Naruto - Ultimativní zbraň 18

Yorochi se podíval na ty postavy, zpočátku se pousmál, ale pak dostal naštvaný výraz.
„Víte dobře, že nemáte chodit do Listové. Co se děje?“ zeptal se Yorochi a posadil se na židli.
„První, Akatsuki konečně udeřila. Unesli Pátého Kazekageho. Byli to určitě Deidara a Sasori.“ řekla jedna z postav a lehce se přiblížila k Yorochimu.
„Konečně. Trvalo jim to, než vylezli na povrch, ale tohle trochu přehnali. Ať vyrazí osmý a čtvrtý zajistí jejich podoby, budou se hodit, alespoň toho druhého.“ řekl Yorochi a v hlase mu bylo slyšet rozhořčení.
„Ale co Deidara, o toho se nemají postarat?“ zeptal se druhá z postav a Yorochi bouchnul pěstí do stolu.
„Řekl jsem, že pouze osmý se postará o svůj cíl. Písečná a Listová mají spojeneckou smlouvu, což znamená, že Listová už vyslala své ninjy. Potřebujeme, aby jeden z nich je zabavil, zatímco toho druhého zlikvidujeme. A podle toho, co víme o Deidarovi, tak je vyprovokuje a proto půjdou po něm. A teď zmizte, než nás někdo odhalí.“ řekl Yorochi a obě postavy zmizely, jako by tam ani nebyly.
„Doufám, že ti z Listové se postarají o to, aby Akatsuki nedostali dalšího Bijuu.“ pomyslel si Yorochi a naštvaný začal cvičit.
Cvičil celou noc bez přestávky. Pořád dělal kliky, dřepy a sklapovačky. Ráno ze sebe sundal oblečení jednotek ANBU a vzal si na sebe černé dlouhé kalhoty, světlemodré tričko, ale k tomu si připevnil na bok svou katanu a sekáčky dozadu. Na čelo si nasadil ochrannou čelenku a šel k Hlavnímu Centru.
Když tam dorazil, tak rozrazil dveře a šel až do místnosti, kde se dávají mise. Tam jim oznámil, že misi s týmem geninů splnili, podal jim o tom podrobnou zprávu a odešel i s odměnou pro ty tři geniny.
Potom na ty tři počkal před knihovnou, kam postupně dorazili. Když už tam byli všichni, tak vytáhnul jejich odměnu.
„Tady máte, tohle jste si odpracovali. Chcete dnes trénovat, nebo jít na misi?“ zeptal se Yorochi, když jim předal odměnu.
„Trénink!“ vykřikl jako první Dairokkan, ale Amaeru ho praštil, aby zmlkl.
„Půjdem domu a dáme si šlofíka.“ řekl Amaeru a potom dostal pěstí od Dairokkan, při čemž se oba začali prát.
„Co takhle studium?“ zeptala se Seki a Amaeru na ni křikl, ale hned dostal ránu od Dairokkana.
„Studium se také dá považovat za trénink, takže půjdeme trénovat.“ řekl vítězoslavně Yorochi a odtrhl od sebe Dairokkana a Amaera.
Vydali se tedy za vesnici do lesa, kde si vybrali jednu louku, aby na ní mohli trénovat.
„Nemá cenu vám vtloukat stejné techniky do hlavy, jako to dělali na akademii, místo toho rozvineme vaše individuální dovednosti. Takže, Seki bude s dvěma mými klony cvičit Genjutsu. Jeden jí bude radit, zatímco druhý bude testovací figurína. A já s jedním klonem naučím nějakou lepší techniku Dairokkana a Amaera. Kaze Bunshin no Jutsu.“ řekl Yorochi a vytvořil si tři klony.
Dva poslal se Seki kousek dál, zatímco s jedním klonem zůstal u Dairokkana a Amaera.
„Tohle jsou snad dvě nejsilnější jutsu Katonu a Raitonu. Chidori. Genshikaen.“ řekl Yorochi a v levé ruce vytvořil zase těch několik plamínků, co zformovalo větší a tmavou ohnivou kouli, zatímco v pravé vytvořil Chidori.
„Páni.“ pronesl Dairokkan a díval se na to s úžasem.
„No, a když s vámi budu trénovat do sedření kůže, tak vás je za pár týdnů naučím.“ dodal ještě Yorochi a nechal zmizet Genshikaen i Chidori.
„Pár týdnů? Na to peču.“ řekl Amaeru a chystal se odejít, když ho zastavil Yorochiho klon.
„Ale zatím povedu vaše víc individuální schopnosti, což u vás dvou jsou kladení pastí a Taijutsu. Amaeru, ty půjdeš do lesa a připravíš tam během pěti minut, co nejvíce pastí. Já za tebou vyšlu klon, který ti pak řekne, kde jsi udělal chybu. A s tebou, tobě vyberu nějakou zbraň.“ pronesl Yorochi a ukázal na Dairokkana, kterému zazářily oči.
Amaeru vyrazil k lesu, zatímco Yorochiho klon jen postával a lehce se připravoval. Yorochi a Dairokkan kousek poodešli a Yorochi se pak zasmál.
„Tak, jakou zbraň bys chtěl? Raději meč, či kyj, nebo nunčaky, nebo jen nějakou tyč?“ zeptal se Yorochi, ale Dairokkan si nebyl vůbec jistý.
„Eh… nemám tušení. Možná katanu.“ pronesl Dairokkan a Yorochi mu půjčil do ruky svoji katanu.
„Sám jsem ji stvořil. Je jedinečná a žádnou takovou nikdo jiný nevyrobí, krom mě. Zkus si ji.“ řekl Yorochi a Dairokkan vytáhnul katanu z pouzdra.
Rukojeť měla hrubou, aby neklouzala a ta rukojeť byla celá z černého kovu. Naopak, čepel byla dlouhá, úzká, hladká a z bílého kovu.
Dairokkan s ní několikrát máchnul, ale málem zasáhl Yorochiho, proto si vzal Yorochi katanu zpět.
„Dobře, tohle není možná pro tebe nejvhodnější zbraň. Ale… já jsem hlava dubová, vždyť vím co. Sice jsi s sebou během mise měl jen nějaké vodovodní trubky, ale tyč by se k tobě hodila.“ řekl Yorochi, během toho se plácnul do čela a následně začal z půdy vysávat kovy.
Následně z těch kovů vytvořil delší bílou tyč, kterou dal Dairokkanovi k otestování. Dairokkan ji zvládal skvěle a tak si Yorochi vytvořil jednu pro sebe a začali trénovat.
Skončili až pozdě k večeru, kdy se konečně vrátil Amaeru a oznámil Yorochimu, že se jeho klon dostal přes všech tisíc pastí a že zbytek dne ty pasti odstraňoval, aby se do nich nechytil nějaký nešťastník.
„Mám toho dost, tohle byla ale blbost. Koho z vás to napadlo?“ zeptal se Amaeru a následně praštil Dairokkana, který po tom úderu tvrdě dopadl na zem.
„Už ti ani nemůžu vzdorovat, jsem úplně kaput.“ zamumlal Dairokkan, máchl rukou a ležel dál na zemi.
„Tak, tohle už nikdy.“ řekla Seki a zhluboka oddychovala.
„Jak nikdy? Takovýhle výcvik se bude pořádat dvakrát týdně.“ oznámil jim Yorochi a Amaeru a Seki si sedli na zem.
„Bezva, takto budu rychlejší ještě dříve, než jsem si myslel.“ křikl Dairokkan a vyskočil na nohy zase plný elánu.
„Dobře, pro dnešek konec, běžte už domu.“ řekl Yorochi a zmizel i se svými klony.
„To je ale poděs.“ řekl Amaeru a dostal od Dairokkana do hlavy.
Následně Dairokkan popadl tyč, kterou mu nechal Yorochi, a utíkal rychle pryč, protože se Amaeru rozběhl naštvaně za ním. Seki jen povzdychla, pevně stiskla knihy a vydala se domů.
Naruto, Kakashi, Sakura a Temari mezitím dorazili do Písečné, kde Sakura ošetřila poraněného a otráveného Kankura, který bojoval s jedním z členů Akatsuki, se Sasorim.
Yorochi se tou dobou objevil v jedné jeskyni daleko od Listové, kde stálo šest postav v hábitech stejných, jako měli ty dvě, které navštívily Yorochiho den předtím.
„Jak to zatím pokračuje?“ zeptal se Yorochi a jedna z postav se zachvěla.
„Podle zpráv, zatím nemají přesnou polohu jejich skrýše, ale Osmý i Čtvrtý na tom tvrdě pracují. A z Konohy byly vyslány dva týmy. První tvoří Hatake Kakashi, Haruno Sakura a Uzumaki Naruto. Cestou se k nim přidala sestra Pátého Kazekageho, Temari. Tito čtyři byli vysláni předevčírem a jsou v Suně a vyčkávají, až zjistí přesnou polohu úkrytu. Druhý tým tvoří Maito Gai, Rock Lee, Hyuuga Neji a TenTen. Tito čtyři vyrazili dnes ráno a směřují bez přestávky k Suně. To je vše, co zatím víme.“ řekla ta postava, co se zachvěla a Yorochi se pousmál.
„Dobře, skvělá práce. Vyřiďte Osmému, aby si dal pozor a nezranil nikoho z nich, jinak mu to osobně spočítám. Zase příště.“ řekl Yorochi a zmizel pryč.
„Někdy umí bejt ale pes.“ řekla další z postav a ostatní, až na jednu, se zasmály.
„Nech toho. Víš, že je Jinchuuriki a proto to bere osobně.“ řekla ta postava, která se jako jediná nezasmála a bylo poznat, že je to ženský hlas.
„Rozchod.“ řekla další postava a všichni zmizeli.
Yorochi se objevil zpátky ve vesnici a vydal se rovnou domů, protože neměl ani hlad, tak nešel do Ichiraku ramen. Nejradši by se vydal sám, aby se postavil Akatsuki, ale věděl, že by nevysvětlil, odkud získal informace a tak radši dělal, že o tom neví.
Když dorazil domu, tak opět začal cvičit a cvičil zase celou noc, až do rána. Ráno se celý polil studenou vodou, aby se osvěžil a nebylo na něm poznat, že nespal a vydal se směrem k Hlavnímu Centru.
Vstoupil do jedné z místností, kde za stolem seděla Tsunade, Iruka a pár dalších osob. Uklonil se před Tsunade, jako zdvořilost.
„Nech toho, stejně jsi jediný ve vesnici, kdo tohle dělá. Co bys rád?“ zeptala se Tsunade, i když tušila, co asi dostane za odpověď.
„Jelikož jsem zde, tak nějakou misi pro tým 4. Už se začínám nudit, nebo nějakou misi jen pro mě, kdyby byla.“ řekl Yorochi, ale věděl, že misi na záchranu Gaary nedostane.
„Je to zvláštní, ale zatím nemáme žádné nové mise, ani obyvatelé Konohy zatím nic nepotřebují. Jsme tu jen proto, že čekáme na návrat jiného týmu, který by tu měl být brzy. Stav se později a radši u mě, protože tu nemůžu posedávat celý den a čekat, až se otevřou dveře.“ řekla Tsunade a začala znuděně dloubat do stolu.
„Dobře, nemám jinou možnost.“ pomyslel si Yorochi a usmál se, i když mu velmi rychle zmizel úsměv z tváře.
„Podle mých informátorů v Písečné, byl unesen Gaara, Pátý Kazekage. Rád bych byl vyslán na tu misi.“ řekl Yorochi a všechny přítomné zaskočilo, že o tom ví a Tsunade se začala potit.
„O tomhle bys neměl ani vědět. Zvlášť ty, když jsi Jinchuuriki. Naštěstí tebe tam nemůžu poslat, protože velíš týmu geninů a nikoho jako náhradu za tebe nemám.“ řekla Tsunade a doufala, že z toho vybruslila a že Yorochi neudělá nějakou hloupost.
„Víte sama nejlépe, že se mnou mají naši lidé větší šanci na úspěch. Já jsem schopen jim zajistit přežití. A také, když tam budu, tak se Akatsuki na mě bude soustředit, protože jsem, jak jste zmínila, Jinchuuriki. No a Akatsuki jde po Bijuu a to moc dobře víte.“ řekl Yorochi s předstíraným hněvem v hlase, protože věděl, že kdyby tak nezareagoval, tak by to mohlo být podezřelé.
„Dost! Máš svůj tým, starej se o něj a mě nech starosti ohledně vesnice a spojeneckých vesnic. Neměl by sis zlepšovat vztahy s nimi?“ zeptala se Tsunade a Yorochi měl pocit knedlíku v krku.
„Ti tři si jedou podle svého a jen jeden mě poslouchá. Navíc jsem je umořil včera svým tréninkem. Minimálně dva z nich nebudou celý den nic dělat a jejich pohyby se omezí na minimum. Ale, jak myslíte. Nepůjdu přeci proti Hokagemu, jsem už ninja a ne nějaký floutek.“ řekl Yorochi a odešel pryč s pocitem, že to zahrál výborně.
„Doufám, že neudělá blbost.“ povzdechla si Tsunade a složila hlavu na stůl.
„Pátá Hokage, jste si jistá, že tím skončil? Není možné, že něco podnikne?“ zeptal se Iruka, kterému Yorochi lehce připomenul Naruta.
„Jsem. Je si sice s Narutem v mnoha ohledech podobný, ale jsou velmi odlišní. Yorochi je jako voják, poslechne rozkaz, i když mu to jde proti srsti. Ale, také ne jakýkoliv rozkaz. Má třeba takovou svou tradici, že nezabije nepřítele, který je slabý natolik, že by nedokázal sám ohrozit mnoho lidí. Radši ho vezme do vesnice a dá do vězení, než ho zbytečně zabíjet. Je unikátní v tom, co dělá. Chová se jako zabiják, přitom je při soubojích dětinský a má soucit s protivníkem.“ řekla unaveně Tsunade a usnula na tom stole.
„Pátá Hokage? Vzbuďte se!“ řekl jeden z přísedících a lehce s ní zatřásl, ale Tsunade spala dál.
„Přibližně teď by se měli postarat o Sasoriho, nebo minimálně mít nalezený jejich úkryt.“ pomyslel si Yorochi, pousmál se a podíval se na hodiny.
A jak si myslel, tak i bylo. V Zemi Řek, v roklině, kterou protékala řeka, šli dva v černých hábitech s bílým lemováním, v maskách a se velkým shurikenem na zádech. Zastavili se až po chvíli, před velkým balvanem, který byl vchodem do skrýše Akatsuki.
„Vědí o nás, nebo ne?“ zeptala se nižší z postav, které zezadu byly vidět krátké bílé vlasy, zřejmě teprve nějaký kluk a ta větší a statnější se rozhlédla po okolí.
„Zřejmě ne. Buď si jsou příliš jistí, že se tam nedostaneme, nebo nás čeká nemilé překvapení.“ řekla statnější postava hlubokým mužským hlasem a zezadu masky mu čouhaly špičaté hnědé vlasy.
„Připrav se, bude to pořádná pecka.“ řekl ten kluk, přiskočil k tomu obrovskému balvanu a udeřil do něj pěstí.
Ta rána zněla jako hrom a zem se lehce otřásla, ale kámen zůstal v celku.
„Ustup, mě se to snad podaří.“ řekl muž a vyměnil si s tím klukem pozice.
Muž se napřáhl a udeřil oběma rukama, ale výsledek byl stejný. Jen těch otřesů bylo víc.
Mezitím uvnitř jeskyně byla taková socha. Na opačné straně od vchodu byla socha nějaké bytosti, která pomalu otevírala devět očí. Měla otevřená ústa, ze kterých šla energie, která obalovala nebohého Gaaru a pomocí toho z něj zřejmě vysávala Bijuu, protože do sochy proudila červená energie. Před tou sochou byly dvě ruce vytesané z kamene a spoutané. Na prstech těch rukou stáli dva členové Akatsuki a sedm projekcí ostatních členů. Jeden prst byl prázdný.
Když se ozvaly z venku ty rány, tak se několik členů Akatsuki podívalo tím směrem.
„Zetsu, zjisti, kdo přišel na návštěvu.“ řekl jeden z členů a jiný přikývnul.
Chvilku se soustředil a pak, když s tím přestal, tak už měl, co říct.
„Venku jsou dvě osoby. Mají podobný plášť, jako my, ale bez těch rudých mraků. Na obličejích mají nasazené masky, které trochu připomínají masky Oininů, ale jsou černé. A na zádech mají velké shurikeny.“ řekl ten člen, Zetsu, ale nikdo jiný nereagoval.
„Jsou jen dva, sem se nedostanou. Můžeme v klidu pokračovat, za chvíli odejdou.“ řekl opět ten člen, který upozornil Zetsua.
„Hej, to nemá cenu. Je tu pečeť.“ řekl náhle venku ten muž a podíval se na papírek na tom balvanu.
„Budu hádat, je nás málo?“ zeptal se ten kluk a dostal kladnou odpověď.
„Jo, ale jestli je pravda, že sem poslali dvě skupiny z Listové, tak můžeme vyčkat a mezitím se skrýt, abychom nebyli tak nápadní. Až přijdou ty skupiny sem, tak nám otevřou a ty budeš moct ho zlikvidovat.“ řekl ten muž a i s klukem zmizel pryč.
Tou chvílí už byli Kakashi, Naruto a Sakura na cestě ke skrýši. S nimi byla i postarší osoba, babička Chiyo. Bývala v radě v Písečné vesnici, ale už je dávno v důchodu. Přes to šla s nimi.
Přibližně i v tu samou dobu potkal tým Gai Pakkuna, který jim řekl o změně cíle a tak změnili směr a vydali se také k úkrytu Akatsuki.
Yorochi mezitím bloumal po Konoze a přemýšlel o tom, zda se to té jeho skupině podaří. Ani na trénink neměl chuť a to už je co říct. Na ulici nedopatřením vrážel do lidí, než se o jednoho zastavil, protože byl trošku větší. Yorochi neměl zrovna dobrou náladu, tak chtěl dotyčného seřvat, ale když uslyšel zachrastění sáčku brambůrků a uviděl, že ta postava je trochu korpulentnější, tak si uvědomil, kdo to je.
„Chouji?“ zeptal se pro jistotu Yorochi a chtěl se podívat postavě do obličeje, ale svítilo mu do očí sluníčko.
„Co? Kdo? Ah… to jsi ty, Yorochi. Pěknou chvíli jsme se neviděli.“ řekl lhostejně Chouji a dal si další brambůrek.
„To teda jo. Copak celý dny děláš?“ zeptal se Yorochi a Chouji v rychlosti dojedl brambůrky, aby mohl odpovídat.
„Co by? Plním mise, trénuji, chodím na barbecue.“ řekl už veseleji Chouji a Yorochi si řekl, že by s ním mohl chvilku zůstat, aby přestal myslet na ten výsledek souboje.
„Nezajdeš někam? Jen tak si pokecat. A víš, že se Naruto vrátil?“ řekl Yorochi a Chouji vyvalil oči.
„Už? To byla doba. Když mě pozveš na barbecue, tak si s tebou rád popovídám.“ řekl Chouji a Yorochi souhlasil, i když věděl, že to bude drahé.
Po několika hodinách šel Yorochi domů a prohlížel si svou prázdnou peněženku, ale alespoň na chvilku zapomněl na své problémy, které si záhy připomněl.
Došel domů a z rozhořčení začal cvičit, takže zase protrénoval celou noc.
Během té doby čekaly ty dvě postavy před úkrytem Akatsuki. Muž se rozhlížel kolem, zatímco kluk trpělivě čekal stále na stejném místě.
„Moc se mi nelíbí, že jim to tak trvá. Měli jsme s sebou vzít ještě někoho dalšího.“ pronesl kluk a muž přikývl.
„Ano, ale nezapomeň, že to by po nás členové Akatsuki určitě šli, protože by nás bylo víc. Neměli bychom se už připravit?“ zeptal se následně muž a otočil se směrem na kluka.
„Já můžu, ale ty. Zvládneš být dlouho zamaskovaný?“ zeptal se nazpátek kluk a muž přikývl.
Kluk náhle vyskočil velice rychle a s velkou silou. Stoupal vzhůru delší dobu, než se zastavil na místě ve vzduchu, přibližně dva kilometry nad místem, ze kterého vyskočil.
Tam nahoře vytvořil v rychlosti několik pečetí a začal meditovat.
Muž se na to jen podíval a sám vytvořil několik pečetí a přeměnil se ve strom, ale ne normálním Henge no Jutsu, ale vylepšenou technikou.