NFFORPG - Konohagakure no Sato

Mao Yamanaka
Když Homura vztoupil, mao ani nezvedla oči od práce a pokračovala dál v psaní zprávy. Po chviličce se zastavila, jedním prstem naznačila Homurovi aby počkal a pak ukázala na židli aby se posadil. pak ještě asi dvě minuty psala, nakonec svitek posypala pískem, sfoukla ho, smotala a podala Homurovi. "Tohle doručíte Shinruovi. měl by být v Lese ve věži, takže ho najdete rychle. To je všechno můžeš jít." řekl a gestem ruky ho propustila, pak si přitáhla další papír a pustila se do papírování.

Kotoki Ichijou
Když uslyšel křik orla. Zvedl hlavu jak by ho někdo kopl elektrický mrpoudem. "Je to tu." poymslel si. "Vztávat děcka!" zavolal a sám vyskočil ze sedu na nohy jako by se uměl vznášet. "Teď jde na řadu opravdová praxe! Náš cíl je jiný tým, bude přenášet zprávu do věže, náš úkol je najít tu zprávu a dnést ji zpět do kanceláře Hokage. Vyrážíme ihned." řekl a čekal až ti dva se trochu seberou. Nečekal to takhle brzy, myslel si že má tak den nebo dva čas, ale zjevně neměl a byl čas jednat.

Služebná
Jakmile se Will zmínil o rozhovoru se služebnictvem na pár vteřin zmizela apak se hned vrátila. "Služebnictvo na vás bude čekat v kuchyni pane." Pak je nechala zkoumat pokoj. "Ne pane, pokoje se nikdo ani nedotkl co slečna zmizela. Slečna nikdy neměla moc oblečení, byla spíše praktická, přesto je tu opravdu něják málo oblečení. Co se laku týče, tak ten je tu od prvního dne co se sem pán nastěhoval. Pohádali se, tedy myslím slečnu a pána, a ona ve zlosti hodila lakem o zeď. Ty kosmetivcké věci jsou dárky od pána, ale slečna je nikdy nepoužívala, byla hezká od přírody a neměla tyhle věci ráda." řekla poněkud zdráhavě. "O té otlačenině nic nevím, ale jsem si jistá, že tam nebyla předtím a slečna zmizela někdy mezi předvčerejíší nocí a včerejším ránem. Objevila jsem to já, když jsem ji ščla vzbudit, prostě tu nebyla, ale na nic jsem nešáhla, přísahám! ani jsem tu neuklízela, ikdyž slečna nebyla příliš pořádná."

Sarutobi Asajake
"Už se vidím s trampolínou ve svitku. 'Počkat! Dejte mi vteřnku!' Pak si vytáhnu trampolínu a hups, sem pryč... hmm tohle nezabere!" zasmál se Asajake. "Ale teď jsem dostal dobrej nápad." Pak natáhl ruku a začal prstem kroutit do kruhu. Chviličku to opakoval a po cleou dobu mu z rukávu lezl drát. když skončil měl v u ruky něcoco se vzdáleně podobalo rpužině. "K čemu guma když by to šlo s tímhle." usmál se ale to měl pořád ten lepší plán v hlavě, ale na to bude potřebovat čas a hodně posilování těla. "Sensei, potřeboval bych si odnkud vypůjčit závaží... na celé tělo a aby mělo dohromady tak dvacet kilo."

Shibiki Aburame

Shibiki se jen nechápavě zadíval na svého kolegu, myslel to opravdu vážně? Bylo to to, o čem si myslel, že je nenápadné? Možná jo... Byl to jeho úhel pohledu, tak co...
Shibiki se tedy sebral a odešel ke stromům, trošku hlouběji, nechtěl, aby byl hned na ráně, ale zároveň aby na něj šlo vidět, vyskákal do korun stromů a našel si silnější větev, která by jej unesla. Jakmile tak udělal, pozvedl ruce, přiložil je k pevné větvi, která byla hned na ním a z pod jeho rukávů začaly vylézat zelené housenky, mohly mít kolem 2 cm. Začaly vylézat z bot, kalhot, z pod brýlí. Shibiki byl obalen housenkami, které odváděly svou práci. Obalovaly Shibikiho svou lepkavou tekutinou, která rychle tuhla a vytvářela tak tvrdý kokon. Jakmile bylo jeho tělo dostatečně obaleno hnědobílou tekutinou, nebál se zavěsit do vzduchu a nechal housenky dotvořit jejich dílo. Když skončily, zavrtaly se zpět do Shibikiho těla a ten jen visel v kokonu svého hmyzu. Ani nic neříkal, tohle byl jeho "nocleh".

Hiroshi Ryuuko (tím 11)

Konečne sme sa dostali od kecania aj k tréningu. Chvíľu sledujem Aretu, ako usilovne sa snaží zvládnuť lekárske techniky a potom sa presuniem kúsok od ostatných. Nájdem si vhodný kus dreva a zabodnem ho do zeme, ako improvizovaný terč.
Teraz je čas, ukázať ako som vymýšlal svoju techniku, Fuuton Shuriken, aj keď je pravda, že sa mi doteraz nepodaril urobiť. Zatiaľ to bola len teória a jeho vymýšľanie.
Začal som sa sústrediť, hromadiť čakru a hlavne som sa ukľudnoval, aby som bol pokojný. Zložil som potrebné pečate a začal som v pravej ruky vyvolávať čakru, k čomu mi pomáhali pečate. Tá tvorba nešľa až tak ľahko. Vyvolať čakru do dlane pri používani Fuuton Repusho nebolo až také ťažké, ale vytvoriť z nej tvar už bolo niečo úplne iné, napriek tomu, že ide o techniku používajúcu pečate. Stále je to len obtekanie mojej ruky čakrov. Doteraz som to skúšal len jednou rukou, no skúsim si trochu pomôcť. Pod pravú ruku, si dám aj ľavú a pomocou dvoch rúk sa snažím docieliť to čo potrebujem, vyvolať v ruke malý shuriken z veternej čakry. Ešte chvíľu sa nič nedialo, no potom sa niečo stalo. Nad dlaňou sa mi začala tvoriť čakra, začala nadobudať tvar, aj keď ešt estále vzdialený podobe shurikenu, ale je to začiatok. Čo najviac som sa sústredil na zmenu jej tvaru. Bolo to úmorné snaženie, no dokázal som z toho vytvoriť aspoň niečo ako ozubenú guľu. Na začiatok lepšie ako nič, no pri pokuse to hodiť sa to rozplynulo chvúľu potom ako som to hodil. Škoda, asi to musí mať konečný tvar a vydrží to až potom. Nevadí, treba skúšať ďalej. Opäť vytvorím potrebné pečate a začnem sústrediť čakru. Tentokrát sa mi nad dlaňou začne tvoriť čakra, stále len v zvlášnom tvare, ale aspoň túto časť som už zvládol. Stále si v hlave predstavujem shuriken a podľa toho sa pokúšam donútiť čakru v mojej dlani, aby zmenila tvar podľa toho. Zatiaľ to nejde, ale postupne sa dostávam k stále lepšiemu a lepšiemu tvaru. Už to ani nie je guľa, už je to plochejšie. Ľavú ruku priložím z vrchu a pomocou nej sa snažím čakru ustáliť do potrebnej hrúbky. Chviľu to trvá no nakoniec sa mi podarilo vytvoriť, pomocou dvoch rúk plochý kruh, o priemere len o niečo väčšom ako je shuriken. Konečne mi došlo, ako to mám urobiť. Je síce pravdepodobné, že aj takáto podoba je ostrá a vedela by ublížiť, no ešte mám naozaj ďaleko od využitia tejto techniky v boji. Moc dlho trvá vyvolať tento kruh a nie to ešt shuriken, ale ko sa hovorí kto sa snaží, ten dosiahne výsledku.
Teraz je čas, skúsiť tomu dať konečný tvar. Stále si predstavujem shuriken a pokúšam sa urobiť z kruhu shuriken. Hrúbku má tak akurát, priemer je stále o trochu väčší, no po malých krôčikoch sa mi darí do kruhu robiť zárezy, ktoré budú predstavovať hviezdu a nakoniec shuriken tak, ako má vyzerať. Robím čo sa len dá, skúšam všetko čo ma napadne a nakoniec aj dosiahnem výsledku. Jemnými pohybmi oboch rúk sa čakra v mojej dlani začala trochu meniť. Hrúbka ostala rovnakaá, ale začalo sa to meniť z kruhu na shuriken. Ešte to chvúľu zabralo, ale nakoniec som mal medzi dvoma dlaňami naozaj shuriken. Bol trochu väčší, ako skutočný no vyzeral perfektne, ešte lepšie ako som si ho predstavoval. Keď dosiahol potrebného tvaru, začal sa mi v dlani točiť, takou vysokou rýchlosťou že bolo vidno ako sa jednotlivé časti shurikenu do seba zlievajú a napriek tomu boli oddelené, ostré, hrúbka všetkého bola perfektná. Bol som neskutočne šťastný no napadla ma jedna vec. Shuriken som síce vytvoril, ale zatiaľ je to nepoužiteľné. Toto musím byť schopný vytvoriť pomocou jednej a nie dvoch dvoch rúk a hlavne oveĺa oveľa rýchlejšie.
Pomaly začnem dávať preč moju ľavú ruku a viac sa sústrediť na pravú. Nakoniec som ju dal úplne preč, no len jednou rukou bolo ťažké udržať ten shuriken v stave, v akom bol. Začal spomaľovať vo svojich otáčkach a preto som sa ho rozhodol rýchlo hodiť. Preletel len niekoľko metrov a zmizol. Je to tak, ako som predpokladal. Fuuton shuriken zmizne, hneď jak príde o svoju kinetickú energie, v tomto prípade o otáčanie no keď ho zvládnem vytvoriť, otáčanie tak rýchlo nezmizne a shuriken sa stratí až po krátkej chvíli potom, čo zasiahne cieľ, aspoň dúfam. Na chviľu som si sadol a začal rozmýšľať čo musím urobiť lepšie, aby to išlo spraviť jednou rukou.......

Hitoshi Ryuuko (Naibun)

Postaviť si tábor? No to bude vyzerať zaujímavo. Stan ani nič podobné u seba nemám, nakoľko ma z domu zobrali bez môjho vedomia a nemohol som sa pobaliť. Preto podídem k najbližšiemu stromu a zoberiem niekoľko konárov, rovných a dlhých. Potom sa vrátim späť ku senseiovi a zapichnem ich okolo stromu, približne vo vzdialensoti jeden meter od neho a opriem ich o kmeň. Tým som dostal základ pre improvizované ubytovanie, teraz ešte strecha a z hora aj z dola to bude vyzerať, akoby okolo stromu rástli kríky. Tentokrát idem ku kríkom, a na niekoľkokrát zoberiem konáre s husto rastúcim listím. Tie potom pomocou tenkých konárikov pripevnňujem k zapichnutým a opretým konárom zo stromu, čím dostanem improvizovaný úkryt. Ochráni ma pred vetrom, čiastočne pred daždom a hlavne ma nebude vidno. Ešte urobím lôžko s natrhanej trávy a hotovo. Postavím sa pred sensei a poviem...
,,Možno to nie je najlepšie, alebo najpevnejšie, ale na misie by som zo sebou nosil aj niečo na upevnenie, ako sú lanká, prípadne by som si nejaké vyrobil z kôry, no teraz stačí aj takéto. Minimálne jednu noc to vydrží a je jednoduché po sebe zahľadiť stopy. Stačí to rozhádzať okolo kríkov a málokto si toho všimne."
Pozerám ako si vedie môj kolega a čakám na senseiovu reakciu

Nendo Aburame

"Jasné." uškrnul sa a otočil sa k chlapcom. Pri tréningu veľa snahy, no vzkriesiť kapra, to je nad ich sily.
"Takže vy dvaja, tu máte nejakú robotu aby ste sa nenudili. Hiroshi, ty natrénunj ten svoj Fuuton Shuriken. Snáď to bude stáť za to. A Katsuro, tebe som vyhrabal tento zvitok." podal mu zvitok so základnými technikami s ninjato.
"Predveďte sa." vyzval ich a dvakrát tleskol.

Charllee Kowalski
Služebná je všechny zavedla do pokoje, k Charlleeho údivu nevypadal tak honosně jako pracovna pana Kousukeho, což bylo divné. Jako kdyby tam někdo pořádně uklízel. Jak se tak rozhlížel všiml si že na koberci u postele je otlačenina jako kdyby tam nějakou dlouhou dobu něco bývalo ale teď to bylo pryč. Přemýšlel nad tím co by to tak mohlo být.
Na koberci u postele? To je divné... zíral na koberec zaujatě. Krátce na to začal mluvit Will. Narozdíl od něj se nesoustředil jen na pár věcí ale během chvilky vyjmenoval celou řadu nesrovnalostí a zvláštností. Charllee až žasl nad tím kolik si toho všiml během těch pár sekund. Pak si na pomoc přivolal i několik ninja psů, zdálo se že jsou to veselá kopa ale sensei na žertování neměl náladu. Charllee se jen pousmál a raději se znovu pořádně porozhlédl. Stolek se zrcadlem byl plný holčičích šminek a jiných blbůstek, nebyl na to sice nijak velký odborník ale některé nevypadaly na to že by je někdo používal.
,,To je divné," ujelo mu nahlas a aby ho Will neokřikl tak raději pokračoval i když mu bylo hloupé zmiňovat se o takové prkotině. ,,Ehm, chci říct, na tom jejím stolku je spousta holčičích blbostí ale některé vypadají že ani nejsou otevřené, moc se v tom nevyznám ale holky toho vždycky používají hodně a strašně na tom lpí ne? Obzvlášť dcera někoho takového jako je pan Kousuke, ne? Tak proč by na stolku měla věci které nepoužívá a v takovém množství? Jsou nové? Od někoho je dostala?" vychrlil řadu otázek a ihned měl pocit že se zabývá jen nedůležitými maličkostmi. Co by proboha měly šminky společného s únosem?

Keiji Nara (Tým 3)
Asajake se mu svěřil se svou myšlenkou.
"Čistě teoreticky by to šlo. Ale nejspíš jen teoreticky. Gumu prostě jen soustředěním chakry nedonutíš pružit. Musela by to tedy být nějaká speciální guma, popřípadě nějaký jiný materiál. Hmmmm..."
Chvíli bylo ticho. Keiji uvažoval a Asajake nejspíš taky. Ticho opět prolomil Keiji.
"Buď nějak donutíme materiál pružit, nebo...si budeš trampolínu nosit sebou ve svitku!" ()
Zastavili se před hlavní budovou vesnice.
"Hádám, že můj velký bratr bude u sebe v kanclu..."

Lau Nadare Naibun

Lau tam jen stál s rukama založenýma na prsou a sledoval toho chlapíka. Cosi jim povídal a nakonec hodil shuriken do stromu a Lau jen protočil oči a řekl si "tak pokud nás tenhle bude chtít učit házet shurikenem, tak ho vyhodím do vzduchu" řekl si Lau a čekal co řekne. Nakonec se ukázalo, že není tak daleko pravdě, Nori jim řekl ať nějak získají ten shuriken, Lau na sobě nedal nic znát ani nepohnul jediným svalem na obličeji, jen před sebe natáhl ruku a kdokoli si mohl myslet, že už začne čmárat pečetě, tak on zvedl palec nahoru, jako že rozumí, ale na svém obličeji pořád uchovával kamennou tvář. Pak ale najednou v sekundě před sebe 2x nakreslil pečeť a luskl prsty "dal mi dost času se na to místo zaměřit" řekl a po chvilince co luskl prsty, se země pod stromem zaklepala a najednou země u stromu vybouchla a hned po tom následoval druhý výbuch v místě kde byl zabodnutý shuriken. Lau tam pořád jen tak stál s rukou pořád napřaženou a doufal, že ten Akimichi se postará o zbytek.

Will Reinja

Will po kyvl hlavou na souhlas služce "děkuji, pokud by to bylo možné, tak po prohlídce pokoje, bych rád vyslechl služebnictvo" řekl Will a pak se podíval na jeho studenty, kteří mu nabízeli pomoc a Will jen odvětil "mějte oči na šťopkách a dívejte se po všem divném" řekl Will a nechal se zavést do pokoje. Když tam přišli, tak si Will jen povzdechl, ale věděl, že to tak určitě bude "pokoj jste nejspíš po únosu celý uklidili, že ano zeptal se Will, ale odpověď nepotřeboval a rozhlížel se po pokoji, prošel kolem šatníků a přišlo mu trochu divné, že dcera nejmocnějšího a nejbohatšího muže v zemi ohně nemá plný šatník "to je takhle slečna, tak skromná, nebo jsou šaty na čištění" zeptal se Will a šel dál, nyní se dostal ke stolu se zrcadlem a kosmetikou a hned si všiml nějkých laků na stěně, Will si klekl a otřel prsty o zeď v místě, kde byl lak "jak jde vidět, tak lak používá pořádný, že se vám nepovedlo ho vyčistit, to udělal slečna sama, nebo to tu bylo až po únosu" zeptal se zase Will a šel dál až se dostal k prošlapanému koberci a zastavil se v otlačeném čtverci "a co chybí zde" řekl Will a lehce zadupal nohou na otlačené místo a pak položil ještě jednu otázku "v kolik hodin se vlastně zjistilo, že byla slečna unesena" zeptal se a mezi tím co mu služebná odpovídala, tak provedl pár pečetí a plácl do země. Z té se najednou vyvalil kouř a před ním stala smečka ninja psů. Pak se k Willovi přiblížil pes s šítkem kolem krku "tak co to bude dnes" zeptal se a Will se pousmál "dobré ráno Akio, ahoj kluci" řekl Will směrem k smečce a pak rozpřáhl rukama po místnosti "hledejte pach mladé dívky, vzhledem k služebnictvu to bude trochu problém, ale hledejte pach, který se zde vyskytuje nejvíce a který se hodí pro urozenou paní" řekl Will a pak se ozval pes s šátkem na hlavě "já tady cítím něco velmi urozeného a line se to od Sekoua" řekl Pes a další pes s jizvou přes čumák jen protočil očima "to bylo opravdu vtipné Liku" řekl a Will se na Lika zamračil "i mí žáci pochopili, že vtípky jdou stranou, takže do práce až zachytíte pach, tak vyražte, najděte místo kam zmizelo a pak podejte hlášení řekl a smečka se dala do práce a po 5 minutách se najednou rozprchli a Will se podíval na služebnou "pokud by to bylo možné rad bych se tedy setkal se služebnictvem co tu v ten den byli" řekl Will a čekal co ona na to.

Homura
Les Smrti, Kancelář Yamanaka Mao
Homura se párkrát ohlédl, aby zjistil, že se Ren někam ztratila. Naštěstí se po chvilce znovu ukázala. Do toho se Qasew nechal slyšet, že jde domu. To už Homura za běhu a skákání mezi domy zatnul pěst a chystal se mu jednu vrazit, on si to ale evidentně rozmyslel, když se od nich nakonec neodpojil. Což bylo jeho štěstí.
Bože můj proč já! Proč já! Vzhlédl Homura zoufale k nebi, než doskočil před budovu s kanceláří Mao.
Jeho povedená dvojka pro jednou udělala to, co chtěl, a schovala se poblíž budovy.
Homura si povzdechl a vstoupil do budovy, došel podrážděně až před dveře kanceláře Mao, párkrát se nadechl a vydechl, aby potlačil svůj temperament, zaklepal, a vstoupil.
,,Jsem zde, madam," řekl, když vstoupil, klekl si na jedno koleno a sklonil hlavu.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Ren Hakari
Naibun

Než se Ren nadála, byli oba pryč. Fakt slušní lidi, bylo jim zřejmě jedno, že netušila jak se dostat zpátky. Chvíli bloudila, ale nakonec se dostala na nějakou stezku, která vedla až do vesnice. Jo, tak k Hokagemu. Ren vyrazila směr střed vesnice a zanedlouho byla tam. Proč by se měli schovat? Vrtalo jí hlavou.
Ale když to říkal sensei, tak na tom něco bude. Zalezla za jednu z budov, sedla si na zem a pokoušela si nějak ukrátit čas. Nebylo tu moc věcí, co se dalo dělat a tak Ren vzala nějakej kamínek a ryla do země různé obrazce.

Areta tým 11
Jen co to Areta poslouchala, docela se zalekla. U té koncentrace si tak jistá nebyla, co když se na to nedokáže soustředit nebo někdy na misi zpanikaří? Nikdy nevěděla, co může a nemůže přijít a medik musí vždy zachovat chladnou hlavu, aby se vůbec dokázal soustředit na ovládání čakry. ,,Ehm, máte v plánu tady stát a zírat na mě?´´ otočila se dívka na senseie. Žádné otázky neměla, tak se teď se chtěla hlavně uklidnit a neznervózňovat se. Je to jen trénink, uklidňovala se v duchu. To se zvládne, ne?! ,,Klidně se věnujte klukům,´´ řekla ještě mistrovi.

Fan

Tam, kde tančí listy... A hoří oheň
Stín ohně se mihotá po vesnici.
A listy jednou opět vyrostou. Sandaime Hokage

Qasew Aragi
Naibun

"Neřeš to..." mávl rukou nad omluvou jeho spolupracovnice, protože mu to ani tak nevadilo. Nikdy mu nešlo o něco jako přátelství, nejraději byl sám a nejraději se spoléhal jen sám na sebe. Lezlo mu na nervy toto "týmové partnerství" kde musel dohlížet i na ní se mu pořádně štítilo.
"Polib mi šos kryple" řekl tiše tak, aby to Homura nemohl slyšet a vydal se za ním.
"Tyvole no konečně se bude něco dít, už jsem myslel že budu do konce života trénovat klony...." nasraně rýpal do Homury i přes jeho ránu na krku.
"Stavím se ještě domů" neptal se, oznamoval, i když tam vlastně nic nepotřeboval, takže by to bylo zbytečné a svou návštěvu domova zrušil. Zachvíli už byli u budovy Kageho, zalezl za nejbližší budovu a předstíral nenápadného.

Homura
Les Smrti
Homura už ani nespal, spíše tak odpočíval se zavřenýma očima, když jeho pozornost upoutala Ren, která se probudila na její větvi, slezla dolů a vydala se do lesa.
Holka bláznivá, jde trénovat sama? Sledoval ji, aniž by o tom věděla. Doufal jen, že ji později nenajde někde jako roztrhané tělo.
Chvíli po tom, co Ren odešla, se objevil Qasew.
Jak ho Homura spatřil, stoupl mu tlak asi desetkrát.
Stálo ho vážně dost sil, aby se ovládl a neskočil po něm, a to si ho Qasew ještě ani nevšiml. Včera se vypařil, místo toho, aby zde na Homuru počkal, jak mu přikázal. Ale jak Homura viděl, úkol splnil a za Qasewem stálo deset jeho kopií. To ho trochu uklidnilo a on se rozhodl ještě chvilku nepozorovaně ležet a relaxovat.
Nakonec se objevila i Ren, naštěstí v celku, a dala se s Qasewem do řeči. To už se Homura rozhodl, že bylo marnění času dost.
,,Doufám, žes tu techniku zvládla, Ren, když už se bez dovolení touláš mimo cvičiště!" zavolal Homura káravě na Ren a posadil se na větvi, ,,a ty, kluku, přiště udělej, co sem ti řikal! Kdo neposlouchá rozkazy, nemá tu co dělat!" křikl už ostřeji na Qasewa a seskočil z větve na zem.
,,Ty klony jsi měl mít hotové už včera! Neni to taková sranda, co?!" ušklíbl se a odfrkl si. Chtěl jim zadat další práci, ale v tom mu zabránil sokolí křik.
Vzhlédl k nebi a spatřil, jak se k němu snáší původce zvuku, sokol, který mu přistál na paži.
Homura odvázal psaní od nohy ptáka a letmo ho přejel pohledem, načež se mu na tváři roztáhl zářivý úsměv.
,,Máme práci, zelenáči! Jdem!" zavelel zapáleně a vyrazil ven z Lesa Smrti.
,,Míříme k budově Hokage. Jak tam dorazíme, vy dva se schováte poblíž a počkáte, až se vrátím, jasný?" rozkázal oběma za běhu.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Sarutobi Asajake
"No vidíte sensei a odemě se očekává, že budu nabubřelej snob hrdě reprezentující bandu opicofilů, pardon, můj klan. Taky nic moc vyhlídky co?" zasmál se, zatímco následoval Keijiho zpět do vesnice. "Něco jako trampolína? Co takhle něják upravit vlastnosti dvou centimetrů tlustýho pruhu gumy? Myslím podrážku bot. Kdyby se něják dalo zlepšit pomocí chakry její odrazové vlastnosti... Bylo by to vůbec moožné?" S tou otázkou se otočil na Keijiho, protože on o tomhle určitě věděl víc, i se svým vyhuleným mozkem.

Yamanaka Mao
Každý větší vůdce měl své plány, které většinou zahrnovali smrt či porážku všech okolních vůdců a Mao nebyla jiná. A jediné co ji stálo v cestě bylo to, že neměla svoji partu ochočených fanatiků, sloužících každému jejímu přání, kteří by ji chránili když bude spát a bude vyčerpaná. A tuhle bandu si právě vychovávala. Její bratr a ten jeho kamarádíček nebude problém až na to příjde. A teď potřebovala trochu otestovat své poddané. Rychle si sedla ve své kanceláři ke stolu a napsala vzkaz, poté s ním vyslala orla za Homurem, aby se okamžitě dostavil a měl svůj tým poblíž, ale ať ho nevodí do budovi. A co se týkalo toho orla? to byl vzkaz sám o sobě.

Aki Nikumo
Tým 8

Když se klony rozdělili Aki se vydal za prostředním a zastavil se s ním u jednoho stromu. Po senseivo prohlášení se zamyslel. "Hmm to asi nebude tak jednoduchý. Udržení lístku mi sice šlo ale tohle bude něco jiného."

Ren Hakari
Naibun

Když se Ren probudila, málem dostala infarkt. Byla na stromě čtyři metry nad zemí a nevěděla, jak se tam dostala. Byla to dost děsivá představa a tak si pokoušela alespoň vzpomenout, co dělala jako poslední. Po dlouhém přemýšlení dospěla k názoru, že to není zas tak důležité a slezla ze stromu.
Pořád jí ještě bolela ruka od včerejška, jak se pokusila úderem zničit kus stromu a nějak to bylo cítit víc než včera. Ren se vydala lesem doufaje, že se dostane tam kde včera měla trénovat. Dovedla si představit, jak bude jejich sensei řádit, pokud ji nenajde tam, kde měla bejt.
Nakonec se nějakým způsobem dostala k potoku. Měla štěstí, protože tři z pěti divočáků, které viděla včera se přišli zase napít. Ren si uvědomila, že když je vidí za světla, nevypadají, tak hrozivě, jako za tmy. Ren se schovala za trochu větší keř a pokusila se udělat, to co včera.
Složila pečetě a nad ní se objevila mlha. Ren se spokojeně ušklíbla, nebylo to tak těžké, když se přišlo na to, jak na to. Vzpomněla si, jak se jí včera povedlo posunout tu mlhu k potoku. Pokusila se to udělat stejně jako včera a kupodivu se mlha posunula o metr k potoku. Ren ji hypnotizovala pohledem a snažila se jí posunout, co nejdál dokázala. Mlha se hnula ještě o půl metru a pak se rozplynula. No super a sem tam, kde sem byla. Když to nejde napoprvé, půjde to napodruhé. Zopakovala si pravidlo svého otce.
Znovu poskládala pečetě a udělala tak nad sebou tu zatracenou mlhu. Silou vůle jí posouvala dál a dál a nakonec se po dlouhé dřině dostala až k potoku. Ren si chtěla trochu odpočinout, ono taky soustředit se dvacet minut v kuse a čučet na blbou mlhu, něco námahy stojí. Ale zároveň nechtěla ztratit šanci dostat se až k divočákům.
Nakonec se Ren podařilo dostat mlhu až k divočákům. Ti už spíš seděli, nebo leželi (Ren to neuměla pojmenovat) na trávě a užívali si sluníčka. Ren už to začalo štvát. Mlha se dotkla jednoho z nich. Prase jen otevřelo rypák, zívlo a zjevně usnulo. Mlha se rozplynula a Ren měla chuť házet věcma. Já se tady snažím jak blbec, a on si usne. Ren, naštěstí nedělala nic, co by je mohlo vyplašit a tak se prasata dál líně rozvalovala na mýtině.
Jak je mam asi chytnout do genjutsu, když se musím soustředit na to, aby se mi mlha nerozplynula. Nadávala Ren a vztekle bušila rukou do vedlejšího stromu.
Ok, tak to zkusíme jinak. Ren udělala mlhu, kupodivu se jí podařilo po deseti minutách jí dostat na druhou stranu potoka a dotkla se tentokrát jiného divočáka. Ren se tentokrát soustředila na mlhu jen kousíčkem své mysli a pokusila se udělat trochu lepší genjustu. Tentokrát se prase zvedlo začalo se rozhlížet, pak ale zatřepalo hlavou a znovu se vrátilo do té původní polohy. Stav ve kterém se Ren nacházely by se dal popsat jako čiré zoufalství. Nevěděla si rady jak má to zatracený prase přimět cítit ten pověstný strach.
Bylo už skoro poledne a Ren se nedostala nikam dál. Všechny pokusy byly stejné. Ren to zkoušela pořád dokola, ale nikam to nevedlo. Ren se o to pokusila znovu. Mlha se dostala pře potok, za deset vteřin (to jediné se jí podařilo zlepšit) a dotklo se prasete. Tentokrát, se soustředila hlavně na ten strach prasete. Pokusila se ho vyvolat, co nejsilnější. Jako kdyby tě honil obří vlk. Nabádala Ren prase a očividně to fungovalo. Prase se střelhbitě postavilo, rozhlédlo se, pak zakvičelo a zmizelo v lese.
Ren se neudržela a zaječela radostí. Bohužel se prasata nepolekala, jen se rozhlížela po původu toho zvuku. Vypadala dost naštvaně a tak si Ren řekla, že se to už naučila a není potřeba tu dál zůstávat a zbaběle utekla. Vydala se na místo kde se předtím házeli, jehlice. Nevypadalo, že by tu někdo byl a tak se Re usadila pod jedním terčem. Až pak si všimla někoho, jak sedí na stromě. Vlastně to byl ten kluk, co dostal včera za úkol to klonování. V těch jedenácti provedeních vypadal děsivěji než v jednom. Ren si vzpomněla, jak na něj včera křičela. Bylo to od ní hnusný, neměla se do toho plést, ale byla ospalá.
„Hej ty tam, promiň za ten včerejšek.“ Křikla na toho kluka nahoře na usmířenou.

Keiji Nara (Tým 3)
"Ten zbytek bych taky rád došlapal, ale...Musíš sloužit své vesnici a ochraňovat lidi co v ní žijí, jako shinobi máš povinnosti vůči svému bratrovi, vůči nové generaci, vůči vepříkům v prasečáku..."
Povídal a napodoboval hlas svého bratra, pak jen zakroutil hlavou.
"Pořád jen povinnosti. Vůči někomu a něčemu. Můj bratr už mě nikam nepustí. Maximálně jen v rámci Země ohně."
Chvíli bylo ticho a Keiji si čistil a následně leštil boty.
Potom vstal a pokynul Asajakemu, aby ho následoval. Mířili zpět do vesnice.
"Pokusím se velkého bratra zeptat...ale nic neslibuji."
Poté padla otázka ohledně rychlého útěku.
"Taková technika by se občas hodila asi každému. Já jsem si to vždycky představoval jako trampolínu na které se skáče v tělocvičně. Prostě by jsi natáhl nějaký pružný materiál do čtyř bodů a Hop! A byl by jsi fuč. Nikdy jsem se o to pořádně nepokoušel..."

Sarutobi Asajake
"Hm, když o tom tak mluvíte, něco mě napadlo, ale asi by to bylo trochu šílený. A když jste v nich prošel skoro celej svět... proč už ne ten zybtek?" řekl Asajake a pohodlně se posadil u jednoho stromu aby nemusel stát. "Myslíte, že by šlo vytvořit techniku, u které by jste skočil hóódně daleko? Taková záchrana, když potkáte někoho silnýho... prostě superrychlej útěk." zeptal se nakonec Asajake a v hlavě už mu probíhal plán jak by to mohlo teoreticky fungovat, ale jak už se on sám několikrát přesvědčil, teorie má často od praxe daleko. "A mimochodem, misi bych bral, ale nutit vás rozhodně nechci."

Kotoki Ichijou
Po několika desítkách minut skončil a seskočil dolů za svými studenty.
"Výborně, jssem na váss hrdý. Tenhle trénink už by vám víc nepřinessl, co teď potřebujete je praxe a ss tou sse uvidí. Každopádně každý den, hned jak vztanete budete mít desset minut na to, aby jsste si opakovali všechno co váss budu učit, jen ať mi tu nezrezivíte. Teď to praktické." řekl a začal okolo nich chdot v kruzích, další z jeho zlozvyků. "Jssme Přepadová divize, to znamená, že budeme neusstále na nepřátelsském území a tak sse mussíte naučit zakrývat váš tábor, aby váss nenašli. Zatím ssi tu posstavte nějáký, pak vám ukážu co a jak a vyssvětlím vám jak to tady bude fungovat."

Akimichi Ikki
Když dostali pokyny od senseie, nebo alespoň tolik si Ikki domýšlel, Ikki začal uvažovat nad situací. Sensei si nejspíš úmyslně stoupnul mezi ně a ten strom, takže to vypadalo, že jim v tom bude chtít bránit. "Hmm... to si užije." pomyslel si a vzpoměl si co ten kluk dělal, když začal jančit v té skrýši nebo co to bylo. Nakonec se podrbal za uchem a začal pomalým krokem obcházet strom tak, aby měl buď volné pole on, nebo jeho kolega.

Služka
"Jistě, pane, okamžitě vás tam odvedu. co se týče vašeho druhého požadavku, nikdo nic specifického neví, ale pokud si budete přát, můžu svolat služebnictvo. Tudy prosím." S tím vyrazila trošku rychlejíším tempem chodbou, pak po schodech nahoru a v následující chodbě otevřela dveře. Naskytl se jim pohled na velkou, asi tak 10x10 metrů, místnost. Nebylo v ní nic příliš křiklavého narozdíl od Kosukeho pracovny. Všechno bylo pečlivě uklizeno, dokonce i psací stůl, u pravé zdi, byl pečlivě urovnán. Naproti dveřím se rozléhala přepychová postel se závěsy, pečlivě ustlaná a skoro jako nová. Celou pravou stěnu zabíral štaník, velice pečlivě roztřízen na sekce, ikdyž některé části byly až překvapivě prázdné. Na podlaze se před postelí ležel honostný, vysoký koberec, ve kterém byly vyšlapány cestičky, všechny se však scházely ve středu, kde byla 1x0,5 metrů čtveratá otlačenina. V pravém rohu blíže ke dveřím byl stolek s židlí a zrdcadlem. Byl plný zásuvek a ležely na něm všechn možné kosmetické přípravky, mnohé zjevně nedotčené. Při bližším prozkoumání se daly najít na zdi vedle stolku nepatrné zbytky několika barevných laků, které se někomu zjevně i přes velkou snahu nepovedlko odstranit.

Nendo Aburame

Keď Areta podišla k nemu, pustil sa do vysvetlovania podstaty liečenia.
"Celé liečiteľstvo je založené na jedinej veci. Koncentrácii. Medik si musí zachovať rozvahu v akejkoľvek situácii, pretože neraz ide o život jeho spoločníkov. Pretože koncentrácia liečivej chakry je omnoha ťažšia ako sústredenie normálnej energie, máme tu toto." Prst priložil na plátno s pečaťou rozprestrené na pni.
"Je to špeciálna pečať schopná čerpať liečivú chakru asi o polovicu rýchlejšie. Je to základ učenia medikov." Potom sa natiahol do vedra a za chvost vytiahol kapra a priložil ho na stred pečate.
"Ryba sa používa pri týchto cvikoch najčastejšie. Keeďže to je vodný živočích, pohyb na vzduchu mu automaticky uberá životné sily. Je to šetrnejšie ako bodanie a rezanie cicavcov. Vzduch urobí špinavú časť za nás. Sleduj." objasnil Arete svoj zámer a dlaňou pritlačil kapra silnejšie k plátnu. O pol minúty bolo jasne vidieť ako sa jeho mrskanie spomaluje.
"Tvoja úloha spočíva v tom, že budeš musieť vďaka liečivej chakre udržiavať kapra pri vedomý aj napriek prítomnosi vzduchu. Keď bude mať ryba minimum životných síl, hodíš ju späť do vedra, nech si oddýchne. Potom to budeš opakovať, kým sa ti ho nepodarí udržať vonku aspoň 5 minút. Potom prejdeme na cvik bez pečate a nakoniec skúsime rezné rany a podobne."

Ashi Inuzuka

Uznanlivo prikývol po Toshiho útoku.
"Dobrá práca." uškrnul sa. Teraz si uvedomil, že aj on már rozrobenú techniku.
Inštinktívne koncentroval chakru do nechtov a tie sa mu poslušne predĺžili a zašpicateli. Čupol si a zamyslene hrabol do zeme. Na jeho spokojnosť mala skvelé vlastnosti. Nie moc tvrdá a suchá, ideálna na zdokonalenie jeho Shikyaku no Jutsu.
"Ak ti to nevadí, trochu sa tu prebehnem." štekavo sa zasmial a bez čakania na Toshiho reakciu sa presunul do začiatočnej polohy.
Pomaly sa rozbehol vpred. Nemal v úmysle hneď podať hormné výkony, pretože stále nemal doladené zabáčanie.
Vpred sa vrhol v normálnom tempe a začal obiehať hranice cvičiska. Snažil sa ísť čo najpomalšie aby si ľahšie zvykol na neprirodzenú polohu
v rohoch kde zabáčal radšej znížil rýchlosť.
Každým okruhom pomaly navyšoval tempo až nakoniec miesto opatrných zákrut rezal prudkú šmyky. Pri každom cítil nepatrné ukluzovanie pôdy, preto radšej hlbšie zaryl drápy. To mu síce trocha znížilo rýchlosť, no stále to bolo lepšie ako v plnej rýchlosti spadnúť a rozbiť si hlavu.
Po chvíli kondyčných okruhov sa vrátil naspäť k Toshimu a Ginmarovi a začal rozmýšlať nad tým, čím by techniku obohatil. Takmer okamžite zistil, čo mu chýba. Musí sa zohrať s Ginmarom aby pri výpadoch získali toľko potrebnú hbitosť a pružnosť.
"Poď." kývol na huskyho a ten sa poslušne zodvihol.
"Juujin Bunshin." zašomral Ashi a namiesto Ginmara tam stál Ashiho dokonalý duplikát.
Obaja sa presunuli do rovnakej pózy a naraz vyštartovali vpred.
Po pár sekundách sa v behu Ashi obrátil ku klonovi.
"Keď poviem teraz, tak si vo výskoku vymeníme pozíciu." vyhlásil a klon súhlasne zaštekal.
"Teraz !" vykríkol Ashi a čo najsilnejšie sa odrazil do boku. Ginmaru to spravil tak isto, no nepodarilo sa mu získať potrebnú výšku aby preletel ponad Inuzuka. V konečnom dôsledku sa obaja v letku zarazili a v plnej rýchlosto dopadli na prašnú pôdu. Chvíľu sa ešte kotúľali pár metrov vpred a potom ostali ležať.
"Niečo sa pokazilo." vyhlásil Ashi s komicky veľavravným výrazom. Ginmaru veselo zaštekal. Náraz ho pripravil o ľudskú podobu.
"Pauza." vyhŕkol a obaja sa dobito priplazili k Toshimu. Unavene si sadli pod strom a začali čerpať sily.

Shikaru Nara (8 team)

Tam...
"Bla bla bla.." Opakoval si v duchu Shikaru když mu to říkal sensei. Klon Kunai uhnul a Sensei chytl Shikara za ruku. Po chvílce Shikarovi zčernala ruka a Sensei použil techniku Raitonu. Shikaru nemohl hýbat rukou a vyslech si další Senseiuv proslov. "Vím že nejsem někdo výmečnej. Je mi jedno jestli bych měl trénovat třeba bez hlavy. To mě nezajímá. A je mi jedno kde bych skončil být udělat tohle před jiným Senseiem." odpověděl mu když sensei domluvil. Poté zvedl svou levou rukou ty pravou a začal zkoušet cit v ruce. "Hm.. tak nic" pomylsel si a poté došel pro svůj kunai. Na zemi ním nakreslil pentagram. A poté řek sa senseie. "Půjčil by jste mi mé věci ? jen bych si něco našel a hned vám je vrátl.. " a čekal na odpověď....

Yoshi Amato
tým 8

S nelibostí se zvedl a odkráčel za klony mířícími do lesa. Šel pomalu a ani moc nemluvil. Nijak ho nezajímalo, proč má každý klon jinou barvu, ale počítal s tím, že asi každý z nich dostane svého klona, který ho bude individuálně cvičit. Když se kloni zastavili a rozešli se, Yoshi přistoupil k tomu úplně napravo a poslouchal co mu říká. Nějak se mu nechtělo zrovna lézt po stromech, ale co se dalo dělat, musel začít od základů.

Hiroshi Ryuuko (tým 11)

Hneď ako odišiel sensei som si sadol do trávy a začal trochu oddychovať až do jeho návratu. V hlave mi behali myšlienky nato, čo prinesie a čo budeme robiť. Dúfam, že to bude niečo veľkého. Očakával som jeho návrat, no najprv sa začal venovať Arete a vďaka tomu som mal zatiaľ čas ešte relaxovať, kým nepríde čas na nás dvoch. Bolo zaujímavé sledovať, čo sensei položil na pník, ale predsalen to nie je nič pre mňa. Síce viem dobre používať čakru, ale nikdy som sa nechcel venovať lekárskym jutsu. Preto si späť ľahnem do trávy a čakám, kým na mňa s Katsurom príde čas...

Areta tým 11

Poslouchala to jejich tlachání o zbraních a nějakých Fuuton shurikenech a přemýšlela, jak bude asi vypadat ten trénink léčení. A jestli jí to vůbec půjde. Docela se bála, že bude neschopná a nenaučí se z toho nic. Medik technikám vůbec nerozuměla, asi protože se o ně nikdy nezajímala. Nikdy ji nenapadlo, že se bude učit zrovna uzdravování. Ale co na tom bude? Jasně, dokonalé ovládání čakry. To nějak zvládne, s čakrou to uměla, tak co.
Tohle všechno jí prolétlo hlavou, než se sensei vrátil s nějakou nádobou. Aretu udivilo, že bude trénovat zrovna na rybě, ale přešla k senseiovi a čekala, co jí řekne.

Fugaku Fuin(sensei týmu 8 )

Shikaru zjevně mě neposloucháš, ale zkusím to ještě jednou, na zprovoznění bariérového lístku nestačí chakra v prstech, je to daleko složitější proces. stejně tak bariéře z bariérového lístku někdo musí dodávat chakru, jinak vznikne jen dosti slabá bariéra, která téměř nic nevydrží. A mezi složitostí technik které pečetí chakru a které nějak využívají chakru soupeře není na této úrovni velký rozdíl. Nebo snad znáš nějakého gennina který umí zapečetit chakru nějakou obecně uživatelnou technikou? Pokud ano, je to jistě velice neobyčejný shinobi který na tom tvrdě dřel dlouhou dobu. Pak se však stalo najednou něco co neočekával. Shikaru hodil po jeho klonovi kunai. Na Fugakově tváři se objevil neutrální výraz. Ještě než se ruka která kunai vypustila spustila zpět k tělu, chytl ji za zápěstí svou holou dlaní, stejně jako zbytek viditelné kůže na ruce zcela černou. Klon zatím uhnul hlavou na stranu a kunai neškodně proletěl kolem a zacinkal o skálu. Na shikarovu ruku se začala šířit černá barva z Fugakova těla. Během okamžiku vytvořila obrazec a sensei stisk uvolnil. Složil jednoduchou pečeť jednou rukou. Raiton-Kaimetsu kaminari fūin. Shikarova ruka s obrazcem bezvládně klesla k tělu a nebylo možné s ní hýbat, cit v ní ale stále zůstával, jen sem tam občas zabrněla. Už znovu s úsměvem sensei prohlásil. Čeho je moc, toho je příliž, pamatuj si to. Navíc nejsi jedinečný, jsi jeden z mnoha, stejně jako já, stejně jako tvoji kolegové z týmu. já jsem jeden, vy jste čtyři. Proč myslíš, že bys ty měl trénovat se mnou a oni pouze s klony? No každopádně dnes budeš trénovat jen s jednou rukou, máš štěstí, že nejsem tak vznětlivý jako jiní. Po něčem podobném bys mohl u mých kolegů zkončit na ošetřovně v bezvědomí. Sensei si byl jistý, že jejich rozhovor již nikdo z odcházející skupiny nezaslechne, přizpůsobil tomu i svou hlasitost.

Klony a zbytek skupiny

Došli do lesa nad kaňonem, klony se rozdělili, a každý spolu s jedním chlapcem poodešli k jinému stromu. Nebyli daleko od sebe, ale ani ne tak blízko aby na sebe viděli. Slyšeli se však dobře, bylo to nutné, aby se nemísili pokyny dohromady a aby se někdo necítil nervózní, pokud mu to hned nepůjde. pak začali: Lézt po stropech je vlastně totéž jako udržet list na čele, až na to, že udržet sebe na stromě je daleko složitější a silově náročnější, ale přece se nebudem učit lehčí věci, že? Na těle máte mnoho různých míst kterými můžete uvolňovat chakru. Mimo jiné jsou tato místa i na chodidlech, princip udržení se na pevné podložce spočívá v nahromadění chakry právě v chodidlech, i když čistě hypoteticky to jde i s jinými částmi těla, a jejímu následnému pozvolnému uvolňování skrz chakrové body na chodidle do podložky na stejném principu jako u cvičení s listem. Pokud budete chakry uvolňovat moc, bude vám pod nohama křupat kůra, popřípadě i dřevo, ale tam snad nezajdeme. Pokud jí budete uvolňovat málo, neudržíte se, to se stane daleko pravděpodobněji. Pokud nebudete chakru uvolňovat rovnoměrně, může se stát, že se jedním krokem zaboříte, druhým jen tak tak přichytíte, a jak původní nohu uvolníte tak spadnete na zem. Různé materiály absorbují uvolňovanou chakru různě, dalo by se ale říci, že čím hutnější materiál je, tedy čím vyšší má hustotu, tím horší je udržet se na něm. Proto se trénuje na stromech a ne na skále, na které je to o dost složitější. No jen to zkuste, uvidíme, jak se vám bude dařit. Klony postávali několik metrů od svěřenců a čekali, co se bude dít.

Qasew Aragi
Naibun

Temná noc. Jeho tělo se postupně vzpamatovávalo z účinků drog. Dávka však nebyla tak velká, aby ho odrovnala na týden, jako tomu bylo v minulém případě a už za necelých osm hodin pomalu pootevřel oči. V místnosti byla stejná tma, jako když "usínal". Dalo se to očekávat, operační sály mívají umělé osvětlení a jsou zabedněny uvnitř. Kapesní hodinky skutečně značily ráno. Opláchl se v umyvadle a opustil zabedněnou místnost. Prošel sídlem, jakoby se nechumelilo. Neměl obavy, určitě jej znali, jako člena Naibunu, takže se tu pohyboval doslova jako král, což jemu Egu rozhodně přispívalo. Našel tu správnou díru a vylezl ven. Slunko bylo otravné a zářivé. Dosti mu připomínalo toho otravného senseie, kterému ani nemohl přijít na jméno.
"Homolord? Muhura? Že se tím pakem vůbec zajímám" nevěřícně se plácl do čela, co se to děje s jeho hlavou. Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu a pořádně se protáhl, pak už jen odskákal pryč směrem k vodě. Bylo mu jedno, že bude cvičit někde jinde, nebyl typ člověka, který by se zaubíral tím, jestli cvičí vedle oblíbeného stromu, nebo jestli je pod šťastným listem, takové přeslazené kecy na něj prostě nebyly. Během jeho neustálého přemýšlení nad jménem toho ohnivého maníka dorazil na místo dosti podobné tomu, kde včera trénoval. Dneska ho nic netížilo. Nějaký Homolordův limit ho nezajímal a včera za půl dne zvládl 3 klony.
"Takže si to spočítáme, za půl dne mám tři, dneska mám den celý, to bude 6 a když si máknu, dodělám i toho jednoho a mám volno" zasmál se. Shodil ze sebe tričko a vstoupil na vodní hladinu. Letmým pohledem zkontroloval pečeť, která už byla obnovená v plné velikosti, jenže nehodlal jí dnes použít. Ruce sepjaly pečeť tygra a okolím se rozezněl název techniky. Voda se vztyčila ve 3 proudech a v zápětí byly vedle něj 3 na chlup stejné kopie.
"Výborně" utužil si včerejší výsledky a začal s tréningem. Principově už se nebylo co učit, musel jen zvětšovat rozsah techniky tím, přidávání charky se jevilo jako značné východisko, jenže když by pro tuto techniku obětoval chakry až moc, ztratila by na účinku. Vynaložil by vše úsilí na chakru pro klony a na boj by mu už toho mez nezbylo. Celá situace ho donutila přemýšlet. Sedl si do tureckého sedu a lámal si hlavu nad tím jak obejít vytvoření deseti klonů. Pak mu to docvalko!
"Sem debil" musel se sám sobě smát. Homulda mu totiž oznámil, ať příjde s deseti klony, ale nikdo neříkal, ať jich tvoří deset naráz, proč taky... bylo by to značně nevýhodné.
"V podstatě mi stačí totu techniku použít třikrát po sobě a mám vymalováno" sám sebe několikrát pochválil, jaký je to borec, že přišel na to, jak Hroumuldu obelstít. Dlouho se svému triku i smál.
"Ale 10 je nahovno číslo, kdybych měl tři klony, tak to budu muset dělat čtyřikrát, takže se ještě naučím, abych na jednu techniku vytvořil klony 4, pak to udělám dvakrát a mám klonů osm, no a pak přidám jen půlku charky a kloni budou dva." vítězoslavně se bouchl do hrudi, jaký je to koumák a vrátil se zpátky na rozvířenou vodní hladinu. Čas plynul, okolím se monotóně ozývalo Mizu Bunshin no jutsu. Nakonec se Q dostal na pro něj magickou hranici 4 klonů.
"Víc se mi při bojích ani nevyplatí používat, řekl bych, že ty tři budou pro potřeby boje optimální, takže ty čtyři jsou čistě moje rezerva" dedukoval a unaveně se usadil pod strom. Slunce už rozhodně přešlo přes odpoledne, jeho domněnku potvrdily i kapesní hodinky, které ukazovaly něco po páté hodině odpolední. Nachvíli zavřel oči, jenže jeho doumání rázem přerušilo prasknutí větví. Zpozorněl. Chvíli bylo opět hrobové ticho, prolínající se normálnímu zvuky lesa, jenže pak znovu a znovu a znovu. Postavil se, když v tom proti němu vyskočili tři poměrně velcí divočáci.
"Shit" zanadával a díky problesknutí se objevil na vodní hladině.
"Je na čase sklízet ovoce, Mizu bunshin no jutsu" ruce sepjaté v pečeti tygra se rozzářily modrou chakrou a z vody vstanuly čtyři proudy vody. Klony se postavily každý do světových stran s Qčkem uprostřed. Zaclámání větví se však ozvalo znovu a přišla další, poněkud početnější, šestičlenná skupinka kanců, kteří nevyhlíželi zrovna přátelsky. Stále to však byli jen kanci, proti kterým stačila i 1/10 Qasewovy síly.
"Jdem si užít srandu" sborově všichni spjali pečeť tygra a název techniky se rozezněl ještě jednou. Vedle každého z nich teď stál jeden klon, celkem jich tedy bylo deset.
"Jdeme" zavelel Q a všichni se pustili na skupinky kanců. On pomocí jehel sundal dva z nich bez sebemenších potíží. Klony taky nevypadaly nijak unaveně, když postupně jeden po druhém sundávaly prasata bez použití nějakých složitějších technik, ovšem dvakrát vystříkla do okolí krom krve i voda ze zničených klonů. Ještě párkrát vyletěly jehlice a okolím proletěl nářek umírajících zvířat. Qčkův oděv byl celý od krve, klony vypadaly dosti podobně, ale bylo po všem.
"Dva z deseti je slušné skóre" konstatoval když si omýval ruce od krve, z oblečení však krev šla dolů špatně.
"Řekl bych že se můžeme vrátit" ještě naposledy vstoupil na vodní hladinu a složil ruce do tygří polohy. Vedle něj vzrostly tři proudy vody, ze kterých vyrazili tři klony. Když byla celá, jedenácti členná skupinka kompletní, mohla vyrazit směrem k tréningovému placu. Cesta byla dnes poněkud náročnější, protože Q zvolil jiné místo tréningu, proto pokračovali po potoce až do té chvíle, než nalezl místo, kde trénoval minule, z tama se pak na tréningový plac dokázal dostat. Byl tu první. Klony společně s ním se usadili na strom v jeho blízkosti a všichni pozorovali okolí, z kama že se Homolord objeví...

Homura
Les Smrti

Homura se posadil ke stromu naproti Ren a sledoval její počínání. Popravdě ho to vážně nudilo, ale snažil se tvářit neutrálně, aby ji svým otráveným výrazem nerozhodil. Vyučování ho moc nebavilo. Byl to sice hezký pocit sledovat, jak se žactvo zlepšuje, ale to se zatím o jeho svěřencích říct nedalo, a ještě k tomu mu jeden z nich pořádně lezl na nervy.
Uklouzlo mu nepatrné povzdechnutí a málem si už zase začal kreslit plamínkem obrazce do vzduchu, když si vzpomněl, že by je tím asi určitě prozradil a zarazil se.
Po několika nudných hodinách, kdy málem usnul opřený o kmen, zjistil, že Ren po jejím posledním pokusu stvořit onen opar, usnula též.
Divočáci byli samozřejmě dávno pryč.
Homura si povzdechl. Normálně by do ní asi lehce kopl a vyzval, ať jde po svých, ale tak se nezachoval. Zvedl ji do náruče tak, aby se neprobudila, a vyrazil zpátky k tréninkovému místu. Sice působil jako hrubián, co si s ničím servítky nebere, ale uvnitř byl asi přece jenom něco jako gentleman. Nebo na něho ty děti možná přece jen měli i jiný vliv, než rozčilování ho staráním se o ně.
Padla tma a Homura spolu se spící Ren, kterou uložil na větev stromu, na které předtím sám seděl, když je sledoval při vrhání senbony, se dávno vrátili na tréninkové místo, ale Qasew nikde.
„Spratek mrňavej, možná sem měl štěstí a vážně ho něco sežralo,“ odfrkl si Homura a naposled se rozhlédl po okolí. Když ho nikde neviděl, sám si vylezl na větev jednoho ze stromů, založil si ruce za hlavou, a usnul.

Ren Hakari
Naibun
Les smrti

Po chvíli prodírání se dostali k nějakému potoku. Stálo u něho asi pět divočáků. Ren začínala panikařit, pohled na ně ji děsil a to, že byli tak blízko, tak to ještě víc.
Sensei byl bůh ví proč přesvědčenej, že něco takového dokáže. Ren se rozhodně tak necítila, ale přece jenom ho nechtěla zklamat hned první den.
Dobře tak se o to alespoň pokusím. Pomyslela si Ren a dala se do práce. Smíchat svoji chakru se vzduchem jo? Ren složila pečetě a pokusila se smíchat svoji chakru se vzduchem. No napoprvé se nic moc nestalo. Lépe řečeno nestalo se vůbec nic. Ren trochu zrudla a pokusila se udělat to znovu. Ale bez výsledku. Asi po hodině, kdy největší úspěch byl tmavomodrý mrak velikosti dlaně. Ren potřebovala chvilku oddechu. Musela se opřít o strom, aby neztratila rovnováhu. Chovat se tiše dalo dost zabrat, ale naštěstí ti divočáci jen trochu popošli, ale nikam nezmizeli.
Ren se pustila znovu do práce. Pečlivě složila pečetě a pokusila se uvolnit chakru. Když předtím cvičila, podařilo se jí zjistit, že když se soustředila jen na to, jak bude ten mrak vypadat šlo to o něco lépe. No tak. Velký asi jako polštář… Tmavě modrý…. Ren se soustředila, jak jen mohla nejvíc a ke svému údivu nakonec zjistila, že mrk se jí opravdu podařilo udělat. Pokusila se ho silou vůle posunout směrem k divočákům, ale mrak se rozplynul.
Tak se to opakovalo, až do doby kdy bylo slunce vysoko na nebi. Ren byla naprosto vyčerpaná. Štvalo ji, že tek kluk už to nejspíš má. A ona se nedostala nijak daleko. Co dělala blbě? Mrak už se jí dařil udělat celkem běžně, ale neposunul se ani o píď. Mximálně se různě doformoval, zvětšoval nebo zmenšoval. Ren to zkoušela všemožnými způsoby, ale bez výsledku. Když už se začalo stmívat Ren už ani nevnímala, že ti divočáci odešli z jejího dohledu, bylo jí to jedno, řekla si, že dokud se s tím nejzatvrzelejším mrakem nepohne, tak nemá smysl mít tu ty „Prasata“. Ty blbej mraku okamžitě se pohni. Přemlouvala ho zoufale Ren, která už jen unaveně seděla na zemi. Zkoušela to znovu a znovu, což bylo na její normální počínání celkem divné. Zase složila pečetě a smíchala svoji chakru se vzduchem .
Nad její hlavou se utvořil tmavě modrý mrak. Ren se na něj bezmocně podívala. Kdysi jí někdo řek, že na používání takových technik, je potřeba splynout se svým „výtvorem“ a pohybovat s ním jakoby to byla součást těla. Ren zavřela oči a pokusila se ten mrak posunout o kousek blíž k potoku. Když pak otevřela oči, ke svému úžasu zjistila, že se ten mrak opravdu o trochu posunul. Byla ráda, že přišla na to jak na to. Ale byla moc vysílená než aby se pokusila to zopakovat. Ok budu pokračovat, až si trochu odpočinu. Řekla si Ren a usnula.

Qasew Aragi
Naibun

Oči se mu rozzářily jako malému děcku, sice to nebyla nějak světoborná technika, byla to ale konečně nějaká pořádná práce, mimo házení jehel...
"Konečně, jsem rád, že tě dlouho neuvidím, čau!" šťastný s nové práce a s novým cílem odešel z místa, kde byl Homura s tou divnou holkou a zamířil si to pryč, hlouběji do lesa. Podíval se na kapesní hodinky, které mu ukazovaly 2 hodiny a 45 času... Nebylo to moc, jenže nějak to musel vymyslet. Měl den a půl, teď mohl pracovat, v noci vyležet následky a zítra máknout, aby dohnal dnešní ztrátu. Netrvalo to dlouho a po namáhavém odtahování křoví se dostal na plácek, kterým protékal menší potok. Prostředí bylo klidné, občas proletěl místem nějaký ten pták, nebo se na vodě usadila bruslařka.
"To pude" kývl si a vytáhl medailonek s hodinkami. Pověsil ho na strom, aby věděl, kolik času mu zbývá. Nebyl čas na experimenty, musel pracovat efektivně a bez chyb, tak jak se to od něj i očekává. Složil pečeť tygra a postavil se nad vodní hladinu. Nechal chakru šířit celým volným prostranstvím vedle něj a hlavně do vody. Zavřené oči mu měly pomoc k většímu soustředění. Ruce stále svíjely pečeť a nastala ta chvíle.
"Mizu bunshin no jutsu" voda kolem něj vystoupila do výšky a nabrala podobiznu člověka. Byla však chatrmá a hned se rozpláskla o vodní hladinu zpátky. Upřímně? Byl zaskočený, čekal, že mu technika tohoto rázu půjde mnohem snadněji, ale byl zaskočený. Neznal neúspěch, nebo snad špatný start, nevěděl, jak se s tím má srovnat a co se to vlastně dějě? Vždy mu šlo vše jako po másle, měl prostě talent, jenže teď? Stalo se s ním něco? Nebyl už tak dobrý? Mohla za to tříměsíční pauza, která jej vyvedla s formy? Nejhorší na tom bylo to, že to nebylo jeho první selhání. Na misi kvůli němu zemřel člověk, kdyby byl o píď silnější, mohl by to zvládnout, mohl by ho nakonec zachránit a ne jen sledovat jeho letící hlavu, která se rozráží o zem a bezvládné tělo ležící uprostřed pustiny. Zaťal pěst a zkousl zuby.
"Pro Terukiho!" složil znovu pečeť tygra. Energeticky vykřikl název techniky. Voda se začala zhušťovat, objevil se to znovu obrys postavy, která měla dokonce i jeho rysy. Vypadalo to, že už je i oblečená, jenže pak se zase rozplácla o vodu. Zaťal pěst a bouchl s ní do vody. Začal nervit. Kapky vzteku v podobě vody mu stékaly po tváře, z dlaní, z nohou. Ruce sepjaly pečeť tygra znovu, znovu, ještě jednou, ale stále tady byla jen jakási chabá napodobenina jeho klonu.
"A k***a jak jich mám udělat deset?" zuřivě se bouchl do hrudi. Pak ještě jednou a něco mu došlo.
"Pečeť!" strhl se sebe tričko a pravou ruku obalil chakrou.
"1/4 chakry temnoty, KAI!" chakrovou rukou se pleštil do hrudi a pečeť se uvolnila. Okolo Qčka vyletěla vlna chakry, která se navrátila do jeho těla. Jeho kalhoty, i vlasy byly rázem celé promočené.
"Heh, pomůcka pro začátek se hodí..." pousmál se. Ruce už byly zase spjaty do pečetě tygra.
"Mizu bunshin no jutsu!" soustředil se na vytvoření více klonů. Z vody vystupovaly 4 proudy vody. První však spadl hned ze začátku, druhý v polovině Qčkovy velikosti. Další dva ale vypadaly nadějně a během několika vteřin se dotvořily do jeho pravé podoby.
"Joo k***a!" zařval radostí, až ptáci ve větvích odletěly pryč. Do jeho očí se však zaryl obrys hodinek.
"Hodina" konstatoval. Víc času neměl, věděl, že bude muset mít půlhodinovou rezervu, aby našel cestu do sídla, kde by mohl vklidu prodělat rekonvalescenci. Měl ale ještě půlhodinu a té musel využít.
"Klony mají jednu výhodu..." pěst se zaryla do tváře pravému klonu.
"Vše co klon zažije, se na mě přenese. Od teď budeme trénovat dva, aby se moje znalosti prohloubily ještě víc, je to sice riskantnější cesta, ale dnes využívám chakru pečetě, tak toho musím využít. Zítra tolik možností mít nebudu, takže musím mít dobrý základ." podíval se na pečeť , která byla z 1/4 zšedivělá. Klon ani Q neváhali a už dál neplýtvali časem. Oba ještě několikrát vytvořili několik párů, které však následně rušili, aby neplýtvali energií. Uplynulo 25 minut. Q pokývnul na klon, který mu pomáhal, aby zmizel. Když se místem rozlehno po několikáté puff, Qčko očekával nějaký pocit naplnění, něco, nějaké zkušenosti, bolest, avšak nic nepřišlo. Bylo to divné, klony by tak fungovat měly, aspoň ty stínové tak fungovaly, že by to u vodních tak nebylo??? Naštvaně kopl do stromu, pak se dostal zase na vodní hladinu a naposledy pro dnešek složil ruce do pečetě tygra.
"Mizu bunshin no jutsu" z vody poměrně rychle vystoupaly tři vodní kopie Qčka, které vypadaly věrohodně a navíc byly hmotné a stabilní. Otřel si pot z hlavy. Když pracoval, jeho vnitřní zlost z pečetě mu ani nepřišla a touha vraždit se nevyskytla. Byl to dobrý poznatek do budoucna, pečeť bude v bojích ještě určitě potřebovat... Teď už byl ale čas odejít. Zrušil klony a těžkou chůzí došel k medailonku. Omotal si jej kolem ruky a vyrazil směrem k hlavnímu stanovišti. V lese se překvapivě vyznal. Zanechával za sebou totiž značkovací stopy, kterých by si musel všimnout každý, i špatný stopař. Cesta na místo jehel byla proto snadná a moc času mu nezabrala. Od té chvíle to však bylo horší a než se dostal do sídla, uplynulo dvacet minut. Zbývalo mu jich pět. Byl to boj s časem. Už na sobě pociťoval známky únavy a hlavně se navrátila bolest krku, která se smísila s vyčerpáním, rozrazil dveře jedné z místností, která vypadala jako operační sál, nijak ho to nezajímalo a lehl si na lůžko, doslova za minutu dvanáct. Pak upadl do hlubokého, velmi hlubokého stavu blízkému bezvědomí.

Wong Fei-Hung Tým 8

Fei-Hung tam seděl opřený o ruce a sledoval jak se věci vyvíjejí. Shikaru se bavil se senseiem o bariérových technikách, ty ho moc nezajímaly, ale slyšel, že ve správných rukou jsou velmi silné, ale souhlasil se senseiem, že se to bude muset hodně dlouho učit, než zapečetí aspoň nějakou chakru. Pak se ozval i Yoshi a nakonec to dopadlo tak, že on Yoshi a Aki šli trénovat ninjutsu s klony a Shikaru tam zůstal se senseiem a jeho klonem. Fei-Hung pokyvl na srozumitelnou, vyskočil na nohy a v klidu vyrazil za klony.

Toshi Nara

"No to máš asi pravdu, ale co, začneme něco dělat, nebo se tady užeru... I když tohle slyšet ode mě... Asi stárnu nebo co..."
Zakroutil hlavou a poškrábal se na temeni hlavy.
Pořádně se nadechl a podíval se na strom asi 3 metry před sebou.
"Proč mě tohle tak nebaví..."
Mrkl na Ashiho a během vteřiny už byl v dřepu a držel potřebnou pečeť. Slunce dnes pěkně svítilo, což byly ideální podmínky na jeho trénink. Jeho stín automaticky potemněl a Yoshi mohl začít.
"Kagemane no jutsu!"
Stín najednou vyrazil do akce, jako dlouhý plazivý paprsek temné barvy vyrazil proti stromu a těsně před ním se rozdvojil, takže ho každý paprsek obmotal z jedné strany.
"A... Teď to přijde... Kage–Kubishibari no Jutsu!"
Yoshi se trošku zamračil a dva paprsky stínu(0:40) se najednou rozvětvily na několik desítek, nebyly dlouhé, nebylo proč, šlo tu jen o to, vytvořit dostatečný tlak k tomu, aby napáchal škodu na kmeni stromu pomocí tlaku, bylo to něco jako objetí, které drtí kosti. Křečovitě držel pečeť a bylo slyšet letmé praskání kůry, která se začala drtit pod nátlakem stínů, které působily fyzické škody, bylo to o úroveň lepší, než pouhé svázání stínem, ale o to složitější.

Shibiki Aburame
Naibun

Žádná popleskání po rameni nebo něco podobného se nekonalo, jelo se totiž dále. Na jednu stranu mu to nevadilo, ale na druhé straně už ho to přestávalo bavit, hrát si na vyhledávací zařízení. Ale dal se na vojnu a musel tedy dřít, tedy tohle mělo do dření daleko, spíše to vyžadovalo pořádnou dávku soustředění, ale nehodlal ukázat, že je nevděčný.
Proto tiše vyčkávat, až se vyřádí jeho partner a poté byl na řadě on, snad naposled. Padání kamínků bylo o poznání rychlejší, což znamenalo, že jejich sensei začíná přidávat na obtížnosti, ale to nevadí, Shibiki má rád výzvy, překonávání sebe sama je něco, co mu dává opravdový pocit hrdosti.
Postavil se do pomyslného středu mýtiny, nebo kde to byli a přivřel oči, což ale přes jeho brýle stejně nešlo vidět, takže to vypadalo, že stojí jako socha na místě. Potřeboval se chvíli soustředit, odpoutat se od rušivých vlivů okolí jako je šumění větru, když sem tam zavál a podobných zbytečností. Potřeboval ze sebe vytvořit dokonalý lidský radar s reflexy více než dokonalými. Začal pravidelně dýchat a opět si sám sebe představil v pomyslném středu hodinového ciferníku, který mu pomůže v orientaci v prostoru. Nemohl si pomoci, ale ty nárazy kamínků na pánev ho nehorázně rušily, než se stačil zaměřit na ně samotné, ale po pár minutách už se věnoval pouze jim. Uši našpiclované až na vrch hlavy a poslouchal. Tentokrát to chtěl udělat jinak, chtěl využít rychlosti nárazů a nejprve si udělat myšlenkovou mapu, prostě si představte display sonaru a tam si uchová polohu pánve pomocí zvuku, který uslyší, a jakmile tam náraz uslyší podruhé, bude přesně vědět kam pálit.
Cink, cink... Ozývaly se rány a on mapoval terče, díky předešlému pokusu už částečně věděl, kde co je. A teď si pouze utvrzoval pozice pánví. Už bylo pomalu na čase...
Ruce pomalu sjely do kapes pro jehlice a se zápěstím a předloktím připraveným vyčkával až se něco ozve, musel jednat rychle...
Cink! Otevřel oči a bleskurychle škubl pravou rukou, rád by řekl, že to byl reflex, ale to by lhal. Jeho prsty se trošku rozevřely a jehlice vyklouzla z dlaně a letěla proti pánvi. Ozvalo se jemné cinknutí, byl to zase vzdálenější terč, takže do toho nedal tolik síly. Ale na to neměl čas, ozvala se další pánev a to na druhé straně, přesněji na osmé hodině, tudíž se musel trošičku vytočit s trupem a jeho ruka už mrskala po pánvi jehlici. Další úspěch, vypadalo to, že jeho metoda byla slušná. Obě ruce automaticky zajely do kapes pro další jehlici a už se jelo dále, další kolo. Tentokrát na druhé hodině, opět se trošku povytočil a pravice už šlehla zápěstím a jehlice svištěla vzduchem s cíleným cinknutím. A poslední, kterou se Shibiki trefit, byl oříšek, protože byla na šesté hodině, tudíž sebou prudce trhl, otočil se na patě a levicí, kterou nebyl tak dobrý opět mrskl jehlici patřičným směrem, ale ukázalo se, že tohle na něj bylo ještě moc, snad se trefil někde poblíž, ale vítězné cinknutí neslyšel...

Homura
Les Smrti

Homura se pobaveně pousmál, když sledoval, jak se Qasew šklebí a každé slovo cedí přes zuby s dostatečně znechuceným výrazem.
Každopádně teď už byl Homura alespoň dostatečně spokojen na to, aby mu vyhověl.
A chvilku na to se dychtivě ozvala i Ren.
„Tak fajn vy bačkory, uděláme z vás něco, co se bude alespoň podobat vojákovi!“ řekl rázně a přešel blíž ke Qasewovi, čímž se dostal doprostředka mezi ně.
„Když si myslíš, že seš takovej frajer, uvidíme, jak rychle se naučíš tuhle techniku,“ zadíval se na Qasewa a řekl s dávkou ironie v hlase.
„Najdi si v lese zdroj vody a nauč se Mizu Bunshin no jutsu. Bunshin no jutsu umíš, ne? Tak tohle je skoro stejný, jen k vytvoření klonu nevyužiješ optickou iluzi, ale vodu. Klon je sice desetkrát slabší než ty, za to je ale hmotný a dokáže ublížit. A také se pohybuje nezávisle na tobě, takže tak jak potřebuješ. Večer se sejdem tam, kde jste cvičili vrh senbonů. Budu tě tam očekávat s deseti vodními klony v patách. Nějaký otázky? Žádný? Super, tak padej!“ vysvětlil Homura krapet otráveně Qasewovi, co má dělat, ani nepočkal, až mu odpoví na jeho teď už řečnickou otázku, a obrátil se zpátky na Ren.
„My půjdeme hlouběji do lesa, kde se naučíš techniku Shi o hau,“ řekl podstatně mileji, „Plíživá smrt je genjutsu, které zaseje do srdce tvých nepřátel strach a rozhodí jejich soustředění, čehož můžeš využít při tvém dalším útoku. Řikalas, že máš Fuuton, že jo? Tak s jeho pomocí smícháš tvojí chakru se vzduchem a následně vzniklý opar pošleš na nepřítele. Díky chakře v oparu ho uvrhneš do genjutsu a donutíš ho cítit se tak vyjeveně a vyděšeně, jakoby měl hlavu na špalku,“ vysvětlil Homura Ren její úkol a šibalsky se zazubil. Sám rád lidi trápil, sice raději fyzicky, než psychicky, ale tohle byl taky pěkný způsob.
„Jdem, naučíš se to na zvěři,“ pokynul jí a vykročil do houští, hlouběji do lesa.
Qasewa dál neřešil. Instrukce mu dal, takže to buď zvládne a sejdou se večer, nebo ho něco slupne k večeři a on bude mít o jednoho otravu méně.
Několik minut se Homura s Ren prodírali křovinami a houštím, zvuky lesa byly silnější a silnější, a i Homura se tvářil soustředěněji, pro jistotu, že by je nějaký predátor chtěl napadnout ze slepého místa.
Najednou se však prudce zastavil a zvedl dlaň na znamení, že má Ren udělat to samé a ani nedutat.
Kývl na ni, aby se zařadila tiše vedle něho, a zadíval se houštím před ně.
Před nimi se rozkládalo větší prostranství mezi stromy, kterým protékal potok. A právě z onoho potoka pilo asi pět divočáků. Ovšem ne ledajakých. Tihle měli asi 3 metry na výšku a 5 na délku. Člověka by spolkli jako malinu.
„Zkus udělat, co sem ti říkal. A snaž se být potichu, ať je hned nevyplašíš!“ špitl Homura k Ren a čekal, co bude dělat.

Ren Hakari

Ren protočila oči a ušklíbla se na toho kluka. Zjevně už neměla důvod, aby se do toho znovu pletla. Ren se zvedla ze země v domnění, že už tedy budou trénovat. Tak nějak doufala, že to bude rozhodně lepší něž dohadovat se. Chvíli si kopala s kamínkem a pak znovu probodla toho kluka pohledem. „Omlouvám se sensei mohli bysme pokračovat?“ Zeptala se netrpělivě, rozhodně totiž nechtěla strávit celou noc tady.

Nendo Aburame

Keď jeho žiaci konečne vyriekli svoje požiadavky, prikývol.
"Fajn. Takže mali by sme sa čo najskôr pustiť do tréningu. Otázkou je, ako to stihneme. Mohol by som znovu využiť klonov, no aj tak to bude trvať trocha dlhšie. Nevadí, raz to dokončíme." zauvažoval, skôr sám pre seba ako pre študentov.
"Chvíľu na mňa počkajte. Musím poprinášať nejaké drobnosti. Nepozabíjajte sa tu." doplnil vážnym hlasom a potom sa pomaly vytratil z cvičiska.
Jeho prvé kroky smerovali k nemocnici. On sám o liečení nevedel dohromady nič, preto sa radšej spýta kompetentných, aby neurobil viac škody ako úžitku.
V hale našiel nevľúdne vyzerajúceho liečiteľa. Nendo pomaly podišiel k nemu a odkašlal si. Medik sa otočil a podozrievavo si ho prezrel od hlavy po päty.
"Čo si želáte ?" spýtal sa hrubo. Aburame sa jemne naklonil a v okuliaroch sa mu nebezpečne zablýskalo.
"Potreboval by som radu ohľadom tréningu medikov." zamumlal čo najhrozivejším hlasom. To zabralo, pretože mladík splašene prikývol a niekam odbehol. Onedlho sa vrátil a niesol v ruke balík svitkov na ktorých bola namaľovaná pečať.
"Symbol zlepšuje prúdenie ozdravnej chakry. Dá sa využiť na liečenie menších poranení, alebo na liečenie malých zvierat." zajachtal liečiteľ. Nendo si od neho vzal zvitky a potom vyšiel z nemocnice.
Jeho ďalšou zastávkou bolo trhovisko. Tam kúpil menšieho kapra a k nemu stredne veľú nádobu plú vody. Do nej hodil rybu a vrátil sa k tímu.
Svoj zvláštny nákup vyložil vedľa malého pňa. Rozprestrel naň papier s pečaťou a kývol na Aretu aby prišla bližšie.
"Len jej vysvetlím základy a potom sa venujem vám." zavolal na Katsura a Hiroshiho, aby vedeli že na nich nezabudol.

Aki Nikumo
Tým 8

Aki se zájmem sledoval jak se Shikaru a sensei domlouvají o náplni tréningu. Poté co dal sensei Shikarovi jeden návrh otočil se na ostatní tři a položil jim otázku.
Na tu Aki odpověděl kladně lehkým přikývnutím. "Ninjutsu. Super" pomyslel si. Ninjutsu Akiho vždy bavilo a docela mu i šlo. Už se nemohl dočkat tréningu a tak rychle vstal a vydal se za klony které senrei vytvořil. Docela ho zajímalo jak udělal každého s jinou barvou oblečení. Po tréningu se ho na to musí zeptat. Když už odcházeli podíval se přes rameno na Shikara a hned si všiml že hodil po klonu kunai, ale moc se o to nezajímal. Pořát ale přemýšlel o co mu de.

Shikaru Nara (8team)
V úskalý

Shikaru poslouchal senseie. A poté se rozmluvil. "Já nechci aby sem z někoho vysával chakru. Jen bych chtěl jí alespoň umět zapečeti. Vždy se to hodí. A silnější pečeť může zrušit protivníka úplně. To snad sám víte. Poté. To s těmi předměty je zajímavé. Ven se dostávají jen za použití chakry v prstech. To umím. Dovnitř tyto věci dostává Strýc. A za 3. Nechci být nijak skělí shinobi. Chci si jen své odpracovat. A být vyjímkou svého klanu. Nechci používat jen své stíny. Chci něco víc. A kdo chce něco víc nesmí se ohlížet na náseldky." Shikaru se při těch posledních dvou větách tvářil tak že kdyby se podíval do zrdcadla tak by se sám sebe bál. "Chci jen moc. A kdlidný život. Nic víc." Řekl si sám pro sebe. Poté se otočil od senseie. Vytáhl kunai a obrátil hlavu přez rameno. Kunai držel tak že to ani nevypadalo že s ním chce něco udělat. Ale chtěl. Hned po obrácení hlavy se rozmluvil. "Sensei ale chci trénovat s vámi ne s touhle napodobeninou." Jen co to dořekl prudce se otočil a vrhl kunai přímo na trasu která mířila ke klonově hlavě.. Doufal že ho trefí.. Chtěl vědět jak bude reagovat Sensei.

Fugaku Fuin(sensei týmu 8 )

Potřásl hlavou a odpověděl Shikarovi. Bariérové lístky nejsou stejné zjednodušení jakolístky výbušné, nestačí jen, aby je někdo aktivovat a aby pracovali sami. Bariérový lístek slouží jako pomůcka ninjům kteří si s bariérami rozumějí. Vyděl jsi ornament který je nakreslený v jeskyni a který používám? kreslil jsem ho několik dní, a i jeho nejjednodušší kopie zabere několik hodin, podobně to funguje i s bariérou. můžeš jí seslat bud pomocí techniky přímo, a nebo prostřednictvím nějaké pečetě, nakreslit pečeť na místě by trvalo dlouho, proto můžeš použít bariérového lístku a nakreslit ji předem. Aktivovat tento lístek však pravděpodobně zvládne stejně jen ninja který ho tvořil, popřípadě jiný v podobných technikách zběhlý jedinec. A ano, skutečně se dá použít i jako druh pasti, ale to pouze zhruba v 15% případů. Většinou se používají k zamezení pohybu nebo útoku, tedy bud k ochraně, nebo k vytvoření neprostupné barikády. A co se týče skromnosti jsem se asi vyjádřil špatně, přesnější by bylo, že každý by měl odhadnout, na co v danou chvíli má a na co ne. Možná se ti někdy skutečně podaří zkombinovat klanové techniky s těmi co čerpají chakru z nepřítele, ale bude to za mnoho let a stane se tím z tebe slavný shinobi, jelikož něco takového se bude jen stěží porážet. Pokud však chceš, můžeme pro začátek začít s pečetícími lístky, kterými můžeš zapečetit například nějaký dopis, bednu, truhlu, dveře okna, či cokoli jiného co jde zavřit. Ty jsou daleko snadnější k použití. Dále pokračoval s Yoshim, ale slova mířil i na Akiho a Wonga. Tak to vypadá, že vy všichni budete pokračivat podobně, resp. začínat podobně, pamatujete si na akademii? Trénovali jste tam držení listu na čele, vzpomínáte si? Doufám že ano, následující tréning na to navazuje. Vytvořil opět 4 klony, každý však měl jinou barvu oblečení a byly k rozeznání. Každého z vás bude pozorovat jeden z klonů, taktéž připomínky a rady uslyšíte od něj, otázky směřujte také tam. Já vás budu pozorovat tak nějak komplexně. Tři z klonů kývly na Akiho, Yoshiho a Wonga a vydali se k lesu, čtvrtý zůstal zatím s Fugakem a Shikarem, čekajíce, co řekne na senseiovu nabídku či zda ho napadne něco jiného.

Yoshi Amato
tým 8

Sledoval, jak sensei obchází všechny členy týmu ve snaze je naučit něco nového. Ostatní se v některých chvílích snažily Yoshiho naštvat nějakými poznámkami ale na to nebral moc ohled. Jejich názor ho nezajímal. Když přišel sensei k němu a zeptal se ho, jestli nechce naučit něco nového, sedl si a trošku zapřemýšlel.
No, rád bych se naučil ovládat svůj element a kombinovat ho s taijustu. Chci současně zlepšovat své taijutsu a elementární techniky, abych je pak mohl propojovat. Mám jednu techniku, na jejíž úroveň jsem moc slabý, ale je mým snem jí jednou ovládnout, ale na to je ještě příliš brzy.
Řekl mu klidně s rukama založenýma v kříž.

Qasew Aragi
Naibun

Otráveně protočil očima.
"Jsme snad na cvičišti elitních bojovníků, ne na lekcích slušného chování" povzdychl si.
"Homura-SENSEI" zdůraznil poslední slovo, které nikdy nikomu zadarmo neříkal, ovšem v jeho případě to ani v pídi nemohl myslet vážně, byla by to urážka oproti jeho opravdovým, předchozím senseiům.
"Chtěl bych vás poprosit, aby jste mě naučil nějakou novou, silnou vodní techniku..." Homura musel vidět, s jakou dávkou znechucení mu to vše říká, ovšem to byl prostě on, on popíral autoritám a nedával jim nic zadarmo, chtěl uznání, která od Homury nedostával, takže nemohl čekat kladnou odezvu.

Katsuro Kuroda Tým 11

Poslechnu si potichu všechno co mi sensei poradí a doporučí ohledně zbraní se kterými bych mohl bojovat. Pak čekám až se Hiroshi vykecá o svojí nudnný technice, kterou podle mě bude stejně hodně dlouho trénovat jestli jí teda vůbec někdy zvládne tak jak by chtěl.
"Sensei, jiné zbraně mě doosud vážně nezajímaj. Zatím budu používat jen to co do teď a no co já vim možná za nějakou dobu změnim názor že? Ale zatim zůstanu u ninjato. Mohli bychom se teda zaměřit na ně a přestat tu kecat o jiných zbraních?"
Čekám co mi odpoví a jestli se dnes bude dělat i něco jiného než jen mluvit.

Wong Fei-Hung

Fei-Hung poslouchal jak si ostatní říkají své požadavky, ale zatím mlčel až dokud Shikaru neokřikl Yoshiho "jistě ještě přilévej oleje do ohně, asi má pivku, tak ho nech bejt" řekl Fei-Hung Shikarovi a ušklíbl se. Pak byla řada na něm a sensei mu dal na výběr, buď Tai, nebo Nin, Fei-Hung se ušklíbl "Taijutsu rozvíjím od svých 3 let, takže myslím, že volba je jasná" pousmál se "a jak jsem řekl velice mě zajímá ovládání podstaty a manipulace s chakrou, otec říkal, že díky s její pomocí je možno ještě zvýšit svou sílu v Taijutsu" řekl Fei-Hung a čekal co bude dál.

Shikaru Nara
V kaňonu

Shikaru poslouchal co sensei odpovídá. Když přišlo na něj. Jen se pozastavil nad tím že není skromný. "Skromností se síly nedá dosáhnout. A to mi neříkejte že se pletu." Řekl takovím opovržujícím hlasem. Poté poslouchal dál. Když sensei domluvil. Tak se zase rozmluvil. "Neřekl jsem náhodou že se chci naučit s bariérovími lístky? To je spíše k pastím. Ale když vy nepomůžete naučím se to sám. Nebo mi bude pomáhat strýc. Je to jen na vás. I když to chození po voďe taky nezní špatně." Dořekl i s kapkou naštvání v hlase. Poté vylezl z vody a odešel spátky k tomu chlumu. "A k***a Yoshi už něco dělej." Zařval

Homura
Les Smrti

„Tvuj tón se mi pořád nějak nelíbí, kluku!“ zamračil se Homura na Qasewa a jeho dlaně se začali znovu rozpalovat.
„Techniku co bude porážet ty mé? Na to bys potřeboval ještě tak tisíc let!“ zasmál se nad Qasewovým požadavkem.
Ren se do toho také vložila, ale to Homuru nezajímalo. Sice měla pravdu, ale nebyla to její věc.
„Jestli chceš zesílit, zkus vymyslet lepší prosbu,“ řekl chladně, odfrkl si, a se založenýma rukama sledoval Qasewa. Jestli se projeví podobně jako předtím, asi mu definitivně rupnou nervy a pak by mu už ani to nejsilnější lékařské jutsu nepomohlo.

Talo Sudeki(Team 2)
Hrad Kousukeho...

Talo jen v klidu pozoroval aniž by jednou mrknul o čem si povídají Sensei a Kousuke. Poté když jim vysvětlil co onen člověk chce a že at jí najdou za každou cenu a udělaj pro to cokoliv. Odešli ven a hned se jich ujala nějaká služka až to bylo k nevíře podivil se Talo, ale jakmile nad tím začal talo přemýšlet skočil do jeho důmání Akihiro a Charlie se k němu hned přidal a Talo aby to neprodlužoval a neměl tolik řečí okolo, protože jak tak poznal za celou dobu co šli toho nakecal víc než bylo u něj normalní, takže jen přikývl na senseie a čekal co se bude dít...

Charllee Kowalski

Přemýšlel, tiše poslouchal a následoval Willa s ostatními. Ten tygr byl nádherný a bylo by fajn kdyby měl taky nějaké zvíře ale spíš summona který by mu v bojích pomáhal, rozhodně by se mu to hodilo. Krátce pohlédl na Akiho a všiml si jeho ne zrovna šťastného výrazu, podle toho i kvůli tomu jak moc brblal to pro něj bude nejspíš pěkné utrpení. Poté co vyšli z kanceláře objevila se tam služka. Will s ní začal mluvit, Akihiro se nabídl že s čímkoliv pomůže a Charllee samozřejmě nemohl zůstat pozadu.
,,Souhlasím," usmál se na Akiho, ,,mám chuť něco dělat, cokoliv ale hlavně něco," řekl s vážnou tváří protože věděl že je mise hodně důležitá tak se alespoň snažil vypadat že to bere extrémně vážně.

Ren Hakari
Naibun

Ren ustala v útočení na senseie. To jak s ním zase ten kluk mluvil… Ren si nedokázala představit, že by se tak chovala ona. Na to byla… no příliš slušná. „Hej ty!“ zařvala na toho kluka. „Co si jako myslíš, že si? Kdyby sensei jen trochu chtěl, už by si byl tuhej!“ Vyštěkla a musela zadržovat všechen svůj vztek. Podívala se tomu klukovi do očí, a kdyby se pohledem dalo vraždit, byl by na místě tuhej.
Pak se uraženě otočila a došla až ke stromu, o který se opřela. Nehodlala tak dlouho stát na jednom místě.

Akihiro Kazuki
Sídlo Kosokeho-sama...

Akihiro si jen jemně povzdechl ale tak, aby Kosuke-sama nic nezaregistroval...
Na Willuv pokyn se jen mírně uklonil a pomalu se vydal za ním...
Stále se necítil mco dobře. Nejraději by to už nebyl. Všude ten luxus, to bohatství a všechno... nebylo mu to příjemný.
Byla pravda, že kdysi, když ještě žili v Kirigakure no Sato, tak si envedli zrovna špatně a taky to nebyli žádní chudáci, ale... stále preferovali obyčejnější věci, i když mohli mít na něco lepšího...
Ukázalo se to nakonec jako dobrá věc, jelikož kdybyˇmuseli z nějakého luxusu přesedlat do toho, jak žili teď, asi by to nejspíš nezvládli...
Akihiro zkrátka neměl rád bohaté a arogantní lidi. Myslí si, že jsou o sobě něco více, že jsou nadřezení a vy jste ty potřebný.... není to tak. Bez obyčejných lidí jako byl on nebo i ostatní, by tito lidé nebyli nic a také by nic neměli. Vydělávali na jejich hlouposti a na jejich potřebě určitých věcí v životě. Tak to bylo a nikdo ho nemohl přesvědčit o opaku...
Možná byl v poslední době, až příliš negativní, ale... kdo by se mu divil. Okolnosti k tomu přímo napovídali a kdyby si měl Akihiro typnout, řekl by, že za únosem má prsty Kiri, aby proti Konoze Kosukeho poštvali, když to nezvládnou. Byl to jejich styl...
Akihiro se držel přímo za Willem. Nechtěl nad tím teď nějak mco extra uvažovat. P5eci teď měli nějakou povinnost a možná mu to mohlo pomoci, aby na to chvíli přestal myslet. No a vlastně na to, kde se vůbec nachazí...
Znovu si tedy jemně povzdechl a zařadil se po boku svého senseie...
"Potřebujete s něčím pomoci? Sensei?" Zeptal se takovým monotoním tónem. Do věty nehodil ani žádnou nadsázku, ani žádnou provokaci vůči svému senseiovi, což už to bylo divné, ale... alespoň stále mohl plnit to, pro co tu byl. V pohodě však nebyl... To teď však bylo vedlejší...

Aki Nikumo
Tým 8

Proto se to chci naučit sensei zašklebil se Aki. Byl docela rád když mu sensei řekl že by to pro něho nemuselo být zas tak náročné,Už se vážně nemohl dočkat ale přesto se snažil v klidu sedět a počkat dokud nedomluví ostatní. V duchu se pousmál nad senseiovo poznámce o Shikarovo sebevědomí. Aki věděl že tohle bude fajn den ale jediný co ho zatim kazilo bylo Yosiho chování. Doufal jen že je jen mrzutý ale i tak si nechtěl nechat zkazit ten příjemný pocit a tak na to přestal myslet.

Qasew Aragi
Naibun

Vítězně se pousmál nad Homurovým zaskočením. Přesně tak se mu to líbilo, určitě teď působil tajemně a hlavně silně.
"Za mým návratem jsou mé osobní důvody, jedním z nich je má síla, dej mi jí a budeme si rozumět..." znovu bez zájmu započal konverzaci, nicméně už né tak sebevědomě a odhodlaně jako předtím, i když to nechtěl uznat měl z Homury tak trochu respekt.
"Mám element Suiton a zaměření na chemické útoky" poodtajnil trochu jeho schopností.
"Vymysli mi nějakou techniku, která bude porážet ty tvé" navrhl.
"Abych ti pak mohl nakopat p***l!" v duchu si dodal svou neodlučitelnou poznámku, ovšem nechtěl riskovat spáleninu na dalíšm místě těla...

Homura
Les Smrti

Ren se chystala začít, když tu se objevil Qasew. Homura se podivil. Stav, ve kterém byl, když odešli, by mu tohle rozhodně nedovolil. Navíc ránu na krku měl také zhojenou. Zůstala mu po ní pěkná jizva, za což byl Homura rád. Alespoň si to bude pamatovat.
Každopádně jeho rychlé zotavení nebylo samo sebou. Buď za tím byla nějaká silná technika, což by však do genina, ač pokročilého, neřekl, nebo nějaké vojenské pilulky. Nicméně takové pozitivní efekty budou mít určitě silné negativní následky pro tělo.
„Vylízal ses z toho nějak rychle, mladej,“ řekl, při čemž se krátce uklonil doleva a doprava, čímž se vyhnul Reniným shurikenům, a zvedl dlaň, aby jí dal najevo, že má chvíli počkat.
„Přišels, abych tě dodělal, nebos dostal konečně rozum?“ zamračil se na Qasewa a založil si ruce na prsou.

Ren Hakari
Naibun

Ren zkontrolovala pozici senseie už už chtěla začít, ale v tom přišel odkudsi ten kluk, co ho nechali v lese. První co Ren napadlo bylo, že z toho vyvázl nějak překvapivě hladce.
Ren se znovu podívala na senseie. Sáhla po dvou shurikenech a hodila je vší silou proti senseiovi. Věděla, že se jím musí vyhnou a aby to udělal musel se hnout buď dopředu nebo dozadu. Měšla v hlavě připravenej plán, ale pochybovala, že se jí povede. Přece jenom byla pořád začátečnice.
Na genjutsu je potřeba jedna věc. A je pěkně těžký ji docílit bez toho, aby si protivník uvědomil, že udělal osudnou chybu. Pomyslela si Ren

Nori

"Hmm" Slabě kývnul na reakce dvou, došlo mu že ten jeden asi nemluví, ale nevadilo mu to taky to nebyl žádnej výřečnej typ.
"Tak jo začnu vás učit jednotlivé věci až uvidim jak na tom pořádně jeste." Sáhl si do jedé taštičky a vytáhl shuriken, který hodil do stromu který byl po jeho pravici asi 3 metry od něj, poté k němu udělal asi tři kroky a stoupl si přímo před něj.
"Váš úkol je zničit tenhle strom, a získat zněj ten shuriken" Opět vyhaslím hlasem promluvil a se založenýma rukama na hrudi, jen čekal na jejich reakce.

Hiroshi Ryuuko (tým 11)

Počúvam ďalšie veci, ktoré sa snaží sensei poradiť Katsurovi, ale ten zatiaľ nechce nič nové. Je to jeho vec, pomyslím si a sústreďujem sa opäť na sensei a odpoviem mu na otázku:
,,Ide o techniku ktorú som vymyslel. K jej použitiu, najprv je potrebné složiť potrebné pečate, potom nazhromaždiť čakru v dlani, pričom vďaka použitým pečatiam sa mi v dlani sformuje fuuton shuriken, tvarovo aj hrúbkou je podobný skutočnému shurikenu, ale je prieraznejší a ostrejší, ale akonáhle príde o kinetickú energiu, teda keď trafí cieľ rozplynie sa do niekoľkých sekúnd. Zatiaľ funguje len takto, ale rád by som ju vylepšil ešte o pár drobností. Napr. množstvo, zatiaľ dokážem urobiť naraz len jeden, na ďalší musím urobiť celý proces od začiatku, druhou, že sa chcem naučiť ho ovládať na diaľku, ale to zatiaľ ešte neviem ako." odpoviem a čakám na senseiovu reakciu...

Nendo Aburame

Nad Katstsurovou poznámkou len mykol plecom.
"Existuje mnoho druhov zbraní. Vrhacie, bodné, sečné... Stačí si len vybrať. V tejto dobe nieje problém vybaviť shurikeny priamo na mieru užívateľa. Niekomu vyhovuje zahnuté ostrie, iný si potrpí na dlhú vzdialenosť. Ale ako tak pozerám, ty sa skôr zaoberáš sečnými. Skrátka ako len chceš. Ak budeš chcieť vyskúšať niečo nové, povedz. Osobne by som ti doporučil vziať si do zásoby aj kusy z inej kategórie, napríklad tonfu. V primárnom boji sa môžeš sústrediť na ninjato, no ak narazíš na protivníka so silnou defenzívnou silou, vďaka tonfe ju ľahšie prelomíš a potom to pôjde ľahšie." vysvetlil a otočil sa na Hiroshiho.
"Spomínal si Fuuton Shuriken. Povedz mi o tej technike niečo viac."

Will Reinja

Když vyšli ven z místnosti, tak se zde objevila další služka, Will se lehce uklonil a nechal jí říci co měla na srdci. Když domluvila Will ji oplatil úsměv a řekl "děkuji, průvodce se opravdu hodí" řekl a pak dodal "pokud bych mohl poprosit, chtěl bych se podívat do pokoje, kde se to celé událo" řekl Will a pak se ještě optal "a také bych se chtěl zeptat co o tom víte vy a zdali by bylo možno se setkat s lidmi co o tom něco vědí" zeptal se Will, ale stále se vřele usmíval.

Qasew Aragi
Naibun

Ještě trochu vláčnými pohyby se prodíral stejnou cestou jako jeho, při vší smůle, týmoví partneři. Byli neopatrní, rozlámané větve a čerstvé stopy na zemi je mohly prozradit před ostatními týmy, ale to je asi nezajímalo. Prodíral se houštím, když začalo prosvítat tlumené světlo.
"Beztak jsou ti blbci tady..." zapřemýšlel nahlas a zamířil rovně ke světlu. A opravdu se moc nemýlil, protože je zachvíli našel.
"Jestli si myslíš že mě tvůj ohýnek zastaví tak ses pěkně utnul...." napřímil krk, kde se rýsovala jen pořádná jizva ve tvaru dlaně.
"Takže bych taky rád začal pracovat..." odsekl předchozí konverzaci a čekal na zadání duchaplné práce...

Keiji Nara (Tým 3)

"HA! Tak vidíš! Chceš na misi!" Zvolal a ukázal při tom na Asajakeho prstem.
Ten se hned snažil převést hovor na jiné téma, ale už bylo pozdě. Keiji byl vnímavější, než vypadal.
"Jinak tou pojistkou jsem myslel ještě jednu techniku, co tě ochrání, kdyby selhala ta tvoje nová. Myslím tu s tou polaritou, nebo co to vlastně je."
Najednou jej hrozně začaly zajímat jeho vlastní boty.
"Koukni na to, jsou hrozně špinavý! Asi bych je měl trochu vydrhnout. V těchhle botách jsem prošel téměř celý svět."

Watake Riu (Tým 7)

Riu si s námahou stoupla a prohlédla si strom. Soustředila chakru do nohou a rozběhla se po kmeni. vyběhla už nadosah nejvyší větve, které se chytila a vyhoupla se na ni, i když už byla skoro bez sil. Posadila se na ní a oddechla si.
"Zvládla jsem to," zavolala dolů na kunoichi a pousmála se. Bude to nejpíš můj nový sensei. Vytáhla fotku, kterou předtím schovala do kapsy a porovnala obličej kunoivhi dole a kunoichi na fotce. Byly si hodně podobné.

Hitoshi Ryuuko (Naibun)

Aj keď som sensei nevidel, vedel som, že je v korune stromu, odkiaľ sa ozýval jeho hlas. Som zvedavý čo bude tá praktická časť, no nateraz sa musím opäť venovať hádzaniu ihiel na panvice. Už som išiel chytiť zopár do ruky, keď som si všimol, že tentokrát sensei hádže kamene rýchlejšie a čiže sa moja predošlá taktika nedala použiť, ak sa chcem pokúsiť trafiť všetky terče. Rýchlo som premýšlal a napadla ma jedna vec. Vďaka predošlému tréningu, viem celkom dobre odhadovať odkiaľ zvuk prichádza, jeho vzdialenosť a preto nebudem hádzať na terč jednu ihlu a čakať a potom ďaľšie, ale rovno hodim tri naraz tak, aby mala káždá trochu inú trajektoriu čo zvýši šance na úspešný pokus, nakoľko dopadnú približne v metrových rozostupoch zasebou a pravdepodobne aspoň jedna by mala zasiahnúť terč....
Pripravil som si teda ihly na hádzanie, chytil som ich medzi prsty a čakal na najbližšie cinknutie, keď prišlo, trvalo mi len pár sekúnd kým som si ustálil odkiaľ prišiel zvuk a zistil približnú vzdialenosť a hodil som tri ihly, každu v trochu inom uhle smerom na terč, pričom som použil svoje zápästie a predlaktie na zvýšenie sily. Takto som pokračoval pri každom cinknutí, nie každý terč som síce trafil, ale mal som celkom slušnú presnosť, nakoľko som tie ciele nevidel a mal som vždy len jeden pokus, aby som sa mohol sústrediť na ďalší....

Homura
Les Smrti

Homura se spolu s Ren prodíral houštím a oni tak postupovali hlouběji a hlouběji do lesa. Celou dobu byl na pozoru, aby je nějaké zvíře nepřekvapilo ze zálohy.
„Já? Na Katon, holka,“ otočil se na Ren přes rameno Homura a zazubil se, když se ho zeptala na jeho specializaci.
„Neboj, sice se genjutsu nezabývám a ani ho moc nemusim, ale nejsem blbej, vím, jak funguje a dokážu ti ho pomoct rozvinout,“ otočil se znovu před sebe a dodal.
Po chvíli se konečně dostali z roští a křovin a před nimi se objevil menší ostrůvek mezi stromy, bez křovin a stromů.
Homura se zaposlouchal do zvuků kolem nich a rozhlédl po palouku. Když si byl jistý, že je vzduch čistý, vykročil vpřed a zastavil se uprostřed ostrůvku.
„Jelikož nevím, jak dobrá v genjutsu jsi, použij všechno, co umíš, na mě. Tím si tě otestuju,“ založil si ruce v bok a vyzval Ren k akci.
„Ale kdybys měla pocit, že se blíží nějaké zvíře, genjutsu hned uvolni, jasný?“ zvedl důrazně pravou ruku se vztyčeným ukazováčkem.

Katsuro Kuroda Tým 11

Hmpf jiný zbraně? Myslí si snad, že s ninjato to nezvládnu nebo co? Používám je už dlouho a nemyslim si, že je tu nějakej llogickej důvod k tomu měnit zbraně. Jasně shurikeny a kunaie se všim co k nim patří jako jsou drátky a výbušné lístky používám taky, ale co se týše boje z blízka tak ninjato má oproti kunaiům ohromnou výhodu co se týče například délky. Zajímalo by mě jakou jinou zbraň má na mysli ... kusarigamu? nebo tekagi? Uvidíme. Snad to nebude žádná hovadina se kterou bych nebyl schopnej bojovat.
"Jiná zbraň než standartní vábava a ninjato mě nijak neláká. Ale zajímalo by mě co myslíte, že by pro mě ještě bylo vhodný."
A ty Hiroshi zklapni. Myslíš, že tě budu mít radši, když budeš teď pdlejzta ještě mě? Pohrdavě se podívám na Hiroshiho.
"Jasně, že sem lepší než ty," řeknu.

Yoshi Amato
tým 8

Když se druhý den ráno probudil, cítil se plný síly. Všiml si, že ostatní sou už vzhůru a on asi trochu zaspal, neboť se probudil jako poslední a nikdo se neobtěžoval ho budit. Po probuzení šel k prvnímu stromu a začal si protahovat nohy a ruce. Začal běhat na místě a při tom dělal chvaty rukou. Poté opět začal kopat a mlátit do stromu a nacvičovat si další chvaty. Ostatních si vůbec nevšímal, více ho zajímalo, kdy konečně dostane zpátky svoje zbraně. Když byl rozehřátý, lehl si na zem a začal dělat kliky a sklapovačky. Potom se zavěsil rukama o nízkou větev a začal se přitahovat. Potom si pod strom sedl do stínu a sledoval počínání těch ostatních.

Wolfgang Tori Tým 8

Wolfgang se tam protahoval s nohama za hlavou a když stál na rukou, tak mu Aki oplatil jeho vtip a Fei-Hung se jen rozesmál "si zabil" řekl s úsměvem od ucha k uchu. Pak najednou viděl, jak sensei přišel k nim a jak byl Aki rychle na nohou "hmm je hodně napjatý" řekl si se zájmem, ale pořád se usmíval. Když jim sensei pokynul aby si sedli, tak Fei-Hung, tak pořád byl v tom svém posedu s nohama za zády, ale protažený byl už dost, tak si dal nohy zpět a opřel se o ruce. Když Aki a Shikaru domluvili, byla očividně řada na něm "no tak jelikož je nyní řada na mě, tak bych rád pokračoval ve výcviku Taijutsu, ale možná se i naučil ovládat svou podstatu" řekl a čekal co mu na to řekne, strašně rád chtěl ovládat nějaký element, zdálo se mu to velmi zajímavé.

Ren Hakari
Naibun

Ren se polekaně otočila a zírala na to jak toho kluka jejich sensei zpacifikoval. Ne že by nu takovou bolest přála, ale cítila se trochu líp. Konečně se dostanou k tréninku.
Ren se vydala do lesa směrem za senseiem a přemýšlela, co myslí tím větší zvířata. Trochu širokej pojem ne?
,,Prosím vás, můžu se vás na něco zeptat?" Začala váhavě rozhovor. ,,Na co že se to vy specializujete?" Doufala, že jí odpoví, protože genjutsu nebylo poslední dobou zrovna oblíbené, byla by radši, kdyby jí učil někdo, kdo se specializuje na podobné věci.
Jen doufala, že jí nebude nutit používat taijutsu.

Shikaru Nara (8team)

Shikaru poslouchal senseie. "To bych chtěl vědět co bys dělal ve válce" S úsklebem dořekl a pomalinku se odporoučel k ostatním. Na Feiuv pozdrav nerágoval. Sedl si a čekal co z ostatních vypadne. V tom začal Aki. Jeho chtění nebylo špatné ale to Shikaru nedal znát. Poté začal on. "Tak já se chci naučit nějakou pečetící techniku. Jak víš tak jsem specializovaný na zdržování nepřítele. Takže bych se chtěl nějak naučit zapečetit nepřítelovu chakru. I kdyby to mělo bejt na 10 minut. A nebo alespoň se naučit používat bariérove lístky." Poté se zvedl a odešel k vodě. Skočil do ní a nechal se pomalu unášet proudem. Vůbec tam nechtěl v tu chvíly být....

Aki Nikumo
Tým 8

"Ahoj" řekl Aki Feiovi který ho pozdravil. Kdiž si Fei přisedl Aki zareagoval na jeho poznámku. "O dvacku že ta rána ani nebude potřeba". Když k nim sensei začal mluvit Aki zandal svůj kunai a stoupl si. Už se totiž nemohl dočkat, až začnou trénovat. Sice nevěděl co budou trénovat ale to mu zas tolik nevadilo. Ale když je sensei vyzval k tomu aby si sedli, Aki sipřipadal jako pitomec. Sedl si a přemýšlel co by na jeho otázku odpověděl. Pak ho napadlo co by se chtěl naučit."Tak já teda začnu sensei" už když to řikal bylo znát že je fakt nažhavenej "Víte já jsem se chtěl vždicky naučit chodit po vodě. Musí to bejt vážně skvělý pocit" řekl a čekal co řeknou ostatní.

Qasew Aragi
Naibun

Nevěnoval Homolordovi pozornost, takže okamžitý vpád nečekal a rána o strom byla o to tvrdší. Začal přivírat oči a pomalu nevnímal, co mu jeho rádoby sensei říká. Snažil se mu ze sevření vymanit ale nešlo to. Pak přišel pocit pálení a jeho výkřik bolesti.
"Zmrde...." zasýpal když se skácel k zemi. Rána pulzovala nesnesitelnou bolestí která ho držela při vědomí. Svým způsobem to byla výhoda... Homura ho tam nechal. Pomalu rukou zajel do kapsy u kalhot. Vytáhl ampulku s roztokem uvnitř, na které byly čtyři zářezy. Otevřel víčko, ale stále ho svírat pevně v rukou a čtvrtku apulky si vlil do úst a hned našpuntoval. Bolest byla stále nesnesitelná, ale jeho tělo okamžitě upadlo do bezvědomí i přes silnou bolest. Celých deset minut jeho tělo procházelo křečemi a lomcovalo s sebou na pevné zemi. Popálenina na krku začala pomalu mizet, nicméně tam zůstala poměrně velká jizva. Otevřel oči, chvíli bylo jeho tělo ještě trochu vláčné, pak ale bez problému stal.
"K--t jeden vyje---ý šak já mu ukážu.....!" rozhlídl se po okolí a hledal nejvíce pokřivené stromky, tama určitě lezli. Málem by zapomněl na ampulku na zemi, kde bylo ještě stále 3/4 zázračné kapaliny.
"Mám 3 hodiny..." spočítal si, kolik času mu čtvrtka roztoku dala, doufal, že do té doby bude ze vším hotový.....

Homura
Les Smrti

Homurova ruka vystřelila vpřed jako bílý žralok. Chytl Qého pod krkem a praštil s ním o strom tak silně, až mu málem zlomil vaz.
„Tak hele kluku, už jednou sem ti řekl, že se začneš chovat, nebo odsud máš vypadnout,“ zavrčel Homura a zesílil stisk, čímž Qasewův mozek spolehlivě odřízl od zdroje kyslíku a on tak začal ztrácet vědomí.
„ale tys tu zůstal, což znamená, že budeš držet zobák a dělat co ti řeknu, nebo smrt, jasný?“ Homurova dlaň, kterou Qasewa držel přimáčklého ke stromu, se začala rozpalovat jako kov, připravený ke kutí, a do okolí se začal šířit zápach spálené kůže.
Chvilku na to Homura stisk povolil a mrsknul Qasewem o zem, směrem, kterým byl východ z lesa.
Pravděpodobně byl na pokraji ztráty vědomí, ale bolest, kterou mu působila spálenina na krku ve tvaru dlaně, jistojistě cítil.
„Seber se a jdi si to nechat ošetřit,“ odfrkl si Homura, nehledě na Qasewův stav, „a pak se důkladně rozmysli, jestli se chceš vrátit, a uvědom si, že seš postradatelnej, jasný?“ dodal ještě zvýšeným hlasem, načež se otočil zpátky na Ren, se spokojeným úsměvem. „Tak a teď se můžu věnovat tobě.“
„Pojď, půjdeme hlouběji do lesa, kde žijí větší zvířata, na kterých bys mohla trénovat,“ kývl na ní a vykročil mezi stromy a porost.

Ren Hakari
Naibun

Odněkud z křoví vyletěl nějakej chlápek a popadl toho mávajícího kluka a Ikkiho a zmizel s nimi v lese. Ren netušila, co s nimi bude a tak trochu se začala bát o Ikkiho. Mezitím se je pokoušel sensei nějak zpacifikovat, aby nebyli takoví idioti. Bylo fakt, že Ren se zrovna nepředvedla, ale používat na stromy genjutsu… no to by nedopadlo dobře.
Nejednou se ozval ten otrava, co tam bohužel zbyl s ní. Co si to dovoluje, je s ní teprve půl hodiny a už dělá ramena a tváří se jako mistr světa. Tak trochu si škodolibě přála aby sensei vystartoval a jednu mu preventivně natáhl.
„Mě je to celkem jedno, budu dělat, co mi řeknete.“ Odpověděla.