Láska a strach, čemu podlehnu? část 5.- Rozhodnutí

První ranní paprsky pronikly na povrch a světlo se třpytivě odráželo od hladiny vody. Jedna zatoulaná kapka rosy spadla na dívčinu hebkou bledou tvář. Hinata se probudila. Byla v náruči svého milovaného Naruta. Chlapec ještě tvrdě spal.
Její oči směřovaly jen a jen na ten uklidňující pohled na něj.
„Je tak roztomilý, když spí,“ pomyslela si.
Lehce se otočila. Jeden nešikovný pramínek jejích krásných dlouhých tmavých vlasů, omylem trochu pošimral po Narutově tváři. Probudil se a uviděl svou dívku, jak mu hledí přímo do očí.
„Už jsi vzhůru, ospalče?“ řekla Hin.
„Kde to jsme? Snad ne pořád na ostrově…“ zeptal se chlapec.
„Usnuli jsme tu, všichni už odešli,“odpověděla.
„Naruto, to byly moje nejkrásnější narozeniny, moc ti děkuji,“
Hinata se k Narutovi přiklonila a dala mu ten nejvášnivější polibek. Chlapec tomu něžného činu zcela podlehnul. Dívka stále a stále pokračovala, jako kdyby chtěla zajít o trošinku dál. Knoflíček po knoflíčku mu rozepnula košili a zajela svýma rukama k jeho krku. Sedla si na jeho břicho a její dlouhé vlasy zakryly Narutův obličej. Bylo zcela jasné, že z toho byl celý vzrušený.
Nevnímali nic kolem sebe, jako kdyby byli v jiném světě, do té doby, až se její přívěšek nedotkl jeho teplé hrudi. Trošku zastudil, pošimral.
„Heh…heh… Hinato, to lechtá,“ozvalo se.
„C-co? Děje se něco, je něco špatně?“ řekne Hin.
„Ne nic, jen mě tvůj motýlek trochu pošimral,“odpověděl.
„Motýlek?“ Dívka si začala svůj klenot prohlížet.
„Líbí se ti?“zeptá se Naruto.
„Ani nevíš, jak moc. Budu ho hlídat, jako oko v hlavě.“ Ujistila chlapce.
Naruto nečekaně převrátil Hinatu na záda.
„Dneska jsi nějaká divoká,“řekl.
Dívka se trošku začervenala. Je pravda, že od chvíle co chodí s Narutem, se už ničeho nebojí, ani jednou za tu dobu neomdlela.
Hinata se zvedla a oklepala si svoje nové šaty od Sakury a Ino.
„Moc ti sluší. Měl bych spíše říct, že jsem tě ještě neviděl tak krásnou.“
„Díky. Teď už budu vědět na koho se obrátit, až si budu vybírat oblečení.“
Naruto se zvedl a začal se protahovat.
„Nepůjdeme už domů? Aby si pak tvoje rodiče nedělali starosti.“
„To je pravda. Ani nevím, jestli o té oslavě vůbec věděli“
A šťastný páreček kráčí cestou domů.

V tu dobu v tajemné jeskyni, v místě, kde se nedávno usadili Akatsuki…
„Sanabi! Chci, abys tu osobu přivedla ke mně,“přikáže černovlasý chlapec.
„Sasuke, chceš to opravdu dělat?“ zeptá se neznámá dívka s nespokojeným hlasem.
„Chci Sanabi, jestli to nechceš udělat, tak řeknu Karin… ta to určitě s pohodou vezme,“odpoví chlapec s chladným výrazem v obličeji.
Dívka nakonec souhlasila.
„A ty! Co na mě tak blbě zíráš!“ Sasuke se otočil k osobě, která si říká Tobi.
„Dal jsem ti slovo, že ti nechám devítiocasou lišku na tobě. Jsem překvapen, že chceš tímhle způsobem poštvat Naruta. Ale líbí se mi to. A ještě k tomu jim předvedeš naši novou členku. Sanabi má neobyčejné schopnosti, které jen tak nepotkáš. Ani Tsunade by to nedokázala vyléčit, no těším se… bude to hodně zábavné,“řekl maskovaný muž.

O několik dní později…

Z koupelny bylo slyšet tekoucí voda. Hinata se svlékla a uložila se do horké vody plné voňavé pěny.
Na chvilku se potopila, aby si namočila své husté tmavé vlasy. Prameny vody jí tekly po obličeji. Hinata se stočila do klubíčka a v hlavě se jí začaly vybavovat vzpomínky na společné chvíle s Narutem. Na dobu, kdy Naruta uviděla poprvé, když byla malá. Na společné mise. Na první vyznání lásky po tak dlouhé době. A nakonec na své pohádkové narozeniny.
Jsem na už připravená? Je to ta pravá chvíle? Co když to pokazím? Otázky se jí točily pořád dokola.
„To bude pohodě, vždyť ho miluješ a on tebe taky… tak žádný strach,“ujišťovala se sama sebe.
Vypadala docela nesvá a nervózně. Není divu, dnes mají své výročí a Hinata už asi tuší, co se bude dít.

U Naruta doma…
„Sakra, kde je?“ Na zemi se válelo všelijaké oblečení. Naruto prohledával skříň, aby našel svou oblíbenou košili. Košili, kterou Narutovi dala Hinata, když měli první výročí.
„Aááá… tady je!“ Začal si pečlivě prohlížet oděv.
„Potřebuje vyžehlit… kde je žehlička?“ Prohledával celý byt, aby jí našel. Až po chvilce mu docvaklo, že si nikdy nežehlil oblečení, natož mít žehličku doma. Pak ho něco napadlo…
„Aáá, Sakura! Ta mi jí vyžehlí!“ rychle se obul a vyrazil k Sakuře.

Hinata po hodině vyšla z koupelny. V ruce měla hřeben a rozčesávala si vlasy. Po chvilce si uvědomila, že nemá ani tušení, co si vezme na sebe. Oblékla se do všedního oblečení a vyrazila pro radu.
Zazvonila u domu Sakury.
„Co ještě chceš, ty otraváku!!!“ ozvalo se z horního patra.
Hinata se toho křiku příšerně lekla. Bylo to vůbec na ní, přemýšlela. Dveře se otevřely a rozzuřená dívka zařvala na svou přítelkyni
„Řekla jsem, vypadni!!!“
Hinata se zděšeně podívala na Sakuru.
„Jé…ehm…to jsi ty Hinato. Promiň, to nebylo na tebe!“ Růžovláska se mohla hambou propadnout. Začala se příšerně řechtat.
„Na koho to prosím tě bylo?“ zeptala se tmavovláska.
„Ále, to ten tvůj Naruto tu byl…“odpoví.
„Naruto tu byl? A co chtěl?“
„Chtěl vyžehlit košili.“
„A vyžehlila jsi mu ji, nebo kvůli čemu tě tak naštval?“
„Jo, vyžehlila… jen měl takovou blbou otázku, proto jsem mu jednu flákla,“ vysvětluje Sakura.
„Otázku? A jakou?“ zvídá Hinata.
Sakura se z ničeho nic začala příšerně červenat. „No… ehh… jak to říct, ptal se, co má dělat při tamtom“
„Cože? To jako fakt? To se tě ptal přímo?“ Hinata tomu nějak nechtěla uvěřit, že má taky starosti? A taky už bylo zcela jasné, že se to dneska stane.
„A co jsi mu řekla?“
„No, řekla jsem, ať jde do háje. Že se má spíše ptát kluků, než mě. Vždyť ho znáš, takový pako,“
řekla Sakura „Jako kdybych já byla kluk.“
Hinata si pak uvědomila, že taky neví co při svém poprvé má dělat.
„Sakuro?“
„Co je?“
„Co tedy mám dělat při tamtom?“
Růžovláska se ještě více rozzuřila. Vyhnala svou kamarádku z domu a zabuchla za sebou dveře.
„Běžte všichni do háje, jak to mám asi vědět!“zařvala a vyhodila z okna pytel s oblečením.
„Chudák Sakura, pořád se honí za Sasukem a vůbec nemyslí na sebe.
Měla by si někoho najít.“pomyslela si. Uchopila igelitku a kráčela rychle domů.

Zatímco v bytě Naruta se dělo věcí…
Naruto toho měl tolik na práci, že si musel přivolat několik svých klonů. Poprosil je o pomoc a začal jim všem přikazovat…
„Ty Naruto! Uklidíš to poházené oblečení, druhej umyje nádobí, třetí půjde nakoupit a ty poslední vytřeš podlahu…tak do práce. Já se zatím podívám po nějaké kytce a udělám večeři,“řekl chlapec.
„Jasně!!! Chlapi, jdem na to!“ s nadšením ohlásili klony.
Naruto se ještě stavil u krámku s květinářstvím. Podkal tam Ino.
„Ahoj Naruto, jako vždy pro Hinatu?“pozdravila.
„Jo, akorát dneska máme výročí, tak něco hodně výjimečného bych chtěl.“
„Tak máme tu krásné rozkvetlé růže, nebo levandule, jaký chceš?“
„Tak ty růže a prosím nějak hezky ozdob,“poprosí chlapec.
Po chvilce se Naruto vrátil do svého bytu a docela ho překvapilo, že je všechno pěkně uklizeno. Jen ho trochu trápilo, kam se poděli jeho klony. Šel do kuchyni a byl zcela šokován, když uviděl skupinku blonďatých, jak si pomáhají při vaření. Bylo téměř všechno doděláno, jen stačilo servírovat.
„Co to má bejt? Vždyť jsem vám nic neřekl o vaření…“ řekne s údivem.
„No víš, neřekl,“ozval se první.
„Ale tvoje podvědomí na to tak hodně myslelo, že jsme to chtěli udělat,“ přidal se druhý.
„Taky, že jsme všichni jedna stejná osoba. Máme stejné myšlenky… nezapomínej,“ řekl nakonec třetí.
„Tak to bych vám měl být za to vše moc vděčný ne? Díky moc za pomoc. Ani nevíte, jak jste mi pomohli.“ Poděkoval svým klonům a všechny nakonec odvolal.
Už se setmělo, do setkání zbývalo jen pár minut. Hinata udýchaně běžela k Narutovi. Bála se, že dorazí pozdě. Před dveřmi se zastavila a snažila se popadnout dech. Už chtěla zazvonit. Ale Naruto se šel naneštěstí podívat, jestli už jde. Otevřel dveře a uviděl svou dívku, jak stojí u dveří celá udýchaná.
„Hinato! Ty už jsi tu? Proč jsi nezazvonila? Tys běžela?“zeptal se chlapec.
„Promiň, chtěla jsem přijít včas. Už jsem chtěla zazvonit, ale musela jsem ještě popadnout dech.“
Naruto se na ní podíval a úplně žasl. Měla na sobě krásně rudé šaty po kolena. V lesklých dlouhých tmavých vlasech byla připnutá růže s roztomilou mašlí. A na očních víčkách měla jemně černé stíny, rty s růžovým nádechem a na krku svůj přívěšek s třpytícím se motýlkem.
„Vypadáš… nádherně, překrásně“řekl. Hinata se trošku zečervenala. Byla tak roztomilá.
„Díky, ty taky,“odpověděla.
Naruto pozval Hinatu dovnitř a posadil jí ke stolu se svíčkami a růžemi. Přinesl skleničky a láhev šampaňského, otevřel jí a nalil do skleniček.
Oba si ťukli a trochu si lokli.
„Na naše výročí,“řekl Naruto.
„Na to, že jsme spolu vydrželi dva roky,“dodala Hin.
Chlapec se zvedl a přinesl večeři…
Po chvilce…
„A pamatuješ na tu příhodu, když jsi řekl, že jsi v noci viděl u vodopádu nějakou dívku? A, že tam tančila a hrála si s vodou?“řekla Hin.
„Jo pamatuju, nikdy jsem nezjistil, kdo to byl. Ty snad víš?“ zeptá se Naru.
Hinata se usmála a podívala se na něj.
„Ne, to ne… snad mi nechceš říct, že jsi to byla ty?“
Hinata přikývne a začne se ještě více smát.
„Tak už tehdy jo?“
„Co jako?“
„Jsem se do tebe zabouchl, ale nevěděl jsem to. Už tehdy jsem to mohl zjistit, ale nevyšlo to.“
„No mě to ani nemrzí, že jsme spolu začali chodit až teď,“řekne dívka.
Naruto se podíval na Hinatu, ale z nějakého důvodu se nemohl od jejích očí odtrhnout. Srdce mu začalo tlouct čím dál tím rychleji.
„Je už čas?“říkal si v duchu.
Začali se k sobě přibližovat. Naruto pohladil svou dívku po tváři a dal jí jemný polibek na její ústa. Rukama zajela do chlapcových vlasů. Líbali se čím dál tím vášnivěji. Hinata pomalu a nenápadně už rozepínala Narutovu košili, knoflík po knoflíčku.
„Počkej, Hinato… vážně to chceš?“zeptá se chlapec. Hinata nevinně přikývla
„Chci, chci tě moc“
Chlapec vzal dívku do náruče a položil jí na postel. Svlékl si košili a Hinatě opatrně sundal růži z vlasů. Dívka přiložila jeho pravou ruku na svá záda, jako kdyby chtěla, aby jí rozepnul šaty. Naruto pomalinku rozepínal zip. Hinata se otočila k chlapcovi a začala ho líbat od krku. Zatímco se Naruto pokoušel nenápadně sundávat kalhoty. Nějak se mu nepodařilo rozepnout poklopec.
Hinata se začala smát.
„Počkej, pomůžu ti,“nabídla.
Dál už si můžete představit podle své fantasie…