Proměna 8 díl

Sakura se rozběhla k Ryotovi. Pár metrů od něho uhodila do země, která se začala rozestupovat. Takovou monstrózní sílu od tak malé dívky Ryota nečekal. Včas uskočil na strom, ze kterého předtím spad. Odrazil se a v mžiku stál za Sakurou. Vytáhl svitek a přivolal si meč černý jako noc. V rukojeti bylo zasazeno sedm drahokamů: smaragd, topas, lazurit, Diamant, opál, rubín a ametyst. Ty barevně zářili.
Ryota zasáhl dívčina záda. PUF. Místo těla tam stálo jen nebohé polínko rozseknuté napůl. Henge? Z myšlenek ho vytrhla rána mířená do jeho zad.
„Kdo to byl!?“ Jen stěží ze sebe vypravil postižený. Jeho pohled se stočil na Hinatinu siluetu. Její ruce byly obaleny hustou čakrou s podobou lva.
„Juuho, soushiken.“ zašeptala a vyrazila směrem k Ryotovy. Uskočil, Hinata ještě v půlotočce udeřila soupeře přesně mezi prsa. Ten odlítl, zastavil se až o strom, který zlomil.
„Raiton dama!“ Koule tvořena z blesku letěla přímo na Hinatu. Co to je? Ta uskočila, avšak koule se vydala za ní. Skákala ze stromu na strom. Najednou se koule neškodně rozprskla do všech stran. Hyuuga se konečně zastavila a prudce oddychovala
„Ta tvoje koule vydrží jen patnáct vteřin. Dýl jí nedokážeš udržet. V podstatě technika na pytel.“
„To si jenom myslíš!“ Ryota se šíleně zasmál. „Katsu!“ Za Hinatou se objevila koule z blesku, následně bouchla. Bez mocné tělo letělo vzduchem, cestou zpřerážela několik větví. Zastavila se až o kmen stromu. Bezvládně se svezla k zemi.
„Hinato!!!“ Sakura se rozeběhla k přítelkyni.

Kurama zrušil přeměnu a namísto jednoho ocasu nyní měl všech devět „Kage bushin no jutsu.“ Lišky se rozběhly do leva a doprava po větvích, aby vznikl kruh. Vše připraveno.
Hotako měl napjaté všechny svaly v těle. Čekal na zvuk, či náznak pohybu. Jelikož si zhasnul poslední světlo v okolí a měsíc byl zakryt mraky bylo vidět doopravdy velký h***o. K tomu všemu se občas připletl záblesk z vedlejšího souboje. Právě od tam tuď se náhle vynořila ohnivá koule. Támhle jsi. Proti kouli vyslal stejně velkou vodní kouli.
Hotaka byl ke Kuramovi otočen zády. Ten se pomalu blížil pak vyskočil a zahryzl se soupeři do krku. Načež ho obmotal ocasy, aby se nemohl hýbat. Bezvládně letěli k zemi. Přímo pod nimi se vytvářel ‚táborák‘ za pomoci Kuramových klonů. Padali níž, a až těsně nad zemí Kurama uskočil do strany mimo dosah ohně. Hotaka se chvíli bezvládně válel v ohni, až se konečně odkutálel na chladnou zem.

Naruto, stále v kyuubiho podobě, seděl před svým bijuu. Ten se přestal válet po zemi, ale sedl si a byl připraven přednést svůj ‚proslov‘.
„Chceš se ho zbavit?“
„ Né ty jo.“ Ozval se Naruto s náznakem ironie, „Chci ho honit jako klubíčko…. Máš snad nějakou techniku, kterou ho oddělám?“
„To bych tě asi jinak nevyrušil z hraní na kočku a myš.“ Oba se uchechtali, „Když mě pustíš k velení máš ho z krku jednou ranou.“
„Fajn, a pak mě to naučíš!“
„Že jsem ti to vůbec říkal.“ Povzdechl si naštvaně Kyuubi. „Jdem na to!“

Kuramovi se zbarvily oči do sytě rudé barvy. Špičky ocasů si dal před pusu, kterou měl otevřenou. Před ní se začala shromažďovat modrá a rudá čakra, které se shromažďovala do velké černé koule. Ta se pak zřetelně zmenšila a Kurama jí spolkl. Následkem toho bylo jeho nafouknutí.
Hotaka se ještě nevzpamatoval z jeho opékání. Konečně se přestal válet po zemi, ale když viděl baculatou lišku musel se zasmát. Jeho smích ustal, když viděl, nebo spíš cítil, jak na něj letí masivní čakra. Hotaka dostal přímí zásah letěl tak dlouho, že po něm nebylo ani vidu, ani slechu. Kuramovy oči se vrátily do normální podoby. Díky devítko.
„Hinato!!!“ Kurama uslyšel přímo zoufalý křik Sakury. Rychle se rozběhl směrem odkud hlas přicházel.
„Blbče!“ Ozval se Kyuubi v jeho hlavě, „Zapomněl jsi na ocasy koukej je schovat než tě pak Sakura, nebo Tsunade zabije!“
„Díky,“ Naruto provedl proměnu. Dál Běžel s jedním ocasem, „ Pochybuji, že by mě dokázaly zabít, ale dík.“ Kyuubi jen spokojeně přikývl a šel spát.

Sakura se rozeběhla k Hinatě. Stále žila, ale bylo ošklivě popálená. Sakura rychle začala léčbou. Na svého soupeře úplně zapomněla. Ryota se pomalu přibližoval, ale Sakura ho nebrala na vědomí. Právě teď bylo nejdůležitější zdraví její přítelkyně.
„Starej se o sebe. Jinak skončíš jako ona.“ Začal se děsivě smát, až šel mráz po zádech.. Sakura si však všimla ještě něčeho jiného krom toho hnusného smíchu.
„Proč si myslíš, že bych se měla začít bát?“
Ryota se začal řechtat ještě víc, „Jsi jen malé naivní děcko. A děcka,“ Ve svém vysvětlování ho zastavil strašlivý nepřirozený řev. Tu též chvíli cítil horký dech na svém týle a teplou tekutinu, která stákala na jeho plášť. To cosi chytil za srst a hodil to před Sakuru. Byl to Kurama. Po dopadu na soupeře hodil kunaje. S lehkostí kuneje chytil a poslal je zpět majiteli. Ten ponich vztekle drapl a vrátil do pouzdra. Právě začaly šimrat první paprsky slunce.
„Jemi líto. Musím jít. Snad tě příště dostanem.“ S tichým plesknutím zmizel v roji listů.
„Je ti něco?“ Hinata právě procitla z bezvědomí a snažila se posadit. Z bolestivými steny se opřela o strom.
„Nehýbej se ještě nejsi úplně v pořádku.“
„Ne v pohodě.“ Utekl jí další bolestný sten, „Jste vy v pořádku? Stalo se ti něco Kuramo? Máš u pusy krev.“ úplně zapomněla na bolest a jedním dechem na ně vychrlila otázky ohledně jejich zdravý. Kurama si až teď uvědomil chuť cizí krve v ústech. Zběsile si začal utírat krev z pusy a zároveň všude plivat, jen aby se zbavil té odporné chutě. Sakura to už nevydržela a hodila Kuramu do řeky asi tak deset metrů vzdálené.
„Já už jsem se přeci umyl!.“ Křičel Kurama uraženě na Sakuru. „Stačilo by říct a já bych klidně šel dobrovolně.“ Kurama si potopil čumák pod vodu, aby se aspoň trochu zbavil té nepříjemné chuti. Nakonec to vzdal a šel z řeky ven tam už na něho dívky čekaly. Hinata už byla z cela vyléčená.
„Tak nejdřív nechceš pod vodu a nakonec překonáš světovej rekord.“
„Cože jak pak dlouho jsem pod tou vodou byl?“ Zeptal se překvapeně Kurama, když se vyškrábal na břeh.
„Asi tak deset minut.“ Kuramovi to nedalo a musel se oklepat, aby se zbavil zbytečné vody.
„Ty pako jedno zrzavý!!!“ Sakura se jen stačila zakrýt tvář rukama, když náhle.....

To vám neřeknu