Nový člen, díl 07

Takhle to vypadá po smrti? říkala si Natsumi, když pomalu otevírala oči. Praštilo ji do nich ostré světlo. Poté si uvědomila, že je přivázaná k židli.
Ne, tohle nebude smrt. Takže jsem naživu? Zřejmě mu jde o informace a já se jen tak nechám chytit. Pořád se mi neobnovila chakra, takže se z toho jen tak nedostanu. Snad mám ale dost chakry na hypnózu, přemýšlela rozhlížejíc se kolem sebe. Byla v nějakém malém, dřevěném a polorozpadlém domě.
„Takže jsi už vzhůru?“ ozval se hlas za ní. Nemohla se otočit, ale tušila, kdo by to asi mohl být. Stoprocentně jistá si však nebyla.
„Více méně. Ale při rozhovoru je slušností se druhému dívat do očí, ne?“ Slyšela, jak osoba vstala a šla k ní. Zastavila se za jejími zády.
„H-Hej. Co to sakra...“ ptala se překvapeně, když jí člověk zavazoval oči.
„Já znám tvoji techniku. Tohle bude jistější,“ vysvětlil a otočil židli, na které seděla. Poté si zase sedl na postel.
„Takže jsi Neji Hyuuga, že? Ale co se stalo?“ zeptala se zmateně.
„Uhádlas. Cože se stalo? Stalo se to, že jsem ti zachránil život. Z toho vyplývá, že mi dlužíš laskavost.“
„Ts... Já se tě o nic neprosila,“ odsekla drze.
„To mě nezajímá. Každopádně chci vědět, kdo jsi. Jak se jmenuješ? A jak to, že mě znáš?“ začal hned s otázkami.
„Takže ty jen tak zachráníš nepřítele, o kterém vůbec nic nevíš. Skrytá Listová opravdu klesla,“ snažila se ho vyprovokovat. Zřejmě se povedlo. Aspoň trošku.
„Asi si neuvědomuješ, v jaké si situaci,“ hodil po ní kunai, který se zabodl do židle vedle její ruky, „Takže ti doporučuju mluvit, jinak tě odvedu do vesnice.“
„Tak proč jsi to neudělal už před tím?“ Neměla v plánu mu cokoliv říct. Musela rychle do skrýše, aby řekla o tom špehování Peinovi.
„Odpověz na mé otázky. Pořád nemůžu pochopit, jak to, že mě znáš. Jako kdybys mě znala už z děctví,“ zajímal se o své Hyuuga.
„To je zvláštní, vždycky jsi chápal tak rychle,“ odsekla Natsumi. Až pozdě si uvědomila, že takhle mu dává víc a víc důvodů, proč se ptát.
„Proč mi to nechceš říct?“ zašeptal jí do ucha. Ani nepostřehla, že by se pohnul, ale najednou byl u ní. Překvapením se přestala hýbat.
„N-Naučil jsi se nové způsoby, jak dostat informace?“ zeptala se, když se jí trochu zmírnil tep. Od Nejiho, kterého znala z mládí, by tohle nečekala. Asi se změnil víc, než si myslela.
„Tvoji techniku jsem už viděl. Tehdy, už je to tolik let...“ pokračoval dále v tajemném výslechu šeptáním do ucha. Natsumi z toho byla trošku rozklepaná, ale snažila se to na sobě nedat znát.
„Nemám páru, o čem to mluvíš,“ zalhala.
„Ale víš. Tak mi konečně řekni aspoň jméno, prosím.“ Natsumi byla v rozpacích. Tohle se jí už dlouhou dobu nestalo. Začala se kousat do spodního rtu.
„O-Odmítám ti cokoli říct!“ zakřičela a nohama, které neměla svázané, podkopla Nejimu nohy. Při tom se s židlí převrátila na bok a spadla na tvrdou zem.
Sakra, kde je teď? Nezdálo se, že by taky spadl na zem, přemýšlela dívka a snažila se sundat si pásku na očích.
„O co se snažíš? Proč mi prostě neřekneš, kdo jsi?“ ozvalo se před ní.
Protože by všechno přišlo nazmar. Před těmi lety jsem nechtěla, abys věděl, že jsem ty lidi zabila já. Ani teď to nechci, probleskla jí hlavou odpověď. To by však říct asi nemohla.
„Tak fajn, dám ti návrh. Jelikož musím něco důležitého zařídit... Když mě pustíš, tak až se znovu potkáme, všechno ti vyklopím klidně do největších detailů. Ale teď opravdu nemám čas,“ nabídla mu. Pozdě si uvědomila tu kravinu, co právě řekla. Proč by jí asi věřil. Byla nepřítel. Ale zkusit to mohla.
„Proč bych ti měl věřit?“ Tuhle otázku čekala.
„Nevím. Vlastně nemáš žádný důvod mi věřit,“ odpověděla sklíčeně. Mezi tím však promýšlela plán, jak se co nejrychleji dostat do skrýše.
„Chm... Nejspíš dělám největší kravinu v životě,“ povzdechl si Neji a začal Natsumi rozvazovat.
To myslí vážně? Je opravdu naivní, ale mě to pomůže, pomyslela si dívka překvapeně a již volnou rukou si odvázala pásku přes oči. Pomalu se narovnala a podívala se na Hyuugu, který stál opodál s provazem v ruce.
Vypadá to, že nejsme zas tak daleko. Pár kilometrů odtud slabě cítím Kisameho chakru. Ale to bude asi tím, že jeho množství chakry je ze všech členů největší, zamyslela se.
„Tak se zatím měj,“ usmála se a vyrazila za chakrou.

Pořád mi nejde do hlavy, že by mě jen tak pustil... Byla to od něj vážně hloupost, přemýšlela cestou. Poté zatřásla hlavou. Měla by se soustředit na vyhledávání chakry. Je už Hiroki ve skrýši? Řekl mu Kabuto, že jsem odposlouchávala a nepodařilo se mu mě zabít? Najednou ucítila prudkou bolest na břiše. Zastavila se na další větvi a chytila se za místo, ve kterém bolest cítila.
Zatracenej Kabuto, nezbylo mi dost chakry na vyléčení a teď jí taky nemám zrovna dost. Nemyslela jsem si, že budu v takové situaci, kdy se nebudu moct pořádně vyléčit, proklínala Kabuta a znovu se vydala cestou. Kisameho chakra začala nabývat a s tím ucítila i chakru ostatních. Zatím ale ne Hirokiho. Že by ještě nedorazil? Podívala se na slunce. Bylo už celkem vysoko, kdyby ještě nedorazil, ostatním členům by to bylo divné. Zřejmě před ní svoji chakru skrýval.
„Sakra...“ zanadávala do prázdna. Přemáhala svoji bolest, protože kdyby se vyléčila, spotřebovala by chakru, kterou potřebuje na dopravu do skrýše.
Už byla jen asi kilometr od ostatních. Potom však ucítila chakru daleko za ní, a však blížící se obrovskou rychlostí.
Další nepřítel? Jeho chakru jsem ještě nikdy necítila, zamyslela se a i přes svá zranění zrychlila tempo. Moc to nepomohlo, ninja byl blíž a blíž. Proto se tedy Natsumi ukryla v křoví a skryla co nejvíc svoji chakru, protože boj v tomhle stavu by asi nepřežila. Takže jen vyčkávala.
Objevil se mladík, o pár let mladší než byla ona. Řítil se lesem neuvěřitelnou rychlostí. Na chvíli se zastavil a rozhlédl se kolem. Poté zase vyrazil. Dívka si oddechla.
„Být tebou, neulevilo by se mi,“ objevil se najednou před ní. Natsumi leknutím nadskočila.
„Sakra. Takže sis mě všiml,“ odskočila od něj. Nechtěla na sobě dát znát to, že je zraněná, „Kdo vůbec seš? A proč mě sleduješ?“
„Jmenuji se Sasuke Uchiha. Jsem tu proto, abych tě dorazil,“ vysvětlil.
„Chápu. Takže ty jsi ta Orochimarova nová schránka? No jistě, vždycky toužil po Sharinganu,“ pousmála se. Snažila se dýchat pravidelně.
S jeho rychlostí mu neuteču. Bojovat s ním taky nemůžu. Co mám sakra dělat? Nejbližší lidé jsou kilometr odtud. Možná bych tam dokázala... říkala si pro sebe, ale její myšlenky přerušila ostrá bolest v břiše. Nebyla však způsobena Kabutovým zraněním. Sasuke bez jakékoli změně výrazu zabodl svoji katanu do jejího těla.
„I když přemýšlíš o strategii, nepřestávej sledovat nepřítele,“ poučil ji povýšeně a díval se na ni svým Sharinganem. Toho Natsumi využila a dostala ho do své techniky.
Snad mi zbylo dost chakry na to, abych ho dokázala aspoň trochu ovládat, doufala a přikázala, aby pustil katanu. Poslechl. Technika zafungovala. Natsumi se pousmála a ze zadního pouzdra vytáhla bojovou pilulku doplňující krev. Naučila se je vyrábět, když ještě byla u Orochimara. Dala si ji do pusy, rozkousala a polkla. Poté pomalu vytáhla katanu ze svého břicha. S poslední chakrou, která jí zbyla, aspoň zastavila krvácení.
„Tak fajn... Nic jsem proti tobě neměla, ale zabodls mi tohle do břicha, takže bude lepší, když zemřeš,“ sdělila mu zadýchaně a rozpřáhla se katanou zašpiněnou její krví.