... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Ayano Chikanagare
Tým 3
Sokolovna --> cesta domů
Sensei nakonec usoudila, že bylo lepší, když ti dva genninové utekli a pravděpodobně měla pravdu. Nemělo už cenu přemýšlet o tom, co bylo a co mohlo být jinak. Co bylo, tak bylo a nikdo to nezmění.
Sabimaru začal opět něco vyštěkávat. Ayano mu úplně nerozuměla, ale sensei to přeložila jako čaj, načež se vydala hledat onu vůni, kterou Sabimaru pravděpodobně zachytil. Netrvalo dlouho a úlovek byl na světě.
Shizu začala okamžitě připravovat čaj, který následně nalila do tří hrnků a rozdala oběma dívkám.
"Děkuju." Řekla slušně a pomaličku usrkla.
Už to byla nějaká doba, co s někým naposledy pila čaj. Pravda byla zkrátka taková, že neměla s kým ho pít. Když jim ale sensei nabídla, že si můžou vzít s sebou domů, tak neváhala. Všechno se najednou zdálo lehčí, když tam tak seděly a relaxovaly.
Mělo to velmi uklidňující účinek, především, když si Ayano vzpomněla na nohu toho klučiny. Snažila se na to však nemyslet a užívala si okamžik. Když byl čas jít, nabrala si hrstku čaje, jak jim sensei nabídla a byla připravená vyrazit zpět domů. Pro dnešek už toho pro ni bylo dost
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Tenshi Wakiya, tým A, přístav
Měla tušení, že oba šípy minuly. Její tušení se hned potvrdilo, jakmile promluvila dívčina. Tenshi si jen odfrkla a vyslechla si ji. Vůbec to nebrala vážně. Jo, to určitě. By mě zajímalo jak! prohnalo se jí hlavou. Ale jakmile začala mluvit o taijutsu, její myšlenky se hned změnily. Něco na tom bylo. I když byla dobrá na dálku, o boj na blízko vůbec nestála. V tom by asi skončila během pár vteřin. Naneštěstí byla dívka s lukem tvrdohlavá a plácla první blbost, co ji napadla.
"Promiň, ale budu tě muset zklamat! Já se jen tak nevzdám!" prohlásila hrdě, načež v rychlosti napnula další šíp, který v okamžiku mířil na nepřítele. Poté ještě vytáhla kunai, který taky vyrazil tím směrem, ale spíše ve stínu šípu.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Hisagi Shuusei
Vesnice skrytá v bažinách
Mlčky sedím a poslouchám ostatní. Každý zjistil něco, ale nebyly to zas až tak podstatné informace, které by nás někam dovedli. Jako poslední se ujala slova Suyuki. Její pozornost byla doopravdy někde jinde než ta naše. Všimla si snad všeho.
Mlčky jsem hleděl do podlahy a přemýšlel, co by jsme mohli udělat. "Nemohlo by jít o obchod s lidmi?" Řekl jsem a rychle dodal: "To by ale nejspíš nemizeli jenom děti." Zase jsem chvíli mlčel a přemýšlel nad plánem. Pak mě něco napadlo. Henge proměna jako to udělala Hikari přece! "Co kdyby jsme ze sebe udělali návnadu? Myslím pomocí henge, jako Hikari."
Junna Sasaki
Sokolovna
Junna překvapeně vrátila oči k sensei a pustila šálu. Sensei… byla tak úžasná. Sabimaru zase začal štěkat. Co byl čoud, dívka nevěděla, ale mazlíček se zřejmě přeštěkl, protože ho Shizu opravovala. Rázem se dala do hledání a našla pytlíček. Junna se usmála. Čaj měla hrozně ráda a tenhle při ohřívání nádherně voněl.
Tmavovláska dychtivě ukořistila jeden hrnek a pofoukala tekutinu uvnitř, až se jí zamlžily brýle. Nazlobeně se zamračila a jednou rukou obroučky posadila na temeno hlavy. Pak zase vesele foukala a upila. Jestli vůně byla nádherná, chuť se nedala popsat. Junna se málem opařila, jak rychle hltala. Přesto si nemohla pomoci. Tekutina zmizela však moc rychle a dívka zklamaně položila hrníček na zem. Před sebou zmerčila sušenky a dala se do hodování na novo. Na malou chvilku se zarazila. Kdyby ji takhle viděl táta, trefil by ho šlak. „D-děkuju za jídlo,“ pípla. Přesto se nepatrně usmívala. „A… a děkuju za vás, sensei…“
Zanedlouho se posbíraly a chystaly se k odchodu, Junna, dle rady Shizu, si přivlastnila pytlíček čaje, a následovala svou velitelku. Mise skončila. A Shizu s Ayano byly v pořádku.
Tmavovláska se při těchto myšlenkách zarazila. Zadívala se na dvě své nové kamarádky, mladou ženu a dívku na jejích zádech. Ano, nejspíš to byli první lidé, na kterých jí záleželo víc, než na ní samotné…
Shizu Aburame
Tým 3
Sokolovna
"To je dobře, že utekli. Další ztráty na bojišti by vyvolali jen další nenávist." Řekla Shizu smutně, když se jí v hlavě přehrál obraz toho, jak si její soupeř rozpáral břicho.
"Chce to odvahu zabíjet, ale ještě větší nechat žít..." Říkala moudrá slova, jež pronesl její otec, když se kdysi řešilo, jestli Sabimara utratit nebo ne.
"Hlavně že vám dvěma se nic nestalo...ne že bych o vás pochybovala..." Mrkla na ně spiklenecky.
"Ale úkol jsme splnili. Ze sokolovny neodletěl a neodletí ani ptáček, který by mohl informovat nepřítele."
Sabimaru zavětřil. "Dám! si! čouda!" Zaštěkal.
Shizu se na něj podívala s pozdviženým obočím a taky nastražila nos.
"Č-čaj? Myslíš čaj? Dám si čaj? To je rozdíl zrzku! 'čaj' a 'čouda' nejsou to samé! Jedno jsou lístky a druhé jsou...taky lístky, ale jedno se pálí a druhé se zalévá vodou!...No prostě Čaj! Č-A-J! Zapamatuj si to..." Učila Shizu svého pejska nové frázy.
"Čouda!" Zaštěkal Sabimaru šťastný, že mu Shizu věnuje tolik pozornosti a vrtěl ocasem jako vrtulník.
Shizu jen mávla rukou a šla hledat zdroj oné vůně.
"Hehehe... našla jsem to!" v očích jí zablesklo.
V sokolovně byly malá kamínka a na nich konvice. Shizu dala vařit vodu a když dosáhla varu, rozlila ji do tří hrnků a misky a nasypala do nich kuličky zelených lístků, které se po chvíli začali otevírat v květ a barvit vodu do oranžova.
"Sousední zemi se neříká země čaje jen tak pro nic za nic..."
Usrkla.
"Mmmmmm...Nejlepší čaj na světě! Fasují ho jednotky Kirigakure, aby jim zpříjemňoval studené noční hlídky na moři..." Cítila jak jí teplo proniká celým tělem až do morku kostí. Hřálo to a uklidňovalo.
"Chichichi...a teď je náááš...doporučuji vám nějaký si odnést domů, protože takový jinde neseženete..." Smála se škodolibě, zatímco se vrátila ke skříňce s proviantem a ukradla z něj taky nějaké sušenky a čokoládu.
"Nemáte hlad holky?"
Udělali si teď uprostřed sokolovny na chvíli malý čajový dýchánek.
"Uprostřed války jsou tyhle chvíle míru a klidu potřeba, aby ti co bojují nezapomněli, že bojují právě za ten mír." Komentovala, zatímco chřoupala sušenky a popíjela čaj.
Vytáhla taky ptačí zob a nakrmila ptáky v klecích.
Vzala jednoho opeřence, napsala krátký vzkaz a poslala ho směrem ke Konoze.
Uklidila, sbalila si věci se zbytkem ukradených zásob, uklidila nepořádek, společně se třemi zajatci a celé místo zabezpečila výbušnými lístky.
"Tak jo, vojáci, opouštíme stanoviště! Mise úspěšně splněna." Postavila se do pozoru a zasalutovala, ale na obličeji jí stále hrál úsměv, takže to spíše připomínalo, jako když si malé děti hrají na vojáky.
"... Vracíme se domů..." Řekla když se vydávali od sokolovny.
Ze začátku nesla Ayano na zádech, aby si její kotník ještě chvíli odpočinul.
Druhý den už ji nechala jít samotnou.
Odoroki Hyuuga
Tým Éta
Mise
Odoroki už začínala být naštvaná. Když nakonec zaregistrovala že na ni dívka střílí, jen si tiše a znechuceně odfrkla. Spodní šíp se zabodl do větve pod ní a před vrchním si jen laxně přidřepla.
"Hele, dávám ti možnost se vzdát. Takhle tě tady můžu nahánět do nekonečna a věř mi, že nakonec tě stejně chytím, takže ti dávám možnost se vzdát bez větších zranění než už máš. Jestli se rozhodneš dál bojovat, sice nerada, ale pokud vyhodnotím, že tě nemůžu zajmout, tak tě zabiju. Máš na to pět sekund. Jak už ti jistě došlo, já tě, na rozdíl od tebe, vidím i v tom dýmu." Jasně na ní promluvila do dýmu a čekala jak jí dívka odpoví. Ačkoliv její hlas zněl jasně a pevně, pouze doufala, že se dívka vzdá a ona nebude muset nikoho zabíjet.
Odoroki vytáhla šíp ve stromě a zatočila s ním kolem svých prstů.
"Očividně bojuješ na dálku, tvé taijutsu proti mě neobstojí a z dálky mě nedostaneš, vždycky tě uvidím." pronesla si jen tak pro sebe takže ji ani nemusela slyšet a promýšlela si, co udělá když se dívka nevzdá.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Ayano Chikanagare
Tým 3
Sokolovna
Uslyšela zvuk skla lámajícího se na kusy.
Vzhlédla vzhůru a uviděla vyděšenou tvář nějakého muže, který po pár vteřinách dopadl na zem kousek od Ayano, v doprovodu hromady střepů. Nevěděla, jestli se měla leknout víc padajícího muže, nebo Junny, která se na ní začala zničehonic sápat.
Její srdce teď bušilo dost hlasitě, ale uklidnila jí známá tvář, která vykoukla z rozbitého okna. Hlasitě vydechla a počkala až ji Junna pustí. Shizu-sensei poté seskočila k nim dolů a sebrala muže ze země, jako kus papíru a namířila zpět nahoru. Všechny tři nyní vycházely schody, až došli do místnosti plné klecí s ptáky.
Pohledem nyní zaregistrovala také Sabimara, který seděl na zemi v doprovodu mužů, kteří byli pravděpodobně v bezvědomí.
Jeho pozdrav ji trochu zaskočil, takže jen tiše odpověděla s trochu křečovitým úsměvem.
Když je sensei vyzvala k tomu, aby ji obeznámily se situací, tak se nezmohla ani na slovo. Spíš tedy nevěděla kde začít.
Naštěstí se ale první do řeči pustila Junna, takže mohla Ayano v klidu přemýšlet, zatímco jí sensei obvazovala kotník.
Junna však řekla pouze jedno slovo, které ale shrnulo v podstatě všechno, co chtěla Ayano říct. Když se na to zpětně podívala, připadalo jí, že možná udělaly chybu, když je nechali utéct. Očekávala nevlídnou reakci, takže pro jistotu odsekla pohledem do strany. Nezmohla se ani na oční kontakt
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Junna Sasaki
Sokolovna
Junna trhla hlavou vzhůru a vyjekla nastejno s ránou, kterou vydal nějaký muž, jenž se právě rozbil o zem vedle nich. Dívka podvědomě objala Ayano a schovala hlavu mezi ramena. Uklidnil ji až známý příjemný hlas. Po očku vzhlédla a spatřila povědomou tvář. „Sensei,“ špitla a zamrkala. Shizu v mžiku stála vedle nich. T-taková výška, pomyslela si a vyjeveně sledovala svojí učitelku přehazující si přes rameno dospělého muže, jako by nevážil ani dvě kila.
Neschopna slov ji Junna následovala a podpírala svou kamarádku. Došli až do místnosti se spoustou ptáků a tmavovláska se znovu rozhlédla, oči navrch hlavy. Na zemi leželi další dva muži. Pohled jí utkvěl raději na Sabimarovi, který zaštěkal, a dívka by přísahala, že to znělo jako pozdrav. „A-ahoj, Sabimaru,“ zamávala na něj a poprvé od souboje se usmála. Toho pejska měla ráda. A Shizu taky. Vzhlédla k ženě a myšlenkami se vrátila k shinobi z Kirigakure. Úsměv povadl.
Dívka si nervózně přitáhla šálu k ústům a sklopila pohled k zemi. „Utekli…“ bylo jediné, co z ní vypadlo.
Junna nikdy nebyla moc hovorná a při vzpomínce na bojechtivé nepřátele ze sebe už tuplem nic víc nevydolovala.
Shizu Aburame
Tým 3
Sokolovna
"*třísk* Úááááááá *bum*" Ozvalo se a vedle dívek dopadl v záplavě střepů jakýsi chlapík. Jen díky ochranné čelence si nerozbil hlavu o zem.
Z vršku sokolovny vykoukl copatý obličej Shizu.
"Jééééé! Není vám nic holky!?" Zavolala s obavou ve hlase.
"Sabimaru! Ty pitomče! To se dělá, vyhazovat lidi ven z okna?!" Bylo slyšet z vrchu, jak peskuje svého zrzavého kolegu.
"Hlídej!" Ozvalo se ještě zaštěkání a Shizu seskočila dolů vedle holek.
Koukla na chlapíka, který byl pádem omráčený a trochu potlučený, ale kromě vykouslé díry v kalhotách, jíž mu byl vidět poslintaný zadek, se zdál být v pohodě.
Pak zkontrolovala své studentky.
"Pojďte nahoru, tam se ti podívám na ten kotník." Řekla, vytáhla provaz, svázala muže, přehodila si ho přez rameno a vedla holky nahoru po točitých schodech.
Nahoře, v místnosti s velkým rozbitým oknem, stáli u zdí klece plné ptáků a uprostřed místnosti leželi další dva omráčení muži, které hlídal zrzavý pejsek.
"Zdar!" Zaštěkal Sabimaru na holky a spokojeně kmital ocasem ze strany na stranu.
Shizu položila chlapíka, zkontrolovala ještě jednou, jestli dýchá, a poté se s úlevným vydechnutím začala věnovat holkám.
Vypadalo to, že vyhráli, ale každé výtěztví něco stojí, teď bylo potřeba zjistit škody.
"Tak povídejte..." Nadhodila, vytáhla obvaz, začala fixovat kotník a čekala s čím ty dvě přijdou.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
"Sakra....to nedopadlo dobře.."Pomyslel si Shin trochu opožděně,ale díky otřesené hlavě se to dá omluvit, který momentálně zastával funkci zátěže na zádech senseiova klona.Silueta muničního skladu vypadala,jako by se smála a mávala Shinovi a týmu 26 ze skryté listové.Ten kdyby měl volné ruce by jí odpověděl gestem ruky a zamávání by to nebylo."Prohráli jsme snad na plné čáře.."Zamumlal a nechal se jak pytel brambor nést senseiem do tábora.
Tenshi Wakiya, tým A, přístav
Když letěla vzduchem, sledovala explozi. Trochu ji vadil dým, ale horší bylo, že pořád nevěděla, kde je další útočník. Kluka se psem vypustila na chvíli z hlavy. Mířily na ni dva shurikeny, prvnímu, který letět rovnou na ruku držící tětivu, se v pohodě vyhnula tím, že zvedla ruku, ale druhý už byl přesnější, zasáhl přímo nohu, lépe řečeno lýtko pravé nohy. Tenshi sykla bolestí. Měla špatné tušení jako tohle může skončit. Po kratší chvilce zaznamenala i kunaie. Kunaii letící na hlavu se moc dobře nevyhnula, a tak na obličeji měla větší šrám z kterého se spustil menší potůček krve. U druhého měla větší štěstí, ten se zasekl do luku, kterým se stihla trochu vykrýt. Konečně přistála na zemi. Nedokázala pochopit, kdo by útočil na křehkou dívku, za kterou se považovala. Napnula znova tětivu, ale před tím tam přidala ještě jeden šíp. Zamířila směrem odkud se objevily kunaie a pustila. Oba šípy mířily stejným směrem s jednou malou výjimkou. Jeden spíše mířil dolů a druhý výše.
Naomi Taiko
Není všechno zlato, co se třpytí
Malinko si ulevila, když stál po jejím boku Hitsugaya. Měla pocit, že tu je někdo, kdo ji nenechá na pospas nepříteli. Zhluboka se nadechla a sledovala nepřátelské ninji. Vůbec se jí nelíbilo, když se rozdělili. Její nelibost se zvýšila, jakmile složili pečetě a vyslali na ně jejich techniky. Zhluboka se na dechla a pozorovala vodního žraloka. Automaticky čapla Hyuugu za rukáv, odskočila a strhla ho sebou.
"Promiň, dělám to automaticky." věnovala mu kratší úsměv. Popadla co nejrychleji kuchyňský nůž. Složila pečetě na bunshin. Vytvořila jeden klon, který se okamžitě vrhl na ninju s vodními technikami. Mezitím pravá vrhla kuchyňský nůž hned za klonem. Poté sama vyrazila přikrčená a připravená na obranu kunaiem.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Ayano Chikanagare
Tým 3
Sokolovna
Bylo jí hloupé žádat o pomoc, takže když jí Junna sama od sebe podepřela, byla ráda. Znovu se upřímně usmála. Nebyla na sebe pyšná, že je tak tvrdohlavá, ale byla to prostě ona.
Jak tak kráčely dál, stále si nemohla uvědomit, co se vlastně stalo. Viděla už spoustu lidí doma ve vesnici bojovat, ale tohle bylo přeci jen jiné. Tohle bylo na život a na smrt, i když vlastně nikdo neumřel. Svým způsobem byla ráda. Nikdy by asi nedokázala někomu sáhnout na život. Vždyť přeci jen jejich soupeři také pouze plnili rozkazy, ale přesto v nich cítila jakousi chuť po boji. Byla ráda, že už to má za sebou. Párkrát se sem tam ohlédla, aby se ujistila, že po nich nikdo nejde a pokračovala dál.
Nyní, když už strnula před samotnou sokolovnou, jako by její myšlenky vymizely. Nikde neviděla sensei. Nebyla si jistá co dál. Nejspíš by měli pokračovat, jak před chvíli sama navrhla, ale teď, když už byli na místě se všechno zdálo nějak těžší. Musela ale jednat, svojí misi znala. Měla obavy o seisei, ale věděla, že by chtěla, aby dokončili misi. Měli by jí prostě věřit stejně, jako ona věřila v ně. Stejně jako v nich ona probudila odvahu. Věděla, že to Junna nejspíš cítí stejně. Společně tedy namířily dovnitř.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Junna Sasaki
Sokolovna
Ayano se místo odpovědi pokusila postavit. Junna ji pohotově a naprosto podvědomě podepřela. Malinko se začervenala, když si uvědomila, že je k někomu tak blízko. „J-já jsem v pořádku,“ usmála se stydlivě. „D-dobře, tak půjdeme k Sokolovně.“
S tím se pomalu rozešla a dělala kamarádce oporu. Hlavou se jí honila spousta myšlenek. Co bude, až přijdou k sokolovně? Najdou tam někoho dalšího, s kým se budou muset vypořádat? A jak je vůbec sensei? Co když… Co když tam bude čekat nějaký jounin z Kiri, který odrovnal jejich sensei?
Junně se znovu rozbušilo srdce a málem by se zastavila. Vybavila si Shizuin usmívající se obličej. „Jste vybrané samotným hokagem. To zvládnete,“ říkala. Junna podepřela Ayano o něco silněji a trochu zrychlila. Měla ohromný strach. Strach, že se jim stále ještě může něco stát. Strach, že tady jejich životy skončí. Ale také měla starost o jejich učitelku. Ona v ně věřila. Měla je ráda. Měla Junnu ráda.
Konečně se ocitli před vyšší budovou. Tmavovláska polkla, kývla na Ayano a vkročila.
Odoroki Hyuuga
Tým 4
Přístav
Díky tomu že neznámou osobu kontrolovala byakuganem viděla jak odskočila. Neváhala ani vteřinu a v okamžik co s neznámá odlepila od větve z ní odskočila a skryla se na druhé straně kmene stromu. Větev vzápětí explodovala a vytvořila okolo obou dívek hustý dým. Odoroki na rozdíl od protivnice nebyla ve vzduchu a viděla ji. Zatím co byla cizí dívka ve vzduchu, využila Odoroki toho že ji nevidí a rychle přeskočila na strom opodál. Za letu vyhodila dva shurikeny. Jeden na ruku kterou natahovala tětivu, druhý na pravou nohu. Když doskočila, obratem vyhodila dva kunaie. Jeden mířil na dívčin obličej, druhý znovu na ruku kterou natahovala tětivu. Předpokládala, že po první salvě bude očekávat lehčeji odrazitelné shurikeny a to na končetiny, takže druhá salva, z jiného úhlu, by ji mohla překvapit. Buď jí značně ublížit ve tváři, nebo zranit dostatečně ruku kterou natahovala tětivu. Navíc věděla že ve vzduchu nemá dívka jak se uhnout, ani čím pořádně odrážet vržené zbraně.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Nieje všetko zlato, čo sa leskne
Nepriateľský ninjovia
Hitsugayov ďalší útok zpacifikoval niekoľko ich druhov v zbrani, čím v dvojici zahorela túžba po pomste. Pár rýchlymi skokmi sa presunuli do opačného rohu sály a dvojicu genninov prepalovali rozzúrenými pohľadmi.
Potom na seba rýchlo pozreli a koordinovane začali v závratných rýchlostiach skladať pečate.
"Katon: Enko Bakusatsu!"
"Suiton: Suikōdan no Jutsu!"
Obaja sa zhlboka nadýchli a vypustili z úst techniky. Hitsugayov protivník vypľul veľkého ohnivého tigra, Hotarin zase žraloka tvoreného vodou. Obe beštie sa vysokou rýchlosťou rútili proti dvojici.
Kenta Sarutobi Tím 26
"To si vyhoď z hlavy, synak. Nenechám ťa tu!" zachrčal Kenta nahnevane, zložil pečate a vytvoril troch kage bunshinov. Jeden sa sklonil k Shinovi a opatrne si ho hodil na plece. Potom sa najrýchlejšie ako vládal rozbehol smerom ku Konožskému táboru z ktorého vyrážali.
Zvyšná trojica Kentov sa vyrútila smerom k lesu na ktorý ukazoval Shin. Pri lesnom okraji sa rozdelili a vytvorili tým rojnicu, ktorá rýchlo ale precízne postupovala vpred, či už po zemi alebo cez koruny stromov a hľadali nejaké známky po jeho ďalšom zranenom študentovi.
Suyuki
Vesnice skrytá v bažinách
Suyuki tedy nechala své studenty mluvit, pobavilo jí, jak byla Riu zvědavá, na co přišli. Měla je ráda, i když je ještě tolik neznala. Musela přiznat, že si vedli dobře, mnohem lépe než ona na první misi, ale to jim říkat nebude.
"Výborně... A teď já. Taktéž jsem zjistila, že zdejší hlava vesnice neoplývá popularitou, je to spíše ekonom, takže tvrdí, že obchoduje pro dobro vesnice, ale lidem se to nelíbí. Asi jim chybí onen lidský přístup. No a pak je tady domněnka, že děti, které zmizely jsou mrtvé, není to nijak podloženo, ale lidé si to myslí, že by se jinak vrátily samy."
Vysvětlila Suyuki.
"Důležitou informací je ale to, že se děti ztrácejí v noci, to není náhoda. Proč by se děti musely v noci toulat samy venku? Nebyla jsem si jistá tím, jestli je to náhoda, ale mou domněnku jsi potvrdila ty, Hikrai!"
Podrbala se na hlavě.
"Ochomýtat se tady v henge byl pěkně chytrý nápad a hodně jsi nám pomohla, protože v tu chvíli, kdy jsme se potkaly a já tě poslala zpět za Riu se něco stalo. Nevím, jestli jsi to zaznamenala, ale někdo tě sledoval. Ucítila jsem jen na kratičkou chvíli stopy chakry v okolí... Což znamená, že jsou to opravdu únosy... Tudíž se tady ve vesnici něco děje a my musíme přijít na to, co!"
Rozohnila se Suyuki. Byla ale velmi ráda, že se takhle někam dostali.
"Budeme muset naplánovat náš další postup a hlavně zjistit, proč tady někdo unáší děti, protože to se v normálních vesnicích nestává. Tudíž se ptám, máte nějaké nápady proč a kdo by to mohl dělat? Popřípadě, jak pokračovat dále?"
Sama v hlavě už plán připravený měla, ale tohle nebyla její mise, nebo tedy... Jen částečně, chtěla své studenty naučit, jak se chovat a zajímalo ji, jak zanalyzují celou situaci.
Tři neznámé osoby
Ve stínech na okraji vesnice
Ticho přerušilo tlumené klapání podpatků po kořenech stromu.
"Jak jste na tom? Myslíš, že to zvládne?"
Ozval se jistý a dalo by se říci, že i arogantní hlas.
"Nevím, sama víte, že takhle nefunguje, taky se v ní nevyznám, moc to ještě neovládá a čert ví, jak se to vyvine."
Majitelka prvního hlasu si nasupeně odfrkla a poté následovalo ticho prokládané podivnou melodií, která vycházela z úst třetí osoby.
"♫ Né kikoemasuka?
Sora wa hate... Šinaku aoku sunde ite ♪"
Pak hlas ustal a začalo se ozývat mírné pištění a skuhrání.
"Dělej s ní něco, na tohle nemáme čas. Začali tu čmuchat kolem, musíme to dokončit rychle... Tohle si ještě odskáče... To ti garantuji."
"No jo, ale co s ní mám dělat? Já ji taky moc nerozumím, to že jí mám na starost neznamená, že vím, co se jí děje v hlavě. Já jí tohle neudělala!"
Odsekla jedovatě druhá podle tenkosti hlasu mladší dívka té první.
"Oka-sama? Okaa-chan?! Kde jsi?!"
Tich výkřiky přerušily hádku dvou prvních osob. Oné třetí osobě už zřejmě do zpěvu nebylo.
"Postarej se o ní, ať je ready! Nehodlám se tady ochomýtat dlouho, skončíme to co nejdříve. Chybí poslední a pak nás tu už nikdo neuvidí!"
Odsekl jedovatě první hlas.
"Fajn... Ale neručím za nic..."
První osoba odešla.
"Neboj, oka-sama přijde. Bude tu pro tebe, musíme ještě ale najít jednoho kamaráda, pomůžeš nám? Budete si pak společně hrát."
S lichotivostí v hlase konejšila zřejmě svou kamarádku (?), aby jí připravila na nastávající akci.
"Ka-kama-rád, hrát? S Oka-sama a ka-ma-rádem? Sugooi! Já budu zpívat, jůůů."
Zaradovala se třetí dívka a pokyvem hlavy dala najevo, že pomůže.
Bože, dej ať to vyjde, jinak mě fakt trefí. Problesklo v hlavě druhé holčině, společně se ale zvedly a někde zmizely.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Shinovi prsty se sevřely kolem jílce jeho katany,která pro něj znamenala opravdu hodně.Zhluboka se nadechnul a pohled se mu trochu vyostřil.Hlava mu však dávala jasně najevo,že takhle si sám ani nedojde na záchod.Shin zachytil senseiovu otázku a chvíli trvalo,než odpověděl."Daikiho jsem naposledy viděl při tom jak se na nás vrhly......Tokuneho jsem nechal v kořenové kotlině pod stromem.....neda-nedaleko odtud.."Naznačil očima směr do blízkého lesa."Dal jsem mu první pomoc,ale je na tom špatně..Odneste ho ke zdravotníkům,já se mezitím nějak seberu...!"Dodal ještě a sykl bolestí.
Kenta Sarutobi Tím 26
"Dočerta Shin, zostať tu!!" zvolal Kenta a opäť mocne zatriasol svojím študentom. Keď začal komunikovať tak v Kentovi vzbĺkol plamienok nádeje, no jeho optimizmus mal veľmi krátke trvanie. Rýchlo sa poobzeral okolo seba., až napokon zbadal meč ležiaci pár metrov od nich. Kenta sa preňho natiahol, no pohyb bol príliš prudký a chrbticou mu opäť prešla nepríjemná bolesť. Prinútil sa zatnúť zuby a katanu nakoniec vložiť chlapcovi do ešte ako-tak fungujúcej pravačky.
"Tu máš svoj meč, chlapče! Neboj, o chvíľu to prejde, bude fajn! Len mi ešte povedz kde je Tokune a Daiki!"
Hikari Endo
Vesnice skrytá v bažinách
Všichni se sešli v jejich chatce a Suyuki začala poradu. Hisagi odvyprávěl co se dozvěděl a Hikari se snažila si jeho informace v hlavě přebrat a urovnat. Bohužel to nebylo nic zásadního a nic co by sama nevěděla. V podstatě zjistila od Mery to samé.
„Starosta vyrůstal mimo vesnici a tak tady panuje názor, že s lidmi moc nesympatizuje a ani ho moc nezajímají. Neřekla bych, že ke němu mají vesničané důvěru. Spíš naopak.“ řekla Hikari hlavně směrem k Riu, která vypadala, že dychtí po informacích ze všech nejvíce. „Omlouvám se, že jsem nezjistila více, snažila jsem se tu procházet v henge malé holky a upoutat pozornost, ale všimla jste si mě jen vy sensei. Asi jsem byla moc nápadná.“ promluvila teď k Suyuki s omluvným tónem.
Tenshi Wakiya; Přístav
Tenshi sleduje, jak její kunai s lístkem je zasažen cizím kunaiem. S napnutou tětivou se dívá všude možně kolem sebe, kdyby náhodou chtěl na ní zaútočit ze zálohy. Vůbec, ale vůbec se jí to nelíbí. Neví, kdo je cizí útočník a kde se vůbec nachází, plus k tomu támhle je nějaký klučina se psem. Super, je to tři na jednoho, pomyslí si ironicky. Přikrčí se a odrazí se dál od všech, aby měla širší perspektivu. Povolí tětivu a na šíp dá výbušný lístek. Teď to je buď anebo. Napne tětivu, zamíří na místo, kde původně stála, zhluboka se nadechne a vystřelí šíp. Buďto se na chvíli zbaví klučiny se psem, anebo skončí jako psí žrádlo. Spíše psí obíračka, podle toho jak vypadá. Rychle napne další šíp, přikrčí se, aby byla co nejméně vidět a sleduje vše před sebou.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Riu Hinamure - Tým C
Vesnice ukrita v bažinách
O nedlho dorazil aj Hisagi spoločne zo Suyuki, oby dvaja sa pozreli na Riu ktorá už bola fit ale stále bolo na nej vydieť že ráno bojovala s horučkami.
"Teď je čas na to, abychom si řekli, co vše jsme zjistili." povedala Suyuki. Riu bola celá bez seba a nedočkavo čakala čo sa Hisagi a Hikari dozvedeli. Prví sa ujal slova Hisagi najskor sa ospravedlnoval a potom prešiel na vec
*Hmm trebalo by zistiť či mladí starosta nema nejakých nepriatelov ktorí by chceli jeho miesto* prejde hlavou Riu a zatvarí sa zamyslene no hneť na to pozrie na Hikari a usmeje sa
"A Ty si na čo prišla?" spýta sa a trochu sa zakýve ako keby dychtila po nových informáciach o prípade
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Ayano Chikanagare
Tým 3
Na chvíli sklopila oči k zemi.
Když očima opět vzhlédla, viděla že jejich oponentka drží kouřovou bombu a svého kamaráda. Jakmile odhodila bombu na zem, místo kde seděla Junna zmizelo v kouři. Nevěděla, co se stalo, ale po pár vteřinách uviděla oba soupeře mizet pryč a tak si usmyslela, že utekli. Ohlédla se zpátky a všimla si, že je Junna už opět na nohou. Byla ráda, že se jí nic nestalo. Na její otázku ohledně chůze neodpověděla a rovnou se zkusila postavit. Většinu váhy přesouvala na zdravou nohu a pokoušela se lehce našlapovat. Bude chvilku trvat, než to rozchodí, ale měla by být schopna dokončit misi.
"Myslím, že budu v pořádku, ale co ty? Neudělala ti nic?" Optala se a usmála. Nevypadalo to, že by někde poblíž byli ještě nějací nepřátelé, ale opatrnosti není nikdy dost, což platí dvojnásobně na bojišti.
"Myslím, že zamíříme k sokolovně. Naší misí není pronásledovat shinobi z Kirigakure. Úspěch ostatních hodně závisí také na našem úspěchu. Musíme dokončit náš úkol." Kulhavými kroky se nyní vydala na cestu k sokolovně a snažila se rozchodit zranění.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hisagi Shuusei
Vesnice skrytá v bažinách
Prudká reakce jednoho z dvojice mě zaskočila. Jako zběsilý na mě vyrazil. S odprsknutím jsem zatnul zuby a zaujal bojové postavení. Možnost vytáhnou kunai jsem nevzal ani v potaz. Nechtěl jsem nikomu ublížit. Muž byl už u mě a jeho pěst se mi vydala vstříc. Chtěl jsem se ji pokusit zablokovat, ale z ničeho nic se předemnou objevila Suyuki a muže spracovala bez problémů.
Když se tu Suyuki objevila, trochu se mi ulevilo a opustil jsem zaujatý bojový postoj. Věděl jsem, že teď už mi nic nehrozí. Nastálé výmněně názorů jsem nevěnoval pozornost. Místo toho jsem se zahleděl do země a litoval svého počínání. Suyuki musela přijít a vše místo mě vyřídit.
Ze zamyšlení mě vytrhne až když na mě Suyuki promluví. "Omlouvám se, Suyuki-sensei." Řeknu a rychle se vydám za Suyuki cestou k chatce.
Když konečně dorazíme, Riu je už vzhůru a vypadá mnohem lépe, než když jsme ráno odcházeli.
Suyuki nás vyzve k seznámení s informacemi. Než začnu, tak se ale omluvně zahledím na Suyuki a spustím. "Je mi moc líto toho konfliktu Suyuki-sensei. Příště si dám větší pozor." Na chvíli se odmlčím, ale vzápětí opět pokračuji. "Já nezjistil nic nečekaného. Od nastoupení mladého pána to ju je prý čím dál tím horší. Snaží se jít ve stopách starého pána, ale vůbec mu to nejde. Alespoň podle toho co jsme zjistil. Děti se ztrácejí hlavně v nočních hodinách." Dořeknu, odmlčím se a čekám co řekne Hikari.
Odoroki Hyuuga
Tým 4
Přístav
Odoroki chvilku vyčkávala ale po deseti minutách vykoukla - a chlapce nikde neviděla. Ostražitě kontrolovala okolí pomocí byakuganu ale Sutego prostě zmizel. Nejspíš ji sem jen vylákal, aby pak mohl pomoci svým přátelům dostat její tým.
Urychleně se tedy vydala zpět a viděla, jak cizí holka s lukem bojuje s Tsumem a Kurokami. Zrychlila a dostala se do dobré pozice, kdy viděla na Kurokami.
Viděla jak na ní dívka hodila kunai s lístkem a urychleně vytáhla svůj kunai. Tak tak, ale přece jen včas, stihla vykrýt, svým hozeným kunaiem, kunai s lístkem, který hodila dívka. kunai i s lístkem tedy spadly dolů pod strom, kde neškodně odpálil křoví pod stromem.
V nastálém kouři a změti lísků a větviček ve vzduchu, Odoroki díky jíž nabráné rychlosti doslova vletěla do kouře odtud se dostala na strom, na kterém byla cizí dívka. Ze spodu se potichu dostala na větev na které byla i dívka a tiše vytáhla lístek a flashbang který nevyužila u mola. V duchu si začala počítat do tří a byakuganem kontrolovala kde jsou Tsume s Kurokami a zároveň sledovala dívku nad sebou a kontrolovala její tok chakry, kdyby chtěla použít nějakou techniku.
'1' našla Kurokami.
'2' našla i Tsumeho.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Junna Sasaki
Uličky
Junna na dívku vyděšeně hleděla. Úplně zapomněla na vlastní plán a křečovitě zavřela oči. Čekala ránu, ostrou nebo tupou, a bolest. Nic takového nepřišlo. Mlžná dívka prostě jen popadla kamaráda a odhodila kouřovou bombu.
Černovláska se rozkuckala. Zaregistrovala kroky, které se od ní vzdalovaly kamsi k lesu za domy. Kouř konečně opadl a ona se rozhlédla. Po nepřátelích nebylo ani vidu, ani slechu. Před ní ležela nepoužitá světelná bomba, která z Yuuriye vypadla.
Junna se konečně vzpamatovala, sebrala ji a přiběhla k Ayano. „Ayano-chan, můžeš chodit?“ zeptala se a začala jí pomáhat na nohy. „Nevidělas, kam utekli? M-myslím, že běželi k lesu.“ Samotnou ji překvapilo, jak se rozmluvila. „Nechali nás tady. To jako schválně?“ přemýšlela na hlas. „Ayano-chan? C-co budeme dělat? T-to jako teď můžeme jít k sokolovně?“
Suyuki, dvojice křupanů
Vesnice skrytá v bažinách
Jakmile se Hisagi zmínil o unesených dětech, byl to start neřízené reakce. Menší muž se najednou zarazil a jeho kolega věděl, že je zle. Než však vyšší muž stačil zareagovat, jeho kolega už pěstí zamířil na Hisagiho s šíleným výrazem v očích.
"Jak se opovažuješ!!!"
Vyštěkl ze sebe a jeho kolega se nezmohl na nic jiného než na krátký výkřik.
"Neblbni!"
Než se však stačil muž dostat k Hisagimu, jako rychlostí blesku se mezi nimi objevila Suyiki. Neváhala. Chytila útočníkovu ruku, otočila se a hodila s ním přes záda až na zem.
"Takhle u vás řešíte diskuze? Myslím, že se tady Hisagi na něco slušně zeptal!"
Štěkla vztekle po útočníkovi a pustila jeho ruku. Muž překvapen útokem jen letěl jako hadrová panenka a když políbil zem, tak zapištěl bolestí, chytil si zkroucenou ruku a se slzami v očích se podíval na Suyuki, neváhal ani vteřinu. Sebral se a utekl pryč.
Jeho kolega jen zůstal v šoku zírat s otevřenou pusou.
"To jste přehnala, nemyslíte!"
Obul se do Suyuki.
"On si začal, dostal to, co si zaslouží!"
Odsekla jedovatě a věnovala mu nepříjemný pohled.
"Už odpovíte tady Hisagimu na otázku?"
Optala se dopáleně.
Muž jí nepříjemný pohled opětoval a založil si ruce na prsou.
"Pitomí cizáci! Ničemu nerozumíte! Zareagoval tak, protože mu jeho dcerku, malou Hatabi, unesli před pár měsíci a už jí neviděl! Žena se z toho nevzpamatovala a utopila se dobrovolně v močálech!"
Štěkl s obrovskou dávkou rozhořčení.
Suyuki tohle zjištění opravdu překvapilo, až se trochu zastyděla.
"To je nám opravdu líto, ale něco takového nemůžeme vědět a jeho reakce byla přehnaná. O tom žádná, teď když jsme si to vyjasnili, můžete nám říci více?"
Optala se už mírnějším a vyrovnanějším tónem.
"Není co! Prostě se tu ztrácí děcka. Vždycky v noci, když všichni spí, asi je někdo vyláká ven nebo co a pak unese! Nikdo nic neví, ztrácí se holky i chlapci kolem věku 5 - 7 let. Stačí?! Paní dokonalá?!"
Štěkl jedovatě. Dalo se to čekat, když s jeho kamarádem, který na tom už byl tak špatně, praštila o zem.
"Fajn, děkujeme. Tady máte... Řekněte svému kamarádovi, že se omlouvám a příště, ať se radši ovládá."
Suyuki vytáhla peněženku a dala muži nějaké peníze, aby si trošku přilepšili. Muži to na tváři vykouzlilo obrovskou radost a hned byl jako vyměněný.
"Děkujeme! Děkujeme! Hej, Matao, Matao!!!"
Rozběhl se za svým kamarádam, pravděpodobně to vše propijou, ale to už byla jejich starost.
Suyuki poté schovala peněženku a otočila se na Hisagiho.
"Omlouvám se, že jsi toho musel být svědkem, ale své studenty nenechám mlátit. Myslím ,že info jsme z nich vytáhli a teď pojď, musíme zpět do naší chatky, protože musíme promyslet co dál."
Tak trošku těknutím hlavy naznačila, že se stalo něco závažného a rozběhla se k chatce.
Dorazili společně s Hisagim a Suyuki otevřela dveře a poté za nimi i zavřela. Hikari s Riu už tady byly, takže byli kompletní. Hned, jak uviděla, že je Riu vzhůru, ulevilo se jí.
"Výborně, jsme tady všichni a určitě v plné síle."
Mrkla na Riu.
"Teď je čas na to, abychom si řekli, co vše jsme zjistili."
Informovala je Suyuki a pobídla ty dva, aby řekli, co se dozvěděli. Sama si sedla ke dveřím a tak trošku nervózně ji pořád oči utíkaly ke vchodu.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Shina obklopovala hustá černá mlha a jeho myšlenky,byli na úrovni prvoka,když pocítil,jak ho něco z té prázdnoty trhá ven do světa bolesti.Shin se bránil,protože tam kam táhli jeho mysl, tak byla jen bolest.Nakonec to vzdal a nechal se unášet k ostrému světlu.
Roztřeseně pootevřel oči.Zraněná hlava mu pulzovala jako obří srdce a s každým úderem přinášela vlnu strastí.Látky,které použil na zklidnění bolestivé ruky přestávali účinkovat,takže z levačky cítil tupou necitlivou bolest.Roztřeseným pohledem se zasoustředil na skvrnu,vyplňující jeho zorné pole.Po chvíli z něčeho co vypadalo ,jako mísa těstovin vystoupil obličej rámovaný světlými vlasy."Slečno já n...nic nechci koupit...."Zamumlal a pokusil se pohnout hlavou.To mělo za následek další bolest,ale také vyostření jeho zraku,takže poznal kdo se na něj dívá."Kenta sen...sei?"Promluvil roztřeseně a mysl mu přehrála již podruhé tento den o co se tu jedná.Shin se zachvěl a začal bojovat s návratem do mdlob.Jelikož jeho levá ruka byla v tuto chvíli nepoužitelná,tak jeho pravá ruka začala roztřeseně šmátrat po zemi kolem sebe."Mo..je Kata..na.."Zašeptal než jeho tělo uvolnilo všechny svaly.
Kenta Sarutobi Tím 26
Zbraňový sklad
"Do pekla s týmto krámom!" zreval a hodil vysielačku do najbližšieho stromu. Po náraze sa prístroj rozletel na niekoľko kusov.
Kenta zlostne funel. Už asi desať minút sa snažil s tímom nadviazať spojenie, ale bez výsledne. Mal to šťastie že v takýchto situáciach už bol a tak nádej ešte nestratil úplne. Sám pre seba si zanadával a svižným krokom sa pobral späť k skladisku. Cestu minúť nemohol, lebo celú cestu lesom lemovali stopy po jeho súboji s tým prevítom z Kirigakure. Polámané vetvy, odštiepená kôra na stromoch, po zemi rozhádzané zbrane a kde-tu aj malý plamienok. Bola to riadna paseka, ale Kenta si to nevšímal a postupoval ďalej.
Onedlho už stál na vyvýšenine, na ktorej ešte pred pár hodinami sledoval situáciu a mysleli si, že to pôjde po masle. Niečo ho ale znepokojovalo. Ticho. Dole pri skladisku nevidel žiaden pohyb ale efekty techník. Boj už asi skončil.
Kenta preglgol a vytiahol ďalekohľad. Pár minút pozoroval okolie keď naraz zbadal známu, no nehybnú siluetu.
Tentokrát sa vulgarizmami nezdržoval a aj napriek citeľnej bolesti začal zoskakovať dole po skalách a potom trielil rovno k Shinovi.
Keď konečne stál pri chlapcovi, mal pocit že mu chrbticu roztrhne stavec po stavci, ale snažil sa to ignorovať. Priložil dlaň Shinovi k ústam a zacítil slabý dych. Urýchlene ho preložil do stabilizovanej polohy a skontroloval, či nemá zapadnutý jazyk. Potom si ho detailnejšie obzrel a zamrazilo ho, keď videl že jeho študent momentálne pripomína neprofesionálne naporciovanú sekanú.
"Shin, Shin, to som ja!" začal naňho Kenta potichu rozprávať a jemne ho tľapkať po hlave a trupe.
Hitsugaya Hyuuga
Nie je vsetko zlato co sa leskne
Vedel, ze ta technika nebude stacit, ale o to mu ani neslo. Aspon tu servirku dostal do bezpecia. za ten cas stihol navyse aj vytvorit dalsi priestor a dalsi ludia mohli ujst. Avsak stale nemali ani zdaleka vyhrane. Museli sa z toho dostat a musel pomoct z toho vysekat Naomi. Letela vsak nanho jedna technika, na Naomi dalsia. Chcel zastavit obe, ale nestihol to. s aktivovanym byakuganom mu nerobilo az taky velky problem sa vyhnut guliam, jedna mu vsak mierne spalila rukav, ked zle odhadol uskok do strany a uhyb. To vsak nebol nijak vazny problem. Dym z housenky mu navyse poskytol urcity ukryt. Vedel, kde je Naomi a kde jej nepriatelia. Bola skoro pri nom a utocila. On na nic necakal a skokom sa dostal ku druhému z muzov, ktory na nu utocil: ,,juuken'' a spustil prudku seriu uderov, ktore mieril na najcitlivejsia a najzranitelnejsie oblasti chakry. ,,Kry si chrbat'' zakrical na nu. Bleskovo sa rozhliadol. Nieco tu je velmi zle, vsade by mala byt ochranka ale nie je tu ani jeden. Co sa to docerta deje? Konecne si vsimol muzov, ktory mlatia ludi a bleskovo proti nim vyslal dalsiu vzdusnu past.