Sharingan Hinata – část 4 – Akatsuki

Dnes pršelo, ale ani déšť neodradil dvě podivné postavy, které v něm nyní kráčely. Šly dlouho a vůbec neměly dobrou náladu. Možná spolu mluvily možná ne. Stéle byly obě postavy dosti nezřetelné, ale dalo se již určit, že se jedná o mužské postavy.
„Docela nám vypálila rybník, když Uzumakiho zabila,“ řekl jeden z nich.
„Ne. Zabít Kyuubiho jinchuurikiho byl druhý plán, kdyby se jej nepodařilo zajmout,“ vysvětlil ten druhý.
„Takže, by se dalo říci, že s námi spolupracuje, ne?“ Zeptal se první.
„Samozřejmě, že s námi spolupracuje Kabuto, ale nevíme, co ji k tomu vede,“ odpověděl druhý.
„Že ne Madaro? Podle informací od Zetsua, byla při útoku Nagata na Listovou smrtelně zraněna, ALE přežila. Co, když je to jeho práce?“ Řekl Kabuto.
„Možná máš pravdu. V tom případě by bylo nejlepší se zeptat přímo Nagata ne?“ Řekl Madara – muž jenž skrýval svůj obličej za maskou.
„Vím, kam tím míříš, ale zde jej vyvolávat nebudu,“ odpověděl Kabuto.
Tímto jejich rozhovor na nějakou chvíli ustal. Ačkoli byli spojenci, tak každý z nich hrál především sám za sebe a to byl hlavní úraz věci.

„Už jsem nějakou dobu jenom tak bezvládně ležela a nebyla schopna pohybu. Byla jsem si jistá, že brzo umřu. Ne, už jsem se nebála, ale doslova jsem se na tu chvíli těšila. Proč? Protože až umřu, budu moct zase vidět Naruta na druhé straně. Ale ty hodiny, kdy ze mě můj život jenom tak vyprchával, bylo to neskutečné utrpení. Už jenom dýchat ten ostrý chladný a především vlhký vzduch strašně moc bolelo. Dusila jsem se vlastním kašlem a krví, kterou jsem vykašlávala. A ty rány, které mi předtím způsobil Naruto, jsem už ani nevnímala. Myslím, že ty rovněž nebyly slučitelné s dlouhým životem. Už jsem ani nevnímala, že mám žízeň či hlad. Bylo to tak nepodstatné. Pak jsem si však všimla, dvojice postav jdoucí v dešti mým směrem. Myslím, že hned poté jsem pozbyla vědomí,“
„Bože takové kecy! Chtělo se mi až se mě samé zvracet. Jaká ironie, že nebylo nic, krom mé vlastní krve, co zvracet. Dojímání, ano to mi vážně šlo, alespoň tedy mojí laskavé polovičce. Zbavit jsem se jí nechtěla nebo ani nemohla, kdo ví? Vždycky se pro ni do budoucna mohlo najít využití. Můj současný problém však byl, jak přežít zápal plic, horečku, spoustu vnitřních zranění a dehydrataci. Dehydrataci, cha! Zrovna když prší. Jak úsměvné, ale i ten úsměv bolel. Mohla jsem tedy doufat, že mě někdo najde a zachrání. Třeba nějaký cestovní kupec nebo tak někdo. V žádném případě by mě však nenapadlo, kdo se stane mojí záchranou,“

„Co se tváříš, tak naštvaně,“ pronesl Kabuto na Madaru.
„Vždyť mám masku, nemůžeš vidět můj výraz,“ odpověděl mu Madara.
„Je jasné, že i když bylo zabití Naruta součástí náhradního plánu, tak bude rozhodně náročné přivolat Kyuubiho, nemám pravdu?“ zeptal se Kabuto.
Madara se rozhodl mu nijak neodpovídat a jenom pokračoval v chůzi. Proč si dva největší zločinci jenom, tak v klidu šli po cestě? Odpověď byla jednoduchá. Všechny ninja vesnice byly příliš zaměstnány válkou a boji mezi sebou. Navíc, neexistoval shinobi, který by byl schopný se jim vyrovnat. Ne nyní po Narutově smrti.
Pokračovali ve své cestě a již byli nedaleko jednoho z úkrytů, když spatřili postavu ležící uprostřed cesty.
„Žena, ne spíše dívka. Myslíš, že je mrtvá Madaro?“ Zeptal se Kabuto.
„Co, chceš snad další panenku na hraní?“ Zněl překvapeně Madara.
„Proč ne?“ Řekl Kabuto.
„Dobře, stejně už jsme nedaleko základny,“ odpověděl na to Madara.

„Viděla jsem někoho se ke mně přibližovat. Mohla jsem jen doufat, že to není někdo z Listové, protože ti by mě na místě zabili. Zároveň jsem doufala, že to bude nějaký kupec, který by se o mě dobře postaral a já bych ho pak snadno zabila. Proč by se o mě měl starat? I když jsem byla hodně zraněná a měla nejspíše i spoustu ran, tak pořád jsem byla krásná a měla skvělé tělo, to byla má hlavní zbraň hned vedle Sharinganu. Z posledních sil mi zbývajících se mi podařilo dostat se z pod stromu na cestu, tak aby mě bylo lépe vidět. Přitom mě déšť bičoval do zad. Pak už jsem o sobě nevěděla,“

Jak byl Kabutův plán a jak Madara schválil, vzali s sebou na svoji základnu onu mladou ženu.
„V čem, je tahle základna, tak zvláštní?“ Zeptal se Kabuto, když dorazili na místo.
„Řekněme, že je zde i tvoje odměna,“ řekl Madara.
„Sasuke-kun? To mám, ale nezkutečnou radost,“ radoval se Kabuto.
S chutí vešel dovnitř následován Madarou a na rameni si nesoucí Hinatu. Zatím však nikdo z nich nevěděl, že se jedná o jejich spojence, který chytil Hachibiho.
„Kabuto? Co ten tu chce?“ Podivil se Sasuke, když Kabuto vešel dovnitř i s Madarou.
„Už je to dlouho Sasuke-kun,“ začal Kabuto.
„Ha a co má být, jestli si neseš tu holku kvůli tomu, že si myslíš, že ovládneš moje tělo a pak si založíš rodinu, tak to se pleteš. Když se o ovládnutí mého těla byť jen pokusíš, skončíš hůř než Orochimaru,“ řekl ledově Sasuke.
„Jak vidno, ani tě nezajímá, kde jsme byli,“ řekl Madara.
„Potom mi vážně nic není, já chci jenom svoji pomstu,“ odsekl Sasuke.
Byl vážně dosti arogantní a na ostatních mu už vůbec nezáleželo, úplně se poddal svojí pomstě.
„Ale mělo by tě to zajímat, protože tvůj největší soupeř je mrtvý. Zabil ho náš nový spojenec, který rovněž chytil i Hachibiho,“ řekl Madara.
„Tak jednoduše zabiji toho člověka a dokážu si, že jsem nejsilnější,“ řekl Sasuke, ale šlo poznat, že zuřil, to on sám přece chtěl zabít Naruta.
Kabuto se zatím pustil do zkoumání svého nálezu. Nejdříve však musel onu dosti zbídačenou dívku dát trochu dohromady. Našel na ní soustu známek po léčené, takže usoudil, že musela být v poslední době velmi mučena. Z toho si mohl vyvodit, že se nejspíše jedná o kunoichi. Co jenom mohla vědět, že ji tak moc zřídili. Kabuto chtěl znát odpovědi na tuto otázku a tak ji rychle uzdravil, aby mohla mluvit. Ale ona místo toho, aby se probudila, opět usnula.
„Asi byla hodně vyčerpaná. Možná bych ji mohl prozkoumat spíše zevnitř,“ říkal si pro sebe Kabuto.
Už se tedy rozhodl, zjistí, jaká ukrývá tajemství a pak ji oživí, aby si měl Sasuke s kým povídat, protože byla zhruba v jeho věku.

„Když jsem otevřela oči, byla jsem opět spoutaná. Ne spíše jsem byla přivázaná na operační stůl a kdosi se mě chystal operovat. Tohle byla noční můra nebo jsem už byla mrtvá a toto můj trest, za zabití Naruta?“
„Ten Kabuto je, ale idiot! Ne pravý byl Zetsu?! Proč sak*a nikomu neřekl, že jsem to já! Fakt byli všichni úplně marní, celá Akatsuki. Jeden v*l vedle druhého! Nyní se mě tu Kabuto chystá vykuchat za živa. To si, ale nemůžu dovolit. Jak vidno pud sebezáchovy zafungoval velmi dobře, protože i když jsem byla zesláblá, tak jsem ve svých očích cítila více síly, než kdykoli předtím. Hned mi bylo jasné, že můj Sharingan postoupil na další úroveň,“

Kabuto už, už chtěl začít s vivisekcí, ale onu dívku zachvátily černé plameny, alespoň z jeho pohledu, to tak vypadalo.

„Nyní jsem viděla pouze temnotu před sebou, ale byla tak nádherná. Mangekyou Sharingan mi zářil v očích, i když zářil, není to správné slovo. Moje oči nyní nezářily. Ne, ony byly zcela temné, tak temné, že světlo neodrážely, ale zcela pohlcovaly. Mé jinak nahé tělo nejdříve obalila temně fialová chakra, byla to stejná barva, jako původní barva mých vlasů. A na ní vzplály jako zbroj černé plameny. Myslím, že Kabuto si musel nadělat do kalhot,“

Vše, co se dívky oděné v černých plamenech dotklo, okamžitě shořelo a zaniklo. Kabuto stejně, jako se bál byl rovněž fascinován, tou silou.

„Co tu vlastně Kabuto chce?! O něm nic v plánu, který mi předal Stvořitel, nebylo! Je nepřítel?! Musí být, jinak by se mě nechystal vykuchat. Ano, musí zemřít. Byla jsem rozhodnutá a nečinilo mi to žádný problém. Rychle jsem k němu přiskočila, chytla jej pod krkem a prohodila zdí. Kabuto již plál černými plameny a dozajista musel zemřít po nárazu do zdi. Ale musela jsem mít jistotu, že je opravdu mrtvý. A tak během několika málo sekund nastal Kabutův konec. Kravál, který jsem způsobila prohozením Kabuta zdí, stejně jako jeho řev, přilákal jeho spojence. K mému překvapení to však byli Uchiha Madara a Sasuke. Jaké milé překvapení,“

„Kdo jsi?!“ Zeptal se Madara držíc jí u krku kunai.
Měl však velkou smůlu, protože jak následně zjistil, tak zbroj té dívky byla vážně tvořena plameny Amaterasu. Kunai se během několika málo okamžiků vypařila a stejně tak i Madarova pravá ruka ve které kunai držel. Okamžitě na to odskočil a uhasil černé plameny na pahýlu svojí ruky.
Sasuke se rovněž zkusil zapojit do boje a zkrotit plameny, které tvořily její zbroj. Podařilo se mu to však pouze minimálně a navíc dívku stále halila temná chakra, takže jí nešlo vidět do tváře.
Co Madara i Sasuke zjistili, bylo, že ona temná chakra, které pro ně neznámou dívku halí, byla stejně hustá a pevná jako ta, co tvoří Sasukeho Susano.
„Snad jste se taky nepodělali?“ Řekla svým jemným hlasem.
To na tom bylo však nejděsivější. Jak mohl někdo s tak překrásným hlasem být tak chladný a sad i vulgární.
„Zabila si Kabuta, bravo! Ale proti nám Uchihům nemáš šanci,“ řekl klidně Sasuke.
To jí na tváři vykouzlilo úsměv, který však přes temnou chakru neviděli. Krátce poté následoval strašný smích, kterého se mohli bát jak Sasuke tak i Madara.
„Takže si očividně hodně věříš! Ale proti pravé síle Uchihů nemáš šanci! A to, že si někde získala Sharingan ovládající Amaterasu, tě mezi nás neřadí!“ Rozčiloval se Sasuke.
„Hmpf! To máš úplnou pravdu. Díky mému Sharinganu, jsem lepší než nějací Uchihové. Vy jste jenom odpad,“ řekla chladně.
Jak tohle mohl Sasuke vystát? Jednoduše, nemohl. Aktivoval Susano a okamžitě na ni zaútočil, ale narazil snad až příliš tvrdě. Nejenom, že nebyl schopný jí nijak fakticky ublížit, ale jeho Susano se rovněž vypařilo při srážce s její zbrojí z plamenů Amaterasu. Nyní to byl Sasuke, kdo vyplašeně pozoroval její zcela temné oči.

„Tohle, že měl být ten kdysi všemi obdivovaný Uchiha Sasuke. Vždyť byl úplně k smíchu,“

„Odpovíš nám tedy, kdo jsi?“ Připomněl se Madara.
„Ale samozřejmě. Jsem Hinata, podle té svi*ě Danzoua Uchiha Hinata,“ řekla Hinata.
„Hm. Takže asi ty budeš náš spojenec, který chytil Hachibiho a zabil Uzumakiho,“ řekl Madara.
„Už to tak bude, ale Uzumaki byl fakt ubožák,“ řekla.
„Když to říkáš, ale byl to on, kdo porazil Nagata,“ připomenul Madara.
„A proto Stvořitel stvořil mě,“ odpověděla.
Následně se chytla za hlavu a vypadalo to, že nejspíše hodně trpěla, protože se složila na zem a začala se svíjet v bolestech. Postupně přestávala plát její zbroj z Amaterasu a temná chakra rovněž vyprchávala.

„Byla jsem neuvěřitelně vystrašená, když jsem se probrala. První, co jsem spatřila, bylo nějaké ohořelé tělo a následně se nademnou skláněl nějaký podivín v masce. Ne, už v tu chvíli jsem věděla, že on mi nebude chtít ublížit. Zachránil mě snad od toho člověka, co mě chtěl operovat za živa? Nevěděla, jsem kdo to je. Mírně jsem se porozhlédla po okolí a uviděla jsem ještě jednoho člověka. Ale toho už jsem přece dávno znala. Byl to Sasuke, co ten tady ale dělal? Byla mi zima a nevěděla jsem proč. Snažila jsem se k sobě přitisknout moje oblečení, ale jak jsem zjistila, žádné jsem na sobě neměla. Ten v masce si to nejspíše uvědomil a přehodil přes mě svůj plášť,“

„Kde-kde to jsem?“ Zeptala se ustrašeným hláskem.
Sasukeho i Madaru taková prudká změna zaskočila, ale minimálně jeden z nich tušil, čím je to způsobeno.
„Jak to říct, aby ses nebála,“ začal nahlas uvažovat Madara.
Sasuku si nyní začínal vzpomínat na tichou dívku z dob, kdy byl ještě součástí Listové. Jmenovala se Hyuuga Hinata, ale rozhodně neměla očí temnější než noc.

„Bála jsem se a jistota byl pro mě až příliš vzdálený pojem. Věděla jsem, že Sasuke dávno odešel z Listové, ale co se s ním dělo potom, to jsem ani netušila. Myslím si však, že ať udělám cokoli, není pro mě návratu do Listové. Mám tedy s nimi zůstat?“

„Myslím, že to mám. Vítej v Akatsuki,“ řekl s potěšením Madara.

„Akatsuki?! Ale ti přece šli po Narutovi. Co je vlastně s Narutem? Ach můj bože, NÉ! To já... To já jej zabila! Žila jsem i se svojí vinou. Ne to nebyl Naruto, když jsem ho zabila. Ne, to byla jenom Danzouova loutka. Ano pomohla jsem mu se osvobodit, ale doufala jsem, že se za ním zanedlouho vydám. Tak jaký má teď můj život smyl, když nejsem s Narutem?“

„Ty vážně chceš, aby se k nám přidala?!“ Rozčílil se Sasuke.
„Proč ne? Nakonec je silnější než ty! Takže se ptám, k čemu mi teď jseš?“ Řekl Madara.
„Fajn budu s ní bojovat a vyhraju!“ Naštval se Sasuke a odešel.
Madara ho však musel uklidnit, protože bojovat s ní právě teď nebyl vhodný nápad. Sice byla silná, ale zároveň to byli i ustrašená holka, která nevěděla, která bije.
„Asi by si chtěla nějaké oblečení, že?“ Řekl snad až vlídně Madara.
Hinata jenom přikývla, protože stále byla v šoku a vystrašená. Co se jí to jenom dělo?
Místo, kde se nyní všichni nacházeli, byl jenom provizorní úkryt. Jedna z mnoha základen Akatsuki a proto zde nemohli dlouho zůstávat. Věděli, že dříve či později odtud budou muset odejít.

„Ale z jakého důvodu jsem s nimi zůstávala? Vážně to nevím, proč se jich vůbec nebojím, i když vím, že jsou to ti nejhorší zločinci. Tak přesto všechno s nimi zůstávám a začínám nabývat pocitu, že jsem jednou z nich. Je tohle všechno snad nějaký šílený sen?“
„Věděla jsem, že čas, po který jsem schopna řídit moje tělo je dán malým množstvím, toho materiálu, ze kterého byla vyrobena černá chakrová tyč. Musela jsem toto množství zvýšit a dostala jsem i šílený nápad, jak by to šlo provést. Stačilo se jenom dostat do centrály Akatsuki. Jaká náhoda, že jsme se tam zrovna měli vydat,“

„Už jsme tady týden. Myslím, že je čas se vrátit do skryté Deštné,“ konstatoval Madara na rychle svolané poradě.
Jak jinak, než těsně před odchodem.
„Zabalte si, co potřebujete a odpoledne vyrážíme. Sasuke vyřiď to i svému týmu,“ řekl Madara a dal jim rozchod.
„Potřeboval bych s tebou ještě o něčem mluvit Madaro,“ řekl Sasuke a zůstal v místnosti.
Hinata se mezitím vydala do své ubikace zabalit si všechny potřebné věci. Jaká ironie, že jediné volné místo bylo to, které zůstalo po Kabutovi. K Hinatině překvapení, zde však našla spoustu informací o jeho a Orochimarově výzkumu. A našla i další podstatnou věc a to popis techniky Edo Tensei. Při zkoumání a učení se této technice strávila celý týden zavřená v pokoji, takže kromě Madary a Sasukeho nepřišla s nikým jiným do kontaktu. To však mělo být jiné, když i společně s týmem Taka měli cestovat do Deštné.

„Kuchiyose: Edo Tensei, jak moc děsivá to byla technika, ale zase budu moct být s Narutem. Musím to udělat, stejně už to nic nezmění,“

Po několika hodinách balení a sbírání svitků se Hinatě konečně podařilo urovnat všechny věci, které potřebovala a které jí byli k ničemu. Vzala si tedy vše potřebné a šla k východu, kde na ní již čekalo šest postav.
„Omlouvám se, že jste na mě museli čekat,“ řekla.
„Ale to je v pořádku máme dost času,“ řekl Madara možná trochu ironicky.
„Vy jste Sasukeho přátelé?“ Zeptala se směrem na tým Taka.
Minimálně, jediná členka Sasukeho týmu na Hinatu vrhala vražedný pohled. Proč? Protože Hinata byla oblečena v Sasukeho náhradních šatech a to z toho důvodu, že to bylo jediné oblečení, které měli v úkrytu a které jí padlo.
„Ne tak docela,“ řekl jeden z členů týmu Taka.

„Jeho úsměv byl „žraločí“ a to doslova, protože stejně jako žralok, tak i on měl velice ostré a špičaté zuby. Tím byl zároveň i trochu děsivý, ale jinak se asi rád bavil, protože se pořád jenom usmíval nebo cenil zuby? Dále pak zde byl obr. Nedalo se o něm říct, že je to člověk, protože musel měřit více jak dva metry. Byl však až příliš tichý a to mě zneklidňovalo. A pak zde byla ještě dívka asi v mém věku, ale z toho jak se na mě dívala, mi bylo jasné, že je jenom další šílenec zamilovaný do Sasukeho. Snad s ní budu vycházet, když jí řeknu, že o Sasukeho nemám sebemenší zájem,“
„Všichni byli tak „milí“ ale ta slepice šílená do Sasukeho představovala problém. Asi jí navrhnu, že by se mnou měla normálně vycházet nebo jinak jí zabiju, protože pozorovat její arogantní obličej tři dny cesty nehodlám!“

„Ráda vás poznávám,“ řekla s úsměvem.
„Opravdu chytila Hachibiho a zabila toho týpka, kterého milovala?“ Zeptal se nedůvěřivě Suigetsu.
„Ano, ale Naruto-kun potřeboval pomoc, protože ho Danzou přesvědčil, že jsem jeho nepřítel. Takže, když jsem ho zabila, tak jsem mu vlastně pomohla,“ vysvětila Hinata.
Karin jí však stále nevěřila, že jí nejde o Sasukeho a upírala na ní svůj zrak a celkově byla napjatá.
„O Sasukeho mi opravdu nejde a přestaň se tak tvářit nebo tě zabiju,“ řekla v klidu a s úsměvem Hinata, když procházela okolo Karin.
Karin z toho až zamrazilo v zádech, jak moc se najednou bála. Bála se, protože to z Hinaty vycítila. Vycítila z ní ohromnou temnotu, a proto si byla jistá, že kdyby ji snad neposlechla, Hinata by ji na místě zabila. Zároveň si však byla jistá, že Hinata musí být opravdový cvok. Alespoň tedy tak usoudila z toho, co Hinata řekla.
„Co to s sebou vláčíš?“ Zeptal se Madara.
„Jenom nějaké Kabutovy poznámky,“ odpověděla mu Hinata.
Madara se na chvíli zarazil. Moc dobře věděl, čím ho Kabuto vydíral, ale jeho smrtí se zbavil jistých problémů. A nyní se mu problémy opět objevují v podobě malé Peinovy nástupkyně.
Nezbývalo tedy nic jiného, než si na ni dávat pozor a vyrazit na cestu do Deštné.