Neztrácet naději ! 2

Hinata nakonec zvedla hlavu a podívala se před sebe. No koho neviděla. Živé a zdravé. Stáli před ní Sasuke a Sakura.
„Blééé.“ Pomyslel si Naruto, když je před sebou viděl, jak se drží za ruce a jsou u sebe tak blízko jak jen to jde.
„Ahoj.“ Pozdravili Sasuke a Sakura jednohlasně.
„Ahoj.“ Řekla Hinata nadšeně a Naruto samozřejmě jen znechuceně pokývl hlavou.
„Tak jste to zvládli.“ Řekl pobaveně Sasuke.
„Jo zvládli jsme to levou zadní!“ Řekl rozhořčeně a vychloubačně Naruto.
„Co vám říkal Kazekage?“ Ptala se Sakura, aby se jen počátek roztržky mezi Sasukem a Narutem nezvrhl v něco horšího.
„Nic moc. Jen něco málo o těch svitcích, a že tu máme pár dní zůstat.“ Řekla Hinata.
„Takže v podstatě to samé co nám.“ Řekl znuděně Sasuke.
„Jo, a abych nezapomněla. Kazekage nám dal pokyny ohledně ubytování a za to že tu jsou jen dva volné pokoje tak za to se omlouvá.“ Oznámila jim Sakura.
„Takže budu já se Sasukem a Hinata se Sakurou?“
„A nezbláznil ses Naruto?“ Říkal výsměšně Sasuke.
„To víš, že ty budeš s Hinatou a já se Sakurou. Jak tě mohlo napadnout, že bych s tebou spal v jedné místnosti a ještě navíc že bych opustil Sakuru.“ Vyvalil ze sebe Sasuke. Naruto se po tomhle projevu zmohl na pouhé „Áha.“
Hinata zrudla jak rajče když zjistila, že by měla být na jednom pokoji s Narutem. Dokonce se jí už zatmívalo před očima, ale překonala to. Už musela být statečná. Nemohla být jako ta stará Hinata co pořád omdlívala a, nebo brečela.
„Tak mi půjdeme.“ Řekl Sasuke a dal Sakuře vroucný polibek. Naruto a Hinata si jen vyměnili pohledy a oba tušili, co bude po tomhle polibku následovat. Sasuke a Sakura už byli z dohledu a Naruto a Hinata se každý vydali svou cestou.
Byl večer a Naruto se pořád procházel po písečné, ale padla na něj únava a šel tedy do pokoje. Když tam vešel, uviděl Hinatu, jak roztomile spí. Opravdu mu to přišlo roztomilé. A nedonutil se od Hinaty odvrátit. Při tom si všiml, že Hinata má na sobě jen lehkou noční košilku, která byla kupodivu dost krátká a Hinatě přesně přiléhala na tělo. Taky nebyla skoro přikrytá a Naruto ani si neuvědomující, co dělá, jí přikryl lehkou přikrývkou. Nakonec se od Hinaty odtrhl a šel si dát sprchu. Jak se vrátil, okamžitě si lehl do postele a přemýšlel nad tím co cítí k Hinatě.
Z ničeho nic se Naruto vzbudil. Zjistil, že je asi kolem půlnoci. Rozhlédl se po pokoji a zjistil, že Hinata není ve své posteli. Seděla před otevřenými balkonovými dveřmi a foukal na ni teplý letní vánek. Naruto k ní pomalu přistoupil a sedl si jakoby za ní. Dýchal jí na krk. Hinatin dech i tep se zrychloval. Podívala se za sebe a dívala se Narutovi do očí, stejně jako on jí. Naruto také cítil její dech na své tváři. Cítil, že Hinata v něm vzbuzuje silnou touhu. Dokázal by do těch očí hledět celou věčnost. Najednou pocítil nutkání se Hinaty dotknou a hladit ji po vlasech a líbat ty nádherné rty ale něco mu v tom bránilo. Obličeji byli u sebe tak blízko jak by to Hinata nikdy nečekala. Chtěla, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Dokázaly by tu jen sedět a dívat se do těch krásných modrých očí celou věčnost. A najednou se oba dva zároveň probudili, každý ve své posteli. Nedali si navzájem najevo, že jsou vzhůru, ale tak nějak to vycítili. Ani jeden z nich už dorána neusnul. Oba museli přemýšlet nad tím snem.
Na druhý den si jeden druhého divně prohlíželi. Samozřejmě nenápadně. Obou dvou byla tato napjatá atmosféra nepříjemná. Ještě před obědem přišli Sasuke a Sakura s tím, že Tsunade poslala další dopis.
„A co se v něm píše?“ Ptal se Naruto.
„Tsunade chce, aby, jste se ty, a Hinata dostavili zpět do Listové.
„A proč?“ Ptala se Hinata.
„Už chce mít svitky v bezpečí v Konoze, prý jí to čekání znervózňuje.“ Říkala Sakura.
„Tak dobře. Ani mi nebude vadit už být doma.“ Rozplývala se Hinata nad myšlenkou, že už tu nebude muset být, a že už nebude muset být v blízkosti Gaary.
„Jo mě taky ne ale co vy? Zůstáváte tady nebo jdete taky?“ Ptal se Naruto.
„Ne. My zůstáváme. Ještě zhruba 10 dní. Možná že i víc.“ Řekl spěšně Sasuke.
„Jo a Sasuke? Můžu si s tebou ještě o něčem promluvit?“
„Jo ale jen na chvíli.“
„Jo jo jasný.“
Sasuke a Naruto popošli o pár uliček dál až si byl Naruto úplně jistý že tento rozhovor nikdo neuslyší.
„Tak co je?“ Ptal se otráveně Sasuke.
„No zdál se mi sen. Dnes v noci.“ Začal Naruto. Sasuke ztuhl a znervózněl. Začalo mu být ještě větší horko než mu v písečné bývalo.
„A co jako?“ Řekl Sasuke. „Sny se zdají každýmu.“
„Jo to jo ale tenhle byl až moc živej, vážně jsem myslel, že jsem vzhůru a že se to opravdu stalo.“ Vhrkl ze sebe Naruto.
„Ale nestalo ne?“ Řekl tím „svým“ tónem Sasuke.
„Ne nestalo. Máš pravdu, ale bylo to neuvěřitelný. Jakoby se ve mně něco zlomilo ale v tom snu a jakoby se ve mně něco zlomilo i ve skutečnosti. Moc to nechápu. Přijde mi to divný, protože, když jsem se z toho snu probudil tak Hinata byla taky vzhůru.“
„To byla určitě jen shoda náhod. A navíc mě se taky zdávají dost živý sny. Pojď, už půjdeme za holkama. Budete už muset jít.“ Snažil se Sasuke odlákat pozornost od předchozího rozhovoru. A povedlo se. Vydali se zpět.
Mezitím u Hinaty a Sakury.