NFFORPG - Konohagakure no Sato

Kaito Sarutobi
Tým 1
Konoha
O čem si Midori s Moriko povídali neměl Kaito ponětí. Jeho myšlenky se ubírali úplně jiným směrem a ještě víc ho uzavřely do sebe samého. Štěstí bylo, jestli se to tak dalo vůbec nazvat, že díky onomu dilematu úplně zapomněl na vlastní problémy. Ve srovnáním s tímto tajemstvím se zdáli... malicherné.
Když jim Homura dal rozchod, probudil se na okamžik, "Hai," kývl hlavou a na okamžik ulpěl pohledem na Midori, načež se nasál mezi zuby vzduch a spolkl vše, co se mu hnalo na jazyk. Nesměl být ukvapený. To přece nikdy nebyl jeho zlozvyk. Proto se raději otočil a zamířil domů.

Návrat domů byl podle očekávání bouřlivý. Nebyl tam už týden, ten čas na odpočinek mladý policista strávil na misi a v nemocnici, a nebylo tedy divu, že se jeho mamka rozčílila, když jí oznámil, že se vrátil prakticky jen na skok, protože vyráží na další dlouhou misi.
Kaito svou rodinu miloval, ale byli chvíle, kdy si přál, aby žil sám. Nebyl právě ve stavu, kdy by mu mezilidská interakce dělala dobře a tak se s probíhajícími protesty vypořádal několika souhlasnými a několika omluvnými odpověďmi.

Tři hodiny byly každopádně dostatečně dlouhou dobou na to, aby si mladík uspořádal myšlenky a povedlo se mu nashromáždit i dostatek dobré nálady. Své starosti prostě jen nechal ležet, protože v aktuální chvíli s tím stejně nic nezmohl.
Sbalený na dlouhou misi a v relativně dobré náladě se dostavil na místo přesně na minutu, jak měl ve zvyku.

Homura, Moriko
Tým 1
Konoha
„Hm?“ pohlédla na Midori Moriko, když ji dívka oslovila.
„To měla!“ zazubila se, s jejími prominentními špičáky klasicky vyčnívajícími z jejího úsměvu.
„Byla to vážně příjemná změna~“ pronesla žena blaženě, s rukama založenýma za hlavou, a protáhla se.
„Ale sedět dlouho doma není pro mě, takže jsem ráda, že s vámi můžu jít na misi!“ zakřenila se a rozcuchala Midori vlasy podobně jako předtím Kaitovi, který je mezitím došel.
Chvilku na to se k nim přidal i Homura, z jehož výrazu se tak jako obvykle dalo vyčíst jen pramálo.
„Tak fajn, jdeme do Země větru a vyrážíme hned! Takže se podle toho zařiďte. Máte na to dvě hodiny,“ oznámil jim jounin, když vyšli před radnici, načež si všiml výrazu Moriko.
„... Tři hodiny,“ opravil se.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Bestie z Kasugawy

Onigiri naštěstí nemusela raněné příliš hledat. Poslední dvojice lovců byla vycvičena dobře a shromáždila raněné na jedno místo. Každý musel nést jednoho, ale nebyl zde nikdo, kdo by odnesl jejich kapitána.
Najednou vběhl do patra seržant Moki, popadl velitele lovců a začal ho táhnou mezi padajícíma sutinama.
"Zmizte odsud!" Křikl na děcka.

Kenzo vyskočil z okna, nic jiného mu ani nezbývalo.
Proudící vzduch mu příjemně chladil zraněnou tvář. Jen kdyby ta bolest přestala.
Dole na ulici uviděl další uniformovanou skupinu. Mnohem větší než lovecká jednotka. Kavalérie dorazila. A Akinobu byl s nimi!
Tohle byla jasná příležitost!
Pomocí vystřelovacího lana se dostal do pátého patra budovy. Tady si počká v temnotě a až budou probíhat kolem, tak toho mizeru zlikviduje. Svou pomstu si náležitě neužije, ale nedalo se nic dělat. Bude se muset ihned vytratit, jinak skončí obklíčený.
Zlehka se přesunul za jeden z nosných sloupů. Zde získá dost času na regeneraci. Ninjové se teď zaobírali raněnými.
Najednou dostal pocit, že brzy zemře. Reflexivně se sehnul a něco mu prosvištělo nad hlavou. Vzhlédl vzhůru. Tyčilo se nad ním něco obrovského. Medvěd?! Ne, byl to člověk, ale...
Byl to sensei těch dvou dětí. Jed zřejmě přestal účinkovat.
Tohle byl konec, stačil jediný pohled a bylo mu jasné, že tohoto muže neporazí a ani mu neuteče. Přirozený predátor.
Musel souboj s ním ustát, dokud nedorazí Akinobu. Pak prostě hodí nůž, nebo něco, cokoliv! Byl v koncích, takhle to nemělo být!

Shin Mizukin
tým 6
Lesní mýtina bohové ví kde
Shin si zrovna mírumilovně dopřával další doušek ze své láhve, když tu najednou Tokuneho popadnul amok, skočil na všechny čtyři a začal na něj pálit jednu otázku za druhou."Echm Echm..."Vypadlo nejprve z Shina, který se snažil si obnovit průchodnost dýchacích cest poznamenaných překvapeným zakuckáním.
"Zatraceně -echm- tohle mi nedělej. Noo ta hezká nomádka s flétnou se jmenovala eee Judi...nebo Julia? Nějak tak určitě! Jméno toho slepého bandity si už fakt nevybavím, ale určitě to znělo, jak nějaký sýr a jména ohniprda s tím měsíčňanem opravdu nevím. Jeden se mi nepředstavil a od druhého jsem to ani nechtěl." Dostal ze sebe namáhavě dusící se mladík a kriticky si změřil mladíka klečícího před ním. "Ale ti poslední jmenovaní nebyli teda už žádní chlapci.Oba byli už dost staří skoro na umření. Každému muselo být minimálně celých třicet! Tomu pomatenci s šálou ještě víc a žádného Josukeho neznám, tak se z hluboka nadechni a zvedni se , tohle je divný heh..." Dopověděl Shin a káravě zakroutil hlavou.
Chvíli nechal Tokuneho zpracovávat to, co mu teď řekl, ale po chvíli mu to stejně nedalo a zeptal se. "Hele o co jde? Žádného toho...Jokokeho neznám, ale třeba bych ti mohl s něčím pomoct, pokud to není osobní."

Tokune Wakamuro
Tím 6
Lesík

Shinova reakcia sa dala predpokladať. Nebol tým veľmi ohúrený. Poškriabal som sa na zátylku a pri jeho poznámke som sa pozastavil.
Šedý? Čo tým asi myslel?" oči som zdvihol hore a snažil sa z pramienku vlasov vydedukovať, či narážal na ich farbu. Ráno, keď som sa pozeral do zrkadla mali ešte svoju pôvodnú blond farbu. Žeby som za tých pár hodín zosivel? Ale z čoho? Shinova technika nebola nijak strašidelná, ani nič. Vlasy som nechal vlasmi a venoval sa jeho preslovu. Už pri jeho prvej vete sa mi zovrel žalúdok a v náleve hnevu som si zahryzol do spodnej pery. Shin to samozrejme nemohol vidieť, kedže som sedel na opačnej strane stromu a bol potichu.
Shin... ako sa opovažuješ žiť zaujímavejší život než ja... Nie, ako sa opovažuješ si len tak cestovať po svete, keď by som to mal byť ja, kto takto cestuje... Ja som predsa ten, kto musí vonku niekoho nájsť, alebo nie?... Ale samozrejme, Shin, nie je to tvoja vina... ale moja. Každú sekundu som tam mal byť, ale myslel som si, že nie som pripravený... myšlienky sa mi začali topiť v zúfalstve. Každú chvíľu, ktorú strávim tu, nič nerobením, je chvíľa, ktorá môže priniesť smrť mojej rodine, alebo Naitakimu. Srdce mi vynechalo úder a ja som sklonenú hlavu v prekvapení a kvapke nádeje vystrel keď Shin spomenul, že stretol nejakých ľudí. Pozorne som počúval ako o nich rozprával. Monológ ukončil rečníckou otázkou o tom, že pravá zábava začína teraz.
,,Hej..." precedil som pomedzi zubami, s trasúcim hlasom, stále s hlavou plnou rôznych myšlienok.
,,Shin..." hlas bol teraz úplne kľudný a monotónny, ,,Keď si hovoril, že si stretával ľudí..." z podrepu som zišiel na kolená a otočil sa na druhú stranu smerom k Shinovi, tak aby som ho videl. Jemu sa mohol naskytnúť pohľad na môj naliehavý výraz, niečo, na čo pravdepodobne nebol u mňa zvyknutý, ,,...Pamätáš si mená niektorých z nich?... Alebo ako vyzerali...? J-Josuke, bol medzi nimi niekto, kto sa volá Josuke?! A čo ten chlapec, ktorý p*del katon? Ako sa volal? Hocičo, Shin..." aj keď bol hlas kľudný, tvár vravela niečo iné. Kľačal som tam na všetkých štyroch a napäto čakal ako Shin odpovie.

Midori Hyuuga
Tým 1
Kancelář Hokage -> chodba

Snažila se své tělo udržovat v podobném pozoru, jako její týmový kolega, přestože to určitě ani omylem nevypadalo tak zvládnutě. Napětí v ní nebylo tak vysoké, jelikož si spoustu informací nepospojovala a nedostala se tak ve svém myšlenkovém pochodu do až tak závažného teritoria. Byla prostě připravena udělat, co se po ní bude chtít a vynasnažit se co nejvíce nic nepokazit. Jediné, co jí leželo v popředí mysli byla Kaitova situace, ale protože nic neřekl, rozhodla se věřit, že ví co dělá.
Při pokynu vyrazit se okamžitě úklonou rozloučila a vyrazila hned za Kamimarem. Když už byli všichni na chodbě, ani si nevšimla, že se Kaito na pár chvil zpozdil u dveří. Zvažovala, jestli je vhodné zavést alespoň nějaký small-talk, nebo raději mlčet. Nakonec po pár otevřeních pusy, ze sebe přeci jen dostala něco, o čem doufala, že není až tak hloupé. "Moriko-san? Měli jste s Kamimarem teď také pár dní volno?" hned jak to ze sebe vypustila si uvědomila, že by to mohlo být bráno jako invaze soukromí a tak se to překotně snažila uvézt tak, jak to myslela. "Pomatuji si, že jste říkala, že jste na lázně už dlouho neměla čas... a tak... nechtěla jsem aby to vyznělo tak invazivně, jenom jsem se vlastně chtěla zeptat jak se máte a... um... už budu raději potichu." obrátila raději pohled směrem k podlaze, jakoby jí mohla spolknout a zachránit před vlastními rozpaky.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Kancelář Hokage - chodba
Pod rukou Moriko, jako by z Kaita spadlo napětí a on se konečně trochu uvolnil. Jeho výraz se proměnil v lehce nejistý, jako kdyby ho žena tímto gestem před Hokage dostala do trapné situace.
"Hai," odpověděl a uhnul pohledem stranou. Věřit hokage problém nebyl. Kaito k ní choval veliký respekt a její rozhodnutí ctil. Problém byl ale v tom, že si nebyl vůbec jistý, jestli může důvěřovat sám sobě. Všechna ta disciplína se v jediném vyhroceném okamžiku vypařila a on byl přinucen jednat instinktivně. Tento zkrat stál život jedenácti lidí. Fakt, že přitom zachránil život muže, který umožnil útěk pašerákům a otrávil jeho kolegu, byl malou náplastí.
Kaito se uklonil Hokage a následoval dvojici ke dveřím z kanceláře. Z jeho zamyšlení ho vytrhl střípek zaslechnutého rozhovoru a přinutil mladíka za sebou dveře úplně nedovřít. Ani přesně nevěděl proč to udělal. Nejspíš to měl na svědomí jeho policejní duch. Zvědavost byla pro mladíka druhou přirozeností a dokázala občas přebít i jeho lásku k řádům.
Mladík vytřeštil oči a prudce stočil hlavu ke dveřím, jako kdyby nevěřil vlastním uším. Moc času na zhodnocení nově nabitých informací však nedostal, protože Hiroko Homuru propustila a Kaito věděl, že Ohnivec není z těch, kteří se moc vyptávají. Několika rychlými kroky se tedy vydal za Moriko s Midori.
Občas Kaitovi připadalo, že je zvědavost spíše prokletím. Nedobrovolně na sebe vzal odpovědnost za vyslechnutou informaci a nevěděl, co si s ní má počít. Najednou se mu však jeho vlastní problémy zdály… triviální.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Ren si znak Konohy prohlížel tak dlouho, dokud k němu nepřišla Lei.
Chlapec k ní sklopil pohled a tentokrát si zamyšleně prohlížel jí.
‚Doma‘
„Kde je vlastně domov...?“
„Hai, Lei-san,“ usmál se nakonec široce na dívku, stáhl si slamák z hlavy, uložil svůj shamisen zpět na záda a vykročil po jejím boku bránou.

Homura, Moriko
Tým 1
Konoha
„Ty jsi mi nějaký vážný, Kaito-kun~!“ plácla Moriko Kaitovi dlaň sestersky do vlasů a rozcuchala mu je.
„Hokage-sama ví co dělá. Měj v ní důvěru, a tudíž i v sebe!“ mrkla na něho.
Homura, který to přes rameno po očku sledoval, se po pousmál. Možná to přeci jen nebude tak hrozné mít ji s sebou.
„Pojďme, vy čtyři. Máme misi,“ obrátil se k čtveřici, jak on tak Moriko se Hiroko uklonili, a měli se k odchodu. Černovláska si ale Homuru v kanceláři ještě nechala, a tak vyšli na chodbu jen oba genini s Inuzukou a jejím vlkem.
Kaito, který odcházel poslední, mohl tesně před dovřením dveří zaslechnout, o čem bude řeč.
Moriko s Midori a Kamimarem se mezitím sebrali a dali se chodbou k odchodu. Evidentně nic neslyšeli.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Shin Mizukin
tým 6
Lesní mýtina bohové ví kde
Tokuneho jeho výzva k přednesu poněkud vyvedla z míry, ale nakonec se osmělil a povykládal o jeho misích a vcelku konvenčním životě genina Listové, nad čímž se Shinovo obočí lehce zkrabatilo. "Dobrá nech si svá tajemství Tokune Šedý. O tvých tajných misích a záchranách Hokage mi povykládáš příště hehe." Pousmál se na oplátku Shin a na chvíli se rozhostilo ticho.
Tokune se ho následně zeptal, jak se měl on, na což Shin nejprve reagoval jen pokývnutím hlavy a nic neříkajícím zabručením. Teprve až po další chvíli ticha přerušovaného jenom lomozem způsobeným vzdáleným odlesňováním se mladík znova pohnul. Zalovil ve své brašně a vytáhl si první balíček s jídlem, co si toho dne koupil a vydoloval z něj smaženou krevetu v těstíčku. Chvíli si jí labužnicky prohlížel a žmoulal mezi prsty, než si ji hodil do úst. Potom beze slova i bez pohledu nabídl obsah krabičky k ochutnávce i Tokunemu. "Popravdě jsem strávil těch pár měsíců tak trochu opačným způsobem než ty." Začal pomalu a s tlumeným "prnk" cvrknul ploutvovitý ocas korýše kamsi do křoví. "Hodně jsem cestoval, občask kvůli něčemu pro vesnici, občas pro rodinu a občas jen prostě, protože jsem mohl. Po tom všem co se stalo, mě napadlo, že by mi prospělo poznat nové věci, nové nápady, nové lidi a tak dále." Na chvíli se zamyslel a dopřál si další krevetu. "A řekl bych, že to jsem přesně našel. Jedna věc je o různých místěch po celé Zemi ohně slyšet, druhá věc je je vidět. Objevil jsem hromadu nových věcí na přemýšlení, hromadu nových jídel ke snězení, hromadu k problémů na vyřešení a hromadu všeho dalšího, co mi pomohlo se rozhodnout čím vlastně chci být." Pověděl napůl sobě napůl Tokunemu, načež si uvědomil, že začíná být tak trochu sentimentální, takže se zakřenil a s žertovnějším tónem pokračoval. "No a hromadu různých kravin a blbostí, které jen lidé jsou schopni vymyslet hehe. Jednou na jihu jsem potkal týpka, co ovládal katon svými prdy, slepého banditu co viděl nohama, nomádku asi našeho věku která mě naučila jak pomocí flétny přivolávat déšť a v jednom pobřežním zapadákově jsem objevil bledého maníka, co o sobě tvrdil, že je z měsíce a chtěl po mě abych mu upletl šálu či co...heh svět je plný podivínů."
Z lesa ,někde tam kde pořád ještě cvičila druhá polovina nového týmu 6, se ozvalo hlasité zapraštění a nezaměnitelný zvuk tříštícího se dřeva, jak se celý strom zkácel k zemi. "Až nedávno ehm...teda už to taky bude chvíle...jsem se vrátil zpátky do vesnice a od té doby mi dávali jen jednorázové mise typu hlídej tady nebo pomáhej s tímhle a podobně." Dopověděl Shin, ale pak se na jeho tváři opět objevil uličnický úškleb a ještě dodal. "Takže bych řekl, že vlastně ta pravá zábava, pravá zápletka, pravé vyvrcholení a pravá akce začíná pro nás všechny až od teď nemyslíš? Úvodní kapitoly máme za sebou, je čas na hlavní část představení hehe!"

Tokune Wakamuro
Tím 6
Lesík

Po dokončení jutsu sa Shin napil vody. Keď som to uvidel, tiež mi napadlo, že by som sa mohol napiť, ale došlo mi, že ma smäd až tak neťažil, takže som sa na to vykašľal. Kolega sa následne oprel o strom. Ja som ho obišiel , sadol si a drepol si k nemu z druhej strany a tiež som sa chrbtom podoprel.
,,Tiež som na to už zabudol, ale ani som nad tým veľmi nepremýšľal, vieš, keď si zaneprázdnený sólovým tréningom a misiami, nemáš čas nad tým premýšľať," doberavo som odvetil s úškrnom. Shin potom podotkol, že Naomi a sensei sa nechystajú skončiť, pričom na jej meno si akosi nevedel spomenúť, tak sa spýtal mňa na hrdinský epos. Úškrn z tváre mi veľmi rýchlo zmizol, pretože na jeho včerajšiu výzvu som zabudol. Poškriabal som sa na zátylku.
,,Noo, raz som napríklad... Alebo vtedy keď som... Alebo tu bol ešte ten prípad... uh..." snažil som sa rozpamätať, ale nič, čo by spadalo do kategórie "hrdinský" sa mi nevybavovalo.
,,Hmm, keď nad tým tak premýšľam, všetko čo som za ten čas robil boli len nejaké trápne misie ako nájsť stratené mačky, doručiť niečo, alebo tak, poriadne som sa mimo Konohu dostal asi iba raz-dvakrát a ani to nebolo nič extra. Nie je to tak, že by som zachránil dedinu pred útokom ľudožravých obrov, haha..." sám som sa nervózne zasmial, pretože som teraz pred Shinom vyzeral, že som nič moc za ten čas nedokázal, zatiaľ čo on mal určite zaujímavý priebeh tých pár mesiacov.
,,Som si istý že si vedenie nechávalo všetky S rank misie pre svoju elitu menom Shin Mizukin, eh? Ty sa pochváľ, ako si sa mal?"

Kaito Sarutobi
Tým 1
Kancelář Hokage
Mladík secvakl paty k sobě a ruce srovnal podél stehen s prsty narovnanými v ukázkovém pozoru. Bradu přitom přitiskl na hruď.
"Wakarimasu!"(Chápu) odpověděl, jako správný voják, ale přitom nechápal. Jednotky Anbu byli pro tento typ akce lépe vycvičeny a byla u nich větší šance na úspěch. Akce tedy musela mít i jiný důvod, který mladík jen neviděl. Možná to bylo tím, že to celé bylo, díky klanu Hyuuga, choulostivé téma a Tým 1 prokázal, že dokáže situaci zvládat více "lidky".
Kaito chtěl namítnout, že jeho stav není pro takto ožehavou misi dobrý, ale mlčel. Nevěděl proč. Něco mu však zabránilo, aby toto téma otevřel. Musel být silný. Zradit důvěru vesnice, jen kvůli svému osobnímu problému, nemohl.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki - Konoha

Vyšetřování se po přiznání starosty hodně urychlilo a vesničani se tak mohli vrátit do svých domovů. Lei vesničanům pomáhala s nastěhováním do svých domů a tak na cestě do Listové byla už značně unavená. Poslední dobou byla zvyklá se díky přivolání spíše všude objevovat, než tam chodit.
Cesta proběhla v klidu a za pár hodin byli všichni u brány do vesnice. Tento pohled dívka přes rok nezažila. Se skupinou pokračovala do ulic když si všimla, že Ren zůstal stát u brány. Na chvíli se zastavila a čekala na něj. I když se strašně těšila domů, tak ji to nedalo a vyšla za ním.
„Jsem ráda že jsem domaaa.“ prozívala poslední slovo když se přiblížila k zadumanému chlapci. „Jdeme?“ vyzvala ho.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Jeho výpad dopadl a Aniki skutečně projel Kenzovo nohou. Bohužel ale ne tak, jak Takuya plánoval, a tak ho jen poranil, místo aby mu nohu úplně usekl.
Ve chvíli, kdy černovlásek doskakoval, byl už Bestie u sloupu a chvíli na to ho vlastním útokem zničil.
Takuya ho s vyceněnými zuby propaloval krvelačným pohledem a byl by se za ním znovu vrhl, jenže v tom mu zabránil hroutící se strop. Oba sokové si vyměnili poslední intenzivní pohledy, než je bortící se stavba donutila se stáhnout a zasypala prostor mezi nimi.
Takuya ještě chvíli rozzuřeně civěl do míst, kde ještě před chvílí stál Kenzo, než se začal pomalu vracet do reality.
Svůj vztek neměl kam směřovat, takže se jeho mysl začala opět rozjasňovat.
„Oni-chan!“ uvědomil si chlapec, že úplně zapomněl na svou kamarádku, a rychle se otočil.
Nikde ji ale neviděl. Musela se vydat výš, aby pomohla těm policistům!
„Oni-chaan!“ zařval za dívkou Takuya a vrhl se za ní.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
„Ah, sokka~!“ schoval Ren kunai a podrbal se roztržitě ve vlasech, jako kdyby na to úplně zapomněl, co za pravomoce vlastně mají.
Starosta se jim poté sesypal k nohám jako domeček z karet a tak byla i tato doplňková část jejich mise rázem u konce, což Rena trošku zklamalo.
Po cestě domů kráčel hnědovlásek za skupinou a hrál na svůj shamisen hezky do kroku.
Slamák měl sice na hlavě, ale z čela, jen aby ho chránil před sluncem ale víc mu nepřekážel.
Jejich vězňům mohlo připadat, že na ně neustále děsivě civí, ale on hleděl skrze ně, kamsi do dálky. Kdo by se na něho zadíval déle, poznal by, že byl evidentně ztracený ve vlastních myšlenkách. Dokonce si ani s Lei, kterou tak dlouho neviděl, moc nepovídal.
Jejich návrat se obešel bez sebemenších potíží a tak brzo opět stanuli před bránou jejich rodné vesnice.
Zatímco se zbytek skupiny rozešel vstříc otevřené náruči Konohy, Ren zůstal stát před bránou.
Ani na svůj shamisen už nehrál, jen si prohlížel znak vesnice, vévodící dokořán otevřeným vratům.
Najednou na něho to místo už nepůsobilo tolik jako domov...

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Shin Mizukin
tým 6
Lesní mýtina bohové ví kde
Tokuneho pochvalu ohledně barevného spektra listí přešel Shin nejistým pokrčením rameny. "Vlastně ta přemíra barev nebyla původně v plánu, ale z nějakého důvodu se mi to snázeji představuje, tak jsem to tak nechal a nazval to podle toho Technikou podzimního listí." Odpověděl Shin a už skládal pečeť pro uvolnění Tokuneho z okovů iluze, když v tom ucítil, jak se proud čakry samovolně vytrácí bez jeho přičinění. "Hmmm takže to vypadá že ke zrušení dojde po chvíli samovolně pokud zasažený ví, že jde o iluzi...Dobré vědět." Pomyslel si Shin a jakoby nic schoval svoji katanu.
Naomi se senseiem si pořád ještě hráli na lesní policii, takže si Shin v mezičase dopřál pár pořádných doušků vody z jeho příruční lahve a ledabyle se opřel o kmen nejbližšího stromu. "Blah ale je to fajn mít zase po nějakém tom čase vlastní tým, vlastního senseie, kterého snad tentokrát nebudeme muset zase usmažit, a tak podobně. Člověk po chvíli zapomene, jaké je to být v regulérním týmu." Ozval se po chvíli Shin nahlas a na chvíli se ztratil ve vzpomínkách na posledním pár měsíců. "No vypadá to, že Makoto-senseovi a té eee té rudovlásce to ještě chvíli zabere, takže pokus si nechceš znova Tokune vyzkoušet tu svoji kůži-matlající-techniku, myslím ,že mí dlužíš jeden hrdinský epos, pokud si dobře vzpomínám chacha." Zakřenil se na mladíka naproti němu a pokynul mu ať spustí.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

„Rene,“ povzdychla si Nozomi. „My nejsme soudci, ani kati. Teď z nás bude jen eskorta,“ pohlédla na starostu, který se jí ani nechtěl vytrhávat z držení.
„Dobře!“ vykřikl vyděšený muž a prostě padnul na kolena. Nenapadlo ho, že takové děti mohly přijít na jeho malý podvod. „Chtěl jsem z toho udělat zábavní město. Kasina, vykřičený domy a tak! Omlouvám se!“
Žena si povzdychla. „Nám se neomlouvejte. Tohle říkejte u soudu. Pro vás je tu to štěstí, že jste civilista. Soudit vás bude feudální pán. U nás si jen chvilku pobudete v chládku. Tedy po tom, co pustíme ty lidi zpátky. Lei, prosím, vezmi s sebou ty smlouvy, budou se hodit.“
***
Mise byla u konce. Tým 2 zabezpečil návrat vesničanů a ti si zvolili nového starostu. Ninjové se tak vraceli do Konohagakure se třemi spoutanými ninji a jedním starostou. Nikdo z nich se nesnažil dělat problémy. Starosta se moc bál Rena a ti tři byli prostě smíření.
„Kéž by šlo vždycky na začátku mise prohrabat podezřelým šuplíky,“ zastrčila si Nozomi ruce do kapes, když stanuli před bránou Konohagakure.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Ghh,“ zaúpěla pod štípanci, které jí zasadily úlomky sutě, načež vzhlédla. Její zorničky se zúžily. Budova se začala bortit a ona si vzpomněla na všechny ty policisty nahoře. Posbírala se ze země, vrátila katanu do pochvy a vycenila zuby. Závoj adrenalinu jí zaslepil logické uvažování.
„Musím je zachránit!“ vyhrkla a pomocí chakry se odrazila vzhůru do vyššího patra. Nemohla dopustit, aby tu všichni umřeli.

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Kancelář
Hiroko schovala úsměv za ruce spojené před obličejem. Tenhle výjev byl nezapomenutelný. Uklidnit její pobavení zvládl až Kaito se svou otázkou. „Sunagakure nám nedala povolení, takže celou misi proveďte v utajení. Sunagakurští nejsou nepřátelé, ale snažte se s nimi neinteragovat. Posílám vás, protože mi vaše složení přijde nejspolehlivější.“

Tokune Wakamuro
Tím 6
Cvičisko

Shin bol očividne nahnevaný, že som v ňom prebudil nechcené spomienky, ale tréning je tréning. Teraz došla rada naňho a usudzoval som, že jutsu bude mať podobný priebeh ako predtým, až na ten pád. Zatiaľ čo Shin techniku pripravoval, ja som tam iba stál s prihlúplym výrazom. Nie je to každý deň, kedy sa človek vedome chystá chytiť do genjutsu. Po pár sekundách sa stalo to, čo som predpokladal, že sa stať malo a oči mi obklopili listy rôznych farieb. Zachovával som chladnú hlavu, no v tom mi niečo zaťukalo na chrbát, pričom som sa prudko otočil, ale nič nevidel.
,,Hmm, musím uznať, že tie listy majú peknú farbu," zakričal som naňho, kedže som nevedel, či ma počuje, čo by samozrejme mal, pretože sa jedná iba o ilúziu.
,,Síce s tým pravdepodobne nikomu neprivodíš PTSD, ale ujde to aj tak!... Teraz ma môžeš pustiť?" dodal som rovnakým krikom ako predtým.

Makoto Shimazu
Tým 6
lesní mýtinka

Na rtech se mu zjevil spokojený, oduševnělý výraz. Lehce pokývnul hlavou na znamení, že její varování bere vážně, načež poodstoupil o pár kroků vzad.
Každý válečník, utilizující boje na krátkou vzdálenost, využíval své chladné čepele jinak. Makoto a Naomi byli zářným příkladem bojovníků, užívajících rozdílných bojových stylů. On sázel na přesnost, ona na sílu svalů. Ani po dlouhých debatách a s přihlédnutím k všem možným faktorům by nejspíše nedošli k tomu, který přístup je vhodnější. Jedna věc však byla jasná – zrzavá dívka se od něj něco přiučit dozajisté mohla. Ostatně, následující události toho byly jasným důkazem.
Sprška třísek ze stromku zaplavila okolí; musel přivřít víčka, aby se mu nedostaly do očí.
„Výtečně, Naomi-san,“ pravil, sahajíce rukou do příruční taštičky na stehně, „teď jsou na řadě tyhle.“ Trojicí kunaiů označil další tři starší stromky, na kterých zpozoroval nějaká potenciální slabší místa.
„Chci, abyste kunaii označené stromy zlikvidovala po vzoru tohoto,“ vydal rozkaz, ukazujíce na spadený stromek.

Naomi Taiko, tým 6

Na mordování stromů by byla skvělá. Zápal, sílu i vytrvalost to všechno měla. V kácení přestala, jakmile ji pochválil sensei a vypadal, že hodlá i dál něco udělat. Meč zabodla lehce do země.
"Arigato-sensei! Je to super pocit si takhle zaposilovat," nahodila zářivý úsměv pro senseie. Z chvály ji trochu zčervenaly tváře. Hlavu naklonila lehce do strany, když sensei začal s vysvětlováním, co by měla spíše dělat. Něco na tom bylo. Nejdřív zjistil slabé stránky, pak teprve útok. Ale na přemýšlení nikdy moc nebyla a využívat surovou sílu měla ráda. Síla byla její součástí a ráda se věnovala jejímu sílení. Zadívala se na strom, jak sensei ukázal. Opravdu, malí tvorečkové si dali tu práci, aby vyhloubily díru. Zamračila se na ni. Měla ráda své bušení, ale když si sensei přál smrtící ránu, mile ráda mu ukáže smrtící ránu.
"Hlavně buďte v bezpečné vzdálenosti!" nadhodila zvesela senseiovi. Věřila mu, že není idiot, ani hlavně na to nevypadá, ale v hlavě ji cosi řeklo, že menší kontrola prostředí kolem ní nebude nazmar. Po rychlé kontrole volného místa se rozkročila, napřáhla se s mečem a sekla do zranitelného místa. Sek to byl přesný by vočko a vcelku i smrtící, rozhodně malí pracovníci v předních liniích to měli za sebou.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Lei se probírala smlouvami. Zuřivě jimi listovala.
„Nejsem odborník, ale ty ceny výkupu jsou docela směšné.“ prohlásila a dále kontrolovala dokumenty. „Podpisy tu teda jsou, ale nikdo by za takové peníze jen tak dům neprodal.“ hodila desky na stůl před starostu a začala drancovat další šuple. Když Nozomi zmínila soud, tak dívka jen souhlasně přikývla. Poté se ozval Ren. Dívka opět odkývala co říkal načež se však zasekla u zmínění trestu smrti a podívala se na chlapce s takovým napůl tázavým, napůl spikleneckým výrazem a zdviženým obočím. Starostovi sice chtěla sama vyprášit kožich, ale zas tak radikální nebyla.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Starosta povolil prakticky okamžitě, ani na něho nemuseli moc tlačit.
Ren se držel v pozadí a přihlížel činům a výrazům ostatních. Zároveň dohlížel i na Natsuko, kdyby dostala zaječí úmysly.
„Co jste s těmi domy chtěl tedy ve skutečnosti dělat, pane starosto? Na jejich opravu jste je přeci nemusel vykupovat,“ otázal se muže Ren. Byl zvědavý, jestli se jim muž odváží zalhat.
„Snaha o vlastní obohacování by se v této době dala považovat za velezradu, která se trestá smrtí,“ usmál se zpod slamáku Ren děsivě sladce a vytáhl během toho kunai, který si protočil na prstu, než ho pevně sevřel.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Starosta zíral někam za Nozomi a nervozita z něj přímo sálala. Potil se, nedokázal se ženě podívat do očí a zrychleně dýchal. Kunoichi ho pustila a on couvl, až narazil do stolu. V tu chvíli zahlédl, jak Lei vytahuje z šuplíku červené desky, a zblednul. „Dobře!“ vykřikl najednou. „Ta malá potvora má pravdu!“ ukázal na Natsuko, aby bylo jasné, že Nozomi by se nikdy neodvážil říct takhle.
Dívenka se zamračila.
„Poslal jsem vesničany do jeskyní jižně odsud, aby tam žili. Domy jsem od nich ale řádně vykoupil!“ dušoval se.
Když Lei desky otevřela, mohla najít smlouvy. Každá byla uzavřena mezi starostou a nějakým občanem, a výkupní částka byla naprosto směšná.
Nozomi si povzdychla. „Nemyslím si, že je dobrý nápad předhodit ho vesničanům. Nechci, aby se ti lidé mstili, to nikdy nevěstí nic dobrého. Prostě je jen vrátíme domů a starostu s Natsuko a zbytkem odvedeme do Konohagakure k soudu.“
„K soudu?!“ vykvíknul starosta.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Lei se snažila být drsná ale proti stylu malé Nozomi neměla šanci. Rychle se klidila od stolu dál aby své nové sensei nezacláněla. Nozomi si starostu stáhla na svou výškovou úroveň a i přes značnou nevýhodu ve fyzické konstituci bylo jasné, kdo z nich je ten silnější.
„Policii nebo obyvatelům vesnice.“ přikývla Lei na otázku své sensei a na to jak by měli se starostou naložit. Rychle se dostala za stůl a začala hrabat v šupleti se smlouvami o kterých muž mluvil. Doufala že najde třeba i něco lepšího.

Bestie z Kasugawy

Kenzo natáhl ruku a zařízení na zápěstí vystřelilo lano, jenž se zabodlo do sloupu, ke kterému směřoval.
Bishamonten odrazil shurikeny směřující na jeho záda a o moment později div nepřišel o nohu po Takuyově rozmachu. Zachránilo ho navíjecí zařízení, které ho začalo přitahovat ke sloupu. Čepel projela masem jako nůž máslem, ale kost minula. Kenzo se v letu navzdory zranění napřáhl a do rudého podpůrného sloupu udeřil pěstí. Poté nastala zkáza.
Onigiri vyhodila na poslední chvíli granát z okna. Po domácku vyrobená výbušnina nebyla nějak vyjímečně silná, nicméně vybuchla přímo v okně a s poškozenými nosnými sloupy pomohla narušit statiku posledních tří pater budovy. Onigiri dostala několik zásahů sutí, ale nebylo to nic fatálního a velitele lovců ochránila. Nyní ale měli všichni jiné starosti.
Patra se začala propadat a strop nad účastníky boje začal praskat. Hrozilo, že všechny zabijí padající trosky, včetně posledních dvou lovců a jejich zmlácených parťáků v horním patře. Jejich životy Onigiri tentokrát sama rozhodně zachránit nemůže.
"Zkus jejich životy ignorovat teď!" Pomyslel si Kenzo.
Byl na tom bídně, polovinu obličeje měl na kaši a noha ošklivě krvácela. Navíc příliš nereagovala jak měla.
Musel se stáhnout, alespoň na chvíli. Akinobua snad dokáže najít i potom, hlavně se musel klidit z dosahu těch ninjů a jejich neférovosti. Musel přežít!
Mezi Takuyu a Bestii začaly padat trosky, které je rychle oddělovaly.

Shin Mizukin
tým 6
Lesní mýtina bohové ví kde
Po chvíli máchání rukama a Tokuneho křenění zrušil vyšší z obou mladíků svojí techniku, takže už si Shin nepřipadal, jako kdyby se na něm vyřádil klub odpůrců kaligrafie. "To je pěkně chujovská technika, ale musím uznat, že rozhodně zajímavá. Jen bych být tebou zapracoval trochu na krasopisu cheche." Ušklíbl se Shin a párkrát zakroutil hlavou.
Teď byla řada na něm, takže pokynul Tokunemu, aby kousek poodstoupil a opět složil pečetě pro své Aki konoha no Jutsu. Po pár vteřinách jeho soka obklopila barevná smršť listí a zamezila mu jakýkoliv výhled na jeho okolí a o další vteřinu později něco zaťukalo na Tokuneho záda. "Moje technika Podzimního listí sice není tak ee důmyslná jako tvoje Vrata z nebes..." Pousmál se Shin svírající svoji katanu stále schovanou v pochvě. "Ale její jednoduchý princip má o to více možností využití." Tentokrát mu to vyšlo podstatně obstojněji. Technika se spustila a zasáhla jenom nepřítele, což Shin hodnotil velmi pozitivně. Jediné co ho ještě trápilo, byl pomalý start techniky a potřebných pár vteřin soustředění. "No na tom se ještě zapracuje." Pomyslel si a schoval svůj meč.

Tokune Wakamuro
Tím 6
Čistina

Zo začiatku to vyzeralo, že Shin opäť nič nepocítil, takže som začínal byť nervózny. Po pochvale čelenky sa ale naklonil bližšie a napäto som očakával jeho reakciu. Vykríkol tak, že to vystrašilo až mňa a udrel sa po tvári. Potom si na svojich prstoch všimol ďalšie čierne fľaky, na ktorých už spoznal písmená.
Výborne, Shin, keďže máš tak málo odhaleného tela, musel som trochu improvizovať a ukázať ti svoj odraz v mojej čelenke, ale zdá sa, že si sa už chytil, víťazne som sa usmial. Shin čítal vety nahlas, ale bránil sa, ale nemohol som úplne vydedukovať, čo nimi myslel. Ešte to nebolo dokonalé, techniku som po pár sekundách prerušil.
,,Haha, páči sa ti to Shin, to je moja úplne nová technika, Tengoku no Tobira, Dvere do neba. Myslíš, si, že ju svojou technikou triumfneš?" odpovedal som na jeho otázku a doberavo som mu položil ja svoju.

Midori Hyuuga
Tým 1
Kancelář Hokage

Pozorně poslouchala a snažila se uložit všechny informace do popředí paměti, aby jí poté něco neuniklo a když byl zmíněn její klan, ztěžka polkla. Nebyla si jistá, co vše může tato mise přinést, ale rozhodně měla pocit, že to bude něco, na co by se připravit nemohla, ať by se snažila jakkoliv. Vždyť i ohnivec řekl, že to už nebude taková procházka růžovým sadem a jestli ta předchozí měla být procházkou, tak to potěš koště. Jediné, co mohla, bylo držet krok a to taky s vynaložením všech sil měla v plánu udělat.
Napětí z ní na chviličku spadlo, když do dveří vešly dvě již známé tváře. S drobným úsměvem na pozdrav se lehce uklonila, ale slovy nerušila.
Když ovšem přišel čas na otázky, bylo napětí zpět a v plné síle. Cítila se poměrně hloupě, protože věděla, že by jí otázky napadat měly, ale ony nepřicházely. Naštěstí pro celý jejich tým, Kaito tento problém neměl a tak se rozhodla fungovat alespoň jako ta, co si to zapomatuje.

Shin Mizukin
tým 6
Lesní mýtina bohové ví kde
"Výborná materializace to se ti fakt povedlo Shine heh. Proč se tohle musí stát vždycky mě. No alespoň mi to zase celé nekikslo." Stěžoval si sám sobě Shin, mezitím co si třel naražené pozadí. Jeho technika podle všeho učínkovala i na Tokuneho, ten ale narozdíl od Shina neprozkoumal tvrdost země vlastí tváří a ledabyle postával opodál a divil se, proč jeho týmový partner leží na zemi. Shin si nebyl úplně jistý, jestli si z něj Tokune střílí nebo to myslí vážně, takže jen něco nesrozumitelně zahuhlal a začal se sbírat ze země.
Teď byla řada na něm, aby byl cvičný panák, ale ani tentokrát nepocítil žádnou změnu, alespoň ne hned. "Ehm..." Začal nejistě a lehce se odtáhnul od Tokuneho, který na něj zíral, jakoby čekal, že každou chvíli se Shin přemění na zlaté prase. "Super čelenka a? Hele jseš si jist...he?" V tu chvíli ve zkresleném odrazu sebe sama na povrchu Tokuneho čelenky uviděl Shin nějakou nesrovnalost a naklonil se blíž, aby si odraz pořádně prohlédl. "No tfuj! Slez ZE MĚ!" Vykřikl překvapeně a plácl se po obličeji pod dojmem, že ty divné černé fleky na jeho tváři jsou iluzí vyvolaní brouci. Když si ale začal takhle šermovat rukama před obličejem, všimnul si, že na jeho prstech jsou černým ingoustem napsaná slova. "Hele Tokun- Nechal...jsem...ho...tam...u...stro-stromu...zraněn-ného- Hej co je tohle za šmejdstvo?! Nepamatuju si, že bych chtěl tetován- Nepoužil...jsem...co...jsem...mohl...MOR ABY TO!" Zachrčel podrážděně Shin a začal máchat rukama v absurdní snaze setřást ta podivná slova, která z nějakého podivného popudu četl nahlas. "Co to je za ptákovinu?!" Zeptal se nevrle Tokuneho nepřestávajíc máchat pazoury, jak nějaké čerstvě vylíhnuté ptáče.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Kancelář Hokage
Když Hiroko mluvila, Kaitova zjevná nervozita nejprve ustoupila a jak se mladík upl myšlenkama k misi, byla zahnána úplně. Taková mise zněla, jako by spadala pod rank A. Samotná mise zněla prostě, ale na jejím pozadí zářilo obrovské neonové "ALE", jež Kaita nutilo, aby mu k němu neustále sklouzával pohled.
Příchod Moriko byl příjemným překvapením. Kaitovi se dokonce objevil na tváři úsměv, když jí kývl na pozdrav. Homura na druhou stranu vypadal, jako kdyby ho právě udeřili klackem do hlavy.
Ona situace by stála za nějakou tu poznámku, ale aktuálně Kaitovo myšlenky běhaly okolo jejich mise.
"Ano, já mám pár otázek," převzal iniciativu a učinil půlkrok z řady. Jeho oči se upínali k Hiroko, "Tato mise mi spíše připadá jako úkol pro jednotky Anbu," začal a dával si na čas, jako kdyby se snažil volit slova uvážlivě, "přesto jste však tímto úkolem pověřila nás. Je to snad proto, že my jsme, abych tak řekl, více vidět? Byla tedy o naší akci Sunagakure informována?" optal se.
"Kuso… zdá se mi, že budeme muset být velice opatrní, pokud hrozí střet zájmu s Kirigakure a Ryuusovými lidmi, a to všechno na území Země větru. Abychom se nějakou nešťastnou náhodou nedostali mezi kladivo a kovadlinu," pomyslil si a připadalo mu, že než se stihl zotavit z boje, byl vírem událostí hnán do dalšího a mnohem nebezpečnějšího. Nahlas to ale říci nehodlal. Jako policista se naučil, kdy je dobré mluvit a kdy ne. Po kratší pomlce pokračoval.
"Pokud vím, nejsme s Kirigakure v otevřené válce," začal a skousl si zevnitř spodní ret, jako kdyby přesně nevěděl, jak pokračovat, "Pokud dojde ke konfrontaci… ," neodpověděl a pokusil se otázku uchopit jinak, "jsou to naši nepřátelé?" vyřkl přímo svou obavu, protože mu přišlo, že by nebylo dobré, aby si jeho slova někdo vyložil jinak. Juudaime Hokage padl právě rukou Kirigakure a kdykoliv si to Kaito připoměl, bodal ho v srdci ledový osten zloby a nenávisti, ačkoliv ho mladý policista dobře skrýval i sám před sebou. Poté se zařadil, na znamení, že skončil.

Homura, Moriko
Tým 1
Konoha
Jounin mlčel a aniž by se nějak hnul či jen přenesl váhu z nohy na nohu naslouchal monologu Hiroko.
Tohle už znělo lépe než jejich poslední mise. Jednoduše je najdou a dovlečou zpět. Prosté a přímočaré.
A když se jim někdo během toho bude plést pod nohy. No, dlouho nebude.
Při poznámce, že se k nim má ale přidat ještě nějaký jounin, Homura zpozorněl. Už už se nadechoval, aby se Hiroko zeptal, co to má znamenat, když tu se dveře do kanceláře rozletěly a dovnitř vtrhla hnědovláska s rudými znaky na tvářích, sedící na vlkovi.
„Překvapeníííí~!“ vřískla Moriko energicky se zářivým úsměvem od ucha k uchu.
Za to Homurův výraz zahalil stín a ohnivec zůstal s otevřenými ústy jen zarytě mlčet.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Hnědovlásek sledoval dění v kanceláři s neobyčejným zájmem. Tohle byl vážně zajímavý vývoj událostí!
Jak Lei, tak Nozomi přesedlaly na novou misi, kterou si zadaly samy, a tou bylo šetření, jestli se v tomhle městě skutečně děje to, co jeho správce tvrdí.
Na hnědovlásčin dotaz proto Ren odpověděl přikývnutím bez sebemenšího zaváhání.
„Un! Rozkrývání záhad zní rozhodně zábavně!“ usmál se hudebník od ucha k uchu.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Makoto Shimazu
Tým 6
lesní mýtinka

Nenápadným krokem – aby ji nevyrušil při práci – se přesunul za Naomi a jemně se nahrbil s cílem vyhnout se největší spršce třísek. Jounin svůj údiv z dívčiny síly skryl za zadumaný pohled, přičemž si mimoděk založil jednu ruku na prsou a souhrou palce s ukazovákem druhé si podepřel hladce oholenou bradu.
„Působivá, ta vaše síla, Naomi-san,“ pronesl hlasem, v němž byl slyšet náznak chvály. Popošel a postavil se ke své studentce ze strany tak, aby se pokud možno vyhnul přímému kontaktu s čepelí meče, který dívka používala spíše jako obouruční sekeru. Nic proti tomu neměl, pouze preferoval elegantnější přístup k boji s chladnými zbraněmi.
„Pokud si smím dovolit jednu poznámku,“ začal větu edukativním tónem, „možná bych se být tebou před bezhlavým porcováním stromu – nebo nepřítele, na tom nesejde – vždy prvně zasoustředil na nějaké slabé místo. Na nějakou skulinku v obraně.“
Instinktivně vztáhl svou ruku směrem ke své kataně, včas se však zastavil. Nebylo by prospěšné vytahovat se tím, že by byl sám schopen přetnout celý strom podélně jediným seknutím. Místo toho ukazováčkem dané ruky namířil na živočichy vyhloubenou dutiny ve starém dubu, do něhož Naomi „bušila“.
„Naomi, zkuste prosím zasadit jednou pořádnou ránu tam do toho místa.“