Izimoto-Kapitola 11:Staří známí

Brzy ráno Izi roztáhl závěsy a pustil do pokoje světlo, které probudilo spící Yanahi.
„Co se děje Izi ještě je brzo.“
„Lásko, přece jsi nezapomněla co je dneska za den.“
„Úterý, mám takový dojem.“
„To je sice pravda, ale dneska je to přesně pět let co jsme opustili Akatsuki. Nemohl jsem pořádně spát..“
„Vážně? Už pět let?“
„Ano... je to tak nostalgické. Rád bych ještě někdy obékl ten plášť.“
„Máš ho ve skříni, ale pochybuju že ti bude.“ Řekla s úšklebkem Yanahi.
„Máš pravdu... byl jsem tenkrát trochu drobnější.“
„Jsem ráda, že se všechno tak krásně vyvedlo, máme krásný dům v této malebné vesničce. Máme práci, která nás oba baví. Jen …. vždycky když si na to vzpomenu... je mi líto čí život se musel obětovat aby se tahle přítomnost mohla splnit.“
„Není večer kdy bych nemyslel na Itachiho...“ S těmito slovy ukápla Izimu slza. Poté k němu přišla Yanahi a políbila ho.
„Půjdu se připravit do práce.“
„Jsem rád, že pracuješ jako lékařka v nemocnici. V tom jsi opravdu nejlepší.“ Po těchto slovek na něj jen Yanahi mrkla a šla se obléct. Po chvilce se oba sešli dole na snídani a poté se Yanahi připravila na odchod.
„Tak já tedy jdu. Ahoj Izi.“
„Ahoj lásko. A přeju ti hodně vyléčených pacientů v práci.“ Yanahi se jen pousmála a mířila si to rovnou do Nemocnice.
Dopoledne měla velmi poklidné. Žádné vážné případy. Když se ozvalo zaklepání.
„Ano?“ Řekla jasně Yanahi.
„Yanahi?“
„Co se děje Neele?“ Neel byl dobrý kamarád Yanahi a navíc její nadřízený.
„Máme tu vážný případ, poranění výbuchem. Mohla by jsi se na to podívat?“
„Jistě hned jsem tam. Jak se jmenuje a na jakém je pokoji?“
„Je to nějaký pan Deidara....“ Yanahi slyšela to jméno, ale myslela že se přeslechla. Ne... když se koukla do spisu bylo to tak. Deidara.
„To není možný, co tu dělá? Nesmí mě poznat.“ Říkala si pro sebe Yanahi. Svázala si normálně volné vlasy do copu, poté si nasadila ochranou roušku a doufala že jí nepozná.
„a je na pokoji 7“ Dodal Neel.
„Dobrá hned jsem u něj.“ Tak tedy šla přímo do pokoje 7. Před ním seděli tři osoby. Nějak si je neprohlížela a šla rovnou dovnitř. Viděla ho... Nebylo pochyb, byl to opravdu Deidara. Skoro se nezměnil od doby co ho naposled viděla. O to usilovněji se pustila do ošetřování.
Po půl hodině již stabilizovaný Deidara spokojeně spal na svém lůžku. V tu chvíli přišel do pokoje Neel.
„Skvělá práce jako obvykle Yan...“ Nestihl doříct to jméno, když mu Yanahi dala před pusu ruku. Nebyla si jistá jestli Deidara spí. Nebo ještě vnímá okolí.
„Měli bysme být tiše ať ho nevzbudíme. Ale Neele, mám prosbu... mohla bych si na zbytek dne vzít volno? Je to nutné.“
„Samozřejmě. Taky když potřebuju mi tu děláš přesčasy. Jen klidně běž.“
„Děkuju ti.“ Otevřela tedy dveře a odešla do své kanceláře, kde se chtěla převlíct, plánovala si už jak půjde hned za Izim a řekne mu kdo navštívil město. Jen co dovřela dveře, přisoupila ke stolu s úmyslem dopít si kafe a jít. Najednou někdo zaklepal.
„Dále.“ Vešel muž s maskou na hlavě. Yanahi ho poznala. Kakuzu... Naštěstí si ještě nesundala roušku takže jí nepoznal. Přece jenom jak Izi říká, za těch 5 let se z ní stala překrásná žena. Odložila rozpité kafe a věnovala pozornost Kakuzovi.
„Přejete si?“
„Paní doktorko, jak je na tom Deidara?“
„Je stabilizovaný. Ale potřebuje klid. Měl by tu zůstat ještě aspoň 3 dny.“
„Dobře. Promiňte mi tu jen procházíme, nevíte kde je tu nějakej hotel?“
„Hned na konci města když pudete po hlavní ulici narazíte na hotel “Slush“.“
„Děkuji za pomoc. Nashledanou.“
„Nashledanou.“ Poté co Kakuzu odešel, se začla Yanahi rychle převlíkat. A poté když už nikde neviděla své staré přátele, šla rovnou do Iziho kanceláře. Izi pracuje jako ochranka zdejšímu místodržícímu. Když není za potřebí hlídat, tráví čas v kanceláři nebo na cvičišti kde oprašuje své schopnosti. Toto městečko řídí politik Tommy Tonoka. Tonoka je velmi známí hlavně ve Skryté Listové pro jeho dodávky skvělích zbraní ve kterých podniká a z jejichž peněz vede město.
Yanahi bežela přes celé město čímž na sebe upoutávala zbytečnou pozornost. Tři cestovatelé doplňující sílu v Rámen Fast Food, byli zabraní do jídla přesto si jeden všiml probíhající ženy.
„Co se děje Sasori?“
„Asi se mi jen něco zdálo...“ Yanahi běžela jak nejrychleji mohla. Konečně doběhla k místu kde pracuje Izi.
Izi zatím vyřizoval papíry ve své kanceláři. Když tu náhle někdo zaklepal.
„Jsi tu Izi?“
„Co se děje Wendy?“ Wendy je sekretářka Tommyho Tonoka. A také velmi kamarádská a krásná slečna.
„Přišla za tebou Yanahi.“
„Vážně? To jsi jí rovnou mohla pustit.“
„Mám své povinnosti. A ty hodlám plnit. Ohlašování návštěv mezi ně patří. I když jde o Yanahi.“
„No.. dobrá.“ Pousmál se na ní Izi.
Před jeho kanceláří se potkaly obě slečny.
„Ráda tě vidím Yanahi. Už jsi se tu dlouho neukázala.“
„Nebyla potřeba... taky tě ráda vidím Wendy, ale popovídáme si jindy... mám něco důležitého co musím říct Izimu.“
„Nebudu tě zdržovat, jen běž dál.“ Usmály se na sebe a každá šla svým směrem. Yanahi otevřela dveře a vešla dovnitř.
„Ahoj Yanahi, rád tě vidím, ale neměla si být v tuhle dobu v nemocnici?“
„Vzala jsem si na zbytek dne volno. Musím ti něco říct. Nebudeš mi věřit koho jsem dneska ošetřovala...“
„Naruta?“ Pronesl s úsměvem Izi.
„Deidaru...“ Izimu úsměv ze tváře zmizel.
„Deidara tady?“
„Nejen on, je tu i Kakuzu a další dva.“
„To je super!“
„Myslíš to vážně?“
„Jsou to naši přátelé, to mám být zklamaný z toho že je mohu zase vidět?“
„A co když někdo z těch dalších je Pein?!“
„Tak ho zabiju...“ Pronesl vážným hlasem Izi.
„Toho jsem se bála.... Nechci abys bojoval, myslela jsem, že jsme utekli od velkých bojů.“
„No takle tady nic neuděláme. Musíme zjistit kdo tady všechno je.“ Izi se rozešel ke dveřím, ale Yanahi ho zastavila.
„Pokud to někdo zjistí tak já.”
„O čem to mluvíš Yanahi?” Yanahi se na chvíli zahleděla z okna a potom zpět na Iziho.
„Co když je tam opravdu Pein... Vy dva na sebe nalítnete bez toho aby jste si promluvili... Půjdu já a zjistím kdo všechno z našich starých známích přišel. Pokud mezi nima nebude Pein, tak příjdu pro tebe.“ Izi jen velmi nerad, ale přistoupil na podmínky Yanahi.
„Tak tedy dobře. Ale kdyby se cokoliv stalo... hned přijď za mnou prosím.“
„Neměj strach Izi.“ Dodala Yanahi s úsměvem, políbila Iziho a šla do města hledat bandu, kterou před pěti lety opustili.
Hledala je po celém městě, ale nemohla je najít. Poté zahlídla někoho v čeném plášti jak zabýhá do zapadlé části města. Vydala se tedy za ním. Stratila ho v jedné z temných ulic města. Všimla si, že jí někdo sleduje tak skusila odbočit do další ulice.
„Sakra slepá ulička.“ Pomyslela si. Otočila se a uviděla pár mužů v černých pláštích.
„Je to ona...“, rozpovídal se jeden z nich: „to je přítelkyně toho chlápka co zachránil Tonoka a navíc zabil víc jak půlku z nás.“ Yanahi tušila, že jde do tuhého jen nevěděla co má dělat.
Náhle na ní spadl kousek papíru. Rozhlídla se kolem a všude létaly kousky papírů.
„Co to je?“ Říkala si nechápavě pro sebe. Najednou se ten papír začal sám od sebe obalovat kolem útočníků. Po chvíli jeden po druhém odpadávali. Yanahi jen nechápavě zírala na to co se dělo.
Poté co odpadl poslední z nich se z papíru začala tvořit postava.
„Konan?“