NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 16:50 | Ninja už: 6281 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
Hikari se nepatrně začervenala a hlavu opět sklopila, aby to na ní nebylo vidět, když ji Maya pochválila v podstatě za to, jaká je.
Když se poté její nová opatrovnice rozmluvila o Hikařině rozvíjení jejích dovedností, Hikari zaujatě zpozorněla a zvedla hlavu.
V tu chvíli akorát přecházely přes nějaký můstek, vedoucí přes lesní potůček. Zvuk vody se rozléhal po blízkém okolí a odhaloval tak Hikari téměř všudypřítomné stromy, pár keřů a houští, které byly na doslech.
Hikari chvilku neodpovídala, jelikož se zaposlouchala do onoho zurčení, které v tuto chvíli plnilo roli jejího zpěvu. Ozvěna zvuku vody ji odkryla jejich okolí mnohem lépe, než pouhé kroky, které ji jakž takž ukazovaly cestu, a tak se Hikari mohla pořádně „rozkoukat“ kolem.
Byly v lese, v přírodě, a to její úsměv jen podpořilo, jelikož měla přírodu spojenou s klidem a rovnováhou.
Fakt, že by měla začít trénovat ninjutsu, ji na malý moment zarazil. Ona byla přece odbornicí na taijutsu, vážně si poradí i s tímhle? Tyto pochybnosti ale velmi rychle zahnala. Nedávno se naučila něco, co pokládala do nedávna za nemožné. Chůzi jak po stěnách a stromech, tak po hladině vody.
Pro ni nebylo nic nemožné, dokud v sebe neztratí důvěru!
„Vím, jen, že se specializují na výzvědné mise, ale hádám, že byste se o nich nezmiňovala, kdyby jejich praktiky nějak nesouvysely s mým způsobem orientace v prostoru, Maya-sensei?“ natočila Hikari hlavu Mayiným směrem a lehce vzhlédla, „a vaší nabídku samozřejmě ráda přijímám!“ usmála se vděčně.
Starý sensei
Maya
Cesta do vesnice Tenru
Když se objevili v lese, pokračovali dále cestou. Neměla odvahu se po korunami stromu, aby si Hikari něco neudělala.
"Velmi hezké, jde vidět, že máš silnou vůli a to nemůže říct každý. Já mám zase nadání pro jutsu, ale zdaleka se můj bojovný duch nemůže rovnat tomu tvému, toho si važ a nikdy na to nezapomínej."Chvíli se odmlčela, pošli nějaký ten kus cesty a poté plynule pokračovala v konverzaci.
"Vybrala jsem si tě z jistého důvodu. Líbíš se mi, tvůj postoj, to že se nevzdáváš. Pokud tím nepohrdneš, ráda bych ti podala pomocnou ruku, jinak řečeno bych ti chtěla pomoci rozvinout tvůj potenciál. Máš jistou nevýhodu a v našem světě se může stát velmi rychle fatální, chci ti pomoct ji eliminovat na minimum a dokonce z ní vytvořit tvé největší plus. Bereš?"
Mile se usmála na Hikari, ale to vlastně nemohla vidět, Maye to pořád nějak nedocházelo. Doufala, že to poznala z jejího hlasu."mým oborem jsou techniky a právě to bych využila, abych ti pomohla se trošku osamostatnit a pomoci ti zorientovat se v prostoru. Slyšela jsi někdy o senzorech? Jako ninjích?"
Optala se zvědavě Hikari, když přecházeli jeden z menších můstků v lese. Dokonce tu zurčel i potůček.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yamamoto Endo
Wofgang byl asi už velmi zkušený. On měl co dělat, aby uklidnil sám sebe. Wolf stačil ještě mluvit s ostatními.
Celou cestu nepromluvil. Maximálně tak "hm". Přemýšlel o tom, jestli se náhodou nedal na špatnou cestu. Rozhodně nehodlal dodělávat lidi na zemi ve stylu svého senseie.
Je možnost, že kdyby věděl, co ta ženská všechno provedla, koukal by se na to jinak.
Postupem času se mu povedlo myslet na jiné věci. Jako například co bude trénovat dál, aby na příštím úkolu nebyl zbytečný a tak dále. Cesta ubíhala poměrně v klidu.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Babička Nanako, Kana
Vesnička Asatsuyu
Babička Nanako spolu s Kanou se krapet vzpamatovaly, když k nim přistoupil Wolfgang a dal se do řeči.
Obě mu naslouchaly až do konce, a když skončil, Nanačin šokovaný výraz krapet ustoupil a ona se na Wolfganga vlídně usmála a stiskl mu ruku ve svých dlaních.
„Děkujeme ti chlapče...prosím, ať ji řádně pohřbí...navzdory tomu všemu mělo to děvče v srdci několik paprsků světla,“ řekla Nanako a po tvářích jí ztekly dva slané pramínky.
Poté přešla k mrtvé Michiyo a přejela jí hřbetem prstů po tváři.
Žena však dál ležela mezi oběma chlapci, bez hnutí, s pohledem upřeným do prázdna, prostým života.
Její tvář byla chladná jako ledová chakra klanu Tori.
Nanako hořce polkla A zavřela Michiyo oči.
Snad tvá duše konečně nalezla pokoje, děvče. Pomyslela si v duchu Nanako, když se naposled zadívala Michiyo do tváře, načež ustoupila a zadívala se na oba mladé oinini.
„Sbohem, opatrujte se chlapci,“ rozloučila se s Wolfgangem a Yamamotem, nechala se obejmout Kanou a pevně sevřela ji sevřela za paži.
Jakým člověkem Michiyo ve skutečnosti byla, či jaký život žila, už nikomu nepoví.
To věděli pouze archivy Kirigakure, a její jediní dva blízcí lidé.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang s Yamamotem dotáhli Moriko do vesnice a stejně jako Yamamoto, tak byl i Wolfgang trochu překvapen, ale dávalo to smysl, ta ženská se tu ukrývala a kdo ví co vše jim napovídala, ale přece jen řekl si a podíval se na okolí a pekárnu, která byla asi v nejlepším stavu sice drancovala vesnici, ale pekárnu nechala ladem, to mu říkalo, že té staré paní ani té dívce ublížit nechtěla. Když jim sensei pokynul odchod, tak je pokynul hlavou, ale když byl o něco dál, tak jen přišel ke stařence a mladé ženě, ty mohly vidět jen jedno jeho oko, ale jasně rozpoznaly pohled zármutku a pochopení "je mi to líto" řekl jako první a pak pokračoval "nevěděli jsme kdo to je až do doby než se to stalo, ale bohužel na věci by to asi nic nezměnilo" zase se odmlčel a pak dodal "pokud mohu jen nějak ulevit vašemu srdci, tak na ní buď zapomeňte, nebo si ji zapamatujte jakou jí znáte, v tom nejlepším, přece jen myšlenka toho, že byla zabita těmi bandity je aspoň trochu utěšující" řekl a pak jen dodal "doufám, že vaše vesnice už bude v bezpečí a bude v klidu prosperovat. Sbohem" a s posledními slovy se otočil na podpatku a vydal se za senseiem a Yamamotem na cestu domů.
Yamamoto Endo
Šlo vidět, že se senseiem budou mít velmi rozdílné názory na různé věci. Alespoň že Wolf byl normální. Dotáhli střídavě tělo až do vesnice. Reakce vesničanů ho zaskočila. Čekal, že tu, co je celou dobu trápila zaklejí, nebo jí alespoň popřejí, aby její duše nikdy nenašla pokoj.
Raději o tom moc nepřemýšlel. Nemělo to cenu. Kývl na senseiovu výzvu a společně opustili vesnici.
Byl čas vrátit se domů a trochu si pročistit hlavu. Na prvních pár dní toho bylo až moc.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Choujou Kazuki, Babička Nanako, Kana
Jeskynní skrýš bandy lupičů, sužujících vesničku Asatsuyu > Vesnička Asatsuyu
Choujou si to vykračoval svým vojenským krokem zpátky ven z úkrytu bývalé bandy lupičů, a mířil dál, směrem k vesničce Asatsuyu. Bylo nezbytné se tudy vydat zpět, jelikož tudy zkrátka vedla cesta do Kirigakure.
Občas se ohlédl přes rameno, a když viděl, že ho ti dva následují, nic neříkal a šel dál.
Ti dva byli na jeho vkus moc měkcí. Michiyo byla v jeho očích zločinec, stejně jako v očích vedení Kirigakure. A lidská špína, jako byla ona, si nezasloužila žádnou čest nebo projev soucitu, byť třeba jen špetku.
Když došli až k vesničce, bylo vidět, že si všichni už události v lese všimli. Po vesnici pobýhalo a hloučkovalo se mnoho lidí, s vyděšenými výrazy, a horlivě diskutovali.
A mezi nimi byla i Nanako a Kana, které si trojice oininů všimly jako první a ihned k nim přispěchaly.
„D-Dobrý den! Vidím, že jste ninjové! Prosím Vás, co se to tam v lese stalo a-?!“ spustila ihned vyděšeně a zmateně Nanako, když tu za Choujouem spatřila Yamamota s Wolfgangem, nesoucí mrtvou Michiyo, a úlekem strnula.
„Mi-Michiyo!“ vyjekla po chvilce, oběhal Choujoua a přispěchala k oběma chlapcům.
Když viděla, že je Michiyo mrtvá, začaly se jí z očí řinout slzy a Nanako se podala nářku.
Kana k ní rychle přispěchala a objala ji, ve snaze utěšit ji, při čemž těkala pohledem z Choujoua na Yamamota a Wolfganga.
Choujou si povzdechl a promnul si oči, načež pohlédl na Kanu.
„Ta žena byla nukenin. Odporný zločinec, který si s vámi pravděpodobně jen hrál, aby se mohl skrývat před právem. Čím dříve na ni zapomenete, tím lépe pro vás. Pro ní jste byly jen loutky,“ řekl a krátce se odmlčel.
„Ty mrtvoly v lese je banda lupičů, která vaší vesnici dlouho sužovala. Jak vidíte, s tím je teď konec. Proto můžete dál pokračovat ve vašem mírumilovném živobytí. Kirigakure nad vámi bude stále bdít,“ usmál se na závěr na Kanu Choujou, jeho milý úsměv však vypadal spíše jako úsměv někoho, kdo je rád, že se konečně může z práce vrátit domů, než jako úsměv zachránce, který svou práci odvedl rád.
„Pojďte, chlapci,“ vyzval své svěřence poté Choujou a vykročil si to pryč.
Kana s Nanako tam zůstali stát jako dvě hromádky neštěstí, neschopny slova, a jen těkaly dál pohledem mezi členy trojice.
Yamamoto Endo
Potom, co se mu málev zvedl žaludek z popravy, které byl svědkem vyvalil oči. Senseiovu logiku by asi nepochopil nikdo, kromě jeho stínového klona.
"Bez tebe bych tu ležel místo ní." usmál se na Wolfa skrz masku.
Pomohl mu jí zvednout.
"Ksó, nešlo by jí nějak zapečetit nebo použít nějakou šrotovací techniku? Takhle se do vesnice dostaneme za rok." zaklel.
Opravdu se nehodlal táhnout s mrtvolou přes půl kraje.
Wolfgang Tori vesnice Asatsuyu
Wolfgang si vyslechl senseie a jen odsekl "kdyby byla hledaná a měla se zabít, tak by tam nebylo to živá nebo mrtvá ne" řekl, ale to pak uslyšel tasení meče a raději hned odvrátil zrak a uslyšel jen proseknutí ledu. Wolfgang věděl, že patřit k Oininům znamená neprojevit žádnou lítost, ale pro Wolfganga čest pořád hrála svou roli a zabít někoho bezbranného byla pro něj zbabělost. Ale byl to jejich sensei a nejspíš provedla něco hrozného, po zmínce o nukeninovi, trochu zbystřil a řekl si, že jak přijde domů, tak si prohlédne svou bingo knížku. Pak po senseiově rozkazu, jen povytáhl oči a narovnal se "se asi p****l ne, zabije ji, ale musíme ji odnést do vesnice" řekl když tam nebyl, koukl na Yamamota a pomalu se postavil "díky za pomoc kámo, dobrá práce" řekl a mrkl na něj. Když se postavil, tak se protáhl a vše ho ještě trochu bolelo, ale dalo se to přežít, sehnul se a vzal svou masku, které chyběl kus, ale odhaloval jen jeho pravou tvář od oka nahoru "chjo budu si muset vzít novou, byla má oblíbená" řekl a nasadil si ji na hlavu, ale zatím jen na vlasy "tak pojď vezmeme ji" řekl udělal pečeť a led pomalu začal tát. Když čekal na rozmrazení, tak se lehce uklonil, protože i když nejspíš provedla něco hrozného, že zasloužila okamžitou popravu, tak stále ctil zásady čestného boje a ona byla velmi silnou protivnicí. Nakonec roztála, ale její tělo bylo stále chladné a to proto, protože ji Wolfgang udržoval v lehkém mrazu aby se zmrazila krev a zabránilo rozkladu dokud nedojdou do vesnice, přehodil si ji přes rameno a koukl na Yamamota "tak jdeme budeme se střídat" řekl mrkl na něj a volnou rukou ho plácl přes rameno, ale to spíše zabolelo Wolfganga, takže zkřivil úsměv a raději se vydal na cestu opět s polo zahalenou tváří.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Choujou Kazuki
Jeskynní skrýš bandy lupičů, sužujících vesničku Asatsuyu
„Kdyby měla nějaké informace, nebyla by hledána živá nebo mrtvá! Je to nukenin, kterej si nezaslouží nic jinýho než smrt!“ zamračil se na oba mladé oininy Choujou a pohlédl na Michiyo, lapenou v ledu.
„Tseh! Odpad!“ odplivl si na zem, načež tasil svou katanu a zarazil ji do ledu, Michiyo do zad, přímo skrz žebra a srdce.
Led kolem Michiyo se začal obarvovat do ruda, zatím co z jejího těla vyprchával život, který žádný led spoutat nemohl.
„Rozmražte ji a vezměte sebou, musíme se s ní vrátit do vesnice,“ přikázal oběma, vytrhl meč z ledu, prudce jím švihl, aby se zbavil krve na jeho čepeli, a meč poté zasunul zpět do pouzdra.
Jeho výraz se od někoho, kdo zrovna vynesl pytel se smetím, o moc nelišil, když se otočil na patě a zamířil si to k hlavnímu tunelu, vedoucímu z jeskyně.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang ležel na zemi a odpočíval z dosti zvláštního, ale i náročného úkolu. Bolest od výbuchu pomalu ustupovala, ale pořád na sobě cítil tlak od spousty mincí, které ho při tom zasáhly a to ho docela bolelo. Takže tam v klidu ležel a odpočíval, když v tom zaslechl známý hlas jejich senseie, když trochu pozvedl hlavu aby na něj viděl, tak ho to trochu zabolelo, ale pohled na senseie, který se ani nezapotil, ho neudivoval, ti banditi neměli nejmenší šanci. Pak jim, ale vyčítal to, že ji nezabili a Wolfgang se trochu zamračil "řekl jste aby nám neunikla, takže jsem se domníval, že asi má nějaké informace, jak říkal Yamamoto" řekl Wolfgang a podíval se na Michiyo v kusu ledu "navíc jste nám řekl ať se blejskneme a mohu jen říci, že zabít je velmi jednoduché, ale chytit někoho to už je podle mě něco" řekl a pomalu se opřel o ruce "takže co bude nyní? zabijte ji?" zeptal se s podtónem nelibosti, protože se mu ta myšlenka vůbec nelíbila.
Yamamoto Endo
Možná nemělo cenu odporovat, ale on ze sebe prostě nehodlal udělat loutku stejně jako ostatní.
"Možná by nám mohla být užitečná. Může mí informace, kontakty a podobné věci. Ale pokud to považujete za lepší takhle, tak prosím." a rozhodně se nestane katem.
Pokud porazíte někoho v rovném zápasu, můžete se tím chlubit celý život.
Pokud někoho doděláte na zemi, budete se na to snažit celý život zapomenout.
Takže to přenechal na něm.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Yamamoto se akorát chystal vkročit do chodby, kterou přišli, když tu ze tmy v ní proti němu někdo vykročil.
Byl to Choujou.
Nebylo na něm znát jakýchkoliv známek po boji, jakoby se nikdy nic nestalo.
„Tím „poslali k ledu“ myslíš, že je mrtvá?“ optal se Yamamota s jakousi lhostejností v hlase. Když však spatřil Wolganga a Michiyo, uvězněnou v ledu, lehce se zamračil a vykročil k nim.
„Proč jste ji nezabili?“ otočil se na oba chlapce a přejel je pohledem, poté co došel až ke kusu ledu, ve kterém byla Michiyo zamražená, a prohlédl si ho.
Yamamoto Endo
"To nemáš vůbec zač. Ani jsem nevěděl, že to umím." usmá se pod maskou Yamamoto.
"Ok, já jdu. A ne že mi tady omdlíš." s těmito slovy vyrazil zpět chodbou, žebříkem se ani nezatěžoval a rovnou vyskočil ven.
Nečekal, že narazí na nějaký odpor.
Sensei to tu pravděpodobně už zpacifackoval.
"Sensei, tu ženskou jsme poslali k ledu. Co je v plánu teď?" zamával na něj hned, jak ho spatřil.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang držel ruku na noze od Michiyo a sledoval jak jí obaluje do ledového vězení. když poslední kus Michiyo byl bezpečně zabalen v ledu, tak jim najednou projela velká úleva, ale ještě větší bolest. Wolfgang se svalil na zem a jen oddechoval a opět se mu začala točit a bolet hlava. pak otočil oči na Yamamota, sundal si masku a pousmál se "díky" řekl a oddechoval dál "já tady provedu menší průzkum země" trochu bolestně se pousmál "jdi zjistit co se stalo senseiem, ale myslím, že už bude hotov" řekl a pak už jen zavřel oči a v klidu oddechoval.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Wolfganga se Michiyo sice jakž takž zbavila, avšak v jejím útěku jí zabránil Yamamoto.
Když ucítila, jak se jí tělo začíná obalovat sklem, zúžily se jí zorničky.
„N-Ne!“ vykřikla a pokusila se otočit na patě, aby Yamamotovi vrazila ránu pěstí.
Sklo ji však zpomalilo, ne-li skoro zastavilo, a ještě ke všemu se pokusila došlápnout na spálenou nohu, která jí po ukrutné bolesti vypověděla službu a Michiyo sebou praštila na zem.
„Do háje...! Neumřu tady! Ne tady ne! Ještě ne!“ začala se zoufale plazit po zemi k východu z jeskyně. Na těle ještě pořád měla menší vrstvu skla, která ji pohyb značně ztěžovala. Michiyo se však nemínila vzdát, i když byl její osud v tuto chvíli poměrně jasný.
Wolfgangovo Ledové vězení ho jen zpečetilo.
Takeru...Kioko...Yoshiaki.... Na mysl jí vatanuly obrázky tři dětí, které před několika lety tak zbaběle opustila.
Správně, Michiyo tehdy opustila vlastní tým, aby si zachránila krk na misi, která se ukázala být nad rámec jejich možností.
Zatím co se ti tři bránili do poslední chvíle, ona práskla do bot a nechala je tam.
Takhle jste se cítili...? Zamyslela se Michiyo, až s podivným klidem, který ji samotnou překvapil, zatím co ji led uzavřel v sobě.
Nyní věděla, jakému zoufalství je vystavila. A teď za to měla konečně pykat.
Nejhorší na tom asi bylo, že tohle nebyl konec. Tohle byl jen začátek konce.
Z oka jí po tváři ztekla poslední slza, která se v půlce její tváře proměnila v led.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang začínal být v hloubi duše lehce zoufalý, už mu pomalu docházely nápady jak tu ženskou zneškodnit a jelikož na použití jeho jutsu nebylo dost času, tak se musel spolehnout na taijutsu, ale i nyní jeho útok selhal. Wolfgang jen ucítil ránu, jako by se střetl s rozzuřeným býkem, rána ho vznesla nad nohy a Wolfgang těžce dopadl na zem, při tom si vyrazil dech a jeho maska opět popraskala a v místě kde byla prasklá maska se mu do tváře zařízla a pomalu ztama začala stékat krev. Wolfgang byl při vědomí, chtěl se pohnout, ale ruce ani nohy ho neposlouchaly a navíc ho hrozně bolela hlava. Cit se mu po chvilce začal vracet, ale hlava se mu opravdu motala, takže se pokusil aspoň posadit a sledoval jak Yamamotův útok vyjde, ale pro jistotu začal také skládat pečetě na ledové vězení, kdyby jeho útok nevyšel.
Yamamoto Endo
Nechal ruce na očích déle, než bylo nutné. Když je znovu otevřel, viděl právě scénu, jak si Wolf s tou ženskou vyměňují hlavičky. A jeho kolega evidentně prohrával.
Byl čas to ukončit. Nebyl si jistý, jestli ji může zabít nebo ne, ale pro všechny případy to nechával až jako krajní možnost.
"Gurasupurizun." dvěma skoky se dostal za její záda, složil pár pečetí a přiložil jí ruce na lopatky.
Při tom všem mu skvěle nahrálo do karet to, že zavrávorala.
Při její plné pozornosti by to asi tak snadno nešlo.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Michiyo si naštvaně odfrkla, když viděla, že její technika nezabrala tak, jak by chtěla.
Wolfgang se proti ní po chvilce vrhl a chytl jí za ruce, načež se chystal zasadit jí ránu hlavičkou.
Michiyo se ale nepokusila nijak vyprostit, ani uhnout, právě naopak, vystřelila vlastní hlavičkou proti té jeho a tak se oba pěkně tvrdě sťukli čely.
Narozdíl o Wolganga soustředila však Michiyo svou zemní chakru do čela, takže mu zasadila mnohem tvrdší úder než on jí.
Poté se jí ale sputila krev z hlavy, ona trochu zavrávorala, a pokud ji Wolfgang pustil, jelikož bylo dost pravděpodobné, že na něho bude ta rána mít poněkud silnější efekt, vrazila mu dodatečně ještě ránu pravým hákem do tváře.
„Nepodceňujte mě jen proto že sem ženská!“ zařvala na něj, hned na to však znovu zavrávorala. Michiyo byla drsňačka, což by do ní málokdo řekl, a její dotonové čelíčko muselo udělat své. Ji však od rány neochránilo, a tak nebylo divu, že jí začala odkapávat krev z brady, která jí tam přes celý obličej z čela stékala.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang se jen zamračil "takže Katon a doton" řekl si pro sebe a sledoval její kroky. Kuličky byly zakousnuté v hliněné zdi, takže zatím s nimi nemohl nic dělat. Jenže to ta ženská vyrazila proti němu vyrazila, ale už rozeznával známé pohyby a byl si jist, že ví co přijde a Yamamotovo upozornění ho jen ujistilo. Takže se odrazil dozadu a zavřel oči, hned v té chvíli uviděl pod víčky silný záblesk světla a jen se ušklíbl. Když dopadl na nohy, tak hned vyrazil dopředu a hned jak jasné světlo polevilo, tak okamžitě otevřel oči, před ním se objevila ta ženská. Wolfgang ji popadl za ruce a nemeškal, jako první zaútočil hlavičkou na její hlavu a pak 2x kolenem do jejího břicha.
Yamamoto Endo
Válel se na zemi, dokud oheň úplně nezhasl. V jeskyni to nebylo zrovna těžké a netrvalo to dlouho. Zůstal v leže a pozoroval pohyby té ženy. Byla zákeřná, chvilku tam spolu s Wolfem bojovali pomocí ninjutsu. Sice zajímavé, ale nijak zvláštní.
Potom ale udělala něco, co už jednou viděl.
Rychle si vzpomněl, co to bylo.
"Wolfe, oči. Krej se." vystřílel rychle několik příkazů tak, aby to bylo srozumitelné a dalo se to z toho vyčíst.
Sám nejen že oči zavřel, ale hlavně si je přikryl rukami.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Jedna z ohnivých koulí částečně zasáhla Yamamota, ale Wolfganga se jim dokázal vyhnout úplně, pomocí svého Kekkei Genkai, a ihned cestu Michiyo zastoupil.
„Jdi mi z cesty!“ chystala se Michiyo složit pečeť tygra, zatím co na Wolfganga naštvaně křikla a zamračila se.
Když však spatřila, jak se na ni řítí čtveřice kuliček, zúžily se jí zorničky a ona pečeť tygra rychle přeměnila na pečeť hada a pár dalších, načež plácla dlaněmi o zem.
„Doton: Doroku Gaeshi!“ vykřikla, načež se před ní utvořil půlkruhový skalní štít, do kterého se kuličky zakously jako kulky do betonu.
Ten kluk je dobrej! Až moc! Zaťala Michiyo naštvaně zuby, načež se rozhodla znovu zariskovat.
Vrhla se robinzonádou doleva, načež za letu napřáhla pravačku před sebe a znovu luskla, jako předtím v lese, s úmyslem Wolfganga oslepit.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang se soustředil na zvětšování ledu, ale když řekla, že se v Kiri nenechá zabít, tak se na ni musel podívat "asi tady jde o něco víc" řekl si pro sebe, ale pak se mu najednou rozšířily zorničky, protože Michiyo vytáhla výbušný lístek a její pohled, byl docela zoufalý, nebyl si jistý co s ním chce udělat, ale věděl, že je dost blízko na to aby to z jeho obličeje udělalo pyré, takže sundal ruku z ledu na její noze a okamžitě se odkutálel doprava a jen co před sebou uviděl sud s kořistí, tak ji hned převrhl. A v okamžiku kdy sud dopadl na zem, se ozval výbuch, Wolfgang jen sledoval jak výbuch a tlaková vlna roztříštily sud s kořistí a na něj se vyvalila spousta třísek a kusů z kořisti, nakonec ho tlaková vlna odhodila na druhý konec místnosti a on narazil maskou na zem. Wolfgang sice nebyl sežehnut, ale cítil jak je v jeho oblečení zaseklá spousta třísek a pohmožděniny od kusů kovů z kořisti. Jenže když otevřel oči, tak zjistil, že jeho maska je zničená, naštěstí mu odkrývala jeho vlasy a pravé oko, ale zbytek masky byl nepoškozený, takže pořád nemohla přiznat jeho obličej "Tu masku jsem měl rád" řekl naštvaně a pomalu se soukal na nohy a cítil jak ho bolí pohmožděniny ze stovek modřin po jeho těle. Jenže když se postavil, tak zase musel uvést do pohotovosti své svaly a vyskočil do vzduchu a pěkným obratem se snažil vyhnout kuličkám, ale před poslední co zbyla při dopadu natáhl ruku a soustředil do ní ledovou chakru a vyslal proti kuličce malou ledovou vlnu, takže se ohnivá kulička vypařila "tak už to ukončíme" řekl, složil pečetě a roztříštěný led na zemi se vznesl nad zem a začal levitovala kolem Wolfganga "Hyuuton: AisuGenshi" řekl a kusy ledu se vytvarovaly do podoby kuličky a nakonec zvětšily svou velikost na velikost tenisáku. Pak najednou ukázal rukou na ni a 2 kuličky vystřelily proti břichu a hrudníku Michiyo a byl připraven vyslat další 2 kuličky kdyby se těm prvním 2 vyhla.
Yamamoto Endo
"Sakra!" situace kolem se zpomalila. Jak to tak bývá v extrémních situacích. Jak se má sakra bránit proti ohni?
Voda? Neměl. Led? Ten se válel vedle. A sklo nedokázal roztáhnout do takové velikosti, aby to stačilo jako štít.
Otočil se na patě a skočil proti stěně za svými zády. Přímo od ní se odrazil doleva a chvíli letěl vzduchem. Když se blížil k zemi, připravil se a při dopadu udělal kotoul.
To, že ho něco pálí si uvědomil ve chvíli, kdy chtěl jejich cíl následovat.
Zřejmě se tak úplně nevyhnul. Začal se válet po zemi a doufal, že to brzy zhasne.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
„Jako bych se vzdala a nechala dobrovolně zabít až v Kiri!“ odfrkla si Michiyo a chtěla se postavit do bojového postoje, když se jí připomněla druhá noha, stále ještě pokrytá ledem.
A částečně tomu napomohl i Wolgang, který na její nohu přiložil ruku a tak rozšířil svůj led výš, až do půlky lítka.
Zatraceně! Takhle se z toho už nedostanu dostatečně rychle, aby mě přitom nemohli dostat! Zatnula křečovitě zuby Michiyo a přejela pohledem z Wolfganga na Yamamota.
Nemám na výběr...jestli mě chytí, už nikdy nespatřím denní světlo! Odhodlal se nakonec k docela zoufalému činu, sáhla rychle do kapsy a vytáhl výbušný lístek, který si připlácla na led na noze.
„Kai!“ udělala pečeť uvolnění, čímž aktivovala výbušný lístek, který explodoval.
Pokud Wolfgang nějak nepřemohl svou bolest, či mu Yamamoto nepomohl, zasáhla ho dost nepříjemně exploze lístku a odmrštila dál od Michiyo, které zbavila ledu na noze, ovšem i tenší vrstvy masa na noze, kterou spálila, a tak i Michiyo odletěla dozadu.
„Ksó...ksó ksó ksó ksó ksó!“ podepřela se po chvilce Michiyo, ležící na zemi, a vrhla pohled na svou sežehlou nohu. Pohled to hezký vážně nebyl, a bolest už vůbec ne.
Její pud sebezáchovy ji však donutil vyškrábat se na nohy a složit pár pečetí.
„Katon: Housenka no jutsu!“ vykřikla Michiyo, načež na Yamamota s Wolfgangnem poslala menší salvu ohnivých střel.
Tři na Yamamota a dvě na Wolganga.
Pryč...! Musím pryč! Začala se pomalu belhat k hlavnímu východu z jeskyně, kterým předtím přišla ona skupinka výrostků, spolu s Choujouem z vesničky.
Yamamoto Endo
S vyraženým dechem ležel na podlaze. Těch dvou vedle si nevšímal, jenom se snažil dostat na kolena.
Povedlo se a on zase mohl dýchat. Pak okem sjel k té dvojici.
"Wolfe, mohl bys tu misi brát prosím trochu profesionálněji?" s vytřeštěnýma očima se koukal na scénu, která víc než zápas připomínala film přístupný až od osmnácti let.
Ještě chvilku trvalo, než se mohl dýchat normálně, potom jen připravil zbraň pro případ, že by se něco zvrtlo a sledoval pohyby té ženy.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang ležel na té ženské a něco velmi silně tiskl v domění, že jí zabrání v pohybu, ale po chvilce poznal, že to je něco měkkého a kulatějšího. Bohužel mu to došlo až když ucítil velmi silný tlak ve svém rozkroku, jeho ruce se přesunuly na nakopnutý rozkrok a bolestivě vyhekl "dopr...." nedořekl a skulil se z ní na zem a stále se držel za poklopec "to nebylo to v co sem doufal" řekl si pro sebe a pak jen slyšel jak začala vyšilovat. Wolfgang si mnul rozkrok, protože to byla pěkná šlupka a jen ze sebe tlumeně a s lehce vyšším tónem vydal "kdyby ses nechala zadržet, tak by se to nestalo" řekl a pomalu to rozdýchával a překulil se na kolena "tedy to byla šlupa" řekl si a stále si mnul rozkrok. Jenže pak si něčeho všiml, kouř začal řídnout a on přes uslzené oči uviděl, že Michiyo má jednu nohu volnou, tak se pokusil nashromáždit chakru a plácl rukou, kterou si nedržel rozkrok na led, který ještě držel druhou nohu od Michiyo a led pomalu začal postupovat po její noze "tak už se vzdáváš" lehce hekl a čekal co nastane nyní.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Michiyo se spokojeně ušklíbla, když Yamamota trefila a on začal lapat po dechu, jenže když se chystala narovnat, ucítila, jak o ní někdo zakopl.
Sakra! Proběhlo jí hlavou polekaně, jelikož byla v naprosto nevhodné pozici jak pro útok, tak pro obranu.
Žádná rána však nepřišla. Wolgang na ní totiž spadl a připlácl jí pod sebe k zemi. A ani potom se nedělo to, co Michiyo čekala. Místo nějakého výpadu ucítila jak jí někdo mačká prsa.
„Co to-?!“ zadívala se níž a opravdu se jí to nezdálo.
Ten klučina jí doopravdy celkem obstojně masíroval hrudník.
Michiyo vyskočila žilka na čele a její výraz nabral poněkud zuřivějšího nádechu, načež zabrala silou, o které ani netušila, prolomila pravou nohou led a zaryla Wolgangovi koleno do rozkrozku.
„Co si myslíš, že děláš, ty prasáku?! To si říkáš oinin?!“ zaječela na něj, když se narovnala.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang se musel pousmát, pěkně jí zaskočil, ale ona zase jeho kouřovou bombou. Celou jeskyni najednou zahalil kouř a on neviděl na krok "sakra" řekl a zakašlal. Musel se ušklíbnout "ještě jsem neviděl někoho se takhle bránit" řekl si pro sebe a celé mu to připadalo jak v nějaké grotesce. Pak se, ale vrátil do reality, zavřel oči a vzpomněl si na svůj výcvik. Velmi dobře naslouchal. Něco uslyšel, bylo to jako cinkání kovu, najednou se mu rozšířily zorničky a instinktivně vyskočil do prostoru, ale musel bolestně syknout, protože se mu jeden kunai zabodl do ramene a druhý do boku, naštěstí to nebylo nijak vážné, takže když dopadl, tak si oba vyndal a opět se zaposlouchal. Slyšel tu ženu jak si něco mumlá, přibližně věděl, že skočil kousek vedle, ale měla by být před ním, ale byly tam i lavice. Pak Wolfgang zaslechl dusot nohou, to byl nespíš Yamamoto a chtěl na ní zaútočit, ale uslyšel tupou ránu a lapání po dechu, pak se rozhodl pro akci a rozběhl se směrem do předu. Ruce měl natažené aby tu ženskou chtěl a srazil k zemi, ale stalo se něco co nečekal. Když běžel, tak najednou na něco narazil, ztratil rovnováhu a přepadl před Michiyo, která tam dělala most. Wolfgang udělal přemet a svalil se na záda "co to sakra" řekl, ale pak ucítil, jak se něčeho dotýká, tak to rychle a silně zmáčkl a pokoušel se postavit na nohy.
Yamamoto Endo
Při běhu dostal pořádnou ránu. Jeho soupeřka si ale naběhla naprosto nepochopitelným způsobem.
Kdyby mu nastavila nějakou zbraň, kdyby udělala, cokoliv, ale ona mu prostě dá ránu.
Naletěl jí přímo do rány, síla ho prohnula a on se s ní střetl hlavou.
Podle toho, co cítil, on čelem a ona kořenem nosu.
Bolelo ho to, ale jí asi ještě víc.
Pochopil, že mu vyrazila dech, proto se složil úplně a na kolenou se ho snažil popadnout.