Banda tupců 14

Všichni se nahrnuli do dívčina pokoje a zůstali vyvaleně zírat na osobu, která kdysi připomínala vražedného S-kriminálníka zločinecké organizace Kakuza.
„Tve co to do***ele je?“ chechtal se Hidan, nemohouc popadnout ani základní dech.
„Kakuzu-senpááái! Tobi chce taky růžový šatečký!“
„Zmlkni, pomeranči!“ zavrčel zpoza růřového šátečku. „Tohle jsou jasný, růžový, skoro průsvitný kalhoty. Turecký,“ dodal a rozkročil se, aby to všem demonstroval.
„U sta prohnilých loutek,“ vytřeštil oči ze dveří Sasori „A jdu blejt!“
„Náhodou Sasori-danna, je to dost stylový,“ zaměřoval Kakuzku dalekohledem blonďák.
„Ale proč ku**a za ženskou?“ nechápal Hidan.
„Konan nic jinýho narychlo nesehnala, a když mi to pomůže uniknout pozornosti policie, tak si klidně vezmu i Tobiho pižamo.“
„Jé, Konan,“ vlezl do dveří všudepozdě Itachi a začal Kakuza objímat. „Tobě to zase tááák sluší. Jen bys potřebovala pořádně oholit. A hlavně si umejt vlasy, máš je už dost mastný. No nekoukej na mě tak vražedně, říkám to pro tvý dobro,“ šilhal dál nevidomý na "Konanin" hrudník a až poté si uvědomil, že něco není v pořádku.
„A ksakru, Kakuzu! AU!“ to mu maskovaný vlepil pořádnou facku.
„Nech mýho bratra napokoji, ty nepovedená zombie! Povolení zlikvidovat Itachiho mám jen já!“ vlítl mezi ně Sasuke.
„Sasuke? Ty žiješ?“ divil se Itachi „Celej den ses neukázal. Myslel sem, že tě vrchní Slizomaru někde zabil a zakopal.“
„He?“ hodil tázavě pohledem Sasuke po svém starším bratru „No řekněme, že sem Orochimarovi musel dát něco naoplátku aby mě pustil z toho podzemí.“
Ita raději nezkoumal co jeho braška musel nechvalně proslulému hádímu králi dát výměnou a tak obrátil řeč:
„Ale je z tebe kočka, Kakuzáku. Konan má zkrátka módní talent.“
„Bal si svoji holku, slepýši, jo?“ zasáhl Pein.
„To bych musel nějakou mít,“ zesmutněl Ita.
Na šéfově tváři se pro změnu objevil škodolibý úsměv nad tím, že muži kazí jeho sny.
„Fangirls ti nestačej? Nejseš přeci ten Velký Itachi Uchiha co se umístil v žebříčku popularity Akatsuki na 1. místě. Tedy i přede mnou?“ pocítil vůdce šanci mu pokazit jeho triumf.
„Šéfe nic proti, ale každý ví že vypadám líp jak vy,“ prohlásil hrdě Uchiha, načež zrzek pomalu nabíral v obličeji barvu svých vlasů.
„TYYY...!!!“ a už se chystal k úderu, když tu se před Uchihu postavila Konan.
„Ale notak Peiný, pro mě budeš vždy ten nejkrásnější,“ klidnila vzteklouna „To stačilo Itachi, jdi do svého pokoje!“
Itachi sice mrmlal ale při matném pohledu na něco co považoval za Konan odešel z pokoje. Zachvíli byly na chodbě slyšet jeho nadávky když zakopl o schod.
„Deidaro? Kde máš Tobiho?“ začala Konan z jiného soudku.
„Jaký kde? Stál přece... tady...“ ukazoval na místo, kde bylo maskovaného ještě před chvílí možno nalézt.
„Sakra! Vždycky někam zdrhne...“
„Máš ho mít na vodítku.“
„Jenže on ho vždycky překouše,“ vytáhl z kapsy jako důkaz to poslední zničené.
„Nemáme čas hledat Tobiho lidi, dnes jsme měli pernej den a zítra nás čeká práce. Takže všichni spát!“ přikázal Pein a celá společnost se vydala směr své ložnice.

***
Ráno před sídlem.
„Jste tu všichni?“ ověřoval si počty vůdce a přejižděl bandu pohledem.
„Akorát Tobi a Orochimaru chybí,“ oznámil Sasori.
„Bez nich se obejdem, na tohle stejnak potřebujem schopnější členy.“
„Jak na "tohle"?“ zalekl se Deidara.
„Potřebujem totiž zkrotit jednoho nenasytného šílence,“ a ukázal směrem ke vchodu barabizny „Itachi ho sem přivede.“

***
„Pusťte mě vy bando vykořišťovatelů, tyranů, lumpů ...!!!“ klel nahlas Zetsu, až se to ozývalo všude v okolí „Šéfe, já za to nemůžu, jako každej normální člověk mám hlad, tak už to snad pochopte.“
„Zamítá se. Zaprvé nejseš "normální člověk" a zadruhé každej normální člověk, když má hlad neběží k sousedovi mu ukrást a sníst jeho psa.“
Když Zetsu viděl, že vůdce nepřesvědčí po dobrém, pokusil se opět o důmyslný unikový manévr a zakousl se Itachimu do ruky.
„Hih tohle ti už nepomůže,“ smál se Uchiha a ukázal Aloe tlustou rukavici „Předem sem se na tebe pojistil.“
„Dost tlachání, přiveďte ho sem!“ přikázal Pein když se skupina zastavila před kadibudkou. „Nadešel čas příjmutí svého trestu, Zetsu. Za své neodpustitelné zločiny spáchané vůči Pepíkovi, Rambovi, Kisameho prarodičích, Itachiho ruce a Konaniných nehtech, tě já Pein Veliký, velitel Akatsuki, nejmocnější, nejchy... “
„Ehm šéfe?“
„Teď ne, Hidane!“
„Šéfe, a kam půjdeme vykonávat potřebu?“
„Ksakru a jo," praštil se po hlavě zrzek „Nebudu přeci posílat jednoho člena po druhým Zetsusákovi k snědku. Otázka ale kam s ním?“
„Šéfe, já bych věděl,“ přihlásil se nadšeně Kisame „Máme přece ještě pořád ten starej skleník na dvoře za barákem, ne?“
„Dík makrelo. Tak lidi, jdeme!“

***
Před skleníkem.
„Nadešel čas příjmutí svého trestu, Zetsu. Za své neodpustitelné zločiny spáchané vůči Pep... aaa už na to prdím,“ zmuchlal šéf svůj proslov na listu papíru „Prostě ho tam hoďte!!!“
„Sbohem žroute,“ zašklebili se společně Itachi a Deidara když zamkli za Zetsuem dveře.
„Tak to bychom měli,“ oddechl si Pein „Odteď bude dostávat na odvykačce jen každodenní příděl Tobiho Sunaru. Vyřiďte to Tobimu až se vrátí.“
„Ten bude mít určitě radost,“ ušklíbl se Dei.
„Tu radost mu taky přeju,“ řekl zlomyslně zrzek.

***
Tobi se zatím potuloval nedalekým lesem. Poskakoval, broukal si jakousi melodii k ovládání světa a snad si i trhal kytičky..(?)
„Akamaru! Stůj!“ ozvalo se odkudsi a z té samé strany se hned nato vyřítilo bílé cosi.
„Jéé! Lední medvěěd!“ zdrhal hned Tobík a snažil se vydrápat na strom, přičemž se mu povedlo zbavit z kmene stromu veškerou kůru. Když byla obluda už dost blízko, vzdal svou snahu a dal se na další útěk.
„Nesmí mě vidě... Au, kdo sem dal ten strom..?“ zamumlal a zaútočila na něj i zem.

***
„Hej chlape. Jsi v pořádku?“ propleskával ho nějaký mladík.
„Hm? Coto-? Kde to-? Maska!“ zakryla se hned naše záhadná postava „Teď není čas na předčasné spoilery.“ Zpod masky pak blýskl zlovolný sharingan. „Kdo jsi?“
„Já jsem Kiba,“ usmál se střapatý chlapec. „A tenhle lední medvěd, jak ty říkáš, je Akamaru, můj nejlepší přítel.“
„Jé, pejsek,“ začal Tobi psa drbat za ušima.
„Líbí se ti? Já jsem z klanu Inuzuka, takových je u nás spousta. Jako tihle, podívej,“ natáhl k němu koš, ve kterém se vrtělo několik malých bílých stvoření.
„Štěňátka, rozplýval se maskovaný a hned je musel všechny pohladit.
„Vem si jedno.“
„Cože?“ vyvalil Tobi oko. „Fakt?“
„No jo. Vypadáš jako slušnej chlapík, určitě máš zvířata moc rád.“ Nabízel dál.
„A jak. Arigatou, Kiba-san,“ začal se Tobi uklánět a jedno štěně si vybral.
„Budu mu říkat Fruto.“
„Trochu divný jméno, ale budiž,“ poškrábal se Kiba za uchem. „Tak pojď, Akamaru. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Měj se fajn.“ Zamával mu a odešel.
Tobi se s novým přírůstkem do jejich organizace musel hned běžet pochlubit.

***
„To si snad děláš srandu ne?“ soptil šéf když mu Tobi ukázal štěně „Další zvíře v organizaci už není povoleno!“
„Itachi-san má psa, Vy leader-sama máte papouška a Kisame-senpai má rybičky, proč já bych neměl mít jedno malé štěně?“
„Itachi potřebuje slepeckého psa, Kisame tvrdil že ty rybičky nejsou mazlíčci, ale jeho babička a děda no a já sem šéf já můžu všechno!“
„Seš si jistej Peine,“ zabručel Tobi výhružně Madarovým hlasem, načež zrzek trochu znejistěl. „Zapomínáš, kdo ti dával pít Sunar když si byl malej usmrkanej sirotek,“ dokončil maskovaný svou výhružku.
Už to vypadalo, že šéfik povolí, když tu přišla Konan.
„Ale notak Tobi, víš přece že si finančně nemůžem dovolit dalšího mazlíčka. Kakuzu by dostal zase ten svůj záchvat a museli bychom přestavovat barák.“
„Ale Tobi si přál nějaké štěnátko Konan-sama,“ a spustil záměrně slzu.
„Už sem to řekla jasně ty mrňavej zmetku, žádný další mazlíčci nebudou!!! Pojď Peine!“ rozkázala a odvedla svého partnera do pokoje. Cestou se ještě otočila:
„Jo a Tobi, ode dneška se rozhodlo, každý den budeš chodit krmit Zetsua do skleníku tím tvým Sunarem.“