Proměna 5 díl

„Sakuro jdi ještě pro Hinatu! Já se na chvíli postarám o Kuramu.“ Sakura odešla a akorát vešla Shizune s nějakým balíčkem v ruce.
„Máš to?“
„Tady to máte“ Shizune položila balíček na stůl.
„Co to je?“ Naruto přiťapal blíž k balíčku a opřel se o stůl.
„Malé překvápko, snad sis nemyslel, že půjdeš na misi bez vybavení?“ Tsunade začala rozbalovat balíček.

„Kde by asi tak mohla být?“ Přemýšlela Sakura, akorát uviděla Nejiho. Rozběhla se za ním.
„Hej, Neji!“
„Co se děje Sakuro?“ Neji se obrátil na Sakuru, která se k němu snažila prorvat davem.
„Nevíš kde by mohla být Hinata?“
„Zkoušela jsi cvičiště? Tam bývá dost často.“
„Díky moc, půjdu se tam podívat.“ A Sakura už pelášila na cvičiště. Běžela klidnými ulicemi až dorazila na cvičiště. Konečně jí uviděla. Seděla tam opřená o prostřední kůl. Dívala se na nebe a sladce se usmívala. Když uslyšela kroky otočila se. Vzápětí uviděla Sakuru.
„Ahoj Sakuro.“ Znova se podívala na nebe, ale bez krásného úsměvu.
„Ahoj, co tu děláš“
„Nic jen sleduji nebe.“
„Skoro jako Shikamaru, poslyš máme se dostavit k hokage.“
„Dobře,“ Hinata se zvedla ze země. „Tak jdeme.“
„Jasně.“ Společně vyrazili k sídlu hokage. Brali to přes střechy, aby tam byly dřív. Nemohli se dočkat co je čeká.Vešli do budovy a zaklepaly
Ozvalo se obvyklé. „Dále!“ A vešli.
„No konečně jste dorazily, teď k misi.“
„Ehm, Tsunade a co Kurama?“
„No jo málem bych zapomněla.“ Tsunade popošla k otevřenému oknu. Hinata nevěděla co chce dělat. Koukla se na Sakuru, ta jen pokrčila rameny.
„Tak už pojď.“ Pátá se usadila. K oknu přišel Naruto v podobě lišky, ale na sobě měl něco jako rudou vestu co nosí ninja psi (byla trochu delší), spoutanou zlatými řetízky a se znakem Konohy. Na rukávech měl kapsy na zbraně a nad každou tlapkou měl obvazy. Skočil do místnosti. Hinatě přišel tak roztomilý, ale zároveň nebezpečný. Musela se pousmát.
„Ahoj Hinato“ Oslovená sebou mírně cukla. Hlas lišky jí mírně připomínal Narutův hlas.
„Dobře, už tu jsme všichni. Váš úkol bude jednoduchý. Tady máte svitek, doručíte ho do písečné a předáte kazekagemu.“
„Ale neříkala jste, aby Kurama zůstal ve vesnic? A co je v tom svitku?“Sakura se podívala na Kuramu. Ten se jen smál a v jeho očích bylo vidět nadšení.
„Vím co jsem řekla,“ Pátá se zadívala na lištičku. „Tato mise by neměla být moc těžká. Ohledně svitku jsou v něm různé zbraně. Nazpátek dostanete další. Teď už běžte.“ Všichni tři přikývli a odešli dveřmi.
„Snad se jim nic nestane“ Tsunade se dala do papírování.

„Tak za hodinu u brány.“ Hinata přikývla. Naposledy se podívala na Kuramu, který se pořád usmíval a vyrazila k sídlu Hyuuga.
„Tak pojď Kuramo, musíme se připravit“ Zaječela Sakura přes půl ulice a v klidu šla dál.
„H-hej po-počkej na mě.“ Kurama se tedy rozběhl a málem srazil děti, které si akorát hrály na ninji. Houf dětí přeskočil, ale dopad nějak nezvládl, takže se začal kutálet. Sakura se na to dívala, div se nepotrhala smíchy. Ten jí přestal hned potom co jí Kurama poslal k zemi. Sakura se dívala na lišku, která na ní ležela.
„Tak stávej, nebo nikam nedojdeme.“ Sakuře hrál pobavený úšklebek na tváři. Naruto na tom byl hůř. Nechtěl se před Sakurou ztrapnit, ale už se stalo. Podíval se po ní po očku. Pak se zvedl a pomalým krokem vyrazil. Za sebou vláčel ocásek, jakoby nebyl jeho. Sakura se divila co je s liškou, že je tak smutná.Vždyť zakopnou může každý. Nechala to být a šli dál k Sakuřině domu.
„Poslyš,“ zeptala se Sakura, když konečně dohnala Kuramu. „Jak víš kde bydlim?“
„Ehm, no já… Tsunade mi řekla, kde najdu tvůj dům kdyby se něco stalo.“
„Aha a odkud jsi?“ Naruto čekal jakoukoli otázku, ale zrovna na tuto nebyl připraven.
„ No já pocházím,“ Co jí mám do prkna říct? „Ze země Vírů.“ Naruto si v duchu oddychnul, ale netušil proč si vybral zrovna tuto. To bude zase vysvětlování.
„Cože? Nebyla náhodou zničená?“
„Jo byla, ale to jsem byl ještě malý.“ Naruto zavětřil Kibu a Akamara. Sakura si všimla, jak zpozorněl. Raději se přestala vyptávat na minulost a zaměřila se na přítomnost.
„Co se děje?“
„Cítím A-, ehm tedy psa a člověka, který je cítit jako pes.“
„Aha, to asi bude Akamaru a Kiba. Myslím, že máš stejně dobrý čich jako ti dva.“ Jen co to dořekla tak se akorát ti dva vynořili zpoza rohu.
„Ahoj Kibo!“
„A heleme se, to je Sakura. Nazdar!“ Akamaru souhlasně zaštěkal. „Koho to máš sebou?“ Kiba se podíval na Naruta. Ten se tvářil, jako kdyby hrál pokr.
„To je Kurama. Dostala jsem ho na starost a za třičtvrtě hoďky vyrážíme na misi.“ Mezitím co se tam ti dva bavili, Akamaru přišel k lišce.
„Co tak koukáš?“ Akamara málem trefil šlak, když Naruto promluvil.
„On umí mluvit?“ Řekl trochu polekaným hlasem Kiba.
„Jistěže, umí daleko víc věcí než Akamaru, ale zatím nevíme co vše umí.“ Ještě chvíli se Sakura vytahovala co vše Kurama umí, až se začal celý červenal. Aby to na něm nebylo tolik znát šel k Sakuře domů. Moc daleko neušel a už ho zastavila Sakura.