NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 16:50 | Ninja už: 6283 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Wong Fei-Hung
Není všechno zlato co se leskne
Fei-Hung stále ležel se skloněnou hlavou a čekal co se bude dít, měl 2 verze, dobrou a špatnou, buď dostane sprda a Mise bude na háku, nebo se Kosuke vzchopí a ukáže co v něm je. Naštěstí pro Fei-Hunga se stala druhá možnost a Kosuke se konečně vzchopil. Když začal říkat své věci, tak se Fei-Hung pomalu postavil, protože jeho proslov udělal to co měl. Pak hleděl na Kosukeho a jen se usmíval "přesně tohle jsem měl na mysli pane" řekl a lehce se uklonil "jsem rád, že to tak dopadlo" řekl a pak poslouchal co bude dál. Bál by nemusel být špatný, a prospěje to jak Kosukemu, tak i jejich misi, dokonce uvažoval i o začlenění do společnosti při bále, ale s jeho vystupováním by tam asi dlouho nevydržel. Pak se všichni rozešli a sensei jim dal čas, než se večer půjdou podívat do dolů, takže koukl na Hitsugayu a mrkl na něj "to jsem fakt řekl aby se choval jako nějaký rapl" zeptal se a ušklíbl se "v zápalu boje to asi možné bylo kámo, ale díky za podržení" řekl a plácl ho do zad "tak když už se to konečně nějak vyvíjí, tak co si zajít na sváču? a pak si dát nějaký trénink" zeptal se Fei-Hung a mrkl na Hitsugayu.
Akai Tari
Doprovod nového genina
Akai se bohužel musel smutně pousmát "bohužel holka, není všechno zlato co se leskne, i tak pěkná vesnice může mít problémy, hlavně když je na jejich vůdce vyvíjen nátlak, ale to se vše dozvíš" řekl a zase nahodil úsměv "tak pojď už se vidím doma v posteli" řekl a zakřenil se na Naomi. Po chvilce došli k branám vesnice, Akai vysvětlil důvod jejich cesty a oni vešli do vesnice. Byla to opravdu kouzelná vesnice a i když tu Akai už byl, tak ho to stále udivovalo "tohle město má největší prosperitu z dolů na vzácné kovy a kameny, takže o peníze není nouze, ale zase je tu velká konkurence" řekl a zamířili rovnou ke Kosukemu sídlu. Když tam došli, tak je hned zastavila stráž "je mi líto, ale nemůžeme vás pustit dovnitř, nařízení Pana Kosukeho" řekl strážný a Akai si jen povzdechl "no jak jde vidět, tak to není nejlepší situace" řekl si pro sebe, nahodil úsměv a začal šátrat v kapsách "mám příkaz od........Hokágeho, abych.......dovedl.......aaa tady to je" řekl a vytáhl papír "abych dovedl tuhle dívku k jejich týmu, který zde nyní operuje, jejich velitelem je Nendo Aburame a tady je Hokágeho příkaz" řekl a podal strážnému dopis, ten si ho přečetl a pak vrátil, pak se koukl nak olegu "zajdi pro pana Rikoshiho" řekl a strážný odběhl. Akai se se zájmem na strážného podíval "to jako můžeme dovnitř" zeptal se a strážný pohotově odvětil "to jako počkáte na pana Rikoshiho, Majordoma pana Kosukeho, on rozhodne jestli vás pustíme dovnitř" řekl a Akaiovi se to začínalo čím dál více nelíbit, koukl na Naomi a pousmál se "neboj, k Nendovi tě dovedu i kdybych tu měl s tebou čekat dokud nevyjdou" zavtipkoval, ale to se už vracel strážný s postarším mužem "jsem Rikoshi, Majordomus domu Pana Kosukeho co si přejete". Akio vše panu Rikoshimi vysvětlil a ukázal i dopis. Po chvilce se muž podíval na Akia a dívku "dobrá pojďte semnou" řekl a pak dodal "ale zbraně odevzdejte tady strážnému, jestli vše proběhne v pořádku, tak vám je okamžitě vrátíme" řekl a Akio hned odevzdal své zbraně a koukl na Naomi "neboj nic se nestane" řekl a když byli připraveni, tak vyrazili a strážný s jejich výbavou s nimi. Když došli do sídla, tak je Rikoshi vedl do hlavní síně, ze které právě vycházel Nendo. Rikoshi hned Nenda zastavil "promiňte mistře Shinobi, ale Tenhle pán tvrdí, že přivádí tuhle dívku...." nedořekl, protože ho Nendo zadržel "já toho muže znám, nemusíte se ničeho obávat" řekl a podíval se na Akia "Zdravím tě Akio, co mi neseš" zeptal se a podíval se na dívku "menší zásilku Nendo, tohle je prý vaše nová členka týmu" řekl a popostrčil dívku, které stráže už vrátil všechno vybavení "díky za ochotu Akio, nyní už si jí převezmu" řekl a Akio vláčně zasalutoval "jasná zpráva, tak se mějte a drž se Naomi" mrkl na ni a zmizel v útrobách domu. Pak na Naomi pohlédl Nendo "já jsem Nendo Aburame tvůj nový sensei, nyní mám naspěch, ale v té místnosti najdeš své dva kolegy, ti ti ozřejmí vše co se událo a stane" řekl a pak také zmizel v útrobách domu.
Nie je všetko zlato, čo sa ligoce
Nendo Aburame, Kosuke Meipuru
Kosuke si prekvapene vypočul názory Hitsugayu a Feia. Nendo sa ich už-už chystal ohriaknúť že nečakali na povolenie rozprávať, no šlachtic mu rukou pokynul aby chvílu vydržal. Kosuke sa zamyslene narovnal v kresle.
"Obaja máte pravdu." povedal po chvíli tichého zamyslenia. "Toto je biznis a to je tvrdé bojisko. Musím byť tvrdý, nesmiem sa vzdať. Ale musím ostať tým kým som. Inak by bolo celé dedičstvo môjho otca zničené. Vládnuť silne ale múdro. To je to čo odo mňa chcel. A niesom na to sám. Obyvatelia do mňa vkladajú dôveru. Teraz sa nehodlám schovať ako slimák do ulity." postavil sa a narovnal sa v celej výške. Po prvý krát bola v jeho očiach vidieť smrtelná rozhodnosť. "S bezpečnostnými opatreniami súhlasím. Ale musia byť maximálne diskrétne. Nesmú tušiť že sa ich bojím. A rozmýšlal som nad jednou vecou. Chcel by som tu pozajtra zorganizovať večierok. Pozval by som najvplyvnejších ľudí z okolia. Vyriešili by sme tým dve veci: ja by som sa hrdo ukázal svetu a vy by ste mohli debatou získať nejaké informácie. Pochopitelne, konkurenti budú na zozname pozvaných ako prvý."
"Znie to logicky." povedal Nendo po chvíli. "Tak teda dobre. Povedzte svojim bodyguardom, nech sa presunú na pozície. Zvíštne dozor v kuchyni. My si teraz nachvílu odpočinieme a za súmraku sa vidáme do hôr. Snáď tam niečo nájdeme. Mládež, do desiatej máte rozchod. Potom sa stretneme v hale." zavelil Nendo. "Ešte raz vám ďakujem." usmial sa Kosuke. "Je to naša práca." odvetil Nendo hrdo a ticho sa vytratil z izby.
Naomi Al Tai-ko
Akaiovi dala lízo a zasmála se, když ukázal na břicho. "Nikoho nezabilo si vzít občas jedno lízátko, doufám." Zasmála se. Když slyšela, jak říká, že chce pak co nejdříve vypadnout až ji předá. "Abys ses mohl zas vrátit do postele?" Popoběhla za ním. Cestou sledovala oblohu, kde pluli mraky a myslela na to jaký by to bylo létat. Začala si pískat, a když jí to přestalo bavit, tak si všimla, že už se setmělo. Když se utábořili, tak si hned lehla a usnula. Ráno vstala a protáhla opět vyrazily. Naomi přemýšlela o tom jaký budou její teammakeři a jaký bude sensei. Když uviděla vesnici: "Páni, to je hezký. Sem zvědavá jaký jsou občané, když bydlí na tak krásným místě. Až budu stará asi se sem přestěhuju." Pousmála se a začala vnímat Akaie. "Tady a nějaký trable? Nevěřim." Rozeběhla se za nim do vesnice.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Hitsugaya Hyuuga-misia timu 14
Zdalo sa, ze je to vyhrate, ale odrazu zacali lietat sipky. Hitsugaya na nic necakal a aktivoval Byakugan. Tesne sa vyhol sipke ktora by ho pravdepodobne trafila a ktora sa zaryla do banditu. Bleskovo sa otocil a sustredil chakru do noh aby dobehol kona. Bohuzial sa mu to nepodarilo, kon bol rychly. Hitsugaya sa tak vratil ku svojmu timu a sledoval dianie. Vycital si to. Bola to jeho chyba. ked sa vracali spet prisiel ku senseiovi a zacal: ,,Sensei-zlyhal som. Polavil som v ostrazitosti a nemal aktivovany BYakugan. INak by som ho odhalil. prepacte, mrzi am to´´ a bol strasne sklesnuty. ked sa o tom dozvedia v klane tak ich kslame. AKo zbity pes kracal posledny.
Ked dosli do sidla, vypocul si aj ostatnych. Potom spustil sam. Feiovi reci sa mu nepacilo: ,,Nesuhlasim s tebou. Dobro moze porazit zlo, aj ked boli filozofi ktori vraveli ze nemoralne prostriedky su najlepsie nesuhlasim. Ked sa bude pan Kosuke spravat ako oni, o co bude lepsi ako ostatni? Treba im ukazat ze ludsky pristup je ten najlepsi. Ale so zvyskom viacmenej suhlasim.´´ Potom si sadol a rozmyslal dalej. ,,Posilnenie pomoze, ale videli ste co spravil. Zautocil z dialky. Myslim, ze enjake straze je schopny vyradit z dialky. preto by trebalo postavenie strazi dokladne premysliet.´´ Aktivoval BYakugan a poprezeral budovu kde dokazal. ,,Vidim tu niekolko slepych miest.´´ a zacal ich vymenovavat. ,,Byt vami tak najlepsie by bolo hlaidky dat tam,tam a tam.´´ vysvetloval kde. ,,Mozno to bdue narusenie vasej bezpecnosti, ale jeden z nas by mal byt vzdy s vami spolu s dvoma osobnymi strazcami-vo dne v noci. Bude to sice krute, ale trebalo by kontrolovat aj vsetko ejdlo ktore dostanete. Videli sme ze tito ludia sa s jedmi neparu..´´ a cakl an reakciu
Wong Fei-Hung
Není všechno zlato co se leskne
Fei-Hung se vítězoslavně pousmál a jen dál tiskl hůl na krk svého soupeře, na Sensiovu pochvalu pustil pravou rukou hůl, ale ta levá stále silně tlačila na nepřítelův krk a pravačkou zdvihl palec nahoru směrem k senseiovi "brnkačma mistře" řekl a zakřenil se. Pak přišlo na řadu vyslýchání a už jsme se někam dostávali, když v tom se stalo nemyslitelné a vzduchem prosvištěly 3 šipky, které se zapíchly do krků jejích poražených nepřátel a do pár sekund byli mrtví. "sakra" vyhrkl Fei-Hung s údivem a hned byl v pozoru a kroužil kolem své osy až uviděl muže zahaleného v kápi, který se dal na ústup, Fei-Hung se zklidnil, ale tížila ho otázka "proč neodstranil první nás, byli jsme na ráně a vůbec jsme o něm nevěděli" říkal si a docela ho to děsilo, že mohl umřít během pár sekund. Sehnul se k mrtvole svého protivníka a vyndal mu šipku s krku a prohlížel si jí. Na Kosukeho otázku taky pokýval hlavou "tohle je zabilo během pár sekund, ten chlapík nebude nějaký amatér" řekl Fei-Hung, ale stále měl ten pocit mrazení. Ještě než se k ostatním Fei-Hung vydal na cestu zpátky do sídla, tak se ještě postavil před svého protivníka a uklonil se mu, sice útočníci byli zbabělci co měli za úkol zabít, ale vždy byl zastáncem čestného boje a na konci si vždy měli potřást rukou, nebo uctít soupeře. Pak se vydal s ostatními zpátky do Kosukeho sídla. Bylo očividné, že Kosukeho to velmi zasáhlo, ale Fei-Hung si uvědomoval jinou věc, a to skutečnost, že i když sebou mívá ty své vazby s mečíky, tak by proti nim neměli moc šancí a Kosuke by toho dne zemřel. Když se spolu bavili, tak fei-Hung se opřel o zeď a jen tak si točil se svou holí v ruce a přemýšlel "pane Kosuke, posílení obrany bude na místě, kdyby místo nás byli s vámi vaši ochránci, tak by jste dnes nejspíš zemřel" řekl Fei-Hung a pak sledoval, jak Kosuke propadá zoufalství, ale to už bylo na něj moc. Respektoval Kosukeho, jako velmi milého muže, ale s tímhle přístupem se nemůže divit, že se z něj stal terč, takže předstoupil před kosukeho a poklekl "pane Kosuke, nikdy jsme nepočítal, že potkám laskavého zbohatlíka, který takhle projevuje city a je to je k vaší cti a proto vás také uznávám jako velkou osobnost" řekl Fei-Hung, ale pak pevně pohlédl přímo do Kosukeho očí "jenže tenhle svět, kde musíte ukázat sovu sílu, jako váš otec vy NEPŘEŽIJETE" řekl a poslední slovo velmi zdůraznil "laskaví lide jsou vždy v obchodě hlavní terč, díky tomu, že mají strach a nechápou proč to někdo dělá" řekl klidným hlasem, ale zase pevným "musíte se vzchopit pane Kosuke a ukázat jim kdo je zde pánem, my sice můžeme tuhle situaci vyřešit, ale co bude potom?" optal se ho "co bude potom až se ukáže další co bude chtít vaše místo, to chce stále a do kola žít ve strachu z toho kdy na vás někdo zaútočí" řekl pevně, ale pak zakroutil hlavou "to si já nemylsím, vidím ve vás velkou sílu, ale jen se ji bojíte využít, nebuďte rapl na své podřízené, ale na konkurenci, jděte do toho konkurenčního boje se vzpřímenou hlavou a ukažte jim, že vy se nenecháte tak lehce zastrašit" řekl Fei-Hung. A sklonil hlavu "nemohu mluvit za celý tým, ale pomůžeme vám, jak jen to bude možné, ale svět obchodu je váš Ring, tam se musíte bít vy sám za sebe" řekl a stále tam klečel s hlavou sklopenou, věděl, že si dovolil moc, ale doufal, že i za cenu jejich propuštění se Kosuke vzchopí.
Akai Tari
Doprovod nového genina
Akai se pousmál "ne díky holka, doktor říkal, že bych si měl držet váhu" řekl a poklepal se za břicho a zasmál se, jenže v tom Naomi řekla, že má i jahodové a to Akaie dostalo "no, ale myslím si, že jedno mě nezabije" řekl a vzal si od Naiomi jahodové lízátko, rozbalil ho a dal do pusy, obal si schoval do kapsy "tak jdeme, chci tam být co nejdřív, abych pak mohl hned vypadnout a vrátit se" zakřenil se a přidal do kroku. Putovali docela dlouho, až se setmělo a museli se utábořit. Hned druhý den vyrazili časně z rána, protože byli už v polovině cesty k jejich cíli. Šli svižným krokem a po pár hodinách se před nimi vztyčilo město Hiesui Akai se zastavil a podíval se na tu nádheru "tenhle pohled si zamiluješ, mladý pán Kosuke co zdědil celé tohle panství je dobrý muž a o svou vesnici a přilehlá okolí se velmi dobře stará, jenže teď se ocitá v nějakých problémech, ale podrobnosti se dozvíš od Nenda" řekl mrkl na Naomi a vyrazili do města.
Nie je všetko zlato, čo sa ligoce
Nendo Aburame, Kosuke Meipuru, nepriateľský ninjovia
Všetky skupinky už dobojovali. Hitsugayov oponent ležal v bezvedomí na zemi, Fei svojho útočníka ukážkovo spacifikoval a Nendo jedého z nich držal v obruči chrobákov pritisnutého ku stromu. Druhý ležal na zemi s krkom v zvláštnej polohe. Bolo jasné, že bol mŕtvy.
"Krásna práca, chalani!" zavolal na svojich študentov, no z ich zajatca nespúšťal oči.
"Vyzerá to byť zaujímavejšie ako sme predpokladali. Nebudem chodiť okolo horkej kaše. Kto teba a tvojich poskokov poslal?" opýtal sa ticho, ale dôrazne. Z Nendovho hlasu bol cítiť odpor, ktorý jeho žiaci z jeho úst určite nepočuli.
"Trhni si!" zachrapčal ninja a pokúsil sa Nenda kopnúť, no nedočiahol. Obruč vyniesla chlapa trochu vyššie a trošku sa zovrela.
"To nieje odpoveď ktorú som chcel." povedal potichu Nendo.
"Ja nič neviem! Dali nám peniaze a mali sme sa postarať o toho šlachtica."
"Kto vám dal peniaze?"
"Netuším. Vždy mal masku a kapucňu. Stretávali sme sa v horách. Miesty z okolných dedín ho poznajú. Hovoria mu..." V sekunde sa do ninjovho hrdla zapichla malá šípka. O pár sekúnd sa to stalo aj ďalším dvom. Ninja sa rozkašlal a z úst mu začala tryskať pena. Nendo okamžite uvolnil obruč. Úotčník padol na zem, zašklbal sa a potom zomrel. To isté sa stalo aj ostatným. Nendo sa zahľadel smerom odkiaľ prišla šípka. Uvidel postavu v tmavom plášti a kapucni sediacu na koni. Držala niečo ako dlhú rúrku na strieľanie šípok. Keď sa ich pohľady stretli, koňa otočila a upaľovala smerom k horám.
"Nedobehneme ho." skonštatoval Nendo. Ešte raz sa pozrel na mŕtvoly. "Veľmi agresívny jed. Toto nebude konkurencia. Tá by volila otravu a nie žoldnierov. A ten chlapík vedel ako strielať. Nerád to hovorím, no je to horšie ako sme predpokladali." povedal po chvíli. Kosuke trasľavo vyšiel spoza kameňa. "Oni... oni sú mŕtvy?" spýtal sa rozklepane. Nendo prikývol. Ich klient zakvílil. "Chceli ma zabiť ! Prečo, prečo?! Ja som nikomu nič neurobil." rozzvlykal sa. Chvíľku tam len mlčky stáli. Nakoniec sa Kosuke upokojil a pár krát sa vysmrkal. "Musíme sa vrátiť."
"Súhlasím." povedal Nendo. "V dome niekoho poverte aby to tu poupratoval."
Skupina sa presunula do sídla. Ešte vždy preľaknutý Kosuke sa chúlil v kresle jednej z obývačiek.
"Čo... čo teraz?" opýtal sa. "Posílime obranu sídla. Stráže ku každému vchodu. Dobré by bolo aj diskrétne upozorniť občanov na tieto skutočnosti. Niečo ako domobrana. A my by sme sa večer mali pozrieť do tých hôr, čo vy na to?" opýtal sa svojich žiakov.
Wong Fei-Hung
Není všechno zlato co se leskne
Lest vyšla, v okamžiku kdy uslyšel, jak protivník někam kráčí, takže Fei-Hung lehce popošel v cloně aby viděl obrysy nepřítele. Takže si to načasoval a v okamžiku, kdy protivník zabodl meč do Fei-Hungova bushinu, tak vyskočil do vzduchu a při tom se velmi rychle roztočil. V tom okamžiku se Fei-Hung točil velkou rychlostí vodorovně a mířil k protivníkovi, který o něm zatím nevěděla a chvilku na to, Fei-Hung natáhl nohu a uštědřil svému protivníkovi kopanec přímo na hlavu se shora dolů. Jenže Fei-Hung nelenil po kladivovém kopnutí dopadl na zem a hned otočkou podkopl svému nepříteli nohy, pak v rychlosti udělal salto a to zakončil dalším kopnutím nepřítele se shora dolů a pěkně ho uzemnil. Fei-Hung se vyšvihl na své nohy, odkopl nepřítelovu katanu do dáli a přiložil svou hůl na nepřítelův krk a silně zatlačil "je konec" řekl a čekal jestli se protivník ještě na něco zmůže.
Nie je všetko zlato, čo sa ligoce
Ninja 2
Víťazoslávne zvískol keď zbadal takmer mŕtve telo toho chlapčaťa. Pomalým krokom sa k nemu vidal. Aj cez masku bolo vidieť že na tvári má diabolský úsmev. V rukách zlomyselne točil katanou. Sklonil sa nad Feiom: "Sayonara, kamoš!" Katanou bodol do Feiovej hlavy. Bunshin sa rozplynul.
Klon? pomyslel si ninja. Vystrašene sa obhliadol. Nevedel odkiaľ mohol čakať útok. Začal ustupovať vzad, rovno do dymovej clony.
Wong Fei-Hung
Není všechno zlato co se leskne
Fei-Hung stál připraven jednat, ale i když si jeho protivník stále nedal říci, tak stále držel pevnou tvář a v očích mu plály plameny. "Dávám ti třetí a poslední šanci, vzdej se" řekl velmi rázně a sledoval jeho pohyby Pak uviděl, jak z kapsy vytahuje 2 výbušné kunaie, takže hned zbystřil a čekal jakým směrem je hodí, nebyli od sebe moc daleko, takže mu bylo jasné, že ho rázová vlna strhne, ale to ho nijak nezastaví. Když protivník hodil Kunaie, tak Fei-Hung velmi rychle vyrazil směrem doleva a z kapsičky si vytáhl jednu kouřovou bombu koutkem oka pak ještě zahlédl, že protivník po něm vrhá i Fuuma shuriken. V okamžiku, kdy kunaie bouchly a zahalil ho kouř, tak ho zasáhla rázová vlna, takže unikl Fuma Shurikenu, jenže Fei-Hung udělal salto, takže vlastně mu vlna pomohla, v tom okamžiku hodil jednu kouřovou kuličku do centra výbuchu a druhou kousek před sebe. Takže během chvilky vše zahalil větší kouř. Pak Fei-Hung vytvořil potřebné pečetě a vytvořil bushina s Fuuma shurikenem zasaženým v zádech a potrhaným oblečením a tělem od výbuchu, takže při doskoku se bushin s hraným belháním vyšel z kouřové clony a padl na zem, ještě předstíral známky života. Mezi tím pravý Fei-Hung vyrazil zpátky směrem k epicentru výbuchu, díky jeho tréninku mi nevadilo se pohybovat v kouři a jen čekal na správnou chvíli vyrazit.
Nie je všetko zlato, čo sa ligoce
Po Feiovom prekvapivom útoku spadol na zem. Mal pocit akoby mal vyrazený dych. S chrčaním sa postavil na nohy a spravil pár krokov vzad. V očiach mal plamene.
"Za toto zaplatíš, krpec." zavrčal nebezpečne. Chvíľku sa vydýchal a potom po Feiovi hodil 2 kunaie s výbušným lístkom. Keď vybuchli, sňal z chrbta fuuma shuriken a ten hodil do miesta explózie.
Wong Fei-Hung
Není všechno zlato co se leskne
Fei-Hung ani na okamžik nespouštěl oči ze svého protivníka a mezitím co on obcházel půlkruh, tak Fei-Hung učinil stejně. Po jeho slovech se tvářil stále vážně v jeho výrazu nebyl výsměch, ale ani strach "nikdy neslibuj co nemůžeš dodržet" řekl a když proti němu vyrazil nepřítel, tak on vyrazil taky. Jenže Fei-Hung nijak neuhýbal a stále běžel co mohl, pak hodil svou vycházkovou hůl do vzduchu, ale jen nad jeho protivníka. Pak když byl kousek od protivníka, který se chystal k seku na jeho hlavu a tonfou na jeho nohy. Jenže Fei-Hung udělal úplně něco nečekaného, lehce si poskočil a jako vývrtka zamířil hlavou na jeho břicho, takže se vyhl jak kataně, tak i tonfě a silně ho zasáhl hlavou do břicha, když tak učinil, tak se zachytil na zemi a chytil svou padající vycházkovou hůl "druhá šance, vzdej se" řekl a stál tam připraven na protivníkovu reakci.
Nie je všetko zlato, čo sa ligoce
Ninja 1
Výpad mladého Hyuugy bol už nad jeho sily. Mal pocit akoby mu prvým úderom rozmliaždil zápästie. Chcel zrúknuť od bolesti, no to už následoval úder do hrude. Započul puknutue v rebrách a z bolestivým výkrikom dopadol o pár metrov na zem. Chcel sa odplaziť, no bolesť bola prisilná a zamdlel.
Ninja 2
Z chlapcom sa chcel najprv trochu pohrať. Unaviť ho. A potom rozšliapnúť ako červa. Atak na jeho spoločníka ho však vyviedol z miery. Zlovestne sa zadíval na Feia spoza masky. Tlmene zavrčal. "Budú ťa musieť zoškrábávať zo zeme keď s tebou skončím." pomaly začal okolo genina krúžiť. Keď opísal zrhuba polku kružnice, do jednej ruky schamtol katanu a do druhej uchytil tonfu. Z revom sa rozbehol na Feia. Katanou sekol smerom k hlave a tonfou sa snažil zasiahnúť nohy jeho oponenta.
Hitsugaya Hyuuga- misia timu 14
nie je všetko zlato, čo sa ligoce
Mohol byt rad, ze vobec dychal. Ale on nie, on stale utocil. Hodil nanho par kunaiov, ktorym sa Hitsugaya lahkou otockou do strany vyhol. Bohuzial pritom na chvilu spustil z oci ninju, ale ten toho prilis nevyuzil iba hodil po nom nejaku bombu. Hitsugaya uskocil dozadu a tak ho vybuch neoslepil. Napriek tomu ze pred nim bol dym, videl chakra body svojho supera. Cudoval sa, ako to ze este bojuje ked ich 32 mal zapchatych. Uz by sa mal naucit 64 uderov, potom by sa uz nezdvihol. nemal cas spekulovat lebo zozadu nanho utocil. Hitsugaya sa len pousmial, dotycny nevedel, ze vidi aj dozadu. Bez toho aby sa otocil sa zohol a ponad jeho hlavu preletel vypad mecom. To vsak nebolo vsetko. V momente ako sa skrcil vystrelil hore ruku a bleskurychlo dvoma prstami zasiahol chakra bod na jeho ruke. Teraz aj keby chcel spravit nejake ninjutsu, tak mu to nevyjde. Nezastavil sa vsak, ako preletel mec tak este z poklaku vyskocil hore a celou dlanou ho udrel do stredu hrude aby zasiahol co najviac chakra bodov. Mohol o zasiahnut do srdca ale to by ho zabil. Rychlo stiahol ruku a spravil uskok dozadu. Dal sa do bojovej pozicie Hyuuga klanu a cakal.
Wong Fei-Hung Tým 14
Není všechno zlato co se leskne
Fei-Hung jen na Hitsugayu vyplázl jazyk a s úsměvem se posadil. Mezi tím co poslouchal Kosukeho, mu služebná donesla docela bohatou snídani a Fei-Hung se do ni s radostí pustil. Když dojedl, tak jim Kosuke navrhl, že je provede po jeho pozemcích a dolech, tak je pokrčil rameny "proč ne, bude dobrá procházka" řekl a vrátil se do svého pokoje, raději se hned zeptal služebné na cestu, takže v pokoji byl během chvilky. Vzal si zbytek oblečení a podíval se na vak, který vždy nosil sebou, pak jen pokrčil rameny, přehodil si ho kolem krku popadl svou hůl s tykvemi s vodou a přidělal si tam tu jednu s vínem a vyrazil. Pak se přidal k ostatním a vycházkovou rychlostí se vydali po kraji. vesnice byla velmi nádherná a čistá, bylo vidět, že se o své lidi Kosuke dobře staral a celkově vesnice vyhlížela velmi půvabně. Jenže po chvilce chůze vyskočily z koruny stromů 4 zahalené osoby s katanami v ruce a asi chtěli udělat sekanou z nich. Nendo řekl Kosukemu aby se schoval, ale Fei-Hung se držel v jeho blízkosti, Nendo se už začal starat o 2 z nepřátel a Hitsugaya taky dával tomu svému co proto. Ten poslední se vrhl na Fei-Hunga a hodil po něm několik shurikenů a kunaiů. Fei-Hung je docela snadně odrazil svou vycházkovou holí, stočil ji za záda a postavil se k němu bokem, ale pomalým krokem vyšel k nepříteli "dávám ti poslední šanci na to lehnout si na zem a vzdát se, dokud tě nic nebolí" řekl Fei-Hung a docela nepříjemně se na přepadlíka díval, ale stále volným krokem a s holí za zády si to mířil k němu.
Nie je všetko zlato, čo sa ligoce
Ninja 1
Odohodeniu nedokázal zabrániť. Pozviechal sa zo zeme a zaškrípal zubami. Vedel že to chlapčisko mu zablokovalo prívod chakry a prišiel aj o meč. Opäť sa rozbehol proti nemu. Hodil naňho pár kunaiov a potom dlhým skokom preletel ponad neho až ku katane. Zodvihol ju a hodin na chalana oslepujúcu bombu. Zakryl si oči a po výbuchu naňho vyštartoval zozadu. Zaútočil bodnutím do oblasti miechy.
Hitsugaya Hyuuga-misia timu 14
nie je vsetko zlato co ligoce
Po chvili dosiel Fei. Hitsugaya sa nanho pozrel a kriticky, ale pritom s usmevom mu povedal: ,,Pche, takto vyspavat na misii...cele zle'' a zvrastil obocie a potom sa azcal smiat. Pocuval Kosukeho dost pozorne a zuzil obocie ked povedal ze by o tom vedel. Nechl to vsak tak a vybral sa s nimi.
Cesta bola prijemna, tato dedina sa mu pacila. Prisiel ku Kosukemu a povedal mu priatelsky: ,,Ked bduem starsi a nebude ma bavit zivot shinobiho, vedel by som si tu predstavit byvat. Velmi sa mi tu paci..´´ a kracal dalej. Ked dosli ku bani zaujalo ho ake je tu vsetko upravene a suhlasil s recami o tom ze do robotnikov sa oplati investovat. Aj ked ho hned napadlo otroctvo toto bol lepsi sposob. nemal vsak cas rozviest svoje myslienky lebo odrazu sa zacalo cosi diat. Konecne. To na co bol cviceny dlhe roky. Hlavu mal dole ale ked ju zdvihol pozrel sa priamo na utociaceho nepriatela a okolo oci mu bolo vidiet navrete zily. Byakugan. Na nic necakal a ked bol nepriatel dost blizko privrel oci a predstavil si trigram. Bol v dosahu. Zmenil postavenie a pokojne povedal: ,,Osmi trigram: 32 uderov...´´ a zacal utocit. Zautocil na prve dva body chakry ale neprestaval a zasypal nepriatela dalsimi a dalsimi. 4 zasahy....8....16...a nakoniec 32. Katana odletela nabok a nepriatelsky ninja na druhy koniec....VAsak Hitsugaya nic nepodcenoval, stale bol v strehu
Nie je všetko zlato, čo sa ligoce
Nendo Aburame, Kosuke Meipuru
Dedina Heisui
"Váš žiak má veľa otázok." zasmial sa Kosuke, no bol to milý smiech. "Konkurenciu tvoria hlavne tri ďalšie spoločnosti. Ostatné menšie sú zvyčajne pod nimy v úzkych obchodných vzťahoch. Ten večerný útok nieje zlý nápad, no už by som to dávno vedel. A o svoj život sa nebojím. Ide mi hlavne o dobro dediny a posolstvo môjho otca. Ale politiku dnes riešiť nechcem. Ten nápad s vychádzkou sa mi páčil tak dnes by som vám rád ukázal okolie mesta. Najrpv sa zastavíme v najbližšej bani ktorá ešte nebola napadnutá. Potom vám ukážem miesto kde sa odohral posledný útok. Tak sa v kľude najedzte a môžme ísť." Nendovi sa ten nápad páčil, preto sa rýchlo najedol. Kosuke si od sluhu vzal vychádzkový kabát a spoločne s týmom vyrazili smerom von z Heisui. Chvíľku mlčky išli po okolných lúkach až dorazili k úpetiu jednej z hôr. Tam bola menšia baňa na železnú rudu. Keď ich zbadali robotníci, usmiali si a srdečne začali Kosukeho zdraviť. Mali pekné čisté oblečenie, prvotriedne nástroje a ochranné prostriedky. "Staráte sa o nich dobre." poznamenal Nendo. "Najlepšia investícia je vždy do zamestnancov. Majú poistenie, voľno... A za to odvádzajú dobrú prácu. Ale teraz poďme ďalej." Kosuke ich pozdravil mávnutím ruky a skupina sa pobrala ďalej. Prechádzali okolo veľké košatého stromu keď v tom z jeho koruny vyleteli štyri postavi. Dopadli pred nich a každá z nich mala v ruke katanu. "Preč Kosuke!. Vy si zoberte každý jedného!" zreval Nendo. Kosuke sa skryl za neďaleký kameň a Nendo pomocou prúdu hmyzu zdvihol dvoch útočníkov a hodil ich o strom.
Ninja 1 Vytiahol katanu a rozbehol sa proti Hitsugayovi. V behu vyskočil a zaútočil prudkým seknutím zhora.
Ninja 2 Postavil sa do útočného postoja a na Feia hodil hrsť kunaiou a shurikenou.
Wong Fei-Hung Tým Nendo
Není všechno zlato co se leskne
Fei-Hung si v klidu vyposlechl co jim Kosuke řekl o útocích, jak to tak vypadalo, tak jeho otec byl velkou autoritou a dokázal vše držet pod kontrolou a Fei-Hung už začal mít neblahé tušení. Pak nakonec došlo na jeho otázku a odpověď ho nijak nepřekvapila a reakce už vůbec ne, "jemi to líto, nechtěl jsem vás rozrušit" řekl a pak mlčel, jenže v hlavě mu to úplně pracovalo. Nebylo divu, že se útoky stupňovali, pan Kosuke, totiž nebyl jeho otec, byl slabší a tak proto útoky vůbec začaly, měl tušení, že i za smrtí Kosukeho otce někdo stojí a pak už jen stačilo Kosuke útoky donutit, aby se dolů vzdal a pokud to náhodou neudělá, tak se o něj asi taky postarají. Fei-Hung už raději nemluvil očividně byl Kosuke jeho otázkou zasažen, tak raději mlčel a jedl. Když dojedl, tak se s ostatními zvedl "děkuji bylo to výtečné" řekl a odešel se zbytkem týmu. Chtěl se o tom s nimi poradit, jenže všichni se již vydali do svých pokojů "no bezva" řekl si, rozhodil rukama a šel do svého pokoje. Když do něj vešel, tak byl velmi překvapen, jeho rodiče mu vždy dali to nejlepší, ale tohle bylo něco, nábytek z masivu a drahých kovů to se jen tak nevidí, postel kterou si hned vyzkoušel, byla tak měkká, že z ni nehctěl vyjít, ale po cestě se ještě musel osprchovat, tak šel do koupelny, která byla taky bohatě vyzdobena a dal si osvěžující sprchu. Pak si vzal župan, lehl si do postele a zkusil se nad tím ještě zamyslet, jenže postel byla tak měkká a on unavený, že okamžitě usnul.
Většinou Fei-Hung vstává brzo, ale dnes ne a to díky posteli na které spal, bylo to jako spát na obláčcích, jenže jeho spaní nebylo zase tak tvrdé, takže jakmile komorník zaklepal na dveře, tak sebou trhl a rozlepil oči, převalil se na záda a promnul si oči a protáhl se "sakra tohle bych si dal líbit" řekl a s úsměvem vyskočil z postele, koukl se kolik je hodin a byl docela překvapen, jenže pak si uvědomil, že na něj čekají u snídaně, tak si přehodil jen košili, která měla o trochu delší rukávy, takže mu nešly vidět dlaně, nebylo to, že by ji měl malou, ale tohle bylo schválně, vždy mohl nepřítele konečky rukávů rozptýlit a pak z nich vydat ránu. Pak si ještě nasadil kalhoty a pomalu vyšel ven. Jenže když došel na konec chodby, tak se musel porozhlédnout "sakra, kde to jsem" řekl si, protože si nějak nevybavoval, kudy se jde do jídelny "chjo to si děláš p***l" řekl si a jen zakroutil hlavou. Chvíli bloudil chodbami než narazil na služebnou co nejspíše uklízela, tak se zeptal na cestu a pak se vydal směrem, který mu služebná dala. Asi do 5 minut stanul před dveřmi do jídelny a z ní už vycházely hlasy, takže otevřel a vešel dovnitř, tam již seděli Nendo, Kosuke a Hitsugaya, který se už zaal vyptávat a jen došel v okamžiku kdy říkal "Nechcem ich podcenovat, ale vazne sa toho bojim, obzvlast v pripade prekvapiveho utoku.." Fei-Hung se jen zasmál "na překvapivé útoky jsem expert, když někdo zaútočí nebude vědět která bije" řekl s úsměvem na rtech a uklonil se směrem ke Kosukemu "přeji dobré ráno a omlouvám se za menší zdržení, ale zdržely mě jak vaše měkká postel, tak i rozlehlý dům už jsem si udělal i malou exkurzi, ale cestu zpět bych asi nenašel" řekl zakřenil se a posadil se vedle ostatních. Počkal až Hitsugaya domluví a pak jen dodal "pokud bych se mohl ještě zeptat máte spíše nějaký typ, kdo by se mohl snažit dostat vaše doly, konkurence může být velká, ale určitě vás nebudou chtít všichni, to by se pak sežrali mezi sebou" zeptal se a čekal co se dozví.
Hitsugaya hyuuga-misia timu 14
nie je vsetko zlato, co sa leskne
Prave dojedol, ked dosli obaja, ktorych cakal. Pousmial sa a pozdravil. Odkusol si este, nadychol sa a nenapadne sa pozrel na senseia. Sklopil zrak, ale potom predsalen spustil: ,,Sensei, kosuke-san. Vcera este pred spanim som rozmyslal o viacerich veciach. Sensei, nechcem aby to vyzeralo ze sa vam staram do vedenia alebo nieco, len by som bol rad keby ste si ma vypoculi. Obaja..´´ nadychol sa a spustil: ,, Kosuke, tuto noc sa nekonal nijaky utok? Neviem preco, mal som z toho zly pocit. Mozno sa moja intuicia mylila ale aj tak. Keby bolo mozne, mohli by sme sa ist pozriet na tie vase bane? Zeby nam ich niekto ukazal a potom sa pustili do prace? Bez vedomosti o terene by to mohlo byt zradne. V noci by sme sa mohli pustit do sledovania bani. ´´ zavrel oci a uvazoval. Tato cast misie bola prenho ako stvorena. Tma mu nevadila, bola aj jeho vyhodou. Dufal, ze senseiovi doslo to iste. Potom vsak pokracoval. ,,kosuke, teraz mozno naarusim vase sukromie. Nebojte sa nic nechcem vediet. Ale...Ako ste vcera vymenovavali to stupnovanie utokov. Nechcem vas strasit, ale nenapadlo vam, co moze byt posledny krok, ked predsalen neustupite? Myslite, ze ti vasi ochrankari dokazu utocnikov zastavit? Nechcem ich podcenovat, ale vazne sa toho bojim, obzvlast v pripade prekvapiveho utoku..´´ dal im cas si to premysliet. ,,A teraz mozno budem hovorit aj za senseia, ale keby sa dalo, hodili by sa nam aj informacie o vasich konkurentoch. Nejaky spis by bol najlepsi, ale to ani neocakavam. Hodilo by sa ich spoznat trochu blizsie..co vy na to?´´
Nie je všetko zlato, čo sa ligoce
Nendo Aburame, Kosuke Meipuru
Dedina Heisui
Nendo sa zobudil prekvapivo neskoro. Zhrozene sa zadíval na hodiny na stene a okamžite sa obliekol a umyl. Ešte raz sa poobzeral po izbe. Na takéto niečo asi mať nikdy nebudme pomyslel si a povzdychol si. Potom však len potriasol hlavou. Ukážkovo po sebe upratal, nervózne sa obzrel v zrkadle a vyšiel von na chodbu. Zhodou okolností na nej stretol Kosukeho. Pozdravili sa a spoločne sa pobrali do jedálne. Nendo bol zvedavý či sa niečo zmení na správaní jeho klienta po včerajšku, no Kosuke zatiaľ vyzeral rovnako srdečne a milo ako predtým. Nechcel však do tej citlivej témy rýpať, preto sa do jedálne presunuli takmer mlčky. Keď tam dorazili, zbadali Hitsugayu. Nendo ho chcel napomenúť že nečakal na zbytok týmu no Kosuke ho predbehol. "Som rád že si sa obslúžil sám, chlapče. Tento dom je rozľahlý, občas tu inforámcie koľujú dosť pomaly. Pre Feia môžem niekoho poslať." ponúkol sa Kosuke a Nendo vďačne prikývol. Kosuke zavolal postaršieho komorníka, ktorý sa pobral ku Feiovým dverám a tri krát hlasno zaklopal. "Pán Kosuke a váš tým vás čakajú v jedálni." povedal hlasno a zmizol v chodbách domu.
Hitsugaya Hyuuga-misia timu 14
dedina Heisui
Pred tvarou mal spojene ruky, ktore mali prepletene prsty a s tymto postojom pozorne pocuval co im vravi. Feiova otazka ho zaskocila ale mala logiku. Podla reakcie si nemyslel, ze by to bol dobry napad. Hoci to bol infarkt, vedel, ze aj tomu sa da lahko pomoct. staci mensi vyboj a srdce sa zastavi. Napriek tomu nevravel nic a potichu jedol. Ked isli do izieb tak mal stale plnu hlavu myslienok. Spat sa mu naozaj nechcelo tak isiel ku oknu ktore otvoril a sadol si na okenicu a sledoval dedinu. Snazil sa spoznat co najviac okolia a pritom rozmyslal. utoky sa stupnovali. Co mu nesedelo bolo, ze nesuhlasil s tym, ze to nemozu byt ninjovia zo skrytych dedin. Neprekvapilo by ho, keby za tym je aj niekto z Kiri. Bolo by to logicke-jedna strana si najme kiri, druha konohu. Nechcel byt vsak paranoidny a aj tak sa mu zdalo moznejsie, ze su to nukenini. Klasicky tim by isiel skor po majitelovi. Nepacilo sa mu, ze tu stracaju cas. nejak podvedome citil, ze aj dnes v noci dojde k utoku. Nevedel ci ich prichod nikto nevidel. Ked hej, tak to bude komlikacia, zrovna ako obycajni ludia nevyzerali. Hladal, ktorym smerom asi su bane. Mali si ich ist dnes pozriet, teraz by to bolo nebezpecne ist sledovat miesto, ktore nepoznali. V pripade nutnosti sa stiahnut by boli v nevyhode. Mal sto chuti ist za senseiom. Pomyslel si, ze treba aj davat vacsi pozor na majitela. Neveril, ze tie jeho gorily by ho ochranili pred nukeninmi. Navyse by bolo logicke, keby poslednym krokom bolo odstranenie konkurencie priamo. Tieto myslineky uz ale nerozvadzal a siel si lahnut. Nebol unaveny, ale nemal co robit. Ako zalahol, prekvapujuco lahko zaspal.
Vstal uplne sviezi. Mal pocit ze spal dlhe hodiny, ale ked sa pozrel von, videl, ze to tak nie je. Slnko vyslo iba pred chvilou. Hitsugaya sa rychlo umyl a zisiel dole, kde sice nikoho nebolo, ale z kuchyne citil, ze saa ranajky uz prirpavuju. V bruchu mu zaskvrkalo ale on cakal hlavne na majitela a senseia. Potreboval sa s nimi o niecom porozpravat a dufal ze nebudu spat dlho. Trpezlivo cakal, ked si ho vsimla jedna casnicka, usmiala sa nanho a po chvili mu doniesla nieco mensie na jedenie. Hitsugaya sa pousmial a podakoval a pustil sa do jedla.
Nie je všetko zlato, čo sa ligoce
Nendo Aburame, Kosuke Meipuru
Dedina Heisui
Kosuke si pozorne vypočul otázky ninjov. Nendo sa na stoličke hrdo vystrel. Boli to naozaj premyslené otázky a bol rád že jeho žiaci si počínajú tak profesionálne. Venoval im krátky povzbudivý pohľad spoza okuliarov a trocha sa predklonil aby lepšie počul.
"Mám silnú konkurenciu." začal Kosuke zamysleným hlasom. "V okolí sú ešte tri väčšie spoločnosti, silná konkurencia. Môj otec ich držal na uzde, no po jeho smrti sa začali aktívne činiť na mojej zdiskreditácii. Sú to sóloví hráči, no pri honbe za bohatstvom by sa mohli určite spojiť. Peniaze na ninjov určite majú. Ale útoky sú ilegálne, nijaká z veľkých shinobi dedín by ich nezafinancovala. Takže pôjde skôr o nukeninov alebo nejaké malé ryby. Ale určite tú útočnú skupinu netvorí iba pár členov ale bude to skôr nejaká organizovaná nájomná skupina. Je to môj názor. Čo sa týka útokov, stupňovalo sa to. Najprv zmizli nástroje, pokazila sa technika. Potom niekto začal prepadávať robotníkov. Začali miznúť finančné zálohy a nervozita sa začala stupňovať. Vážne to začalo byť keď niekto prepadol kolónu zlata prichádzajúcu do Suny. A potom začali útoky na bane. Jednu vytopili, ďalšiu zrovnali zo sebou dynamitou. Do ďalšej vypustili slzný plyn. Som z toho na mŕtvicu." zdesene sa priznal Kosuke a utrel si čelo. Ale vtedy sa Fei opýtal na otázku ohľadom otca. Kosukemu do očí vhŕkly slzy a rozklepane povedal: "I-in-infarkt. Ja som ho mal rád, bol to skvelý muž." Z očí mu kvaplo pár kvapiek sĺz a on si ich obrúskom utrel. Nendo sa prekvapene pozrel na ich klienta. Potom varovne zazrel na chlapcov aby boli ticho. "Pardón." ospravedlnil sa Kosuke po chvíli. "Môžte jesť." povedal po chvíli a rozpačito sa pustil do jedla. Nendo taktiež. O zrhuba pol hodinu boli obaja najedený. "Dnes vás už nebudem zaťažovať. Na poschodí máte každý izbu. Zajtra ráno vás nechám zobudiť." povedal Kosuke a s Nendom si potriasli rukou. Potom Nendo spolu s týmom vyšli z miestnosti. "Nabudúce opatrnejšie." napomenul ich. Samého ho reakcia ich klienta prekvapila, no teraz sa nedalo nič robiť. Kosuke neklamal, každý mal pripravenú luxusnú izbu s kúpelňou a všetkým čo k tomu patrí. "Tak dobrú." pozdravil ich Nendo a vstúpil do izby. Zložil sa a hneď išiel spať. Kupodivu zaspal dosť rýchlo a tvrdo.
Wong Fei-Hung Tým 14
Není všechno zlato co se leskne
Fei-Hung si celou dobu v klidu vykračoval, neběželi, takže vydržel jít celou dobu bez větší námahy. Když se po dlouhé době dostali k cíli, tak byl docela překvapen, město bylo velmi působivě postaveno a krásné "no to je pohled" řekl ap omalu vyrazil za Nendem a pozoroval, jak si Hitsugaya udělal náskok, ale pak se opět zařadil "klid nic nenaspěcháme" řekl a mrkl na něj. Když došli k branám, tak tam stáli 3 muži, jeden z nich byl viditelně menší. Na Hitsugayovi bylo znát, že je připraven k boji, očividně ho znervózňovaly ruce těch týpků na jejich katanách. Fei-Hung byl na druhou stranu úplně v klidu a opíral se o svou hůl, nebylo to zkušenostmi z misí, ty měl minimální, ale zkušenostma z otcova tréninku, buď v klidu a nedávej protivníkovi vědět, že jsi připraven, útok pak bude úplně nečekaný. Nakonec se ukázalo, že ten menší je jejich zaměstnavatel a byl velmi překvapen, jak jeho vzhledem, tak i chováním. Byl mladý, ale i rozumný, žádný rozmazlený fracek, tohle se jen tak nevidí u někoho, kdo má vystaráno na tucty generací. Když ho sensei představil, tak poklonil hlavou "je mi potěšením" řekl a pak ho následoval k jeho domu. Po cestě bylo Fei-Hungovi úplně jasné, proč započaly ty sabotáže, ten chlapík, byl úplná měkota, tedy na někoho kdo má vést takový podnik, lidi v téhle branži jsou vždy dost uzavření a nikomu nevěří, ale tenhle je úplně jiný. Normálně je to super poznat pohodového pracháče, ale zase pro něj to je problém, jak říkal otec "ukaž nepříteli slabinu a ten tě sežere za živa". Nakonec došli k jeho domu a Fei-Hung musel písknout "asi máte občas problém najít záchod co" zavtipkoval a následoval ho dál. Když jim naídl místo k sezení, tak se posadil jako poslední a svou hůl opřel vedle sebe o stůl a udělal si pohodlí. Pak se ke slovu dostal Hitsugaya a vychrlil toho poměrně dost, pak byla asi řada na něm, tak se narovnal a pousmál "no po většině souhlasím s těmi výslechovými otázkami mého kolegy" řekl a ušklíbl se "nic ve zlém kámo" a pak pokračoval "bylo by dobré se dozvědět vše možné o těch sabotážích, ale pokud to není moc osobní, tak se chci zeptat na co umřel váš otec" řekl a lehce zvážněl, protože měl dojem, že to s tím asi bude nějak souviset.
Hitsugaya Hyuuga-misia timu 14
nie je vsetko zlato co sa leskne
Po niekolkych hodinach chodze dorazili az na miesto zadania. Hitsugayovi sa dedinka pacila, ucupena medzi vrchmi mu pripominala opevnene mesta zo starych pribehov. Ked sa nakoneic ukazalo ze to je naozaj miesto kde maju byt a nie iba nejake prechodne mesto, tak sa potesil. Pridal do kroku a skoro predbehol aj senseia. Radsej spomalil, na cele mal ist Nendo a nie on.
Tato myslineka sa ukazala ako spravna ked pred branou stali traja ludia. Hitsugaya si toto stredneho nevsimal, pozornost sustredil na tie dve gorily ktore mali ruky na katanach. keby ich vytasili, bol Hitsugaya pripraveny zareagovat. Situacia sa vsak rychlo ukludnila a stretli toho kto im misiu zadal. Dosli az k jeho sidlu a celou cestou Hitsugaya sledoval svoje okolie aby si co najviac zapamatal.
ked dosli do rezidencie, Hitsugaya sa po senseiovi chopil slova. Predtym si vsak v hlave vsetko pozorne premyslel. Sadol si, upre zrak na Kosukeho. ,,Predpokladate, ze je za tym konkurencia. Myslite ze za to moze jeden clovek alebo sa vasa konkurencia spojila? Predpokladam vsak prvu moznost, je to tak? Nemate aj podozrenie kto by to mohol byt? Taktiez by sme sa radi dozvedeli, ako utoky prebiehaju? Nicia zariadenie alebo sposobuju zavaly? utocia na robotnikov alebo vsetko dokopy? Mozu za to velke organizovane skupiny alebo si myslite, ze za to moze par vysoko vyskolenych ludi na podobnu cinnost?´´ zamyslel sa a snazil sa to povedat tak aby nikoho neurazil: ,,Je mi jasne, preco ste si najali ninjov. Nase sluzby vyjdu predsalne lacnejsie ako najimat si neikolko desiatok ochrankarov. Nemyslite si ze vas chcem urazit alebo nieco smerujem kamsi inam. Bol to jeden z tych dovodov-okrem toho ze by sme to mali vyriesit raznejsie a efektivnejsie nehovoriac o case- alebo mate podozrenie ze ti co su za tym, su takteiz ninjovia?´´
Nie je všetko zlato, čo sa ligoce
Nendo Aburame, Kosuke Meipuru
Cesta do dediny Heisui → dedina Heisui
Cesta konožského týmu 14 ubiehala bez problémov a podľa plánu. Kedže z dediny vyrazili relatívne skoro ráno, tak mali výhodu cesty za dňa. Držali sa prevažne hlavných ciest, pretože nechceli riskovať útok banditov alebo niečo podobné. Takmer celý deň poctivo išli k svojmu cieľu, dopriali si iba hodinové prestávky v menších osadách kde si oddýchli a doplnili zásoby jedla. Potom až do večera pokračovali v ceste. Keď sa začalo zvečeriavať, dorazili podľa harmonogramu do menšieho motela kde sa ubytovali. Hneď ráno pokračovali v ceste. Teraz bolo okolo obeda, no Nendo vedel že sú blízko.
"Už sme skoro tam." povzbudil svojich žiakov. Samého už začali bolieť nohy, no nechcel medzi jeho na taijutsu zameranými zverencami vyzerať ako nejaká padavka. Na takéto túry vôbec nebol zvyknutý, no keď sa na túto úlohu dal tak to musel vydržať do konca. Ešte pár minút mlčky šlapali a potom sa na horizonte začali črtať vrcholky hôr. "Práve sa nachádzame na hranici zeme ohňa a územie Dediny skrytej v údoliach! Máme šťastie že naša destinácia, dedinka Heisui je stále na našom území. Inak by sme mali opletačky s diplomaciou a tomu by som sa rád vyhol." vysvetlil svojím žiakom. Cesta sa začínala relatívne prudko zvyšovať. Keď však vyšli na kopec, naskytol sa im krásny výhľad.
"Mestečko Heisui! Sme na mieste, chlapci!" usmial sa Nendo. To že konečne dorazili mu dodalo sily a rezko sa pobral dole kopcom následovaný svojími žiakmi. O pár minút už stáli pred mestskou bránou. A tam ich už niekto čakal. Boli to traja muži. Prvý bol relatívne mladý, bledý mladík s čiernymi vlasmi a oblečený mal slušivý oblek. Na tvári mal milý úsmev. Vedľa neho stáli dvaja statní chlapíci s katanami, ktorý si prichádzajúcu skupinku podozrivo premeriavali. "Vy budete asi tým z Konohy, však?" opýtal sa mladík keď podišli bližšie. Pôsobil nesmelo. "Áno, pán Meipuru to sme my. Volám sa Nendo Aburame, toto je Wong-Fei Hung a Hitsugaya Hyuuga. Prišli sme vyšetriť tie sabotáže." Predstavil ich Nendo a s Kosukem si podali ruky. "Kľudne mi môžte hovoriť Kosuke. Aj keď mám peniaze, stále som obyčajný človek." placho sa zasmial a rukou pokynul svojim gorilám aby sa uvolnili. Spustili ruky z rukvätí katán, no stále sa netvárili veľmi vľúdne. "Ak mi dovlíte, ukážem vám mesto." navrhol Kosuke. "Bude nám potešením." slušne poďakoval Nendo. Kosuke sa spokojne usmial a pomalým krokom sa pustil hlavnou ulicou ktorá sa tiahla celou dedinou. "Pôvodne to bolo len pár domov zlatokopov a baníkov. Tunajšie bane sú svetoznáme. Býval tu už môj pra-pra dedko. To on zjednotil tunajšiu spoločnosť a založil osadu. Bol veľmi obľúbený a tak si získal lojalitu ostatných. Postupne zväčšovali obec až do súčasnej podoby. Môj rod si získal veľké bohatstvo, no myslíme aj na ostatných. Stále sme tu v obľube." usmial sa Kosuke keď mu jedna stará babka zakývala. Nendo pozorne počúval. "Ako už iste viete, môj otec pred nedávnom zomrel. Zložilo ma to. Bol to dobrý podnikateľ ale ešte lepší človek. Mal autoritu. Ale mňa všetci považujú za nespôsobilého prevziať podnik. Preto si myslím že za útokmi je konkurencia. Týchto pánov tu mám pre istotu." povedal Kosuke a usmial sa na bodyguardov za nimy. Tý len čušali a naďalej sa tvárili hrozivo. O pár minút sa ocitli pred krásnou rezidenciou. "Sídlo mojej rodiny." nadchol sa Kosuke. Pred dverami stál sluha ktorý im otvoril dvere. Toto nieje zlé pomyslel si Nendo keď uvidel ten prepych. Bol zvyknutý skôr na ninjovský štandart. Interiér bol z dreva a na stenách viselo mnoho obrazov. Kosuke ich zaviedol do jedálne kde bol stôl prestretý pre štyroch a na tanieroch voňalo kura, zemiaky a iné vábivo vyzerajúce jedlo. "Sadnite si, prosím. Ste moji hostia." vyzval ich s úsmevom Kosuke a sadol si na miesto. Nendo si sadol tiež. Teraz chcel nechať slovo chalpcom, pretože doteraz nemali možnosť sa na nič opýtať.
Daisuke Yuurinshi
Najdi a znič
Myslel si, že vymyslel dost dobrý plán, ale Goku ho vylepšil, respektive ho celý předělal. Daisuke se začal lehce usmívat nad jeho plánem, protože mu připadal opravdu dobrý a bylo jasné, že ty dva naštve, když je bude přehrávat někdo jako je Daisuke. Dai již od pohledu vypadal jako trochu slaboušek, v jeho očích nebyla kuráž jako u jiných z pětky, v jeho slovech nebylo ani trochu odhodlání a jeho činy za něj nikdy nemluví, jelikož se vždy raději vzdá. Teď cítil šanci, že by se mohl ukázat v lepším světle než se doposud ukazoval. Pochopil, že mu sensei dal možnost ukázat co v něm je, avšak jedna informace mu dělala trochu starosti a to ta, že neuměl skoro nic na to, aby se mohl postavit těmto dvěma ninjů. Podíval se letmo na senseie a kývl hlavou. Dokážu to.
Ve chvíli kdy si v hlavě dodal trochu toho odhodlání a kuráže, tak se pomalu sesunul z větve a dopadl přímo za strom, na kterém stáli, aby ho neviděli. Poté se zadíval na místo za nimi a zasoustředil se, přičemž během chvíle zmizel. Netrvalo dlouho a Dai se objevil asi o 10 metrů vpravo od stromu a pomalu vyšel z lesíka. Očima sledoval ty dva a na tváři nedával znát svůj decentní strach. Musím působit sebevědomě. Pomyslel si a poprvé promluvil "Vy jste ti dva, co se opovažují říkat si ninjové a jsou natolik zbyteční, že si nepamatuji ani vaše jména?" Řekl co nejvíc arogantním tónem, jakým to říct dokázal a pak chvíli mlčel. Teď je trochu naštvat. Pomyslel si znovu a mluvil dále "Vy jste prostě nemohli zůstat tam odkud jste přišli a žít si vaše zbytečné životy na místě, kde nikoho nezajímáte?" Položil otázku, na kterou však nečekal žádnou odpověď a z kapsy si vytáhl kunai a shuriken. Sledoval obě osoby a čekal, co se bude dít dál, věděl, že by neměl raději útočit, aby to sensei stihl vše sledovat a nenechal se zabít.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Goku
Najdi a znič
Goku si vyslechl Daisukeho plán a chvilku se zamyslel, když tu se jeho tvář rozjasnila a on luskl prsty, což naštěstí zaniklo v šumění listí ve větru, což mělo signalizovat nápad.
„Ok Daii, vlítni na ně, naštvi je, a snaž se neumřít...ale!“ zvedl Goku rychle ukazovák, aby se do toho co mu právě řekl Daisuke nepustil moc rychle, „trochu to okořeníme. Když bude potřeba, udělej pár pečetí, jakejchkoliv, zakončenejch pečetí hada. Tak se používá doton, kterej mam já, a já kdykoliv tě uvidim dělat tyhle pečetě, tak ti tam hodim nějakou techniku buď a obranu, nebo na útok, ok? Bude to pak vypadat, že tam těm dvoum dává zabrat pořádně talentovanej klučina, a až budou dostatečně naštvaný, stáhnu jednoho z nich pod zem svou technikou Vzteklého Krtka, až to bude nejmíň čekat,“ mrkl na Daisukeho Goku, zazubil se a hrdě se napřímil, jaký mistrovský plán to vymyslel.
„Tak jdi na to,“ vyzval ho poté a sám se kryl a sledoval ho, aby stíhal používat své techniky a zároveň se nenechal odhalit.
Daisuke Yuurinshi
Cesta za Ine a Gorou
Dai pozorně poslouchal, co mu jeho sensei říkal o vedení Kurai no Go. Avšak nebyl s odpovědí zrovna moc spokojený. Pochopil, že jde o bezpečnost, aby nevěděli o koho jde, ale zase kvůli tomu nemají šanci znát jeho záměry a co vlastně ve skutečnosti chce. Nadechl se na další vlnu otázek, ale pak zase vydechl a uvědomil si, že tím, že se bude stále vyptávat, ničeho nedocílí. Vyskočil také na větve a rozeběhl se ve stopách svého senseie. Pak mu však Goku začal říkat o jejich dvou protivnících. Jeho tolik nezajímalo, co umí, ale spíše to, proč po nich vlastně jdou. Avšak tušil, že to Goku taky nemusí tolik vědět, protože z velitelství možná nedostává přesné informace. Proto jen přikyvoval a když mu sensei řekl, že je musí rozdělit, tak se pousmál, jelikož měl podobný nápad. "Mohu si vzít tu holku? Pokud ji bude štvát informování o jejich chybách, tak ji to o to víc bude štvát od mladšího kluka, protože ji to určitě dříve dělal její brácha, takže si možná vzpomene na staré časy." Řekl tiše až nakonec dopadli na větev, ze které viděli ty dva. "Co kdybych dělal návnadu? Proběhnu někde kolem a jakmile se za mnou jeden rozeběhne, tak vy popadnete druhého a oddělíte nás od sebe nějakou kamennou stěnou?" Řekl první věc, která ho napadla.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Yami Yuuto
Ochrana za každou cenu
Pohlavek nečekal a namýchl ho.
"Sem snad zase tak moc neřek ne?" podíval se na ní ublíženě. Z chvilku už ho začala peskovat, aby sel na levou stranu a že je budou sledovat a ještě mu řekla, ať neláme větve z legrace. Jako by nevěděla, jak bere mise vážně, mluvila s ním jako s pětiletým parchantem.
"No jistě šéfová si zase zvyšuje ego." zabrblal a tajně doufal, že ho neslyšela, aby nedostal další.
"Proč bych asi tak měl z legrace lámat větve, na takový blbosti mě neužije." zamračil se. Od doby co byl z Kamasu se z horkokrevného, paličatého a nepřátelského kluka stával pomalu spíše mrzutý morous.
Poslušně přešel na druhou stranu a schválně si zvolil vlastní tempo, aby si nemyslela, že ho má pod palcem.
Následně už jen sledoval ty dvě. Měl na paměti, že má na starost hlavně tu holku a tak ji pečlivě pozoroval, protože vždycky se hodí o cíli něco vědět, bohužel jediné co dělala bylo, že dávala ruce k sobě a od sebe, zřejmě trénovala. Něco s chakrou? Nevěděl co přesně, ale dělala to stále dokola dost se u toho rozčilovala.
"Chm, co zrovna na ní je tak zvláštního, že ji poslali?" přemýšlel pro sebe Yami a tiše se plížil po levé straně.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Hikari Makoto
Cesta do vesnice Tenru
„Jestli Vás tím tleskáním neruším, Maya-sensei, tak si o mě nemusíte dělat starosti. Budu si dávat pozor, abych to s tréninkem nepřeháněla a nebrzdila nás,“ pousmála se Hikari na Mayu a se zavřenýma očima znovu namířila dlaně proti sobě, načež do nich začala soustředit chakru, „a odpočinek nepřichází v úvahu! Naše vesnice je v nebezpečí, proto musíme udělat všechno proto, abychom se k Vašemu mistru dostaly co nejdříve! Možná nebude snadné ho přesvědčit, ale já se tak snadno nevzdám! Nemůžu tak lehce opustit Takigakure, když se mi nepodařilo vypořádat se s tím útočníkem v tunelech předtím!“ zamračila se pevně odhodlaně Hikari, načež tleskla dlaněmi o sebe. Chakra, kterou do nich soustředila, konečně alespoň částečně zareagovala a uvolnila se od prostoru. Problém ale byl, že od ní nedostala Hikari žádnou odezvu.
Ksó! Sykla Hikari nespokojeně a znovu se dala do soustředěni chakry do svých dlaní.
Goku
Prostranství před vstupním vodopádem do Takigakure > Les kousek od Ine s Gorouem
Daisuke Gokua došel a zeptal se ho se značným zaujetí, kdo vlastně stojí za Kurai no Go.
Goku ho chvilku mlčky sledoval, dokud mu neodpověděl.
„To nikdo z nás neví,“ řekl a krátce zavřel oči, „velitel je nám neznámý, a tak je to i lepší. Eliminuje se tím spoutu rizik. Kdyby byl kdokoliv z nás zajat, což by se ani nikdy stát nemělo, nic z nás nedostanou. Nám stačí vědět, že je náš velitel člověk, kterému můžeme věřit. Člověk, co se z celého srdce stará o Takigakure a chce pro svou vesnici jen to nejlepší, stejně jako my,“ kývl na Daisukeho, odrazil se a skákáním ze stromu na strom se dal na cestu.
„Ine ovládá suiton a Gorou raiton. Oba jsou zvyklí na to spolupracovat, takže je musíme rozdělit. Bude pak mnohem snažší je eliminovat. Gorou je docela horká hlava, a kromě toho ani jeden z nich nesnáší, když je člověk popichuje za jejich chyby. Když toho dobře využijem, bude to rychlej souboj, Daii,“ ohlédl se na Daisukeho Goku během skákání ze stromu na strom.
Po chvilce ale seskočil na zem a zadíval se do trávy. Byla tam Toruho pečeť, která Torua předtím upozornila na Ine s Gorouem.
Goku se poté narovnal a zamyšleně se rozhlédl kolem, dokud nenašel pár stop, které mu řekly, jakým směrem se sourozenecká dvojice vydala.
„Pojď, a od teď si dávej bacha. Nerad bych tě pochovával takhle brzo,“ vyzval Goku Daisukeho a vyrazil o něco obezřetněji lesem. Po pár minutách dvojici skutečně nalezli. Ti dva si jich ale naštěstí ještě nevšimli.
Goku, krčící se za stromem s keřím vedle něho, se podíval na Daisukeho. „Co navrhuješ?“ optal se ho tiše, aby je neprozradil.