Naruto - Ultimativní zbraň 16

Dairokkan se pustil do pátrání po prstenu s velkou vervou a hned ze začátku zničil dva stínové klony, ale tím si potvrdil to, co říkal Yorochi. Díky tomu už mu žádný z klonů nespadl do pasti, či se nenechal překvapit zezadu. Proto se na chvíli schoval a pozoroval, jestli nezahlédne nějaký klon s prstenem.
Seki na to šla trochu jinak. Vyčkávala celou dobu a přitom si četla nějakou knížku o Ninjutsu a Genjutsu. Když konečně zahlédla klon s prstenem, tak stále skrytá, zaútočila kunaiem a jednoduše se ho zbavila. Poté vyběhla z úkrytu, sebrala prsten a šla zpátky za pravým Yorochim, protože sbírání více prstenů jí přišlo zbytečné.
Sedla si někam poblíž a sledovala Yorochiho, protože díky ničení stínových klonů dostával o nich informace a tak je zpracovával jako nějaký stroj.
Ten o ní věděl velmi dobře, ale víc se soustředil na získávání informací. Tu dostal nějaké velmi zvláštní, které ho překvapily, ale v dobrém slova smyslu.
Daleko od něj byl hodně hustý les, ke kterému mířila skupina dvaceti klonů. Ale hned z kraje jeden z nich narazil na past udělanou z drátu, který byl zformovaný do pavučiny, aby byl méně nenápadný. Když do té pavučiny klon narazil, tak ze stran na něj vyletěly kunaie a zničily ho.
Přes to klony pokračovaly dál, ale rozhlížely si po pavučinách. I tak další klon padl do pasti, která byla nastražená na zemi. Zase drát, který spustil výbuch, jenž zničil tři klony.
Jeden klon vyrazil zpět, aby se zachránil, ale dupnul na nějakou destičku a vymrštila se na něj konstrukce z klacků, drátů a kunaiů, která ho zničila.
Brzy na to další z klonů narazil na klasičtější past, zamaskovanou jámu s bodci. Klony v tom hustějším porostu rychle ubývaly a všechno to bylo díky pastem. Ale ani jednou tam nebyla ta samá past dvakrát.
Další z klonů se zachytil o drát umístěný ve výšce pasu a ze stran se spustily mříže z klacků s kunaiy, které rozdrtily ten klon.
Nakonec tam zbyl jediný a právě ten s prstenem, na který vyskočil z úkrytu Amaeru a jednoduše ho dostal. Vzal prsten ze země a pomalu se vracel, protože se musel vyhýbat vlastním pastím, když u jedné našel další prsten, který sebral a namířil si to rovnou k Yorochimu.
„Ten Amaeru má nějaký talent, to se musí uznat.“ pomyslel si a pak jen prostřednictvím klonů pozoroval snažení Dairokkana, který se zase vydal na bezmyšlenkovité ničení klonů.
Po uběhnutí doby testu se ti tři vrátili, aby ukázali své úlovky. Seki měla pouze ten jeden prsten, zatímco Dairokkan měl tři a Amaeru čtyři.
„Skvělé, něco jsem se o vás dozvěděl. Takže, začnu od konce abecedy. Seki, ty víš, co chceš a jdeš si za tím. Hodně plánuješ a jsi trpělivá, protože ti stačilo zničit jediný klon a to ten s prstenem. Upřednostňuješ víc boj z dálky a také ráda studuješ i při testu. Nejdřív knihu a pak mě. Dobře, ale je škoda, že ses nepokusila o víc úlovků. Dál, Dairokkan. Ty jsi rváč, kterému je jedno, že si tím způsobí potíže, protože jsi i dost zdatný a vytrvalý, aby si stejným stylem i problém ukončil. Neplánuješ a jsi netrpělivý, což nemusí být na škodu. Jsi hodně dobrý v Taijutsu, ale myslím, že bys potřeboval nějakou zbraň. Ale i tak jsi uspěl a přinesl jsi dokonce tři prsteny, takže tě naučím nějakou techniku za odměnu. A poslední, Amaeru. Ty normálně vystupuješ s jasným názorem, že je ti úplně vše jedno a že nechceš být ninjou, i když máš velký talent. To se hlavně týká vyrábění pastí. Vybral jsi vhodné místo, kde jsi položil během chvilky dost pastí, abys zničil rychle klony a dostal své. Tvůj styl boje je buď skrze pasti, nebo obvyklé Taijutsu. A jelikož jsi přinesl čtyři prsteny, tak můžeš mít nějaké přání, ale ne žádnou blbost.“ řekl Yorochi a přemýšlel nad tím, jestli bylo správné rozhodnutí toto slíbit.
„Skvěle, jedno přání bych měl. Vyhoďte mě z týmu a já si půjdu po svých.“ řekl Amaeru a Yorochi ho málem praštil.
„To jsem měl čekat od někoho, jako jsi ty. Přání se zamítá a jdem zpátky do vesnice.“ pronesl Yorochi, ale Amaeru se naštval.
„Jak zamítá?! Dané slovo je dané slovo a nemůžete to už odvolat!“ křikl Amaeru a Yorochiho tím vytočil.
„Běž si s tímhle někam, už jseš geninem, takže jsi ninja a je jedno, co uděláš, či neuděláš, prostě ninjou jsi a taky jím budeš!“ zařval Yorochi a šel dál směrem k Konoze.
„Takže jsem ty blbosti získával kvůli ničemu?! To jsem se nemusel snažit!“ křikl Amaeru a Yorochi měl pocit, že ho chytne pod krkem.
„Neříkej mi, že jsi to dělal jen proto, aby mohl vypadnout.“ řekl Yorochi a Amaeru přikývl na znamení souhlasu.
„Proč bych to jinak dělal?! Mě vše, co se týká ninjů, nezajímá. Vystudoval jsem akademii jen proto, že by mi jinak rodiče přestali posílat peníze.“ řekl Amaeru a radši ztichl, protože Yorochi měl velkou touhu ho praštit, což bylo vidět.
„Tak, dobře. Jde se na misi, jinak to s vámi asi nejde.“ řekl Yorochi, protože si myslel, že při misi budou víc vážní.
Když dorazili k Tsunade, tak se usmála, protože už měla pocit, že dobře spolupracují, ale velmi brzy vyšla pravda najevo, když se Amaeru začal navážet do Dairokkana. A když se ho v tom Yorochi pokusil zastavit, tak se Amaeru obrátil na Yorochiho, řekl mu pár nepěkných slov a vět, při čemž se v jedné trefil do bolavého místa.
„Nemůže mě cvičit takový pablb! Stačí, že tu mám Dairokkana, ještě tohohle. Nechápu, jak se mohl stát jouninem, nejspíš to byl nějaký omyl, vždyť by ani nezachránil své přátele před zabitím. A jé…“ řekl nakonec a potichu Amaeru, když viděl Yorochiho zlostný výraz.
„V něčem máš pravdu. Před pár lety jsem byl slabý. Když mi bylo osm, tak jsem viděl umírat svou týmovou kolegyni, kterou jsem tajně miloval, a hned po tom jsem musel zabít svého týmového kolegu, protože měl obrovské bolesti a nepřežil by ani deset minut. Víš snad, jaké to je?! Co ty rozmazlenej spratku!“ zařval Yorochi naštvaně a Tsunade pomalu vstávala ze židle, aby zasáhla.
„Jakej spratek? Ty jeden ubožáku! Kdybys byl můj parťák v týmu, tak se snad nechám zabít dobrovolně!“ křikl Amaeru, Yorochimu se v pravém oku okamžitě objevil Mangekyou Sharingan a už se chystal použít Tsukuyomi.
„Yorochi, to stačí!“ zařvala Tsunade a Yorochi se zase uklidnil.
„To bylo těsné.“ pomyslela si Shizune, která držela v náruči prasátko Tonton.
„A teď, proč jste přišli? Doufám, že to nebylo udělat tu vyrvál.“ dodala Tsunade a zase se posadila.
„Vím, že obvykle se pro mise chodí jinam, ale rád bych, abychom pro začátek dostali těžší, než pro geniny. Alespoň misi typu C, aby se trochu zocelili. A tak jsem si myslel, že se s Vámi osobně domluvit, Pátá Hokage, bude nejlepší.“ pronesl zdvořile Yorochi a Amaeru si už v mysli promýšlel nějaké nadávky.
„Vy čtyři potřebujete pořádnou misi jako sůl. Navíc, tito geninové už byli na hodně E-misích a D-misích. Myslím, že byste jednu C i mohli dostat. Dobře, je tu doprovodná mise. Několik kupců, co nedávno dorazilo do Listové, už prodali všechno své zboží a teď se s výdělkem a vozem vracejí zpátky do jejich vesnice. A nechtějí být na cestě okradeni nějakými zloději, tak si najali nás, abychom jim dělali ochranku. Myslím, že je to mise přesně pro vás. Budou na vás čekat zítra v poledne u západní brány. Půjdete s nimi až do jejich vesnice v Zemi Řek. Tady máte ještě nějaké další informace a teď běžte a žádné hádky.“ řekla Tsunade, dala Yorochimu nějaký svitek a Yorochi s těmi třemi odešli.
„Opravdu na toho genina chtěl použít Mangekyou Sharingan?“ zeptala se Tsunade, když se za nimi zavřely dveře.
„Ano. Zřejmě to nebyl ten nejlepší nápad.“ podotkla Shizune a zamyslela se nad tím, jak by to dopadlo, kdyby Yorochi začal vyvádět.
„Bude to zkouška, jak pro ty geniny, tak pro Yorochiho. Ale osobně si myslím, že on se víckrát nenechá takto vyprovokovat. Dá si na to určitě pozor, hlavně, když tolik za ty skoro tři roky tolik pokročil.“ řekla Tsunade a zase začal s obvyklým vyplňováním dokumentů.
„Dobře, tak tedy zítra v deset minut před polednem u západní brány. Pro dnešek vám dám už volno, další trénink budeme provádět během cesty, to se trénuje také velice dobře.“ řekl Yorochi venku před budovou a vydal se směrem domu.
Po chvíli cesty mu trošku vadilo, že ho jeden z těch tří neohrabaně pozoruje, tak zastavil a počkal si, až ho dotyčný dojde. Během chviličky k němu došla Seki a pečlivě ho pozorovala.
„Povídej, co potřebuješ?“ zeptal se Yorochi, ale Seki ho jen pozorovala a pak si něco poznamenala do deníku, který měla pod tou svou knihou.
„Všimla jsem si, že jste v kanceláři Tsunade aktivoval Mangekyou Sharingan, ale jen v jednom oku. To je velice zajímavé, tak bych se chtěla zeptat, jestli v jednom oku máte Sharingan, tak v tom druhém máte podle vzhledu oka Byakugan, že? Jak je to možné?“ zeptala se Seki a Yorochiho trochu překvapilo, že je až tak vzdělaná.
„To je v důsledku experimentů před mým narozením. Víš, do mě implantovali DNA mnoha různých klanů a zrovna se uchytila DNA klanů Uchiha a Hyuuga.“ vysvětlil Yorochi, ale Seki vypadala stále zvědavě.
„Dobře, ale není divné, že z tak velkého množství se uchytila jen dvě?“ zeptala se Seki a Yorochi nevěděl, co na to odpovědět, protože v genetice nebyl zrovna zběhlý.
„No, tak za prvé, Byakugan a Sharingan nejsou mé jediné kekkei genkai. Ještě mám jednu, co se nazývá Kinkō. A možná další, o kterých zatím nic nevím. A pak, ne všechny klany mají kekkei genkai.“ odpověděl Yorochi a šel pomalu domu, ale Seki ho stále následovala.
„Ty často studuješ své okolí, že?“ zeptal se po chvíli Yorochi, protože mu to ticho bylo trapné.
„Jestli Vám to vadí, tak to řekněte a já zmizím.“ řekla Seki, ale nevypadala, že by chtěla odejít.
„Kdybych se tě chtěl zbavit, tak jsi se mnou vůbec nepromluvila. Společnost mi nevadí, tedy, pokud se mi doma nebudeš hrabat ve věcech. Vše má svou mez.“ řekl Yorochi a na chvilku se zastavil.
„Ne, to rozhodně nebudu dělat. A víte co? Radši už půjdu domu, přece jen je již po sedmé a nechci přijít o večeři. Nashle.“ řekla Seki, zamávala volnou rukou a běžela domů.
Yorochi poté šel klidně domů, když si všiml Temari, která poklidně šla ulicí přímo k němu. Yorochi se chtěl s ní spřátelit, protože viděl její obličej, když si ho všimla před kanceláří Tsunade a taky z toho důvodu, že je již zkušenější jounin a hlavně v oboru učení geninů. Jakmile už byli blízko sebe, tak se Yorochi na ni usmál a zastavil se.
Temari, když ho konečně zpozorovala, tak měla chuť zmizet, protože jí Yorochi přišel divný.
„Čau, promiň, že tě otravuju, ale nechtěla bys někam skočit na nějaké jídlo? Ramen, tsubeken, či něco jiného?“ zeptal se Yorochi, protože nevěděl, jak začít a tím Temari šokoval.
„To mě zveš na rande?“ zeptala se trochu podezřívavě Temari a prohlédla si pořádně Yorochiho.
„Ne, tak to není. Jen bych potřeboval nějakou tu menší konzultaci. Já jsem jounin, jako ty, ale já teď dostal na starost trojčlenný tým geninů a vůbec nevím, co si s nimi mám počít.“ vysvětlil Yorochi a doufal, že mu Temari řekne, alespoň jednu radu.
„Jestli chceš něco vědět, tak ti řeknu základní informaci, ale na rande s tebou nepůjdu. Musíš být sebejistý, zvlášť před geniny, kteří tě neznají.“ řekla Temari a Yorochi si nebyl jistý tím, jestli mu ta rada k něčemu bude.
„Už jsem ti říkal, že to rande nemá být, ale dík za tu jednu radu. A čau, nechci aby sis o mě myslela, že po tobě jedu.“ pronesl Yorochi, ale nebyl si jistý, zda to Temari správně pochopila.
„Jo, jasně.“ řekla Temari, odešla a přemýšlela o tom, jaký je to podivín.
Příštího dne v 11:53 čekal Yorochi s kupci na Amaera, který šel pozdě, zatímco Seki a Dairokkan tam už byli. Amaeru přišel na poslední minutu, kdy už kupci chtěli vyrážet, takže byli naštvaní, že se zdržel. Yorochi neměl o moc lepší pocity, ale řekl si, že se nesmí nechat vyprovokovat.
Vyrazili v poklidu se čtyřmi kupci a jedním vozem taženým koněm. Na voze seděl nejstarší z kupců a kočíroval koně, zatímco ostatní šli vedle vozu, ale jen na chvíli. Později na vůz naskočili a nechali se vézt.
Yorochi, Amaeru, Dairokkan a Seki šlapali po svých, při čemž se to Amaerovi vůbec nelíbilo, protože měl na zádech batoh, ale ten měli i Dairokkan a Seki.
„Já se na vteřinku vzdálím a pohlédnu se po okolí. Jděte dál, jakoby nic. Hned jsem zpět.“ řekl Yorochi a odběhl z cesty.
„No jo, už utíká.“ řekl Amaeru a Dairokkan ho málem udeřil.
Yorochi se zastavil kousek od cesty v lese. Udělal několik pečetí a okolo něj se ze vzduchu zformovaly klony. Všech šest klonů přikývlo a rozběhlo se po okolí, zatímco se pravý Yorochi vrátil zpátky na cestu.
„Kampak jste šel?“ zeptala se Seki a zase vytáhla svůj deník.
„Na menší průzkum.“ odpověděl Yorochi a Amaeru se zasmál.
„Tak ten musel bejt fakt malej, když jste tak brzy zpět.“ řekl Amaeru a nekompromisně dostal od Dairokkana úder seshora do hlavy.
„Nepomlouvej pořád našeho mistra, jinak opět dostaneš.“ pronesl Dairokkan a Amaeru se na něj chtěl obořit, když uviděl Yorochiho pěkně naštvaný pohled a radši si to rozmyslel.
Cesta pokračovala klidně a Yorochi neměl žádné zprávy od svých klonů, tak se rozhodl pro menší lekci svých nových žáků.
„Vy tři, pojďte blíž.“ řekl Yorochi a postupně ukázal na Dairokkana, Seki a Amaera.
„Co zas?“ zeptal se otráveně Amaeru a dostal od Yorochiho pohlavek, že málem spadl na zem.
„Skvěle.“ pronesl Dairokkan, protože chtěl udělat to samé.
„Takže, Seki, ty to určitě znáš, tak pověz ostatním, co tohle je.“ pronesl Yorochi a z jednoho ze zadních pouzder, ze kterých koukaly rukojetě, vytáhl nějaké papírky.
„To vím. To je papír ze speciálního druhu stromů. Slouží k určení podstaty Chakry.“ řekla chytře Seki a Amaeru zívnul.
„Nudá, dělej, řekni, cos chtěl, ať už to máme za sebou.“ pronesl Amaeru a dostal pěstí do ramene od Dairokkana.
„Výborně, tohle udělej vždy, když bude otravovat. Zpátky k tématu, pomocí lístků určíme podstatu vaší Chakry a já budu mít alespoň nějaký přehled, co za Ninjutsu vás učit. Chakru určíte tím, že uchopíte lístek a necháte jím projít vaši Chakru. Lístek poté zareaguje.“ pronesl Yorochi, ale Dairokkan si nebyl zcela jistý, jestli to pochopil.
„A ještě, jak zareaguje?“ zeptal se Dairokkan a Yorochi uchopil jeden z lístků mezi ukazováček a prostředníček levé ruky.
„Tak sleduj.“ pronesl Yorochi a Dairokkan viděl, jak se lístek nejdřív rozpůlil, pak zmuchlal, poté zvlhnul a nakonec ještě vzplál a shořel, i když byl trochu vlhký.
„Páni, to udělá tolik reakcí?“ zeptal se opět Dairokkan a Seki jen povzdychla.
„Ne, ty troubo. Na každou elementární podstatu reaguje jinak. Při větrné se rozpůlí, při zemní rozpadne, při ohnivé shoří, při bleskové se zmuchlá a při vodní zvlhne.“ pronesla Seki a něco si zapsala.
„To ale znamená, že náš mistr má čtyři podstaty.“ řekl Dairokkan a Yorochi přikývl.
„Správně. Má hlavní je větrná, ale poté mám taky bleskovou, díky krvi klanu Uchiha mám i ohnivou, před nedávnem jsem se naučil i vodní. Geninové jako vy ovládají tak jeden druh podstaty, ale ostatní se dají naučit, většinou jen jeden další, maximálně dva. Všech pět elementů je téměř nemožné ovládnout, ale i na tom pracuji.“ vysvětlil Yorochi a každému z těch tří dal jeden papírek.
Dairokkan se na ten papírek díval s nedůvěrou, ale pak do něj začal uvolňovat Chakru. Po chvilce se jeho papírek zmuchlal a on se na to díval téměř s úžasem.
Amaeru uchopil lístek mezi palec a ukazováček pravé ruky a vypustil do něj Chakru, i když se mu to zdálo jako ztráta času. Brzy však byl překvapený, když mu papírek vzplál v ruce a ožehl mu prsty.
Seki si dala knížku a deník do podpaždí a uchopila lístek oběma rukama. Poté do něj vypustila Chakru a lístek zvlhnul.
„Dobře, takže vím, jaké máte elementární podstaty a taky, že Amaeru vydává přespříliš Chakry, jinak by byla reakce menší. Určitě je vám taky jasné, že elementy mají mezi sebou vztahy. Některý element je silnější proti jinému a ten samý je zase slabší s jiným. Takže, oheň je silnější, než vítr, vítr je silnější, než blesk, blesk je silnější, než země, země je silnější, než voda a voda je zase silnější, než oheň. V základu to znamená, že je třeba nesmysl používat ohnivá jutsu proti vodním, protože je tu menší šance na poražení, i když je třeba zase dodat, že to závisí i na síle jednotlivých ninjů. No, to je pro teď vše, něco dalšího vám řeknu potom.“ pronesl Yorochi a přidal do kroku, protože mu bylo nepříjemné, jak si Seki všechno zapisovala.
„Větřím problémy.“ řekl náhle Yorochi, protože mu klony nenechávaly značky každých padesát metrů, jak to měl v plánu.
„Nějací zloději?“ zeptal se jeden z kupců, ale Yorochi neodpovídal.
„Ne, tohle nejsou zloději, ale ninjové z Dešťové. Řekněte pravdu, že máte nebezpečnou konkurenci, která prodává v Dešťové a najímá si tam i ninjy na likvidaci vás a vašich kolegů?“ zeptal se Yorochi a všichni čtyři kupci chvíli dělali, že o ničem neví.
„Ano, je to tak. Z vedlejší vesnice je několik kupců, kteří podporují celou Zemi Řek, díky tomu mají výhodné postavení. A jelikož jsme také kupci, navíc blízko a prodáváme to samé, ale levněji, tak nás nemají v lásce. A díky tomu, že podporují celou Zemi Řek a díky výnosným obchodům, si často najímají ninjy z Dešťové, kteří nám kradou naše výdělky.“ přiznal nakonec nejstarší z kupců a Yorochi nevypadal zrovna nadšeně.
„Dobře, tím se naše mise trošku komplikuje. Vy tři, dejte pozor na kupce, já se sám postarám o ty z Dešťové.“ pronesl Yorochi a Amaeru, Seki a Dairokkan se přeskupili, aby více chránili kupce.
„Opravdu na nás stačíš, kluku?“ zeptal se jeden ninja, který se jim objevil na cestě a čelenku měl se znakem Dešťové.
„Ještě nikdy jsem neviděl čtyřčlenný tým geninů, Listová musí být vážně ubohá.“ řekl další z Dešťové, který se objevil za nimi.
„Mimochodem, jsem jounin.“ pronesl Yorochi a z dvou zadních pouzder s vyčnívajícími rukojetěmi vytáhl dva sekáčky s čepelemi z bílého kovu.
Mimo to byly sekáčky na koncích rozšířené, aby způsobily větší zranění.
„Ještě uvidíme.“ řekl další ninja z Dešťové.