NFFORPG - Konohagakure no Sato

Tokune Wakamuro
Tím 6
Čistina

Shin pravdepodobne zle pochopil techniku a namiesto svojho odrazu v čelenke začal študovať moju tvár a pri komentáre o nose a výraze som sa trochu začervenal a vzdialil a otočil. Rukou som začal skúmať svoj nos.
Vážne je krivý?... premýšľal som a pozeral som si na jeho konček a rukami sa ho márne snažil vyrovnať. Shin v bojovej póze navrhol pokračovanie, tak som sa opäť postavil čelom k nemu. Na chvíľu som si zložil čelenku a pozrel sa do nej. Bola čistá a svoj odraz som v nej videl, takže Shin by nemal mať problémy tiež.
,,Dobre, len pre budúcnosť, máš sa pozerať sem," povedal som mu a prstom ukázal na čelenku, ktorú som mal zdvihnutú pri hlave, ,,nie sem," a ukázal som na svoju tvár, pričom som sa tváril frustrovane.
Sotva som vetu stihol dokončiť a Shin už zakričal názov techniky. Okolo mňa začalo víriť lístie rôznych jesenných farieb. Vyzeralo by to vcelku dobre a esteticky, ale nemohol som sa sústrediť, pretože som očakával, čo si ten lišiak Shin asi pripravil. Niekde z poza lístia som matne počul ako niekto vykríkol a v tom ma za golier schmatla nejaká ruka a spolu s ňou som sa začal rútiť k zemi.
Aha! Už chápem, Shin, technika, ktorá má vytvoriť ilúziu lístia a z toho lístia potom na náhodnom mieste vybehne ruka a oponenta zhodí na zem! Zaújmavá vec, Shin, ale mal si ma radšej chytiť za nohu, to by som nemal žiadnu šancu sa pádu ubrániť, pochválil som kolegu v mysli so súperivým pohľadom na tvári. Ruku, ktorá ma držala za golier som schytil ja svojou ľavou rukou, nohami som sa odrazil a ruku od svojho plášta odtrhol pričom ja sám som pravou rukou pristál na zemi do kotrmelca a potom som zostal kľačať. Lístie okolo mňa prestalo víriť.
,,Nyo-ho, Shin, zaujímavá technika, chápem, že tá ruka ma asi mala zhodiť na zem, eh? Ďakujem, že si mi nešiel po nohách, to by ma určite dostalo," s úsmevom som sa otočil a začal hľadať tímového partnera hľadať. Zazrel som dole ku svojim nohám.
,,Čo robíš na zemi? To je súčasť techniky?" spýtal som sa skôr seba ako jeho a zamyslene som si pretrel bradu.
,,No, nevadí, budeme pokračovať!" počkal som na Shina až sa pripraví a spravil som svoje pečate.
,,Tengoku no Tobira!" zakričal som podobne ako kolega predomnou a podišiel som bližšie k nemu.
,,Pamätaj, Shin, pozeraj sem, do čelenky,"

Shin Mizukin
tým 6
Lesní mýtina bohové ví kde
Tokune byl natolik velkorysý, že nechal Shina projít si poznámky a mezitím, co se z lesa kousek od nich ozývalo štípání dřeva a zvuky neřízeného násilí páchaného na nebohých dřevinách, se k zahloubanému blonďákovi krok po kroku přibližoval. Jakmile Shin dokončil svojí technickou revizi a všiml se Tokuneho postupu, usmál se a natáhl proti němu vyzývavě paži. Následně hlubším hlasem než obvykle vyzval svého soka k ukázce jeho umění. Tokune na jeho výzvu odpověděl bouřlivým výkřikem a podivným rozkazem, ze kterého nebyl Shin vůbec moudrý, každopádně ani po pár vteřinách nezaznamenal žádnou změnu.
"Ehm..." Začal když si Tokune párkrát ukázal na hlavu a jeho novou čelenku. "No žádné tetování na tváři nemáš, pokud to má dělat tohle..." Dodal Shin v chybné víře o lokaci účinku kolegovi techniky, načež chvíli zkoumal jeho obličej. "Nevím kámo. Tvůj nos je pořád stejně křivý a tvůj výraz stejně natvrdlý. Vypadá to, že oba dva máme ještě na čem zapracovat. Takže..." Zaujal opět svojí bojovou pózu a jeho hlas opět zhrubl. "Připraven na další kolo?" Otázal se svého protivníka a následně s výkřikem:"Aki konoha no Jutsu!" složil své pečetě. V tu chvíli na Tokuneho obličej vylétl bohové ví odkud divoký poryv točícího se listí v barvách podzimu a celého ho obklopil, čímž mu znemožnil jakýkoliv výhled. Bohužel stejný vír v tu chvíli obklopil i samotného Shina, který překvapením vyjekl, zakopl a rozplácl se na zem, jak dlouhý tak široký. Behem svého pádu ještě stačil hrábnout bezradně rukama do vzduchu hledajíc oporu. Tu sice nenašel, ale podařilo se mu ke vší smůle chytit Tokuneho límec, který v moment Shinova pádu začal následovat jeho trasu směr zemský povrch.

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Radnice, kancelář hokage
Zaslechla na chodbě kroky a dveře se následně otevřely. Hiroko spolkla poznámku o klepání, odložila pero a vzhlédla ke trojici. „Výborně,“ pravila a kývla ke Kaitovi, aby jeho salutování nepřišlo vniveč. Poté pokývla i k Midori.
Celkově jí děti připadaly dost nervní, ale hodlala to přejít. „Mám pro vás novou misi,“ oznámila a ze šuplíku vytáhla složku. „Dostali jsme echo, že v Zemi větru se nachází tři ninjové hledaní v Konohagakure. Jde o členy klanu Hyuuga, kteří vesnici opustili již před delší dobou. Dosud jsme netušili, kde je hledat. Je pro nás velmi důležité, abychom je dostali zpátky. Jak pro vesnici, tak zejména pro klan Hyuuga,“ shrnula a koutkem oka přejela po Midori. Ona by si to měla uvědomovat víc než kdo jiný. „Nahlášena byla skupina čtyř lidí. Jeden z nich ke klanu nepatří. Domníváme se, že jde o kunoichi z Kirigakure, kvůli které jeden z našich opustil naše řady. Je tedy možné, že se setkáte s ninji z Kirigakure, kteří je budou lovit. Ve hře je také stále Ryuusei, který by si jejich chycením mohl chtít vydobít podporu klanu Hyuuga a znemožnit moji pozici, což si nemůžeme dovolit.“ vysvětlila. „Na tuto misi se k vám připojí jeden z našich dalších jouninů. Nějaké dotazy?“

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Takuya najednou sebral druhý dech a bestie zmizela v patře pod nimi. Onigiri se konečně sebrala a s katanou ve své levačce se došourala až k díře. Tam ale uviděla něco, co nemohla nechat jen tak. Kenzo se rozhodl zbavit se velitele lovecké jednotky a strčil mu granát pod uniformu.
Dívka vytřeštila oči, zatnula zuby a pomocí chakry se odrazila k omráčenému muži. ‚Musím to stihnout!‘ vykřikla v duchu.
Jakmile doskočila k veliteli, vylovila granát a se srdcem až v krku ho prohodila rozbitým oknem. Sama se přitom obrátila zády a zalehla lovce, aby ho co nejvíce uchránila před následky výbuchu.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Starosta se zaposlouchal do řeči dětí, načež vyprsknul. „Co si to o sobě myslíte, vy spratci?“ vyštěkl najednou. „To jako radši věříte týhle mrňavý vražedkyni než starostovi vesnice? Řekl jsem to přeci jasně. Vesničané jsou v dobrých rukou, dokud se jejich domy neopraví. V šuplíku mám smlouvy od všech, kteří zde bydlí. Dostal jsem povolení ubytovat je jinde a opravit jim domy. A zábavní park? To je snad hloupý vtip. Mezi Konohagakure a Kirigakure je skoro studená válka a já si budu stavět zábavní park? Tohle mě skoro až… Ííík!“
Nozomi už to nemohla vydržet, přistoupila k muži, chytila ho za límec a stáhla jeho prasečí čumák až ke svému obličeji. Díky momentu překvapení se jí to i povedlo. „Misi jsme splnili, jak řekl Ren. Vaše stavba je v bezpečí. Dělníci v tom jsou nevinně. Jak se ale do lesa volá, tak se z lesa ozývá a já mám pocit, že se tu někdo nedobře chová k obyvatelům země, kterou máme my ninjové chránit. Co si vy dva myslíte? Podle mě bychom tady pana starostu měli předhodit policii.“

Naomi Taiko, tým 6

Nikdo proti pozdnímu příchodu nic neměl a dívka si oddechla. Pozdní příchody neplánovala jako běžnou rutinu, ale někdy to přijít muselo. Zastrčila ruce do kapes a vydala se za senseiem a vstříc jejich osudu. Cestou pozorovala okolí, přičemž si broukala nějaké písničky.

Na konci jejich cesty stála pěšina. Sensei jim nedal moc času a spustil, co se vlastně bude dít. Když mluvil ke klukům, jala se Naomi trochu zahřát svaly a protáhnout. Na zavolání přiklusala zpátky k senseiovi. Na otázku přikývla. Stromů si všimla, žádný biolog nebyla a strom byl pro ni strom. Jestli nemocný, to neřešila. Oči jí zářily nadšením z jejího úkolu.
[b]"Hai, sensei!" vyhrkla a zasalutovala. Propletla si prsty ruk, natáhla paže, načež si prsty protáhla až zapraštěly. Vytáhla meč, postavila se tak, aby byla připravena k seku. Zhluboka se nadechla, vydechla, načež meč projel vzduchem a zasekl se v kmeni nemocného stromu. Meč pomocí viklání dostala z kmene a pustila se rovnou do dalšího pokusu. Meč narazil do dřeva, třísky vylétly. Zásek to byl pořádný. Být tam něco měkčího, bylo by to vejpůl. Naomi pokračovala dál ve své demoliční práci. Zásek, vyviklání, zásek, vyviklání, během chvíle si zvykla na svoji rutinu.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Po proskočení dírou, po schodišti přistál Takuya pár metrů od Kenza.
Když se jejich oči střetly, vyměnili si oba mladíci pohledy připomínající spíš dva vlky chystající se servat na život a na smrt o své území, než dva válečníky.
Bestie se dal do pohybu jako první a zamířil k omráčenému policistovi, kterému strčil pod kabát odjištěný granát. Sázel na to, že ho Takuya nenechá jen tak zemřít.
Mladý ninja se dal do pohybu vzápětí. K policistovi se ale nerozeběhl. Hrdinství nebo starost o druhé teď v Takuyově mysli nemělo žádné místo. Jediné, na co se soustředil, byla bolest z přepínaných svalů a poraněného ramene, stupňující se vztek, a úsilí vyhrát! Ne. O vítězství mu nešlo. Chtěl Kenza zničit! Všemi dostupnými prostředky!
Za běhu tasil čtveřici shurikenů a mrštil je Kenzovi do zad, načež vehnal chakru do svých nohou a použil Shunshin no Jutsu, aby ho dohnal hned, jak k němu doletí vržené zbraně.
Ta záře, co Bestii vždy ochránila, byla otravná, ale ne všudypřítomná. Podle všeho mohla zasáhnout jen někdy, a ne několikrát rychle po sobě.
Takuya proto svůj útok načasoval tak, aby mohl Kenzovi useknout levou nohou svým mečem hned, jak zmizí ta záře po odražení jeho útoku shurikeny.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga
Tým 1
Konoha

To, kam že je to ohnivec vlastně vede, jí došlo až nějakou chvíli poté, co pozorovala Kaita se narychlo upravovat. Ve zbývajícím čase se tedy pokusila o totéž a projednou byla ráda, že jí vlasy poněkud narostly, protože ty delší spíše drží svůj tvar a není je třeba tedy tak moc upravovat.
Když dorazili do kanceláře, vyrovnala se na místo, které na ní zjevně z Homurova postavení zůstalo a strnule se s přáním dobrého dne uklonila. Vždy byla více nejistá, když stála tváří v tvář s lidmi mnohem vyšší hodnosti, protože kdyby něco pokazila, udělala by ostudu nejen sobě, ale také senseiovi a klanu a to bylo něco, čemu by rozhodně chtěla předejít.

Bestie z Kasugawy

Tohle bylo zlé. Moc zlé. Jistě, jeho tělo si poradí s drtivou většinou zranění, ale ztrátu krve regenerace nenahrazovala. A už jí ztratil celkem hodně. Polovinu obličeje měl na krvavé cáry a na oko neviděl. Bolest ze zranění však necítil. Palčivé peklo v jeho žilách způsobené regenerací přebíjelo všechno co mu dělali. Bishamonten odrazil další úder. Odkud to vlastně přišlo? Propadl se podlahou a skončil na hromadě suti.
Tamiko měla nejspíš pravdu, jeho peklo nikdy neskončí.
Zvedl se na nohy a vzhlédl. Dírou v podlaze, nyní stropě, proskočil Takuya. Vypadal jako přetlakovaný kotel.
Bylo tak snadné podlehnout hněvu. Často v bolestech a nevyspalosti ztrácel sebekontrolu. A většinou někomu ublížil, jako tomu chlápkovi v uličce, když přepadl tu ženu jdoucí z pozdního nákupu. Neměl si zlomit vaz. Zrůda! Ale pokaždé měl pocit, že ztrácí sám sebe. Už teď bylo jeho vědomí v jakési dáli, a jen velmi vzdáleně vnímal, jak na chlapce cení zuby a vrčí jako zvíře.
Nemohl si dovolit nechat se ovládnout zuřivostí, alespoň ne úplně. Bishamontenova přízeň by byla pryč a mohl by napadnout kohokoliv, klidně i dítě.
Ti ninjové nechápali co dělají. Byl jako časovaná bomba do které kopali.
Jeho tělo se pohnulo instinktivně, zatímco Kenzovo vědomí chladně kalkulovalo cestu k vítězství.
Takuya chtěl být hrdina, poznal to z jeho očí a vystupování za poslední dva dny. Měl silný, ačkoliv pomýlený, smysl pro spravedlnost, tak proč mu to nedopřát? Hrdinové umírají při záchraně druhých, stačilo mu dát možnost volby.
V tomto patře stále ležel tváří k zemi omráčený velitel policejní lovecké jednotky, kterého vyřídil předtím. Přiskočil k němu, odjistil jeden z granátů na popruhu a zastrčil mu ho pod uniformu. Tik ťak...
Sázel na to, že mladík muže zachrání a tím mu dá dostatek času na protiútok, kterým vyřídí oba ninji a všechny policisty v budově.
Zamířil k jednomu ze sloupů. Tik ťak...

Kaito Sarutobi
Tým 1
Konoha
Když už bylo jasné, kam je jejich velitel vede, začal se Kaito rychle upravovat. Nehodlal před vedení vesnice nastoupit jako nějaký vandrák. Konec konců, jednou byl synem velitele Konoha Keimu Butai a musel tak vystupovat. Právě proto se podíval do výlohy, kterou právě míjeli. Chalpec sebou trhl a musel si promnout oči, aby ze svého výrazu odstranil stopy děsu. Tohle už bylo podruhé za krátkou dobu. Ke svírajícímu pocitu uvnitř se navíc přidala i lehká nevolnost. Tu ale dokázal překonat.

Když nakonec trojice stanula před Hokahe, Kaito se vyrovnal vedle Homuri a ze zvyku zasalutoval. Na tváři se mu objevil jeho nic neříkající výraz, který si šetřil pro jednání s velením, a který zrovna dneska říkal mnohem více, než by chtěl. Nejvýmluvnější byla jeho roztěkanost. Kaito si prsty pohrával s rukojetí kunaie, aniž by o tom sám věděl. Napůl ho vytáhl, obkroužil prsty navazovací kruh a poté ho s nezaměnitelným klapnutím vrázil zpět do pouzdra. To celé několikrát zopakoval.

Homura
Tým 1
Konoha
Jejich mlčení a pohledy byly více než výmluvné. Prozatím to ale nemělo smysl komentovat. Ohnivci bylo jasné, jaké pocity takový zážitek, jako ten, který za sebou měl Kaito, může vyvolat. A každý se s nimi vyrovnával po svém.
Tak či onak, nehrálo roli, jestli mladého Sarutobiho propustili na revers nebo ne. Na téhle misi by být měl, a taky bude.
Homura je zavedl na radnici, kde zamířil rovnou do kanceláře Hiroko.
„Jsme tu, hokage-sama,“ oznámil jejich příchod jounin a s rukama v kapsách, avšak nikterak shrbeně, se postavil tak, aby se dvojice jeho svěřenců mohla vyrovnat vedle něho.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Poté, co skončil na zemi zpátky v panelovém domě, k němu všechny zvuky doléhaly jako světlo skrz černou mlhu.
„Ugh...“
Takhle by se přece neměl cítit vítězící válečník...!
Dopadne takhle vždycky, když bude chtít dělat věci po svém? Opravdu se musel pořád řídit jen tím, co mu svět nadiktoval?
Čerň začala ustupovat a jemu se vracelo vědomí spolu s bolavým tělem.
Nějaký policista na něho mluvil a podával mu Anikiho.
„Ta holka je proti němu skoro sama!“
Takuya se zamračil a zaostřil do tmy. Převalil se na bok a tehdy je spatřil. Kenzo se akorát napřahoval, aby Onigiri kopl, když tu se znovu objevila ta záře, co mu pokaždé zachránila kůži, a vykryla za něho jednu z šipek, kterou po něm policejní sbor vystřelil. Druhá ale prošla skrz a ošklivě ho poranila na tváři.
„Zvedni se!“
Onigiri tam dál ležela a on se tu válel. Tohle zranění Kenza na dlouho nezastaví.
„Zvedni se a dělej něco!“
Slzy žádný oheň nikdy nezapálily. Teď nebyl čas na lítost, ale na vztek!
„Hah... hah... hah!“ oddechoval Takuya, jak se mu zrychloval tep. Jeho nitro ho pálilo jako výheň pece!
Opřel se o pravačku a poraněným ramenem mu projela ostrá bolest. Tou se ale Takuya nehodlal nechat držet zpět. Místo toho ji využil jako palivo pro svůj hněv!
„Nelezte se mi do cesty!“ procedil skrz zatnuté zuby k policistovi, když se postavil, a vykročil ke Kenzovi.
Po cestě mu padl pohled na hromadu dřevěných, okovaných trámů, které měly být využity na podlahy.
Chvilku na to už jeden z nich sebral Bestii půdu pod nohama, záře nezáře, když ho s ním Takuya praštil a prorazil s ním schodiště.
Jakmile mu Kenzo zmizel o patro níž z očí, pustil černovlásek trám a vyrazil za ním. Když probíhal kolem Onigiri, ani se po ní neohlédl a jen se odrazil a skočil do díry ve schodech za svým nepřítelem. Zuby měl vyceněné a funěl jako zvíře, jako by se soustředil jen na jedinou věc.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Nozomi vedla jejich skupinu na radnici a také se jako správný sensei chopila první slova. Lei se opřela o futra, na starostu házela pohledem blesky a poslouchala. Když je Nozomi vyzvala aby zhodnotili situaci, tak jako první začal Ren.
„Souhlasím." vstoupila do toho Lei když Ren domluvil.
„Tihle zaslouží trest a doufám, že se jim ho v naší vesnici dostane.“ přeskočila pohledem na Natsuko a poté zpět na starostu na jehož stole nyní seděla. „Otázkou však zůstává, jaký trest si asi zasloužíte vy, pane starosto.“ mezi prsty se ji jiskřilo. „Kde jsou vesničani?“ zeptala se muže. Pro ni mise ještě nekončila. Nehodlala Izumizaki opustit, dokud neosvobodí její původní obyvatele.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Můj sensei by byl v první řadě lidský!“ stiskla ruce v pěst a začala se bránit. Naletěla však na předstíraný výpad a vzápětí jí do těla vystřelila ukrutná bolest.
„Ghh!“ zaúpěla, až jí začaly slzet oči. Meč jí vypadl z ruky a ona se nestihla vzpamatovat. Pevná půda pod nohama zmizela a z dívky vystřelil ostrý, bolestivý výkřik, jak se zhroutila k zemi. I tak se pokusila podepřít, jenže zlomené zápěstí bylo velmi nepříjemná opora. Onigiri vyjekla a znovu upadla. „Takuyo,“ pokusila se znovu o to samé, jen s levou rukou. Co s ní ale zmohla?

Bestie z Kasugawy

Zavrtěl hlavou. "Můžeš se zaručit jen za sebe! Ale pro tvého senseie je povinnost na prvním místě, znám tyhle lidi! Navíc tvůj tvrdohlavej kámoš to taky nenechá jen tak být!" Byla chyba, že dávka jedu pro toho obrovského ninju nebyla smrtelná. Alespoň tedy neměla být.
Kenzo se vrhl znovu do útoku a hnal Onigiri patrem ke schodišti vedoucímu do posledního, patnáctého, patra.
Musel tu holku vyřídit, ztrácel tu čas. Možná, že kdyby nějak šikovně seskočil, narazil by na Akinobua někde na ulici. Co na tom, že s malou armádou.
Předstíral výpad levačkou a holí v pravé ruce udeřil rychlým švihem dívku přes zápěstí. Kenzo pod holí ucítil křupnutí a dívka meč bolestí upustila.
Podkopl jí nohy a úderem lokte na břicho ji poslal k zemi.
Kenzo už se chystal kopancem do obličeje poslat dívku do světa snů, ale ozvalo se dvojité cvaknutí. Bishamontenova síla sice odrazila první šipku, ale náhoda tomu chtěla, že druhý střelec zmáčkl spoušť kuše jen o maličký moment později, takže druhá šipka prošla obranou Bestie a zasáhla ji do tváře.
Kenzova levá polovina obličeje explodovala ve směsici krve a kusů masky. Zavrávoral, rukou se opřel o schodiště, ale zůstal na nohou.

Mezi tím, někdo obrátil Takuyu na záda, dvojice studených prstů mu nahmatala tep a pak ho rovnou celá dlaň poplácala po tvářích.
"Chlapče vstávej!" Takuya ucítil, jak mu do ruky někdo vkládá jeho meč.
"Už nás moc nezbylo a ta holka je proti němu skoro sama! Kapitán Ueda za chvíli dorazí s posilami, ale sami tu zrůdu nezadržíme dost dlouho, tak se dej do kupy! Musíš něco udělat!"

Midori Hyuuga
Tým 1
Ulice

Kdyby jí to v tu chvíli napadlo, mohla by se za svůj rozvoj ve vnímání pochválit, protože do osoby, jež jí překvapila svým vynořením zpoza rohu narazili pouze málem a ne úplně. V té chvíli ovšem pouze děkovala štěstí, že k nárazu nedošlo, když v neznámé osobě rozeznala ohnivce.
Směr chůze změnila téměř okamžitě, ovšem zpomalila, aby počkala na těch pár vteřin zpožděného týmového kolegu.
Při poznámce o odpočinku za sebe kývla, ale nejistě se podívala mezi senseiem a Kaitem. Nedostalo se k Homurovi, že jeden člen jeho týmu skončil v nemocnici a čistě teoreticky tam měl stále být? Nebyla si jistá, jestli něco říct. Byla to přecijen hlavně Kaitova záležitost a zdálo se, že ten to téma nemá v plánu teď probírat, ale nebylo to něco, co by měl ohnivec vědět? Rozhodla se zatím počkat, o co při té práci vlastně má jít a vytáhnout to případně až potom.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Spolu se svými zajatci se Tým 2 vypravil na radnici, kam také zanedlouho dorazili.
Nozomi vpadla do starostovi kanceláře jako divoká voda a okamžitě se pustila do menší psychologické hry.
Ren to se zájmem sledoval, dokud se jich žena nezeptala na jejich vhled.
„Byla to Natsuko-chan,“ chopil se slova jako první Ren, „je to kunoichi, kterou si najal kdosi z vesničanů, aby spolu s jejími kolegy zlikvidovali vaše dělníky, zastavili přestavbu vesnice na zábavní park, a osvobodili zbytek vesničanů, které jste zajal, pane starosto,“ udělal jeden krok vpřed, aby nemluvil zpoza hnědovlásčiných zad, a mile se usmál.
„My jsme jim v tom každopádně zabránili,“ dodal po lehce dramatické odmlce, během které sledoval, jak na to, že toto vše vědí, muž zareaguje.
„Čímž jsme splnili zadání naší mise,“ řekl Ren nakonec. Tato poznámka patřila spíše Nozomi, než starostovi. Ren byl vážně zvědavý, co bude dál!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tokune Wakamuro
Tím 6
Čistina

Sensei tam čítal techniky, ktoré sme mu s Shinom ukázali a našou úlohou teraz bolo otestovať ich jeden na druhom. Z tejto myšlienky som mal zmiešané pocity, pretože na jednu stranu som bol nadšený z toho, že by som videl ako Shin svoje umenie v genjutsu zdokonalil, no na druhú stranu som ho nechcel podrobiť psychickej ujme, ktorú pravdepodobne utrpí až sa v ňom prebudia najhoršie spomienky a k tomu ešte bude nútený ich čítať nahlas.
,,Shin, kedže som služobne starší, mal by som ísť prvý, ale takisto som gentleman a toto privilégium prenechávam tebe, povedal som mu s kľudným hlasom, ale zároveň úškrnom na tvári. Shin neváhal ani minútku a už sa pustil do pečatí. Očakával som všeličo, iba nie to, že sa nič nestane. Shin tú techniku pravdepodobne predtým ešte nikdy netestoval, takže to bol pochopiteľné. Musel ešte trénovať. Po neúspešnom pokuse začal listovať v zápisníku a ja som si ho zatiaľ prešiel očami.
Hmmm, nevidno mu ani dlane, trel som si bradu, no potom som siahol do vrecka na nohaviciach a niečo odtiaľ vytiahol. Ochrannú čelenku. Dýchol som na ňu a trochu ju očistil až dokým som v nej nevidel svoj vlastný odraz. Potom som si ju začal nasadzovať na čelo.
,,Kdeže sme skončili?..." spýtal som sa ho, stále pokojným hlasom a pomaly som sa rozišiel smerom k nemu, pričom som počas cesty rukami robil pečate.
,,Skončili sme tam..." bol som už dostatočne blízko pri Shinovi aby mohol vidieť svoj odraz v mojej čelenke, ,,... Kde ty prehráš, Shin! Pozri sa sem a povedz, čo skrývaš?!" kľudný tón nahradil bojový krik v zápale tréningu a prstom som ukázal na vlastnú čelenku a pohľadom uprene hľadel na Shina. Pár chvíľ som na ňom ale žiadnu ujmu nevidel a tak som nervózne očami uhol zatiaľ čo som stále ukazoval na čelenku.
,,Uhhh... tak... čo vidíš?... Nejaké tetovania na tvári, nápisy a tak?... Nie?..." nervózne som dúfal, že uvidel aspoň niečo, ale vyzeralo to tak, že nie.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Hanako s Akane kývly. Tvářily se však smutně. Byly úplně k ničemu. Oba zraněné a ošetřené muže nechali svázané před radnicí a sami šli dovnitř. Nozomi se ani nenamáhala klepat. Prostě rozrazila dveře a vešla do starostovy kanceláře. Muž málem vyskočil z kůže.
„Nervózní?“ prohodila žena.
Starosta vytřeštil oči a zůstal zírat na Natsuko.
Nozomi cuknul koutek. „Copak, vy tu dívku snad znáte?“
Uhnul pohledem. „Ne… Jen nechápu, proč sem vodíte bláznivou holku z hřbitova,“ řekl nakonec a znovu se posadil. „Takže,“ řekl odměřeně, „zjistili jste, kdo tu zabíjel ty dělníky?“
„Hmm,“ zamyslela se Nozomi, „co o tom soudíte vy dva, Rene, Lei?“

Kaito Sarutobi
Tým 1
Konohagakure no sato
Tako, zahloubaný hluboko ve svých myšlenkách, sebou prudce cukl a jen tak tak, že nenarazil do svého velitele.
"Tak paráda," prohodil s několika vteřinovým zpožděním a stočil svou chůzi opačným směrem. Přitom vyslal k Midori lehký úšklebek, kterým chtěl vyjádřit, Homurovo načasování. Když však přišla Homurova poznámka o odpočinku, přelétl mu po tváři zvláštní výraz. Byla to kombinace nejistoty a zdrceného cynismu.

Shin Mizukin
tým 6
Lesní mýtina bohové ví kde
"Uvidíme probíjející muži." Usmál se Shin na Tokuneho v reakci na jeho poznámku, mezitím co sensei studoval jejich techniky. Po chvíli ticha dostali za úkol vyzkoušet své genjutsu v praxi proti sobě, mezitím co se Naomi bude věnovat lesnictví. Shin si prokřupnul klouby na rukách a pustil svoji brašnu na zem. "No nějak se necítím na to dělat si z týmového kolegy trénovacího panáka, ale....Ani se necítím na to, se takovým panákem sám stát!" Zakřenil se a bez varování jeho ruce začaly tvořit sérii pečetí."Aki konoha no Jutsu!" Vykřikl a prstem ukázal na Tokuneho, ale ani po pár vteřinách nezaznamenal žádný z mladíků nějakou změnu. Na Shinově obličeji se objevil kyselý výraz plný zklamání. Znenadání vytáhl z opaskové kapsy malý notes a začal v něm horlivě listovat. "Krapet strpení prosím." Zamával rukou směrem k Tokunemu a chvíli si pro sebe něco mumlal pod vousy. "Hmm proudění...Materializace...AHA! Tu je problém! " Schoval notes a opět zaujal bojový postoj. "Pardon za reklamní pauzu, kde jsme to skončili?"

Makoto Shimazu
Tým 6
lesní mýtinka

„Arigato, Shin-san,“ poděkoval světlovlasému chlapci a nejistě, dbaje Shinovy narážky na výbuchy, od něj převzal oba svitky. Vzápětí se mu se svou sepsanou technikou přihlásil i druhý hoch.
„Arigato,“ řekl Tokunemu a ihned se dal do čtení připravených materiálů.
Už od mala ho učili, že trpělivost přináší růže, proto si dal na čas a se čtením nikam nespěchal. V klidu prošel smotky ručního papíru slovo od slov, načež je opět sbalil a vrátil jejich autorům.
„Pěkná práce, dali jste si na tom záležet.“ Přívětivě se na své dva studenty usmál a v mžiku promyslel strategii.
„Dobrá, když máte oba v nabídce nějaké genjutsu, využijeme toho. Chci, abyste se pokusili toho druhého chytit do své iluze. Omezte se prosím na taijutsu a genjutsu, nerad bych místnímu správci vysvětloval, proč jsme mu zdemolovali les nebo tak něco.“
Jakmile dvojici chlapců povysvětlil jejich úkol, jal se předat instrukce ženské části týmu 6.
„Naomi-san, určitě jste si všimla těch starých a nemocných stromů, označených barevnými křížky. Máte jediný úkol – pokusit se je porazit mečem na co nejmenší počet úderů. Začněte s tímhle,“ položil ruku na starý dub, čímž zpečetil jeho osud.

Homura
Tým 1
Konoha
Navzdory Midořině snaze do ničeho nevrazit ale přecijen dvojice málem vrazila do překážky, co se vynořila zpoza rohu domu, kam se chystali zabočit i oni.
Byl to Homura.
„Hm?“ shlédl na dvojici ohnivec svým klasickým, nevraživým pohledem, který lehce polevil, když v nich poznal své žáky.
„To jste vy. Dobré načasování! Máme práci,“ oznámil dvojici a s rukama v kapsách kolem nich prošel směrem, odkud původně přišli.
„Doufám, že jste si dobře odpočinuli,“ prohodil konverzačním tónem za chůze a loupl po nich přes rameno pohledem.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
„‚Hodná‘?“ zamrkal Ren zamyšleně a pohlédl na Nozomi, kterou tak Natsuko označila.
Co vlastně u ninji znamenalo být hodný, a co zlý...?
Tak či onak, vývoj jejich mise byl pro Rena vskutku fascinující a on se nemohl dočkat, až se dozví, co bude dál!
„Un~ Pojďme~!“ narovnal se i on a s úsměvem od ucha k uchu přikývl. Jeho motivace byla možná jiná, ale za jeden provaz teď jako tým rozhodně táhli!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tokune Wakamuro
Tím 6
Brána--->Čistina

S rukami vo vačkoch som tam s Shinom čakal, zatiaľ čo sa sensei rozprával s neznámym mužom. Po chvíli tam ale dorazila Naomi. Jej zmávanie som jej opätoval a potom sme všetci vyrazili.
Nemyslel som si, že druhý deň s novým senseiom budem toľko šliapať, premýšľal som so smutným výrazom na tvári. Cesta prebiehala potichu, ja som sa zatiaľ obzeral okolím Konohy. Bol som ním zaujatý natoľko, že som si nevšimol, že sensei z cesty niekam odbočil, tak som sa k skupine rýchlo opäť pripojil. Makoto nás zastavil na akejsi čistinke a vyzval nás aby sme ho zoznámili s technikami. Shin tie svoje začal hľadať vo svojej brašni. Ja som si pokojne sňal ruksak z chrbta, rozopol ho a odtiaľ na mňa zvitok ihneď vykukol. Počkal som až Shin predstaví svoje techniky.
,,Takže najlepšie na koniec, nyo-ho!" podpichol som do Shina s šibalským úsmevom a jedným svižným ťahom som vytiahol zvitok z ruksaku nad hlavu.
,,Toto je moje nové genjutsu, sensei!" zahlásil som nadšeným tónom.

Shin Mizukin
tým 6
Hlavní brána Konohagakure-lesní mýtina bohové ví kde
Na mladíkův pozdrav zareagovali oba muži dosti vlažným způsobem, respektivě ten holohlavý mu se zdviženým obočím pozdrav oplatil a ten, jehož hlava vlasy naopak překypovala, se dál věnoval jen svému čaji. Shin si z toho nic nedělal a taktéž se opřel o zábradlí při čekání na zbytek týmu. O chvíli později dorazil Tokune, ale rudovlasá dívčina nebyla nikde k nalezení. Shin poočku pozoroval senseie, jestli tentokrát vyfasovali za senseie pedanta v oboru dochvilnosti, ale jejich mistr nevypadal, že by ho to nějak popudilo.
Když už byl tým 6 kompletní a všichni se navzájem pozdravili, vyrazili v čele s Makoto-senseiem pryč z Konohagure. Během cesty po polní cestě a následně lesem se Shin bavil pozorováním přírody a jakmile dorazili do cílové lokace, ze které se vyklubala jakási zarostlá bohy zapomenutá mýtina, Shin na senseiovu výzvu zalovil ve své brašně a podal mu své svitky s jeho technikami. "Na tomhle je moje technika iluzí a tohle je to, co mi pořád bouchá do obličeje..." Oznámil senseiovi, ale pak si dvojici svitků znovu prohlédl."Ehm nebo to je obráceně?"Dodal nejistým tónem a v duchu si vynadal, že si ty svitky nějak neoznačil.

Makoto Shimazu
Tým 6
hlavní brána Konohagakure no Sato –> lesní mýtinka

S hrnkem čaje v ruce, opřený o zábradlí kolem strážnice, sečkal až na příchod zrzavého opozdilce, aby byl tým 6 kompletní. Jakmile všechny uctivě pozdravil, rozloučil se s holohlavým strážným a poděkoval mu za vynikající čaj. Ten sice nebyl podáván dle jeho představ a zvyků, na jeho výtečné chuti to ovšem nic neměnilo.
„Dobrá, čeká nás menší výšlap do lesa, tak doufám, že jste si moc nenabalili zavazadla,“ řekl mírným, nezvykle vtipným tónem a vykročil směrem k bráně.

Zhruba po třech kilometrech chůze sešli z polní cesty směrem do lesa a pokračovali nepříliš dobře vyšlapanou pěšinkou mezi stromy až k malé lesní mýtince. Stav pěšiny napovídal, že cílová destinace nemá potenciál přivábit zrovna dvakrát velké množství turistů. A přesně toho plánoval Makoto využít. Nerad by totiž při tréninku narazil na nějaké kolemjdoucí a nedejbože jim přivodil nějaký nepříjemný úraz.
Mýtinka měřila zhruba deset na deset metrů. Tmavovlasý jounin shodil batoh do všudypřítomné vysoké trávy.
„Dobrá, dneska nás čeká náš první společný trénink,“ začal svůj monolog klišoidní prupovídkou. „Tokune, Shine, oba mě teď prosím zkuste seznámit s technikami, které jste si na dnešek připravili. Naomi, ty se běž trochu protáhnout, hned se ti budu věnovat.“

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

„To jsem si všimla.“ reagovala Lei jízlivě na dívčinu poznámku o tom, že jsou taky ninjové a přitom se dívala na zraněného muže. Lei byla připravená okamžitě se vydat za vesničany, takže ji dívčina odpověď moc nepotěšila. Pokračování mise bylo však na Nozomi. Sledovat tu malou holčičku mluvit o vážných věcech a velet celé skupině bylo vážně bizarní.
„Já jsem připravená.“ narovnala se Lei a pohledem zkontrolovala celou skupinu až se zastavila na dvou dívkách, které před tím zachraňovala v boji.

Midori Hyuuga
Tým 1
Ichiraku -> ulice Konohy

Když nad tím tak přemýšlela, chlupatý kamarád by nemusel být špatný nápad a kdyby nevěděla, jak málo jsou doma a že šance brát jej s sebou jsou velmi malé, zjistila by si o psí údajné terapeutické pomoci více. Takto ten nápad raději hnedka zavrhla, aby přenechala místo více realistickým myšlenkám.
"Určitě můžeme..." Představa náročného pohybu dobrovolně hned po jídle jí moc dobře neudělala, ale věděla, že má Kaito pravdu a stále zde byla možnost, že pokud půjdou klidně, může jí po cestě slehnout. Záleželo, na které cvičiště se její kamarád vydal. Nevěděla, jak narušit to ticho, které mezi nimi zavládlo a tak místo toho věnovala raději zvýšenou pozornost okolí, protože to vypadalo, že mladík se zabývá svými myšlenkami a nerada by, aby do někoho, nebo nějaké nečekané překážky, narazili.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Dívka překvapeně zamrkala a sklopila hlavu. Přitom jemně sundala Leinu ruku a pustila ji. „Nejsem malá. Jsme ninjové,“ odvětila jí a teprve pak vzhlédla. „Nevíme, kde jsou. Chtěli jsme nejdřív zastavit stavbu, vyděsit starostu a pak z něj dostat, kam ty lidi poslal. Zpráva nám přišla sokolem.“
Pohlédla i na Rena. „Ona je ninja a je hodná,“ ukázala na Nozomi, která právě sundávala ruce z jejich nepřítele.
Nozomi si povzdychla a postavila se, čímž vlastně jen o něco málo převyšovala sedící Lei. „Zajdeme za starostou,“ pokrčila rameny. „Má nám hodně co vysvětlit. Natsuko půjde s námi. Vezmeme vás pak do Konohy a tam proběhne soud.“
Dívka sklopila pohled, ale souhlasila.

Naomi Taiko, tým 6

Ráno vstala se zazvoněním budíku, což u ní nebylo zvykem, avšak okolnosti ohledně vstávání za to stály. Vykročila si to do kuchyně udělat si snídani. Po snídani následovala ranní hygiena a kultivace do člověka. Kultivace se neobešla bez sprostých slov při česání zachumlaných vlasů. Když byla připravená vyrazit z domu, s rukou na klice si vzpomněla, že nemá jídlo sebou. Zkontrolovala hodiny, půlhodina do srazu. Měla vše dobře promyšlené, aby přišla s před stihem, ale díky roztržitosti si zula boty, sundala meč a jala se zpátky do kuchyně připravit jídlo.
Do srazu zbývalo deset minut, když se znovu otevřely dveře od domku a z nich vyšla zrzatá dívka se vším všudy. Naomi se rozeběhla k cílové destinaci, vyhýbala se lidem na ulici, od někoho si vysloužila nemilou urážku či výtku.
Doběhla konečně ke klukům. Zastavila se před senseiem a uklonila se: "Gomen, sensei, že jdu pozdě! Ale zapomněla jsem něco," vyhrkla ze sebe, načež se narovnala. Na kluky mávla energeticky a přidala oslňující úsměv. Když konečně zpozorovala i neznámého, jemu se téže uklonila a pozdravila.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Ichiraku
"To je dost možné," přitakal s náznakem úsměvu. Kaito si představil, jak by se o něho staral nějaký chlupatý ovčák a ta představa byla tak absurdní, že skoro vypudil myšlenky na to, čí odraz to před chvilkou zahlédl v mastném oku na hladině rámenu. Potřeboval si vyčistit hlavu a na to byl jediný lék.
"Co zajít na cvičiště a trochu se rozehřát? Znáš senseie, přijde a začne masakr. Takhle na to budeme alespoň připravení," nadhodil a bez toho, aniž by čekal na reakci kamarádky, vyrazil k místu.
'To co vidíš neexistuje. Mrtví zůstávají mrtví a jinak to nefunguje. Prostě to ignoruj a ono se to časem vsákne… ,' probíhalo chlapci hlavou, zatímco kráčel k cvičišti. Moc to ale nefungovalo.

Tokune Wakamuro
Tím 6
Dom->Brána

Ráno som vstal veľmi skoro, najedol som sa, zacvičil, očistil a obliekol. Z nočného stolíka som vytiahol zvitok, ktorý tam bol elegantne položený a strčil si ho do ruksaku. K tomu som si vzal jedlo, zeleninový šalát, zabalený v boxe. Bolo iba 8 hodín ráno keď som mal všetko pripravené, tak som ešte počkal kým mi vyschnú vlasy a na gauči som sa začítal do svojej obľúbenej mangy. Číslom tohto mesiaca som sa prelúskal rýchlo tak som mangu položil rovno na stôl a iba ležal na gauči v očakávaní. Nechcel som prísť príliš skoro, ani príliš neskoro. Neznášal som takéto čakania, pretože som sa nemohol do ničoho pustiť lebo by som to nestihol a zároveň ma nebavilo iba tak sedieť. Keď bolo pol desiatej, vstal som, obliekol si plášť, otvoril dvere a zamkol ich za sebou. Vykročil som smerom do ulíc Konohy svižným krokom a presne na čas som dorazil k bráne kde už stáli sensei, Shin a nejaký muž.
,,Dobré ráno všetkým," pozdravil som so zdvihnutou rukou.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Dívka odpověděla celkem sebekriticky. Uvědomovala si to, nebo to byla prostá reakce dítěte, co neví, o čem mluví? Ne že by na tom Renovi sešlo.
„Pak bys měla přestat být ninjou, jestli nechceš být zlá,“ poradil jí. Lei se poté ujala zpovídání Natsuko ohledně unesených obyvatel, a tak se Ren obrátil na Nozomi.
„Co chcete dělat dál, Nozomi-sensei? Naším úkolem bylo zastavit vraždy dělníků. Pokud se ujistíme, že v nich ti tři nebudou pokračovat, bude naše mise splněna,“ zeptal se své velitelky Ren. Byl vážně zvědavý, co mu odpoví. Za daných okolností byla cesta ke splnění mise přímá. Ren ale tušil, že tomu tak nebude, dokud do toho má Nozomi co mluvit, a to ho naplňovalo vzrušujícím očekáváním.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!