Sasukeho hra 02

UŽ VÍŠ, JAK JSME SE CÍTILI???

Musel nad tou větou přemýšlet. Nechápal ten význam. Jako by někdo čekal, že to neudělá a hodí tam tu obrazovku. Vyšel ze dveří a vydal se chodbou. Došel k dalším dveřím. Stálo na nich PŘÁTELSTVÍ.

„To snad ne! Já se tomu asi nevyhnu." Vešel. Místnost byla opět plná obrazů, tentokrát to byly tváře jeho spolužáků z Akademie a týmu 7. Na stole uprostřed místnosti ležela magnetová páska. Zapnul ji.

„Přátelství je věc, která měnila historii. Vztah, který se navazoval mezi národy, vesnicemi, klany a jednotlivci. Je to vztah, který může člověk mít, i když je nula. Je mnoho lidí, kterým je tento dar odepírán, přitom by dali život za to, aby aspoň poznali jaké to je, mít přítele.

Ale ty Sasuke, ty jsi tímto darem pohrdl. Tento vztah ti byl doslova nabízen, tvá arogance ho ale v mnohých hned zadusila. Přesto zůstali lidé, kteří tě chtěli mít za přítele. A to jen pro to, co jsi byl. Ve jménu tohoto vztahu nejednou riskovali svůj život. Ale tobě to bylo jedno. Ta pouta, která tě svazovala s tvými vrstevníky jsi dobrovolně zpřetrhal, jen pro to, abys získal sílu. Není ubožejšího důvodu. Tímto skutkem, ses zařadil mezi nejubožejší z nejubožejších.

Myslíš si, že člověk je silný podle toho, kolik umí technik. Omyl. Člověk je silný jen tehdy, když dělá, co mu káže jeho čisté srdce. Ten, který se postaví lidem, kteří ohrožují jeho blízké i když ví, že dotyčné nemůže porazit. Chrání své blízké za cenu vlastního života. Jen takový člověk je silný!

Tobě ale srdce neřekne nic. Je příliš plné temnoty a nenávisti. Proto bys mohl zničit nebo zabít kohokoliv bys chtěl, přesto budeš beznadějný slaboch. Itachi byl z těch lidí, kteří by se postavili světu za život druhých. Z těch, kterým byl život milovaných osob dražší než jejich vlastní životy.

Od toho jsou Přátelé. Pomáhají si odrazit se ode dna, jsou si vždy nápomocní, obětují se za život ostatních."

Páska se vypnula. Sasuke čekal další boj o život, ale nic se nedělo. Žádné zadání nedostal, nebyla tu žádná past. Tohle bylo jen kázání. Teatrálně se rozhlédl. Teď si všiml, že u každého portrétu je nějaký vzkaz. Šel si prohlédnout nejbližší portrét Shikamara. JE TO OTRAVA! Vedle byl Lee. SÍLA MLÁDÍ JE VE VŠECH!!! Nad tím se musel sarkasticky pousmát. Další byl Neji. OSUD JE ILUZE. Hinata. NIKDY SE NEVZDÁVAT!

„Tohle byla, myslim původně Narutova hláška." Ač si to Sasuke nepřiznal, začalo ho to celkem zajímat. Nakonec přešel ke dvěma posledním, Naruto a Sakura.
Sakuřin vzkaz zněl: VŠICHNI JSME TÝM 7!

„Sentimentální děcko, ta Sakura." pomyslel si a už jen s malým zájmem se podíval na Narutův vzkaz.
NIKDY NEBERU SVÉ SLOVO ZPĚT. TO JE MOJE CESTA NINJI!

Sasuke se otočil k východu a chtěl odejít. Ve dveřích se ale zastavil. Jakoby na něco zapomněl. Otočil se a jeho zrak uchvátil bílý nápis nad druhými dveřmi.

VŠICHNI JSME TVÍ PŘÁTELÉ.

Teď mu došel význam toho nápisu z předešlé místnosti. Tak, jako se cítil on, když měl hodit Itachiho věci do ohně, tak se museli cítit i ostatní, když odešel. Snažili se ho dostat z hlavy, ale prostě to nedokázali.

Vyšel ven. Stejně mu to všechno bylo jedno. Až se odtud dostane, tak to těm, co ho tu zavřeli, všechno vrátí i s úroky. Došel na další rozcestí. Vlevo byl nadpis POMSTA, rovně byla SPRAVEDLNOST. Vydal se rovně. Jednak protože by tam stejně skončil a za druhé, beztak by šel rovně. Otevřel dveře. Ztuhl. Na druhém konci místnosti vysel portrét člověka, kterého zabil. Danzouův portrét. V pokoji byl cítit líh. Dveře se za ním zavřely. Jakmile za ním zaklaply, v rohu se zapnula televize.

„Jak by sis vyložil pravý význam SPRAVEDLNOSTI, Sasuke? Kdo může posoudit, jestli někdo jiný vykonal spravedlnost? Odpověď je jasná. Nikdo! To co bylo spravedlivé z pohledu vykonavatele, nemusí být spravedlivé z druhého pohledu. Při tvé první fázi jsem ti řekl, že spravedlnosti bude dosáhnuto. Ale neřekl jsem ti z jakého pohledu. Na tuto otázku musíš přijít sám. Před sebou máš tvář muže, kterého jsi zavraždil. Bylo to spravedlivé? Při hledání odpovědi tě ale tlačí čas. Jakmile se tato kazeta vypne, zahájí se odpočet. Na nalezení odpovědi máš tři minuty. Odpověď najdeš v krabičce před tebou s pomocí Temného kouta. Opatrně u něj. Mohl by ses spálit. Jakmile najdeš odpověď, napíšeš svůj klíč k záchraně do panelu u dveří."

Televize se vypla.

Sasuke se pokusil otevřít krabičku. Nešlo to. Prohlédl si jí. Měla číselný zámek na osm čísel. To neměl šanci vyluštit. Rozhlédl se po stinných koutech. Něco ho napadlo. Vytáhl zapalovač a zapálil ho. Přešel do nejtemnějšího kouta a posvítil si. Na zdi byla napsána spousta osmi-místných čísel. 27122301, 15092711, 22090906 a spousta dalších. Dával si pozor, aby se nedotkl zdi, která byla cítit lihem. Snažil se najít správnou kombinaci, ale žádná nebyla správná. Čas už skoro uplynul. Sasuke se vzdal a sedl si doprostřed místnosti. Chtěl to mít rychle za sebou. Tři minuty uběhly, ale nic se nestalo. Něco tady nehrálo. Sasuke ve vzteku hodil planoucí zapalovač na stěnu. Když si uvědomil, co udělal, pokusil se ho ještě chytit, ale bylo pozdě. Zapalovač se dotkl zdi a ta v tom místě vzplanula. Sasuke to s hrůzou sledoval. Oheň ale nepohltil celou místnost, udělal jen v jednom místě jakousi křivku. Po chvíli vyhasl. Sasuke si šel ohořelé místo prohlédnout. Na zdi se tkvěly od sazí čísla! 10102803. Přešel ke skříňce a navolil tahle čísla. Zámek cvakl. Otevřel skřínku. Ležela v ní jedna obálka. Nejdřív si jí prohlédl. Byla nadepsaná DANZOUOVA SMRT…, pak ji teprve otevřel. Uvnitř byl jeden list složeného papíru. Otevřel ho a přečetl. Stálo tam: NEBYLA NESPRAVEDLIVÁ! POKRAČUJEŠ!
Nemohl tomu uvěřit. Opět uspěl. Otočil list a hledal kód od dveří. Nic. Znovu si prohlédl text. Některá písmena byla podtržená a byla pod nimi napsána malá čísla. Když si je dal dohromady, vzniklo slovo PRAVDA. Napsal to na displej a dveře se otevřely.