NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 15:50 | Ninja už: 6538 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgangovi to po chvilce došlo a uznal, že to bylo logické, přece hned do svého úkrytu nepustí kde koho první si ho musí prolouskat "rozumím" řekl Wolfgang a pak si vyslechl jeho rozkazy, spíše je chtěl sledovat a pomoci senseiovi, ale rozkaz byl rozkaz "pokusíme se zjistit co nejvíce informací" řekl Wolfgang a sensei ho ani nemusel pobízet drapnul Yamamota a stáhl ho za křoví kousek od jeskyně. Když skupina odešla, tak se Wolfgang narovnal, oprášil, ale pořád nerušil henge "sakra to bude problém" řekl a pak dodal "pamatuješ si na toho chlapa co uklidni tu trojici co mlátila toho starce, no tak ten chlap s tou skupinou Alibabových loupežníků nebyl, takže si uvnitř dávej bacha ať ho na sebe neupozorníme a nezapomeň, kdyby se cokoli stalo potřebujeme ho živého, ale kdyby se něco podělalo jdi do něj" řekl Wolfgang a jako první vstoupil do jeskyně a díky ninja obleku a tréninku tichého zabíjení ani nešlo poznat, že tam je. Wolfgang se tak pomalu soukal uličkou v hoře, využíval stínů aby se podíval za roh jestli tam náhodou někdo není a tak se dostal až do nějaké hlavní jeskyně, byla to otevřená "místnost" kde asi byli většinu času "ok porozhlédneme se zde jestli tu něco nenajdeme" řekl Wolfgang a začal to tam prohledávat.
Daisuke Sugito
Sunagakure no sato, Neznámý dům někde ve vesnici
Daisuke si Yona chvilku zamračeně a nedůvěřivě prohlížel.
„Nebude to zase něco jako zachraňování vašeho manželství, že ne?“ zabručel podezíravým tónem a pozvedl jedno obočí.
Yonovi řeči o tom, jak strašně mu důvěřuje a jak má být časem důležitý, se mu ani trochu nezamlouvali. Za prvé to mohla být nějaká ptákovina, jako jejich poslední mise, a nebo to za druhé mohlo být vážně něco velkého, a takového břímě se Daisuke bál.
„No, dobrá. Kdy odejdete a kdy se vrátíte?“ zeptal se ještě a na chvilku se odmlčel, „mimochodem, nemohl byste mi tu vlnu dát v nějakém menším svitku? Tenhle se mi nevejde do loutky,“ zatvářil se prosbeně a rozpačitě se podrbal za hlavou.
Yon Ki
Pokyvoval si nad otázkami Daisukeho, byl zvědavý ale ne moc, ptal se přesně na to, co Yon chtěl.
"Řekněme že sám zařídím, aby to tak vypadalo..." dodal do všeho trochu tajemna.
"Pečeť se ovládá jednoduše, přejedeš jí dvěma prsty, zavoláš záložní divizi, přejedeš jí jedním prstem, zavoláš pouze zlaté písky, přesněji Nadaie a Kiru, víc zlatých tuto pečeť zatím nemá... Mají trochu jinou, ne tak speciálně upravenou, ale moc nad ní ti nedám, to by dopadlo katastrofálně..." zasmál se.
"Takže, nezapomeň na to, že ti důvěřuju strašně moc, takže si to nepokaž, budeš strašně důležitý, ale na to časem příjdeš" mrkl na něj a ukázal mu na dveře.
"Vše... Měj se tu hezky" rozloučil se s ním a s lahví v ruce očekával jeho odchod.
Daisuke Sugito
Sunagakure no sato, Neznámý dům někde ve vesnici
Daisuke Yona konsternovaně poslouchal. To měl mít na starost vážně všechno sám? Hana, Ryuu, jejich bezpečí a životy měl teď ve svých rukou, a ta představa ho děsila.
Klid. Snažil se v duchu uklidnit a zhluboka se nadechl a vydechl.
„Kam chcete zmizet? Proč si jste tak jistý, že se proti vám všichni obrátí?“ zeptal se Yona zmateně, když se trochu uklidnil, „co máte v plánu?“ zamračil se trochu. Neměl z toho vůbec dobrý pocit.
„A jak se ta pečeť ovládá, aby přivolávala jen Hanu s Ryuuem, nebo jen Zlaté písky? A kdo všechno ji ze Zlatých má?“ zeptal se na ovládání pečeti, kterou měl na zádech a pokusil se na ní marně podívat přes rameno. Nerad by omylem způsobil globální alarm.
Yon Ki
"Chmp" zkousl zubama nad jeho otázkami.
"Já se ptám, ty odpovídáš jop? Prostě příjde chvíle, kdy tady nebudu, budeš muset pracovat na "našem" plánu, o kterém snad víš ne?" vyhrnul si rukáv, ze kterého vyjela pečeť. Yon luskl a ta Daisukeho se rozzářila, ovšem trochu jinak než vždycky.
"Od teď ovládáš stejnou sílu jako já, to jest přivolat všechny zlaté najednou, a taky, svolat všechny záložní najednou" mrkl na něj, protože oba věděli co myslí.
"Daisuke... Příjde chvíle, kdy proti mě bude celá vesnice a jen ty budeš vědět pravdu. Nesmíš zapomenout, že né všechno je tak jak vypadá a tohle prosím řekni i Kiře." odmlčel se.
"Vrátím se, to mi věř..." mrkl na něj.
"Takže, otázky povoleny, tak se ptej na to, co nechápeš..." zvedl se a zamířil k malému baru, ze kterého vytáhl flašku a lokl si...
Daisuke Sugito
Sunagakure no sato, Neznámý dům někde ve vesnici
Daisuke strnul na místě, po tom, co mu Yon řekl.
On a moc? Ten skromný, nejistý, roztržitý a stydlivý klučina měl dostat do rukou jakousi monumentální, všerozhodující moc?
„Já-Já-Já nevím!“ vyhrkl, když se mu vrátil hlas, „o jaké moci vůbec mluvíte? O čem mám rozhodovat? Co mi to má změnit tolik život?“ rozmáchl rukama do stran vyjeveně a zahrnul Yona otázkami.
Yon Ki
"To je snad jasné ne?" zasmál se Yon.
"Tohle je mi třeba úplně jedno, boduješ si své jméno sám a v těchto věcech ti pomáhat nemůžu, můžu ti jen pomoct trochu zesílit nebo tak nějak, ale tohle mi je fakt jedno" mrkl na něj.
"Jsme tady sami z trochu jiného důvodu... mnohem závažnějšího než je nějaká prohra nebo výhra v souboji..." zvážněl a opřel se o stůl.
"Daisuke, připrav se na něco neuvěřitelného. Něco, co ti doslova obrátí život a úplně tě to změní, do rukou se ti dostane totiž něco, co si ještě nikdy neměl..." neustále Daisukeho napínal.
"... Bude to moc, moc něco ovlivnit, něco změnit... Musíš se na to připravit a příjmout to, není možnost to odmítnout..." podíval se mu do očí, zda chápe všechno co po něm chce.
"Dokážeš to?" zeptal se ho spíš jen tak aby si nemyslel že je postavený před hotovou věcí, což vlastně je...
Daisuke Sugito
Sunagakure no sato, Neznámý dům někde ve vesnici
Daisukemu začalo pomalu docházet, co se stalo.
Copak to celé bylo vážně jenom genjutsu? Bylo to tak skutečné, a ohromné. Nemohl tomu uvěřit, ale z jeho dumání ho vytrhl Yon.
„To by se mohlo hodit, díky,“ opřel se o kolena a zvedl ze země, načež si vzal od Yona svitek s vlnkami.
Mrzelo ho, že nedokázal víc. Bude muset zapracovat na svých taktikách a schopnostech. Ten plyn Sayuri byl neobyčejně silný. Tímhle tempem se nebude moct znovu postavit Nadaiovi ani za deset let.
Daisuke si povzdechl, když tu ho Yon oslovil, se zklamáním v hlase, a posadil se do křesla naproti němu. Ještě předtím vyprovodil ven Iryza s Minem a Sayuri, a zamkl.
„Omlouvám se, pane,“ sklopil pohled, „asi jste ode mě čekal víc, že?“
Yon Ki
Všichni se pomalu probouzeli, až už byli vzhůru úplně všichni vzal Yon další tři svitky, které předal 1 Daisukemu a 2 Minovi.
"Vážení, tohle jsou mohutné vodní vlny, můžete jí použít jen jednou, ale zaručeně vám pomůže, vystřelí fakt maxi vlnu, která smetne soupeře bez sebemenších problémů... jinak na vodě působí ještě lépe" mrkl na ně a pomalu je vyprovázel ven, až na Daisukeho.
"Takže to je konec, jste ve vesnici, takže vyrašte domů. Těšilo mě, naschle" rozloučil se se všemi a zabouchl za nimi dveře, které zamknul.
"Daisuke, Daisuke, Daisuke..." povzdychl si a spadl do křesla.
"Mám s tebou řeč..." začal zcela vážně a vyzval ho, aby se taky usadil.
Daisuke Sugito
Daisuke bolestí pomalu začínal ztrácet vědomí.
Křeče sílily a rozpínaly se po celém jeho těle.
To nás nechá jen tak zemřít?! Problesklo mu hlavou, proč Yon nic neudělá.
Své okolí dávno nevnímal, takže neměl ponětí, jak se boj dál vyvíjel, když tu křeče ustaly, a vystřídala je tma. Tma a ticho. A bolest byla pryč.
Daisukemu po chvilce došlo, že je tam taková tam vlastně proto, že má zavřené oči, a tak je otevřel.
Ležel na zemi, a tak se posadil a rozhlédl kolem sebe.
Iryzo stál u Yona, a vedle něho seděl na zemi Mino a ležela Sayuri.
„Co se stalo? Kde to jsem?“ zeptal se a pohlédl na Yona. Hned na to se rozhlédl po okolí, po svých loutkách, když však pohlédl na své nátepníky, zjistil, že na nich pečetě jsou, čili jeho loutky měl u sebe. Daisuke se pousmál. Své loutky měl rád a představa, že by o ně měl přijít, byla nemyslitelná.
Mino Namitary
Mino už propadal bezvědomí a úplně usnul, když v tom se mu najednou otevřeli oči, vedle sebe viděl Daisukeho ležící tělo a bylo mu to hned jasné. Zemřel a ocitl se na jiném místě. Něco jako očistec.
Poté se ale posadila rozhlédl se, viděl zde Yona, vzbuzeného Iryza a spící holku, a na sobě neměl škrábanec.
"Aha, takže to celý bylog genjutsu?" Podíval se na jednu stranu naštvaně, že to byla jenom iluze a na druhou stranu šťastný že mu nic není.
Iryzo Yoris
Skrývam sa v tieni a ani nemuknem sledujem ako Mino bojuje z Tieňmi. Už bolo na Minovy poznať že sa na ňom podpisuje jed. Tiene ho pár krát zasiahli čo ma potešilo a Mino padol k zemi. Ešte chvíľu počkám skrytí keby náhodou
*Čo ak má ešte dostatok síl si ho preverím* ozve sa mi v duchu a tiene idú preč obidvaja jedným smerom preč od Mina a čo najďalej odo mňa. Keť tu zrazu vybuchli a šli k zemi.
*Nebude trvať dlho a jed ho dá k zemi* odznie mi v hlave a ďalej čakám keď tu zrazu sa preberiem niekde inde. Trochu som zmetený všimnem si Yona ako sedí vedľa mňa. Pozriem na neho a vtom sa ozve nejaká žena. Kým sa za ňou obzriem je preč. Pozriem späť na Yona ktorí povedal pár slov
„Na takýto boj nie sme stavaní. Využíval som svoje schopnosti najlepšie ako som vedel“ poviem a postavím sa zo zeme
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
2. Tréningové cvičení Sunagakure no Sato
Yon Ki
Yon "pozoroval" dění v aréně. Ostatně, ono nebylo co pozorovat, on to vlastně ani neviděl.... On vlastně ani nebyl v žádné aréně... Seděl v křesle, naproti němu seděla zahalená osoba a kolem nich, na zemi, ležely 4 těla.
"Už bude konec" ozvala se postava v kápi. Yon zbystřil.
"Jak to vypadá?" zeptal se.
"No, řeknu ti, kdyby bojovali doopravdy, jsou všichni kromě Saryui mrtví" ozval se smích, který zněl žensky, takže v kápi byla žena.
"Heh, beztak zase ty její jedy" poušklíbl se nad tím, že by vítězství mělo patřit někomu z černých.
"Ale tak určitě si ta holka to vítězství zaslouží..." konstatoval.
"Pleteš se, nevyhrála ona..." její ruce spjaly pečeť a místností se ozvalo Kai. Iryzo se probudil z velmi silného genjutsu a pomalu začal vnímat, že leží v osvětlené místnosti a vedle něj sedí Yon s zahalenou osobou v kápi.
"Tady má práce končí, fakturu ti pošlu poštou, měj se" zahalená žena se rozloučila a odešla pryč. Yon se postavil, vzal ze stolu svitek a přišel k Iryzovi.
"Dobrá práce, Akemi bude pyšná..." usmál se a podal mu svitek do ruky.
Mino Namitary
Mino stál na zemi vedle stromu, a pozoroval krajinu po výbuchu, nastaly další nesnesitelné křeče, které jakš tak ustál. Najednou na něj opět vlítly dva stíny, to svědčilo o tom, že Iryzo stále žije.
"Sakra už mi dochází síla" Mino v beznaději koukal na stíny, které na něj útočili, nejprve přišel útok bodci, ve chvíli kdy byl stín už skoro u něj vnukla se mu myšlenka.
"To je moje poslední šance." Mino sebral poslední sílu a chakru kterou měl a dal se do práce, Stín už byl skoro za ním, Mino si sáhl do taštičky a vyskočil. Stín těsně prolétl pod ním, ovšem to už na něj zaútočil druhý stín se svým mečem, mino do druhé ruky popadl kunai a jen taktak zablokoval první sek mečem, poté co zablokoval sek ze zhore, stín sekl druhou rukou ze strany směrem na Minovo břicho, Mino se odrazil od stína, ale bylo to už celkem pozdě. Stínovo sek, se dostal k Minovi a udělal mu tržnou ránu na břiše, tržná rána nebyla moc hluboká, ovšem Mina opravdu zabolela. Mino už ale nepočítal, že se stihne vyhnout stínu, proto se připravil jen na to, že ve chvíli kdy mu stín rozsekl břicho, pravou rukou mu přilepil ze spodu na meč výbušný lístek. Poté dopadl na zem a než se stihl postavit už na něj letěl druhý stín, sotva si stoupl, stín už byl u něj. Mino na chvíli zavřel oči a zasoustředil se.
"Katon: Setsu Kaku" Zašeptal a v tu chvíli se shýbl pod stínovo útok a poté spodním hákem nabitým ohnivou chakrou nabral stína ze spoda do brady. Druhou rukou se ho stihl dotkou na vnitřní straně stehna a připevnit lístek. Ovše Stín také neotálel, zatím co Mino udeřil svým ohnivým ninjutsu, stín stihl bodnout druhou roku a dva hubené bodce mu projeli ramenem. Ve chvíli Kdy Mino trefil stín svým útokem, stín odlétl a bodce se vytáhly. Z Minovo ramene začla vytékat krev. Mino se podíval na rameno a náhle dostal další, obrovskou křeč do břicha. Mino spadl na kolena a jen se rozhlédl po krajině, poté sebou praštil o zem a jen s velkou snahou se udrřžel při vědomi, ležel na boku a jediné co viděl bylo Daisukeho ležící tělo. Mino ležel ještě nějakou chvíli na zemi a doufal že stíny už odešli, to byl jeho jediný plnán.
"Stíny vznikli z něho a tak se k němu doufám i vrátěj" Zamyslel se a položil si ruku před obličej.
"KAY!" Vyřkl silnějším hlasem z posledních sil a nechal odpálit dva lístky na stínech. Poté už zůstal jen asi 20 vteřin při vědomí, než omdlel.
Choujou Kazuki
„Nepustili mě dál. Trvat na tom, by vzbudilo podezření,“ řekl trochu otráveně Choujou, že to klukům nedošlo samotným.
„Půjdu s nimi na jejich „akci“. Vy dva se hned, jak odejdeme, dostanete dovnitř a prohledáte to tam. Pátrejte po čemkoliv, co by mohlo posloužit jako dobrá informace. Tahle banda raubířů se mi zdá nějak moc dobře organizovaná,“ vydal chlapcům Choujou rozkazy a sdělil svůj dojem, „a teď zmizte!“ sykl, když zaslechl kroky, vycházející z jeskyně.
Vesnička Asatsuyu
Před vchod do jeskyně nakráčela po chvíli ona trojice výtržníků, co předtím obtěžovala toho staříka na náměstí.
„Tak jdeme!“ kývli na Choujoua a vyrazili někam pryč, k lesu, kterým vedla jedna z cest, vedoucích do vesnice
Kinari , Michiyo
Kinari se mezitím s loučí v ruce proplétal tunelem, kterým z jeskyně odešel, až dorazil na jeho konec, na kterém stál dřevěný žebřík, vedoucí někam nahoru.
Kinari vložil pochodeň do držadla ve zdi a začal lézt po žebříku vzhůru.
„Kde seš tak dlouho?!“ zavrčel naštvaně ženský hlas, když Kinari odklopil kamuflovaný dřevěný poklop na vrcholu žebříku.
„Promiň, krapet sem se zdržel na násměstí,“ usmál se roztržitě Kinari a podrbal se za hlavou.
Nacházeli se v onom lese, kousek od cesty, která vedla do vesnice Asatsuyu, vzdálené zhruba jeden kilometr.
„Chmpf!“ založila si žena ruce na prsou a otočila se ke Kinarimu zády.
„Tak už se nezlob, Michi,“ objal ji kolem ramenou Kinari a šeptl něžně do ucha.
„No jo ty romantiku!“ odbyla ho Michiyo, vyprostila se z jeho sevření a kývla na něho, aby ji následoval.
Došli ke křoví poblíž cesty a schovali se v něm.
„Zbytek už tu je, jsou schovaní na druhé straně,“ řekla Michiyo a zadívala se na cestu hlouběji v lese.
„Až na Asogiho, Nikkiho a Goroa! Kde ti zmetci zase jsou!“ procedila Michiyo nasupěně mezi zuby.
„Vedou sem jednoho chlápka, co jsme potkali cestou. Vypadal jako žoldák a chtěl se přidat,“ objasnil Michiyo Kinari situaci.
„Další chlap? To se ti povedlo, Kinari! Zase krk navíc, kterej bude chtít výplatu!“ odfrkla si Michiyo.
Yamamoto Endo
Byl teď v trochu stresové situaci. Musel se rychle rozhodnout a nebylo to vůbec jednoduché. Wolf mu řekl, ať zůstane skrytý, ale teď nic nehrozilo.
Tak by to nemělo být nutné. Přesto zůstal skryt ve větvích. Wolf byl, dá se říct, jeho nadřízený a toho přece musí poslouchat.
Proč s nimi sensei nešel?
Vždyť je to dokonalá příležitost. Asi prot to bude nějaký důvod.
Byl mírně řečeno zmatený. Neměl zkušenosti, nevěděl, co dělat.
Přece jen se odhodlal a tiše dopadl vedle svého týmu.
"Tak co se bude dít?" snažil se mluvit tiše, ale jaksi mu to nešlo.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang následoval čtveřice se senseiem, vypadalo to, že si jich vůbec nevšimli což bylo dobře. Když došli k nějaké jeskyni, tak se zastavili a Wolfgang se zastavil taky, ten co byl nejspíše jejich vůdce řekl senseiovi ať čeká venku, že si pro něj přijdou. Wolfgang pořád vyčkával co bude a když čtveřice zmizela v jeskyni, tak se sensei podíval směrem, kde se skrýval Wolfgang, ten si byl jist, že ho nevidí, ale když senei ukázal ať jdou k němu, tak se postavil a ukázal se a mávl na Yamamota aby ho následoval, ale pořád nerušil Henge. Když došel k senseiovi, tak se z pod masky ozvalo "co se děje, měl jsem dojem, že půjdete pořád s nimi" zeptal se Wolfgang a čekal co bude dál.
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Odpočítavam minutí pod zemou zatiaľ čo Mino rozmiestňoval výbušné lístky po aréne. Mal dostatok času na to ale dostatok času mali aj moje dva tiene ktoré sa zregenerovali akurát včas keď sa Mino pokúšal odpáliť lístky. Jeden z teoňov premenil svoje ramená na malé tenké bodce na každej ruke ich mal päť (niečo akoby svoje prsty predlžil a začinali mu od ramena) a druhý ich zmenil na dva meče. Potichu obklúčili Mina a rýchlo na neho zaútočili zo zadu z dvoch strán (predstav si šipku kde na vrchole šípky si ty a tiene sú na spodu šípky každý v jednom roku) ich rány boli smerované na smrteľné miesta.
Aj napriek pomoci tieňov lístky odpálil a ja spoločne z odpálenom zeminou som letel do vzduchu ocitol som sa na opačnej strane arény ako som bol. Už sa spamätávam z výbuchu a otrasu na niektorých častiach teľa mi horelo šatstvo no neuvedomujem si to lebo na mňa akurát dopadli časti zeme ktoré uhasili plamienky na šatstve. Chvíľu ležím v agónií ale z námahou sa postavím. Keby nebolo adrenalínu čo mi koluje v krvi tak ležím ešte teraz na tom mieste. To ba on mi pomohol spraviť pečate a zaliezť do najbližšieho tieňa
*Toto som nečakal po tomto cvičení si poležím v nemocnici určite. Teraz len počkať kým jed položí k zemi toho bastarda* poviem si v duchu.
Tiene aj napriek výbuchu pokračovali v atakovaní Minata (kedže počas výbuchu boli u teba tak predpokladám že sa im nič nestalo)
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Mino Namitary
Letěl na Iryza a doufal, že ho trefí. Těsně před tím než ho měl trefit Iryzo z ničeho nic zaplul pod zem.
"Doton?" Zeptal se sám sebe, neváhal a začal jednat.
"Musím jednat opravdu rychle" Pomyslel si. Vytáhl ze své taštičky docela velké množství výbušných lístky, které rychle poházela a upevnil na zem v okolí 5 metrů poté odskočil k Daisukemu a holce, které koukala jen hlava,
"Doufám, že bude reagovat jako pravej ninja... týhle holce se budu muset opravdu omluvit" Pomyslel si a udělal k ní krok, dřepnul si k ní a okolo hlavy ji upevnil 4 výbušné lístky, ve skutečnosti to byly falešné lístky, ale to Iryzo nemohl vědět. Poté popadl Daisukeho a odskočil do kurun stromů, které byly kousek od něj.
"Zapomeň na stíny, jestli je uvidim hned dám lístky vybouchnout. Co uděláš zachráníš sebe nebo svoji parterku?" Zakřičel do kouře. Dal ruce v pečeť a nastal velký výbuch. Lístků bylo opravdu dost a proto byl výbuch docela mohutný. Hned na to začli hořet i lístky u Sayuuri, vypadalo to že každou chvilku vybuchnou a roztrhají ji na kousky. Mino sledoval velký výbuch v korunách strom, když v tom to přišlo. Začal cítit jak ho brní nohy, najednou ho popadly velké křeče do nohou a do rukou, Mino zakašlal a vyplivl krev.
"Sakra, to je ten prokletej jed!" Zastěžoval si.
"Musí to zabrat, zbejvá mi už jen opravdu chvilka." Pomyslel si odložil Daisukeho na jednu větev a poté nashromáždil chakru do nohou. Té mu taky moc nezbývalo ale ještě tam něco bylo.
"Doufám, že to není uplný hajzl" Pomyslel si, když viděl hořet lístky u Sayuuriny hlavy.
Iryzo Yoris
Tieň sa snažil vyhnúť Manovmu manévru no nepodarilo sa mu to a nohy mu vybuchli a tieň spadol k zemi. Ja zatiaľ spravím pečate a bežím ďalej v tom už Mino bežal na mňa a skryl sa v dyme ktorí sám vytvoril. Zrazu sa na mňa vyrútili dva klony počkal som do poslednej chvíle a keď ma mali trafiť skryl som sa pod zem
*Čo to stváram? * spýtam sa sám seba *Prečo idem na neho priamo a aj tak už nemusím vyhrať stačí mi počkať a on pôjde k zemy* prebieha u mňa monológ
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Kinari spolu s trojicí kráčeli pryč od vesničky, do lesa vedle ní, hlouběji a hlouběji, až došli ke skále s jeskyní uvnitř.
„Proberem to s ostatníma! Pak se dáme do práce!“ zazubil se raubířsky Kinari a zmizel ve vchodu do jeskyně, stejně jako trojice chuligánů hned po něm.
Vstup do jeskyně byl dlouhý a klikatý. Ze začátku i dost tmavý a zlověstný, ale hlouběji viseli na stěnách pochodně, které ozařovali procházejícím cestu.
Čtveřice pokračovala dál, až se dostala do jakési větší jeskyně, která byla vybavená jako jasné lupičské doupě. Bylo zde několik stolů, kolem kterých seděla parta chlápků s žejdlíky piva nebo něčeho ostřejšího, spousta sudů, beden, pytlů, různě poházených zbraní a dalšího harampádí. Zkrátka to, co se u pocestných namanulo.
„Zdar, Kinari!“ pozdravil Kinariho vesele jeden z chlápků, načež následovala salva smíchu ostatních.
„Nazdar,“ pousmál se Kinari, trochu nesvůj, „už tu byla?“ optal se.
„Jo! Ve 2 hodiny odpoledne má vesničkou projíždět menší karavan obchodníků se vzácným kořením, máme je odchytnout a postarat se o ně!“ zazubil se rozjařeně ten lapka, co Kinariho na začátku zdravil.
„Jasně…,“ zatvářil se zamyšleně Kinari, „ok, tak se připravte! Já se k vám pak přidám!“ křikl na zbytek osazenstva jeskyně, zatím co vyrazil do pravého ze tří tunelů, co v jeskynním „sále“ byly. Prostředním z nich Kinari s trojicí předtím přišli.
„To víš, že přidáš, dej si na čas, Kinari!“ přimhouřil oči spiklenecky ten bandita, načež jeskyní zazněla další salva smíchu.
Kinari ho propíchl pohledem, odfrkl si, a zmizel v tunelu.
Zbytek bandy lupičů se pomalu přestal poflakovat, vzali si pár dýk, katan, cepů a kopí a vydali se postupně do levého tunelu.
Choujou Kazuki
Chojou se držel stále za skupinkou tří lumpů a Kinariho, když si ho konečně jeden z nich všiml.
„Hej otrapo! Co za náma lezeš, co?!“ křikl po něm, načež se skupinka zastavila.
„Vypadáte drsně, hoši! Nemáte místo pro jednoho tvrďáka, co by vám pomoch přijít si na slušný prachy?“ zakřenil se na oko drsně Choujou, krátce se zastavil, načež pomalu vykročil ke skupince.
Kinari si ho přeměřil pohledem, ale zatím mlčel.
„Prachy jo? A co kdy sme tě prostě vobrali vo ty, co máš u sebe teď, hm?“ pousmál se oprskle jeden z mladíků a několikrát si plácl trubkou v ruce.
„Mlaďas, nechtěj mě naštvat! Já se tu snažim bejt milej!“ vytáhl Choujou svojí katanu, a když spatřil, že se mladík evidentně překvapením zarazil a ztuhl, stejně jako zbytek skupinky, sáhl si do kapes a vytáhl je naruby, aby ukázal, že u sebe nemá ani floka.
„Jak vidíte, sem švorc! A vy vypadáte, že víte, kam pro prachy! Nehodil by se vám ještě jeden meč?“ ukázal Choujou svůj pomocí Henge značně poškozený chrup, a vytvaroval ho do něčeho, co se dalo nazývat náznakem úsměvu.
„Fajn, ale budeš dělat, co se ti řekne, jasný?!“ vložil se do toho Kinari a tím umlčel trojici.
„Jasně že jasný!“ zasmál se chraplavě Choujou, „veďte!“ kývl na čtveřici, která se nakonec dala znovu do pohybu, a po několika minutách zpovídání Choujoua, co umí, kde vzal svou katanu, a tak podobně, konečně dorazili ke zmiňované jeskyni.
„Počkej tu, za chvilku pro tebe přijdem,“ oznámil mu Kinari a spolu se čtveřicí zmizeli uvnitř.
„Jasný, ale ne, že na mě přijdete s posilou a nevoškubete mě!“ zasmál se znovu Choujou, než mu čtveřice zmizela z dohledu.
Jakmile se tak však stalo, ohlédl se, zda neuvidí Yamamota s Wolgangem, kterým chtěl dát znamení, že se k němu mají dostavit, aby jim vydal další rozkazy.
Mino Namitary
Mino sledoval z povzdálý souboj, když na něj zautočila ta Iryizova potvora, Mino uskočil před kopim a poté naspořádal chakru do nohou, vystřeil proti stínu a vytáhl si výbušný lístek z tašky, jako by chtěl zautočit, uhl na zem a sklouzl s pod nohy stínu. Při skluzu nalepil výbušný lístek na levou nohu a pokusil s seknout kunaiem do pravé nohy stínu. Hned jak se podklouzl za stína, vstal a vyběhl směrem k Iryzovi. Běžel směrem k Iryzovi, když si všiml jak běží postava naproti němu. Mino se nezastavila běžel přímo proti Iryzovi. Před sebe hodil kouřovou bombu a v ní se zastavil. Mino vytviřil tři Bushiny. Jeden klon vyběhl zpátky na pronásledujícího stína. Jeden skočil dos trany a běžel na druhý stín a třetí vyběhl rovně na Iryzo. Když klon vybíhal z kouře Mino vrhnul prudce kunai, který proletěl klonovo hlavou a letěl na Iryza. Mino měl již dobrou orientaci v kouři a proto hodil kunai poměrně přesně. Když prolétal kunai hlavou klonu, klon zrovna vybíhal z kouře a vrhl rukou tak aby to vypadalo, že hodil kunai on. Asi 5 metrů před Iryzem klon skočil do vzduchu a přeskočil Iryza. Klon se postavil do postoje a začal dělat pečetě. Udělal asi 5 pečetí, jednu ruku si schoval za záda a rozeběhl se na Iryza. V tu chvíli Mino v kouři měl připraveno Kawarimi no jutsu. Naplnil obě své nohy velkým množstvím chakry a vystřelil přímo na Iryza z opačné strany než jeho klon.
"Katon: Setsu Kaku" Zašeptal si Mino a jeho ruka se obalila a naplnila katonem. Letěl na Iryza a byl plně připraven k úderu.
Iryzo Yoris
Vyhnem sa prvému útoku a ani sa nestihnem porozhliadnuť a už ide na mňa ďalší útok. Rúti sa na mňa jedná z Daisukovích bábok. Nemám čas na premýšľanie z rúk spustím scimitare a spravím pečate „Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu“ vyslovím, položím na zem ruky a predo mnou sa vyrúti stena ktorá odrazí rútiacu sa babku.
Medzi tým sa jeden z tieňov zregeneroval a bezproblémov sa dostal z Daisukových kunajov a lanka. Načasoval to dobre v hodnú chvíľu sa postavil za mňa a zakryl ma pred náletov senbonou.
„Sakra nech už zdochne“ zvolám a pohľad presuniem na Daisukeho. Všimnem si ako leží na zemi a tak si ho nevšímam a začnem hľadať toho druhého.
Druhý tieň zatiaľ prišiel k Sayuri a čakal pri nej. Keď zbadal ako sa tam približuje Mino hneť na neho zaútočil. Pravú pažu si zmenil na kladivo a druhí na dlhú kopiu. Výrutil sa na neho a ľahou rukou prutko bodol smerom na jeho brucho čakajúc že sa tomu vyhne a bol pripravení zautočiť pravou rukou.
Rýchlo zdvihnem scimitare a nasmerujem sa smerom k tieňu a Minovi kde sa rozbehnem
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Yamamoto Endo
Co mohl dělat? Tak jen kývl a proměnil se na podobného člověka jako Wolf. Čekat. Nebyl si úplně jist, jestli to vydrží.
Ale jeho kolega byl přece jenom zkušenější, tak bylo dobré ho poslouchat.
Počkal, než vyrazí a potom se držel cca pět metrů za ním.
Byl zvědav, jak dlouho jim ty věčné proměny vydrží.
Dostali se celkem daleko, ještě zjistit, jak jsou ti zmetci silní a ulovit je.
Stejně to bylo zvláštní. Mise hned v úvodní den? No ale kdo krom jejich týmu se mohl chlubit takovou zkušeností.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang pořád klečel s hlavou skloněnou a když mu výtržníci řekli co a jak, tak se dodal "dekuji můj pane, jste moc šlechetný" řekl Wolfgang a když se od nich obrátili, popadl Yamamota a dodal "v pohodě, ale příště pozor" řekl tišeji a dělal, že chce rychle odejít od banditů, takhle by přece reagoval každý. Když tam přišel nějaký chlápek, tak bylo jasné, že to je asi jejich nějaký vedoucí a na Yamamotovu poznámku se jen ušklíbl "chce je infiltrovat, pokud nás viděl, tak je jasné, že je budeme pronásledovat, ale opatrně protože dokud to bude nezbytné sensei musí hrát, že nás nezná" řekl Wolfgang a když byli za rohem, tak je sledoval. Když ti 4 odešli a pak za nimi v klidu šel sensei, tak jen pokynul ok změníme podobu a vyrazíme, drž se přibližně 5m zamnou abyj si mě viděl a hlavně buď v klidu" řekl Wolfgang, pak udělal pečeť a hned ho zahalil oblak kouře a místo poutníka, tam najednou stál maskovaný ninja. Pak se podíval na Yamamota a ozval se hlubší hlas "dobře jdeme a dávej si pozor ať tě neuvidí, kdyby mě čirou náhodou našli, tak nebudeš nic dělat do doby dokud to bude nejvíce nezbytné a to tedy, pokud mě nebudou chtít zabít a já se nebudu moci bránit" řekl Wolfgang a pak vyrazil, jelikož velmi době ovládal tiché zabíjení a měl už menší zkušenosti ve sledování, tak se tiše plížil za 4 banditů a senseiem, ale udržoval si dostatečnou vzdálenost.
Yamamoto Endo
Byl vytočený. Tři na jednoho? Kdo si myslej že jsou? Marně se pokusil vyškubnout Wolfovu sevření.
"Promiň." bylo jediné, co ze sebe dostal. Podíval se za nimi.
"Vidíš to co já?" zašeptal tak, aby to opět slyšel jenom jeho kolega. Přitom pohodil hlavou směrem k senseiově postavě, kterou tam zahlédl.
"To si snad dělá srandu ne?" nevěděl, jestli se má smát, nebo ne.
Udělal chybu, která se už nesmí opakovat. Úplně zapomněl na jejich divadýlko.
Ještě že ho nenapadl nějaký extra nástup s tím, že by odhalil svou pravou tvář.
Choujou Kazuki
Vesnice Asatsuyu
Stál som opodial a sledoval som krám, v ktorom vyčíňali traja výtržníci. Nemohli ma však vidieť, aspoň nie pri letmom rozhliadnutí. Bol som za jedným stĺpom ktorý podopieral strechu verandy nejakého polo rozpadnutého domu s pribitými okenicami. V ústach som žmolil koniec nejakej trávi. Ani som nevedel prečo to robím. Nedalo sa povedať že by mala nejakú chuť, proste ma to viac menej bavilo. Keď sa k tomu pridal štvrtý človek, ktorý svojich očividne podriadených uzemnil a poslal ich preč, zameral som sa hlavne na neho. Stačilo mi tých pár slov ktoré som počul na to, aby som sa rozhodol sledovať ich. Ruky som si strčil do vrecka a lajkovým spôsobom som začal kráčať za nimi. Viac menej mi bolo jedno, či ma zbadajú alebo nie. Hral som predsa nie až tak skúseného darebáka ktorý by si chcel šplhnúť tým, že by sa pridal k nejakej väčšej skupinke.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Trojice výtržníků
„Moc si nevyskakuj, dědku!“ kopl do staříka na zemi znovu ten černovlasý mladík, s trubkou přes rameno.
„Trochu dědkovi zrychtujem interiér, co vy na to kluci?“ zasmál se mladík, a stejně tak i jeho dva kumpáni, když tu se k nim přiřítila jakási žena a obula se do nich.
„Nespletla ste si obchod, paninko?“ otočil se na Yamamota ten mladík se značně otráveným výrazem, „kadeřníka tu navíc ani nemaj! Ztrať se huso!“ zasmál se krátce, načež se na Yamamota obořil a naznačil mu dlaní, že má zmizet.
„Měl by sis tu svojí ženušku hlídat, chlape! Ještě by se jí mohlo něco stát!“ křikl na Wolfganga pobaveně mladík a přidal se k dvojici svých povedených přátel, kteří mezitím rozmlátili pár poliček v krámku.
„Ne! Prosím vás!“ doplazil se ke dveřím po čtyřech stařík a úpěnlivě volal na trojici.
Kinari
Kinari došel až k náměstí, kde se chvilku zastavil za rohem jednoho domu, a sledoval dění.
Co je to za dvojici? Za ženská má teda kuráž. Zadíval se na Yamamota s Wolgangem, když tu jeho myšlenka přerušila rána rozbité keramiky, jdoucí z obchodu.
Ach jo! Povzdychl si Kinari a vyrazil k obchodu.
„Hej chlapy! Co to tu zas děláte?!“ křikl na trojici vandalů uvnitř krámu.
Stařík se trochu rozzářil a zadíval se prosebně na Kinariho, který ho však chladně ignoroval.
Trojice se obrátila na Kinariho a zazubila se na něj.
„Oi! Kinari-san! Nechceš se přidat?“ zavolal na něj vesele ten černovlasý mladík.
„Dneska ne, a vy toho taky nechte, ten děděk fakt jinak nic neprodá a prachy pak budou kde? V hajzlu!“ řekl rázně, načež trojice posmutněla a pokrčila rameny.
„Jdem! Dneska jsou v plánu jiný věci!“ kývl na ně Kinari a obrátil se na již veselejšího staříka.
„Moc se necul dědku! My se vrátíme, a ty prachy bys už fakt měl radši mít!“ okřikl staříka Kinari a vyrazil pryč.
„Dneska si měl štěstí, staříku!“ zazubil se na staříka zlomyslně černovlasý mladík s kovovou trubkou.
„Měj se dědulo!“ plácl staříka do zad druhý mladík, když se třetím se smíchem opustili krámek a vydali se za Kinarim.
Stařík si evidentně oddechl, když ale čtveřici sledoval odcházet, jeho výraz znovu nabyl zoufalství.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang se jen v duchu pousmál, musí se přece nějak maskovat a zmíňka o Konoze byla nejlepší, zatím by je nemusel nikdo moc podezřívat a když se zmínila o prosbách o pomoc, tak se musel zase v duchu pousmát "no myslím, že budou překvapeni" řekl si Wolfgang, ale pak se vše najednou podělalo. Naproti pekárny u obchodu, kde byla rozbitá vitrína začal nejspíš její majitel vitrínu samozřejmě zatloukat, ale to se tam objevila nějaká trojice individuí a začali po majiteli řvát a kopat do něj. Ve Wolfgangovi také začala vřít krev, ale věděl, že musí dodržovat svou roli, ale Yamamoto to nejspíše nevydržel a pustil se za výtržníky a Wolfgang ho už nestihl zastavit "sakra Yamamoto" řekl si Wolfgang "aspoň, že nezrušil Henge" pomyslel si a hned se za ním rozběhl. Když si Yamamamoto řekl svoje, tak hned přiběhl Wolfgang, chytil Yamamota pevně za ruku a strhl ho na zem "prosím urození pánové odpusťte mé ženě, je pomatená a občas dostává výpadky a neví co říká, prosím odpusťte ji" hrál svou roli Wolfgang a snažil se hrát svou roli a pak úplně tiše sykl na Yamamota "idiote", ale jelikož byli k sobě hlavami přitisknutí, tak to slyšel jen Yamamoto.
Mino Namitary
Mino se ponořil až na dno ještě jednou si dětailně vše rozmyslel.
Zavřel oči a na 5 vteřin se uvědl do úplného klidu. Koncentroval chakru do nohou apoté se odrazil. Vystřelil z vody jako střela a dolétl ještě asi 5 metrů od jezírka, všude byl dým. Mino sice ještě nedýchal, ale už měl pocit jako by se mu jed dostával pod kůži. Neváhal a rozeběhl s rovnou k tělu té holky, když doběhl úplně kní, všíml si jak Daisuke bojuje pomocí loutky s Iryzem, podíval se pod sebe a holce koukala jen hlava.
"Promiň, ale nemám na výběr" Poznamenal, načež si vytáhl kunai a nadechl se, zaklonil Sayuri hlavu a řízl ji do krku, poté přiložil ústa a vysál ji co nejvíce krve mohl.
"Fuj to je hnus, ale nemám na výběr." Nevěděl jak je na tom Iryzo, ale Daisuke už vypadal otrávený po jedu. Mino přiskočila si metr za něj.
"Daisuke, promiň ale zde už ti nijak nepomůžu, prosím tě o jednu. Jestli tu máš něco co by mi mohlo v boji pomoci, polož to vedle sebe.... odvděčím se ti... děkuji" Pověděl Mino a znovu se vzdálil od Daisukeho, obešel bojiště trochu obloukem a dešel ze strany blíže u zdi na místo(opačná strana než od kud přišel), kde viděl že bojuje Iryzo s loutkami. Kouř už byl řidčí, ale pořád bylo blbě vidět, proto se přikrčil do podřepu a vyčkával na vhodnou situaci