Naruto Musume – část 6 – Žádné srdce není zcela z kamene

Venku sice řádila písečná bouře, ale i tak byl malý počet strážných ninjů nucen hlídat z hradeb okolí skryté Písečné. Většinou se jednalo o senzibily, protože kvůli písku všude okolo nebylo možné pouhým lidským zrakem nic vidět. A ninjové byli v malém počtu, protože nikdo nemohl být takový blázen, aby se na Písečnou snažil útočit v takovém počasí. Všechny ty stráže doufaly, že bouře brzy skončí, aby si mohli trochu odpočinout.
„Je mi to jasné, jsme tady za trest,“ postěžoval si jeden ze stráží.
„Kdybys splnil misi pořádně, tak tady nejsi,“ odpověděl mu na to druhý.
Oba dva se museli přikrčit více k zemi, protože vítr ještě více zesílil. Tak hrozné počasí ani jeden z nich už pěkně dlouho nezažil, ale byla jejich povinnost být nyní na stráži, takže se, se svojí situací museli nějak poprat.
„Nezdá se ti, že se někdo blíží?“ Zeptal se jeden z nich.
„To je nesmysl. Kdyby tam někdo byl, tak z něj písek sedře vše až na kosti. Není možné, aby tam venku při takovém větru někdo přežil,“ odpověděl na to druhý.
„Tak to se mi asi opravdu jenom zdálo,“ uklidnil se první.
Zase byli nuceni se přichýlit ještě více k zemi, aby z nich písek neserval jejich kůži. Počasí dnes opravdu bylo příšerné, to si oba mysleli a doufali, že jejich směna rychle uteče, aby se mohli odtud dostat, co nejrychleji domů.
„Jak sak*a hlídáte vstup! Klidně kolem vás projde vetřelec a vy si toho ani nevšimnete!“ Doběhl k nim s křikem další hlídač.
„Není možné, aby někdo vešel do písečné! Vidíš, jak je ten vítr silný!“ Řekl druhý z původní dvojice.
„To si u druhé brány mysleli taky, že je nemožné, aby někdo přišel v takovém počasí, ale když je vetřelec po jedné ráně poslal k zemi, tak změnili svůj názor!“ Křikl na ně nově příchozí, aby jej i v písečné bouři mohli slyšet.
Celá Písečná byla během několika málo minut plně zmobilizovaná a všichni ninjové, byli dokonale připraveni bránit svůj domov. Začali útočit, ale ať byli silní, jak chtěli, tak vetřelce nedokázali nijak zastavit.
„Co je jenom zač?!“ Ozývalo se davem ninjů.
„Trochu nostalgické, ale nehodlám nikoho zabíjet,“ řekl útočník.
„Co od nás chceš?!“ Křikl po vetřelci jeden odvážnější ninja.
„Ráda bych vašeho jinchuurikiho,“ řekla útočnice.
„Nedívej se na ně všechny! Představ si, že jsou třeba… Třeba, třeba citróny. NE! Citróny jsou moc kyselé. To není dobrý začít se stydět před ostatními zrovna v tuhle chvíli! Mám to, vypadají jako Onigiri!“ Říkala si pro sebe zase snad až příliš stydlivá dívka.
„Kmpfr!“ Uniknul jí špatně zadušený smích.
„Co je tady tak vtipného!“ Nevydržel jeden z ninjů-
„A-a pr- promiňte, ale Já… Já se stydím mluvit… Před cizími lidmi,“ řekla a pod kapucí rudla.
„Přestaň si z nás dělat pr**l!“ Křičel na ní další z houfu ninjů.
„A-ale to je pravda! Musela jsem si vás představit, jako… Jako onigiri, abych se nebála!“ Řekla snad z posledních sil své vůle útočnice.
Píseční ninjové neměli slov. Nemohli jednoduše uvěřit, že na ně zaútočí člověk, který se snad stydí. Ta, žena, co s nimi mluvila, musela být totální blázen, když si myslela, že by na něco takového mohli snad skočit. Ale po nějaké další chvíli, kdy na ni útočili, tak si uvědomili, že nikoho z nich nezabila, ale pouze omráčila. Pomalu, ale jistě začínali věřit tomu, co jim říkala. Sice byla až neskutečně silná, ale jim začínalo být líto, že na ni útočí, styděli se za své chování.
„Co se tady děje?!“ Křikl asi osmnáctiletý rudovlasý mladík na shromáždění ninjů.
Ti se okamžitě dali na útěk, jak nejrychleji mohli, protože se toho mladíka báli. Moc dobře věděli, kolik lidí mu padlo za oběť, když neměl zrovna svůj den.
„Um. Promiň, ale není možné, že ty jsi Ichibiho jinchuuriki?“ Zeptala se vetřelkyně.
„Naruto sak*a vzpamatuj se, teď půjde do tuhého!“ Říkala si sama pro sebe.
Ten s rudými vlasy a bez obočí se na ni podíval a začal se nepřirozeně, nelidsky uculovat. Naruto si byla jistá, že toto je člověk, kterého hledá. Lekla se. Lekla se, protože z něj cítila čistou nenávist a vražedný úmysl. Naruto na sucho polkla, protože ani v Akatsuki se nesetkala s tak krvežíznivým člověkem.
„Je to, ale pořád člověk?“ Ptala se sama sebe v duchu Naruto.
„Co tu děláš Gaaro?! Tohle není místo pro děti, jako si ty!“ Křikla po něm osoba, která se mu trochu podobala.
„Ale, copak? Překvapený, že pořád žiju, otče? Ano i ten dnešní zabiják selhal!“ Křikl Gaara na svého otce.
„Říkám ti, abys odtud táhl, Gaaro. Tahle ženská na Písečnou zaútočila kvůli Shukaku v tobě, takže ti nemůžu dovolit ji zabít. Chci z ní vytáhnout nějaké informace!“ Řekl naštvaný čtvrtý Kazekage.
„Nezajímá mě, co chceš! Kvůli tobě mám dnes špatnou náladu, takže mě nech se vyřádit na někom, kdo vypadá zajímavě a to ženská je! Tvoji vrahové jsou nudní!“ Křikl Gaara zpět na svého otce.
„Promiňte, ale asi tady dochází nedorozumění,“ řekla Naruto a přemáháním jí cukalo oko.
Gaara s Kazekagem se přestali na nějakou chvíli věnovat svojí hádce a začali upírat svoji pozornost na pro ně zatím neznámou vetřelkyni.
„Mohli byste mě prosím oslovovat, slečno?! Grrr! Protože!!! VAAAŽENYYY KAzeKAge!! Jsem přibližně ve věKU! VAŠEHO jinchuurikiho!!“ Řekla s posledními zbytky sebekontroly Naruto.
Ale okamžitě přišla i o tu poslední známku příčetnosti, protože Kazekage se znovu dohadoval se svým synem.
„To stačilo… Neměli mě ignorovat…“ Říkala si Naruto spíše pro sebe, ale Gaara i čtvrtý Kazekage ji slyšeli.
Okamžitě se podívali směrem, kde by měla být, ale ona tam už nebyla. Naruto se okamžitě objevila za Kazekagem a jednou ránou jej poslala k zemi. Gaara nestíhal ani pořádně vnímat, co se okolo něj děje, ale jenom uviděl záblesk jakéhosi světla a pak se jeho otec Kazekage kácel k zemi v bezvědomí. Gaara okamžitě vytvořil svoji nejdokonalejší obranu a byl si jistý, že tady je naprosto v pořádku. Když najednou se v temnotě jeho obrany rozzářilo světlo a několik málo okamžiků se jeho obrana rozpadla zpět v písek. Gaara si nebyl vůbec jistý tím, co se děje, poprvé v životě měl v očích strach.
„Co jsi zač?!“ Ptal se Gaara rozklepaným hlasem.
„Naruto,“ řekla Naruto a zasadila Gaarovi takovou ránu, že byl okamžitě omráčen a upadl do bezvědomí.
Naruto si jej přehodila přes rameno a přeskočila hradby. Venku kolem Písečně stále řádila písečná bouře, ale pomalu se blížil její konec. Naruto to však nijak nevadilo, nechávala kolem sebe rotovat vlastní větrnou techniku, která bránila písku v tom, aby se jí nějak dotkl. Navíc písečná bouře po ní zametala stopy, takže už ji nikdo nemohl vystopovat.

Tým Sedm s Jiraiyou se před několika málo dny vrátil do Listové. V to, v co ani nedoufali, se stalo skutečností, potkali člověka, o kterém si mysleli, že už je dávno po smrti. Ale jenom oni sami čtyři se dohodli, že o Naruto nikomu neřeknou. Nevěděli totiž, co má Naruto vůbec v plánu, ale věděli, že to bude moc nebezpečné. Chtěli jí pomoct, ale pak si vzpomněli, co jim řekla.
„Musela to myslet tak, že je určitě lepší, když si ji nikdo nespojí s Listovou,“ řekl Jiraiya.
„Asi to tak bude, ale jak dlouho budeme muset ještě mlčet?“ Zeptal se Sasuke.
„Dokud se Naruto nevrátí, Sasuke,“ řekl Kakashi.
Ani jeden ze čtveřice nevěděl, co má přesně dělat. Navíc Sasukeho trápilo ještě něco víc, kvůli tomu, co mu Naruto řekla.
„Co bych měl dělat? Potřebuju zesílit, abych zjistil, kde je pravda, ale potřebuju zesílit rychle? Nebo můžu počkat na Naruto? Kdy se jenom vrátíš?“ Ptal se sám sebe Sasuke a šel domů.
„Ahoj Sasuku-kun,“ pozdravil jej někdo.
„Hinata?“ Divil se Sasuke.
„Uhm. Sasuke-kun, neviděl jsi teď nedávno v Listové někoho neznámého nebo podezřelého?“ Zeptala se Sasukeho Hinata.
„Ne. Proč?“ Odpověděl Sasuke a moc si Hinatinou otázkou nelámal hlavu.
„Já jenom, že když jsem si šla promluvit s Naruto, tak tam ten večer byla nějaká divná postava a říkala něco v tom smyslu, že Naruto by měla zatím ještě odpočívat v pokoji,“ vysvětlila Hinata, proč se ptala.
Sasukemu hned došlo, kdo musel být ta postava, kterou Hinata viděla a slyšela, ale nevěděl, jestli by jí měl říct pravdu nebo vůbec cokoli, co se týká toho, že se potkal s Naruto.
„Neměla by ses tím trápit, třeba to byl někdo, koho znala,“ usmál se na Hinatu Sasuke a pokračoval ve svojí cestě domů.
„Jenomže Naruto byla příliš stydlivá na to, aby se spřátelila s někým cizím,“ říkala si v duchu Hinata.
Ta osoba, kterou tehdy v noci viděla a slyšela říkat tak podivnou větu, jí prostě nemohla nechat spát. Hinata se rozhodla, že rozhodně zjistí, kdo to byl.

Naruto po několikadenní cestě přes poušť konečně narazila na obyvatelnější prostředí. Byli někde v lese. Naruto celou tu dobu držela Gaaru v bezvědomí, aby s ním neměla problémy, ale dříve či později jej, musela probudit, aby mu mohla vysvětlit, proč jej vlastně unesla. Byla docela ráda, že jí v žilách ještě po těch několika dnech koloval adrenalin, protože se dostávala do svého polo démonického stavu, kdy se nebála mluvit s lidmi.
„Jsi už vzhůru?“ Zeptala se opatrně Naruto.
Gaara sebou škubnul a pak se začal zmítat.
„Zabiju tě!“ Křičel.
„Nesnaž se uvolnit z těch pout nebo si ublížíš. Víš je to pečetící technika, kterou dokázal hrubou silou prolomit jenom jeden člověk,“ vysvětlila Naruto Gaarovi v jaké je situaci.
„Ha a kdo to byl?!“ Zeptal se naštvaně Gaara a sám nevěděl, proč se jí vlastně ptá na takové nesmysly, když by ji měl raději zabíjet, ale jeho vůle zabít tu holku byla pryč a on nevěděl proč.
„Já,“ řekla Naruto s úsměvem.
Gaara jí vůbec nerozuměl, proč se k němu vůbec chová tak mile, proč se na něj usmívá. Nikdy se s takovým zacházením nesetkal. Všichni se mu jenom stranili a báli se ho a on velice brzo přišel na to proč. Byl jenom monstrum vytvořené, aby poslouchalo rozkazy svého otce. Kdysi moc trpěl, ale nyní byl silný a dokázal nasměrovat svoji nenávist tam, kam potřeboval. Ale teď se celý jeho svět vytvořený na jeho vlastních hodnotách bořil od základů a stačil k tomu jeden úsměv jeho únoskyně.
„Zvláštní, nějak mě to tady hřeje,“ řekl Gaara bezmyšlenkovitě.
„Snad ses do mě nezamiloval,“ smála se mu Naruto.
Gaara si na okamžik myslel, že se v ní přece jenom spletl, že je stejná jako ostatní, ale když se na ni znovu pořádně podíval, uvědomil si, že není jako ostatní, že v něm nejspíš vidí i něco lidského.
„Co ode mě chceš?“ Zeptal se teď mírně klidný Gaara.
„Tebe!“ Řekla Naruto zcela vážně.
Gaarovi začalo srdce být neuvěřitelně rychle a rovněž začal rudnout v obličeji. Naruto se začala ladnými pohyby přibližovat ke spoutanému Gaarovi.
„Co? Co chceš dělat?!“ Koktal vyděšený Gaara.
„Co by mohli dva mladí lidé jako my spolu jenom dělat?“ Řekla Naruto a v duchu se neuvěřitelně smála Gaarově reakci.
Gaara na sucho polkl a začal se připravovat na nejhorší. Naruto už byla téměř u něj, už se skoro dotýkali obličeji. Srdce mu bušilo jako o závod, obličej už měl dávno rudý jako rajče.
„Jen si z tebe dělám srandu!“ Zase prudce vstala Naruto.
Gaara byl téměř na pokraji infarktu. Ale pak mohl vydechnout, prozatím byl zachráněn.
„Teď vážně. Znáš organizaci zvanou Akatsuki. Ha. Vlastně je úplně jedno jestli je znáš nebo. Důležité je, že teď jdou po lidech, jako jsi TY. Po lidech, co v sobě mají zapečetěného démona. Další důležitá věc nejdou přímo po tobě, ale po démonovi v tobě. Začalo by to asi tak, že by tě zajali, omráčili a démona z tebe vyjmuli. A zde se dostáváme k podstatě věci. Protože, když z tebe vyjmou démona, tak umřeš a to by se ti asi nelíbilo,“ vysvětlila Naruto Gaarovi, jak na tom nyní je.
„Aha, takže jsi z Akatsuki a ráda týráš lidi,“ řekl Gaara.
„V tom se pleteš Gaaro. K Akatsuki už nepatřím a lidi rozhodně ráda netýrám. To jenom ty jsi vypadal, tak nějak bez života, tak jsem ti musela pořádně rozpumpovat srdce,“ vysvětlila Naruto.
„To, že nepatříš k Akatsuki nebo neusiluješ o můj život, ti mám jako věřit? Nebuď směšná!“ Řekl naštvaný Gaara.
„Podívej Gaaro máš několik možností. Riskneš to a přidáš se ke mně a nejspíše přežiješ. Nebo se vrátíš domů do Písečné a budeš tam každý den čekat na vraha, kterého na tebe pošle tvůj otec a jednoho dne si pro tebe přijdou Akatsuki a ty s tím sám nic neuděláš, protože jsou hodně silní. Nebo můžeš někde po světě bloudit sám, zabíjet, když ti to bude po chuti, ale Akatsuki tě za nějaký čas stejně najdou a vezmou si z tebe Shukaku. Takže, jak se rozhodneš?“ Řekla Naruto.
„Myslím, že se o sebe dokážu postarat sám!“ Řekla Gaara.
„Tak se tady měj,“ zvedla se Naruto a vydala se pryč.
„Hej! A co ty pouta?!“ Křičel za ní Gaara.
„Se o sebe postaráš sám ne? Tak se starej,“ řekla mu na to Naruto a pokračovala pryč.
„Sak*a! Počkej! Přidám se k tobě!“ Křikl Gaara a uvažoval, proč se nakonec takto rozhodl.
„Tak dobře,“ řekla Naruto a nahodila si spoutaného Gaaru přes rameno a vydala se na cestu.
„Co to sak*a zase děláš! Odpoutej mě!“ Křičel Gaara do ucha Naruto.
Naruto jej však úplně ignorovala. Gaara se mohl v poutech zmítat sebevíc, ale nebylo mu to nic platné, protože se z nich nemohl nijak uvolnit. Samozřejmě, že se cítil trapně, když jej Naruto nesla přes rameno, jako nějaký úlovek.
„Rozvaž mě! Nejsem žádný tvůj úlovek!“ Zase řval Gaara.
„A co tedy jiného jsi?“ Zeptala se mimoděk Naruto.
Gaara nad tím musel zauvažovat. Ta holka, co jej nesla nyní přes rameno, jej chytila, spoutala, takže Gaarovi z toho vyplývala opravdu jenom ta možnost, že je jejím úlovkem. Vyvalil oči a zděšeně se podíval Naruto do obličeje. Uviděl tam jenom chladný výraz a vyděsil se ještě víc. Naruto se mu začala smát. Gaara netušil, proč vůbec směje.
„Víš, že když se bojíš, jsi celkem roztomilý?“ Zeptala se Gaary Naruto.
„Cože?!“ Křikl Gaara a v hlase mu byl pořád poznat náznak obav.
„Ne. Myslím, že nebudeš litovat, že jdeš se mnou,“ řekla Naruto a nasadila veselý obličej.
„Myslím, že už lituju,“ vzdychl si Gaara.
Ti dva sami spolu ještě nějakou dobu pokračovali v cestě a Gaara začínal čím dál tím více mluvit a vůbec si neuvědomoval, že prochází jakousi změnou své vlastní osobnosti. Ale on nebyl jediný, kdo se měnil. Další, kdo procházel určitou změnou, byl démon v Gaarovi, ten na rozdíl od něho věděl, kdo je ta holka zač, cítil to z ní a nejdříve se divil, kdo to jenom je.
„Cítíš se jinak Gaaro, jinak než v Písečné?“ Zeptala se po několikadenní cestě Naruto.
„Myslím, že ano. Pořád jsem spoutaný,“ řekl Gaara.
„To je dobře, je fajn, že se cítíš líp. Jednoduše proto, že jsi se stal člověkem,“ vysvětlila Naruto.
„Cože? Nechápu tě? Vždyť to, co říkáš, nedává smysl,“ divil se Gaara.
„Neboj, za chvíli pochopíš,“ řekla Naruto a Gaara byl rychle poslán do říše snů.
Nezůstal však úplně v bezvědomí, ale objevil se na místě, kde byl jenom několikrát v životě. Znovu uviděl stvoření, které mu ničilo mysl. Byl vyděšený, protože z tohoto místa nebylo úniku.
„Nazdar Shukaku, jakou máš dnes náladu?“ Zeptala se Naruto.
„Co ty tady děláš?!“ Byl naprosto překvapen Gaara.
„Ale jenom jdu pozdravit strýčka Shukaku,“ řekla Naruto.
„Cože?“ Divil se Gaara.
„Co jsi zač děcko?“ Konečně se ozval i Shukaku.
„Nazdar strýčku. Nechtěl by si tady s Gaarou spojit síly? Určitě by to vám oběma prospělo,“ navrhla Naruto.
Shukaku se okamžitě začal jejímu návrhu vysmívat, ale zároveň jej trápilo, co je ta holka, co si tady s ním dovoluje mluvit, vlastně zač. Cítil z ní známou chakru a to, co připomínala, se mu vůbec nelíbilo.
„Chceš říct, že Kyuubi tak vyměkl, že spojil síly s tebou?“ Smál se Shukaku.
Gaara zatím vůbec nechápal, o čem se ti dva můžou jenom bavit.
„Já nejsem jinchuuriki Kuramy,“ na to Naruto.
„Odkud znáš to jméno?!“ Lekl se Shukaku.
„Bylo by to nezdvořilé, kdybych neznala opravdové jméno svého otce, ne?“ Řekla Naruto.
„Cože?“ Divilis e Gaara i Shukaku zároveň.
„Ano, moje máma je Kyuubiho jinchuuriki a Kyuubi je jeden z mých dvou otců. Stačí takové vysvětlení?“ Zeptala se Naruto.
„To je ale blbost, co říkáš?! To není vůbec možné!“ Řval Shukaku.
„Vím, že je to těžko pochopitelné, ale ty víš, že je to pravda, ne?“ Řekla naruto.
Shukaku se tomu sice bránil, ale musel uznat, že z té holky cítí Kyuubiho chakru, byla mu sice odporná jako vždy, ale zároveň jej uklidňovala, tak jak to Kyuubi nedokázal. Ta holka před ním opravdu nebyla jinchuuriki, ale měla démoní chakru, pro něj byla opravdu záhadné stvoření. Pak si najednou vzpomenul, ten úsměv na její tváři už předtím někde viděl, ta vzpomínka zabolela.
„Takže, to byl stařík,“ řekla Naruto.
Shukaku viděl, že Naruto mu rozumí a přikývl na souhlas.
„Gaaro, dokážeš vidět v Shukaku něco jiného než jenom příšeru?“ Zeptala se Naruto najednou Gaary.
„Nevím. Dokáže on ve mně vidět kamaráda? A co je to vůbec přátelství?“ Zeptal se Gaara.
„Počkej, to ti vysvětlím! Přátelství, je když muž a žena…“ Snažil se říct Shukaku.
„TICHO!“ Okřikla ho Naruto.
Shukaku ztichl, věděl, že teď není asi vhodná doba k tomu poučovat Gaaru o některých věcech.
„Shukaku trochu mi připomínáš zvrhlíka Jiraiyu! Styď se plást Gaarovi hlavu těmi svými nesmysly! No myslím, že dva se chápete více, než jste schopni přiznat. Gaaro myslím, že Shukaku ví, co je to přátelství a když mu to dovolíš, tak tě naučí, co to je. Shukaku myslím, že Gaara ví, co to znamená, když jej pokládají za monstrum a myslím si, že se k tobě tak chovat nebude,“ řekla Naruto.
Pak Gaara zase nabral vědomí a nějak se cítil úplně jinak.