Naruto - Ultimativní zbraň 17

Ninjové z Dešťové, když uviděli Yorochiho, jak vytahuje zbraně, tak se zasmáli, protože si mysleli, že se jen předvádí a nic neumí.
„Mám pro vás užitečnou radu, nikdy nepodceňujte ninjy z Listové.“ řeklo asi tisíc klonů Yorochiho, kteří utvořily kruh okolo útočníků.
„Kdy? Jak? Co si sakra zač?“ ptal se jeden z Dešťové a jen se rozhlížel a počítal klony.
„Úžasné, taková armáda a během chvilky.“ pronesl nadšeně Dairokkan a sledoval, jak dva z tří útočících ninjů zjišťují kudy utéct.
Všichni tři útočníci nějak záhadně utekli pryč a Yorochi si utřel čelo.
„Tupci, základní Bunshin no Jutsu a nechají se takhle nachytat.“ pronesl Yorochi, pokynul na kupce, aby jeli dál a nechal rozplynout všechny ty klony.
„Takže to byly akorát nehmotné obrazy?“ zeptala se Seki a Yorochi přikývnul na souhlas.
„Během takové chvilky a bez možnosti tvoření pečetí jsem nedokázal vytvořit ani stínové klony. Jistě bych ty tři sám porazil, ale nechtěl jsem, aby si vzali rukojmí, tak jsem je raději zahnal pomocí základní techniky.“ vysvětlil Yorochi a začal si myslet své o ninjích z Dešťové.
„Dokonce i já jsem poznal, že jsou to jen obrazy. Jak je možné, že ti na to skočili? A ještě, jak je možné, že jsi chtěl takhle riskovat?“ zeptal se naštvaně Amaeru a dostal pěstí do ramene od Dairokkana.
„Svému mistrovi musíš vždy věřit. On sám nejlépe ví, co dělat a ty ho nemůžeš poučovat, protože jsi zatím ani nebyl v opravdovém boji jeden na jednoho.“ řekl Dairokkan a Amaeru ho klidně ignoroval.
„Dairokkane, nebuď na něj tak přísný. Vždyť víš, že se sám složil v souboji se mnou.“ řekl Yorochi, ale i tak si myslel, že by z Amaera mohl být dobrý ninja, kdyby se snažil.
„Bože, to bylo o chlup. Kdyby to ti z Dešťové zjistili, tak je po nás.“ pomyslela si Seki, otřela si čelo a něco zapsala do deníku.
Pokračovali dál v cestě a Yorochi se už připravoval, protože věděl, že udeří znovu a s posilami.
„Mistře, jsem se chtěla zeptat, jak je možné, že normální klony vydávaly nějaké hlasy?“ zeptala se po chvíli Seki a Yorochi se jen pousmál.
„To, protože jsem užil také jutsu, které modulovalo můj hlas, aby zněl jako hlas tisíce a navíc jsem ještě vytvořil ozvěnu, aby to znělo, jako armáda.“ pronesl Yorochi a Seki si to okamžitě zapsala.
Jak si Yorochi myslel, tak ninjové z Dešťové se objevili opět, ale tentokrát přišel jen jeden. Hrdě a sebevědomě se postavil doprostřed cesty s úsměvem na tváři.
Na sobě měl černé dlouhé kalhoty, rudé tričko s krátkými rukávy, rudý plášť, který měl na ramenou v černém kruhu zlaté vidle, ochrannou čelenku Dešťové a rudé ninjovské boty.
„Kampak? Nechcete se na chvilku zastavit, popovídat si, či zemřít?“ zeptal se ten muž a všichni čtyři kupci sebou trhli.
„Budu hádat, klan Akuma?“ zeptal se Yorochi a muž přikývnul.
„Přesně. Zdá se, že nás znáš. Jen tak na okraj, jmenuji se Baitai, abys věděl, s kým jsi měl tu čest bojovat, jestli to tedy přežiješ, kluku.“ pronesl muž a zasmál se.
„Jestli jsi z klanu Akuma, tak tě zabiju, za to, co jsi udělal mému příteli.“ řekl naštvaně Yorochi a Baitai se jen zase zasmál.
„Uvidíme, jestli se pomstíš. Proti Juukenu nemáš šanci.“ pronesl Baitai a obě ruce se mu obalily modrou Chakrou.
„Juuken? To ale dokážou ovládat jen členové klanu Hyuuga.“ poznamenala Seki a Baitai se na ni hrozivě podíval.
„Nejenom oni. Neví se to přesně, ale klany Hyuuga a Akuma jsou si nějak příbuzní. I když jejich Doujutsu vypadají jinak, mají téměř shodnou funkci.“ vysvětlil Yorochi a Baitai se zase podíval na něj.
Baitaiovy oči se náhle změnily. Okolo nich vystouply žíly, oči samotné zrudly a seshora se objevila černozlatá spirála.
Baitai poté zaútočil na Yorochiho a v rychlosti ho hodněkrát zasáhl na různá místa.
„Tohle jutsu je totožné s tím z klanu Hyuuga, s Hakke Hyakunijuuhachishou. O tom jsi určitě slyšel.“ řekl Baitai a odskočil dál.
„Jestli je to pravda, tak mistrovi zablokoval všechny Tenketsu a teď nebude moct používat žádná jutsu.“ řekla Seki a zase si něco zapsala.
Yorochi se na chvilku předklonil, zhluboka se nadechl a zase se vzpřímil. Na tváři měl úsměv a Baitai nechápal proč.
„Čemu se tlemíš? Teď jsi vyřízenej.“ řekl Baitai a Yorochi sepnul ruce do pečetě Beran.
„Víš, zablokoval jsi sice má Tenketsu, ale já nemám jen jeden zdroj Chakry. Mám jich sedm a teď poznáš můj nejoblíbenější. Toramōdo.“ řekl Yorochi a pomalu ho začala obalovat bílá Chakra.
Jeho zuby se zašpičatily a vypadaly víc jako nějakého dravce, v pravém oku se mu zúžila zornice a v levém oku celá duhovka a na rukách se mu objevily místo nehtů velké drápy.
„Tak, tohle tedy bude sranda.“ řekl Baitai a rozběhl se na Yorochiho, který se jedním skokem dostal za něj a udeřil ho levou rukou.
Baitai se zapotácel dopředu, dal si ruku na záda, a když si dal před obličej, zjistil, že mu ze zad teče krev, protože měl ruku od krve. Otočil se na Yorochiho, který sekl po jeho obličeji, takže Baitai měl pět dost hlubokých ran na tváři.
Yorochi ho následně popadl za jednu ruku, otočil se k němu zády, přehodil si ho přes hlavu a mrštil Baitaiem tvrdě do země.
Baitai po dopadu vyprskl trochu krve a nadále se už nehýbal, protože se mocně udeřil do hlavy a upadl do bezvědomí.
Yorochi se poté změnil zpátky a pokynul na kupce, aby Baitaiovo tělo objeli a pokračovali v cestě dál.
„To bylo supér.“ křikl Dairokkan a začal poskakovat jako šílený.
„Ušlo to.“ řekl Amaeru a pokýval pravou dlaní ze strany na stranu, jako se dělá při označování padesáti procent.
„Sedm druhů Chakry? Nemožné, jak to děláte?“ zeptala se Seki a Yorochi si v hlavě připravil takovou odpověď, aby nenásledovali další otázky.
„Takže, jedna je má vlastní. Kvůli ní potřebuji využívat Tenketsu. Poté jsem Jinchuuriki. Víte, co to znamená?“ zeptal se Yorochi a Seki s bázní přikývla.
„Ano, to znamená, že máte v sobě zapečetěného ocasého démona. Který z nich to je?“ zeptala se ještě s větším respektem Seki.
„Yamata no Orochi. Osmihlavý a osmiocasý hadí démon. Krom toho jsem ještě sám do sebe zapečetil pět dalších tvorů. Se všemi jsem podepsal smlouvu na vyvolávání toho daného druhu. K tomu jsem ještě se skamarádil na svých častých misích s jedním z každého druhu, kteří se posléze dobrovolně nechali zapečetit do mě. Díky tomu lépe ovládám toho démona a ani nemusím používat jeho Chakru. Ti další tvorové jsou tygr, had, kůň, medvěd a gorila. A to, co jste právě viděli a Baitai si vyzkoušel na vlastní kůži, byla tygří Chakra.“ řekl Yorochi, Dairokkan se na něj obdivně podíval a Yorochi měl pocit, že je to zamilovaný pohled a tak radši přidal do kroku.
Brzy se dostali přes hranice Ohnivé Země a Země Řek. Nepotkali žádného ninju z Dešťové, což Yorochi považoval za zlé znamení.
„Jestli brzy někdo nezaútočí, tak mě z toho asi klepne. A jestli nezaútočí, tak to znamená, že si šetří lidi, aby provedli daleko větší úder. Kolik ninjů si asi na tuhle misi najali?“ pomyslel si Yorochi a podíval se po geninech, aby se ujistil, že jsou všichni.
„A za jak dlouho tam vlastně dorazíme?“ zeptala se náhle Seki a zase si otevřela deník.
„Zítra k večeru tam už budem.“ odpověděl jí jeden z kupců a pokračoval v hraní karet s dalšími dvěma kupci.
Yorochi, který šel vepředu, se otočil a viděl, jak se Dairokkan a Amaeru pošťuchují jako malé děti.
„Bože, radši bych byl s Narutem, ať dělá, co dělá.“ pomyslel si Yorochi a přiskočil k Dairokkanovi a Amaerovi, aby je od sebe odtrhl.
Naruto byl tou dobou téměř na té samé cestě, jen o velký kus dál. Se Sakurou a Kakashim pospíchal do Písečné, protože odtamtud dostala Listová zprávu, že Pátý Kazekage, Gaara, byl unesen Akatsuki. O tom ale Yorochi neměl ani tušení, jinak by vyrazil k Písečné a sám by se postaral o členy Akatsuki, kteří Gaaru unesli.
Ke sklonku dne se kupci rozhodli zastavit, protože se chtěli všichni čtyři prospat a Yorochi vybral mýtinu vedle cesty. Kupci spali na korbě vozu a Amaeru, Seki a Dairokkan si vytáhli z batohů spacáky, zatímco Yorochi šel na menší procházku.
Jakmile se ztratil z jejich dohledu, tak vytvořil ze vzduchu klon a nechal ten klon tam hlídat, kdyby náhodou. A sám se vydal na menší průzkum, i když to ani nebyl průzkum, jen se mu nechtělo spát a nevěděl, co dělat.
Zůstal vzhůru až do rána, při čemž bloumal po okolí a ze země vysával kovy, které pak mizely v jeho těle.
Po pár hodinách cesty, kdy se Yorochi málem ukousal nudou, zpozoroval jeden z jeho klonů několik mužů, zřejmě zlodějů. Yorochi tedy přiskočil ke geninům a řekl jim o tom.
„Vy tři, teď vám něco řeknu, tak dávejte pozor a neperte se mezi sebou. Blíží se k nám partička zlodějů. Nechám je na vás, abyste si taky zkusili boj, i když s nezkušeným nepřítel, který nejspíš viděl ninju jen na fotce. V případě, že by to bylo horší, tak přijdu na pomoc.“ řekl Yorochi a zmizel v kouři.
„Mohli byste zastavit? Někdo se nás prý chystá napadnout.“ křikla Seki na kupce, kteří okamžitě zastavili.
Během chvilky tam přiběhlo pět mužů v ošuntěných hadrech a dožadovali se od kupců peněz. V tu chvíli si Dairokkan sundal batoh a vytáhl z něj dvě kratší kovové tyče. Pevně je sevřel a vyzval zloděje na souboj.
Jeden z nich zareagoval a rozběhl se na Dairokkana, který ho několika ranami těmi tyčemi složil k zemi.
Další zloděj se rozběhl na Dairokkana, ale zezadu a tak zasáhl Amaeru. Postavil se mu do cesty, vyskočil a praštil ho hlavou do čela. Druhý ze zlodějů se válel na zemi, ale ten nebyl omráčený, jen řval, jak ho bolí hlava.
Dva další zloději utekli, jen poslední zůstal stát, jakoby tomu všemu nemohl uvěřit. Dairokkan na něj chtěl zaútočit, ale v tu chvíli se tam objevil Yorochi a zastavil ho.
„Co děláte, mistře, takhle akorát uteče.“ řekl Dairokkan, ale Yorochi ukázal na Seki, která měla ruce složené do pečetí.
„On nekouká na nás, ale je chycen v Genjutsu. Seki, vyděs ho a pak ho pusť, ať si uteče.“ řekl Yorochi, Seki během vteřiny zrušila to Genjutsu a poslední ze zlodějů utekl pryč.
A ten, který dostal do hlavy, vzal svého kamaráda v bezvědomí a utekl i s ním.
Pořád pokračovali v cestě, která byla dlouhá a nudná, alespoň pro Yorochiho. Ale za určitou dobu se konečně začalo něco dít. Z lesa vylétlo několik shurikenů na Yorochiho, který je však pochytal ve vzduchu.
„Zdá se, že si konečně pořádně zabojuji.“ řekl Yorochi a nechal zmizet ty shurikeny.
Z lesa náhle vyběhl ninja z Dešťové, ale vyběhl z druhé strany cesty, než co hodil ty shurikeny. Byl celkem rychlý a zaútočil rovnou pěstí na Yorochiho zátylek, který se okamžitě otočil k němu čelem, levou dlaní zachytil útok a pravou vrazil do útočníkova břicha.
Ten odskočil několik metrů, ale bylo na něm poznat, že to byla tvrdá rána, protože vypadal, že chce zvracet.
„Tak škoda, další ňouma z Dešťové.“ pronesl Yorochi a podíval se na útočníka.
„Jaký ňouma?! Jsem Jigo a pokračuji ve slavné tradici Hanza Salamandera!“ křikl útočník a napřímil se.
„Ano, Hanzou Salamandr byl slavný ninja, kterého se obávali všichni během ninjovských válek, ale je to již delší doba. Navíc, ty se mu nemůžeš rovnat v ničem, protože už po prvním úderu chceš znova vidět svůj oběd.“ řekl Yorochi a bylo poznat, že tím Jiga naštval.
„A ty jsi kdo, že se opovažuješ mě urážet.“ křikl Jigo a klesl na kolena.
„Mě vychovával Orochimaru, jsem Jinchuuriki a mám Doujutsu klanů Uchiha a Hyuuga. To já víc pokračuji v tradici Hanza Salamandera, než ty. A to ti můžu dokázat svou silou.“ řekl Yorochi, jako by mu to bylo jedno.
„Asi máš pravdu, tvůj úder je drtivý, ale ani tak se nenechám jednoduše porazit.“ řekl Jigo a postavil se, ale i tak se lehce nakláněl ze strany na stranu.
„Mistr musí mít ohromnou sílu, když ten z Dešťové už po jednom úderu se kolíbá, jako by bojovat půl hodiny.“ pomyslel si Dairokkan a upřeně se podíval na Jiga.
Jigo se v tu chvíli rozběhl, vyskočil a poté explodoval, jako několik výbušných lístků. Výbuch trochu ovál Yorochiho, ale nikomu nic neudělal.
„Konečně se ukazuje jako lepší ninja. Nechal vybouchnout klon, možná to přeci jen bude zajímavé.“ pomyslel si Yorochi a z toho dýmu na něj vyskočil Jigo s kunaiem v ruce.
Máchal po Yorochim, který s klidem uhýbal, takže Jigo vypadal komicky. Jigo byl vytrvalý a pořád dokola útočil kunaiem, ale Yorochiho to moc nebavilo a proto kousek odskočil, aby měl prostor.
„Nakonec je s tebou jen nuda. Kaze Bunshin no Jutsu.“ řekl Yorochi a vytvořil několik klonů ze vzduchu.
Jigo k němu a klonům přiskočil a zaútočil kunaiem na jeden klon. Kunai klonem prošel, ale klon zůstal, nerozplynul se jako stínový klon.
„Tohle jsi udělal jak?“ zeptal se naštvaně Jigo a máchal po těch klonech, kterým to ale nic neudělalo.
„Větrný klon je pořád v základu vzduch a tak automaticky promění na vzduch část svého těla, kam by měl být udeřen. Dělají to proto, aby déle vydržely.“ vysvětlil Yorochi a sledoval, jak čtyři jeho klony chytily Jiga za nohy a ruce, aby se nemohl hýbat.
Zničehonic Jigo vybouchnul a další Jigo vyletěl na Yorochiho zezadu. Yorochi neváhal ani sekundu, bleskově se otočil a dlaní praštil Jiga takovou silou, že okamžitě změnil směr a vlétl zpět do lesa, kde se po chvíli ozval další výbuch.
„Přestaň si už hrát a vylez, nebo tě vytáhnu sám.“ řekl Yorochi, ale nikdo se neobjevoval.
„Máš to mít. Tajuu Kage Bunshin no Jutsu.“ řekl Yorochi a v celém okolí se objevilo asi dva tisíce klonů.
Během několika minut deset z těchto klonů přineslo Jiga, který se hodně bránil, ale bylo mu to na nic. Yorochi poté nechal klony rozplynout a Jigo dopadl tvrdě na zem.
„Ty si nebereš servítky, že?“ zeptal se Jigo, vstal a oklepal ze sebe prach z cesty.
„Když nejsi Hokage, či vážený ninja z Listové, tak ode mne žádné galantnosti nečekej. Chceš ještě bojovat, nebo tě mám nechat utéct?“ zeptal se záhy Yorochi, ale Jigo nejevil zájem o to zdrhnout.
Tedy do chvíle, než hodil na zem kouřové bomby a neutekl pryč. Yorochi pomocí nějakého jutsu rozehnal kouř a s kupci a geniny pokračoval dál.
Nadále po cestě už nepotkali žádné ninjy z Dešťové, protože asi jen těch několik to měli za misi a nechtělo se jim zřejmě bojovat s někým jako je Yorochi. Ale sám Yorochi si nebyl motivem jejich následného neútočení jistý. Byl by mnohem radši, kdyby zaútočila obrovská armáda, než to, že neútočí nikdo.
Když dorazili do vesnice těch kupců, tak ty kupce přivítal dav, ale Yorochi ještě nechtěl odejít a zřejmě i proto, že začínala noc. Přišel k jednomu z kupců a zamručel, aby si ho kupec všiml.
„Neměli bychom tu ještě chvíli zůstat, kdyby nějak zaútočili, či tak?“ zeptal se Yorochi a kupec zavrtěl hlavou.
„Kdyby podnikli sami akci proti naší vesnici, tak nemají dost mužů a ninjy si na tohle najmout nemůžou, alespoň ne z téhle země. A kdyby si najali z další, tak budou mít problémy s těmi z Dešťové, takže je to v klidu. A nechcete tu zůstat přes noc? Putování v noci není nejlepší.“ řekl kupec, ale tentokrát nesouhlasil Yorochi.
„Děkuji, ale musíme rychle zpět. Navíc, budeme tam opravdu rychle.“ odpověděl Yorochi a s geniny odešel z té vísky.
„Ale mistře, máme hlad a potřebujeme se vyspat.“ namítl Dairokkan, kterému se to nelíbilo.
„Seš vážně tyran. Nech nás na pokoji, chcem jíst a spát a mě bolí nohy.“ odvětil drze Amaeru a byl div, že nedostal od Yorochiho, či Dairokkana.
„Mistře, musím souhlasit s oběma. Musíme se trochu vyspat a najíst, nejsme zvyklí na tak dlouhé akce. A i když byli ti zloději slabí, tak jsem alespoň já sama použila hodně Chakry, takže potřebuji si na delší dobu odpočinout.“ vzdychla Seki a Yorochi se zasmál.
„Chyťte se mě za ruku a něco uvidíte.“ řekl Yorochi, ale viděl jasný odpor od Amaera a Seki.
„Tak tohle ti nezbaštím, úchyle!“ křikl Amaeru a dostal od Dairokkana do ramene.
„Mistr se má vždy poslouchat.“ řekl Dairokkan a chytl se Yorochiho, ale za rukáv.
Seki a Amaeru po chvíli přemlouvání také a Yorochi se nahlas zasmál.
„Pořádně se držte, bude to jízda. Fuuton : Toppū no Jutsu.“ pronesl Yorochi a i s geniny se rozplynul na vzduch.
Všichni čtyři se objevili před branou do Listové. Amaeru, Dairokkan a Seki vyvalili oči a pak se Seki a Amaeru obořili na Yorochiho, proč to neudělal i před tím s těmi kupci.
„Protože umím takhle přenášet maximálně čtyři osoby a taky potřebuji alespoň trochu znát místo, kam se chci přenést. A teď pojďte, podíváme se, jestli má ještě Hlavní Centrum otevřeno, i když pochybuji, už je pozdě.“ vysvětlil Yorochi a podíval se na hvězdnou oblohu.
„Tak na co čekáme, jdeme.“ řekl Dairokkan a vyrazil kupředu a ostatní za ním.
Došli k Hlavnímu Centru a zjistili, že už je zavřeno, tak jim dal Yorochi rozchod, sraz dal příštího dne u knihovny a sám se vydal navečeřet do Ichiraku ramen.
Přišel tam, slušně pozdravil a objednal si Miso ramen.
„Miso ramen? To není tvoje obvyklá objednávka. Co se děje?“ zeptal se vedoucí podniku a začal ten ramen připravovat.
„Nic, ale mám takové zlé tušení. Jo, a taky jsem velitelem týmu.“ dodal ještě Yorochi a divil se, že tak rychle dostal svou porci.
„A kdepak je Naruto? Zase někam odešel?“ zeptal se opět vedoucí a Yorochi pokrčil rameny.
„Nemám tušení. Odešel jsem včera a je pravděpodobné, že dostal už nějakou misi. Jo, a zbytek si nechte.“ řekl Yorochi, dojedl v rychlosti ramen, vstal a nechal tam skoro dvojnásobek ceny toho Miso ramenu.
Cestou domu téměř vrazil do Ebisa, který se také vyčerpaně vracel domu.
„Pardon, že otravuju, ale jak to zvládáte se třemi geniny?“ zeptal se Yorochi, protože věděl, že Ebisu je jounin a má na starosti Konohamara, Moegi a Udona.
„Eh, co? Jo, jde to zvládat, ale potřebuješ k tomu hodně trpělivosti. A kdo vlastně jsi? Doufám, že ode mne taky nechceš učit, protože nemám moc volného času.“ řekl Ebisu a Yorochi se zasmál.
„I když na to nevypadám, tak mám stejnou hodnost jako Vy. A taky vedu tři geniny a to poprvé.“ vysvětlil Yorochi a Ebisu byl překvapený, že někdo tak mladý může být jouninem.
„Jestli o mě něco málo víš, tak to, že vedu skupinu s Konohamarem. A jelikož je ti přibližně čtrnáct, tak určitě nějak znáš Naruta. No a Konohamaru a Naruto jsou si v mnoha ohledech podobní. Zřejmě i proto, že Konohamaru k Narutovi vzhlíží. No a díky tomu je to těžká práce. Konohamaru chce stále těžší a těžší mise a tak podobně.“ řekl unaveně Ebisu a zívnul si.
„To já mám taky extra skupinu. Mám tam jednoho, který se přespříliš snaží a už po chvilce mě začal obdivovat. Další je holka, která si o mě pořád píše nějaké věci do deníku a poslední je kluk, co ani nechce být ninjou. Je to těžký, protože se ti dva kluci pořád perou. No, a já musím jít, ještě něco málo zařídit. Nashle.“ řekl Yorochi a vydal se směrem ke svému bytu.
„Dobře, tak někdy příště si popovídáme trochu víc.“ řekl jemně zmatený Ebisu a potácel se dál.
Yorochi přišel ke dveřím svého bytu, sundal si boty, odemknul, vzal boty do ruky a vstoupil dovnitř. Zavřel za sebou, zamknul a pak teprve rozsvítil.
V jeho bytě byly dvě postavy. Obě měli podobně navrhnutý střih pláště, jako mají členové Akatsuki, až na to, že měli pláště až na zem. Pláště měli černé se světlým lemováním okolo konců rukávů a krku. Také měly světlé lemování na místě, kde se zapínaly ty pláště. Na obličejích měli černé masky opět se světlým lemováním, ale okolo očí, kde měli díry na oči, samozřejmě. A na zádech měli připevněné velké a podivné shurikeny.
Yorochi se na ně podíval a upustil své boty na zem.