manga_preview
Boruto TBV 07

Nový člen, díl 06

V noci se Natsumi vzbudila kvůli pocitu žízně. Šla tedy do koupelny pustit si vodu z kohoutku a napít se. V půli cesty se však zastavila. Cítila, že není vzhůru sama. Hirokiho chakra byla aktivnější, než by měla ve spánku být. Proto tedy zapomenula na svoji žízeň a potichu se vyplížila z pokoje na chodbu. Byla temná, že nebylo skoro vidět na krok. Poté se otevřeli dveře. Dveře, které patřily pokoji Deidary a Hirokiho. Natsumi se rychle a neslyšně dostala do nejbližšího místa, kde byl stín největší a pozorovala osobu, jehož chakra patřila osobě jí známé. Patřila Hirokimu. Ale co dělal tak pozdě v noci? Někam se chystal? Ale kam? Tyhle otázky se Natsumi honily hlavou. Chlapec se najednou otočil. Bruneta se lekla a snažila se ze sebe udělat neviditelnou. Samozřejmě to nešlo, ale nějakým zázrakem ji neviděl. Potichu zavřel dveře a šel chodbou směrem k východu.
Takhle to nemůžu nechat, pomyslela si a vkradla se do svého pokoje. V rychlosti se převlékla a neslyšně vyrazila sledovat nového člena jejich organizace.

Venku byla tma, což Natsumi umožnilo nepozorovaně sledovat onoho hocha, který si to lesem mířil neznámo kam. V temnu noci se nemohla zorientovat, kde že to vlastně jsou.
Zatím se zdálo, že si jí její učeň nevšiml. Náhle však seskočil z tlusté větve. Dívku to překvapilo a při dalším dopadu se schovala za strom.
Zjistil snad, že ho sleduje? Ne, nemohl. Neudělala nic, čím by se prozradila. Ledaže by o ní věděl už od začátku a chtěl ji oddělit od ostatních Akatsuki, aby měl větší šanci. A ona se tak lehce nechala chytit!
„Takže jsi konečně dorazil?“ zazněl do nočního ticha děsivý hlas. Natsumi vykoukla směrem k Hirokimu. Přicházela k němu postava těžko identifikovatelná ve stínu stromů.
„Nesledoval tě nikdo?“ zeptala se osoba blížíc se k němu. Zavrtěl hlavou.
Takže si mě nevšiml. Díky bohu, ulevilo se Natsumi.
„Takže máš to, o co jsem tě žádal?“ člověk se zastavil před chlapcem.
„Myslíte informace o Akatsuki? Ovšem.“ promluvil konečně Hiroki. Dívka za stromem se zarazila.
Informace o... Takže je špeh? Ale pro koho sakra pracuje?
„Výborně. Náš plán se zatím vyvíjí velmi dobře. Až budeme mít všechny potřebné informace, přestane konečně ta proklatá organizace existovat!“ zaradovala se osoba dokončujíc své povídání hlasitým smíchem, který se ozýval lesem. Poté člověk otevřel obálku, ve které zřejmě byli informace, které Hiroki získal. Letmo si je prohlédl a založil je zpátky.
„Už sis získal jejich důvěru?“
„Snad ano.“ Takhle se tam bavili pár minut a Natsumi jen přihlížela. Pořád neviděla do obličeje tomu člověku, pro kterého Hiroki pracuje. Byla celkem blízko nich, takže se nemohla téměř hýbat, protože kdyby ji chytili, asi by bylo po ní a po informacích, které se dozvěděla o jejich novém členu. Nevěděla, co má dělat. Musela se ale nějak dozvědět, kdo je ten tajemný člověk. Proto se rozhodla, že to riskne a dostane se blíž. Co nejtišeji seskočila z větve na zem. Vypadalo to, že si jí nevšimli, protože nepřerušili svůj rozhovor. Schovávajíc se za kmenem stromu, ze kterého právě seskočila, snažila se postřehnout aspoň jeden záchytný bod, který by jí aspoň zúžil výběr podezřelých. Nic. Chtěla jít tedy blíž, ale jen o zvedla ruku, zavadila o keř vedle. Rychle se zády přitiskla k zadní části stromu. Její srdce tlouklo jako o závod.
Všimli si mě? honila se jí hlavou otázka. Uvědomila si, že jejich rozhovor přestal.
Sakra, všimli. Co mám dělat? Mám utéct? Bojovat? Nevím ani proti komu bych to bojovala a navíc mají početní výhodu. Hiroki taky zná moje schopnosti. Jestli si mě opravdu všimli, jsem pěkně v háji, panikařila. Po čele jí stekla kapička potu. Snažila se tlumit svoje zrychlené oddechování. Poté si všimla, že se chakra opodál vydala jejím směrem. Byla to Hirokiho chakra. Natsumi se tiskla ke kmeni a čekala, co se bude dít. Chlapec se stále přibližoval.
„Nic tu není,“ oznámil nakonec, když se podíval za keř, o který před chvílí zavadila bruneta. Potom se vrátil ke svému šéfovi a pokračovali v konverzaci.
Tak to bylo o hubu, oddechla si Natsumi a znovu opatrně vyhlédla schovaná za stromem na ty dva. Ztuhla. Ztuhla při pohledu na tvář toho člověka, pro kterého Hiroki pracoval. Nikdy by si nepomyslela, že by mohl dělat špeha pro tohoto člověka! Pro Orochimara!
Musím to co nejrychleji oznámit Peinovi, pomyslela si a odplížila se jak nejdál to bylo nutné. Poté se rozběhla směrem ke skrýši.

Už zbývalo jen asi kilometr a byla by ve skrýši. Náhle se však zastavila
„Umíš velmi dobře skrývat svoji chakru, ale když už vím, že mě sleduješ, nemá cenu se dál skrývat. Tak vylez!“ zakřičela do prázdna.
„Páni. Nečekal jsem, že jsi až tak dobrá, Natsu-chan,“ ozvalo se z ničeho nic a na větvi před ní se objevila osoba.
„Chm... Doufala jsem, že to budeš ty, Kabuto,“ usmála se. Pomalu se rozednívalo a první sluneční paprsky se objevovaly mezi stromy.
„Takže jsi špehovala? Jak nevychované,“ řekl posměšně a posunul si brýle na nose o něco výš. Natsumi si jej měřila pohledem.
„Od tebe to teda sedí. Co po mě chceš?“ zeptala se drze.
„Není to jasné? Všem bys vyžvanila náš plán, takže chci tvou smrt,“ sdělil klidně.
„Nepoučil ses z minula? Nemáš proti mě žádnou šanci,“ pousmála se a zaujala bojový postoj.
„To je už dávno. Ty dva roky jsem nestrávil jen sezením a popíjením saké.“
„Takže ty ty roky dokonce počítáš? Asi se ti stýskalo,“ utahovala si z něj.
„Nebuď směšná. Komu by se po tobě stýskalo? Vždyť se tě všichni bojí kvůli těm tvým očím,“ pokusil se ji vyprovokovat. Úspěšně.
„Sklapni,“ procedila mezi zuby naštvaně a probodávala ho pohledem. Čekala na chvíli, kdy se jí podívá do očí. Aspoň omylem.
„Zavraždila jsi spoustu lidí. Je od nich přirozené, že se tě bojí,“ pokračoval, „Odmítají tě. Nenávidí. Dokonce i chtějí zabít. Takoví už lidé jsou.“
„Řekla jsem ti sklapni!“ zakřičela naštvaně. Ztratila chladnou hlavu. Tenhle člověk ji dokázal naštvat v každé situaci. Vystartovala po něm. V mžiku byla u něj a pokusila se mu setnout hlavu katanou. S lehkostí uhnul. Zkusila to znovu, ale tentokrát její ruku s mečem chytil a pevně sevřel. Opravdu pevně, až byla nucena katanu upustit.
„Vždycky, když jsi naštvaná, tvoje schopnosti se zhorší,“ usmál se a dal jí pěstí do břicha. Pořád však nepouštěl její zápěstí. Natsumi se s těží držela na nohou. Vykašlala krev.
„Ty ha*zle. Tohle byl tvůj plán už od začátku, co?“ Dívala se mu do očí, které před jejími uhýbali jinam.
Jaká škoda, že zná moji techniku, zalitovala dívka a vytáhla kunai svojí volnou rukou. Jeho ostřím chtěla bodnout Kabutovu ruku a donutit ho pustit tu její. Takhle měla v plánu se osvobodit. Jenže Kabuto jí sevřel i druhé zápěstí a tak jí zabránil v útoku. Sevření začalo přitvrzovat. Natsumi zatínala zuby, aby nevyjekla bolestí. Chtěl jí rozdrtit kosti. Sílu na to tedy měl.
„S-Sakra... Porazila jsem tě už tolikrát, n-nemysli si, že to teď bude jiné!“ chtěla ujistit spíš sebe než jeho. Pokusila se ho kopnout. Bez úspěchu. Dal jí kolenem do břicha.
„Tím si nebuď tak jistá. Měla by sis uvědomit, v jaké si teď situaci. Když ještě víc stisknu, zlomím ti obě ruce. Když tě ještě jednou kopnu, budeš v bezvědomí.“ Dívka ztěžka polkla. Měl pravdu, je v opravdu mizerné situaci. Potom však dostala nápad. Začala se soustředit a léčit svoje zranění. Nechtěla to dělat, protože když léčí sebe a bez použití rukou, spotřebovávalo to mnohem více chakry. Proto to také dělala jen v krizových situacích. Bolest začala ustupovat, ale nahrazovala ji únava. Po doléčení zranění z posledních sil kopla Kabuta do holeně a vyprostila se ze zajetí. Uskočila až ke kmeni a únavou byl nucena si kleknout na jedno koleno. Těžce oddechovala.
Sice jsem si prodloužila svůj pobyt na světě, ale asi jen o pár vteřin. V tomhle stavu nic nezmůžu.
„Tvoje uzdravování jsem viděl tolikrát, ale i tak mě to vždycky udiví. Každopádně je tvé snažení marné. Teď už máš chakry tak málo, že se sotva držíš na nohou. Až je mi líto, že tě musím zabít, Natsu-chan.“ Vzal kunai a pomalým krokem se blížil k ní.
„Laskavě mi přestaň takhle říkat. Sice jsem byla chvíli s Orochimarem, ale jenom proto, že mě nenechal jen tak v lese zemřít, když jsem utekla z Konohy. Po zaslechnutí vašeho nechutného rozhovoru o výměně těla jen kvůli mojí schopnosti. Kdybych byla silnější, zabila bych vás hned,“ vydala ze sebe z posledních sil. To už byl ale Kabuto u ní a klekl si před ni na jedno koleno.
„Byly to nejmíň čtyři roky. To se mi nezdá jako chvíle,“ upozornil, „Takže, jaké místo mám zasáhnout? Vyber si.“ nabídl jí namyšleně.
S-Sakra... Kdo by si pomyslel, že zrovna Kabuto mě přivede na pokraj sil. Jak dokázal tak moc zesílit? přemýšlela. Poté však omdlela únavou.

Poznámky: 

No? co se asi stane? Laughing out loud Zabije Kabuto Natsumi? Nebo snad pocítí lítost, protože ji tak dlouho znal? Laughing out loud A o co Orochimaru vlastně zamýšlí? Uvidíte v dalším díle s názvem..... Počkat, já ty díly vlastně už nepojmenovávám... Sakra Laughing out loud Teď jsem úplně skazila takovej ten seriálovej 'TO BE CONTINUED' Laughing out loud No nevadí Laughing out loud Prosím o komentáře Laughing out loud

4.772725
Průměr: 4.8 (22 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kimi_Uchiha
Vložil Kimi_Uchiha, Út, 2012-03-27 19:59 | Ninja už: 4393 dní, Příspěvků: 186 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Krásny diel...Laughing out loud možno sa opakujem ale je fakt super už aby bol ďalší..Laughing out loud Laughing out loud

Obrázek uživatele HiTomi-chan
Vložil HiTomi-chan, Út, 2012-03-27 15:12 | Ninja už: 4523 dní, Příspěvků: 1154 | Autor je: Pěstitel rýže

Tak zase paráda Laughing out loud Hiroki je špech fíha Laughing out loud Aspoň, že tak Laughing out loud neměla jsem ho ráda Laughing out loud a fakt si myslím, že ji nezabije, nebylo by to diný takhle na začátku Laughing out loud Hrozně se těším na další, fakt povedený :DD Smiling

Přátelé jsou jako brambory, když je sníte, tak zemřou...
Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou..