NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 16:50 | Ninja už: 5909 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Výmenný pobyt tímu Gama
Sachiko
Zem Riek
Dokonca aj rozdávanie hliadok prebehlo hladko. Sachi neočakávala také nadšenie, ktoré dievčatá prejavili. Väčšinou o hliadky ľudia záujem neprejavovali, aj keď si uvedomovali ich dôležitosť. Čiernovláska sa spokojne usmiala a ponaťahovala sa. Nezjedla toho veľa, avšak jej drobnému telu stačilo aj to málo. Nebolo veľa hodín, avšak vedela, že zajtra ich očakáva ešte dlhá a namáhavá cesta a oni potrebovali mať dostatok oddychu. Preto jemným spôsobom udelila povel k spánku a vyčkala, kým sa každá neuložila do svojho spacáku a stanu. Ona sama zostala sedieť pri tlejúcom ohnisku. Po krátkej chvíli nechala horieť už len žeravé uhlíky, ktoré tak veľmi nelákali prípadných zvedavcov. Zvierat v lese sa nebála, neublížili by ani jej, ani ostatným členkám dobrodružnej výpravy. Tým si bola istá. Počas jej hliadky však pocítila zvláštny nepokoj. Taký typ, ktorý si ľudia často nedokážu vysvetliť, ale je tam. Nepríjemne citeľný vo vnútri. Zahnala neblahú myšlienku a na krátkych 15 minút takmer zaspala. Dokázala však hliadku udržať celé 3 hodiny. Potom pomaly prešla k Risinmu stanu.
"Risa-chan, je čas.." prehovorila tichým a ospalým hlasom, keď stan odzipsovala a strčila dovnútra hlavu.
Som späť, bojte sa ^_^
Ashi Fuuma
Tým Gama
Někde v zemi Řek
Ashi seděla na zemi a nepřítomně se zahleděla do ohně. Po chvíli se zakousla do své večeře. 'Mami, tati, pořád mi chybíte, i když jsem vás moc dobře neznala,' pomyslela si dívka. Po nějaké chvíli si z přemýšlení vytrhla ze vzpomínáni sensei. Řekla, že budou mít hlídky, ostatní dívky se postupně přihlásily na hlídky a na dívku z rodiny Fuuma zbyla ta poslední hlídka. „Dobře, tak já si vezmu tu poslední,“ řekla dívka.
'Už se těším až budu hlídkovat, snad se nic nestane a mám úplně tu poslední, takže jsem strašně zvědavá, jak to bude probíhat,' pomyslela si Ashi a přitom se usmívala poté pokračovala ve své večeři.
Výměnný pobyt týmu Gama
Mihaya Oki (a Akashingoo)
Tým Gama
Kdesi v zemi Řek - Tábořiště
Oki se zamyšleným výrazem sledovala plameny, ukusujíc ze své porce večeře. Příjemné nicnedělání přerušila teprve Sachiko, která připomenula samozřejmou, ale důležitou věc. Hlídky...
Střídání po třech hodinách dávalo smysl, stejně to ale byla opravdu dlouhá doba. Sachiko se rovnou nabídla, že si vezme první hlídku, zatímco Risa se ihned přihlásila o hlídku druhou. To znamenalo, že Oki by se pravděpodobně měla přihlásit o třetí. Chjo... To je jedna z těch poněkud nepříjemnějších hlídek. Ale co se dá dělat, příště se přihlásim o první nebo poslední... "Já si teda vezmu hlídku po Rise." nabídla se hnědovláska.
Ale ačkoliv se na obzoru objevila první z těch méně příjemných povinností, Oki pořád nepřešla dobrá nálada. A příjemné vzrušení. Kromě toho, jak říkala Sachiko, hlídky jsou tu jen pro jistotu. Přece se nic nestane.
A aspoň mě narozdíl od ostatních bude hřát ještě klokaní kožíšek.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Výměnný pobyt týmu Gama
Risa Mokushi
Tým Gama
Země řek
Dívenka se konečně vyrovnala s překvapením a nyní zírala do ohně, představujíc si všechna ta epická dobrodružství, která je jistě čekala. Po chvilce si uvědomila, že ji z ostrého světla bolí oči, takže je prudce odtrhla a vyvalila, protože se jí před nimi objevila velká fialovo-černá mžitka. V duchu si vynadala.
Sachiko mezitím přednesla plány a blondýnka zpozorněla. Hned vyskočila do pozoru a zvedla ruku. „Risa chce hlídku hnedka po Sachiriin!“ Určitě tábor uhlídá a navíc, byla přeci Okiin a Ashin senpai! Musí zazářit!
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Sousedé
Věděla, že tohle je její příležitost, na nic nečekala a dokud si jí ten chlap nevšímal, soustředila ze všech sil všechnu chakru, věděla, že jí nesmí plýtvat zbytečně a tohle jí připadalo jako ideální příležitost. Soustředila v celém těle chakru do svých dlaní a byakuganem si prohlédla pozorně mužovo tělo.
"Konečně zavři už hubu! Hakke Sanjūni Shō!" Rozkřikla se Kasumi a vrhla se na něj rychlými pohyby, jakými mohla dělat klanu Hyuuga jedině čest. Doufala, že tímhle ho konečně zastaví, protože na sama začínala být vyčerpaná a byla si jistá, že Midori je na tom podobně.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Výmenný pobyt tímu Gama
Sachiko
Zem Riek
Postavenie tábora a založenie ohniska prebiehalo bez komplikácií. Všetky dievčatá, dokonca aj "ne-ninjovská" časť osadenstva sa chytila práce a o necelú polhodinu od príchodu na miesto už sedeli spolu pri ohni a mohli sa pustiť do jedenia. Sachiko sa bavila nad Risiným prekvapeným pohľadom, sadla si vedľa nej a utešujúco ju potlapkala po rameni. Nedokázala si predstaviť, aký veľký šok to pre ňu musel byť.
"Doplňme sily na zajtrajšok. Ešte nás čaká jedna vec.. hliadkovanie. Nemusíte sa báť, je to len pre istotu.Vystriedame sa po troch hodinách, aby mala každá dostatočný čas na spánok. Rozmýšľala som, že by som si prvú hliadku zobrala ja, ale pokiaľ má niekto záujem.." Dodala a rozhliadla sa po tvárach, ktoré sa vo svetle ohňa jemne červenali. Yuki sa nadšene prihlásila, jej ruka lietala nad hlavou divo, avšak o pár sekúnd nato ju jej mamina prebodla materinským pohľadom a dievčatko prišlo o možnosť hliadky.
Som späť, bojte sa ^_^
Sousedi
Kasumi se snažila seč mohla, aby ji pominutý starosta nezasáhl, ale jeho útoky byly zuřivější a zuřivější a vyhýbat se jim bylo těžší a těžší. Místy se to dívce nepovedlo a shinobiho kunaie jí prořízly oblečení a zbarvily okolní látku rudě, konkrétně na pod pravým ramenem, na levé tváři, a na levém stehnu.
Mužovo řádění ale ukončila hnědovláska, která mu skočila na záda, do kterých mu vrazila vlastní kunai a přidala i zásah svou technikou.
Muž hekl, upustil kunaie, vyprskl krev a zastavil se.
„Vy... VY ZASTRACENÝ PRAŠIVKY!“ řval muž nepříčetně a sápal se po Midori, vysící mu na zádech. O Kasumi ztratil na chvilku zájem, nebo prostě nevěděl, co dřív, nicméně šanci k útoku černovláska konečně dostala.
Ashi Fuuma
Tým Gama
Někde v zemi Řek
Po chvíli se představila i Oki, řekla jí, že má rodiče, že se svým otcem občas nevychází a že má ještě bratra. Že ona a její matka jsou kunoichi. 'Tak to má dobré, že má rodiče a ještě bratra,' pomyslela si Ashi. Po chvíli se vrátili i se dřevem.
Za nějakou tu chvíli se začalo pomalu stmívat a začali chystat ohniště. Ashi došla za ostatními a také šla pomoci se stavbou ohniště, aby to bylo co nejrychleji. 'Tady je tak pěkně, je to úplně jiné než u nás v Suně, jsem ráda, že jsem se tady dostala a navíc je to moje první mise a hned jsem se dostala takhle daleko jupí,' pomyslela si Fuuma a usmívala se.
Mihaya Oki a Akashingoo
Tým Gama
Kdesi v Zemi Řek
Stavení stanů společně s Ashi ubíhalo docela rychle. A Oki jakožto poměrně prakticky založené dívce a pochopitelně taky kunoichi, to nečinilo žádný problém. Navíc druhá hnědovláska se konečně nějak pokusila zapříst rozhovor.
Na poznámku o klokanově vyčerpaném chování se Oki jen pousmála. "Však on se za chvíli zase sebere. Někdy mě až překvapuje kde bere ty nevyčerpatelný zásoby energie." Ashi potom ještě krátce řekla něco o sobě. Zmínila i, že žije u tety protože,.... její rodiče jsou mrtví. Oki se zatvářila soustrastně. Bylo jí dívky líto. Ačkoliv ona sama si občas s otcem nerozuměla, neuměla si představit život bez rodičů. Zvlášť bez mámy, která jí toho tolik naučila, které se mohla svěřit...
Nevěděla však co přesně dívce říct a ta navíc vypadala, že o ztrátě rodičů se zmínila spíš tak okrajově a Oki se nechtěla v jejích ranách ještě víc rýpat. Chopila se tedy stébla, které jí Ashi hodila. Takže něco o mně...
"No... já žiju s mámou, tátou a starším bráchou. Mužská linka rodiny se stará o náš rodinný obchod s látkami, máma je kunoichi. Spoustu mě toho naučila. A... učil mě taky Poustevník. Ten mi pomohl najít Akashingooa a vycvičit ho."
Když se jejich stavitelské snahy nachýlily ke konci, vrátily se do tábora i členky Velké Dřevěné Výpravy. O jídlo se mezitím postaraly svěřenky výpravy. Ačkoliv se pomalu, ale jistě snášela tma, v táboře vládla harmonická atmosféra. Všechno stihli tak akorát. Ostatně pachtit se ve tmě nebo dokonce v dešti se stavěním tábora by nebylo nic příjemného. Dokonce i Akashingoo, který zaznamenal shlukující se společnost u budoucího ohniště, se vyhrabal z heboučké trávy a dohopkal ke své paní. Oki ho podrbala za uchem a potom zapojila ruku k dílu i při tvorbě ohniště. A při tom celou dobu měla v očích ona nadšená světýlka. První mise. Dobrodrůžoooo!
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Výměnný pobyt týmu Gama
Risa Mokushi
Tým Gama
Země řek
Risa horlivě pokyvovala. „Je to Risy nejlepší kamarádka! Známe se od dětství,“ zazubila se. Sachiko potvrdila její domněnku a dodala své dvě informace. Risa znovu pokývala, pak ještě jednou… a pak vyvalila oči.
„HE?!!! SACHIRIIN JE JOUNIN?!“
Když nasbíraly dostatek dřeva, vrátily se do tábora, kde už byli ostatní skoro hotoví. Zbívalo jen založit oheň, čehož si Risa moc nevšímala. Nepřítomně došla k prvnímu kameni, co se namanul a usedla na něj, hledíc šokovaně před sebe. „Sachiriin je jounin…,“ opakovala si pořád potichu.
Výmenný pobyt tímu Gama
Zem Riek
Sachiko počkala na drobnú blondínu, ktorá sa s ňou popri práci automaticky začala veselo a horlivo rozprávať. Pripadala jej roztomilá. Jej ruky sa pomaly napĺňali čo najsuchším drevom a medzitým aj očkom sledovala okolie za sebou.
"Poznáš Toshi-chan, Risa-chan? Je to tak, Toshi-chan bola so mnou v tíme, kým..." na moment sa odmlčala, akoby nechcela Risu zaskočiť priveľmi. "Až kým som sa nestala jouninom a Toshi-chan neprešla k Zlatým pieskom." Vybrala si cestu úprimnosti, ale hlavne bola zvedavá na zábavnú reakciu dievčaťa. Dreva mala v rukách už pomerne dosť a v prípade núdze by išla pozbierať ďalšie neskôr, teraz bol už najvyšší čas oheň založiť. Slnko pomaly mizlo za obzorom a o pár minút ich svetlom môže byť len mesačný svit odrážajúci sa od hladiny rieky. Tá predstava Sachiko prišla neopísateľne krásna.
"Ako sme na tom so stanmi a jedlom?" zvolala za zvyškom osadenstva s plnými rukami.
Najmladšie dievčatko začalo radostne kývať drobnými rúčkami, v ktorých držalo kúsky špekačiek. Matka sediaca po jej boku nakrájala chlieb a pripravila pre každého plastový tanierik. Jediné, čo k príprave jedla chýbalo, bol oheň. Sachiko sa musela usmiať, všetko doposiaľ prebiehalo bez sebemenších problémov.
Som späť, bojte sa ^_^
Midori Hyuuga
Sousedé
Jenom chvilku strávila vstřebáváním, co se vlastně děje. Téměř vzápětí skočila co nejvýš. V levé ruce kunai, do pravé soustředila chakru. Starosta útočil na Kasumi, takže měla jistotu, že se trefí. Těsně po doznění pokynu od druhé dívky, zabodla Midori kunai starostovi do vrchní části zad a téměř vzápětí dopadla i její pravá ruka. "Shōtei"
Kunai, stále zabodnutý do jeho zad nepouštěla a chvíli vyčkávala jestli to stačilo aby nějak zakolísal, nebo dokonce, i pod její vahou, začal přepadávat dozadu. Moc tomu nevěřila, ale byla připravená odskočit. V opačném případě měla v plánu udržet se mu na zádech co nejdéle a způsobit co nejvíc škody. Doufala, že právě neprovádí nějakou hloupost, ale v tu chvíli si nebyla jistá, jestli by se dokázala vyhýbat tak bravurně jako černovláska a zkoušet to se jí zrovna dvakrát nechtělo.
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Sousedé
V jedné ruce držela kunai celý od krve, kterým se snažila odrážet jeho zuřivé útoky, zatím co do druhé pečlivě soustředila chakru. Ze všech sil vyčkávala na chvíli, kdy bude moci zkusit použít techniku znovu a znemožnit mu tak boj ještě víc.
"Midori do něj!" Křikla na svou týmovou kolegyni a sama se snažila vypozorovat příležitost, kdy by na něj mohla zaútočit, ale měla co dělat, udržet si ho od těla a vyhýbat se jeho útokům.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Ashi Fuuma
Tým Gama
Cesta do země Řek
Ashi se stále dívala okolo a strašně se jí tam líbilo, protože tam nebylo takové vedro. Ashi si sundala svůj vějíř ze zad, aby mohla stavět stan, vzala vějíř a opřela jej o zem. „Tak jo Oki-chan jdeme na ty stany, ať to máme brzo za sebou,“ zeptala se jí dívka a pousmála se na ní. Poté obě dvě dívky začaly pracovat. „Oki-chan Asashingoo vypadá nějak unaveně,“ řekla jí Ashi a opět se na dívka usmála. Ashi začínala mít pomalu hlad, když jí najednou celkem nahlas zakručelo v břiše.
„Omlouvám se, ale ještě jsem se nějak nepředstavila. Já jsem Ashi Fuuma, bylím u mé tety, protože mí rodiče umřeli. Je mi 13 let, nevíc co víc bych ti asi řekla,“ řekla dívka a podívala se na svou týmovou kolegyni. „Oki-chan, řekni mi třeba něco o sobě, ať tady není takové ticho,“[b] řekla Ashi poté co se ona sama představila. Když postavili stany, tak začínala být tma.
Výměnný pobyt týmu Gama
Mihaya Oki a Akashingoo
Tým Gama
Kdesi v Zemi Řek
Sachiko nechala ohromené geniny, aby se ještě chvíli kochali naprosto novým prostředí a potom jim rozdělila úkoly. Na Oki připadlo stavění stanů, kterého se měla ujmout společně s Ashi a Shuuheiem. Jelikož byla po matce dosti pragmaticky založenou osobou a chápala jak je důležité postavit přístřeší ještě za světla, ihned přistoupila ke stanům sbaleným do malých plátěných obalů a tak nějak instinktivně se ujala organizace v téhle malé skupince.
"My můžeme stavět s Ashi-chan, ty to zvládneš sám, že Shuuhei-kun?" nadhodila dívka zatímco se pustila do rozbalování jednotlivých částí. Ostatně... I Oki si byla jistá, že by stan sama postavit dokázala. Jen to holt chlapec bude mít těžší. Ať se předvede.
Zároveň rychlým pohledem přezkoumala, zda nechybí žádný z kolíků a když se ujistila, že jsou všechny, sama si pro sebe spokojeně kývla.
Akashingoo by za normálních okolností určitě vynaložil veškeré úsilí k očuchávání celého prostoru a nevědomého maření práce zde probíhající, ale přeci jen ho celodenní cesta poměrně vyčerpala a navíc si už vyležel takový pohodlný důlek... Takže alespoň prozatím měli všichni členové výpravy od malého hyperaktivního klokana klid.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Výměnný pobyt týmu Gama
Risa Mokushi
Tým Gama
Brána
Dívenka se vesele zazubila na Ashi, která ji oslovila. Sachiko mezitím rozdělila práci a blondýnka se veselím poskakováním vydala za ní. Nebyla si jistá, jestli by správně postavila stan, takže byla ráda, že ji nižší kunoichi vzala s sebou.
„Téda, Sachiriin, ty jsi vážně velitelskej typ! Kde ses to naučila?“ vyzvídala zvědavě, a co chvilku se ohýbala, aby zvedla kus větve. „Jsi skoro jak nějakej jounin, no fakt že jo!“ dodala. Ne, stále ji nenapadlo, že černovláska oním jouninem doopravdy je. Vždyť byla tak ve věku… to je fakt! „Nee, nee, Sachiriin! Znáš Toshimi? Myslím, že někoho jako ty Risa zahlídla s ní v týmu, než se přidala ke Zlatým!“ zkoumala.
Výmenný pobyt tímu Gama
Zem Riek
Reakcie všetkých naokolo boli také, aké ich samotná Sachiko očakávala. Ani ona nedokázala skryť radosť z toho krásneho prostredia v zapadajúcom sa slnku. Bolo však na čase postaviť tábor, pretože za úplnej tmy by mohli prepadnúť panike. Vyčkala, kým sa všetci upokoja a vynadívajú.
"Na noc zostaneme tu. Shuuhei-kun, Oki-chan, Haruka-chan, prosím, postavte stany. Ja a Risa-chan pôjdeme nazbierať drevo na oheň. Yui-sama, vy si zatiaľ s dcérou oddýchnite, o všetko sa postaráme." Začala Sachiko organizovať situáciu. Yui však pokrútila hlavou a zdelila im, že pomôžu s prípravou jedla. Sachiko sa snažila odporovať, avšak bezvýsledne a tak len uznala prehru a usmiala sa. Kývla smerom k drobnej blondíne.
"Risa-chan, môžme?"
Som späť, bojte sa ^_^
Sousedi
Starosta se se značným uspokojením ušklíbl, když z dívčiny nohy vystříkla trocha krve, jak ji řízl kunaiem, načež se napřáhl, aby dívku dorazil zabodnutím jí druhého nože přímo do břicha, které měla kompletně odkryté.
Jenže v tom mu zabránila ostrá bolest v zádech, do kterých mu Kasumi zabodla svůj kunai, a muž vytřeštil oči a zarazil se.
„Gh!“ zatnul bolestivě zuby, kmitl s nimi za sebe, a prudce se otočil, s rukama rozpřaženými do stran, jako kdyby od sebe chtěl svými kunaii odehnat nějaké otravné hejno vrabců.
„Ty malá...!“ zavrčel muž na Kasumi, které právě zabránil zasáhnout ho Shouteiem, a soustředil se opět na ni.
Zranění v zádech jako by v něm probudilo zvíře, protože přesně tak vypadaly jeho výpady. Nebyly moc lstivé, ale o to surovější a hbitější byly, jako kdyby chtěl svými noži rozsápat dívku před sebou na krvavé cáry.
Midori Hyuuga
Sousedé
Kdyby se nesoustředila už předem na vyhýbání, neskončila by dobře. Před úderem shora krůček odstoupila, takže starosta promáchl do prázdna. Zadoufala, že ho to na chvilku vyvede z rovnováhy, ale marně. Téměř vzápětí k ní mířila další rána. Prohla se v zádech, tak že kdyby to udělala jindy, než s adrenalinem kolujícím jí v žilách, zabolela by jí záda tak, že by ji to chvilku paralizovalo. Jenže teď na to neměla čas. Třetí rána přicházela zdola a Midori věděla, že téhle se nevyhne. S tak prohnutými zády a navíc nakloněná dozadu měla problém s rovnováhou. Prohla se na druhou stranu, do jakéhosi mostu a nohou na kterou jí mířil uhla co nejvíc bokem. Kunai jí tak sice zasáhl, ale nezabodl se do ní, nýbrž jí jenom škrábnul. Docela bolestivě. Podlomily se pod ní ruce a ona jen čekala na další ránu, které by se asi nevyhla, ale ta nepřicházela. Co nejrychleji vstala a viděla jak zezadu útočí Kasumi. Z kapsy vytáhla další kunai, jelikož ten první pustila při svém pokusu o most a čekala jestli bude nějaká příležitost Kasumi pomoct.
Hyuuga Kasumi (Tým 1)
Sousedé
Kasumi na nic nečekala, jakmile viděla, jak se ten chlap ohání po Midori, byla už téměř u něj, takže mu kunai který držela, vší silou zabodla do zad. Pak využila toho, že měla chvilku, než se muž vzpamatuje a ze všech sil se pokusila soustředit svůj zrak, který se pomalu vracel na jeho chakrové body.
"Shōtei!"
Byla si jistá, že teď to musí vyjít, byly tu na něj dvě, jenže Kasumi měla trochu náročnější úmysly než Midori, nechtěla ho jen zdržovat, protože věděla, že Homura může přijít bůh ví kdy, netušila s kolika lidmi se tam ještě musí sám vypořádat a tak byla rozhodnutá starostu zastavit.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Sousedi
Muž se se svým děsivým šklebem řítil proti Midori, ignorujíc Kasumi. Jeho cíl byla teď hnědovláska, která mu sebrala požitek z lovu. Za to se z ní stane kořist!
Starosta mezi nimi zkrátil vzdálenost během chvilky, načež se začal po dívce ohánět svými kunaii jako tygr po gazele, zasypávající ji jedním výpadem smrtonosným ostřím za druhým. Jednou svrchu na rameno, podruhé zepředu na břicho, potřetí zespoda na stehno...
Jeho záda byla mezitím zcela odkrytá útoku Kasumi.
Midori Hyuuga
Sousedé
"Ano myslím. Dvě tě zdržíme minimálně do doby než dorazí sensei." zakřičela na něj zpátky. Doufala, že zněla sebejistěji než se cítila. Vrhl se na ní s kunaiem, tak vytáhla svůj. Viděla, že Kasumi už se vzpomatovává a míří k nim s vytaženým kunaiem. Rychle přemýšlela jak odvést jeho pozornost, ale ta krvelačnost, která z něj vyzařovala, jí znervózňovala. Doufala, že je podceňuje a teď věnuje pozornost jí jakožto bližšímu cíli, než napůl slepé černovlásce. Sledovala pozorně jak hodlá zaútočit, aby se mu správně vyhla a pokud možno mu, předtím než odskočí do bezpečnější vzdálenosti, způsobit alespoň škrábánec svým vlastním kunaiem.
Hyuuga Kasumi (Tým 1)
Sousedé
Kasumi slyšela jak se k ní žene, ani nevěnovala příliš pozornosti dalším blížícím se krokům, dokud se muž nezarazil a nezačal rozčilovat.
"Midori?" Problesklo jí hlavou a cukla jí instinktivně směrem ke krokům, i když toho ještě moc nerozeznávala.
Skoro jistě to byla Midori a očividně mu kazila plány. Kasumi přemýšlela, po slepu vytáhla kunai, ale bála se teď cokoli kamkoli házet, aby neublížila Midori, i když se její zrak už pomalu vracel, stále měla před očima hromadu mžitků, přes které špatně rozeznávala a nemohla použít byakugan, přesto si byla jistá, že tohle je jedinečná příležitost, jak na toho chlapa zaútočit a bála se v tom Midori samotnou nechat, proto se vrhla za ním s kunaiem v ruce, ochotná zabodnout mu ho kamkoli dostane příležitost.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
.
.
.
Sousedi
Shinobimu z Kiri se ve tváři roztáhl vražedný škleb od ucha k uchu, když světlice bouchla, on tasil nový kunai, a vystřelil proti indisponované černovlásce jako řízená střela, těšící se na to, až zbarví trávu její krví a konečně nerušeně zmizí.
Kousek před Kasumi ale zaregistroval koutkem oka pohyb, blížící se k němu, a zpomalil.
První shuriken vykryl kunaiem, ale ten druhý ho zaskočil a donutil ho prudce zabrzdit a vrhnout se do strany, aby se mu vyhnul.
Muž se vztekle ohlédl po hnědovlásce a probodl ji vzteklým pohledem. Jak se opovažoval se do toho plést a mařit mu zabíjení!?
„Myslíš si, že to bude rozdíl, když tu teď ste dvě!? PODŘÍZNU VÁS OBĚ!“ zaburácel na Midori, vytáhl druhý kunai a svíraje oba křečovitě v rukách, rozpřažených do stran, se vrhl proti ní. Jejich sensei byl možná vznětlivý a občas to přeháněl, když je trénoval, ale nikdy se mu při tom v očích nezračila taková krvelačnost, jako teď tomuto muži.
Midori Hyuuga
Sousedé
Vyběhla zpoza rohu a projednou snad byla ráda za svou nešikovnost. Předtím, než vyběhla na volné prostranství před lesem, o něco zakopla a tak svůj vpád zpomalila. To jí zachránilo od nepěkné chvilkové slepoty a následné bolesti očí. Ztěžka polkla, když si představila, co by se mohlo stát. Nejdřív si všimla Kasumi, která s kunaiem vyčkávala, ale nedívala se úplně směrem na starostu a pochopila, že ona se explozi nevyhnula. Bylo jí jasné, že musí starostu zdržet do doby, než Kasumi alespoň trochu uvidí.
Vytáhla dva shurikeny a pomocí techniky stínového shurikenu je vrhla proti starostovým zádům a rozběhla se blíž k němu.
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Sousedé
Sice uskočila před kunaiem, ale vzápětí ji oslepila příšerná záře světlice. Kasumi vůbec nic neviděla, navíc se příšerně lekla, pro uživatele byakuganu to nebyl příjemný zážitek.
zachovala duchapřítomnost a ze všech sil uskočila někam dozadu, co nejvíc to šlo, aby mezi nimi vytvořila dostatečnou vzdálenost.
Slyšela, že se sem blíží někdo další, čekala nepřítele, proto zůstala ostražitá a vytáhla kunai, věděla, že teď nic moc nezmůže, nemohla ani nikam utíkat, protože nic neviděla, takže zůstala zatím na místě a snažila se zachovávat klid.
Kasumi věděla, že potřebuje chvilku, než se její oči částečně vzpamatují, proto se zatím rozhodla spoléhat jen na sluch.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
.
.
.
Sousedi
Kouřová clona se pomalu rozptylovala, ale stále ještě sloužila svému účelu. Trojice černovláskou vržených shurikenů tak muž neměl šanci vidět, i kdyby otevřel oči.
Jakmile se proti němu hvězdice ale rozletěly, trhl sebou a na poslední chvíli se vrhl do strany, takže ho jedna z nich jen škrábla na levém stehně a druhá na rameni.
Bývalý starosta doskočil na okraj kouřové clony, která zde už nebyla tolik hustá, podezřele přesně v cestě Kasumi, která se ho tudy snažila oběhnout, a v tu chvíli prudce otevřel oči, upíraje je přímo na dívku.
„Mám tě!“ ušklíbl se muž a vrhl jí svůj kunai proti pravému boku, aby se mu mohla vyhnout snadno, ale jen v případě, že uhne doleva, pryč z kouře, načež se proti ní rozeběhl a po cestě po ní hodil kunai, na kterém byla malá kulička. Světlice. A ta vzápětí explodovala v nepříjemně jasném, oslňujícím záblesku.
Hned na to se zpoza rohu nedalekého domu, odkud předtím přiběhli i starosta s Kasumi, vynořila Midori.
Midori Hyuuga
Sousedé
Uhnout stihla včas, ale velikost ohnivé koule jí překvapila a při výkřiku těch tří zasáhnutých sebou škubla. Senseiovo spokojené uchechtnutí už jí ani nepřekvapilo.
"N-nemáte zač," odpověděla i když už byl pryč. V duchu si poznamenala, že v tomto týmu odpovídá jen pro sebe a zauvažovala, jestli to má vůbec cenu.
Měla na výběr z několika možností co dál dělat. Jít teď za Homurou zavrhla téměř hned. Protivníky zvládal s přehledem a ona by se mu jenom pletla pod nohy. Nakonec se rozhodla běžet za Kasumi se starostou a doufat, že všichni vesničané už jsou v bezpečí. Cestou se pro jistotu ještě trochu rozhlížela, ale spíše se soustředila na dění u lesa.
Kasumi Hyuuga (Tým1)
Sousedé
"Jo!" Pomyslela si, když muže úspěšně zasáhla, ten však místo aby jí útok nějak oplácel, jen po ní znovu křikl, zastavil se a z ničeho nic vypadal, že se úplně uklidnil.
Vzhledem k situaci Kasumi čekala něco nepěkného, nevěděla o tom muži nic, netušila co umí, co má u sebe a jak na ni může zaútočit, proto taky nejprve použila techniku, se kterou se k němu nemusela dostat úplně blízko - to byla občas nevýhoda jejího bojového stylu, potřebovala se nepříteli dostat pěkně na kůži. Prozatím se rozhodla držet v bezpečné vzdálenosti a neútočit tak intenzivně, dokud si neudělá o tom chlapovi obrázek, přece jen vypadal, že má o pár let zkušeností navrch.
Přikrčila se, využila toho, že muž na moment zavřel oči, vytáhla tři shurikeny a prudce je po něm hodila, při čemž dva mu mířili na stehna a jeden na hrudník v úrovni pod rameny, zatím se sama rozběhla trochu do strany, jako by ho chtěla velikým obloukem oběhnout zezadu.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
.
.
.
Sousedi
Starosta neušel ani dva kroky, když ho zahalil kouř z dýmovnice, on zaklel, a ohlédl se. V tu chvíli ho ale zasáhla vlna stlačeného vzduchu přímo do břicha, kterou proti němu Kasumi vyslala, a pár metrů ho odhodila.
„Gh!“ hekl muž, snažící se celou cestu zásah ustát a sunoucí se tak po zemi po podrážkách.
„Ty malá...!“ procedil naštvaně skrz zatnuté zuby, ale pak se zdánlivě uklidnil a zavřel oči.
„Fajn!“ křikl mezitím Homura ve vesničce, když mu Midori sdělila kudy je radnice, a zadíval se tím směrem, zatímco dokončoval sadu pečetí pro svou techniku.
„Katon:...!“ zvolal, pořádně se nadechl a přiložil si dva prsty k ústům. Teď byla pro Midori správná chvíle klidit se stranou. „Goukakyuu no Jutsu!“ vydechl muž a z jeho úst se požadovaným směrem vyřítila ohnivá koule. Ta měla v Homurově podání dobrých šest metrů v obvodu, protnula kouř jako nůž máslo, a oslnila trojici ninjů u radnice jako slunce kometu, těsně před tím, než ji spálí na popel.
Trojice se stihla jen vyjeveně otočit a vykřiknout, než je technika zasáhla a rozprskla se i s nimi o zeď radnice. Tu tak pěkně ožehla, ale větší škodu jí naštěstí nezpůsobila.
„Heh!“ zazubil se ohnivec spokojeně, když zaslechl křik, „díky Midori!“ koukl po hnědovlásce, načež vyrazil sundat i zbytek útočníků. Dívka mu tak mohla buďto jít pomoct, vydat se za Kasumi, a nebo jít pátrat, jestli nezůstal ve vísce ještě nějaký civilista.