Láska, která neměla být naplněna

Láska, která neměla být naplněna

Mladý, sedmnáctiletý kazekage seděl za stolem ve své kanceláři a pročítal si nějaké listiny. Po chvíli se podíval ven z okna, kde svítilo slunce a vál slabý větřík. Zatoužil jít ven, vždyť v kanceláři tráví celý den.
Nic se nestane, když si na chvíli odpočinu. Pomyslel si.
Nechal písemnosti tak jak je měl rozdělané, aby věděl, kde skončil a vyšel ven.
Cestou potkával rozesmáté děti, které na něho mávaly a dospělé, kteří ho už z dálky zdravili. Byl hrdý, že je kazekage. V zamyšlení ani nepostřehl, že proti němu jde dívka, která také zřejmě přemýšlela, takže se stalo, co se stát muselo. A to, že se srazili. Gaara se vzpamatoval jako první.
„Odpusť, neviděl jsem tě. Počkej, pomohu ti.“
Podal ji ruku a pomohl vstát, dívka se na něho zahleděla. V tu chvíli si Gaara všiml jejích pronikavých očí.
„Nic se nestalo, kazekage-sama.“ A ostýchavě se na něj usmála.
„Ty víš, kdo jsem?“
„Ano, tetička mi o vás mnohé vyprávěla.“
„Tetička?“
„Ano, jsem zde pouze na návštěvě, pocházím ze Skryté Kamenné z klanu Yoshomito.“
„Jistě, ten klan znám, mnoho jsem o něm slyšel. A jaké je tvé jméno?“
„Jmenuji se Miyu.“
„Těší mě, já se jmenuji Gaara. A jak dlouho budeš ještě v Suně?“
„Ještě týden.“
„A nechtěla by ses semnou zítra projít po vesnici? Celý den jsem zavřený ve své kanceláři a pracuji, tak mě napadlo….“ Nestačil doříct, protože ho přerušila.
„Ale jistě, moc ráda.“
„Tak tedy zítra.“
Rozloučili se a každý se vydal opačným směrem.

Celý týden se spolu scházeli a uteklo jim to jako voda. Nemohli uvěřit, že nastal den, kdy se měli rozloučit. Gaara byl velmi smutný, protože Miyu se stala jeho přítelkyní a za ten týden si uvědomil, že ji má moc rád a proto se rozhodl, že ji prozradí své city k ní.
„Miyu, za ten čas co jsme se scházeli mi došlo, že tě mám moc rád.“
Miyu chvíli mlčela, ale potom promluvila.
„Gaaro já tě mám také ráda, ale zítra odcházím.“
„Já vím, tak mě napadlo, že bych ti dal tenhle dárek.“
Ukázal bledě modrou stužku, na které byl znak Písečné a zavázal ji kolem jejího krku.
„Děkuji ti.“
Objala ho a utekla. Gaara ještě chvilku stál na místě a přemýšlel, co udělal špatně, ale po chvíli také odešel.

Druhý den ráno někdo zaklepal na dveře od Gaarovi kanceláře.
„Vstupte,“ řekl Gaara.
Dovnitř vešla mladá žena.
„Dobrý den, kazekage-sama. Nesu vám dopis od Miyu, přála si, abych vám ho předala po jejím odchodu.“
„Děkuji.“
Žena se poklonila a odešla. Gaara si tedy začal číst dopis.

Milý Gaaro,

prosím odpusť mi, že jsem včera utekla. Také tě mám moc ráda, ale nemohli bychom zůstat spolu, protože jsem zaslíbena jinému. Až dovrším dvaceti let života, což bude za čtyři roky, musím se provdat za muže, kterého mi vybral otec.
Změnit to bohužel nejde.
Nezlob se, nechtěla jsem tě ranit. Raději na mě zapomeň.

Miyu

Gaara tomu nemohl uvěřit, ale nakonec se s tím snažil smířit.

O čtyři roky později:

I po tak dlouhé době na ni nemohl stále zapomenout a neustále se tím trápil. Nakonec se rozhodl, že se vydá za Miyu do Kamenné a požádá jejího otce o její ruku. I Temari s Kankurem mu radili, aby se za ní vydal, nemohli se na něho už dál dívat, jak je nešťastný.
Doufal jen, že ještě není pozdě.

O čtyři dny později Gaara konečně došel do Skryté Kamenné a ihned se ptal strážců, kde najde klan Yoshomito. Jeden ze strážců ho zavedl k sídlu klanu.
U sídla Gaara potkal Miyu, ihned ji poznal, sice se z ní stala dospělá žena, ale její oči zůstaly stejné.
„Miyu, jsem šťastný, že jsem tě našel.“
„Gaaro.“
Vykřikla a běžela k němu, on ji radostí sevřel v náručí.
„Nemohl jsem na tebe zapomenout.“
„Já také ne, ale bála jsem se, že mě nenávidíš.“
Všiml si, že stále nosí na krku jeho dárek.
„Chtěl bych požádat tvého otce o tvou ruku.“
„Ale…
„Neboj se, dopadne to určitě dobře. Prosím zaveď mě za ním.“
Přikývla a zavedla ho do sídla. Zastavila se přede dveřmi, zaklepala a oba vstoupili dovnitř.
„Otče, toto je kazekage Písečné vesnice.“
„Kazekage-sama, co vás k nám přivádí?“
„Chtěl bych vás požádat o ruku vaší dcery.“
„Ale Miyu je již zasnoubena se synem vůdce klanu Navahashi.“
„Já vím, ale já vaši dceru miluji a ….“
„Co se to zde děje?“
Znenadání je vyrušila matka Miyu.
„Přišel kazekage-sama a žádá mě o ruku Miyu. Tak se mu snažím vysvětlit, že je zasnoubena.“
Paní Yoshomito se podívala na Gaaru a potom na Miyu.
„A vy ji milujete?“
„Ano, paní.“
„A ty Miyu, také ho miluješ?“
„Ano, matko.“
„Drahý, přece nemůžeš odmítnout žádost kazekageho.“
„Jistě, že nemohu. Ale jak tedy vyřešíme ten sňatek?“
„Vždyť máme ještě jednu dceru, sice je druhorozená, ale snad to nebude takový problém.“
„Pravda, ihned napíšu dopis do Mlžné.“
„Děkuji vám,“ řekl Gaara a navzájem se s Miyu objali.

O měsíc později se vzali a byli moc šťastní, že mohli být s tím koho milují.

Konec