Doma v listí: kapitola 26. - Led

„I... Inote...“
Ne, ne, ne, ne, ne! Tohle se mi snad jenom zdá! Inote přece... A ten druhej je... Ne! Ne! Ne! Tohle je jen špatnej sen, pořád ležim v nemocnici po souboji s Kantsuem...
„Asi máme společnost,“ uchechtl se Hidan.
Tři ninjové v křoví ztuhli.
„No tak vylezte a připojte se k nám. Zábavy je tu pro všechny!“
Setto chtěl vyrazit do útoku, ale Iwahi jej pohybem ruky zadržela. Mírně zavrtěla hlavou, položila si prst na rty a vyšla z lesního podrostu.
„Ty?!“ podivil se Inote.
„Inote... co... co se to děje?“ Iwahi ani nemusela zděšení předstírat. „Měli... měli jsme o tebe strach, když... jsi zmizel. Co se stalo?“
„Když sem ležel v tom vězení, kterýmu říkali nemocnice, našel si mě můj mistr,“ Inote ukázal na Hidana. „No a teď mě učí novým věcem.“
Iwahi se proti své vůli znovu podívala na trpící dívku. Byla jí povědomá, ale až po chvíli si vzpomněla.
„To je...“ vyděšeně se podívala na Inoteho.
„Poznalas jí? To je dobře. Takhle dopadne každej, kdo proti mně bude poštvávat moje spojence.“
Ten, před kým jsem tě přišla varovat, je člen tvýho týmu Yamanaka Inote. Je v něm zlo a jeho oči říkají, že touží po krvi.
Iwahi si s hrůzou uvědomila, že kunoichi ze Zvučné, Otokase Maruhi, měla pravdu.
„Ne... tohle...“
„Tobě snad připadá v pořádku, co udělala?!“
„Ale... vždyť nic neudělala! Měla jen strach! Tohle přece nemůžeš, Inote!“
„Že ne?“ Inote chytil Iwahi za zápěstí a silně stiskl. „Mně nikdo nebude říkat, co můžu a co ne!“
„Au, to bolí...“
„A bude tě to bolet ještě víc, až...“ v půlce věty jej přerušil silný a dobře mířený poryv větru. Byl nucen dívku pustit, aby si chránil obličej. Iwahi kousek odstoupila a po jejím boku stanul Setto.
„To se ti trochu nepovedlo, zlato,“ řekl vážně.
„A ty seš kdo, ty hajzle,“ Inote bleskurychle vytáhl dva kunaie a postavil se do střehu. Setto jeho otázku ignoroval a zamračil se.
„Nikdo, opakuju, nikdo nebude vyhrožovat mojí snoubence. Jasný?“
„Sno...“ Iwahi chtěla protestovat, ale Setto ji gestem umlčel. Okamžitě poskládal pár pečetí, před dívkou se objevil průhledný větrný štít. Inoteho zuřivý útok však nezastavil, jen zpomalil a Iwahi měla co dělat, aby se vyhnula. S mírně krvácející ránou na rameni přistála v trávě.
„Sakra,“ Setto zaklel a seknul. Inote stál vedle něj a ani se neobtěžoval vyhnout. Rány na hrudníku jako by si nevšímal a rozmáchnul se, aby znovu zaútočil na Iwahi. Setto se bez přemýšlení a jakékoli připravenosti odrazil a shodil Inoteho na zem o pár kroků dál.
„Bojuješ se mnou,“ zavrčel nenávistně.
„Ne na dlouho,“ ušklíbl se Inote.
Iwahi se namáhavě pokoušela postavit na nohy a pohledem těkala mezi dívkou připoutanou ke kameni a bojujícími. Náhle ji ochromila prudká bolest v rameni. Otočila se a spatřila Hidana, jak jí zarývá nehty do otevřené rány po Inoteho kunaii.
„Ten kluk se učí ku*va rychle,“ poznamenal, jako by se nic nedělo. „Nechci mu kazit zábavu, takže tě jen pohlídam, abys...“
Bez pořádného poskládání pečetí se Iwahi zmohla jen na vytvoření neforemného ostrého kusu železa, který nyní zabodla Hidanovi do ruky. Ten pustil její rameno a zachechtal se.
„Pokračuj, miluju tu bolest!“
Uslyšeli prasknout větvičku. Hidan se otočil. Souhi, o níž doteď neměl nejmenší tušení, mu na tváře přitiskla dlaně zářící chakrou. Než se vzpamatoval, odskočila od něj do bezpečné vzdálenosti a odtáhla s sebou Iwahi. Hidanovi zmrzl škleb na rtech a proměnil se ve výraz agónie. Z jeho hrdla vyšel neartikulovaný skřek, ninja se chytil za obličej a za příšerného kvílení se svalil do trávy.
„Miluješ bolest, jo?“ Souhi si odplivla. „Tak tos ještě asi nezažil bolení zubů.“
Rychle ošetřila Iwahino rameno, aby nekrvácelo a přelétla pohledem bojiště.
„Běž pomoct Settovi, já se postaram o to děvče.“
„Ale Inote je...“
„Inote je někdo, kdo je schopnej udělat tohle,“ Souhi ukázala na krvavý oltář. „Chceš bránit někoho takovýho? Rozhodni se sama.“
Kunoichi z Vesnice Ukryté pod Lavinou vstala a zamířila ke spoutané rudovlásce. Iwahi opět zmateně těkala pohledem od Hidana přes Souhi až k Settovi s Inotem. Setto nevypadal nejlíp. Šrámů měl po těle o trochu míň než Inote, ale i tak to bylo dost a na rozdíl od svého protivníka mu v boji překážely. Iwahi se kousla do rtu, poskládala pečetě a položila dlaně do trávy.
„Doton: Tochi Wana.“ (živel země: zemská past)
Kolem Inoteho nohou vyrostly z hlíny dva kužele a připoutaly jej na místo. Setto okamžitě využil jeho rozptýlení, prodloužil čepel svého kunaie pomocí větru a vrazil ji doprostřed Inoteho hrudi. Zběh z Listové se bezvládně svalil na zem, když se hliněné kužele rozpadly. Setto se chvíli díval na nehybné tělo, pak se otočil a zamířil k Iwahi.
„NE!“ vykřikla s pohledem upřeným na vstávajícího Inoteho.
Setto jen taktak uskočil nečekanému útoku a oči se mu rozšířily hrůzou. Zabil ho, tím si byl jistý. A i kdyby tu ránu ještě pár chvil přežil, neměl být schopen se pohybovat.
„Sis myslel, že ses mě zbavil, ty hovado?“ ušklíbl se Inote. „Já sloužim Jashinovi-sama! A sloužim mu tak dobře, že mě chrání před takovýma špínama jako seš ty!“
„Co to sakra je ten Jashin?“ mračil se Setto.
„Cha! Špína a ještě k tomu blbec!“
„Je to nějaký příšerný náboženství, kult,“ vložila se do toho Iwahi. „Moc toho nevim, ale tohle neni poprvé, co Inote...“ kousla se do rtu.
„Jenže tenkrát jsem ti zachránil krk, ty zrádná děvko!“ Inote použil Shunshin no Jutsu. Ocitl se před Iwahi a vrazil jí pěst do břicha. Potom ji dvakrát praštil do obličeje a dívka upadla. Pološílený ninja s grimasou vzteku si klekl, koleno jí opřel o břicho a začal ji mlátit, velmi nevybíravě jí u toho nadával. Snažila se bránit, ale tolik síly neměla.
„Brečíš, ty děvko? To je dobře,“ Inote bez problémů zvládal mluvení i bití zároveň. „Možná, že když začneš i prosit, zabiju tě rychle.“
„Hyoton: Ketsu Kire, Kou Saikai!“ (živel led: přetržení pout, očištění ledem)
Setto udeřil Inoteho pěstí a srazil ho na zem, pryč od Iwahi. Pak složil pečeť koně a vykřikl: „Hanare!“
Inote se sice stihl postavit na nohy, ale už nic jiného. Ze země vyrostly desítky tenkých, ledových krápníků a probodly jej.
„Si myslíš, že když mě probodneš víckát, že to něco změní?“ začal se Inote chechtat. „Jashin-sama...“ slova mu uvízla v hrdle a úsměv mu zmrzl na rtech.
„Je pryč,“ ztěžka oddechoval Setto.
„Proklínam tě, ty...“ zbavený ochrany svého boha se zmohl jen na pár nadávek, než jeho tělo zemřelo.
„Setto, co se...“ Iwahi se překulila na bok a pokoušela se posadit, jenže její zranění jí to nedovolovala. Obličej měla od krve a slz.
„Ten kult...“ Setto klečel v trávě, už byl téměř bez chakry. „Vsadil jsem na to, že ten jeho Jashin je démon. Démoni nemaj rádi led. Jsem rád, že to vyšlo... Souhi!“
Zabráni do svého boje si nevšimli, že Hidan se dokázal přizpůsobit bolesti zubů a zaútočil na Souhi, nyní ošetřující dívku, kterou sundala z oltáře. Viděli akorát konec souboje, kdy zraněná Souhi pevně chytila Hidana a rozpoutala kolem nich chakrovou bouři.
„Souhi, ne! Zemřeš!“ vykřikl Setto a chtěl se k ní rozběhnout, ale zvládl se jen plazit. Iwahi nedokázala ani to. Po chvíli Souhi i Hidan padli bezvládně k zemi. Setto na ně pár vteřin šokovaně koukal. Prohledal si kapsy, vytáhl kuličku, která vypadala jako malý rýžový knedlík, a snědl ji. Pak vstal, jako by vůbec nebyl vyčerpaný, poskládal pár pečetí a probodl Hidanův krk ledovým rampouchem. Nebyla to tak velkolepá technika jako předtím, tentokrát se pouze potřeboval ujistit, že je opravdu po něm. Bylo. Souhi odvedla dobrou práci. Věnoval jí smutný pohled a šel zkontrolovat zraněné dívky. Maruhi nebyla úplně uzdravená, ale nebezpečí jí nehrozilo. Hidan si se svým útokem dával na čas.
„Děkuju vám,“ usmála se rudovláska a otevřela již zhojenou dlaň, v níž držela malou rolničku. „Za chvíli tu budou naši, postarají se o vás.“
Setto přikývl, došel si do křoví pro odložený batoh a začal ošetřovat Iwahi. Vyčistit a ovázat rány dokázal, i když neovládal lékařská jutsu.
„Omlouvám se, děvče,“ řekl tiše.
„Za co? Au...“
„Když jsem mu řekl, že jsi moje snoubenka, doufal jsem, že se vrhne na mě a vzteky nebude schopen přemýšlet. Chtěl jsem nad nim získat výhodu. Nenapadlo mě, že půjde po tobě.“
„Nechtěla jsem, aby to takhle skončilo,“ začala znovu popotahovat. „Inote byl... a Souhi-san...“
„Inote si tohle vybral. Nebylo mu pomoci. Dřív nebo později by ho někdo zabil, ale do tý doby by napáchal hodně zlejch věcí. A Souhi... už neměla vůli žít. Proto tu udělala to, co udělala. Proto...“ Setto se zhluboka nadechl, aby zadržel slzy. „Proto byla vůbec schopná to udělat.“
„Tam u vás nevypadala, že by už nechtěla žít.“
„Dvacet let se pokoušela zachránit svého bratra. Tvoje krev byla jeho poslední šance. Před třemi dny zemřel.“
„Ne, to... to...“
„Pšššt, udělala jsi, co jsi mohla. Opatruj se,“ dokončil ošetřování a sbalil si věci. „Musim vzít Souhi domů dřív, než ta droga, co jsem si vzal, přestane působit. A taky než se tu objeví lidi ze Zvučný. Oni se o tebe postarají.“
Batoh si hodil na záda, Souhino tělo vzal opatrně do náruče a zamumlal: „Fukki no Jutsu.“