Proměna 7 díl

Kurama hleděl do ohně. Plamínky vesele tančily a vytvářeli podivuhodné vzorce. A však Kurama nebyl přítomen. Byl uvnitř své mysli, ani zde nebyl člověkem, nýbrž liškou s devíti ocasy.
„Proč i tady vypadám jako on? Doufám že mi to kyuubi nějak vysvětlí,“ kráčel dál stokou dokud nenarazil na otvor, který vedl ke kyuubiho kleci. Šel dál tunelem. Konečně došel na konec a před ním se válel původce všeho.
„To ti ta voda nevadí?“
„A měla by?“ odpověděl znuděným hlasem Kyuubi.
Naruto si odfrkl, načež mu z nosu vyletěly slabounké plamínky. Rychle si dal tlapu na nos.
„Nevíš co se stalo?“
„A co bych měl vědět?“ Kyuubi pootočil hlavou, aby na něj lépe viděl. To už to začalo?
„Poslyš jeden z mála Jinchuuriki (to jako ty) se na pár dní promění v podobu svého bijuu. Po tu dobu se veškerá má moc přenese na tebe a já tu budu ležet do tý doby než budeš normální,“ Ozvalo se zívnutí. „Kdyby něco budu... no budu tady ležet. ještě něco?“
„Ne už nic. Měj se.“ Naruto se otočil a šel. To vážně vypadám takhle? Problesklo oběma hlavou.
Naruto se vrátil do přítomnosti. Otočil se na stan, aby se ujistil, že je v pořádku. Posadil se a začal se soustředit. Ani se nehnul. Seděl tam asi pět minut. Po chvíli otevřel oči. Nic se nezměnilo. Spíš jeho oči se nezměnily, avšak věděl že je v sennin módu. Náhle ucítil cizí čakru, podíval se tím směrem.

„Už můžu?“
„Pako! Uklidni se trochu, nejdříve musíme zjistit co chystá. Vypadá to, jako by se sou-,“
„Ale ty jsi to slíbil. Až bude tma. Boudou unavení, takže je můžeme chytit. A pak dostaneme odměnu od šéfa. Už se těšim na pečenou chobotnici.“
„Přestaň tady laskavě slintat než vytvoříš vodopád. A mimochodem nemyslel chobotnici jako chobotnici, ale chobotnici jako démona.“
„Takže chobotnice bude?“
„Ty vážně slyšíš jen to co chceš. No nic…Počkat dívá se sem!“
„Už můžu?“

„Hej,“ ticho, které až do teď přetrvávalo, proťal chladný a strašlivý hlas, až sám Naruto se vylekal. „vy tam zatím stromem vylezte, nebo si pro vás dojdu.“ Čekal jen pár vteřin, když se na zem najednou svalilo něco hodně velkého. Tak takhle vypadám když spadnu ze stromu.

„Tak na co čekáš už můžeš. Jdi ho chytit“
„J-já se b-bojím.Zněl děsivě. Co když mě kousne a já dostanu nějakou nemoc a-,“
„Nemel a jdi!“
„Ááá, pomoc, padám.“

Před liškou se ze země sbíral Vysoký mladík zavalité postavy. Když se prach usadil, byli vidět rudé vlasy jak mu trčí na všechny strany, malá prasečí očíčka a přes tvář měl šátek.
„Co jsi zač?“
„R-ryota, přišel jsem-,“
„Hlupáku!“ zařval vysoký mladík s jedovatě zelenými mastnými vlasy a hnědýma očima. „Zavři tu svou nevymáchanou klapačku!“
„Áu! To si teda nemusel.“
„Hej, ty strome! Kdo jsi ty?“ Kurama drápem ukázal na zelenovlasého.
„Strome? Jak se opovažuješ mě nazvat stromem?Mě slavného Hotaka! Teď tě chytím, pak budu mučit a až pak tě předám šéfovy!“ nastala minuta ticha.
„Myslím že si mu právě prozradil náš plán.“ Ryota se nepatrně zakřenil, ale přes šátek to nebylo poznat. Kurama začal vyhrožovat vrčením a pomalu se k nim sunul.

„Slyšelas to?“ Hinata žďuchla Sakuru do žeber. Ta byla ve vteřině na nohou. Obě se zahleděly na siluetu před sebou. Byl vidět oheň a vedle stín lišky v bojovém postoji.
„Poběž!“ Sakura zavelela a než bys řekl švec! Byly venku. Před nimi stál Kurama, připravený kdykoliv zaútočit proti dlouhému a širokému.
„Už jste konečně vstaly?“ řekl na oko naštvaně Kurama.
„No když nás někdo nevzbudil?“
„Tak pardon. Připravte se!“
Dívky se postavily po jeho boku a čekaly. Hinata aktivovala byakugan. To co viděla ji nemile překvapilo.
„Mají ohromné množství čakry.“
„To vím, taky ho nemají jako ostatní a jsou divně páchnout. Něco jako… zrovna mě nic nenapadá,“
Hele ty hloupá liško!“ křičel Hotaka naštvaně, „buď půjdeš s námi, nebo tě odsaď odvedeme polomrtvého!“
„ Jak chcete.“ Kurama se pomalým krokem přibližoval ke dvoum z akatsuky.
„Kuramo pocem!“ Oslovený se zastavil. Pootočil hlavou tak, aby viděl na Sakuru. Ta ve vteřině pochopila.
„Tak je hodná lištička a jdeme k pánovy.“ Hotaka se usmál, ale předčasně. Co si ho v hýžďové oblasti pálilo. Nebylo se čemu divit Když mu tam plápolal malý ohýnek.
„Stínové klony!? Kdys je-“ Hotaku se musel začít vyhýbat kunajům, které hodili všichni tří. Ryota se konečně sebral ze země a začal rychlostí blesku chytat kunae. Ty pak vrhl zpět svým majitelům. Trojce uskočila.
„Sakuro, Hinato vezměte si toho tlusťocha. Já se postarám o tohohle.“ Na to se Kurama rozeběhl na dlouhána. Vyskočil a vytvořil několik klonů ti hodily shurikeny. Hotaka je bez potíží odrazil, ale ve stínu letěla další řada hvězdic. Do toho všeho Kurama vyslal obrovskou ohnivou kouli.
„Suiton: Mizujinheki!“ Vodní vlna odhodila Kuramu do korun stromů. Tam se schoval, ale ve schovávání nebyl moc dobrý a on to věděl.Naštěstí byla tma a on viděl líp než kdokoliv přítomný, snad kromě Hinaty. Až teď si všiml jak táborový oheň pouze doutnal. Už vím co udělám.