Skládačka 2/2

Šerifovo intermezzo VII
Dalšího dne při obchůzce si proti dvojici zástupců spravedlnosti vykračoval Minato, Shino upozornil svého nadřízeného, že to je majitel devátého auta. Šerif zpozorněl a chtěl si s blonďákem popovídat, ale předběhl ho Neji.
„Je to tvůj osud!“ vykřikl Hyuuga a natáhl k Minatovi ruce, „Tak jako První budeš zr-“
Prásk! Věštec se s dírou v hlavě poroučel k zemi.
„Zombík jeden zasr*nej!“ ulevil si šerif a protočil brokovnici v ruce, aby ji měl znovu připravenou k palbě.
„Pane, to nebyl nemrtvý!“ upozornil Shino svého nadřízeného, „Jak to vím?“
„Drž hubu!“ odbyl ho šerif, „A radši ho běž varovat před zahradníkama! Já jdu hledat svou káru!“

Bi9630 Masožravé rostliny
Otevřel oči, ale nic neviděl, obklopovala ho naprostá temnota a bolest, která prostupovala celým jeho tělem, mu způsobovala strašlivá muka.
„Proč jsem ještě nechcípnul,“ zachraptěl, pěstí chtěl uštědřit ránu kufru auta, který mu byl vězením, ale ruku sotva zvednul a hned mu zase spadla.
Na pytel, který ukradli hadímu gangu. Uchechtl se nápadu, který se mu urodil v hlavě, vsunul do něj ruku, nabral prášek do hrsti a s vypětím všech sil s ním plácl na obličej. Co mohl, to vdechnul, ale většina se mu dostala do pusy, a to spolknul. Úplně cítil, jak to na něj začíná působit, přestávalo ho všechno bolet a usnul.

Znovu ho probudilo otevření kufru, ale stále nechával své oči zavřené.
„Proč jste se ho cestou nezbavili?“ zaslechl velmi autoritativní hlas, „Taková vyzáblina, navíc mrtvá, to si ani Zetsu nepochutná!“
„Úplně jsme na něho zapomněli po tom zmatku s šerifem,“ vymlouval se jistě jeden z bělásků.
„Máme ho tedy Zetsovi předhodit?“ zeptal se druhý.
„No ovšem, vždyť je to potvora nenažraná!“
„Nééé!“ vyjekl Naruto, otevřel oči a spatřil nad sebou dva bělásky a jednookého Uchihu Madaru, který rychle na svůj obličej nasadil škrabošku.
„Viděl mě? Viděl mě?“ děsil se Madara, „Viděls mě?“
„Ne!“ zalhal Naruto a maskovaný Uchiha si zřetelně oddechl, „Pustíte mě?“
„Nikdy se odtud nedostaneš!“ vmetl mu do tváře, „A proto se s tebou mohu podělit o svůj zákeřný plán.“
„Šéfe, to byste neměl,“ radil mu bělásek.
„Když to takhle udělá hlavní záporák ve filmu, tak na to vždycky dojede!“ přizvukoval druhý.
„Zmizte!“ okřikl je a ti poslušně odběhli.
„Vylez z toho kufru a pojď za mnou!“ poručil Narutovi, který si až teď uvědomil, že měl být dávno mrtvý, ale vůbec ho nic nebolelo, mohl se postavit na nohy a normálně chodit.
„Hustej matroš!“ zahlásil a zabořil hlavu do pytle s práškem, ze kterého by ji bez Madarova zásahu asi hned tak nevyndal.

„Nevím, co všechno víš o těchhle automobilech, takže to raději vezmu od úplného začátku,“ počal Madara vypravovat a současně s tím vedl Naruta, který sem tam olízl průvodcovu lízátko připomínající škrabošku, hlouběji do svého sídla, „už je to několik desítek let, co tady havarovala mimozemská loď. Našel ji Hashirama a podařilo se mu z ní vykuchat devět palivových článků, kterým se samovolně obnovuje energie a které nacpal do těch potrhlých vozítek. Kvůli tomu si udělal dílnu z jejich rodině patřící světově proslulé palírny, jejichž úspěchu se Uchiha klan s tou svojí snažil marně vyrovnat kopírováním výrobního postupu, ale Hashirama byl mistr sadař a jeho bratr Tobirama to zase perfektně uměl s vodou. Vydělali na tom jak Uchihové, tak Hashirama s Tobiramou. Tedy pokud mluvíme o penězích, jinak to těm dvěma přineslo spíš trable a Uchihovic rodině, která mě zavrhla, nakonec taky. Nechtěl jsem jen tupě napodobovat někoho jiného, chtěl jsem jít vlastní cestou, ale mysleli si o mně, že jsem blázen, když jsem chtěl pálit z masožravky, kterou jsem ukradl v Hashiramově sadě. Ale kdo se bude smát naposled?“
„Ten, komu to dřív nedojde?“ utrousil Naruto narážku, kterou Madara ignoroval.
„Já to budu! Pohleď, tohle je Zetsu!“
Vešli do obrovské místnosti, kterou takřka celou zaplňovala podivná z větší části černobílá rostlina se zelenými šlahouny a ochrannými výčnělky.
„Jííííídlo!“ ozvalo se.
„Ne, ještě ne, až za chvíli!“ promluvil Madara k rostlině.
„Ty krávo, mluvící plevel! To bude kecat aji ten chlast, co se z toho vypálí?“
„Ne tak nahlas, ještě o tom neví, k jakému účelu je pěstována. Pojďme raději vedle!“
Přesunuli se do útulného kamrlíku, kde se Naruto hned složil na pohodlnou pohovku a kde Madara pokračoval v řečnění: „Jako všechno v životě, i tohle má pár much. Jednak vypěstovat takovou rostlinu si žádá mnoho krvavých obětí, což dá hodně práce, teď myslím transport, a jelikož si to rád zabíjí sám, tak se mu to musí servírovat živé, no a když člověk láká lidi na prohlídku okrasných rostlin, tak se na něho často dívají jak na úchyla, který nabízí dětem před školou lízátka, a jednak aby ta pálenka byla opravdová bomba, musí být poměr bílé a černé složky, to zelený je všechno nepoužitelný odpad, v poměru čtyři ku jedné, nebo chceš-li osm ku dvěma. Ale protože je rostlina půl na půl, tak by mně zůstávalo hodně té černé navíc, což není ekonomické. Ono totiž, i když se vypěstuje nová rostlinka, tak ať je z černé nebo bílé části, vždy je půl na půl. A proto …“
„Nůůůůůůda!“
„Proto tu bílou část klonuji! Jenomže to s sebou přináší jen další problémy.“
„Už mě zab, ty kecy se nedají vydržet!“
„Teda, přinášelo. Ale teď s nevyčerpatelnou zásobou energie z palivových článků …“
„Šéfe, šéfe!“ ozvalo se mu z vysílačky připevněné za opaskem, „už nám zase došla šťáva!“
„A zapojili jste už osmičku?“ zařval do vysílačky, kterou si přiblížil ke škrabošce.
„Ještě ne.“
„Tak na co čekáte???“
„Hned to bude, pane!“
„Ale teď s takřka nevyčerpatelnou zásobou energie z palivových článků, která se v nich po čase sama obnovuje, si můžu naklonovat tolik bílé hmoty, kolik jen budu chtít. To je tedy důvod, proč shromažďuji všechna auta.“
„A já myslel, že chceš odletět na měsíc!“
„Navíc ta hmota má i jistou, třebaže nízkou, inteligenci, takže z ní můžu udělat své podřízené. Však ti dva, které jsi viděl, byli vytvořeni z oné hmoty. A protože se Zetsu nebrání kanibalismu, můžu s ní zaplácnout i ten jeho žaludek, ačkoliv čas od času potřebuje na zpestření lidské maso, a to bude tvůj úkol.“
„Už se nemůžu dočkat!“
„Možná tě teď napadlo, proč nezačnu klonovat i tu černou hmotu a pěstuju takovou obludu.“
„To mně teda nenapadlo, bude už konec?“
„Jakýpak konec,“ poprvé zareagoval na Narutovu poznámku, „stojím teprve na začátku dlouhé cesty, jak si podmanit celý svět!“
„Jako jestli celýmu světu budeš dělat takovou přednášku, tak spáchá seppuku!“
„Ale abych se vrátil k černé hmotě, prostě to nejde! To ale neznamená, že to nebudu dál zkoušet, ale to až potom, co zoptimalizuji výrobní proces. Jakmile zapojím devítku, zbavím se té přerostlé kytky, a ty nové už tolik vyrůst nenechám. Samozřejmě jsem se jí mohl zbavit už dávno, ale takňák mi přirostla k srdci, že se k tomu nemůžu rozhoupat, ale jak bude všech devět …“
„Šéfe, šéfe!“ přerušila ho opět vysílačka, „máme tu problém se zapojením osmičky, ono z toho kape nějakej inkoust nebo co to je, celé se to přehřívá a-“
„Radši už na to nesahejte, hned jsem tam,“ odpověděl a vyběhl z kamrlíku.
„Ale jak bude všech devět co? To je hroznej člověk, něco nakousne a už je v trapu!“ postěžoval si Naruto, „Doufám, že tu přednášku aspoň hodí do PowerPointu a vystaví na net!“

Šerifovo intermezzo VIII
Nenápadným sledováním dvou bílých individuí, na které narazil ve vesnici a kteří mu přišli velmi podezřelí, se šerif ocitl u tréninkového centra, kde byl zaparkován Taurus a u něj postával Bee s blonďatým syčákem, s kterým si jeho bratr poslední dobou velice rozuměl, a maníkem v zelené kombinéze. Podezřelá dvojice se k nim připojila a k šerifově údivu, jelikož se choval tak nenápadně, ho jistě napráskala, neboť jeho bratr vyrazil proti němu.
„Co jsem ti říkal, že udělám, když zdrhneš s Taurusem z vesnice?“ uhodil na Beeho.

Prásk! Bee se s dírou v hlavě poroučel k zemi.
„Tak přece sis to pamatoval!“ utrousil šerif a protočil brokovnici v ruce, aby ji měl znovu připravenou k palbě.
Prásk! Prásk! Prásk!

Jeden za jednoho
Buuuuuuuuuuum!
Mohutná exploze přilákala pozornost dua Gai-Kakashi

a také probudila Naruta, který na pohovce v kamrlíku poctivě zařezával. Naznal, že ho spojenecká armáda přišla vysvobodit, a tak počal bouchat na dveře a vydávat roztodivné zvuky, které by na něho upozornily.

Gai s Kakashim doběhli k hromadě balvanů, která blokovala vstup do jeskyně, odkud slyšeli volání. Kakashi se vrhl do odhazování kamenů a totéž očekával od ve všem soupeřícího Gaie, ale ten ho šokoval tím, že se půjde podívat po tajném zadním vchodě.

Zdálo se to jako věčnost a pomalu mu docházely síly, když už to chtěl vzdát a naposledy zařval o pomoc, dveře se otevřely. Na chodbě byla tma, takže svého zachránce neviděl, stihnul jen spatřit něco zeleného, co se mihlo u kliky při otevření.
„Lee?“ zakňoural v Hinatině stylu, pak si dal hned facku, aby se vzmužil a odhodlaně vstoupil na chodbu.
„Díky za záchranu, Lee!“ zvolal mnohem sebevědoměji, ale nikdo mu neodpovídal, a to už začínal tušit, že to nebyl Lee, kdo ho vysvobodil.
Nohy a ruce mu omotaly šlahouny.
„Aha, Zetsu,“ došlo Narutovi a chvíli se i usmíval, že konečně rozpoznal, o koho jde.
Úsměv vystřídal panický strach, kterým se mu sevřely půlky, když si vzpomněl na hentai plné chapadel, které nedávno shlédl, a začal řvát, než mu cosi zacpalo pusu. Byl tak naplněn představou, jak bude zneužit, že si ani neuvědomil, že stisk chapadel kolem rukou a nohou povolil a že to nebylo chapadlo, ale ruka, která mu zakryla ústa, do které se teď vší silou zahryzl, protože on by se přece nikdy nevzdal, i kdyby si to žádalo použít takovýchto dětinských prostředků.
„Auuu!“ zavyl někdo bolestí, ale Naruto po původci zvuku nepátral, a protože už se mohl volně pohybovat, vyrazil pryč, přitom do svého zachránce vrazil a srazil ho k zemi.

Kakashi odhodil z hromady další šutr, už přestal počítat kolikátý, protože ho Gai stejně nemohl porazit, a vykoukla na něj polovina Madarova obličeje, vypadal spokojeně, usmíval se, jako by říkal: „Vem si mé oko!“
A tak si ho Kakashi vzal.

„Nebude ti vadit, že je to taky pravý oko?“
Kakashi vzhlédl a spatřil blonďáka, který ho v předklonu celý udýchaný pozoroval.
„Já si ho vytrénuju! Jak ses sem dostal?“
„Poskoci tohohle, cos mu vzal oko, mě sem přivezli a drželi mě v téhle jeskyni, ze které jsem se teď jen taktak dostal východem támhle v zadu, než se to za mnou celý zavalilo!“
„Nenarazils tam na Gaie? Zelená kombinéza, hustý obočí, co? Viděls ho tam?“
„Hmm, tak ten tam zařval?“ snažil se Naruto ujasnit si událost svého osvobození a přitom sice nechtěně, zato radikálně, ve větě pozměnil intonaci.

Kakashi z toho pochopil, že jeho rival se odtam už nevrátí.

Společně znovu zaházeli mrtvého Uchihu, aby posmrtná krádež nebyla tak okatá, a vydali se do vesnice, Kakashi zamířil rovnou do nemocnice, Naruto veden podivnou předtuchou do hospůdky, ačkoliv u sebe opět neměl ani floka a předpokládal, že ho Ayame ani nepustí dovnitř.

Šerifovo intermezzo IX
U nohou mu ležel jeho bratr, Taurus mizel v dáli a vystrašený klučina v zeleném úboru dal ruce nešťastně před sebe na znamení, že nemá žádnou zbraň a není tedy nebezpečný.
Prásk! Lee se s dírou v hlavě poroučel k zemi.
„Zombík jeden zasr*nej!“ ulevil si šerif a protočil brokovnici v ruce, aby ji měl znovu připravenou k palbě.
„Pane, to nebyl nemrtvý!“ upozornil Shino, který se tu zčistajasna objevil, svého nadřízeného, „Jak to vím?“
„Drž hubu!“ odbyl ho šerif, „Vracíme se do vesnice, cítím, že je tam ještě plno zombíků! Ale nejdřív se stavíme něco zakousnout, už jsou skoro tři.“

Oslava vítězství
Po včerejším incidentu s Madarovým okem bylo dnes celý den v hospůdce skoro liduprázdno, proto taky Ayame měla čas poslouchat, co si hosté vykládali. Večer ji zaujala dvojice, které přinesla dvě porce vajíček a soleného pstruha, Orochimaru a Kabutomaru.
„Nemysli si, že ta vajíčka sníš zase všechna sám!“ spustil hned Kabutomaru.
„Vajíčka jsou moje oblíbené jídlo!“ obhajoval Orochimaru přisunutí obou talířů k sobě.
„Nějakou dobu už i moje, částečně!“
„Nechceš snad uspořádat zombií souboj kvůli vajíčkům, že ne?“
„Bojíš se? Nedivím se ti, zase bys prohrál!“
„Stejně bychom to měli ještě zvážit a vrátit se k výrobě vína!“
„Ne, zůstaneme u prášku! Využití v medicíně je obrovské, nemocnice nám ho budou trhat z rukou!“
„Zatím nám ho trhli dva feťáci, vína z předchozí várky si ani nevšimli, a to má taky léčebný účinky. Na wikipedii psali⁵, že hadí víno je proti mužské impotenci!“
„To by vysvětlovalo tvou spotřebu!“
„Trochu je mně líto těch vajíček, ale potrestání této urážky nesnese odkladu! Odcházíme na hřbitov vybrat zbraně!“
Vstali od stolu, zaplatili, odešli a chvíli po nich vešel do hospůdky Naruto. Ayame se ho hned ujala, posadila ke stolu, předala vzkaz na ubrousku od Minata a přislíbila první gratis ramen do dvou minut.

Drahý Naruto, pokud čteš tento dopis, znamená to, že jsem mrtev. Jsem si skoro jist, že nebudeš věřit tomu, co ti teď píši, ale ujišťuji tě, že vše je pravda. Jsi můj syn, můj a Kushiny a narodíš se zhruba za devět měsíců. Vím, zní to šíleně, ale opravdu je to tak. Aby nedošlo ke změně současnosti a ty ses mohl narodit, musíš Kushinino dítě, tebe, poslat o šestnáct let zpátky v čase. Tvou matku zatím moc dobře neznám, ale nemyslím si, že by dobrovolně k teleportaci svého syna svolila. Schéma teleportačního zařízení jsem načrtl na zadní stranu, palivový článek, jehož energie by na jeden přenos měla stačit, je ukryt v seně ve stodole. Raději s tím moc neexperimentuj, aby se budoucnost nezměnila. Věřím v tebe, můj synu!

Přečetl vzkaz ještě několikrát, při tom spořádal pět porcí ramenu, a stále se nemohl zbavit dojmu, že ten Minato, co to psal, musel být pořádně zhulenej. Přesto se vydal do stodoly, prohrabal kupku sena a našel v ní jehlu. Zklamán odhodil zmuchlaný ubrousek, prošel kolem u dveří stodoly očumujícího Tobiho a zapadl zpátky do hospůdky, kde se vše chystalo na oslavu vítězství nad Madarou.

Kakashi si totiž pustil před sestřičkami v nemocnici pusu na špacír.

Hospůdka se rychle plnila, strach z oka v jídle přebila cedule s nápisem: „Dneska platí starosta!“ a stejně rychle, možná i rychleji začala docházet uchihovice. Poslední várka, která byla vypálena před Sasukeho marnými pokusy, byla pryč. V tom se ve dveřích objevila Tsunade a všem chlapům, vlastně i ženám, se rozzářila očička při pohledu na ty dva velké robustní soudky v jejím podpaží.
„Obnovuji tradici klanu Senju! Na zdraví!“
„Senju říkáš? Není to léčka?“ nezdálo se zvrhlíkovi v černých brýlích, který s navenek ušlechtilými motivy se mohl přiblížit k slečnině výstřihu, „Nechceš nám snad podstrčit to od Sasukeho?“
Tsunade splašila skleničku, nalila si z prvního soudku, exla ji, potom do sebe kopla ještě ochutnávku z druhého soudku, a jelikož se zdála být naprosto v pořádku, přihnul si decentně i Ebisu. Okamžitě se poroučel k zemi.
„Je krapet silnější než uchihovice, na kterou jste zvyklí, ale přece nechcete furt pít tu vodičku?“ obhajovala svůj výtvor Tsunade.
Ayame si taky cucla a od té doby už je tam černo.

To samé platí i pro Naruta.

Šerifovo intermezzo X a XI
Kolem šerifa a jeho zástupce prošel Jiraiya s mladou žábou po svém boku.
„Ale já jsem ještě na žádném konkurzu nebyla,“ zaslechli dívku, kterou přemáhaly obavy, „a ani ten Váš román jsem nečetla, tak nevím, jestli tu hlavní roli zvládnu.“
Jiraiya k ní zadrmolil cosi, co jí vehnalo růž do tváří, a společně vešli do stodoly, ze které za chvíli vyběhla pištící dívka v natržených šatičkách s nadrženým Jiraiyou sápajícího se po ní nataženýma rukama v patách.
Prásk! Chlípník se s dírou v hlavě poroučel k zemi.
„Zombík jeden zasr*nej!“ ulevil si šerif a protočil brokovnici v ruce, aby ji měl znovu připravenou k palbě.
„Pane, to nebyl nemrtvý!“ upozornil Shino svého nadřízeného, „Jak to vím?“
„Drž hubu!“ odbyl ho šerif.
„A nebudu!“ zvýšil snad poprvé v životě hlas, „Jen proto, že má někdo ruce TAKHLE NATAŹENÝ, tak …“
Prásk! Zástupce šerifa se s dírou v hlavě poroučel k zemi.
„Mně se vždycky zdál divnej, zombík jeden zasr*nej!“ ulevil si šerif a protočil brokovnici v ruce, aby ji měl znovu připravenou k palbě.
„Sakra a lezou z něho brouci,“ všiml si, „ten už musí být pěkně dlouho po smrti. Kdybych tak měl v týmu někoho, kdo se v broucích vyzná, určitě by určil čas opravdové smrti!“
„Hej ty!“ pištěl na šerifa skrček s helmou na hlavě a dlouhou šálou kolem krku, „Už nějakej den tě sleduju a ještě jsem neviděl, že bys do tý svý brokovnice ládoval nějaký patrony! Jak to, že máš pořád nabito?“
„Ty mě taky sr*t nebudeš!“
Prásk!

Již osamoceného ho honba za nemrtvými zavedla až na hřbitov. Zrovna se tam odehrával souboj Sasuke, Neji proti dvojici Darui, Tobi, který zpovzdálí sledovali Kabutomaru a Ororchimaru s rukama napřaženýma před sebou, ve kterých měli nějaké krabičky, na které zuřivě mačkali, a za nimi hrobník Sasori.
Prásk! Prásk! Orochimaru a Kabutomaru se s dírou v hlavě poroučeli k zemi.
„Zombíci jedni zasr*ní!“ ulevil si šerif a protočil brokovnici v ruce, což udělal i po prvním výstřelu, aby ji měl znovu připravenou k palbě.
Hrobník na nic nečekal a utíkal pryč.
„Já jen balzamoval těla, místo abych je pohřbil, a strkal do nich ovládací čipy!“ volal mizející Sasori.
Sasuke, Neji, Darui a Tobi se přestali hýbat a popadali bezvládně na zem.
„Doktóóór!“ hulákal šerif, „Potřebuju doktora! Mám tu čtyři raněné!“

Zrada, zrada a zase zrada
Minato vešel do hospůdky, v takřka liduprázné místnosti si nemohl nevšimnout šerifa a jeho zástupce, kteří zrovna obědvali, a sedl si raději na opačný konec místnosti.
Než Ayame stačila blonďákovi něco přinést, přišel k němu křídově bílý maník a chtěl mu sdělit určitě něco zásadního, ale k tomu se nedostal, protože mu šerif svojí brokovnicí ustřelil kebuli.
„To byl jeden z těch chlápků, co ukradli Tauruse,“ zdůvodnil své počínání.
„A nebylo lepší ho zajmout a vyslechnout, abyste zjistil, kde to auto ukrývají?“ zajímal se Minato, přičemž ze sebe dostával bílou hmotu, která na něm ulpěla.
„Má pravdu!“ zapojil se Shino, „Jak to vím?“
„To auto ukradli dva, takže vyslechnout můžu toho druhýho, vy radílkové!“
„Ale ten druhý tu není,“ poznamenal blonďák.
„Noooo, ehmmm … a vůbec, nepleť se mně do vyšetřování! Já mám svoje metody aáá … a odcházím!“
S šerifem odešel i jeho zástupce, ale než tak učinil, podal Minatovi fotku, kterou bělásek svíral ve své ruce a které si nikdo před ním nevšiml. Byla na ní Kushina, moc jí to tam slušelo, s roubíkem v ústech a svázanýma rukama vypadala dosti rajcovně, jen ten kolt u hlavy dával tušit, že něco není v pořádku. Sice neměl ponětí, kde má svou lásku začít hledat, ale věděl přesně, po čem únosci prahnou a co musí udělat. Na ubrousek napsal vzkaz pro Naruta, předal ho Teuchimu i s instrukcemi a penězi na sto porcí ramenu. Pak zamířil do stodoly, kde ukrýval Thunderbirda. Otevřel kapotu a palivový článek rozdělil na dva, jeden schoval do kupky sena, druhý vrátil do auta, se kterým vyjel do ulic vesnice a křižoval jí sem a tam, dokud se neobjevila partička bílých chlápků.

Dokodrcal se k otvoru ve skále, před kterou už na něj v dřevěném zahradním křesílku čekal chlápek v masce lízátkového typu s nohama položenýma na spoutané a roubíkem umlčené Kushině a partička šesti bělásků.
„Měli byste si tady udělat pořádnou cestu,“ spustil Minato při vystupování namísto pozdravu, „málem jsem si urval kolo!“
„Zastřelte ho!“ poručil muž v masce.
„To bych nedělal!“ zareagoval blonďák poklidně, jako by nebyl v přímém ohrožení života.
Úplně opačně reagovala Kushina, takže ji muselo zklidnit kopnutí do žeber. Bělásci svými kolty na Minata sice mířili, ale raději vyčkávali, zda se rozkaz nezmění.
„A co bys na mém místě dělal?“
„Pustil bych tu dívku výměnou za tohle auto!“
„To zní logicky, tak zněla dohoda ... mimochodem, kde je ta trubka, co ti doručila můj vzkaz?“
„Bylo toho na něj trochu moc, potřeboval si pročistit hlavu. Takže provedeme výměnu?“
„Částečnou!“
„Částečnou?“
„Ano, já si vezmu část auta a ty dostaneš odpovídající část tady té holky! Vykuchejte ji!“
„Néééé!“
Dva bělásci zamířili ke Kushině.
„Myslel jsem tu káru,“ upřesnil muž v masce, „tuhle kuchnu sám!“
Bělásek nejblíže autu otevřel kapotu.
„Šéfe, šéfe!“ ozvalo se muži v masce z vysílačky za opaskem, „Tady je jenom půlka!“
„Blbče! Když jsem od tebe sotva pět metrů, tak mně to nemusíš hlásit do vysílačky!“ zařval zpět do vysílačky, kterou si přiblížil k masce, pak dodal k Minatovi: „A já chtěl vyměknout a dát ti tu holku celou, ale za půlku zboží dostaneš jen půlku odměny, vyber si kterou!“
„Pusť ji a já ti řeknu, kde je ta druhá půlka!“
„Zamysli se, než začneš někomu poroučet! Kdo myslíš, že tu druhou polovinu potřebuje víc? Já nebo tahle holka?“
„No samozřejmě, že já!“ odpověděl si muž v masce sám a sundal nohy z Kushiny, „Zmiz, než si to rozmyslím!“
Kushina se zvedla a popoběhla k Minatovi, který ji objal a u toho ji zbavoval roubíku, aby ji mohl políbit.
„Šéfe! Máme jít zapojit tuhle polovinu?“ vyrušil muže v masce, který bedlivě pozoroval dojemné shledání mladých milenců, bělásek, který právě vyjmul z auta půlku palivového článku.
„No ovšem, už aby to bylo!“
„A co když to bude něco dělat?“
„Tak dělej něco proti tomu!“ předal instrukce podřízenému, který je odběhl vyplnit, a pak už zase tlačil na Minata: „Kde je ta druhá polovina?“
„Co ti zabrání, abys nás hned nepostřílel, jakmile ti to řeknu?“
„No nic přece, to je na tom to nejlepší … ááááách, ty zneužíváš toho, že tu druhou polovinu opravdu chci! Hoďte zbraně na zem!“
Bělásci poslechli a odvázaná Kushina začala sbírat jejich kolty.
„Co ale teď zabrání mně, abych tě nezastřelil?“ užíval si obrat k lepšímu Minato, který také zvedl jeden kolt ze země.
„Klidně mě zastřel, ale chci slyšet, kde je ta druhá polovina!“ hysterčil už muž v masce.
„Má ji Naruto!“
Prásk!
Rána ho zasáhla do břicha. Minato se sunul k zemi, Kushina na něj stále mířila zbraň, ze které vyšel výstřel.
„Jistě se teď ptáš, proč tě ta tvoje milovaná zradila, že?“ popichoval ho muž v dřevěném zahradním křesílku, který si přitom sundal svou masku, „Celou dobu pracovala pro mě, nepřekonatelného Uchihu Madaru! To já tuhle expertku na viry přivedl do této vesnice, aby infikovala tu zpropadenou famílii, která se mě zřekla. Až na jednoho to všichni schytali, byla to krása, ve mně vřela nenávist, v nich smrtelná nákaza, až jim z toho praskly oční bulvy, mňam! A jako třešinka na dortu bylo, že veškeré podezření padlo na pana radního, který mě s tím svým protialkoholním tažením už taky pěkně sr*l. No a včera jsem se zbavil i jeho, stálo mě to sice jedno oko, ale všichni okolo přijali iluzi, že jsem byl v právu ho oddělat. A aby toho nebylo málo, toho spratka Naruta, držím ve své skrýši. Nic mě už nemůže zastavit!“
Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!
Pět bělásků se jeden po druhém poroučelo k zemi.
„To snad nebylo nutné, Kushino!“
„Jako myslet si to můžeš, ale bylo, protože tady naše spolupráce končí! Já si teď jako vezmu jeden celý palivový článek, možná radši ještě druhý do zálohy a tohohle Thunderbirda, kvůli kterému jsem ti pomáhala. Konečně dostanu to, na co mám právo!“
„Ach,“ povzdechl si Madara, „já zapomněl, že ta zlodějka, co s touhle károu Hashiramovi utekla, a tím mu podřízla větev, je tvoje příbuzná!“
„Jako co čekal, když chtěl všechna auta rozdat!“
„Být zrazen tou, kterou jsem miloval!“ zamumlal si pro sebe Minato dokončení Nejiho věštby.
„Poruč těm bílejm šaškům,“ křikla Kushina na Madaru, „ať sem donesou dva palivový články!“
„Nikdy!“
Prásk!
„Au,“ zavyl Madara, který schytal kulku do levé ruky, „to bolelo!“
„Tak začni mluvit do vysílačky!“
„Ne!“ odmítl poslechnout.
Prásk!
Madarův ďábelský smích se rozléhal krajinou, Kushina pomalu klesala k zemi, poslední vyčítavý pohled věnovala vystřelivšímu Minatovi.
„Šéfe, šéfe!“ ozvalo se z vysílačky, „Osm a půl článku běží na plný výkon!“
Buuuuuuuuuuum!
Skála, která sloužila jako Madarova skrýš, se výbuchem zevnitř roztrhla, Madaru, Kushinu i Minata zasypala horda kamení.