Proměna 6 díl

„Proč jsi utek?“
„Nesmíš mě tolik chválit. Pak jsem z toho v rozpacích.“ Tím Kurama ukončil debatu a šli dál. Konečně byli u Sakury doma.
„Tak pojď přeci nezůstaneš venku, nebo snad chceš?“ Zeptala se Sakura s ironií v hlase.
„Ehm, radši počkám venku“ Sakuru to překvapilo, ale bez dalších otázek se vydala do domu. Naruto si oddychnul. Aspoň si trochu odpočnu. Bez dalšího váhání se natáhnul před práh domu.. Z ulice se ozývaly pochvaly směřující na krásu lištičky. Naruto si tyto pochvaly vychutnával.

Hinata právě směřovala k sídlu Hyuuga, aby se připravila na následující misi. Vešla do pokoje. Odtud si vzala své ninja vybavení a pár svitků. Měla ještě půlhodinu tak se rozhodla pozorovat Naruta, ale nikde ho nenašla. Zklamaná šla vstříc další misi začínajíc u brány Konohy. Stoupla si pod strom a čekala.

Růžovláska se připravovala na misi. Vzala si sebou malou lékárničku, pár ninja vybavení a nové kožené rukavice. Usoudila, že je připravena a tak šla čekat k bráně. Zamkla za sebou dveře a vyrazila, ale nekoukala na cestu a tak o něco zakopla. Neudržela rovnováhu. Padala , ale nedočkala se tvrdého nárazu. Cítila jak se jí něco ovinulo kolem pasu. Byl to ocas.
„Neudělala sis něco?“ Zeptal se vystrašený a zároveň rozespalý Kurama.
„N-né, díky moc. Už mě můžeš pustit.“ Kuramovi se ulevilo, že Sakuře nic není. Pustil ji a šli k bráně.

Tmavovláska se koukala do koruny stromu. Přemýšlela kde by asi mohl být Naruto celý den ho neviděla, když uslyšela přibližující kroky. Pootočila hlavou k nově příchozím.
„Poslední dobou tě vidím, jak koukáš jenom do nebe. Stalo se něco?“
N-né vůbec nic,“ Hinata se snažila nahodit bezstarostný úsměv, ale moc se jí to nedařilo. „Jen jsem celý den neviděla Naruta. Viděla si ho?“
„Popravdě, taky jsem ho celý den neviděla a Tsunade mi nic neřekla. Nevíš něco Kuramo?“ Sakura se otočila na Lištičku, ale když jí spatřila div se nepotrhala smíchy.

Naruto samozřejmě dělal že nic neslyší, a tak se zaměřil na rudého motýla, který létal okolo. Konečně se zastavil, ale né na kytce, nýbrž na Kuramově čumáku. Motýlova křídla byla zvláštní. Okraje křídel měl černé a uvnitř rudé se svisle černou čárou. Chvíli se hypnotizovali, ale pak uslyšel Sakuru. Snažil se motýla sundat. Vrtěl se ze strany na stranu,válel se po zemi, dokonce se ho snažil sundat ocasem. To mělo za následek ohromné kýchnutý. Nakonec se oklepal a s motýlem na nose se snažil podívat na vedle stojící.
„To není vtipný!“
„Promiň, ale měl by si vidět cos vyváděl. I teď si docela legrační, protože to vypadá, jako bys měl rudé oči.“
„Hinato mohla bys toho motýla sundat?“ Oslovená se přestala smát a šla Kuramovi sundat motýla z nosu.
„Děkuji.“ Naruto se odvážil a Hinatě věnoval pusu na tvář. Ta ho láskyplně pohladila a pusu mu opětovala.
„Nechci vás dva rušit, ale je čas abychom vyrazili.“ Oba přikývli a vyrazili. Těšili se až znova uvidí Gaaru, proto si pospíšili a šli skrz koruny stromu.

„Teď?“
„Ještě ne, musíme počkat až budou unaveni a bude tma. Pak příjde naše šance.“
„Ale mě se nechce čekat.To bude trvat až do noci. To je moc dlouho.“
„Nestěžuj si a mlč. Myslím že ta s havraními vlasy má byakugan a snadno by nás odhalila.“
„Ale stejně. Budu muset čekat až do noci. Tak dlouho nevydržím čekat. A navíc-,“
„Zavři zobák a pojď zamnou než nás odhalí.“
„Ale stejně,“
„Řekl jsem ti ať zavřeš zobák!“

Začalo se smrákat a dívky začali zpomalovat. Kurama byl vepředu, ale taky běžel pomalu nebyl zvyklí tak dlouho běžet po čtyřech, a navíc to není tak dávno kdy ponich začal chodit.
„Tak to by dnes stačilo. Utáboříme se tady,“ Sakura ukázala na mýtinku před sebou. Naruto byl tak rád a udělal jeden mohutný skok, a jakoby se snažil zbytek doplachtit. Dopad se moc nepoved, a tak spadl na pusu. Pláštík měl nyní přes hlavu.
„Proč pořád padáš?“
„Protože neumím přistát?“ nastala trapná minutka ticha, po které se ozval výbuch smíchu.
Sakura s Hinatou vybalily stan, Kurama mezitím došel pro dřevo.
„A čím to zapálíme?“Sakura se podívala na ostatní.
„Můžu něco zkusit?“ Kurama se přiblížil k ohni a foukl. Najednou tu byl oheň o velikosti stanu.
„To jsem asi krapet přehnal.“
„Jenom trochu? Vždyť je to velký jak já!“ Rozčilovala se Sakura. Po chvíli se uklidnila.
„Beru si hlídku, vy dvě se běžte vyspat.“
Myslíš že je to v pořádku?“Optala se Hinata.
„Neboj, pokud si pamatuji, tak jsem noční tvor.“ Kurama se vesele usmál a lehl si vedle ohniště. Po chvíli děvčata odešla do stanu. Nikdo však netušil, že se blíží pohroma, která čeká hned za stromem.