Vychována Akatsuki 03 - Proti svým vlastním

Po skončení oslavy šli všichni spát. Deidara byl docela unavený z celodenního běhání s Kayou. Ale přitom byl šťastný. Ta holka pro něj znamenala hodně. Začínal ji mít více a více rád. Těšil se na další den. Nedokázal si představit, že by Naruto a ostatní z Konohy Kayu vzali zpátky.
Itachi seděl ve svém pokoji. Přemýšlel. O Kayi a o jejich slovech.
,,Vztah bez lásky je k ničemu." řekla mu dneska po tréninku. Ale miloval ji Itachi? Jestli ne, proč ho její slova tak bolely? A proč by jinak cítil žárlivost na Deidaru? Nechápal to. A nechápal sám sebe.
Vůdce Pein seděl v kanceláři. Přemýšlel nad tím, jestli by měl dát Kayi misi.
,,Je tu chvíli, ale nemá žádný věci. Dám ji misi. Vrátí se do Konohy pro její věci a potom hnedka zpátky sem. Pošlu s ní Deidaru, protože s ním má nejhlubší vztah zatím." říkal si pro sebe. Zítra jim to poví. Dneska už je totiž pozdě.

°°°Cesta do Konohy°°°

,,Tady se utáboříme." rozkázala Sakura a všichni se zastavili.,,Musíme si odpočinout a probrat Naruta." Rozdělali dva stany a táborák. Sakura s Hinatou zatím probouzely Naruta, zatímco Sai vařil jídlo.
Naruto se pomalu probíral. Viděl tvář Sakury a Hinaty. Nad hlavou viděl větvě stromů a na nich listy tančící ve větru. Ležel ve vlhké trávě. Cítil vůni ohně. Sedl si. Uviděl Saie a stany a potom mu to došlo. Nebo spíš, nedošlo.
,,Hej jdeme pro tu Kayu. Není čas tábořit! Zdál se mi hrozivý sen. O tom, že ji ten blonďák zabil! Pojďme rychle!" zvedl se Naruto. Potom si všiml jejich pohledů.,,To...to...nebyl sen?" zeptal se se strachem. Sakura se slzami kývla. Naruto začal bouchat pěstmi do země.
,,Ha*zlové! Počkej až je uvidím! Zabiju je! Všechny! Nenávidím je! Jdeme je najít! Zničím je celou svou silou!" plakal Naruto. Sakura, Hinata i Sai se na něj chvíli mlčky dívali. Naruto už měl pěsti celé od krve. Sakura mu chytla ruce.
,,Naruto, prosím. Přestaň už. Neubližuj si. Všichni jsme z toho smutní, ale musíme být silní. To jsi mi tehdy řekl ty. My ji pomstíme." řekla a začala mu léčit ruce. On se jí ale vytrhl.
,,A ty z toho máš radost, že? Nikdy jsi ji neměla ráda. Ale ona o tobě mluvila jako o příteli. Minule, před tím shinobim z Mlžné tě nezachránil Sasuke, ale ona. Na chuninské zkoušce tě taky zachránila. Brala tě jako sestru!" křičel po Sakuře Naruto a šel do jednoho ze stanů. Sakura jen koukala před sebe a padaly ji slzy.
,,Pravda, Naruto. Neměla jsem jí ráda, protože jsem jí viděla se líbat se Sasukem. A taky proto, že jsi ji ty zbožňoval. Záviděla jsem jí. Všechno. To, jak se dokázala s tebou tak moc bavit. Záviděla jsem ji Sasukeho, tebe i Nejiho, který ji miloval. Záviděla jsem ji její matku. Beju-sama. Ano, ona je její matka. Řekla mi to Tsunade-sensei. Víme to jen my dvě, ona a Shizune. Měla jsem mlčet, protože je to nemanželská dcera." plakala Sakura ,,Ale teď je všechno jinak! Začala jsem ji mít ráda a brala jsem ji jako přítele. Chtěla jsem její uznání! Naruto, je to jako ty se Sasukem! Ona mi ukázala, co je to přátelství!" dořekla a se slzami utekla.
Narutovi došlo, že řekl blbost a utíkal za ní. Seděla u řeky. Byla docela chladná noc a Sakura se třásla. Naruto ji půjčil mikinu a sedl si vedle ní. Chvíli koukali do průzračné vody ve které se třpytil měsíc. Divil se, že ho neodehnala.
,,Sakuro-chan, promiň. Prosím, odpusť mi. Nemyslel jsem to tak. Už kvůli ní by jsme se neměli hádat. Nechtěla by to tak. Pomstíme ji společně. Uctíme její památku." omlouval se Naruto. Sakura ho překvapivě objala a plakala. Objetí ji opětoval.
,,Naruto! Já nevím co mám dělat. Chci jí zpátky. Chci, aby s námi žila a dělala s tebou blbosti! Zase! Společně s námi v Konoze. Naruto! Moc to bolí. Jakoby mi někdo vyrval srdce a házel si s ním o zem. Co mám sakra dělat? Jsem tak slabá. Pořád někoho zatěžuju a jsem na obtíž. Nedokážu nikoho ochránit. Nedokázala jsem ji pomoct. Kdybych jen byla silnější a rychlejší. Jak s tím mám žít?" plakala. Naruto jí jen objal silněji a políbil ji do vlasů.
,,Buď silná. spolu to zvládneme." řekl jen.

°°°Ráno v sídle Akatsuki°°°

Deidara stál před Kayinou postelí. Chvíli se díval, jak spí. Připadala mu jako anděl. Potom ji ale vzbudil.
,,Kayo? Vstávej. Za chvíli je snídaně." šeptl si sladce do ucha. Kaya otevřela oči. Otočila hlavu na Deidaru, který byl pořád blízko jejího ucha. Usmála se a on taky.
,,Deidí! Ty víš jak mě probudit." zasmála se Kaya. Vstala z postele, vyhnala Deidaru z pokoje a převlékla se. Potom šli na snídani. Bylo deset ráno. Na snídani byly lupínky s mlékem. Jen Tobi pil mléko z kojenecké láhve.
,,Itachi? Co to má Tobi?" zeptala se ho Kaya. Seděli jak u večeře, takže seděl vedle ní.
,,To je sunar. Pěkný hnus. Ale Tobimu chutná." řekl Itachi. Kaya se začala smát a Itachiho to později chytlo taky. Po snídani se měli všichni sejít ve společenské místnosti.
,,Tak, dneska dopoledne máte volno. Můžete jít kam chcete, ale jestli chcete mezi lidi, tak v přestrojení. Po obědě tu mám dvě mise. Pro Kayu a Deidaru a pro Hidana a Kakuza. Po obědě půjdete se mnou do kanceláře. To je zatím vše." řekl Pein. Kayi se rozzářily oči.
,,Mise? A s Deidím? To bude paráda." radovala se pro sebe.
,,Mise? A s Kayou? Dam na ní pozor, nikdo ji neublíží. A každý kdo bude chtít, zemře!" pomyslel si Deidara.
,,Kur*a! Konečně zasr*ná mise!" radoval se Hidan. Kakuzu se zase radoval, že dostane peníze. Jen Itachi nevypadal nadšeně.
,,Deidara má misi? S Kayou? Vždyť ji neochrání. Je sice silný, ale ne dostatečně. A navíc...budou spolu sami? Štve mě to!" křiščel v duchu Itachi. Kisame si všiml Itachiho výrazu a mrkl na něj. ,,Má plán" pomyslel si Itachi.
Zezadu zámku byl menší kopec. Zabíral jen kousek, ale vypadal příjemně. Z oken pokojů na něj nešlo vidět kvůli stromům a jejich hustým větvím, ale to bylo jen dobře. Kaya na něj vylezla. Schovala se do stínu jednoho silného stromu. Bylo totiž horké dopoledne.
,,Kayo, nečekal jsem tě tu. Můžu si přisednout?" zeptal se Itachi, který zrovna přišel. Kaya se usmála a přikývla. Chvíli mlčky seděli.
,,Itachi-senpai, jsou těžké mise v Akatsuki?" zeptala se Kaya a Itachi uviděl, že má asi trošku strach.
,,Jak které. Ale vůdce ti určitě nedá první misi nijak těžkou. Neměj strach. Má tě rád a nedovolil by, aby jsi byla v ohrožení. A já jsem jen Itachi, ne senpai." usmál se. Kaya kývla a strach ji zmizel z očí.
,,Ehm...Itachi? Ty umíš Tsuykomi, že?" zeptala se. Itachi kývl. ,,A naučíš mě ho?" zeptala se zase. Itachi vykulil oči. Věděl, že to s Kuroiganem jde, ale jen kdyby měla Mangekyou Kuroigan.
,,A ty máš Mangekyou Kuroigan??" zeptal se a počítal se zápornou odpovědí.
,,Ano, ale ještě ho neumím plně ovládat. V boji ho zatím nepoužívám. Rychle mě to vysílí." odpověděla. Itachi na ní koukal s otevřenou pusou. Netušil, že by to v jejím věku dokázala. Zrovna ona. Protože to znamenalo, že zabila svého blízkého přítele.
,,Ale jak?" zajímalo ho.
,,No, já vlastně ani nevím. Jednoho dne se uvolnila pečeť na krku a vtáhla se mi do oka. Tak od té doby. Ale neumím s ním. Bylo to chvíli po vyhlazení mého klanu. V mých dvanácti letech." vysvětlila. Potom to Itachimu došlo. Její otec do ní zapečetil jednu techniku. Věděl, že k vyhlazení klanu přijde a dal všechny naděje do své dcery. Byl rád, že ho má. A bylo poznat, že se Kayi vrací vzpomínky.
,,Dobře, až se vrátíš z mise, budu tě trénovat. Pomůžu ti s používáním Mangekyou Kuroiganu a naučím tě Tsuykomi a Amaterasu." slíbil Itachi. Věděl, že si na misi vzpomene na Konohu, proto ji chtěl přimět k návratu do Akatsuki, pokud si vzpomene. Potom si spolu jen povídali.

°°°V Konoze°°°

Brzo ráno Narutův tým vyrazil, takže v Konoze byli v poledne. Hned šli za Hokage.
,,Tsunade-sama, sídlo Akatsuki jsme našli. Mluvili jsme s jejich vůdcem, říkali mu Pein. Dal nám na výběr ze dvou možností. Buď budeme bojovat a zemřeme nebo odejdeme a budeme žít. Vybrali jsme si tu druhou, protože nám blonďák řekl, že je Kaya už...mrtvá." podala hlášení Sakura a zadržovala slzy. Tsunade se nezmohla na slovo. Koukla na Naruta. Bolel ji jen jeho pohled. Plný bolesti a zároveň nenávisti.
,,Odpočiňte si. Zítra utvoříme tým s nejsilnějšími shinobimi z Konohy a vydáme se zabít Akatsuki. Pomstíme ji. Moc mě mrzí, že jsme přišli o tak skvělou shinobi, jako byla ona." řekla Tsunade a samotné ji vyhrkly slzy do očí. Naruto se na to nemohl dívat. Beze slova odešel.
,,Naruto, počkej..." začala Tsunade, ale on více neslyšel, protože bouchl dveřmi.
Procházel se tam, kde s Kayou byl. Chodili spolu na Ramen, trénovali spolu nebo se jen tak procházeli a kecali. Byli to nejlepší přátelé. Měli stejné povahy a hodně si rozuměli. Měli oba hrozné osudy. Zaplněné prázdnotou. Byl zrovna u jedné lavičky, kde mu říkala, jak ho obdivuje. Sedl si a vzpomínal.
*,,Naruto, jsi úžasný. Mít tebe za kamaráda je pro mě čest. Já tě obdivuju. Ví, že jednou se Hokagem staneš. Já tě uznávám už teď. Naruto, jednou bych chtěla být jako ty. To, jak čelíš všemu špatnému a jak to překonáváš. Ty jsi mi pomohl překonat bolest nad ztrátou mého klanu. Za to jsem ti moc vděčná. Děkuji ti, Naruto." řekla mu Kaya s úsměvem a Naruto vedle ní jen vykulil oči a potom se usmál. Padali mu slzy štěstí.
,,To já děkuji tobě. Díky tobě jsem pochopil, že nejen já trpím bolestí. A taky to, že přátelům pomáhat je úžasný pocit." odpověděl.*
Tak krásná vzpomínka.
,,Hej, Naruto, našli jste sídlo Akatsuki? A co Kaya? Kde je?" volal na něj už z dálky Neji. On Kayu miloval i když ona to nevěděla. Naruto na něj pohlédl se slzami.
,,Našli jsme Akatsuki, ale...bylo pozdě." nemohl vyslovit to, že nežije. Tak moc tomu nechtěl věřit. Tomu, že už ji nikdy neuvidí.
,,Né! Neříkej že..." zasekl se Neji. Naruto kývl a oba seděli vedle sebe se slzami kapajícími na chladnou zem Konohy.

°°°Sídlo Akatsuki°°°

V jídelně bylo slyšet jen cinkání příborů o talířky. Měli palačinky. Tobi jako jediný měl jen vidličku a nabíral si už nakrájené kousky. Konan mu to krájela. U jídla nikdo nemluvil. Deidara se tvářil divně a Itachi jakoby vyhrál sportku. Po obědě vzal Pein Kayu, Deidaru, Kakuza a Hidana do své kanceláře.
,,Tak, Kayo a Deidaro, vy půjdete do Konohy a navštívíte Kayin dům. Vezmeš si věci, které chceš a vrátíte se. Bylo by dobré, kdyby vás nikdo nepoznal, takže před vchodem použijte Henge. Jasné? Kdyby vás odhalili, tak se nedá nic dělat, ale tím, že si myslí, že je mrtvá jsme ve výhodě. Nebudou ji hledat. Odejděte hned. Rozchod." vysvětlil Pein misi. Oba kývli a odešli. Potom Pein zadal misi i těm ostatním dvěma najít tříocasého.
Kaya a Deidara odešli do pokojů a vzali si to nejnutnější. Zbraně. Potom sešli dolů, oblékli si černé pláště s červenými mráčky a sláměné klobouky s rolničkou a vydali se na misi.
,,Hodně štěstí, Kayo a Deidaro." popřál s úsměvem Itachi. Poděkovali a šli. Hned, jak vyšli z bariéry, si začali povídat o misi. Šli asi tak dvě hodiny. Potom ale Kaya prudce zastavila a otočila se na Deidaru.
,,Deidí? Vzpomněla jsem si, že my, když jjsme jako tým 7 měli první misi, dělali jsme test důvěry. Koukni." řekla Kaya a sundala si z krku šátek, který si vzala. Deidara se divil, co s ním chce dělat. ,,Zavážu ti oči a budu tě chvíli vést. Pak se to obrátí. Je to o důvěře. Tak co?" Deidarovi to přišlo zábavné,takže souhlasil. Kaya mu zavázala oči, postavila se před něj čelem k němu a chytla ho za ruce. Oběma prolétly jiskry. Usmáli se. A Kaya ho vedla.
,,Deidí? Pořád rovně. Teď zatáčíme lehce doprava. A teď...ááá..."zakřičela, protože zakopla o kámen, který neviděla a spadla. Samozřejmě sebou stáhla Deidaru, který ať ji neublíží tak spadl nad ní na kolena. Rukama se ale pořád drželi, takže hlavy měli docela blízko. Kdyby se chtěli políbit, stačilo by každému se přisunout o pět centimetrů. Deidara si sundal šátek. Tentokrát zčervenala Kaya a tak Deidarovi přišla ještě víe roztomilá.
,,Promiň, toho kamene jsem si...nevšimla." omlouvala se Kaya.
,,To nic. Konečně je to naopak. Minule si byla ty na mém místě." zasmál se. A měl pravdu. Začali se smát oba. A najednou se Kaya vyšvihla a překulila ho na záda a klekla si nad něj.
,,No jo, zase vedu." smála se. A Deidara taky. I když se divil, že má tolik síly.
,,Víš, kdyby nás tu teď někdo viděl, divil by se, že Akatsuki se i smějí." napadlo Kayu. Měla pravdu. Deidara měl neodolatelnou chuť ji políbit, ale nakonec se ovládl. Najednou si na něj Kaya jakoby lehla a objala ho.
Deidí, si vážně suprovej. Je s tebou děsná legrace Mám tě ráda." řekla, on ji taky objal a potom i s ní vstal a položil ji na zem. Byla totiž o hlavu a půl menší než on.
,,Teď máš šátek ty." řekl. Kaya kývla a šli dál. S šátkem. Po půl hodině přestali a jen tak šli. Procházali zrovna menší vesničkou bez shinobi. Oba šli mlčky. Pláště se kolíbaly ve větru a rolničky na kloboucích cinkali. Všichni, kdo je uviděli raději uhly z cesty.
,,Akatsuki. Pozor na ně. To malé je ještě dítě, ne? Musí být super nadané jinak by o něj Akatsuki nestála. Vyvraždili nedávno květinovou vesnici. Zabili mnoho lidí. Jsou to zločinci třídy S. Nezahrávejte si s nimi." slyšela Kaya od různých lidí okolo. Dokonce tohle všechno jen šeptali. Tak moc se báli. Zrovna míjeli obchod se zvonkohrami, když se Kaya zastavila. Udělala pár pečetí. Lidi na ní koukali se strachem v očích. Báli se, že ji rozzlobili. Ani Deidara nevěděl, co chystá. A najednou pohnula jednou rukou a rozezněla zvonkohru. Hýbala prsty, čímž ovládala vítr. Zahrála na zvonkohře melodii jedné dětské písničky a opět se dala do kroku. Lidé se usmáli a Kaya byla spokojená. Deidara se nad tím taky musel usmát. Pokračovali v cestě.
Najednou ale Kaya ucítila, jakoby ji někdo zezadu tahal za plášť. Prudce se otočila. Za ní stálo dítě. Úplně malé. Lidé zatajili dech a něco si šeptali, ale Kaya jim nerozuměla. Ohnula se, aby ji dítě vidělo do tváře a trošku zvedla klobouk.
,,Copak?" zeptala se mile. Dítě ji s úsměvem podalo květinu a uteklo. Kaya byla zaskočená. Postavila se, klobouk si zase stáhla více do obličeje a šla dál. Deidara se nad tím vším musel jen usmát.
,,Ona si získá každého." pomyslel si.

°°°Sídlo Akatsuki°°°

V kanceláři vůdce stáli dvě osoby.
,,Ale Peine, je to tak. Co když si vzpomene a bude chtít zůstat v Konoze? Deidara ji nepřesvědčí. Já ji slíbil, že ji naučím Tsuykomi a Amaterasu. Když ji to připomenu, půjde určitě zpátky sem." Přesvědčoval Itachi Peina. Ten chvíli přemýšlel. Kayu ztratit nechtěl.
,,Máš pravdu, ráno se s Kisamem vydáte na cestu. A pomůžete jim, kdyby se něco zvrtlo." rozhodl nakonec Pein.
,,Až ráno? Proč?" nechápal Itachi. Pein se plácl do čela. Nechápal, jak může mít v organizaci samé mag*ry.
,,Oni se taky určite utábořili. Není kam spěchat. Celé odpoledne jste trénovali a unavení jim budete na nic. Hned ráno můžete vyjít." vysvětlil Pein. Itachi nakonec kývl a odešel z kanceláře. Byl rád, že mu Kisameho plán vyšel a šel mu to oznámit.

°°°Kaya a Deidara°°°

Už se stmívalo. Slunce vystřídal měsíc a objevily se první hvězdy. Třpytily se na obloze jako tančící světlušky.
,,Tady se utáboříme na noc. Když vyjdeme brzo ráno, budeme v Konoze k poledni. Musíme se tam dostavit ve dne. Nemáme ale stany, takže spíme pod širákem." rozhodl Deidara. Kaya poslechla a sedla si. Použila přivolávací techniku a přivolala si malé ptáčky. Ti donesli dřevo. Potom Deidara udělal z jílu malého mravence a položil ho do dřeva. ,,KATSU" křikl a mravenec vybouchl, čímž to dřevo zapálil. A měli táborák.
,,Takže umíš přivolávat ptáky, ovládáš vodu a vítr, máš Kuroigan a umíš úžasně ovládat genjutsu." povídal Deidara ,,Hm...na to kolik ti je je zvláštní, že umíš používat dva elementy." Kaya se usmála.
,,Vodu mě naučil perfektně používat taťka a vítr je můj hlavní element. S ním už jsem úplně souzněná. řekla Kaya a zívla.
,,Myslím, že je čas jít spát." řekl, udělal z jílu ptáčka, zvětšil ho a řekl, ať hlídá. Potom se otočil na Kayu, která už usnula. Ležela na trávě a vypadala strašně hezky. Deidara ji ještě udělal polštářek z jílu a dal jí ho pod hlavu. Potom si lehl vedle ní a chvíli na ní koukal. Jak klidně spí. A potom usnul taky.

°°°Sídlo Akatsuki- brzo ráno°°°

Bylo brzké ráno a Itachi už stál u dveří.
,,Kisamééé! Dělej!" řval Itachi. Kisame vylezl z chodby a šel za ním.
,,Nespěchej tak. Nic se nestane, neměj strach." řekl klidně.
,,Neměj strach? Oni dva sami spolu? Víš co se všechno může stát?" rozčiloval se Itachi s důrazem na slovo všechno. Kisame se deb*lně usmál a vyšli. Jindy klidný Itachi skoro běžel a Kisame se mu jen smál.

°°°Kaya a Deidara°°°

Deidara se vzbudil. Bylo krásné ráno a ptáčci zpívali své melodie. Slunce už hřálo. Oheň byl už uhašený, asi Kaya. A najednou Deidara vyskočil na nohy.
,,Kaya! Kde je? Neměl si ji hlídat ty blbej ptáku?!" křičel Deidara a zmateně se pořád koukal všude kolem. Utíkal někde, odkud slyšel žblunknutí. Přišel k řece, u které předešlou noc seděl Naruto se Sakurou, akorát o něco dál. Tady se řeka zvětšovala do jezírka s malým vodopádem. Vedle Deidary leželo oblečení. Plášť i klobouk Akatsuki tam byly taky.
,,Kaya se vypařila??" strachoval se Deidara.Potom ji ale uviděl. Kaya byla pod vodopádem k Deidarovi zády a byla...nahá! Kaya otočila hlavu, uviděla ho a zamávala mu. Deidara ji celý červený zamával zpátky a utakl zase k ohništi.
,,Blbe! To jsi mi nemohl říct?!" zařval zase Deidara na jílového ptáčka. Sedl si na zem. Po chvíli přišla Kaya už oblečená. Ale bez klobouku, protože ten držela v ruce. Měla totiž mokré vlasy.
,,Promiň, promiň, promiň!" omlouval se Deidara celý rudý. Kaya si sedla vedle něj.
,,To já se omlouvám. Neřekla jsem nic a odešla jsem." řekla. Deidara se na ní usmál.
,,Ty se neomlouvej." Kaya se přisunula blíž k němu a už to nevydržela. Dala mu pusu na líčko. Deidara zčervenal ještě více. Už byl červenější než rajče a to Kayu rozesmálo. On se nakonec taky usmál. Chtěl něco udělat, ale Kaya se postavila, vysušila si vlasy větříkem a nasadila si klobouk.
,,Měli by jsme jít, Deidí." Deidara kývl na souhlas, odvolal ptáčka a dali se na cestu.
Do dvou hodin byli u brány Konohy. Oba křikli: ,,Henge no Jutsu" a proměnili se. Deidara do obyčejného dospělého pána a Kaya do sedmileté holčičky. Vypadali jako otec a dcera, protože se tak sladili. A vešli. U brány je však zastavili.
,,Kdo jste?" zakřičel jeden z hlídačů brány. Deidara se nezastavil a šel dál.
,,Sakra, kdo jste?" ptal se znova. Tentokrát se Deidara otočil.
,,Jsem žadatel mise. Jdu za Hokage-sama. Vyžádat si misi." řekl. Strážce teda kývl, ale něco se mu na něm nezdálo. Pro jistotu povolal členy ANBU.
Když procházeli vesnicí, Kaya si na lecos vzpomněla. Na Ichiraku ramen, byt Sakury, Naruta a další věci. Všechny je Deidarovi povídala. Najednou odbočili a místo cesty k Hokage se vydali na cestu ke Kayinému domu. To už Deidara věděl, že je pronásledují ANBU. Najednou je obklíčili.
,,Kdo jste? Hokage-sama má kancelář jinudy." řekl jeden se zvířecí maskou a bílým pláštěm. Kaya na ně hleděla s hrůzou v očích.
,,Deidí? To jsou ANBU, viď? Co teď? Ty neporazíme." zeptala se. Ale když uviděla Deidarův šibalský úsměv, všechen strach zmizel.
,,Jsi silná nezapomeň." pošeptal ji. ,,Dobře, prokoukli jste nás. Kayo! KAI!" křikl Deidara a kolem těch dvou se objevil hustý dým. Když dým pomalu opadal, objevovali se siluety těch dvou. Sláměné klobouky a rolničkou a černé pláště s červenými mraky.
,,AKATSUKI!" řekli všichni ANBU najednou. Jeden z nich něco pošeptal tomu vedle a zmizel. Deidara využil jejich neopatrnosti a na jednoho hodil připraveného jílového pavouka.
,,KATSU!" vykřikl a bylo po jednom z nich. Ti dva se ihned připravili do bojových pozic. Kaya i Deidara tam jen tak stáli a čekali.
,,Vůbec se nebojí. Musí si hodně věřit. A to malé je určitě teprve dítě. Ale pokud má školu od Akatsuki, pozor na ní." povídali si ti dva ANBU.

°°°U Hokage°°°

V kanceláři Hokage se objevil jeden muž se zvířecí maskou a bílým pláštěm. ANBU. Tsunade se zlekla.
,,Co se děje. Víš jak si mě vystrašil?" rozdýchávala to.
,,Promiňte, Hokage-sama, ale v Konoze jsou dva Akatsuki. Jsou u nich tři ANBU. Co máme dělat?" ohlásil. Naruto, který stál taky v kanceláři, vyběhl ven.
,,Naruto! Stůj!" křikla Tsunade. Pozdě. Utekl za pomstou.