Kaito vedl a nenechal do ničeho nabourat. I kdyby se přenesla přes podrážděné oči, výhled by měla poměrně rozmazaný a nějaký ten trámek či bedna by jí určitě utéct mohli a narazit si nos pomalu ještě před vyplutím neznělo jako příjemná vyhlídka. Vložila v něj tedy plnou důvěru a samotnou jí zarazilo jak bezmyšlenkovitě k tomu došlo.
"Děkuji." Usmála se na něj když zastavili a zběžně si prostor přes pásku prohlédla. "Asi máme počkat tady, že? Aby všichni věděli, kde máme věci?" posadila se vedle toho břemene, které tam mladík setřásl a tak napůl se zaposlouchala jestli mezi cestujícími nezaslechne něco, co by poté mohla jako ´věštkyně´ využít.
Bestie z Kasugawy
Takuyova hrubá slova dvojici lovců viditelně rozčílila. Dokonce i seržant Moki se zatvářil dotčeně. Neplést pod nohy? Polovina policistů v tomto městě přišla k úhoně, aniž by cokoliv udělali!
"Ten spratek nám právě řekl, že jsme k ničemu..." Řekl jeden z dvojice nahlas to, co už všem došlo.
"A proč by nás měl zajímat nějaký Kenzo?! Je mi upřímně jedno, kdo to je! Naše práce je sejmout každého nebezpečného zločince na kterého nám ukážou!" Rozhořčil se druhý.
Seržant se na moment ztratil v myšlenkách. Celá tahle situace byla zlá. Nechtěl věřit, že ten nebohý mladík je schopen takového násilí. Mluvili spolu poměrně často, když se míjeli v kapitánově kanceláři. Byl to smutný charakter, vyhýbající se konfliktu za každou cenu. Jak by mohl?
Pokud ale mají ninjové pravdu, znamenalo by to, že jedním z největších zločinců Kasugawy je člen policejního oddělení. Kdyby se to provalilo, byla by to obrovská skvrna na znovu vydobyté cti celého policejního oddělení. Znehodnotilo by to jakoukoliv snahu v budoucnu vymáhat spravedlnost. Nikdo už by nebral policisty vážně, což by mohlo být v budoucnu extrémně nebezpečné kvůli nedostatku policistů. Kasugawa by byla uvržena do chaosu! Něco takového se nesmělo stát za žádnou cenu. Cítil kvůli Kenzovi lítost, ale jestli byl skutečně Bestií, musel být zničen. Ninjové budou muset slíbit diskrétnost a narychlo opustit město. Přestat se ve věcech šťourat. Upřímně doufal, že Ueda bude tak velkorysý a nechá je odejít. Někdy to byl zbytečně tvrdý člověk.
Snad by neublížil vlastní neteři. Jenže Kenzovi věřil také.
Seržant si urovnal rozježený knír plný prachu a promluvil.
"Jestli chcete zachránit tohle město před katastrofou, tak poslouchejte..."
"Hmmm...vím, proč jsi lovil ty policisty. Byli napojeni na to svinstvo v sirotčinci, ale tohle? Tohle se trochu zvrhlo, nemyslíš?" Zeptal se Kumaru stoicky, zatímco odrážel Kenzovy výpady holí. On sám svíral v každé ruce jeden Fuuma shuriken. Nebo to tak alespoň vypadalo.
Kenzo si držel odstup a dorážel na ninju koncem hole jako kopím. Jako by hrál o čas.
Zkrvavený mladík zavrtěl hlavou.
"Je to moje vina! Chtěl jsem si s Uedou pohrát! Připravit ho o všechno, uvrhnout ho do naprostého zoufalství, než s ním skoncuju!"
"Hmmm...tohle ale nebyl tvůj původní plán, že ne? To ta dívka. Je to Aida Murakami, že ano?! A co s vámi má Ueda vůbec společného?"
Bylo to logické. Kenzo po letech utekl z laboratoří, vyhledal svou nevlastní sestru a spolu vypracovali plán na pomstu.
Stejně jako vypracovali plán, jak ho otrávit a vyřadit ze hry.
Kdyby Doktora a Tamiko zastavil už před lety, nemuselo by mnoho dětí a mladých trpět až do dnes. Cítil lítost. Před lety jeho neschopnost rozhodla o chlapcově utrpení. Dnes jeho schopnosti mladíkovo utrpení ukončí.
Kaito Sarutobi
Tým 1
Cesta lodí
Kaito se pousmál, když se Moriko začala rozplývat nad oslovením. Tahle cesta by mohla být nakonec pomětně zábavná.
"Jdu na to, taťko," odpověděl a vrazil si pravou ruku hluboko do kapsy, aby odolal pokušení zasalutovat. Náhle, jako by ho něco bleskově napadlo, ji zase z kapsy vyndal a s nezaměnitelným gestem vyzval dvojici jouninů, aby mu něco dali.
"Tak mi naložte," vyzval dvojici.
Plně naložený uchopil jemně Midori za ruku a nasměroval ji ke schůdkům do podpalubí.
"Teď opatrně," pravil vlídně a pomohl dívce s překážkou. Kdo Kaita u toho sledoval, poznal by, že by bylo snažší postavit se v rudém oblečení býkovi, než se pokusit o vtípek ohledně slepé sestřičky. Dole Kaito našel volné prostranství mezi několika upevněnými bednami a setřásl ze sebe těžké břímě.
"Tohle bude ideální," prohodil s úsměvem a mrkl k dívce.