4. Velká ninja válka - 16. Spojenci?

Sídlo organizace Akatsuki bylo velice dobře ukryto. Její členové museli být velice opatrní, protože se k nim začínali dostávat vojáci z nepřátelské organizace Mokushiroku, kterou vede ten prokletý démon, kterého se snaží už tak dlouho získat. Jenže poslední dobou se objevují zvěsti o tom, že i vojáci od organizace Ushi se k nim začínají dostávat. Jako kdyby se ty dvě mocnosti domluvily na spolupráci proti nim.
Madara seděl ve své kanceláři, kde rozdával všemožné rozkazy, ale poslední dobou se jim nijak nedařilo. Snad jako kdyby byli prokletí, nebo tak něco. Protože když někoho poslal na misi, ať jednoduchou a nebo velice obtížnou, tak se na misi něco zvrtlo. Jeho lidi se prostě přestávají vracet z terénu. Ale proč? Je možné, že by tu nějaká organizace měla nastrčeného nějakého špeha, který je o všem informuje? Jiná možnost není! Protože potom jsou prozrazeni a musejí se ukrývat a nebo jsou dokonce zabiti! Tohle je opravdu šílená doba a hlavně pro lidi jako je on. Ani to, že do organizace přibral spoustu nových lidí, mu moc nezvyšuje vyhlídky na budoucnost. Jenže co má dělat? Je bezradný. Sice už konečně pochytali úplně všechny démony, ale ten nejsilnější jim schází. Ten bude taky tou největší překážkou k jejich cíly. Vždyť on si vytvořil tak silnou organizaci během chvilky. Kdyby nepotřeboval toho démona v něm, tak by se s ním klidně i spojil. Rozhodně by byl užitečnější, než ti všichni břídilové, kteří jsou okolo něho. Jsou to jen neschopná individua! Nic totiž nedokáží udělat sami. On je musí pořád vést pěkně za ručičku a říkat jim co mají dělat. Toho už taky pěkně štve. Vždyť se stal vůdcem Akatsuki a ne nějakým „taťuldou“. Kdyby se chtěl o někoho takhle starat, tak by si založil rodinu.
Útoky na jejich města byly na denním pořádku. Šly po nich obě organizace. Ushi na ně útočila, hlavně protože neměla dost síly na překonání toho štítu okolo organizace Mokushiroku. Bylo to pro ně opravu zdrcující. Už se nezmohli na nic jiného než na bránění. Jestli chce vyhrát tuto válku, tak musí dřív a nebo později přijít s nějakým slušným plánem, jak otočit vývoj této války ve svůj prospěch. Ale moc možností nemá. Přijal by jakoukoli pomocnou ruku, která by mu byla nabídnuta.
Zrovna když přemýšlel nad nějakým použitelným plánem, tak se otevřely dveře do jeho kanceláře a tam stál Zetsu a řekl mu:
„Právě ke mně dorazila informace, že na našich hranicích se objevil Namikaze. Není sám, má sebou další dva ninji, jako doprovod. Ale proti nám nemají v takovém počtu šanci, takže jsme je nechali jít dál. Zkusíme zjistit co mají v plánu. Podle zvědů prý Namikaze vypadá nějak jinak. Ale víc informací mi o tom nesdělili.“ Jeho vůdce na něho překvapeně koukal. Znovu měl další věci k přemýšlení. Je ale moudré nechat toho muže jen tak chodit po jejich území? Neměli by ho raději zastavit a zjistit co chce?
„Tak dobře. Jestli se bude něco dít, tak mě ihned informuj. Můžeš jít,“ požádal ho, když si všimnul, že pořád ještě stojí ve dveřích. Zetsu tyhle jeho stavy moc dobře znal a tak ho nechtěl zbytečně dráždit. Rychle odešel z kanceláře a vrátil se ke své práci. Když došel do své kanceláře, tak se ale zarazil. Rozhodně není moc šťastné řešení, nechat nepřátelské ninji jen tak chodit. A tak oddělil svoje dvě půlky. Tu černou nechal sedět u stolu, kdyby náhodou někdo něco potřeboval a v podobě té bílé se propadl do země.
Mezitím se Madarovi na stole objevil velice podivným způsobem vzkaz. Nad jeho stolem se na chvilku totiž objevily plameny a když zmizely, tak na jejich místě ležel dopis. Nevěřícně na něho koukal a potom se ho otevřel a začal číst:

Tímhle si Madara vůbec nepomohl. Ten prapodivný vzkaz, mu zamotal hlavu ještě více. Jak se dostal Namikaze k takovéto technice? A proč to vůbec dělá? O co mu vůbec jde? Je vůbec bezpečné tam jít? Musí si sebou rozhodně vzít nějaké muže, aby zasáhli, kdyby byly náhodou nějaké potíže. Rozhodl se tam zajít a tak se zvednul od stolu a šel si sehnat nějaký doprovod. Když otevřel dveře, tak na druhé straně místnosti uviděl černou půlku Zetsua jak zrovna pro něco jde.
„Proč jste se rozdělili?“ zajímal se starý Uchiha. Zetsu se na něho zaraženě podíval. Tohle nechtěl. Vždyť se takhle lehce nechal prozradit. To zase dostane od Madary pěkně vynadáno. Ale někdo musel jednat.
„Šel jsem se podívat po Namikazem. Nesmíme mu dovolit jen tak chodit po našich zemích. Vždyť může zjistit postavení naší obrany a další cenné informace, které by se jim mohli časem hodit v našem dobývání,“ odvětil mu naštvaný hlas jeho podřízeného. Tušil, že se o něco pokusí. Ale rozhodně nečekal, že bude jednat tak zbrkle a bude se hrnout do útoku. Vždyť on není bojovník do přední linie.
„Už se k němu dostal bílý Zetsu?“ zeptal se rychle vůdce organizace Akatsuki. Doufal, že se tam ještě nedostal. Protože kdyby jo, tak by byl problém. Chtěl si prvně poslechnout jeho nabídku, než na něho zaútočí.
Zetsu nesouhlasně zakroutil hlavou. Neustále totiž dostává od své druhé půlky informace o její poloze.
„Ještě ne. Měl by dosáhnout cíle tak do deseti minut, proč se ptáš?“ zajímal se nechápavě. Nikdy ho totiž předtím nezajímalo, jak se nakládá s vetřelci. Tak proč najednou takový zájem? Madara hned tedy přikázal pevným hlasem:
„Okamžitě mu řekni, ať se zastaví. Může tam čekat a sledovat situaci.“ Když uviděl nechápavý pohled v očích druhého ninji, tak pokračoval:
„Chce se semnou setkat. Psal něco o odstraněním Uzumakiho. Sežeň několik schopných ninjů, kteří by dokázali porazit Hokageho a jeho doprovod. Vezmu je sebou. Do půl hodiny dáme sraz tady před sídlem. A ty jdeš taky!“ Když Zetsu uslyšel, že s ním počítá taky, tak se mu blýsklo potěšeně v očích. Konečně se může zúčastnit nějaké pořádné akce a navíc jako trofej může získat hlavu samotného vůdce organizace Ushi! Co víc si přát?
„Tak dobře. Za půl hodiny budeme tam,“ souhlasil ninja a hned se vydal svolávat lidi co by mohli vzít sebou. A samozřejmě hned kontaktoval svoji druhou polovinu, aby zatím neútočil a sledoval okolí.
Po půl hodině se konečně sešli všichni před sídlem. Moc toho nevěděli, protože jim Zetsu nic moc neřekl. Ani Madara neměl v plánu něco jim vysvětlovat. Když je tam uviděl, tak na ně kývnul a vydal se na cestu. Ostatní ho poslušně následovali. Skoro se mezi sebou nebavili, protože se většinou vzájemně nenáviděli.
Za dalších dvacet minut se konečně dostali k požadovanému městu. To, že jsou už blízko jim potvrdil i bílí Zetsu, který jim zrovna stál v cestě.
„Jak to vypadá?“ zajímal se hned vůdce této malé skupinky. Oba dva Zetsuové se spojili dohromady a potom řekl:
„Všichni tři sedí v baru a popíjejí tam. Jako kdyby sem přijeli na dovolenou nebo co! Chovají se fakt divně.“ Uchiha na něho kývnul a potom pohledem přehlédl po přítomných. Vybral si nejschopnějšího z nich a řekl mu:
„Ty jdeš se mnou a Zetsuem do toho baru. Ostatní zůstanou v záloze a kdyby se náhodou něco semlelo, tak nám půjdou na pomoc, ale ne dřív. Nechci je vyděsit.“ Všichni mu na to souhlasně přikývnuli a tak se otočil a vydal se do zmíněného baru s dvěma muži za zády. Když procházeli ulicemi vesnice, tak na ně všichni koukali se strachem a někdy i s respektem. Pomalu vešli do baru a nemuseli se ani rozhlížet po ninjích, protože seděli hned u dveří. Přistoupili k nim a Madara řekl:
„Máte tu místo?“ Namikaze souhlasně kývnul a ukázal na tři volné židle naproti nim. Když si sedali, tak měli možnost prohlédnout si Hokageho. Měl černé vlasy i oči a byla z něho cítit obrovská chakra.
Chvilku tam na sebe všichni nenávistně koukali, dokud se Uchiha nezeptal:
„Tak jakou máš nabídku?“ Minato se mu podíval těmi svými temnými očima do tváře a začal vysvětlovat:
„Přišel jsem za tebou, protože máme stejný cíl. Oba dva chceme, aby Uzumaki ležel hodně hluboko pod zemí. Proto jsem ti přišel nabídnout smír a spojenectví. Když se naše dvě organizace spojí, tak dokážeme rozdrtit Uzumakiho.“ Madara nechápal tu nenávist v jeho očích. Připadalo mu, že ten blonďatý mladík mu musel něco udělat. Jenže co? Určitě to nebude nic pěkného.
„A co bych z toho měl já?“ zajímal se vlastník sharinganu. Minato se tomu trochu pousmál a řekl:
„Když se spojíme, tak můžeš mít tělo Uzumakiho a i s Kyuubim. A naše spojenectví bude trvalé, takže potom už nebude žádná válka, jakmile porazíme organizaci Mokushiroku. Dále si rozdělíme na půlku jejich území. Jsi spokojen s mojí nabídkou?“ Madara se musel trochu pousmát. Zrovna tenhle problém ho poslední dobou trápil. Aspoň se zbaví toho stresu a bude mít na chvíli klid. Počká si pár let, než se všechno uklidní a potom rozpoutá teror v podobě plánu „Měsíční oko“. Tímhle dokáže uchránit svoje lidi a později dosáhnout svého. Tak proč by toho nevyužil?
„Tak dobře, souhlasím s tvým návrhem. Ale co tak najednou? Vždyť vaše organizace byla zaměřena proti nám. A teď najednou jdete proti hrdinovy ze své vesnice,“ odvětil Uchiha. Potřeboval zjistit co mu mohl Naruto udělat. Třeba to proti němu bude moct někdy v budoucnosti využít.
„Je to ten největší červ na světě. A proto si zasloužil moji nenávist. Prostě ho musím rozdrtit a je mi jedno, kolik těch jeho lidí u toho pomře,“ ozval se naštvaně Minato. Vždy když mluvil o svém synovi, tak se nenávist v jeho očích ještě více zvýšila. Ta porážka musela boha Smrti asi pořádně vytočit.
„Už mě to nezajímá. Musíme se ale nějak podložit naši dohodu, aby ani jedna strana nemohla porušit svůj slib. Slyšel jsi o technice svázáni? Oba řekneme svoje sliby a když něco z toho jeden z nás poruší, tak jeho duši odtáhne hned pryč démon Smrti,“ navrhoval nejrychlejší řešení Madara. Byl si jistý, že tuhle dohodu nemůže ani jeden z nich porušit. Jenže kdyby věděl s kým to tu ve skutečnosti sedí, tak by si to rychle rozmyslel.
Namikaze se jeho návrhu pobaveně usmál. Chvilku se smál a potom souhlasně přikývnul. A řekl:
„Tak dobře. Máš to mít. Kdo bude vykonavatel dohody?“ Vůdce Akatsuki se podíval na Zetsua a kývnul na něho. Ten hned začal vyvolávat tu techniku.
„Chytněte se svými pravými rukama.“ Když to oba udělali, tak začal skládat pečetě, soustředit správně chakru a zvolal:
„Fukashin no yakusoku! Hajime!“ Když to dořekl, tak Minato řekl zřetelným hlasem:
„Já Minato Namikaze slibuji, že ukončím všechny aktivity proti organizaci Akatsuki a jejich členům. Po dobití organizace Mokushiroku předám tělo Uzumaki Naruta i s Kyuubim do rukou vůdce Akatsuki a také jim předám polovinu podrobené země!“ Chvilku bylo ticho a potom začala mluvit zase Madara:
„Já Madara Uchiha slibuji ukončit jakoukoli činnost proti organizaci Ushi a všem jejich členům po dobu války. A dále slibuji, že pomohu porazit Uzumaki Naruta a jeho organizaci.“ Jakmile domluvil, tak kývnul souhlasně na Zetsua, který znovu složil pečetě a zvolal:
„Fukashin no yakusoku! Saigo ni!“ Když to dořekl, tak oběma mužům zlatě zazářily jejich pravačky na důkaz toho, že jejich slib byl přijat.
„Tak a teď jdeme zničit Uzumakiho a jeho Mokushiroku,“ ozval se potěšeně Namikaze a přitom se strašlivě smál.
Celý tento rozhovor celou dobu poslouchal jeden Narutův klon, který se hned zrušil, když uzavřeli spojenectví, aby si předal informace.