Naruto - Ultimativní zbraň 28

„Jsi silný, to se musí nechat, ale my tvé pohyby uvidíme. Nedokážeš zasáhnout už ani jednoho z nás.“ řekla jedna ze sfér a Yorochi si je prohlédnul.
„Ještě uvidíme.“ pronesl Yorochi, rozmáchl se a hodil směrem k Peinovi kouli zformovanou z Fuuton Chakry, která divoce rotovala.
Fuuton Chakra během letu vzplála a proti ní se postavila jedna ze sfér, Gakidō. Když ta střela byla u oné sféry, tak ji sféra začala pohlcovat.
Už se zdálo, že Gakidō pohltila celou tu kouli, ale uvnitř té Chakry se skrývala kovová kulička, kterou Gakidō nemohla pohltit, protože to nebylo Ninjutsu, ale ´obyčejná vržená zbraň´.
Kulička zasáhla sféru Gakidō, ale díky tomu, že ji Yorochi hodil plnou silou a ještě ji podpořil Fuuton a Katon Chakrou, měla kulička obrovskou hybnou energii a navíc byla rozžhavená, takže proletěla skrz tu sféru.
Tělo sféry následně dopadlo na zem, protože se Yorochi trefil přímo do hlavy, což bylo účelem.
„Zajímavý tah.“ řekla jiná ze sfér a další sféře, Shuradō, se otevřela ruka a dotyčná sféra vystřelila po Yorochim několik raket.
Yorochi zůstal stát na místě a rakety ho zasáhly s ohlušujícím výbuchem. Když se rozplynul kouř z výbuchu, tak Yorochi stál pořád na stejném místě a akorát si sklepával prach z ramene.
„Slušný pokus. Ale zkus to jinak.“ poznamenal Yorochi a rozběhl se proti Peinům.
Jedna ze sfér pomocí nějakého štítu, nebo pole odhodila Yorochiho asi sto metrů, ale Yorochimu se nic nestalo, jen dopadl na nohy.
Hned na to jiná sféra přivolala zvláštního, obřího, dvouhlavého psa, s Rinneganem v očích, černými piercingy a křídly.
„Tak ty takhle? No dobře, Kuchiyose no Jutsu!“ zařval Yorochi, kousnul se do palce levé ruky, složil pečetě a udeřil levou rukou do země.
Poté se tam objevilo velké množství kouře. Dvouhlavý pes skočil do toho kouře a za minutku bylo slyšet jeho kňučení.
Když se oblak rozplynul, tak Yorochi stál na vršku hlavy gigantického hnědého medvěda, který stál na zadních a v jedné tlapě svíral toho psa za oba krky.
„Uh… to je hodně dlouhá doba, co jsme se naposledy viděli. Jak se daří Makikumovi?“ zeptal se ten medvěd hlubokým hlasem.
„No, nemůže si stěžovat. Jo, a jsou to jen dva roky, Kumatsuyoi.“ odpověděl Yorochi a medvěd mrštil tím dvouhlavým psem o zem a zašlápl ho svou zadní pravou tlapou.
„Z jakého důvodu jsem se zde ocitl?“ zeptal se Kumatsuyoi a Yorochi ukázal na jednu ze sfér, tu, která přivolala toho psa.
„Tenhle přivolává obří podivná zvířata a já si řekl, že ty bys byl nejlepší na tuto prácičku.“ řekl Yorochi a seskočil z Kumatsuyoia na zem.
„Jasně, postarám se o ně.“ přikývl Kumatsuyoi a zvedl zadní pravou tlapu.
„Jo, a dej si bacha. Ten pes se umí rozdělit, takže jediná cesta, jak nad ním zvítězit je, poslat ho zpět, odkud přišel.“ řekl Yorochi, když Kumatsuyoi chytil toho psa a mrštil s ním vedle sebe do země.
Yorochi se následně rozběhl zpátky ke sférám a za běhu se znovu kousnul do palce a opět začal skládat pečetě.
Sepnul následně ruce a okolo něj se objevil dým. Když se ten kouř rozplynul, tak Yorochi stál za jedním stromem, aby nebyl tolik vidět a u něj bylo sedm ninja koček.
„Kdo to sakra… Á Yorochi, copak potřebuješ?“ zeptala se jedna z ninja koček.
„Bojuji proti někomu, kdo umí přivolat hodně prapodivných zvířat, a od vás sedmi potřebuji, abyste tu byli, když přivolá takového obřího chameleona. O něj se musíte postarat. Jděte se zatím zamaskovat.“ odpověděl hodně rychle Yorochi a vyrazil zpoza toho stromu.
Sféra Chikushödö vyvolala hned dvě další zvířata, obrovského býka a obří stonožku. Ty dvě zvířata se hned vyřítila na Yorochiho, který vyskočil a přistál na hlavě toho býka.
Býk se začal zmítat a tak ho Yorochi uklidnil pořádnou ránou do hlavy, že se z toho to obří zvíře složilo.
V tomto souboji Peinových šesti sfér a Yorochiho měl Yorochi hodně navrch, protože byl stejně mocný jako ty sféry, možná mocnější, ale byl pořád jen jednou osobou.
Na Yorochiho zaútočila okamžitě ta stonožka, ale Yorochi ji zachytil za kusadla a šlehnul s ní jako s bičem do místa, kde stály sféry.
Sféry odskočily do různých směrů a Yorochi se zaměřil právě na sféru Chikushōdō.
Ta se snažila přivolat další zvíře, ale Yorochi se k ní dostal extrémně rychle a se svou katanou z ní nadělal několik menších, takže zbývaly čtyři sféry.
A jedna zrovna po něm vystřelila opět nějaké rakety a hlavně jednu velkou. Ty však explodovaly ještě před tím, než se dostaly k Yorochimu, protože obsahovaly kov, který Yorochi ovládl pomocí své kekkei genkai a zničil je.
Stejné sféře, Shuradō, se náhle objevily dvě tváře po stranách a sundala si plášť. Pod ním teď měla ta sféra šest rukou a z každé jí vyjel nějaký černý bodec, který nápadně připomínal ty černé piercingy.
Potom sféra Tendō napřáhla ruku k Yorochimu a pomocí nějakého gravitačního pole začala Yorochiho přitahovat k sobě, což nebyl zrovna lehký úkol. Yorochi stál na místě a smál se, zatímco půda pod ním začala praskat.
Náhle se Yorochi pohnul lehce dopředu a pak se doslova rozletěl směrem k Tendō, před kterou se objevila Shuradō.
Yorochi se už nemohl nijak vyhnout a místo toho začal skládat pečetě, když ho probodlo všech šest tyčí, co svírala ve svých rukách Shuradō.
Sféra Shuradō hodila Yorochiho na zem i s těmi bodci v těle a Tendō k Yorochimu přistoupila.
„Vidíš, nade mnou nemůže nikdo jako ty zvítězit.“ řekla Tendō a probodla Yorochimu srdce.
Yorochi sebou ještě párkrát cuknul, než se přestal hýbat a zdálo se, že je mrtvý. Avšak, Yorochiho přivolaná zvířata nemizela.
Sféra Jigokudō popadla těla dvou mrtvých sfér a zbylé čtyři se pomalu vraceli zpět do vesnice, když něco zaslechly.
„No, kdo říká, že jsem skončil?“ pronesl Yorochi, který se zvedl, i když měl být mrtvý.
Peinové se zastavili a zírali na Yorochiho jako na přízrak minulosti. Yorochi ze sebe postupně vytáhl všech sedm bodců, ale místo ran a krve se jen objevilo jakési světlo, které zacelilo ty rány, jako by ani nebyl zraněný.
„Nemožné. Jsi snad uctivač Jashina?“ zeptala se sféra Tendō a Yorochi zakroutil hlavou.
„Můj první mistr byl Orochimaru. A určitě dobře víš, že on je posedlý nesmrtelností, aby docílil toho, že se naučí všechny techniky světa. Leccos jsem od něj pochytil a hlavně posedlost po silných technikách. A tak jsem dosáhl téhle té techniky. A nyní. Kaze Genshikaen.“ odpověděl Yorochi a v ruce se mu zformovala technika Genshikaenu, ale byla nějaká silnější a větší.
Hlína okolo Yorochiho začala vysychat takovou rychlostí, že praskala a zapalovala stromy a rostliny zespoda.
Yorochi se následně rozpřáhl a hodil ten plamen po sféře Jigokudō. Plamen najednou zmizel za letu a vytratil se kamsi pryč.
Sféry se rozhlížely po okolí, když sféra Jigokudō shořela na popel a zůstaly z ní jen ty piercingy.
„Kaze Genshikaen je ohnivé jutsu, které se po hození rozplyne na horký vzduch a tím i sílí, protože Fuuton posiluje Katon. Hned na to se Kaze Genshikaen opět sjednotí do původní formy před svým cílem, který spálí na prach.“ vysvětlil Yorochi a rozběhl se ke sféře Ningendō.
Než stačila jakákoliv sféra něco udělat, tak Ningendō byla nabodnuta na větvi nejbližšího stromu.
Pein se znovu pokusil přitáhnout Yorochiho a opět to udělal se sférami Tendō a Shuradō.
Yorochi však stál na místě, jen jeho oblečení lehce vlálo ve vzduchu. Pein si zničehonic všiml jedné věci a to, že Yorochi vytváří na své kůži hřeby z kovu, které okamžitě poslal ke zbylým dvěma sférám.
Tendō tedy obrátila směr a snažila se s hřeby Yorochiho zasáhnout. Už se zdálo, že to Yorochi znovu schytal, když se ukázalo, že využil Kawamiri a nahradil sebe sférou Shuradō, která po zásahu hřeby se rozpadla na několik částí.
Yorochi stál naproti poslední sféře, Tendō, která oddychovala, protože ji ovládání gravitace příliš vyčerpalo. Vyčerpalo ji to natolik, že si Tendō nevšimla, že se k ní po zemi blíž nějaký kov ovládaný Yorochim.
A když si toho přece jen všimla, tak už bylo pozdě a Yorochi tu sféru kompletně spoutal, takže z ní byla vidět jen hlava, protože zbytek těla byl v tom kovu.
„Ani se nesnaž, protože ten kov je mým výtvorem. Uzavírá tvou Chakru v tobě a zabraňuje ti ji užít.“ řekl Yorochi, když uviděl, že se Pein, přesněji Tendō, snaží jakkoliv z toho dostat.
„Tak jsi vyhrál, ale věř, že se vrátím se svou silou zpátky a příště už to nebude takovéhle. Příště vyhraju. A teď, znič tohle tělo, jestli se ti uleví.“ pronesl chladně Pein a Yorochi se zasmál.
„Nemám k tomu nyní žádný důvod. Naopak, mám dva důvody, abych tohle tělo nechal v celku. Potřebuji, abys uslyšel moji zprávu a mohl ji předat adresátovi.“ odpověděl Yorochi a Pein se na něj podíval pohledem, který naznačoval, že Yorochimu nevěří.
„Nemám, komu bych cokoliv vyřídil. Jenom tu ztrácíš čas. A ninjové z Dešťové tě objeví a zabijou.“ odpověděl s nezájmem Pein a Yorochi k němu přišel a pohlédl se mu přímo do očí, tak pronikavě, že by nešlo mu lhát.
„Za prvé, když jsi mě neporazil ty, tak oni nemají šanci. A za druhé, je tu jedna osoba, které můžeš něco vyřídit. Někdo, kdo stojí ve stínu. Někdo, kdo je za oponou a řídí představení. Určitě víš, o kom mluvím.“ pronesl Yorochi, ale Pein dělal, že nic neví.
„Nikdo jiný není. To já jsem šéf Akatsuki.“ odsekl Pein, ale Yorochi sklopil zrak a poté nasadil ještě upřenější pohled.
„Myslíš si, že jsi bůh, ale jsi jen jeden z jeho pěšáků na šachovnici. Jeho záměry jsou někde jinde a je smutné, že ti to nedochází. Uchiha Madara s tebou jen manipuluje, jako s každým, aby dosáhl svého cíle. Opravdu je to tragické, využívat někoho, kdo chce nastolit mír, ačkoli jde špatnou cestou. Ano, vím o všem, co plánuješ Nagato, ale prozatím tě ještě nezabiji. Ostatně, nemyslím, že tvé tělo ještě dlouho vydrží nápor toho, co děláš. A tak potřebuji, abys vyřídil Madarovi vzkaz, že si pro něj přijdu, ať mě očekává. A že ho zabiju.“ řekl Yorochi, zrušil to spoutání a pomalu odcházel pryč, protože věděl, že ten kov oslabil poslední zbylou sféru natolik, že na něj stejně nebude moct zaútočit.
„Ty víš doopravdy vše o všem. Jsi úctyhodný protivník, jen je škoda, že nevidíš pravdu.“ pronesla sféra Tendō a pořád se dívala, jak Yorochi pomalu odchází.
„Já vidím vše, a to nejsou jen prázdná slova.“ odpověděl Yorochi a otočil se s aktivovaným Genmitsuna Byakuganem.
Hned na to deaktivoval své Doujutsu a šel dál. Odeslal přivolaná zvířata a chystal se vrátit do Listové, když se Pein na něco zeptal.
„Říkal jsi, že máš dva důvody, proč toto tělo nechat, ale vysvětlil jsi jen jeden. Který je ten druhý?“ zeptal se Pein, který upadl na kolena z vyčerpání.
„Oh, ano. Nemůžu zničit tělo tvého přítele, Yahika. Možná jsme na opačných stranách, ale nejsem zrůda bez citů. Je mi jasné, že pro tebe, Nagato, a pro Konan toto tělo znamená hodně. Proto jsi z něj udělal Tendō, neboli božskou sféru. Určitě se ještě setkáme, ale to už asi vyhraješ. Nezapomeň můj vzkaz. Zatím. A ještě jeden malý dárek.“ odpověděl Yorochi otočený zády k Peinovi, když najednou přestalo pršet.
Yorochi poskládal několik pečetí a vyslal ze sebe Chakru do těl mrtvých ninjů z Dešťové. Ninjové poté začali pomalu ožívat, ale to už byl Yorochi pryč.
Yorochi vyrazil přímo ke Konoze a Peinovu sféru, Tendō, tam nechal.
Po delší době se Yorochi zastavil, protože byl přece jen vyčerpaný. Užil poprvé jutsu Kaze Genshikaen a to to neměl ani otestované. Netušil, jestli bude fungovat, tak, jak má. A navíc to přehnal s použitou Chakrou na tu techniku.
Kousek od něj přistála na větvi stromu malá sova, nějaký puštík. Nevěstilo to nic dobrého, protože byl bílý den a něco málo po poledni. Yorochi však věděl, co to znamená a tak se přenesl pryč.
Ocitl se v Zemi Větru, někde u severních hranic a okolo něj stálo osm postav v hábitech a s maskami Yorochiho organizace.
„Co se děje? Někdo z vás mi poslal znamení nouze.“ zeptal se naštvaně Yorochi a podíval se po ostatních.
„To já, Ando nechce již dál čekat.“ řekla jedna z postav ženským hlasem.
„Furt jen vyčkáváme, zatímco on si běhá za členy Akatsuki a bojuje s nimi! On si užívá, zatímco my se jen skrýváme! Už ani ten ohoz mě nebaví! A co je nejhorší, že je vždy ušetří! Yorochi, jsi příliš shovívavý!“ křikla jedna z postav a Yorochi se na ni obrátil.
„Sejměte techniku kouřového pláště, okamžitě!“ zařval Yorochi, každá z postav složila pečetě a oblečení té organizace se rozplynulo v černý kouř a všichni měli na sobě normální oblečení.
Mezi těmi osmi postavami bylo několik známějších tváří.
Za prvé tam stál Tatsumi a na sobě měl černé kraťasy, černé tričko s krátkými rukávy a černé ninjovské boty. Krom toho měl zabandážované paže a krk.
Vedle něj stál mladík, vysoký, hubený. Vlasy měl delší černé a nagelované do bodlin. A oči měl zelené, byl to dozajista Hotori. Oblečený byl v bílém rouchu mnichů s tmavomodrými ninjovskými botami.
Ta dívka, která zavolala Yorochiho, měla dlouhé hnědé vlasy, krásné hnědé oči. Byla štíhlá, vysoká a půvabná. Byla to Hiko a měla na sobě modrou kratší sukni, bílé krátké tričko s krátkými rukávy, modré ninjovské boty, světlemodrý náramek na pravé ruce a světlemodrý amulet od Yorochiho.
Potom tam stál také Itteki, který měl černé dlouhé kalhoty, černé tričko s hodně dlouhými rukávy a v jedné ruce svíral bílou hůl.
Postava, která křikla na Yorochiho, byl kluk o rok mladší, než Yorochi, s drzým výrazem. Byl nižší postavy, ale byl pohublý a bledý. Měl černé duhovky, takže nebyla zřetelná zornice a černé ježaté vlasy. Na sobě měl oblečení typické pro jouniny, nebo chuuniny z Konohy a na čele měl ochrannou čelenku Konohy.
Další postava byl už muž, okolo dvaceti tří let. Byl vysoký, svalnatý, mohutný a trochu tlustší. Měl takový natvrdlý výraz. Jeho vlasy byly hnědé, zježené dozadu a oči modré. Měl také znatelnou jizvu po nějakých drápech na tváři. Jeho oblečení bylo spíš domácí a to tmavomodré tepláky, zelené tričko s krátkými rukávy a černé ninjovské boty.
Vedle něj stál až absurdně vysoký mladík, nejvyšší ze všech a asi o dva roky starší, než Yorochi. Mladík byl hubený a jeho pleť byla trochu do zelena. Vlasy měl blond a velmi krátké, takže nebyly skoro vidět a oči měl také nepřirozeně zelené. Na sobě měl rudé kalhoty, modré ninjovské boty a bandáže na předloktích. Na svršku neměl nic, jen ukazoval své vypracované svaly.
A poslední byl o něco málo starší mladík, než Yorochi. Měl krvežíznivý pohled, jinak byly jeho oči hnědé a vlasy zrzavé. Byl o trochu nižší, než Yorochi a byl hubený, že na něm jeho oblečení vlálo. Na sobě měl jakýsi rudý komplet připomínající Narutův, jen bez toho černé pruhu přes hruď. Měl také bílé ninjovské boty, bandáže na rukách a na čele, dvě zadní pouzdra na vybavení a černé pouzdro na kunai a shurikeny měl připevněné na pravém stehně.
„Ando, proč jsi tak hr do boje? Nejsi ani natolik zkušený v soubojích na blízko jako Tatsumi a ten se Taijutsu vůbec nevěnuje. Vím, že tvá krev v tobě vře, ale nesmíš tomu podlehnout.“ řekl Yorochi, ale mladík s ochrannou čelenkou Konohy se k němu otočil zády.
„Jsem mocnější, než si myslíš a dokážu to vám všem! Zabiju svůj cíl, ať se ti to líbí, nebo ne! Orochimaru bude ještě dnes mrtvý!“ zařval Ando a zmizel pryč v plamenech.
„Docela ho chápu.“ pronesl mladík s krvežíznivým pohledem a Tatsumi se na něj podíval.
„Ano, ale u tebe, Koishi, u tebe za to může přicházející úplněk. Zatímco Ando je jen nedočkavý.“ odpověděl Tatsumi a mladík se na něj podíval.
„On má taky zvláštní krev. Přece jen je nějak s přízněný s klanem Uchiha, ne?“ zeptal se hrůzostrašně Koishi a ten muž s jizvou sebou škubnul.
„Takže je to pravda? A já myslel, že jsou to jen báchorky, co o sobě vykládá.“ řekl ten muž a Koishi se zlověstně zasmál.
„Ne. Ando je levoboček. Jeho otec je Uchiha Fugaku, otec Itachiho a Sasukeho.“ odpověděl Hotori a zmizel pryč společně s tím příliš vysokým mladíkem a Ittekim.
„Začínám v tom mít zmatek.“ pronesl muž a podrbal se na hlavě.
„Bodejť by ne, když si tak natvrdlý, Gouine.“ řekl Koishi a zmizel pryč.
Poté zmizeli i Tatsumi a Gouin, takže tam zůstali jen Yorochi a Hiko.
Yorochi hleděl směrem, kde předtím stál Ando, otočený zády k Hiko. Hiko k němu přistoupila blíž, objala ho a přitulila se k němu.
„Už dlouho jsme spolu nebyli sami.“ pronesla Hiko a Yorochi kývnul hlavou.
„Tušili jsme to oba, že nám tahle organizace a život ninjů ve vesnicích zaberou více času.“ odpověděl Yorochi a Hiko se k němu přimknula ještě víc.
„Je to smutné, to s Andem. Je to dobrý ninja, jen zbrklý.“ řekla Hiko, ale tentokrát Yorochi hlavou zavrtěl, protože měl jiný názor.
„Ne. Není zbrklý, je Uchiha. A to je prokletí. Uchihové jsou toho názoru, že síla a krutost jdou ruku v ruce a ten, kdo není krutý, není ani silný. Je to trochu pravda. I já na sobě to cítím. Cítím, jak se mi mění povaha, čím víc sílím. Ale já mám tebe a myšlenky na tebe mi nedovolí být natolik bezcitný.“ řekl Yorochi a zamyslel se nad svým životem.
„Ty hlavně víš, jaké je být bezcitný vrah, protože ti to ukázal ten démon. Proto se snažíš za každou cenu být dobrý.“ pronesla Hiko a pustila Yorochiho.
„Ano, démon ve mě.“ připomněl si Yorochi a zhluboka se nadechl.
„Myslím, že je čas. Měli bychom začít s hledání TOHO.“ řekl následně Yorochi a dal hluboký důraz na poslední slovo věty.
„Když myslíš. Bylo by lepší ještě pár dní počkat.“ odpověděla Hiko, která byla znepokojena Yorochiho nápadem.
„Nebylo. Pošlu ostatním zprávu a začneme akci. Ando měl v něčem pravdu. Už nesmíme dále čekat… A první bod k úspěchu je získat TU TECHNIKU.“ pronesl Yorochi a rozplynul se ve vzduch.
„Snad máš pravdu.“ povzdychla si Hiko a také se rozplynula.
Yorochi se poté ocitnul kousek od bran Konohy. Vydal se cestou, na které by měl potkat Shuna a Niwu. Chtěl se ujistit, že jsou oba v pořádku.
Yorochi se po delší době chůze zastavil, přece jen byl vyčerpaný z boje s Peinem.
„No nic. Alespoň zahájím operaci. Kuchiyose no Jutsu.“ řekl si pro sebe Yorochi, kousnul se do palce levé ruky a praštil tou samou rukou do země.
Na tom místě se objevilo menší množství světlého kouře. Po rozplynutí toho dýmu se ukázalo sedm tmavě zelených hadů s karmínovýma očima.
„Vy víte, co máte dělat. Najděte je a vyřiďte jim zprávu. Anda ale vynechejte.“ řekl Yorochi, hadi souhlasně kývli hlavou a zmizeli pryč.
Jeden z těch sedmi hadů se velmi brzy objevil v blízkosti Ittekiho. Ten zrovna byl v té době v Zemi Vody a doslova meditoval ve vzduchu.
Had se pomalu blížil k Ittekimu, který položil své nohy na zem, zavětřil a jakoby se podíval směrem k hadovi.
„Akce zpuštěna, že?“ zeptal se pro jistotu Itteki a stále byl otočený čelem k hadovi, jakoby čekal na odpověď.
„Ano, jisssstě pane.“ odpověděl had, Itteki se chopil své bílé hůlky a vyrazil směrem k nejbližší Skryté vesnice, Mlžné.
Itteki se v několika chvilkách dostal k Mlžné a už asi půl kilometru od ní začal dělat, že se orientuje jen pomocí té bílé hůlky.
Díky tomu se dostal až do centra Skryté Mlžné vesnice, protože kontrola u bran nedbala moc zájmu o slepce, protože v nich neviděli hrozbu.
Jediné, co udělali, bylo, že zkontrolovali, zda to není jen technika přeměny a zda je Itteki doopravdy slepý.
Když byli na sto procent přesvědčeni, tak pustili Ittekiho do vesnice, který si to hned zamířil do té nejhorší čtvrti.
Itteki se v jedné zapadlé a špinavé uličce srazil s jedním mužem, při čemž do sebe doopravdy vrazili.
Muži se to moc nelíbilo a tak začal na Ittekiho slovně dorážet. Itteki to na moment strpěl, protože hledal hůlku na zemi, nebo alespoň dělal, že hledá. Dobře věděl, kam mu hůlka spadla.
„Ty spratku slepá, co si to dovoluješ?!“ křikl muž na Ittekiho, který se čelem otočil přímo proti muži.
„Řekni mi svá tajemství. Ty víš, kde je ta technika.“ pronesl chladně Itteki a muž kousek couvnul dozadu, ale narazil zády do zdi.
„O čem to mluvíš?“ zeptal se muž, na kterém bylo poznat, že se nehodlá jen tak prozradit.
„Vím o tobě. Býval jsi ninjou, ale klesl si na úroveň pouličního zloděje. Přes to víš jednu důležitou věc. Kde je svitek s první částí Mamono no Jutsu?“ řekl Itteki a muž sebou trhnul.
„Bastarde! Nevím, pro koho pracuješ, ale ze mě tohle nedostaneš! Vždyť mě ani nevidíš.“ křikl muž a zasmál se.
Itteki pozvedl ruku s holí a rychle s ní máchnul. Během vteřinky toho muže zasáhnul čtyřikrát a to do opačných stran kolen a loktů. Navíc na to použil dostatečně velkou sílu, takže se ten bývalý ninja skácel k zemi jako špalek.
„Zeptám se tě ještě jednou. Kde je ten svitek s první částí?“ pronesl Itteki a namířil hůlkou proti krku toho muže.