NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 15:50 | Ninja už: 6537 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
Maya si užívala cestu, vypadalo to tu nevinně, možná až trošku moc. Ale nedělala si z ničeho hlavu, prostě šly do města a doufala, že je cestou nic nepřekvapí. Navíc Hikari trénovala svou techniku, takže pokud jí to půjde rychle, zjistí, že je nepřítel poblíž ještě dřív než sama Maya.
"Až tě to nebude bavit nebo tak, tak klidně přestaň. Je to čistě na tobě. Stejně tak, jestli budeš chtít zastavit, dát si pauzu nebo přestávku, stačí říct. Nemusíme zrovna spěchat. Stejně to nijak neovlivníme, pokud sensei nebude chtít, nehneme s ním ani kunaiem pod krkem."
Postěžovala si Maya nahlas a začala vzpomínat na svého sterého senseie, byl to strašný paličák, ale opravdu měl v hlavě, to se nedalo popřít. Když si něco usmyslel, nezastavilo ho ani stádo volů a přesně to byla ta jeho nejhorší vlastnost, která Mayu vytáčela, když jí učil. Nikdy na ní ale nevztáhl ruku, vždy věřil, že slova jsou mocnějším nástrojem.
Ochrana za každou cenu
Kamasu
Jen po Yamim střelila pohledem, když držkoval, že nečekal vůbec dlouho. Letmo mu vlepila pohlavek a naznačila, že má být tiše.
"Ticho nebo nás prozradíš ty pako. A vůbec, čekala jsem dost dlouho, abys věděl, tak zas nedělej, že ji nějaký super rychlík."
Zprařila Yamiho nasupeným pohledem a pak ukázala směr, kterým se měli vydat.
"A ne, nevím kam mají namířeno. Máme je sledovat, to znamená, jít za nimi a né na ně někde čekat, takže kušuj pořád s tím jejich cílem cesty. Prostě je sledujeme, kapišto?"
Optala se už celkem nasupeně Kamasu, jenom přijde tak tu z toho bude dělat kovbojku, byl tu takový klid, když byl u vody.
"Já si vezmu na starost pravou stranu cesty, ty jdi na levou. Budeme se držet u sebe, stejné tempo a kdyby něco, zlom větev, budu si dávat pozor a ne, že ji budeš praskat schválně!"
Zahrozila mu Kamasu, protože vytáčet se jí opravdu nevyplatilo.
Najdi a znič
Ine, Gorou
Poblíž hory Naya
Přibližně 2 hodiny severně od Gokua a Daisukeho
"Onii-chan! Dáme si přestávku, už necítím nohy. Pojď dáme si něco k jídlu a za chvíli zase vyrazíme. Onegaai."
Poprosila sestra svého bratra a ten jen nevrle protočil oči.
"Nebála ses tudma jít?! A teď si chceš dělat pikniky? Bože, ženský! Za trest tohle!"
Jeho sestra se k němu přiřítila a hned mu vlepila výchovný pohlavek.
"Já ti dám takový za trest ty nevychovanče jeden. Přestávku jsem řekla!"
Rafla ho za rameno a zastavili se, byl tady takový lesní palouk, prostě ideální místo na pauzičku. Takže ho tam sestra zatáhla a sedli si. Vytáhli trochu jídla, bandasky s pitím a občerstvili se.
"Za jak dlouho budeme pryč z téhle oblasti?"
Optala se zvědavě.
"Asi za den a půl..."
Odvětil ji rozmrzele bratr.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Daisuke Yuurinshi
Pokračoval v klidu vedle něj, ovšem do té doby, co mu ještě stíhal. Goku měl delší kroky a tak byl pochopitelně i rychlejší a jelikož Daiovi zároveň říkal cíl mise, tak se nad tím Dai zamýšlel a trochu zpomaloval. V hlavě si stále opakoval ta jména těch nukeninů, které jdou právě zřejmě zabít. Dříve nikoho Dai asi nezabil, respektive si to nepamatuje, takže tohle bude vlastně jeho premiéra.
Když se Goku zastavil, tak se Dai musel zeptat. Byla zde prostě jedna myšlenka, která mu vrtala hlavou už nějakou tu dobu a nikdo mu na ní ještě neodpověděl. "Je tu něco, co bych chtěl opravdu moc vědět." Řekl a sledoval Gokua. Počkal až zaujme jeho pozornost a pak ihned pokračoval. "Chci se zeptat, kdo vlastně dává tyhle rozkazy, respektive, kdo je vaše hlavní hlava?" Vypadlo z něj a pak už jen netrpělivě čekal na nějakou odpověď.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Goku
Vnější vstup do jekynního komplexu, kousek od vodopádu > Prostranství před vstupním vodopádem do Takigakure
„Přesně tak...,“ potvrdil Goku Daisukeho domněnku a s vážným výrazem ve tváři si to vykračoval k cestičce vedoucí kolem vodopádu ven z jeskynního komplexu, do lesa před Takigakure. „Takigakure se týká i její minulost.... A my se jdeme postarat o to, aby se dva nukenini touhle minulosti stali,“ zamračil se Goku, zatím co začal klesat po kamenné cestičce vedoucí kolem vodopádu ven z jeskyně.
Hukot vody byl tak silný, že musel Goku zvýšit hlas, aby ho Daisuke slyšel a rozumněl mu.
„Ine a Gorou. Dvojka, pravděpodobně zodpovědná za potíže, do kterých se nedávno Takigakure, a především Layla-sama, dostala. Naším úkolem je zařídit, aby naší vesnici v budoucnu už nikdy více problémů nezpůsobili,“ uvedl Goku Daisukeho do cíle jejich mise a krátce se venku na travnatém prostranství zastavil, aby na Daisukeho počkal a případně zaznamenal nějaké jeho dotazy.
Yami Yuuto
Ochrana za každou cenu
Hned jak skončil ho musela popíchnout, že nebude k ničemu. Nesnášel když se nad ním takhle povyšovala i třeba z legrace, nasadil pak vždycky ten svůj arogantní výraz a tvářil se, že to přeslechl.
Pak ho upozornila, že ty dvě co mají hlídat se dávají do pohybu a tak musel Yami rychle nazpět za pravou Kamasu.
Vzal to po stromech, aby nebyl příliš nápadný a rychlostí blesku se hnal tam kde předtím byli. Trochu es vyděsil, když pod ním jedna větev zakřupala a uvědomil si, že musí dávat větší pozor, aby se neprozradil. Byl už přece jen unavený, ale musel se vzchopit, doufal, že takhle to nebude napořád, že občas budou mít volno a taky si říkal, že si na to tempo a zátěž snad brzo zvykne. Konečně zahlédl Kamasu a zamířil přímo k ní.
"Jsem zpět a netvař se, že čekáš dlouho." řekl polohlasně, když byl dost blízko a trochu se ušklíbl.
"Takže, víš kam mají ty dvě namířeno?" doufal, že se třeba zmínily a slyšela to, aby je zase nemuseli stopovat jako psi.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
„Hai!“ přikývla Hikari a vykročila si to za Mayou. Nejspíše se toho ještě hodně nachodí, to bylo bez pochyb. Hikari se sice nelíbilo, že by jim měla jejich cesta trvat tak dlouho, čím déle byly pryč, tím déle byla vesnice v ohrožení, ale za mala se naučila trpělivosti, jelikož naučit se žít s jejím handicapem trpělivost vážně vyžadovalo, a proto kráčela nevzrušeně vedle Mayy.
Když se její sensei rozmluvil o její nové technice a o tréninku, Hikari zbystřela. Zatvářila se sice trochu skepticky, když jí Maya onen svitek podávala, ale když ho poté rozvinula a přejela po něm prsty, uznala že její senseika na pero vážně tlačila a tak by neměla mít Hikari nějaké větší potíže s přečtením Mayina návodu.
Začala jezdit prsty po svitku a snažila se pochopit vše, co se tam psalo. Maya byla dobrý sensei, to jí musela nechat. Vše tam bylo popsáno tak, aby to Hikari se svými zkušenostmi, dovednostmi a vědomostmi byla schopna pochopit a dokázala tak odtušit, jak na to.
Po chvilce svitek zabalila a zastrčila si ho do ninja kapsičky za zády, načež chvilku nic nedělala, jelikož přemýšlela, jestli Maye vážně nebude vadit, když bude po cestě tleskat a cvičit svou techniku. Nakonec ale zvědavost a zápal zvítězili a Hikari spojila dlaně a zavřela oči. Bylo to těžké, jelikož se musela soustředit na svou chakru a zároveň na zvuky z okolí, aby o nic nezakopla. Proto nebylo divu, že se po prvním tlesknutí dočkala jen pouhé zvukové ozvěny, jako u jejího zpěvu. Vzdát se ale nehodlala a hned na to spojila dlaně znovu k sobě a soustředila do nich chakru.
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
Maya už byla taky připravená, hodila si batůžek na svůj bok a mohly vyrazit.
"Yosh! Pak tedy můžeme vyrazit, já jsem sbalená ty taky. Já mám po snídani ty taky. Já jsem nabitá energií ty snad taky. Takže vyrážíme!"
Povzbudila jejich odchod Maya a vyrazily cestou, kterou si vybrali. Bylo to po cestě, takže zde bylo nebezpečí minimální, banditi by tady být neměli a navíc se šlo i dobře. Sluníčko svítilo a celkově bylo příjemně.
"No asi za den a půl dorazíme do města, jak jsem řekla, ráda bych tam část dne, možná i noc strávila, tak jen abys věděla, co nás čeká. Jinak je před námi dlouhá cesta, cesta a zase cesta. Ale snad ti to alespoň trochu zpříjemním."
Pousmála se trochu a pak si vzpomněla na svitek.
"Tady, je to tvůj svitek s tou technikou, co jsem to sepsala. Snažila jsem se rýt, aby sis to popřípadě mohla projít sama. Tak se nezlob, jestli to nebude dokonalé..."
Podala jsem svitek Hikari a trošku jsem se zastyděla, neuměla jsem totiž brejlovo písmo a stejně jsem neměla, jak ho tady vytvořit.
"Můžeš klidně trénovat cestou, mě to vadit nebude."
Ujistila Hikari.
Ochrana za každou cenu
Kamasu
Klon zůstal u břehu a sledoval, jak se Yashi popere se svým prvním tréninkem elementu. Voda pro něj byla opravdu výhra, byl to hodně tvárný element, dal se použít k snad všemu a navíc nebudil pozornost, voda je totiž snad všude. Oproti tomu, kdyby někoho sejmul ohněm, mohlo by to vyvolat otázky, kde se tu vzal a podobně. Tohle jen upevňovalo Kamasin názor na to, že se do pětky bude dobře hodit. Dlouhou dobu se bil s vodou, ale nakonec se mu to povedlo. Přes tančící kapky až ke šlahounu a pak jich zvládl i více.
"Fajn, jde vidět, že nebudeš úplně k ničemu."
Vyplázla na něj provokativně jazyk a zasmála se.
"Vidíš, že ti to jde. Teď když jsi zjistil jak na to, to bude jen a jen lepší, protože základ máš. Sice to nebude všechno hned, ale od toho jsem tu já..."
Najednou se klon zasekl a poté se zadíval na Yamiho.
"Ale tímhle naší idylku musím ukončit, hned s tím skončí a utíkej za originálem, naše duo se dalo do pohybu a vy je musíte nadále sledovat. Takže padej."
Oznámil mu klon a poté se rozplynul.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yami Yuuto
Ochrana za každou cenu
Yami vyslechl co řekla a bez řečí se dal do práce.
"Představit si výsledek, představit si výsledek." uvažoval a představoval si šlahoun jak vyskakuje z vody, ale nic se nedělo. Samozřejmě mu to zase nějakou chvíli trvalo, když úspěšně začaly vyskakovat kapky. Soustředil se jako doposud a teď si představoval co chtěl vytvořit, trvalo mu několik minut než se konečně kapka začaly spojovat v pramínek krátký sotva pár centimetrů a padající zpět do vody. Bylo to pro něj unavující, stále udržet před očima tu představu a zároveň se soustředit na vodu.
Navzdor tomu, že se moc nevyspal a co všechno v uplynulých hodinách podstoupil měl ještě stále energii opakovat své pokusy o vytvoření toho šlahounu. Zabralo mu to delší dobu, ale teď už se konečně před ním jeden menší šlahoun opravdu tvořil. Za chvíli ale spadl celý do vody, Yami už neměl sílu ho nutit se zvětšit. Na chvíli se rukama opřel o kolena a setřel si pot z čela.
Pak pokračoval znovu soustředil všechnu svoji sílu a jak rychle to jen šlo začal před ním vyskakovat z vody šlahoun, konečně se jeho snaha vyplatila, byl asi stejně velký jako chlapec, teď to cítil, jak na to. Za okamžik už před ním poskakovalo několik různých šlahounků, nakonec už byl hodně unavený a nezbývalo mu než je nechat zase spadnou do vody. Předstíral, že to udělal schválně a podíval se na Kamasu.
"Správně?" zeptal se, aby mu řekla, jestli je tohle to co po něm chtěla. Teď už mu vytváření kapek vody připadalo ještě ubožejší než předtím, najednou se mu zdálo hloupé, že do teď nedokázal na tohle přijít, měl pocit, že netrénoval a nesnažil se dost jak by měl.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
Hikari si vyslechla Mayu a na chvíli se odmlčela. Pět dní. To je dost dlouhá doba na to, že se jejich vesnice nachází v nebezpečí. Ale co se dalo dělat. Pospíchat by je jen unavilo a ony by byly zranitelnější, kdyby je někdo napadl, a tak cestovat přiměřenou rychlostí byla nejlepší možná volba.
„Moc Vám děkuji, Maya-sensei. Zní to skvěle!“ poděkovala Hikari Maye zapáleně, když si vyslechla popis techniky. Byl to stejný princip jako Hikařin zpěv, ale tohle obsahovalo dodatečně i chakru. Hikari byla vážně zvědavá, jak moc se to bude lišit od jejího zpěvu. Nejraději by se do tréninku pustila ihned, ale to by je zdrželo, takže si to nechá až na večer před spaním.
„Jsem připravená vyrazit!“ postavila se Hikari a lehce si urovnala oblečení, načež se napřímila a natočila hlavu Mayiným směrem. Ona totiž ani neměla pořádně co balit. O spacáky se postarala Maya a ohniště bořit nebylo třeba. Kdyby je podle toho chtěl někdo stopovat, stejně by si všiml spálené země.
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
Maya mile přivítala Hikari do nového dne a počkala, až se vrátí. Měla nějaké otázky a tak se je rozhodla Maya zodpovědět.
"No, vesnice, ve který by se mistr měl nalézat je ještě minimálně 5 dní vzdálená, ale s tím se počítá, takže tam budeme nejdřív za 5 dní. Ráda bych se ale cestou zastavila v nějaké vesnici či městě, doplnit zásoby a taky si trošku odpočinout, nemusíme se strhat. Zatím musíme chránit jen sebe, takže to nemusíme tak hrotit."
Vysvětlila Maya a začala se pomaličku balit.
"Mám tady pro tebe ale i dobrou zprávu. V noci jsem vytvořila tvou novou techniku. Raději jsem jí nepojmenovala, nechám to na tobě."
Začala rozvíjet svitek a pokládat na něj oba spacáky.
"Každopádně jsme se snažila jej vytvořit jednoduše a na základech, které bys již měla ovládat. Jedná se o to, že nahromadíš do svých dlaní velké množství chakry a při plesknutí, se jak pomocí zvukových vln tak pomocí tvé chakry, které budou směřovat všemi směry pryč od tvých dlaní zmapuje bezprostřední prostředí. Dle mě se to bude hodit v případě, že tě někdo zaskočí nebo tak. Souhlasíš?"
Dobalila Maya spacáky, udělala pečeť, ozvalo se POOF a spacáky zmizely ve svitku, kde se objevily pečetě.
Najdi a znič
Ine, Gorou
Poblíž hory Naya
Poblíž velké hory se nic zvláštního nedělo, šumělo tu listí, ale najednou se z ničeho nic objevily dvě postavy, které pravděpodobně procházely.
"Hoy, Onii-chan, neměli bychom tudy jít. Víš, že je to nebezpečné, je to příliš blízko Taki. Nemají nás tam už rádi a minule to dali celkem najevo."
Modrovlasý muž, který vypadal velmi úlisně se jen pousmál a přehodil si patku tak, aby viděl na svou sestru.
"Ine-chan, jen procházíme, nic se nám nestane, jsme dost daleko od vesnice, tak co se pořád bojíš. Navíc si nás tam až moc dobře pamatují. Ví, čeho jsme schopni a myslím si, že nebudou chtít řešit staré spory. Navíc se držíme v lesích, ani by o nás neměli vědět. Neboj se tolik, jen jdeme okolo."
Mladší sestra jen přitakala, ale neodpustila si poznámku.
"Stejně jsi pako, že jsi naplánoval cestu takhle, náš zaměstnavatel z toho nebude zrovna nadšený, víš, že nemá rád zpoždění."
Bratr jí jen sjel pohledem a rty se mu semkly do přísné linky.
"Nestěžuj si a pojď, sama si říkala, že nemáme čas."
Oba ninjové tedy přešli s chůze do běhu a začali i poskakovat po větvích stromů. Ani jeden z nich si však nevšiml, že nechtěně prošli kolem pečetě, kterou tady někdo nechal z nějakého neznámého důvodu.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
„Dobré ráno, Maya-sensei,“ vysoukala se Hikari ze svého spacáku a promnula si oči. Nic se tím samozřejmě nezměnilo, ale nosit sebou ospalky se rozhodně neslušelo. Proto se rozhodla jít se opláchnout a upravit k nedalekému potoku.
„Arigato,“ pousmála se děkovně na Mayu, když vedle sebe nahmatala rýžové kuličky a sushi, načež si obula své boty, zvedla se a vykročila k potoku.
„Jen se půjdu opláchnout a hned se vrátím,“ sdělila Maye své úmysly a pokračovala v chůzi.
U vody si klekla do trávy a sehnula se ke hladině, aby si do dlaní nabrala hrst vody, kterou si následně chrcla do tváře. Promnula si poté dlaněmi tvář a spláchla ji další hrstí vody.
Opatrně si prohmatala vlasy, zda pořád drží svůj tvar netvar, a když zjistila, že ano, spokojeně se narovnala a vrátila se k tábořišti, kde se pustila do své snídaně.
„Jak daleko je ještě místo, kde váš bývalý mistr žije, Maya-sensei?“ optala se Hikari Mayy, když dojedla a napila se vody z čutory.
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
Maya pokračovala s vývojem techniky snad do půlnoci, možná i ještě více, než si myslela, že je vše připraveno. Rozpracovala svitek pro Hikari, aby se jí to lépe učilo a tím urychlila její proces učení. Neměli na cestě mnoho času, proto musela šetřit každou minutu. Sama se poté zabořila do spacáku a ještě nějakou chvíli vše přeměřovala očkem, jestli někoho nespatří. Když se okolí zdálo být tiché a klidné, sama usnula.
Probudila se až dalšího rána a Hikari ještě sladce pochrupovala. Tiše se tedy vysoukala ze spacáku, přitáhla si k sobě malý batoh, který nosila u pasu a vytáhla z něj pár rýžových koulí, pár kousků sushi a připravila je Hikari vedle spacáku k snídani. Sama si pak sedla do tureckého sedu a nasnídala se.
Hikari na sebe nedala dlouho čekat a protáhla se.
"Dobré ráno, Hikari. Tak odpočatá? Hned vedle sebe máš snídani, snad ti bude chutnat."
Oznámila jí Maya a nechala ještě Hikari, tak, aby se probrala z jistě klidného a příjemného spánku.
Ochrana za každou cenu
Kamasu-klon
"No co se na mě díváš? Já to neumím, můžu ti jen poradit. Já vodu neovládám."
Zamávala Kamasu rukama do vzduchu a zajímavě se zadívala na vodu.
"No, možná to bude podobné s mým dotonem, dokonce by to mělo být i lehčí. Doton je těžší vytvarovat, takže bys to měl mít celkem v klidu."
Poznamenala Kamasu a dala si ruku v bok.
"No podívej, když používám doton, tak si vždy musím vybavit konečnou formu toho, co chci vytvořit. Musíš to mít neustále v hlavě, něco jako výsledek práce nebo tak. A pak se musíš soustředit na to, aby se ten tvar stal skutečným. Začni s něčím, co nemá jisté tvary, třeba ten šlahoun by to mohl jít dobře. Ale víc ti neporadím, je to na tobě."
Vysvětlila Kamasu a sedla si na břehu řeky, sledujíc Yamiho snažení. Sama vodu neměla, takže mu moc poradit nemohla, ale on to jistě zvládne.
(Doporučuji napsat nějaký delší koment, jelikož za chvíli budeme muset zase padat, protože Hikari a Maya už se budou chystat na cestu
)
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
Hikari kdysi mívala potíže se spánkem. Díky přecitlivělému sluchu ji sebemenší zvuk rušil a rozptyloval a ona nebyla ani za mák schopna odebrat se do říše snů. Tehdy nutila otce aby ji nechal spát s ním v posteli a zpívat jí, tedy, spíše broukat, aby se mohla soustředit na příjemnější zvuk a nechat se jím ukolébat ke spánku.
Dnes si ale už na svůj sluch zvykla a nedělalo jí problém usnout jako každý jiný. Proto usnula docela rychle.
Před spánkem slyšela Mayu, jak si něco tiše mumlá sama pro sebe, a spokojeně se pousmála. Byla ráda, že měla za senseie právě ji. Maya byla věcná, uvědomělá, loajální a pylná, přesně jak má ninja být.
Když se Hikari druhý den ráno probudila, líně se protáhla a po chvilce se znovu zaposlouchala do svého okolí, zda je vše v pořádku a zda někde poblíž neuslyší Mayu.
Yami Yuuto
Ochrana za každou cenu
Zakymácel se a měl co dělat, aby do vody nespadl, vážně s ní nebyl kamarád. Kamasu mu dala možnost se předvést, bohužel právě ve věci, se kterou mu to moc nešlo. Né že by to hodlal přiznat. Váhavě se podíval na vodu a zkusil se soustředit, hodně dlouho se nic nedělo. Snažil se nemyslet na to, co si asi Kamasu právě myslí.
Za chvíli začalo na hladině poskakovat několik kapek vody. Vypadalo to jako by tančily. Yami se snažil udělat jich co nejvíc a donutit je vyskakovat co nejvýš, ale brzo zase všechny zmizely pod hladinou.
"Buď se tu můžu ještě chvilku takhle ztrapňovat nebo mi řekni jak dál." otočil se na Kamasu s uraženým pohledem malého dítětem jako by to byla její chyba že to s vodou neumí.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
Maya již nechala Hikari odpočívat a sama se věnovala svému. Škrkala něco do svitku jako smyslů zbavená.
Pokud nemá zrak, musím jí trochu pomoci se zmapováním terénu, to jí pomůže udělat rázová vlna, kterou vytvoří rychlým nahromaděním chakry do dlaní a následným plácnutím. Pokud namíchá dobře poměr chakry, ta se rozprýští do okolí spolu s tlakovou vlnou a to jí na malý okamžik dá výhodu, jelikož tak bude moci okamžitě zmapovat terén, fajn, to zní dobře, je to proveditelné, jednoduché a nenáročné. Teď pečetě.
Brblala si něco pod nos Maya a okolí moc nevnímala, uši ale měla pořád našpiclované.
Ochrana za každou cenu
Kamasu
Kamasu přikývla a udělala několik pečetí. Z větve vedle ní vyrostla druhá osoba, po úplném zhmotnění to byl její klon.
"Tak se běžte trochu pobavit, já budu hlídat tady, kdyby něco, tak se stačí vrátit."
Klon přitakal a začal vyzývat Yamiho, aby šel. Seskočil z větve na zem a už si pro sebe mrhlala.
"Tak pojď, naučíme tě nějakou kravinku pro přilepšení. Voda je hodně dobrý element na ovládání, takže to bude tvůj první úkol. Chodit po ní snad už umíš ne? Neodpovídej, já vím ,že je to triviální, ale tak bohužel..."
Ušklíbla se Kamasu. A to už byli u řeky.
"Tak šup šup, chci vidět nějaký vodní šlahoun nebo já nevím co, trošku se předveď."
Drcla do něj trochu ramenem a povzbuzovala ho.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
Maya ji vytrhla z důmání a Hikari souhlasně kývla.
Zachumlala se do svého spacáku a s rukama založenýma za hlavou se tvářila, jakoby pozorovala nebe a hvězdy na něm.
Jediné, co však viděla, byla tma. Naprostá tma.
Hikari si tiše povzdechla a oči po chvilce zavřela. Sice jí už k ničemu nebyly, ale zranit si je pořád mohla. A také tak nějak hluboko uvnitř pořád doufala, že jí jednoho dne opět začnou sloužit.
Nyní si ale temnou oblohu posetou světýlky musela jen vybavovat takovou, jakou si ji pamatovala, dokud nezvítězil spánek.
Yami Yuuto
Ochrana za každou cenu
"Nesnáším vodu." zabrblal Yami, jelikož ji opravdu neměl rád a jako živel ho štvala, ale věděl, že se s ní bude muset chtě nechtě sžít, aby si to moc nekomplikoval.
Poslouchal dál její slova, věděl, že z Kurai no Go už nikdy neodejde, byl si toho vědom, když se rozhodl a proto věřil, že toho ani nikdy nebude litovat, neměl co by mu mělo chybět, nic co by na něj snad čekalo. Navíc Kamasu měla pravdu, že takhle má šanci dostat se dál než kdokoliv jiný, to je taky důvod proč je nakonec tady. Přesně takhle by ho jistě chtěl jeho pravý otec vidět, tolik si přál stát se takovým jako on, přesto, že o něm věděl tak málo.
Poslední co mu Kamasu řekla bylo, že si zvykne, tomu chtěl také věřit, že časem už si ani nevzpomene, že žil taky jinak než jako stín a její nohsled. Chvilku ještě uvažoval jestli by tu měli ty dvě nechat, ale pak vložil důvěru do jejích osminohých pomocníků a přeskočil na stejnou větev kde stála Kamasu připraven následovat ji k řece.
"Yosh! Jdeme tedy?" řekl s odhodlaným výrazem a pokusil se tvářit jako by ani ve skutečnosti neměl žádné pochyby i když věděl, že Kamasu si určitě všimla jak je zamyšlený a taky mu bylo jasně, že od teď s ní bude skoro pořád tedy bude jen těžko něco skrývat.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
"Fajn, tak snad ti to k něčemu bylo. Historie je důležitá a musíme se z ní umět poučit."
Poznamenala Maya a pak už nechala Hikari odpočívat, pravděpodobně chtěla spát a vůbec se jí nedivila, cesta byla celkem dlouhá a pro někoho, kdo není zvyklý se to mohlo skutečně táhnout a rozbolet jí nohy. Každopádně teď byl čas na odpočinek a znovuzískání sil.
Sama Maya si sáhla do náprsní kapsy pro prázdný svitek a začala tvořit techniku pro Hikari, slíbila jí to a svůj slib také hodlala dodržet. Proto si začala něco mumlat pod vous a při praskajícím a hypnotizujícím ohni pomalu začala tvořit.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
Hikari tiše seděla, objímaje svá kolena, a pozorně poslouchala vše co jí Maya říkala.
O téhle stránce Takigakure, která byla minulostí, lehce něco zaslechla, ale tak málo že to ani nestálo za to aby to nějak brala vážně.
„Neomlouvejte se Maya-sensei, mě to přišlo zajímavé,“ zakroutila Hikari hlavou, když se začala Maya omlouvat, že se moc rozpovídala.
Poté ale ztichla, zavřela oči a zamyslela se.
Po tom všem, čím si Mayin sensei prošel se mu vůbec nedivila, že udělal co udělal. Byla vážně zvědavá, jestli se jim podaří ho přesvědčit, aby se s nimi vrátil.
Ale ano! Podaří! Otevřela znovu oči a vzhlédla. Muž kterému záleží na své rodině natolik, že ji opustil aby ji zachránil, určitě nenechá ve štychu všechny ty nevinné obyvatele Takigakure, kteří jsou teď v ohrožení!
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
Maya se trochu podivila nad otázkou, kterou Hikari zajímaly, ale jelikož znala svého senseie, tak věděla, že vůbec nebude na škodu, když Hikari něco o něm řekne.
"No to máš tak... Vesnice jak jí znáš ty nebyla vždy taková, má generace, čili generace Layly-sama, Yasua a dalších mladších jouninů už pamatujeme novou dobu, ve které žijete ty, ale jako děti jsme byli ještě pod starým vedením vesnice a to nebylo tak růžové jako nyní."
Vysvětlila pro začátek Hikari a zadívala se do plamenů. Jako by se to stalo včera. Přinášelo to zpět bolest, na kterou se snažila Maya zapomenout nebo ji utopit v práci a výzkumu.
"Yakiho-sama... Bývalý vůdce naší vesnice nebyl špatný, historie si to trošku přikresluje... Ale... Nikdy nedokázal odpustit ostatním vesnicím, že nás nechaly ve štychu..."
Pohledem sjela k zemi a pak pokračovala.
"Celá desetiletí se snažil vesnici vybudovat a pak, lusknutím prstu bylo vše pryč, vesnice, lidé mrtví, přežila jen hrstka, ze které se vytvořila nynější vesnice. A on se zapřísahal, že se všem pomstí. Od té doby to s ním začalo jít z kopce, pak se objevila ještě ta nemoc... A jelikož už nemohl na mise sám, byl sice hlava vesnice, ale vždy vše raději dělal sám s něčí pomocí, chtěl využít mého senseie jako nového panáčka na bitevním poli. V tu dobu už mě učil, bylo mi teprve deset let."
Vysvětlovala Maya a sem tam se zadívala do ohně, někdy na Hikari, nemluvila o tom ráda, ale tak co, alespoň se něco nového dozví Hikari.
"On vždy tvrdil, že Yakiha zkazila nenávist a ta jej postupem času zabila. Část jeho zlosti přeústil do Yasua a Layly. Sice si to sami asi neuvědomují, ale vůči ostatním vesnicím či cizincům jsou velmi zaujatí a nevěří jim. Koneckonců Layla byla otrávena a je to jejich povinnost naši vesnici chránit. Takže asi tak... Ale to jsem odběhla..."
Mávla rukou a vrátila se k tomu podstatnému.
"Můj sensei byl sice technologický mág, ale neměl rád zbytečné prolévání krve. A jelikož mu Yakiho nedal moc na výběr, vyhrožoval jeho rodině, pak slíbil, že je i zabije, pokud mu nepomůže. Jednoduše zosnoval svou smrt a utekl, protože nechtěl být něčím vražedným nástrojem, stejně tak nechtěl, aby mechanismy, na které přišel byly zneužity k zabíjení."
Maya se zadívala na svou vlastní dlaň a trošku se pousmála.
"Toho dne, kdy odešel si mě našel a rozloučil se se mnou. Řekl mi, že doufá, že jednou budu ještě lepší technolog než on a že do mě vkládá svou důvěru. Důvěru v to, že budu vesnici chránit. Ani nevím, proč mi to řekl... To že utíká... Asi je to něco mezi senseiem a studentem..."
Prohrábla si vlasy a chytila se za kolena.
"Víš, říká se, že Shinobi jsou jen nástroji své vesnice, osudu a mnohé další... Ale ač se snažíš sebevíc, nikdy nedokážeš jen tak zabíjet, ani ti největší zabijáci to podle mě nesvedou, jen vše popírají a tím si klestí cestu životem... Někdy to tak prostě je..."
Ztratila se Maya ve svých myšlenkách a chvíli mlčela.
"O... Promiň, já jsem se zas nějak zamyslela. Občas se mi to stává, musíš mě prostě někdy zastavit."
Uchichtla se trochu rozpačitě.
Ochrana za každou cenu
Kamasu
"Voda říkáš?"
Podivila se Kamasu, protože pár lidí s vodním elementem znala, Yami jí do toho typem chováni neseděl, ale tak nebylo to pravidlem.
"S vodou se dá dělat spousta věcí, buď za ni rád, je to nejkreativnější živel, spolu s dotonem jsou mé oblíbené."
Lehce se na něj usmála Kamasu a mrkla na něj.
Pak si všimla, že Yami pravděpodobně začíná tesknit, protože vypadal tak trochu vypláznutě a koukal trošku zasněně.
"No takhle to vždycky nebude. Upřímně nikdo ti jistě neřekne, jak to bude. Přidal ses k pětce a to znamená, že si zasvětil život povinnosti a s tím teď musíš žít. Protože pětka se nedá opustit, leda zabitím."
Upozornila ho Kamasu.
"Na druhou stranu to zase můžeš brát tak, že se dostaneš dál než kdokoliv jiný, v jistém slova smyslu se staneš pravým ninjou.
Jsi prostě stín, který se stará o to, že to co se má stát se taky stane. A navíc je to jen dočasné, než si zvykneš na tenhle životní styl... A navíc, já zase nejsem taková prohra jako společník, nebo jo?!"
Zadívala se na něj Kamasu zkoumavě.
"No a pokud chceš, počkáme až ty dvě pipky usnou a kousek odsud je řeka, tam můžeš trénovat svou vodu."
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yami Yuuto
Ochrana za každou cenu
"Ironie v mém hlase zjevně nebyla dostatečná." prohodil když Kamasu skončila s vysvětlováním proč nemohou házet kunaie v přítomnost těch dvou. Protože přesně to měl tím namysli.
Lehl si na záda na jednu z větví, když na chvíli přestal dívku pozorovat a otočil se na Kamasu s rukami položenými na břiše.
"Voda." řekl bez zájmu a spustil ruce dolů, tak že vysel na větvi jako loutka a díval se přímo vzhůru mezi hromadou listů. Teprve teď se jeho myšlenky začaly odebírat zpět k tomu co opustil. Nikdy to nenazýval domovem či rodinou, beztak trávil většinu času sám, ale od chvíle kdy to místo opustil si ani nevzpomněl, nejspíš proto, že se od té doby až do teď ani na chvíli nezastavil.
"Bude to tak pořád?" řekl, ale Kamasu mohla jen těžko tušit na co právě myslí. Předpokládal, že nejspíš ano, že to tak půjde až do chvíle, kdy úplně zapomene, protože si z toho prokletého místa bude pamatovat čím dál míň. Na jednu stranu se nejspíš konečně zbaví toho všeho co ho tam trápilo, pohledů lidí kteří ho považovali za špatného, ale stejně tak si jednou už nejspíš nebude moc vybavit matčinu tvář. Bude mu to chybět? Yami přestal přemýšlet, zmocnil se ho pocit, že to všechno byla stejně nejspíš jen chyba, že se tam neměl ani narodit.
Znovu se otočil ke Kamasu a tentokrát se posadil, bylo mu jedno, že od teď je z části něco jako její majetek, její vychovaný pes plnící rozkazy, tak se stále cítil svobodnější než dřív.
"Tak, co že to budeme dělat?" natočil hlavu na stranu a lehce si prokousl ret.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
Hikari se nad slovy Mayy jen nepatrně pousmála. Už zase se jí snažila zbytečně pomáhat. Ale Hikari si z toho nic nedělala. Chápala, že pro lidi je těžké si na tohle zvyknout.
„Díky, Maya-sensei,“ odvětila místo toho, načež si vzala od Mayy nabízený spacák, rozbalila ho, vyzula se a zalezla si do něho. Sedět ale zůstala, pokrčila nohy a objala si je kolem kolen, o která si opřela bradu a na chvilku se odmlčela, než promluvila. „Maya-sensei, proč Váš mistr opustil Takigakure?“ zeptala se nakonec a přestala si opírat bradu.
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
Maya nechala Hikari chvíli být, šla si sama najít nějaké dříví. Okolí vypadalo přijatelně, byl tu klid. Sice až moc velký, ale proto tady byla ona, navíc tady měli i Hikařin sluch, takže by neměl být problém s cizím překvapením.
Sama se skláněla a do náručí sbírala dřevo. Když ho měla dostatek zamířila zpět do tábora. Hikari pravděpodobně šla pro vodu, jelikož tady nebyla. Pěkně uspořádala dříví do pyramidy a zapalovačem jej podpálila. Mezitím se vrátila Hikari.
"Děkuji, vodu nechám tady stranou, když budeš mít žízeň, klidně se napij, nebo řekni a já ti tu láhev podám."
Vysvětlila Hikari, rozdělala oheň a připevnila si na bok opět menší tašku, kterou si tady nechala, předtím, než odešla sbírat dříví. Že v ní byl pavouk opravdu netušila.
"No nyní můžeš jít spat pokud chceš, nebo si můžeme povídat, záleží na tobě... Jen ještě..."
Nedokončila větu, sáhla si do náprsní kapsičky pro malý svitek a ten vyhodila do vzduchu. Objevil se obláček dýmu a zpět na zem přiletěly 2 spacáky. Jeden rafla a podala jej Hikari.
"Tady máš, noci můžou být dost chladné, tak aby ti nebyla zima." Dovysvětlila Hikari a sama si začala ohřívat ruce nad praskajícím ohněm.
Ochrana za každou cenu
Kamasu
Kamasu ještě chviličku počkala, až pavouci dopletou potřebná vlákna a pak se ujistila, že jsou dostatečně napnutá.
"Fajn to by bylo... Pokud se něco stane, pavouci zatahají za nitky a my budeme vědět, že se něco děje a také odkud to přichází."
Vysvětlila Kamasu své techniky a poté se přiblble podívala na Yamiho.
"Jasně, chci abys tady hodil shuriken na každý strom, aby si všimli vysekaných otvorů a pokud chceš, můžeš si hodit i do nich... Uvažuj... To asi není to pravé."
Zaťukala si na čelo a podívala se ještě přes rameno na jejich sledovanou dvojici, vypadalo to, že se chystaly jít spát. Což bylo dobré pro ně, nemuseli dávat tak velký pozor, stačilo být poblíž.
"Hele Yami podívej se... Kdyby vesnice asi mohla poslat někoho jiného, tak to asi udělá ne?! Nejsou tak blbí, jak vypadají. A to, že jsme tady my jen znamená, jak důležitá ta mise je. Nedostáváme moc misí, kdy se staráme o naše vlastní členy vesnice. Pokaždé tím totiž riskujeme prozrazení X let skrývané organizace. Proto tolik opatrnosti."
Vysvětlila Yamimu proč je vše tak, jak je a pak se na něj zkoumavě podívala.
"Co že si říkal, že je tvůj element?"
Přeměřila si ho pohledem a přimhouřila oči.
"Typovala bych tě na oheň."
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
Maya sešla z cesty a zamířila si to do lesa. Hikari se nepatrně zamračila, jak se soustředila na šustění křovin a praskání větviček, aby o nic nezakopla.
„Hai,“ odvětila stroze, když se zastavily a Maya ji vyzvala, že může zajít pro vodu.
Hikari se proto chopila bandasek a vydala se za zvukem potoka, který ji brzo dovedl až k cíli.
Sehnula se k hladině a nabrala vodu do první bandasky. Když se ale chystala ponořit pod hladinu i druhou bandasku a nabrat vodu i do ní, zastavila se a po chvilce se pousmála.
Zurčení vody, ticho lesa. Tohle milovala. Připomnělo jí to procházky, které absolvovala za mala snad denodenně se svou matkou.
„Matko...,“ špitla tiše a přejela polštářky prstů po hladině vody v potoce, načež se odhodlaně zamračila, nabrala vodu i do druhé bandasky a vydala se zpět.
„Tady je ta voda, Maya-sensei,“ položila obě bandasky asi metr od Mayy a jejího chytaného ohniště, „chcete ještě s něčím pomoct?“ optala se jí.
Yami Yuuto
Ochrana za každou cenu
Když se Yami probudil, měl co dělat, aby neslétl dolů z té potvory, jak začala skákat po stromech. Nicméně nebyla právě vhodná chvíle, aby si stěžoval na dopravu, takže se raději držel.
Kamasu mu dala za úkol hlídat tu holku, celý se otřásl, když viděl, jak z pavouka vylézají další malý a ona si je beru na ruku.
"Brr, fuj.." zašeptal a o kus ustoupil.
"Na tohle si teda jen tak nezvyknu." řekl jen tak tiše, zatím co mu Kamasu vysvětlovala, co se bude dít a posílala ty potvůrky po okolí. Nakonec dostal za úkol hlídat tu holku, zatím co Kamasu s starala o zabezpečování oblasti.
"Trénovat při misi? Předpokládám, že po mě nechceš tady házet zbraněma?" zeptal se, aby zjistil co za trénink má na mysli a zatím, přeskočil na vedlejší strom, vylezl si kousek nahoru a posadil se na větev, aby měl lepší výhled. Prohlédl si ty dvě, nevypadaly moc nebezpečně, takže se nedivil, že potřebují ochranu.
"Nebylo by logičtější poslat na jejich úkol někoho kdo nebude přidělávat práci?" pomyslel si a ani ho zrovna moc nezajímalo, co že to tu ty dvě dělají, to už nebyla konec konců jeho starost. Podíval se zpět na Kamasu a čekal co mu odpoví.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
"Není zač."
Odvětila tiše Hikari a zbytek cesty už šly mlčky. Nebo se tak alespoň tvářily. Hikari pravděpodobně neměla nic na srdci a Maya už začínala hledat místo, kde by mohli přespat. Musela najít nějaký hlouček stromů, v kruhovém sevření, aby měli strategické místo, kdyby je někdo napadl, což ovšem brala jako tu nejhorší možnost. Po půl hodince cesty najednou zastavila a podívala se okolo.
"Fajn, našli jsme celkem dobré místo na přenocování. Takže půjdeme teď trošku do lesíku, ať nejsme tak na ráně a já rozdělám oheň. Kousek odsud jde slyšet vodu, pravděpodobně říčka nebo ta. Jestli chceš, můžeš zajít pro vodu, dám ti bandasky. Já mezitím obstarám vše ostatní."
Vysvětlila plán Hikari a zavedla ji na místo. Položila vedle ní bandasky a malý batůžek, který měla u pasu si položila na zem. Sama šla nasbírat nějaké dříví, aby mohla rozdělat oheň.
Ochrana za každou cenu
Kamasu
Kamasu zaznamenala, že Yami přichází k sobě a trochu do něj drkla ramenem.
"Vstávat růženko, za chvíli budeme na místě, takže se připrav. Doufám, že ses prospal, protože příštích pár dnů nebudeme páni svého času my, ale někdo jiný."
Lehkým pohybem zápěstí se zbavila oka z ocelového lanka, které je držel připoutané k sobě a pavouk začal pomalu zpomalovat.
"Drž se, teď to bude trošku drkotat."
Jakmile to dořekla, pavouk se začal šplhat po kmenech stromů a přeskakoval z větví. Bylo to horší než horská dráha, ale pavouk jako by ani nevěděl, že někoho veze, prostě se dral za kořistí, až najednou zastavil. Kamasu začala koukat kolem. Dobrých 25 metrů před nimi spatřila Mayu a Hikari.
"Hej... Máme je tady, to jsou ony... Teď si to rozdělíme... Já se postarám o tu senseiku a ty budeš hlídat tu holčinu."
Špitla k němu, jelikož nyní už museli být obezřetní, aby se neprozradili.
"Fajn, díky ti, to je vše, co jsem potřebovala, jen mi tu nech pár svých poddaných."
Pohladila pavouka po hlavě. Pavouk přitakal a z jeho tlamy se vyškrábalo 5 malých pavoučků, kteří vlezli Kamasu na dlaň. Poté se Tarantule vypařila v oblaku dýmu a Kamasu i Yami stáli na větvi.
"Fajn, vypadá to, že chtějí přenocovat. Já zabezpečím oblast, ty se starej o tu holčinu. Pokud budeš chtít, budeme se střídat v hlídkách, nebo můžeš přes noc trénovat záleží to na tobě."
Poté Kamasu zašeptala něco k pavoučkům. Ještě než je vypustila, zabodla Kamasu kunai do větve a Pavouci na něj upevnili své vlákno, které tkali přímo ze zadečku a rozběhli se pryč. Čtyři šli zabezpečit oblast a jeden byl vyslán špehovat. Proto se pomalu dobelhal až k malé tašce May a zalezl si do ní. Byl něco jako štěnice.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
„Nemusíte se omlouvat, lidem ve vesnici také chvilku trvalo, než si zvykli na to že nepotřebuji pomoc,“ pousmála se Hikari, aby Mayu trochu uklidnila.
Když se Maya zmínila o tom, že se brzo zastaví a odpočinou si, zajela si Hikari pravačkou do kapsy, kde nosila malé hodiny. Zajímavé byly tím, že sklíčko, které chránilo ručičky, bylo odklápěcí, a čísla byla znázorněna slepeckým písmem. Hikari tak v kapse sklíčko prostě odklopila, přejela přes ručičky a čísla prstem, a hned věděla, kolik je hodin. Na slunce spoléhat nemohla, ani na obyčejné hodinky, tak si musela poradit jinak.
„Hai, Maya-sensei, a děkuji,“ kývla na souhlas Hikari a dál kráčela po boku Mayy, dokud se někde nezastaví a neutáboří se.
Yami Yuuto
Ochrana za každou cenu
Netrvalo dlouho a Yami skutečně usnul, takže si ani nevšiml lanka, které přes něj Kamasu přehodila. Což bylo také jeho jediné štěstí, jelikož měl opravdu divoké sny.
Vlasy Kamasu ho opravdu lechtaly na tváři, když už to trvalo moc dlouho začal se vrtět a probouzet, doufal,že už se alespoň blíží k cíli i když neměl ponětí jak dlouho vlastně spal.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
V klidu pokračovaly dále, už se pomalu začalo stmívat. Maya byla ráda, že si vybrala na cestu Hikari. Nějak jí sedla a navíc byla hodně pozorná a chytrá.
Její výklad si ale vyložila trošku chybně.
"Možná jsem se špatně vyjádřila. Nechtěla jsem tím říci, že se musíš soustředit jen na senzibiliství, to vůbec ne. Naopak si myslím, že zdokonalit tvé nynější smysly by měl být náš první cíl."
Vysvětlila Hikari, jelikož jí nechtěla nic nalhávat.
"A za tu větev se omlouvám, nechtěla bych, abys to brala jako nějaké špatné gesto nebo tak. Jen... Ještě nevím, jak na tom jsi..."
Dořekla a trošku se zašklebila, někdy mluvila opravdu divně. Měla by se více bavit s lidmi než s výpočty na papíru.
"Každopádně, ještě chvíli půjdeme a poté si odpočineme, nemusíme tak pospíchat. Přes noc se tudy raději poflakovat nebudeme a budeme raději odpočívat, přes noc ti zkusím vymyslet techniku, která by ti pomohla rychle zmapovat okolí. Jelikož pokud se ocitneš v boji, nebude čas na váhání a mapování okolí, bude třeba jednat hned. Souhlas?"
Optala se mile Hikari.
Ochrana za každou cenu
Kamasu
Kamasu, její pomocník i Yami se vynořili z jeskynního systému. Světlo pavoučímu společníkovi moc nevyhovovalo, měl raději přítmí, ale snažil se vyhovět Kamasu.
Ta zase zírala na cestu a sledovala stopy. Nemohla si přitom nevšimnout, jak chudák Yami cestou klimbal. Bože, budu ještě dělat chůvu nebo co! Pomyslela si Kamasu. Zajela rukou do kapsy a vytáhla lanko. Hodila kolem sebe smyčku, ta měla za úkol připoutat Yamiho k ní, takže kdyby náhodou usnul, tak nespadne z pavouka. Poté už se k tomu nijak nevracela.
"Hej, dívej se pořádně, šli na východ. Drž se kolem stromů, za chvíli je máme."
Pavouk podivně zavřeštěl, byl to asi jeho způsob komunikace a uháněl dále. Jeho nohy byly jako zběsile a stejně tak i pavouk. Na jeho vzhled byl velmi rychlý. Kamasu přitom pozorovala okolí, vlasy ji vlály ve větru, což mohla Yamiho trochu štvát, popřípadě lechtat na tváři. Zanedlouho již svůj cíl dohoní.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
Hikari se nad gestem Mayy pousmála a jen krátce zavřela oči.
„Sensei, děkuji Vám za ochotu, ale já o té větvi věděla. Nemusíte se o mě tolik starat,“ řekla a na chvilku se odmlčela, aby mohla vyslechnout zbytek toho, co měla Maya na srdci.
„To zní skvěle, sensei, ale proč bych se nemohla zaměřit i na zlepšení svého sluchu? Pokud podle chakry lze poznat jen to, co jste řekla, nepomůže mi to rozeznat mé okolí, ani pohyby nepřítele,“ namítla Hikari, „jistě je to úžasná dovednost, ale moje vnímání zvukových vln funguje poněkud jinak, a právě díky němu se můžu pohybovat v prostoru...ještě nedokáži vnímat detaily jako jsou rysy tváří nebo kamínky na zemi, ale pohyby protivníka „slyším“ díky zpěvu docela dobře. V tomhle ohledu bych se také ráda zlepšila,“ dokončila a znovu otevřela oči. Pro ni to změna nebyla, ale jako gesto mimiky to pořád svůj význam mělo.
Cesta jim asi moc neubýhala, podle toho, jak dlouho měly být pryč, ale to Hikari nevadilo. Nebyla ten typ co by někam spěchal nebo se začal brzo nudit.
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
"Správně, přesně na tohle jsem chtěla poukázat."
Řekla, když odstraňovala z cesty převislou větev, nechtěla, aby se o ni Hikari praštila, tak jí jedním mrštným chmatem urvala a hodila na stranu.
"Když to vezmu kolem a kolem, člověk má 5 smyslů. Ty jsi o jeden přišla. To znamená, tedy alespoň podle toho, co se říká. Že tvé ostatní smysly se zostřily. A senzibilové jsou ninjové, kteří používají jakýsi šestý smysl. Tedy někteří z nich. Počítají se tam i ninjové, kteří mají techniky, které zlepšují stávajících 5 smyslů, ale to není tvůj případ. Senzibilové jsou tedy schopni cítit chakru, dokáží tak někoho vystopovat, rozpoznat něčí chakru a určit její množství. A jelikož jsi ty o jeden smysl přišla, domnívám se, že máš našlápnuto k tomu, stát se jedním ze špičkových senzibilů. Pokud se nemýlím a budeš se tomu věnovat, myslím si, že tvá slabina by se mohla stát tvou největší zbraní."
Dovysvětlila Hikari svou ideu a nechala jí o tom přemýšlet. Nechtěla, aby se k tomu vyjádřila, pokud k tomu má co říct, jistě to řekne sama.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~