Kyuubi no Naruto – část 9 – Absurdní situace

Uplynuly přibližně dva měsíce, co Naruto odešel do skryté Mlžné a v Listové život běžel normálně. Hinatu mrzelo, že nebyla moc zadobře s Narutem, když odcházel. Její názor byl jasný, už bez něho nechtěla být, ale on jí zase řek, že je to pro ni příliš nebezpečné a to u ní vyvolalo pocit, že by trénovala celý rok zbytečně. Byla z toho mírně naštvaná a uražená, ale zároveň se nemohla dočkat, až se Naruto vrátí a bude se s ním moct udobřit.
„Tak co týme, jak jste si užili misi?“ Ptal se Sasuke svého týmu, když se vrátili do Listové.
„Mám dost, jdu spát.“ Řekla Suzume a hned se vydala domů.
Sasuke byl taky vyčerpaný, protože na rozdíl od chytání kočky, bylo chytání banditů poněkud náročnější, ale byl rád, že už se nemusí párat s tak nudnými misemi.
Bylo krásné odpoledne a lidmi v Listové se to jenom hemžilo. Mohlo to být klidné odpoledne jako každé jiné, ale to by zde nesměl kdysi vyrůstat Uzumaki Naruto. Vědělo to všech osm, kteří se rozhodli, že se ukážou právě v Listové. Byl pro ně výhodný čas a tak se celé klidné odpoledne zvrhlo v jednu velkou paniku, když u hradeb Listové z ničeho nic sedělo osm ocasatých démonů.
Obyčejní lidé se rozutekli na všechny možné i nemožné světové strany, křičeli a ječeli hrůzou, strachem a v případě těch, kteří nestihli poobědvat, tak hladem.
„Chceme mluvit s Uzumaki Narutem!“ Zahřímal Hachibi, který byl vůdcem této prapodivné skupiny.
Jeho hlas se rozléhal celou vesnicí a oběma dvěma současným Hokagům bylo jasné, že budou monstrózní potíže. Minato se okamžitě přemístil k Tsunade.
„Co budeme dělat?!“ Zeptal se zděšeně.
„Naruto tady není, takže by jim to někdo měl vysvětlit.“ Řekla Tsunade a podívala se na Minata.
„Já proč, já? Byl bych užitečnější, kdybych informoval Naruta. Přece se k němu můžu přemístit.“ Cukal se Minato.
„Dobře, takže jdi pro Naruta. A já pošlu zprávu ostatním skrytým vesnicím, že tu máme démony.“ Řekla Tsunade.
Minato okamžitě zmizel.

„Myslíš, že to byl dobrý nápad, Hachibi?“ Zeptala se ho Nibi.
„Určitě, možná jenom není v Listové.“ Odpověděl.

„Co se děje Jiraiyo? Proč nejsem u Naruta?“ Divil se Minato.
Jiraiya nic neříkal a jenom mu ukázal jeho teleportační kunai.
„A proč ho nemá u sebe?“ Zeptal se Minato.
„Protože nechce být rušen.“ Odpověděl Jiraiya.
„Ale proč?“ Stále nechápal Minato.
Jiraiya začal vzpomínat proč ho vlastně Naruto vyvedl z jednacího sálu.
„Nepotřebuju, abys pořád hleděl Mizukage do výstřihu, Zvrhlej poustevníku! Vůbec mi při jednání nepomáháš, ale spíše tím svým zíráním mi to celé kazíš!“ Rozčiloval se na něj Naruto.
„Ale Naruto…“ Snažil se Jiraiya marně protestovat.
„Žádné, ALE, prostě vypadneš a hotovo!“ Vystrčil ho za dveře Naruto.
Jiraiya samozřejmě Minatovi neřekl pravý důvod a radši si vybavoval obraz výstřihu Mizukage.
Minato nevěděl, co má dělat. Jedinou věc, kterou potřeboval udělat, bylo informovat Naruta o situaci v Listové a nejbližším okolí, kde vysedávali ocasatí démoni.
„Co si vlastně Narutovi chtěl?“ Zeptal se Jiraiya.
„Nic důležitého. Jenom kolem Listové sedí osm ocasatých démonů a chtějí s ním mluvit.“ Řekl ironicky Minato.
„To je docela vážné, ale nedostaneme se k němu dříve, než skončí jednání a to se může někdy pěkně protáhnout.“ Řekl Jiraiya.

„Kde ten Minato s Narutem sak*a vězí?!“ Dívala se neustále na hodiny Tsunade.
Zprávy do ostatních skrytých vesnic už byly dávno rozeslané, ale i tak bude trvat minimálně den, než budou doručeny a několik dalších dní než by dorazily posily. Naruto nebyl ve vesnici, tak jediné co mohli dělat, bylo čekat na zázrak.
„Jak to tak vypadá, situace je dost vážná.“ Řekl Sasuke, který vešel do kanceláře k Tsunade.
„Nepovídej, ty sis toho všiml?“ Řekla ironicky Tsunade.
„Snad bych je mohl v případě nouze nějak zklidnit.“ Nabídl se Sasuke.
Oba dva se zamysleli nad Sasukeho nápadem, ale muselo jim být jasné, že by byla velká náhoda, kdyby se Sasukemu podařilo zkrotit osm ocasatých démonů. Tsunade tedy zvažovala i tuto možnost, ale následně ji raději zavrhla.
„Nebo, bys je mohl rozzuřit. Minimálně Hachibi, na tebe nemá dobré vzpomínky.“ Konstatovala Tsunade.
„Máte pravdu Tsunade-sama. To by nemuselo skončit příliš dobře.“ Poznamenal Sasuke.
Opět se dali oba dva do uvažování a snažili se přijít s nějakým dalším řešením, ale kromě pomoci od Naruta je nic jiného nenapadalo.
„Zajímalo, by mě, proč chtějí mluvit zrovna s Narutem?“ Mumlal si Sasuke, ale Tsunade ho slyšela.
„Konečně pořádný nápad!“ Řekla ironicky Tsunade.
„Vážně, proč chtějí mluvit zrovna s ním?“ Zopakoval Sasuke.
„Hmmm. Naruto jeMudrc šesti cest, má Rinnegan a je jinchuuriki Kyuubiho.“ Shrnula informace Tsunade.
„Technicky vzato, on je devítioocasým démonem.“ Řekl Sasuke.
„Tak proto s ním chtějí mluvit. Možná si myslí, že je to Kyuubi a ne Naruto.“ Řekla Tsunade.
„Nebo možná kvůli tomu, že má Rinnegan a je Mudrc šesti cest.“ Uvažoval Sasuke.
„Taky možnost. Naštěstí to nevypadá, že by chtěli zaútočit, takže nám nezbývá, nic jiného než čekat, až Minato přivede Naruta.“ Řekla Tsunade.
„Zdá se mi, že máme ještě nějakou možnost, ale jako bychom ji opomíjeli.“ Zauvažoval Sasuke.
„Jo. Mít tu tak Narutův klon…“ Povzdychla si Tsunade.
„Mám to! Co takhle zkusit Suzume ať si s nimi promluví?“ Navrhl Sasuke.
„To by možná mohlo vyjít, ale myslíš, že je to dobrý nápad?“ Zeptala se Tsunade.
„Nikoho lepšího nemůžeme najít.“ Řekl Sasuke a po Tsunadině souhlasu se vydal k Suzume domů.
Zaklepal, ale nikdo neotvíral, chvíli si myslel, že nikdo není doma, ale pak si vzpomněl, že Suzume se chystala spát. Proto neváhal a vyrazil dveře, aby našel Suzume jak tvrdé spí. Nejdříve si odkašlal, ale to nemělo žádný účinek a proto se rozhodl pro brutálnější variantu probuzení. V místnosti, která velice vzdáleně připomínala kuchyň, nahmatal ve věčném nepořádku nějakou nádobu a napustil ji vodou. Poté se vrátil k Suzume a vylil na ni vodu. Ta byla okamžitě vzhůru a v pěkném šoku, co tu Sasuke dělá.
„Sensei?!“ Byla nemile překvapená Suzume.
„Vstávej, celá vesnice na tebe spoléhá.“ Řekl Sasuke vážně.
„Jděte si dělat srandu z někoho jiného. Já chci spát.“ Řekla Suzume a opět zalehla i do mokré přikrývky.
„Já to ale myslím vážně, jenom ty můžeš náš problém vyřešit klidnější cestou.“ Řekl Sasuke a začal ji tahat z postele.
„To jako vážně?“ Zeptala se Suzume.
„Ano vážně.“ Řekl zcela vážně Sasuke.
„A v čem je háček?“ Řekla Suzume.
„V tom, že před Listovou sedí osm ocasatých démonů a chtějí mluvit s Narutem, který tu však není.“ Řekl Sasuke.
„Konečně příležitost, seznámit se s ostatníma.“ Řekla Kitsune.
„No dobře, co mám s váma oběma dělat.“ Povzdychla si Suzume.
Sasuke se nejdříve divil, když řekla oběma, ale pak si uvědomil, že má v sobě ještě Kitsune. Suzume tedy velmi neochotně vstala a šla k bráně, kde seděl Hachibi.
Když tam došla, démoni se na ni nevěřícně koukali.
„Ty rozhodně nejsi Uzumaki Naruto.“ Poznamenal Shukaku.
„Jak jsi to uhodl?“ Zeptala se ještě ospalá Suzume.
„Ten totiž nosí oranžové oblečení.“ Řekl.
„Dobrý postřeh.“ Řekla Suzume.
„Nech mě si s nimi promluvit. Nech mě si s nimi promluvit. Prosííím!“ Naléhala Kitsune.
„Dobře. Použiješ chakru na přeměnu do tvé původní podoby?“ Zeptala se jí Suzume.
„Ráda bych.“ Řekla Kitsune.
„No dobře, ale moc se nepředváděj. Já jdu spát, tak nás pak doprav domů.“ Řekla Suzume.
„Žádný strach.“ Odpověděla Kitsune.
„Tak, proč tě teda poslali? A kde je vůbec Uzumaki Naruto?“ Ptal se Hachibi.
„On je teď momentálně mimo vesnici a nikdo neví, kdy se vrátí.“ Řekla již Kitsune zatím se však nezměnila.
Démoni si až nyní všimli, jaké množství chakry má ta holka, co s nimi teď mluví.
„Co jsi zač?“ Zeptala se Nekomata.
Kitsune místo odpovědi použila přeměnu a objevila se v celé svojí kráse.
„Sanbi no Kitsune. Těší mě.“ Řekla.
Všichni démoni na ni hleděli dosti překvapeně a mysleli si, že pro ně lidi z Listové nachystali nějaké divadýlko. Původní Sanbi si jenom něco uraženě zamumlal.
„Tohle je nějaký podvod.“ Řekl Hachibi.
„Ne já jsem vážně jedna z vás. Řekla bych vám, abyste se zeptali mého otce, ale ten tu společně s Uzumakim není.“ Řekla Kitsune.
„Takže ty nám tady chceš říct, že jsi dcera Kyuubi no Youkou?“ Zeptal se nedůvěřivě Shukaku.
„Přesně tak.“ Snažila se o úsměv Kitsune, ale v její démonní podobě se jí to moc nedařilo.
„Jak je možné, že existuješ?“ Divila se Nekomata.
„Takže Ginkaku a Kinkaku, dva ninjové z oblačné a potomci mudrce šesti cest, skončili u otce v žaludku a tam se živili jeho masem po dva týdny. Tím se jejich chakra stala podobnou, jakou má otec. Některý z jejich potomků pak přišel do Listové a měl dceru, jmenovitě Suzume, to byla ta holka, co jste ji před chvílí viděli. Jelikož Kyuubiho chakra byla často uvolňována, tak to s velkou pravděpodobností dalo vzniknout mě. A nedávno přišla Suzume do přímého kontaktu s Uzumaki Narutem a já se probudila a naše společná chakra začala růst.“ Vysvětlila Kitsune.
„Takže čistě teoreticky může kdokoli z nás mít potomka…“ konstatoval Gobi.
„Asi ano.“ Řekla Kitsune.
„To je dobré vědět, ale ty nám s naším problémem nepomůžeš.“ Řekl Hachibi.
„O co se jedná?“ Zeptala se Kitsune.
„Většina z nás byla sžitá se svými jinchuuriki, takže jakmile jsme mohli odejít z naší démonní dimenze, tak jsme se chtěli k nim vrátit, ale proto potřebuje Uzumaki Naruta, aby je oživil.“ Vysvětlil Hachibi.
„Jak jste přišli na to, že by je mohl oživit?“ Podivila se Kitsune.
„Nevím to jistě, ale poslední věc, co jsem viděl, když nás uvolnil z Gedu Mazo, byly oči Mudrce šesti cest v Narutově hlavě.“ Řekl Hachibi.
„To máte pravdu, ale vůbec ho nepotřebujete, protože on už všechny oživil, hned jak porazil tu pečetící sochu.“ Řekla Kitsune.
„Vážně?“ Zněl hodně překvapeně Hachibi.
„To by nám věci dost ulehčilo.“ Řekl Gobi.
„Takže se můžeme všichni vrátit domů.“ Řekl Hachibi.
„Ne já prostě odmítám!“ Rozčílila se Nekomata.
„Už jsme o tom mluvili! Prostě se vrátíš do Nii Yugito a hotovo!“ Naštval se Hachibi.
„A já říkám, že nevrátím!“ Křikla po něm Nekomata.
„Dobře tak mi teda vysvětli proč?!“ Zeptal se Hachibi.
Kdyby byla Nibi no Nekomata člověkem, tak určitě rudla, ale v jejím případě chytala spíš fialovou barvu.
„To je osobní, do toho ti nic není!“ Řekla naštvaně.
„Dobře, takže dokud mi to neřekneš, tak prostě budu trvat na tom, aby ses vrátila.“ Řekl Hachibi.
„Já ti to povím, ale jenom tobě. Vy ostatní už můžete jít.“ Řekla Nibi ostatním démonům.
„Jak, když mě to teď ještě více zajímá…“ Zděsil se Shukaku.
„Dobře. Dobře už se můžete rozejít. Tady není nic k vidění, ani slyšení.“ Rozháněl démony Hachibi.
„Chci mluvit jenom s Hachibim, to znamená bez tebe Shukaku!“ Řekla Nekomata.
Schukaku se snažil tvářit nenápadně, ale díky tomu, že byl démonem a ne zrovna malým, tak se mu to moc nedařilo. Byl ze všech nejslabší, takže když na něj Nibi zasyčela, tak raději neochotně odešel.
V tu samou chvíli se vracela Hinata i se svým týmem nováčků z mise a vyděsila se, když viděla, jak od Listové loudavým krokem odchází jednoocasý démon. Vydával jakési nesrozumitelné tiché bláboly, to ji znepokojovalo. Pravda však byla takové, že Shukaku byl uražený, protože tak moc chtěl slyšet pikantnosti ze života Nekomaty a proto si pro sebe brblal, když odcházel.
Jakmile se Hinata se svým týmem ještě více přiblížila k Listové, tak uviděla Hachibiho a Nekomatu. Bylo to pro ni dosti nemilé překvapení, protože jediného démona, kterého znala, byl Kyuubi a ten navíc nebyl vždy takový jaký je teď. Proto Hinata očekávala, že mají démoni nějaké nekalé úmysly s její vesnicí. Svůj tým nechala za sebou a snažila se nepozorovaně dostat k bráně, kde byli právě Hachibi a Nekomata v plném rozhovoru.
„Takže, co je tak osobního, že si to nechtěla říkat před ostatníma?“ Zeptal se Nekomaty Hachibi.
„No víš… Já…“ Snažila se vykoktat Nekomata.
„Povídej, poslouchám.“ Řekl Hachibi.
„Prostě mi Yugito dělala takové návrhy, které se nehodí do vztahu démona a člověka.“ Vychrlila ze sebe Nekomata.
Hachibi se divil, nevěděl co má na to říct, ale pak ho něco napadalo. Nekomata mezitím mírně zfialověla, což bylo v jejím případě dosti výrazné zrudnutí. Hinata se dosti divila tomu, co zaslechla z jejich rozhovoru, ale naštěstí to vypadalo, že nemají v plánu zaútočit na Listovou.
„To myslíš vážně?“ Zeptal se.
„Smrtelně.“ Odpověděla Nekomata.
„Nebylo to spíše naopak? Že ty jsi dělala návrhy Yugito, a proto tě nikdy nepustila ven?“ Ptal se Hachibi.
„Rozhodně ne!“ Opět zfialověla Nekomata.
„Silně o tom pochybuju, ale jelikož jsi paličatá, tak s tím nic nenadělá. Dobře, ale kam teď půjdeš? Víš, že tady bez jinchuurikiho dlouho nevydržíš.“ Řekl Hachibi.
„Možná bych mohla zůstat v Listové, když ta holka říkala, že Uzumaki tady není.“ Řekla Nekomata.
„Já jsem pořád tady.“ Připomněla se Kitsune, která se už zase smrskla do podoby Suzume.
„Jak myslíš…“ Odpověděl jí Hachibi a Kitsune si vůbec nevšímal.
Nekomata si lehla a schoulila do klubíčka, aby nepřečnívala přes hradby.
„Já jsem stále pořád tady.“ Znovu se připomněla Kitsune.
„Vážně? Vlastně můžeš pro mě něco udělat?“ Zeptala se Nekomata.
„To záleží na tom, co by to mělo být.“ Řekla Kitsune.
„Dobře, tak vyřiď vašemu Hokage, ať mi sežene nějakého jinchuurikiho.“ Řekla klidně Nekomata, jako by si vybírala zboží v obchodě.
„Tak jo. Kdo to asi bude?“ Řekla Kitsune, když odcházela.
Hinata stále pozorovala situaci z povzdálí. Rozhodla se, že se k Nekomatě přiblíží. Naruto byl přece jinchuuriky, alespoň si to myslela, a tak chtěla o démonech zjistit něco víc. Přišla až k Nekomatě a ta otevřela jedno oko, aby se na ni mohla podívat.
„Ty seš ta jinchuuriky?“ Zeptala se Nekomata.
„Ne!“ Vyhrkla ze sebe Hinata. „Já jsem se jenom vracela z mise a po cestě jsem potkala Písečného Shukaku, takže jsem se lekla, že se v Listové něco děje. A taky jsem zaslechla část vašeho rozhovoru s Osmiocasým.“ Řekla.
„A nechceš být mým jinchuurikim?“ Řekla klidně Nekomata.
„Cože?!“ Vyděsila se Hinata.
„Nebo radši ne, už teď vypadáš moc vyděšeně. Asi budeš slabá.“ Odsekla Nekomata, zavřela oči a zase si položila hlavu na tlapy.
Hinata se dožrala. Možná je to démon, ale nemá právo o ní mluvit, takhle, když ji ani nezná. Hinata se tedy rozhodla, že Nekomatu porazí, jelikož byla pořádně vytočená. Říkala si pro sebe, že přece, tak dlouho netrénovala zbytečně, aby ji nějaký démon urážel, že je slabá. A proto okamžitě vymyslela tento šílený nápad.
„Bojuj se mnou!“ Křikla rozhodně Hinata po Nekomatě.
Nekomata nic neříkala a jenom se po ní ohnala tlapou, ale Hinata včas uskočila.
„Dobře byla si na tolik chytrá, že si uhnula, ale k tomu abych s tebou bojovala, mě budeš muset donutit.“ Řekla Nekomata a stáhla tlapu zpět.
Hinata se postavila do svojí obvyklé bojové pozice a začala se soustředit. Kolem rukou jí začala tryskat její chakra. Z počátku byla neforemná, ale během krátké chvíle nabrala tvar lvích hlav. Nekomata opět zvedla hlavu, otevřela oči a podívala se na Hinatu.
„Máš dobrý vkus.“ Řekla na podobu její techniky.
Hinata chtěla poděkovat, ale Nekomata se po ní opět ohnala tlapou a Hinata opět uskočila, nyní však následoval ohnivý útok, který by jisto jistě Hinatu zasáhl, ale ona použila Kaiten. Ano použila Kaiten i ve vzduchu, takže její vír spíše připomínal jakousi podivnou formu obřího Rasenganu. Nekomatě se začínal Hinatin styl boje líbit. Ale Hinata přešla z obrany do ofenzívy, okamžitě po dokončení rotace Kaitenu. Přece jenom to byla spousta uvolněné chakry, takže měla vztlakovou sílu a místo toho, aby Hinata padala zpět k zemi, se ještě mírně vznesla. Jakmile dokončila rotaci, tak se uvolněná chakra opět změnila do její techniky Juuho Shoushiken a zasáhla oběma pěstmi zároveň Nekomatu do čumáku.
Nekomata si z té rány sedla na zadek a hleděla na Hinatu. Spíše než by Hinatin útok nějak fakticky Nekomatě ublížil, tak jí způsobil šok. Nedokázala si představit, jak by ji člověk, kterého ona odhadovala na slabého, dokázal takto snadno uzemnit.
„Pořád hodláš tvrdit, že jsem slabá?!“ Okřikla Hinata Nekomatu.
„Nechceš být mým jinchuuriki?“ Zeptala se ještě mírně šokovaná Nekomata.
„To myslíš vážně?“ Odpověděla otázkou Hinata.
„Jistěže.“ Řekla Nekomata.
Nyní byly šokované obě dvě, jak démon, tak i Hinata. Stály proti sobě a jenom na sebe nevěřícně zíraly.
„Tak jo…“ Odvážila se Hinata.

„Cože! To jako myslí vážně?!“ Vykřikla Tsunade na Kitsune v podobě Suzume, která jí právě oznámila, že Nibi no Nekomata se staví na hlavu a chce jinchuuriko z Listové.
„Ano myslí to opravdu vážně.“ Odpověděla Kitsune.
„Raikage, zase bude zuřit.“ Povzdychla si Tsunade.
„To bude.“ Poznamenal Sasuke, který zde stále ještě byl.
„Dobře s tím už si nějak poradíme, ale kdo bude jinchuuriki? To je hlavní otázka.“ Řekla Tsunade.
Sasuke se samozřejmě musel přihlásit, ale jeho nápad byl Hokage zamítnut jako naprosto hloupý a označen za špatný vtip. Sasuke si to původně o svém geniálním nápadu nemyslel, ale Hokage je Hokage a má vždy ve všem pravdu, hlavní slovo a konečné rozhodnutí, takže jeho plán stát se jinchuurikim zkrachoval hned na začátku.
Nikdo neměl žádný další nápad, ale nevzdávali se a namáhali si mozky tím, kdo by byl pro Nekomatu vhodným jinchuurikim a zároveň by tím uklidnil i Raikageho.
„Takže to musí být někdo, kdo se jeví Raikagemu jako slabý.“ Navrhl Sasuke.
„Jemu se zdá slabá celá Listová, ale i tak musíme vybrat někoho, kdo by podle něj, ani neměl být ninjou.“ Řekla Tsunade.
„Nechápu proč? Proč vybírat někoho slabého, jinchuuriki by měl být silný, aby ovládl démona.“ Řekla Kitsune.
„Ano, ale pokud vybereme někoho takového, tak se můžeme rozloučit s mírem a připravovat se na válku se zemí Blesku, protože Raikage bude zuřit a v případě silného jinchuurikiho opravdu hodně, takže když vybereme někoho o kom si myslí, že je slabý, tak by se situace nemusela moc vyhrotit a my bychom z toho vyšli lehce.“ Vysvětlila Tsunade.
„Chápu, takže hledáme někoho, kdo není moc průbojný a Raikage si o něm myslí, že slabý.“ Řekl Sasuke.
„Přesně někoho takového.“ Odpověděla Tsunade.
Opět se dali na uvažování o vhodném jinchuurikim, ale i po stanovení parametrů je nikdo nenapadal.
„Přece nemůžeme Nekomatu zapečetit do nějakého studenta na akademii nebo do genina.“ Řekl Sasuke.
„To je pravda, to nemůžeme.“ Řekla Tsunade.
I z toho mála co měli, jim začínali docházet byť sebešílenější nápady, takže nezbývalo mnoho lidí, kteří byli potencionálními kandidáty na post jinchuurikiho Nibi no Nekomaty.
„Promiňte, že ruším.“ Vešla do kanceláře Hinata.
Všichni na ni okamžitě upřeli svůj pohled. Ona byla jejich jediný vhodný kandidát, takže prostě nemohla odmítnout, pro zachování celosvětového míru.
„Co potřebuješ, Hinato?“ Zeptala se zdvořile Tsunade.
„No je tu jedna velice důležitá věc, kterou bych s vámi ráda probrala Hokage-sama.“ Řekla Hinata.
„Dobře, taky s tebou potřebuju o něčem mluvit, ale jestli není ta tvoje záležitost nezbytně neodkladná, tak bych ráda začala já.“ Řekla Tsunade.
„Takže myslím, že začnu já. Nibi no Nekomata mě požádala, jestli se nechci stát její jinchuuriki a já souhlasila, takže pokud s tím máte problém, tak jí to musíme nějak šetrně vysvětlit.“ Řekla Hinata.
Všichni přítomní si jenom oddechli, protože to úplně řešilo jejich problém. Hinata nechápala, co se děje, takže byla překvapená, když se všichni začali usmívat.
„To nebyl vtip.“ Poznamenala Hinata.
„Neboj se. My se usmíváme, protože jsme ti chtěli navrhnout, aby ses stala tím jinchuuriki.“ Vysvětlila nejen svoje chování Tsunade.
„A proč ti to Nekomata vlastně navrhla?“ Zeptal se Sasuke.
„Protože jsem ji porazila.“ Usmála se Hinata.
Všem ostatním přítomným zmrzl úsměv na tváři, protože ani v nejdivočejším snu si nedokázali představit, že by Hinata porazila nějakého démona. Všichni ji pokládali za roztomilou, milou a především slabou, proto z toho byli tak moc udiveni.
„Jste v pořádku.“ Začala se o ně strachovat Hinata, protože Tsunade, Sasuke i Kitsune připomínali živé sochy bez známky života.
„Docela nás to překvapilo…“ Konstatovala Tsunade.
„Jsi si jistá, že se ti to nezdálo?“ Dovolil si příliš Sasuke.
Hinatě se kolem rukou rozvířila chakra a zformovala se do podoby lvích hlav. Vážně to od něj byla hloupá otázka, protože okamžitě schytal od Hinaty takovou ránu, že proletěl obvodovou zdí budovy a ještě hodnu chvíli letěl vzduchem. Stejně tak rychle, jako se lví hlavy objevily, zase zmizely.
„Omlouvám se. Moc se omlouvám Hokage-dono, ale on mě urazil.“ Omlouvala se Hinata.
Tsunade byla opravdu v šoku, nikdy by si nemyslela, že se může Hinata tak moc zlepšit. Popravdě dalece překonávala všechny ostatní členy klanu.
„Nejspíš, tobě a Sasukemu, každému naúčtuju polovinu z oprav.“ Řekla stále překvapená Tsunade.
„Opravdu. To je od vás moc laskavé Hokage-sama.“ Řekla šťastně Hinata.
„Ale dost nepodstatných věcí, musíme zapečetit Nekomatu.“ Řekla Tsunade.
Hinata souhlasila a po cestě k bráně, kde čekala Nekomata se zastavili pro Kushinu, která měla provádět pečetící techniku.
„To se mi teda vážně nezdá, že by se nějaký démon chtěl nechat zapečetit dobrovolně.“ Řekla Kushina cestou.
„Nevím to jistě, ale z rozhovoru, který jsem zaslechla mezi Hachibim a Nekomatou, vyplývá, že tu démoni bez jinchuurikiho moc dlouho nevydrží.“ Řekla Hinata.
„Vážně, to jsem netušila.“ Řekla Překvapeně Kushina.
Po malé chvilce dorazily k východu z Listové, tudíž se ocitly přímo u Nekomaty.
„Takže sis na mě dovedla posily? Ale jak jsem říkala, nebudu se bránit.“ Řekla Nekomata.
„Toto je Hokage-dono Tsunade-sama.“ Začala představovat Hinata.
„A toto je Uzumaki Kushina matka Uzumakiho Naruta, která bude provádět pečetící techniku.“ Dořekla.
„Vy dvě vypadáte podobně. Soudím dle účesu.“ Řekla Nekomata na Hinatu a Kushinu.
„Jseš si tím jistá Hinato? Život s démonem není jednoduchý. Vím, co říkám.“ Snažila se jí přemluvit Kushina.
„Jak to můžeš vědět?“ Divila se Nekomata.
„Byla jsem jinchuuriki Kyuubiho.“ Odpověděla Kushina.
„Ale já nejsem Kyuubi, vlastně jsem docela milá.“ Snažila se Nekomata.
„Pojďme na to, už to chci mít za sebou.“ Řekla rozhodně Hinata.
Všichni se připravily a Kushina začala skládat potřebné pečetě pro pečetící techniku. Během několika málo okamžiků byly přípravy dokončeny a za ještě menší chvíli zmizela Nekomata v Hinatě.
Hinatu to opravdu hodně vysílilo, a proto omdlela. Kushina požádala Tsunade aby jí s ní pomohla k ní domů.
Když dorazili k Uzumakim domů, tak Hinata na chvíli nabyla vědomí, ale okamžitě o něj zase přišla.
Objevila se v obrovské místnosti a za mřížemi na ni smutně koukala Nibi no Nekomata.
„Měly bychom uzavřít dohodu o předávání chakry a pečeti, kterou použiješ.“ Řekla Nekomata.
„Dobře, ale než začneme, mám na tebe jednu otázku.“ Řekla Hinata.
„Tak sem s ní.“ Chtěla už mít vše za sebou Nekomata.
“Je možné, aby člověk a démon spojili své chakry v jednu?“ Zeptala se Hinata.
„Kde si k tomu přišla?“ Mírně se vyděsila Nekomata.
„Nejsem si tím stoprocentně jistá, ale myslím si, že Naruto a Kyuubi spojili svoje chakry dohromady.“ Odpověděla Hinata.
„Když o tom, tak mluvíš, tak je to možné, ale myslím si, že to vymyslel Kyuubi, aby mohl ovládnout Narutovo tělo. Ale jestli je Naruto pořád Naruto a má uvnitř pořád Kyuubiho vědomí, tak je z něj démon.“ Vysvětlila Nekomata.
„A co to znamená?“ Zeptala se Hinata.
„To znamená, že má stejné výhody jako démoni.“ Odpověděla Nekomata.
„Aha, ale jaké jsou ty výhody?“ Ptala se Hinata.
„Tak například má sílu jako démon, zrychlené reflexy, lepší smysly a čas pro něj nic neznamená. Tím myslím, že v takovémto stavu nikdy neumře.“ Vysvětlila Nekomata.
„Nikdy neumře, tak proto se tehdy Naruto choval, tak jak se choval.“ Říkala si Hinata.
„Říkala si něco?“ Zeptala se Nekomata.
Hinata chvíli jenom tak stála a uvažovala, co má dělat. Tak jako, tak by to pro ni znamenalo, že by časem umřela a Naruto by žil dále, ale ona bez něj nechtěla být, ani po smrti. Myslela si, že je příliš sobecká, když chce mít Naruta jenom pro sebe navždy, ale i tak to musela udělat.
„Spojme taky naše chakry!“ Řekla Hinata Nekomatě.
„Proč bych to měla dělat?“ Zeptala se Nekomata.
„Už nikdy by si nemusela mít dalšího jinchuurikiho a já…“ Zarazila se Hinata, když si uvědomila, jak moc sobecky se chová.
„A ty?“ Vyzvídala Nekomata.
„A já bych mohla navždy být s Narutem!“ Řekla rozhodně Hinata.
„Aha, takže, ty ho miluješ!“ Řekla Nekomata.
Hinata začala rudnout. Nekomata by jenom v takovémhle případě nesouhlasila, ale pak si vzpomněla na Sanbi no Kitsune, dítě Kyuubi no Youkou a začala uvažovat o tom, jestli by i ona mohla mít vlastního potomka. Rozhodla se, že by bylo fajn mít nějaké to kotě. To byl pro ni dostatečný důvod, aby souhlasila s Hinatiným nápadem.
„Tak dobře, uděláme to po tvém, ale musíš dovolit někdy vyjít ven.“ Určila si podmínky Nekomata.
„To nebude problém, protože Kyuubi a Naruto vymysleli techniku, která Kyuubimu umožňuje ovládat stínový klon.“ Řekla Hinata.
„Myslím, že je to dostačující.“ Řekla Nekomata.
„Tak já jdu na to.“ Řekla Hinata a odstranila pečeť.
Během několika málo okamžiků se jejich chakry začaly spojovat a Hinata se snažila nepřijít v podvědomí o vědomí.
„Seš v pohodě?“ Zeptala se Nekomata, když vše bylo dokonáno.
„Jo jsem, ale ty vypadáš jinak.“ Řekla Hinata.
Nekomata si uvědomila, že kočku na ní připomínají už jenom kočičí uši a oči. Déle se od Hinaty lišila tím, že měla na svém těle spoustu ornamentů Boha smrti.
„Tohle jsem sice nečekala, ale vypadá to, že ani ty nejsi bez úhony.“ Poznamenala Nekomata.
Měla pravdu Hinatiny vlasy nabraly trochu světlejší odstín, stejně jako její kůže. Dalo by se říct, že Hinata celá zbledla, ne závistí, ale kvůli tomu, že se z ní stal démon. Její oči nyní vypadaly více dravěji, stejně jako celý její obličej.

Minato zde seděl už nějakou tu hodinu a stále netrpělivě čekal na to, až jeho syn skončí s vyjednáváním. Trvalo to opravdu dlouho, začínalo se už totiž stmívat. Najednou, se po dlouhých hodinách čekání Minato dočkal svého syna. Jednání pro dnešek skončilo, tudíž všichni, kteří byli přítomni v jednací místnosti, se začali rozcházet do svých ubikací, či pokojů.
„Tati?“ Divil se Naruto, když ho spatřil společně s Jiraiyou.
„Naruto prosím na nic se mě neptej, máme vážný problém ve vesnici, tedy pokud ještě stojí.“ Řekl Minato.
„Co se děje?!“ Vyděsil se Naruto.
„To uvidíš, až se tam přemístíme.“ Řekl Minato a přesunul se zpět do Listové.
„Měl bys taky jít Naruto.“ Řekl mu jiraiya.
Naruto opravdu nevěděl, které bije a doufal, že si na něj otec pouze něco vymyslel. Nějaké překvapení nebo tak něco.

„Tak, co se sak*a děje?!“ Zeptal se Naruto okamžitě poté, co se přemístil.
„No, co se děje?“ Rovněž se divil Minato.
„I přesto, že je Minato nazýván Žlutým bleskem, tak dneska ti to trvalo nějako moc dlouho, nemyslíš?“ Řekla mu Tsunade.
„Tak promiňte PÁTÁ Hokage, že se můj syn snaží zajistit trvalý mír a že já musel čekat před jednací místností.“ Odvětil Minato.
„To je v pořádku, že máte, tak šikovného syna ČTVRTÝ Hokage, ale naštěstí je náš problém už vyřešen.“ Řekla mírně naštvaně Tsunade.
„Tak, řekne mi už někdo z vás dvou, o co tady jde?“ Zeptal se Naruto.
„Původně se zde sešlo všech osm zbylých démonů a chtěli po tobě, abys jim vzkřísil jinchuuriki, ale když jim bylo řečeno, že ti už jsou dávno živí, tak se sebrali a odešli, kromě Nekomaty.“ Vysvětlila Tsunade.
„Co je s Nekomatou?“ Zeptali se otec i syn společně.
„Nekomata chce zůstat tady v Listové.“ Odpověděla Tsunade.
„To nemůže, zhatila, by mi tak celé vyjednávání!“ Vyděsil se Naruto.
„Promiň, ale ani ty nepřesvědčíš démona, navíc už si vybrala jinchuuriki a nechala se zapečetit.“ Řekla Tsunade.
„Cože?!“ Naštval se Naruto.
„Prosím tě uklidni se…“ Snažila se Tsunade.
Naruto byl ještě malou chvíli vynervovaný, z nepříjemných novinek, ale věděl, že pokud by byl jenom rozčilený, tak by stejně s touto situací nic neudělal, proto se rozhodl, že to radši vyřeší s chladnou hlavou. Po chvilce se Narutovi podařilo zklidnit, bylo to vážně po dlouhé době, co se takto rozčílil.
„Dobře, snad to půjde nějak urovnat, ale vážně rád bych si popovídal s tím jinchuurikim a Nekomatou, kde jsou?“ Zeptal se Naruto.
„Jsou u vás doma, protože tvoje matka prováděla pečetící techniku.“ Odpověděla Tsunade.
„Dobře, tak my mizíme.“ Řekl Naruto a společně se svým otcem se přesunuli k nim domů.
Když se objevili v chodbě, aby si mohli vyzout boty, tak ucítili silnou chakru. Stejně silnou jako je ta démonní. Všude okolo se ve vzduchu vznášelo cosi podivného. Nebylo to vidět, nedalo se to nahmatat, nosem to člověk neucítil, přesto to bylo silné. Příjemné i nepříjemné zároveň.
„Tohle mi přijde povědomé.“ Řekl Kyuubi.
„Mě taky, ale mám z toho špatný pocit…“ Odpověděl Naruto.
„No jasně… Je to tady úplně stejné, jako když jsem já spojil naše chakry.“ Vzpomněl si Kyuubi.
„Chceš, tedy říct, že démon a jinchuuriki spojili svoje chakry?“ Zeptal se ho Naruto.
„Stoprocentně.“ Odpověděl Kyuubi.
„Tak, to mi bude mít ten jinchuuriki, co vysvětlovat.“ Řekl už nahlas Naruto a vešel do obýváku, kde seděla jeho matka a Hinata.
„Tak, kde je ten jinchuuriki?“ Zeptal se Minato, který vešel chvíli po Narutovi.
Kushina nic neříkala a jenom ukázala na Hinatu. Naruto byl ze začátku rád, že ji zase vidí, ale jeho nadšení zmizelo, když si uvědomil, že Hinata je vlastně teď stejná jako on. Stal se z ní démon, který nikdy neumře. Naruto doufal, že se mu to podaří před ostatními utajit, ale očividně Nekomata věděla, co má dělat.
„Musíme si promluvit, Hinato.“ Řekl Naruto, přišel k Hinatě, chytil ji za ruku a odešel spolu s ní do svého pokoje.
Kushina měla radost, že se jde její synek udobřit se svojí přítelkyní a proto navrhla Minatovi, by si zašli někam ven na večeři.
„Co tě to napadlo?“ Zeptal se Naruto Hinaty.
Spíše než naštvaný, tak byl sklíčený, protože Hinata bude muset zažít to, co on. Uvidí všechny svoje přátele, rodinu a známé umírat a přitom ona sama ani nezestárne.
„Já jsem ti chtěla jenom více porozumět…“ Řekla smutně Hinata.
„Více porozumět? Vždyť ty jsi byla jediná osoba, která ve mně vždy viděla, kdo jsem. A přesto si mi chtěla více porozumět.“ Říkal nepřítomně Naruto.
„Naruto.“ Řekla Hinata, přisedla si k němu, položila mu hlavu na rameno a chytila ho za ruku.
„Co teď s námi bude? Není nikdo další, kdo by se stal démonem. A víš, co to znamená stát se démonem?“ Říkal jí Naruto.
„Když jsem uzemnila Nekomatu a stala jsem jejím jinchuuriki, tak jsem se jí zeptala, co by se stalo s člověkem, který by spojil svoji chakru s démonem. Víš, co mi řekla? Takový člověk, by se stal démonem a nemohl by nikdy umřít. Vím, že je to ode mě sobecké, ale chci s tebou být napořád.“ Vysvětlila Hinata.
„Co s tebou mám teda dělat?“ Usmál se na Naruto a políbil ji.
„O něčem bych věděla.“ Usmála se Hinata a začala se na nebohého Naruta sápat.
„Bacha Naruto! Co když je to Nekomata a Hinata je tam teď někde zavřená!“ Upozornil Kyuubi.
„Problém je v tom, že nemáme, jak to zjistit.“ Řekl Naruto.
„Tak to se pleteš, už jsi snad zapomněl na svoje oči?“ Zeptal se Kyuubi.
„Máš pravdu…“ Řekl Naruto.
„Doufám, že jseš to ty Hin, protože nerad bych zničil byt rodičů.“ Řekl Naruto.
„Samozřejmě, že jsem to já. Tak jsme se s Nekomatou domluvily.“ Řekla Hinata.
„Takže ti nebude vadit, když si to ověřím?“ Zeptal se Naruto.
„Nevadí, ale mrzí mě, že mi nevěříš.“ Řekla Smutně Hinata.
Naruto se dal do ověřování. Dostal se společně s Hinatou do jejího podvědomí a ujistil se, že jsou zde obě dvě v pořádku. Až nyní si uvědomil, jak se Hinata změnila. Už nevypadala tak mile, stal se z ní dravec.
„Promiň, ale musel jsem to udělat.“ Omluvil se Naruto, když se vrátili zpět z podvědomí.
„Chápu, tebe se snažil Kyuubi tehdy ovládnout a předstíral, že je ty. Ale neboj se, Nekomatu už jsem dokázala uzemnit.“ Snažila se ho uklidnit Hinata.
„Jseš opravdu úžasná.“ Usmál se na ni Naruto.
„Vážně, to jsem ráda.“ Políbila ho Hinata.
„Teď už se o tebe bát nemusím a nebo bych se měl bát ještě víc?“ Dráždil Naruto.
„Tak mě skus přemoct a uvidíme, jestli se dokážu dostatečně bránit.“ Usmála se Hinata a okamžitě se vrhla na Naruta.
Naruto se musel jenom usmát, protože Hinatin styl nebyl vůbec špatný. Opravdu hodně zesílila a nejenom díky Nekomatě. Chvíli spolu zápasili na podlaze, ale spíše než zápas, jejich činnost připomínala párové válení sudů z jedné strany místnosti na druhou. Nakonec Naruto skončil na zádech zpacifikován Hinatou.
Hinata jenom seděla na Narutovi, který ležel na zádech na zemi a odhrnula si vlasy.
„Takže, už mi věříš?“ Zeptala se Hinata.
„Myslím, že ano. Opravdu jsi hodně zesílila.“ Byl šťastný Naruto.
„Tak mohla bych jít příště s tebou?“ Odvážila se konečně zeptat HInata.
Naruto věděl, že by ji měl informovat o nebezpečí, které jí hrozí, ale zároveň měl strach z toho, že by se kvůli jeho temné polovině ho Hinata přestala mít ráda. Proto se Naruto rozhodl, že si vše vyřeší sám a nikoho nebude informovat.
„Víš… Já už teď vyjednávám ve skryté Mlžné a potom se hned vracím domů. To už tu chvíli tady nevydržíš?“ Snažil se mlžit Naruto.
„Takže, zase nechceš, abych šla s tebou! Proč mi to děláš Naruto?!“ Rozčílila se Hinata.
Její tělo začala pokrývat démonova chakra. Hinata sice neztrácela kontrolu, ale i tak vypuzování chakry na povrch způsobovalo, že vzduch v jejím okolí se začal vířit.
„Prosím uklidni se!“ Snažil se Naruto.
Hinata byla vážně dost rozzuřená, ale pomalu se začínala uklidňovat. Chakra už tak moc nevířila vzduch a z děsivého pohledu na ni se stal pohled překrásný. Hinata ovšem byla dosti vyvedená z míry, protože, takto se nikdy předtím nechovala. Chakra, která se teď pomalu kolem ní vznášela, se začala stahovat do jejího těla.
„Promiň, tohle se mi stalo poprvé.“ Omlouvala se Hinata a vůbec nechápala, co se stalo.
„Proto, nemůžeš jít tentokráte se mnou. I když máš teď sílu démona, tak ještě nevíš, jak ji správně použít. Z toho důvodu můžeš být nebezpečná pro svoje okolí.“ Vysvětlil Naruto a zároveň se mu sled událostí hodil jako výmluva.
„Promiň, vůbec jsem si to neuvědomila.“ Opět se omlouvala Hinata.
„Nemáš, se za co omlouvat. Jenom se teď budeš muset naučit, kontrolovat svůj hněv a nenávist, protože to jsou spouštěče. Ale neboj se, já vím, že ty to dokážeš. Věřím v Tebe.“ Řekl Naruto.
„Naruto…“ Rozbrečela se Hinata dojetím.
„Nebreč… Není pro to žádný důvod.“ Utřel jí rukou slzy Naruto.
Hinata ho objala, protože věděla, že malou chvíli se bude Naruto muset vrátit do Mlžné vesnice, aby mohl pokračovat ve svém vyjednávání.
„Prosím, zůstaň tady o chvíli déle…“ Snažila se ho nepustit Hinata.
„Víš, že to nejde. Ale až se vrátím, tak už spolu budeme navždy a to doslova.“ Řekl Naruto.
„Máš pravdu, možná jsem neměla spojit svoji chakru s Nekomatou, ale dokud budu mít tebe a ty mě, tak spolu všechno můžeme zkusit překonat.“ Usmála se Hinata.
„Ne, já jsem rád, že jsi na tom stejně jako já, alespoň to budu mít do budoucna lehčí. Jsem sobec, co?“ Usmíval se Naruto.
„To já přece taky.“ Řekla Hinata.
„Budu se už muset vrátit.“ Řekl Naruto.
„Opravdu? Nemohl by si zde ještě chvíli zůstat a objímat mě?“ Zeptala se Hinata.
„Bohužel ne.“ Řekl Naruto a políbil Hinatu.
„To je vážně škoda.“ Posmutněla Hinata.
„Neboj se, zaúkoluju tě tak, že ti doba, po kterou budu pryč, uteče jako voda.“ Ušklíbl se Naruto.
„To bych se asi měla bát.“ Usmála se Hinata.
„To měla, protože, máš za úkol se naučit Rasengan.“ Řekl sebejistě Naruto.
„Nic víc?“ Zeptala se Hinata.
„Dobře, takže tedy popros mého otce, ať tě naučí Rasengan a třeba i ovládat podstatu tvojí chakry. Dále ti sem pošlu toho Zvrhlého poustevníka, abys mohla podepsat smlouvu s žábami, stejně mi není k užitku, když pořád jenom okukuje výstřihy všech žen. Dokonce ani Mizukage neušla jeho pohledu. Promiň, trochu jsem odbočil, tu smlouvu ti dám podepsat, protože by ses mohla naučit Sage mód. A neboj se, ten starý zvrhlík, tě ušetří svých pohledů, za to ti ručím. Co myslíš, tohle by ti mohlo chvíli trvat se naučit, ne?“ Řekl Naruto
„To se ještě uvidí.“ Odpověděla Hinata.
„Hlavně se vrať brzy.“ Dodala.
Naruto se opět zmizel, ale tentokrát si s tím nedělala žádné starosti, protože přece ji docela dosti zaúkoloval a ona to vše chtěla stihnout dříve než se Naruto vrátí.

„Jsem vážně rád, že když jsem se sem přenesl, tak jsem ti neskončil na klíně, jako tyto dámy.“ Řekl Naruto Jiraiyovi.
„Naruto, jsi to ty?“ Zeptal se opilý Jiraiya.
„Ne s někým si mě pleteš Zvrhlý poustevníku!“ Řekl ironicky Naruto.
„Zvrhlý poustevníku? Tak mi přece říká jenom Naruto…“ Stěží vyslovil Jiraiya.
„Jistě, že jsem to já! A jak to vypadá, tak pro dnešek už máš dost.“ Řekl Naruto.
Když viděl, jak je jeho bývalý mistr vyřízený z pití, tak za něj zaplatil, vyprostil z hloučku žen a společně s ním se přenesl do jeho pokoje. Nebyla žádná šance, jak vytuhlého Jiraiyu alespoň trochu svléct, tak ho Naruto jednoduše položil na zem a hodil přes něj přikrývku.
„Teď bude minimálně dva dny nepoužitelný.“ Uvažoval Naruto.
„Jo to asi bude.“ Zapojil se do rozhovoru Kyuubi.
„Ty se taky musíš vždycky zapojit do mého uvažování. Ha?!“ Mírně se urazil Naruto.
„Tak promiň, ale já taky potřebuju komunikovat. Jinak mi zdřevění jazyk a už ti nebudu moct pomáhat v bitvách.“ Řekl Kyuubi.
„Jo, jo. Vždyť já vím, ale teď v poslední době toho mám hodně, proto se ti nemůžu tak moc věnovat.“ Vymlouval se Naruto.
„No jo z Hin je démon stejně jako z tebe…“ Snažil se něco říct Kyuubi.
„Hele, tak pozor jak ji oslovuješ, nezapomínej, že je to moje přítelkyně, ne tvoje, takže TY jí budeš říkat pěkně Hinato-san. Jasné!“ Přerušil ho Naruto.
„Neboj se, já vím, čí je to holka. Tohle byla jenom taková malá odplata, za to, že se mnou moc nekomunikuješ.“ Vysvětlil Kyuubi.
„Jen, aby.“ Řekl uraženě Naruto.
„Dobře, budeme si věřit, když jsme v podstatě jedna bytost.“ Řekl Kyuubi.
„Chápu, chápu. Nechtěl si náhodou původně něco říct?“ Popichoval Naruto.
„Jo! Že když je teď z Hinaty démon stejně jako z tebe, tak budete mít i démonické děti. Akorát teď teda nevím, jestli to budou liščata nebo koťata, a nebo něco mezi tím. Brr. To je hrozná představa.“ Děsil se Kyuubi.
„A nebo to budou normální lidské děti s démoní chakrou. Ha.“ Řekl Naruto.
„Nepravděpodobné.“ Odpověděl suše Kyuubi.
„Nepravděpodobné? Tak se podívej na sebe. Vypadáš snad jako liška? Nevypadáš. Spíše připomínáš děsivého člověka.“ Řekl Naruto.
„No sak*a, ty máš pravdu. Hele teď mě napadalo, že by na tom mohly být stejně jako Suzume a Kitsune.“ Řekl Kyuubi.
„Říkáš dva v jednom? No to bude ještě zajímavé.“ Řekl Naruto.
„To rozhodně bude.“ Podotkl Kyuubi.
„Každopádně, musím ještě otce informovat, aby naučil Hin Rasengan a že Jiraiya bude nějakou dobu mimo.“ Řekl si pro sebe Naruto.
„Jo to bys měl…“ Dodal Kyuubi.
„Dneska asi už nic nevyřešíme, takže se jde spát.“ Rozhodl Naruto.
Naruto ještě před spaním poslal správu svému otci, aby naučil Hinatu Rasengan a taky omluvu za to, že Jiraiya bude pár dní mimo.

Když se konečně Hinata po všech dnešních zmatcích vrátila domů, byla celá rodina překvapená jejím novým vzhledem. Nikdo nevěděl, kde k tomu přišla, ani proč to udělala a v žádném případě netušili, že se z ní, technicky vzato, stal démon. Její otec nebyl moc nadšený, jak jeho dcera vypadá a začal se rozčilovat.
„Jak to vypadáš!“ Křikl po ní naštvaný Hiashi.
„Vypadám přece normálně.“ Řekla Hinata.
Z nějakého důvodu neměla chuť jim říkat, že se z ní stal démon, a proto oficiální verze pro ni bylo vydávat se za jinchuuriky. Což byla před několika hodinami ještě pravda, sice pouze chvíli, ale přesto pravda.
„To není žádná odpověď! A kde si vůbec byla tak dlouho?!“ Rozčiloval se její otec.
„Dneska se toho stalo opravdu hodně. Tak například kolem Listové sedělo osm ocasatých démonů.“ Řekla Hinata.
„To pořád nevysvětluje tvůj vzhled!“ Mírně se umírnil Hiashi.
„Máš pravdu otče, nic to nevysvětluje, ale kdybys mě nechal domluvit, tak se ti dostane odpovědi na tvou otázku.“ Řekla Hinata.
„Tak pokračuj!“ Přikázal její otec.
„Z těch osmi démonů, chtěl jeden zůstat v Listové. A jelikož démoni zde nevydrží dlouho bez jinchuurikiho, tak jsem se stala jinchuuriki Nibi no Nekomaty, poté, co jsem ji porazila.“ Vysvětlila Hinata.
Věděla, že jí tato lež dlouho nevydrží, ale nebyla připravena jim říct pravdu. Moc to bolelo. To, co udělala, bylo až příliš sobecké a jí nepodobné, ale takto bude moct ochránit všechny své přátele, rodinu a především už o ní nebude muset mít Naruto takový strach.
Její otec vypadal, že jí vůbec nevěří, stejně jako její mladší sestra a Neji, kteří byli také přítomni. Bylo jasné, že jim bude muset předvést, co nyní dokáže. Avšak přesto měla strach, že by mohla něco zničit, protože ještě neuměla svojí sílu tak dobře ovládat. Rozhodla se tedy, že uvolní minimum své chakry a bude doufat, že ostatní to přesvědčí.
I přes všechnu její snahu, si byla strašně nejistá a začala nervóznět.
„Co mám dělat! Zatím nevím jaké množství uvolnit! Jestli uvolním moc chakry, tak zničím při nejmenším dům!“ Zmatkovala Hinata.
„Tak to nech na mě, já ti poradím.“ Zapojila se Nekomata.
„Vážně?! To bych byla moc ráda.“ Řekla Hinata.
„Opravdu ti pomůžu, když už s tebou sdílím toto tělo.“ Řekla Nekomata.
„Děkuji… Počkat, jak jsi mě vlastně vůbec slyšela, když jsem za tebou nepřišla.“ Divila se Hinata.
„Jelikož máme pouze jedno tělo a jednu chakru, tak slyším nejenom to, co říkáš ty a ostatní lidé tobě, ale zároveň i tvoje myšlenky.“ Vysvětlila Nekomata.
„Aha… Ale proč jsem až do teď neslyšela já tebe?“ Zeptala se Hinata.
„To protože, jsem buď to nic neříkala a nebo jsem byla v polospánku.“ Odpověděla N ekomata Hinatě.
„Opravdu? To jsem netušila. Ale jestli se tam uvnitř cítíš osaměle, tak mi klidně o něčem vyprávěj.“ Navrhla Hinata.
„Vážně jsi milá holka, ale teď bychom měli tvojí rodině předvést, co dokážeme, aby ti věřili, ne?“ Zeptala se Nekomata.
„Samozřejmě, málem bych na to zapomněla. A děkuji, za to, že jsi o mě řekla, že jsem milá.“ Usmála se Hinata a pustila se do předváděčky pro svoji rodinu.
Nikdo nevěřil vlastním očím a to měli všichni přítomní Byakugan. Hinata opravdu byla jinchuuriki avšak stále ji podezřívali, že jim lhala o porážce Nekomaty.
„I když, ti věřím, že jsi jinchuuriki, tak to stále nevysvětluje tvůj vzhled a navíc si myslím, že jsi lhala o tom, že jsi porazila Nibi no Nekomatu.“ Řekl její otec.
Hinata se naštvala a začínalo to v ní vřít, ale vzpomněla si, co jí řekl Naruto o tom, že musí krotit svůj vztek. Ne! Musí se ho naučit ovládat a trvale potlačit, jinak to může vyvolat negativní stránku démona a to by nebylo vůbec dobré.
„Když jsem se po zapečetění démona probrala, už jsem takto vypadala.“ Zalhala Hinata.
Ve skutečnosti, krátce po zapečetění Nekomaty se jí ptala na to, jestli je možné, aby člověk a démon spojily své chakry a jaké by to mnělo pro oba následky.
„Takže sestřička i pro změnu něco dokáže.“ Popichovala Hanabi, ale spíše byla z jejích slov slyšet závist.
Tohoto večera se v rámci klanu Hyuuga už nic zvláštního nestalo, ale přesto se začínaly vyostřovat vztahy mezi sestrami. Hanabi svojí sestře opravdu záviděla, avšak stále nevěděla celou pravdu. A proto, kdyby věděla, co Hinata před nimi skrývá, tak by jí závist asi velmi rychle přešla. Hinata od dnešního dne měla mít klidného spaní.
Zdál se jí strašný sen. Prýštila z něj čitá nenávist, ke všemu živému, neutuchající touha ničit a zabíjet byla to opravdová noční můra. A Hinata v ní byla ten zlý. Ne spíše byla TO. Nebyla člověkem, ale démonem, neuvědomovala si pořádně, co se děje. Zároveň měla i strach, protože viděla spoustu cizích tvorů. Ona sama o sobě věděla, že jsou to lidé, ale přesto pro ni byli cizí a ona je nenáviděla a zároveň se jich i trochu bála. Pak jí došlo, že to muselo být z minulosti Nekomaty.
Probudila se hrůzou celá zchvácená a nevěděla, která bije. Chvíli byla zmatená, ale později si začala uvědomovat, že si pamatuje i něco více, než byli její vzpomínky a proto doufala, že jí Nekomata dá odpovědi.
„Co… Co to bylo? Tvoje minulost?“ Zeptala se Hinata.
„Správně, to byla moje minulost, avšak musím ti říct, že je toho daleko více.“ Odpověděla Nekomata.
„A proč mi to ukazuješ?!“ Řekla Hinata.
„Není to tak, že bych chtěla, ale jakmile jsme spojily naše chakry, tak jsem získala všechny tvoje vzpomínky a Ty ty mé. To, co se ti zdálo, bylo pouze vstřebávání nových informací.“ Vysvětlila Nekomata.
„Takže Naruto si tím prošel taky?“ Zeptala se Hinata.
„Ano, ale v jeho případě to muselo být mnohonásobně horší.“ Snažila se Hinatu uklidnit Nekomata.
Výsledek však byl opačný. Hinata už zkrátka taková byla, měla větší strach o jiné, než sama o sebe. Hlavně tedy v případě Naruta, kterého milovala, tak jako nikoho jiného. Po Nekomatiných slovech se její utrpení ještě zvětšilo, ale s tím se nedalo nic udělat.
„To, co jsem řekla, tě očividně moc nepotěšilo. Omlouvám se.“ Řekla Nekomata.
„Máš pravdu, nebylo vhodné to říkat.“ Posmutněla Hinata.
„Ještě jednou se omlouvám, ale tyhle ty lidské emoce jsou pro mě nové.“ Snažila se ospravedlnit Nekomata.
„Co se stalo, stalo se. Myslím, že teď bychom měly jít spát. Na to, že jsem fyzicky démon, tak jsem značně unavená.“ Řekla Hinata.
„To máš pravdu, asi je to kvůli spojení chaker.“ Řekla Nekomata.
„Doufám, že se zítra naučím Rasengan.“ Byla opět šťastná Hinata.
„To je nějaká technika?“ Zeptala se Nekomata.
„Ano, vymyslel ji Narutův otec, a proto nás ji bude učit.“ Vysvětlila Hinata.
„Zní to zajímavě, ale nechtěla si zase náhodou spát?“ Zeptala se Nekomata.
„Máš pravdu, do svítání zbývá ještě dost hodin. Takže dobrou noc.“ Řekla Hinata a opět se ponořila do nevědomí spánku.
Tentokrát to pro ni bylo opravdu vysvobozující, protože se jí nezdála už žádná noční můra. Žádné další vzpomínky Nibi no Nekomaty se jí nepřehrávaly.
Následujícího dne ráno se Hinata probudila s dobrou náladou a těšila se na nadcházející trénink. Těšila se tak moc, že vstala celkem brzo ráno a tudíž zastihla, jak doufala svého budoucího tchána, Namikaze Minata, ještě v pyžamu.
„Dobré ráno, Hinato. Co tady děláš, tak brzo?“ Ptal se jí poloospalým hlasem Minato.
„Nějak jsem nemohla dospat, tak proto jsem tady, tak brzo.“ Odpověděla.
„Tak pojď dovnitř… Určitě jsi ještě nesnídala.“ Pozval Hinatu dále Narutův otec.
Hinata nic nenamítala a pozvání přijala. Kushina i Minato ji už dávno brali jako člena rodiny, ale i tak byla Hinata stále nesmělá a pokaždé čekala, až ji někdo pozve. Rovněž byla pravda, že ještě nesnídala, protože i u ní doma ještě všichni spali a ona je nechtěla rušit přípravou snídaně. Možná měla ve skutečnosti v plánu najíst se až u Narutových rodičů doma, kdo ví. Nebylo však podstatné jestli to byl její úmysl nebo jenom shoda náhod, prostě už byla tady a jakmile vešla do kuchyně, rozhodla se pomoct Kushině s přípravou snídaně.
Během jídla se bavili o různých věcech, ale Hinatu nejvíce zajímalo, jak Minato vymyslel Rasengan. On se však bránil takovými odpověďmi, že by to zničilo celé jeho překvapení v podobě tréninku.
„Já ti to všechno řeknu, když se můj muž tak zdráhá.“ Řekla Kushina.
Sice nazvala Minata svým mužem, ale zatím se nevzali, protože čekali, až se Naruto vrátí ze svojí poutě. Nechtěli mít svatbu bez něj. Bylo by zcela nelogické, kdyby měli obřad bez svého syna, který si i zčásti díky kvůli nim dost vytrpěl. Chtěli se vzít hned, jak se vrátí, ještě před tím než se on sám ožení s Hinatou, alespoň tak to měla Kushina naplánované.
„Opravdu? To jsem ráda.“ Zradovala se Hinata.
„Prosím nekaž mi to zlato…“ Snažil se Minato, ale proti Kushině nic nezmohl.
„Jak jsem řekla. On to celé vlastně jenom okoukal ode mě.“ Usmála se vítězoslavně Kushina.
„Vážně?“ Divila se Hinata.
Kushina jenom přikyvovala a stále se usmívala.
„To taky není úplně pravda.“ Řekl Minato.
Kushina na něj vrhla vražedný pohled, ale tentokrát si zůstal stát za svým a nestáhl ocas jako před chvílí. Rozhodl se, že dneska už bylo dosti ženské nadvlády a hodlal své ženě oplatit její „laskavost“, kterou mu prokázala.
„Prosím ne miláčku, je to docela trapné.“ Snažila se nyní přemlouvat Kushina.
„Jen ať se to dozví naše budoucí snacha.“ Řekl Minato.
Hinata se po slově snacha začala rozplývat blahem a celý její svět kolem ní se rozzářil jasněji, něž tisíc Sluncí. Minato i Kushina byli z té záře naprosto oslepeni.
Hinata byla úplně mimo. Nevnímala okolí a nikdo se ji nepokoušel z její představy násilně vytrhnout. Ale všechno má své hranice, takže po nějaké chvíli se Hinata zase vrátili do reality. Divně se dívala na Minata i Kushinu, kteří stále ještě měli přimhouřené oči. Nechápala totiž, co se jim stalo, že tak vypadají.
„Nechtěl jsi něco říct Minato?“ Zeptala se Hinata stále ještě trochu mimo.
I když Minato nechápal, proč mu Hinata najednou tyká, tak se rozhodl, že jí vysvětlí, jak přišel na Rasengan.
„Bylo to při jednom tréninku s Kushinou. Tehdy se učila ovládat Kyuubiho a při objevení pátého ocasu ztratila kontrolu. Já jsem měl přikázáno na ni dohlížet a případě, že ztratí kontrolu, tak jsem měl Kyuubiho potlačit. Ale něž jsem se stihl ke Kushině dostat, tak začala cosi vytvářet. Démonova chakra začala velmi rychle rotovat kolem jednoho bodu, v různých nepravidelných směrech a formovala se do tvaru koule. A to samé je v podstatě Rasengan, ale u něj musíš vynaložit i nějakou sílu na stlačení, protože lidská chakra není tak těžká jako ta démoní a proto se odstředivou silou, které vzniká při rotaci, vzdaluje od středu a technika se rozpadá.“ Vysvětlil Minato.
„Chápu… Takže je to takový malý stlačený Kaiten.“ Řekla Hinata.
Oba dva Narutovi rodiče si až teď uvědomili, že přítelkyně jejich syna je z klanu Hyuuga a má Byakugan. Nebyla pravda, že by si to uvědomili, až v tu chvíli kdy Hinata řekla, že se Rasengan podobá Kaitenu. Věděli to už od začátku, ale nikdy ni nebrali jako nějakou zvláštnost. Pro ně byla prostě jako každá normální holka, jenom s tím rozdílem, že je přítelkyně jejich syna.
„Podle toho, co říkal, tak je to Bomba ocasého démona. Klidně jim to můžeme předvést, ale nejdřív musím upravit poměr mezi negativní a kladnou chakrou, který se po spojení našich chaker změnil.“ Řekla Nekomata.
„Tak dobře, a jak dlouho ti to bude trvat?“ Zeptala se Hinata.
„Několik minut, takže v klidu posnídej a pak jim to předvedeš.“ Odpověděla Nekomata.
Zbytek snídaně proběhl relativně v klidu. Byt nebyl zatopen, podpálen, rozbourán, zdemolován či zničen, nikdo z účastníků snídaně nebyl donucen použít na svoji obranu před ostatními žádné jutsu.
„Myslím, že to mám, ale lepší bude testovat tenhle démonický Rasengan někde venku. Kdyby sem se pletla, tak by nejspíš vybouchnul.“ Řekla Nekomata.
„Tak fajn, zkusíme hned, jak přijdeme na cvičiště.“ Řekla Hinata.
„Nekomata říká, že ví jak na to.“ Pochlubila se Hinata.
„Tak to je skvělé, můžeme jít ještě do postele.“ Řekl Minato a vrhl svůj pohled na Kushinu.
Ta mu pohled opětovala, ale pro něj to bylo jako ledová sprcha, protože z jejího pohledu mu bylo jasné, že musí jít trénovat, ať chce nebo ne.
„Tak dobře, jde se trénovat, jenom prosím počkej, než se převleču.“ Řekl Minato.
Netrvalo mu to moc dlouho, přece byl jenom nazýván Žlutým bleskem z Listové. Hinata chvíli uvažovala, co všechno Minato dělá v tak hektickém tempu. Napadlo ji spousta věcí, ale raději na některé neměla přijít, protože její obličej úplně zrudnul.
„Tak můžeme vyrazit.“ Řekl Minato, který se během několika málo chvil vrátil převlečený do svého běžného ninja oblečení.
Hinata mu přikývla na souhlas a on je oba přenesl na cvičiště, kde ji chtěl naučit Rasengan. Minato se pustil do názorné ukázky, dříve než hodlal přistoupit k vysvětlování.
„Takže toto je Rasengan.“ Řekl Minato tvoříc Rasengan ve své pravé ruce.
„Aha, ale já bych to nejdříve zkusila podle Nekomaty.“ Řekla Hinata.
Minato se tvářil poněkud uraženě, ale co mohl udělat, přece jenom démon musel o této technice vědět více než on, když ji okoukal od Kyuubiho.
Hinata se dala do tvoření démonického Rasenganu, přesně podle návodu Nekomaty. Věděla od ní, že nyní se jejich chakra skládá ze záporné a kladné, ale pro ni to nebyl problém, protože svoji chakru viděla pomocí Byakuganu. Tudíž bylo jasné, že se jí její technika povede na první pokus.
Problém však nastal ve chvíli, kdy Hinata chtěla techniku zrušit. Nebylo možné, aby se jí to podařilo, protože kvůli hustotě kladné démoní chakry, nemohla Hinata techniku jenom tak zrušit, musela techniku použít.
Pohotově přiskočila k nejbližšímu stromu a udeřila démonickým Rasenganem proti němu. Účinky dalece překonaly Minatovi nejdivočejší sny. Nejenom, že byl celý strom naprosto zničen, stejně tak bylo zničeno i blízké okolí. Hinata se nyní svojí nové síly opravdu bála.
„Co se stalo?!“ Ptala se Nekomaty.
„To bych se měla ptát já! Proč to bylo tak slabé?!“ Rozčilovala se Nekomata.
„S… Slabé?“ Divila se Hinata.
„Asi si musela použít menší množství chakry. To nevadí, při dalším pokusu se ti to určitě povede.“ Řekla Nekomata.
„Tak jsem to nemyslela. Tohle se v běžném boji nedá použít, příliš to ohrožuje všechny lidi okolo.“ Řekla Hinata.
„Ale o to přece jde, ne?“ Podivila se Nekomata.
„Ve válce možná, ale teď když už válčit nikdo nechce, tak to není potřeba.“ Řekla Hinata.
„Tak kvůli čemu jsi se semnou spojila, když ne kvůli síle?“ Zeptala se Nekomata.
„Kvůli tomu, abych mohla být navždycky s Narutem.“ Odpověděla Hinata.
„Aha, takže prostě jsi jenom romantická duše. No když nechceš používat tak moc ničivou sílu, tak použij jenom bílou zápornou chakru. Ale varuji tě, bude to těžší na udržení pohromadě.“ Řekla Nekomata.
„Děkuji ti.“ Poděkovala Hinata.
Opět se vrátila do přítomnosti a zeptala se uraženého Minata, jestli ji nenaučí obyčejný Rasengan. Minato nejdříve nechápal proč, když má nyní takovou destrukční sílu, ale Hinata mu vysvětlila, že se jí to tak příliš nezamlouvá a proto nebude používat černou kladnou démonickou chakru.
„Tak dobře, já tě tedy naučím obyčejný Rasengan.“ Rozhodl se Minato a znovu jej předvedl.
Hinata jej pozorně sledovala Byakuganem a snažila se přijít na to, čím se liší obyčejný Rasengan od toho démonického. Během opravdu velmi krátké chvíle na to přišla.
„Takže v prvním kroku je důležitá rotace. Ale pozor ve všech…“ Snažil se říct Minato.
Byl však vyrušen Hinatiným dokonale předvedeným Rasenganem. Opravdu a zcela vážně mu spadla brada, vyvalily se oči a z jeho úst vyšel hluboký zvuk překvapení.
„Asi nějak takto?“ Zeptala se Hinata.
„Dokonalé…“ Byl stále v šoku Minato.
Nečekal, že by to někdo mohl zvládnout takto rychle, ale poté se zamyslel a uvědomil si, že díky svým očím Hinata vidí, jak se jeho technika vytváří a funguje. Doslova by se dalo říct, že vidí skrze Rasengan.
Hinata si chvíli jenom tak hrála. Zvětšovala a zmenšovala Rasengan. Vytvářela ho i v druhé ruce a potom v obou rukách najedenou. Zkoušela, jak nejvíce se dá zvětšit a naopak jak nejvíce zmenšit. Zvyšovala rotaci, až Rasengan vydával pištivý zvuk, který drásal uši. Volně si jej přehazovala z jedné ruky do druhé, aniž by se nějak změnil.
Nyní nastal teprve ten pravý Minatův údiv. Nevěřil, že tohle všechno je možné. Myslel si, že ho Hinata chytila v nějakém genjutsu a toto všechno se mu jenom zdá, opak však byl pravdou. Byla to realita.
Jelikož byl Minato stále v šoku musela ho Hinata odvést domů. Byla to pro ni opravdu těžká práce, protože z údivu nebyl schopný než malých krůčků, takže cesta k nim domů jim zabrala něco kolem hodiny a půl. Naneštěstí se na ně obyvatelé Listové divně dívali a podezřívali Hinatu, že něco provedla jejich milovanému Hokage. Bylo pro ni velmi obtížně, jim vysvětlovat, že je pouze v šoku a že zase bude v pořádku. Tedy alespoň doufala v to, že bude v pořádku, protože pro něj to byla asi velká psychická újma, když ona dokázala zvládnout Rasengan tak jako nikdo jiný a to jenom během několika málo minut.
Když ho dostala k němu domů, dal se Minato do pláče a ne a ne přestat. Kushina se podezřívavě podívala na Hinatu a chtěla se jí zeptat, co se mu stalo.
„Co se mu proboha stalo?“ Zeptala se zděšeně Kushina.
„Jenom je v šoku.“ Odpověděla Hinata.
„To vidím, ale jak je to možné?“ Divila se Kushina.
„Možná je to kvůli tomu, že už jsem zvládla Rasengan. A myslím si, že daleko lépe než on.“ Hájila se Hinata.
„No doufám, že se z toho ještě někdy vzpamatuje, protože on nad Rasenganem strávil tři roky a ty jenom pár hodin.“ Řekla Kushina.
„Ve skutečnosti to bylo pár minut. Zbytek nám trvala cesta sem.“ Řekla Hinata.
Nyní byla v šoku i Kushina a posadila se v katatonickém stavu vedle Minata a nebyla schopna jediného slova.
Hinata opravdu nevěděla, co má dělat. Nezbývalo tedy nic jiného, než jít jim udělat na oběd něco pořádného, aby se vzpamatovali.

Týdny plynuly jeden za druhým a nic zvláštního se nedělo. Hinata pouze čekala, až se jí vrátí Naruto. Dále trénovala Rasengan a přišla na spoustu nových využití. Dokonce se jej naučila vytvářet i jinde než v ruce. Jediné, co k tomu potřebovala, bylo vědět, kde se nacházejí její otvory pro chakru.
Postupem času se začali lidi chodit dívat na Hinatu, jako na pouťovou atrakci. Ze začátku jí vadili přítomnost cizích lidí, ale časem si na ně zvykla. Její představení bylo každý den jedinečné, ale přesto překrásné. Avšak ona takto cvičila z jediného důvodu a opravdu si přála, aby to viděla jediná osoba.

Přibližně po měsíci a půl, od doby, kdy Hinata začala cvičit Rasengan dorazil do Listové Jiraiya. Naruto mu naložil opravdu těžký úkol. Měl naučit Hinatu Sennin Mód a při tom na ni nezírat svým zvrhlým pohledem. Když ji po dlouhé době viděl, připadalo mu, že nejtěžší bude na ni nezírat.
„Dal jsi mi opravdu hodně těžký úkol Naruto, ale já ho hodlám splnit. Jednak nemůžu zklamat svého bývalého žáka a rovněž je to i výzva.“ Uvažoval Jiraiya.
Nehodlal tedy otálet a hned po příchodu do Listové zamířil k Hinatě domů, aby mohla podepsat smlouvu se žábami a poté podstoupit poustevnický výcvik.
Hinata přibližně tušila, co ji čeká a proto se chtěla ještě rozloučit s rodinou. Netrvala to dlouho a byla psychicky připravená podepsat onu smlouvu.
„Jenom pro pořádek, je nutné, aby si to podepsala vlastní krví.“ Rozložil na zem svitek se smlouvou Jiraiya.
Hinata na to přikývla, znamenalo to, že plně rozumí a uvědomuje si, co dělá. Po potvrzení smlouvy dostala Hinata za úkol přivolat, žábu. Spíše než nějaký účel to bylo předvedení jejích schopností. Její jméno na této listině bylo čtvrté v pořadí, hned vedle Narutova. Měla z toho radost.
Měla připraveny všechny věci, takže mohla kdykoli vyrazit.
„Pro jistotu by sis měla vzít něco k jídlu, než si zvykneš na tamní kuchyni.“ Upozornil Jiaraiya, ale bylo pozdě.
Hinata zmizela v obláčku dýmu, když na ní použili techniku Obráceného přivolání. Konkrétně ji přivolala žabí babča Shima. Byla jako Alenka v říši divů. Rozhlížela se kolem sebe a vše zde bylo tak jiné. Rostliny zde byly obří, ne ty malé, které znala. Ale i přesto vše bylo nádherné. Hinata si myslela, že je snad ve snu, protože pro tak těžký trénink si představovala drsnější místo, ale tohle bylo vhodné místo pro dovolenou.
„Vítej na Hoře Myouboku. A važ si toho, že jsi sem dostala, jsi teprve čtvrtý člověk, co sem vstoupil a prví, pro kterého nemá Velký žabí Sage žádné proroctví.“ Řek trochu nevrle starý žabák Fukasaku.
„Ale notak taťko, vždyť je to Narutova milá.“ Napomenula ho Shima.
„Opravdu? Tak důležitou informaci bych měl vědět ne, mamko.?“ Divil se Fusaku.
„Já ti to říkala! Asi už být stejně senilní jako ten starý přerostlý páprda.“ Mírně se rozčílila žabí babča.
Fusaku nic nenamítal, což bylo pro něj nezvyklé. Možná už se vzdal naděje, že jeho žena to někdy přestane říkat a nebo už byl vážně starý.
„Víš, že tenhle trénink bude to nejnáročnější, co jsi kdy zažila a přesto ses rozhodla, že sem přijdeš. Já se tedy ptám, proč to všechno chceš podstoupit?“ Zeptal se Fusaku.
„Protože… Protože chci, aby mě lidé přestali považovat za slabocha a chránili mě i za cenu svého života. A chci kráčet Narutovi po boku a nebýt několik kroků za ním. Vím, že to sobecké, ale já to prostě musím udělat.“ Vychrlila Hinata.
Starý žabák si povzdechl a naznačil Hinatě, aby ho následovala. Už od začátku měl v úmyslu ji Sage mód naučit, tedy alespoň v případě, že to byla její vlastní volba.
Když zastavili, tak to znamenalo, že už jsou na místě.
„Co mě tedy čeká?“ Zeptala se Hinata.
„Budeš muset vycítit tok pří rodní energie a sedět v klidu.“ Vysvětlil Fusaku.
Hinata zprvu nechápala, ale jakmile jí namočil ruku do oleje, který proudil z vodopádu do malého jezírka, tak ucítila, co tím žabí děda myslel. Aktivovala svůj Byakugan, ale viděla pouze proud chakry ve své ruce, která trochu připomínala žabí nohu! To jí vyvedlo z míry a zděsila se. Fusaku jí vysvětlil, že se není čeho bát, protože jakmile přírodní energie vyprchá, tak se vše vrátí do normálu. Hinata jenom doufala, že se z ní nestane žába.
A tak začal její Sage výcvik.

Sasuke seděl na hlavě prvního Hokageho a díval se na krásné mírumilovné odpoledne v Listové.
„Je to vážně nuda, chtělo by to nějaké vzrušení. Třeba kdyby se náhle znovu objevili démoni. Ale předpokládám, že nic takového se už asi nestane. Kdyby se alespoň přihnal rozzuřený Raikage, kvůli tomu, že Listová má Nekomatu, ale on místo toho pošle omluvný dopis Tsunade, že nám přidělává starosti. To bylo opravu nečekané. Nebo alespoň můj tým nemusel uspět v Chuuninské zkoušce, sice mám radost, že uspěli, ale je tu bez nich nějak nuda. Co mám dělat, abych se nějak rozptýlil? Kéž by za mnou alespoň přišla Sakura, ale né, ta má důležitější práci v nemocnici. Tak bych si měl aspoň něco zlomit, abych mě z tama nemohla vyhánět, to už bych přece byl pacient.“ Uvažoval Sasuke.
„Hoj. Sasuke.“ Ozval se za ním povědomý hlas.
„Kakashi… Taky se nudíš jako já?“ Zeptal se Sasuke svého bývalého mistra.
„Víceméně.“ Odpověděl znuděně Kakashi.
„Nepůjdeme najít Gaie s Leem a vyzvat je na nějakou nesmyslnou soutěž?“ Navrhl Sasuke.
„Ha. To nezní jako dobrý nápad.“ Řekl Kakashi.
„Tak pak už mě napadá akorát nechat se od Itachiho chytit do genjutsu.“ Řekl Sasuke.
„ To je ten nejblbější nápad, co jsem kdy od tebe slyšel.“ Poznamenal Kakashi.
„Já vím, ale opravdu je málo těžší práce, takže co mám podle tebe dělat.“ Řekl Sasuke.
„Máš pravdu, jestli to tak půjde dál, tak se unudíme k smrti. Možná bychom si mohli zahrát stolní tenis proti Gaiovi s Leem.“ Navrhl Kakashi.
„Nezavrhl jsi to před chvílí?“ Divil se Sasuke.
„Ne. Jen si vzpomeň, co jsi říkal. Tvůj návrh byla nějaká nesmyslná soutěž, kdežto já navrhuju přátelské utkání ve stolním tenise.“ Vysvětlil Kakashi.
„Chápu, takže záleží na tom, jak to podáš. Teď už věci dávají smysl.“ Odpověděl Sasuke.
Oba dva se vydali hledat Zelené šelmy z Listové, aby jim mohli říct o svém nápadu. Když je našli, začalo plánované přátelské utkání ve stolním tenise. Ale jak už to tak mezi věčnými rivaly bývá, tak ani jeden nechce prohrát. V tomto případě, jelikož se hrála čtyřhra, nechtěl prohrát ani jeden tým. Sharingan, proti Zeleným šelmám. Po chvíli se už nejednalo o přátelský zápas, ale o strhující zápas, který lákal stále více přihlížejících lidí. Každou chvíli se musel měnit míček, protože síla úderů byla nepředstavitelná. Bylo jasné, že létá rychlostí několikanásobně přesahující rychlost zvuku, možná dokonce i světla. Při takové rychlosti se stávalo, že míček nedolétl ani na druhou stranu stolu, ale shořel ne vzduchu. V každém případě se všichni dobře bavili.

Týdny opravdu rychle plynuly. Čas utíkal jak voda a Hinata se stále ještě nevrátila z Hory Myouboku. Její trénink, byl v plném běhu. První fázi zvládla asi za dva týdny. Bez Byakuganu jí chvíli trvalo přijít na to, jaké množství přírodní chakry může vstřebat. Nebyla ji schopna vidět, alespoň ze začátku. Vlastně za celou dobu strávenou na Hoře Myouboku použila Byakugan pouze jednou, aby zjistila, že jí při tomto tréninku nepomůže. Ale ani tak se nevzdávala a po dvou týdnech byla schopná vycítit přírodní energii bez použití žabího oleje. Nyní procházela částí, kdy musela sedět bez hnutí a určit si množství přírodní energie, které může přijmout.

„Příští týden to už budou dva roky, kdy Naruto odešel na tu svoji cestu za mírem.“ Řekl Sasuke Sakuře.
„A my tu v poslední době pořád vysedáváme a díváme se, jestli už náhodou nejde.“ Řekla Sakura.
„Podle mě to není nejhorší způsob jak trávit volný čas. Sedím na bráně, ale hlavně především jsem s tebou.“ Řekl Sasuke.
„Je odtud krásný výhled, co?“ Poznamenala Sakura.
„Opravdu je, ale rozhodně by bylo více zábavy, kdyby se Naruto už konečně vrátil.“ Řekl Sasuke.
„O čem tu vy dva pořád mluvíte?“ Zeptal se nově příchozí.
„Saii? Co tu děláš?“ Podivil se Sasuke i Sakura.
„Sice jsem se ptal první, ale když už mám tu možnost, tak odpovím. Dostal jsem volno a nevím, jak ho využít. Proto jsem se rozhodl namalovat nějaký obraz a tohle místo se mi na to jeví jako vyhovující.“ Vysvětlil Sai.
„Je odtud vážně skvělý výhled.“ Připojil se Kakashi.
„Teď je tu dokonce celý tým sedm.“ Řekl Sasuke.
Neměl to říkat, protože všechny přepadla chmurná nálada a nebyla to pravda. Ještě jeden člen týmu zde chyběl, ten, na kterého tu všichni čekají.
„Myslel jsem to tak, že Naruto je tady pořád s námi. Jenom díky němu máme ještě nějakou vesnici a i když se díky němu nudíme, tak je to lepší než být ve válce. Stejně tak jako jsou Hokagové spojeni s vesnicí, tak je s ní spojený i Naruto a nikdo nepochybuje, že jednoho dne i on bude Hokage. Myslím, že oba součastní Hokagové uvažují o odstoupení z funkce hned jak se Naruto vrátí, aby ho zde udrželi, nemám pravdu?“ Dlouze předlouze vysvětlil Sasuke.
„Máš pravdu, i když jsi to řekl dost zdlouhavě, tak máš pravdu.“ Konstatoval Kakashi a podíval se do dáli, jestli se Naruto už náhodou nevrací.

Byla noc, ale hlídači u brány výjimečně nespali, dívali se totiž na nebe plné hvězd a zároveň o něm mluvili. Najednou kolem nich jako duch proplula postava. Nejdříve se lekli, ale pak se rozhodli, že budou jednat.
„Kdo ji?!“ Zeptal se Kotetsu.
„Sice je pravda, že jsem tu pár let nebyl, ale vy mě nepoznáváte?“ Divila se postava a natočila se k nim čelem.
„Naruto?“ Řekl překvapeně Kotetsu.
„Co se ti to stalo s pravým okem?“ Zeptal se Izumo.
„Úraz z bitvy.“ A při tom si sáhl na pásku, kterou měl přes pravé oko pravou rukou, která byla bílá jako sníh.
„A…A ta ruka?“ Divil se Izumo.
„Je pravda, že jsem nepřišel jenom o oko, ale jak vidíte, tak něco jsem nahradil, takže můžu normálně fungovat.“ Řekl.
„Je mí líto, že se ti něco takového stalo.“ Politoval ho Izumo.
„Není čeho litovat, myslím, že je to malá cena za porážku Madary.“ Odpověděl.
„Takže Madara už nás nebude strašit, není to skvělé Kotetsu.“ Zaradoval se Izumo.
„Ano, ale za jakou cenu.“ Odpověděl Kotetsu.
„Jak jsem řekl, není mě vůbec třeba litovat. Ale zajímalo by mě jestli je Tsunade ještě vzhůru?“ Zeptal se.
„Myslím, že Hokage-sama bude ještě vzhůru.“ Řekl Kotetsu.
„Výborně.“ Řekl a zmizel ve víru.
Přemístil se do kanceláře Hokage a našel tam poloopilou Tsunade, prohrabující se v papírech a usrkávající Saké.
„Jsem zpět.“ Prohlásil.
„Naruto jsi to vážně ty? Proboha, co se ti to stalo?“ Lekla se Tsunade.
„Střetnul jsem se z dvěma nepříjemnými faktory najednou. Přistihl jsem Kabuta, jak bojuje s Madarou a rozhodl jsem se je dostat oba najednou. Jen jak mě uviděli, tak se spojily proti mně a já to poněkud schytal. Díky Kabutovi jsem přišel o pravé oko a Madara mi svou technikou utrhl pravou ruku. Nicméně Madaru jsem vyřídil, takže už nebude dělat problémy, ale Kabuto mi zase vyklouzl.“ Vysvětlil.
„Ano, ale vypadá to, že pravou ruku máš. Jak je to možné?“ Divila se Tsunade.
„Bojovalo se v Madarově laboratoři. Měl tam poslední výsledky svého výzkumu. Umělé buňky prvního Hokageho imunní vůči Kyuubiho chakře, takže jsem je použil a hle pravá ruka dorostla. A tu pásku přes oko mám jenom kvůli tomu, abych neděsil lidi.“ Řekl.
„Neděsil lidi?“ Zeptala se Tsunade.
„Jak jsem už řekl, tak Madaru jsem vyřídil a bojoval v jeho laboratoři. Naneštěstí jediné pravé oko, tam byl jeho Sharingan, tak jsem si jej implantoval.“ Vysvětlil.
„To myslíš vážně! Musel ses snad zbláznit, když jsi udělal něco takového!“ Děsila se Tsunade.
„Kdybys byla ve stejné situaci, jedla by si stejně, Tsunade.“ Odpověděl.
„Možná, ale i tak se mi to jeví jako naprosto šílené.“ Řekla Tsunade.
Ještě nějakou chvíli se Tsunade dohadovala s Narutem, ale čím víc s ním mluvila, tak se jí na něm něco nezdálo. Jeho chování bylo odlišné. Mohla to přisuzovat jeho úrazům, ale nabývala podezření, že toto není Naruto, kterého ona a všichni ostatní znají. Měla pocit, jako by to z části byl i nebyl Naruto. To jí mátlo. Rozhodla se proto ověřit si, jestli je to Naruto nebo není.
„Už ti rozumím Naruto. Ale teď k něčemu příjemnějšímu. Povykládej mi, co jsi celé ty dva roky, co jsi byl pryč, dělal?“ Zeptala se Tsunade.
Uvědomovala si možnost, že toto není pravý Naruto a radši se na to pořádně připravila. Nehodlala na sobě nic znát. Když viděla pravou ruku a slyšela o Madarově pravém oku, tak si mohla jenom domýšlet, kdo to je. A i přes nepřízeň osudu doufala, že to není pravý Madara. Zvažovala rovněž možnost, že chce vylákat opravdového Naruta a proto je zde.
„Tak normálně. Nějaké to vyjednávání, ale spíše jsem musel napomínat Zvrhlého poustevníka.“ Odpověděl.
„Možná by byla docela zábava srovnat Listovou přes noc, když všichni spí. Ale i tak chci, aby viděl destrukci na vlastní oči, když jsem minule dorazil pozdě.“ Zamyslel se temný Naruto.
I přes to jak se Tsunade z počátku nezdál, zcela ji přesvědčilo, když vyslovil „Zvrhlý poustevník“, takto oslovoval Jiraiyau pouze Naruto a vědělo o tom jenom nejbližší okolí.
„Myslím, že je čas slavit, co ty na to.“ Navrhla Tsunade.
„Tak dobře, dám trochu s tebou.“ Odpověděl temný Naruto.
Tsunade shodila papíry, které měla na stole na zem, aby si Naruto mohl přisednout a začala nalévat Saké.
Popíjeli opravdu dlouho až Tsunade měla dost a odpadla do milosrdného spánku. Temný Naruto zvažoval možnost, že už by konečně mohl zničit Listovou, ale když tak o tom popřemýšlel, byl opilý. To ho vyvedlo z rovnováhy. Přece se nemohl opít, kvůli tomu čí tělo měl. Ale pak si uvědomil, že na něm byly, provedeny nějaké úpravy, aby jeho pravá ruka byla imunní vůči Kyuubiho chakře.
„Co si s tou rukou zatracenej Orochimaru sak*a provedl, že jsem se opil.“ Uvažoval Temný Naruto a přidal se ke spánku na stole.

„Aaaahhh! Je krásné být zase doma.“ Protáhla se Hinata, když se i Jiraiyou objevila před bránou Listové.
„Pojďme se najíst nějakého pořádného jídla.“ Držel se za břicho Jiraiya.
„Tak dobře Zvrhlý poustevníku, když mě zvete.“ Řekla šibalsky Hinata.
„Cože! Ty už mi tak taky říkáš!“ Děsil se Jiraiya když procházeli bránou do Listové.
„Nedivte se, ale opravdu si tu přezdívku zasloužíte.“ Řekla Hinata.
„Ale vždyť se zase tak moc nestalo.“ Ospravedlňoval se Jiraiya.
„Moc dobře víte, že jste mě sledoval každý den, i přes t, co jste Narutovi slíbil.“ Řekla mírně naštvaná Hinata.
„Ale to přece nemůžeš s jistotou vědět… Nemyslíš, že to byl jenom tvůj pocit, když jsi byla na tak neznámém místě.“ Vymlouval se Jiraiya.
„Viděla jsem vás! Nesmíte zapomínat, že mám Byakugan!“ Řekla vítězně Hinata.
„Ale já tě sledoval jenom jako dozor. Nic víc.“ Snažil se Jiraiya.
„A dokonce ani teď mě neušetříte svého zvrhlého pohledu.“ Naštvala se Hinata.
„Ale s tvým tělem, by byl hřích se…“ Nedořekl Jiraiya, protože Hinata ukončila tuto nesmyslnou debatu jediným trefným zásahem do Jiraiyova rozkroku.
Vyletěly mu oči z důlků a z úst vyšel němý výkřik. Jiraiya se svalil na zem v bolestech a křečích, protože tohle bylo ještě podlejší tah, než tvrdé rány, které často v mládí schytával od Tsunade.
„Alespoň jsi nemusela být v Sage módu…“ Podíval se na Hinatu bolestně Jiraiya.
Byla pravda, že Hinata byla, při kopanci v Sage módu, takže bolest musela být nesnesitelná. Navíc přihlížející mohli vidět jak její kop Jiraiyu nadzvedl ze země.
„To já ne, to Nekomata.“ Odpověděla Hinata.
Hinata se rozhodla, že se nejdříve půjde ohlásit Hokage a proto si to okamžitě zamířila k Uzumakim domů. Trvalo ji malou chvíli se tam dostat, protože někde v hloubi duše doufala, že Naruto už bude doma. A proto nešla rychle, ale běžela. Navíc se jí trochu zželelo Jiraiyi a rozhodla se, že o jeho stavu poví Minatovi, aby jej mohl přenést do nemocnice.
Když přišla k bytu, nevěděla, co má dělat. Má rovnou vstoupit nebo napřed zaklepat a počkat až jí někdo přijde otevřít.
„Přece je to pořád byt Narutových rodičů.“ Myslela si Hinata a rozhodla se pro druhou variantu a zaklepala.
„Aha takže tohle bude nejspíš, ta slušnost. Už tomu začínám rozumět.“ Zapojila se Nekomata.
„Přesně tak.“ Odpověděla jí Hinata.
„Takže, když chci jít k někomu cizímu do bytu, je slušné zaklepat a počkat, než ti otevře a ne vyrážet dveře.“ Říkala si spíše pro sebe Nekomata.
„Podívej se, kdo k nám přišel. Hinata se vrátila. Jen pojď dál.“ Radovala se Kushina, když otevřela dveře.
„Já jsem přišla oznámit svůj návrat Hokagemu a zároveň požádat Minata, jestli by nevzal Jiraiya do nemocnice.“ Řekla Hinata, když vcházela dovnitř.
„Co se mu proboha stalo?!“ Vyděsil se Minato.
„Nevhodně na mě zíral, takže ode mě schytal jeden kopanec v Sage módu.“ Vysvětlila Hinata.
Minato při představě bolesti, kterou musel prožívat jeho mistr, úplně zkameněl. Když však viděl pohled svojí nastávající manželky, tak se raději rychle vydal hledat Jiraiyu.
„Tak povídej, jak se ti vedlo?“ Vyzvídala Kushina.
„Je pravda, že to byl nejtěžší, trénink, co jsem kdy zažila, ale rozhodně to stojí za to.“ Odpověděla Hinata.
„Opravdu, ale vždyť máš v sobě přece Nekomatu, to už je velká síla sama o sobě.“ Divila se Kushina.
„Ano to je, ale díky Sage výcviku dokážu lépe ovládat svůj vztek, takže si myslím, že to nebylo beze smyslu.“ Řekla Hinata.
Hinata měla spoustu zajímavých zážitků, takže jí zabralo několik hodin, než to Kushině všechno řekla. Bylo to pro ni únavné, protože musela zacházet do nejmenších detailů, až tak moc to Kushinu zajímalo.
„Jsem doma.“ Ozval se ode dveří známý, avšak dlouho neslyšený hlas.
„Naruto?“ Trhla sebou Kushina i Hinata.
Když vešel do obývacího pokoje, tak obě dvě vyděsil svým vzhledem. Nikdo nevěděl, co se mu mohlo stát.
Kushina samozřejmě měla starost, tak se okamžitě začala vyptávat, co se mu to proboha jenom stalo. Temný Naruto jí pověděl svoji vymyšlenou historku. Ze začátku mu obě věřily, ale po krátké chvíli se Hinatě na Narutovi začalo zdát něco špatně.
„Nezdá se ti nějaký jiný?“ Zeptala se Nekomaty.
„Jistě. Má přece umělou ruku a pravé oko Uchihy Madary.“ Odpověděla pohrdavě Nekomata.
„To nemyslím… Zdá se mi, že z něj čiší cosi zlého a navíc jeho chakra není démoní.“ Řekla Hinata.
„To je tedy hodně zvláštní. Ale co když to není Naruto?“ Položila otázku Nekomata.
„Kdysi mi říkal, že narazil na silného nepřítele. Co když je tohle ten nepřítel a pravý Naruto se ještě nevrátil.“ Řekla Hinata.
„To by pak ale znamenalo, že nemá v plánu jenom tak sedět a vykládat si svoje vymyšlené příběhy z putování po světě.“ Děsila se Nekomata.
„Plus jeho oko a ruka a máme tu psychopata na úrovni Madary.“ Řekla Hinata.
„Poznáš podle barvy chakry o koho se jedná?“ Zeptala se Nekomata.
„Můžu to zkusit, ale obávám se, že by odhalil to, že byl odhalen.“ Řekla Hinata.
„Máš pravdu, že by to nemuselo skončit dobře.“ Řekla Nekomata.
„Myslím, že prozatím nám nezbude nic jiného než hrát tu jeho hru a čekat než dorazí opravdový Naruto.“ Navrhla Hinata.
„Nebo ho může zkusit porazit.“ Navrhla Nekomata.
„To je ten nejšílenější nápad! Ruka z DNA prvního Hokageho a Madarovo oko, co když je to sám Madara!“ Děsila se Hinata.
„Kdyby byl, tak proč hraje takové divadlo?“ Zeptala se Nekomata.
„To je pravda. Navíc to chování dokonale odpovídá Narutovi. Je to celé až moc divné.“ Uvažovala Hinata.
„Jistotu však rozhodně nemáme, takže bude lepší ho nijak ho neprovokovat.“ Řekla Nekomata.
„Máš pravdu. Vyčkáme, co udělá.“ Odpověděla Hinata a opět se zapojila do normálního rozhovoru mezi, podivným Narutem a Kushinou.

„Jsem velice rád Mizukage-sama, že chápete, co jsem vám chtěl sdělit.“ Řekl vítězně Naruto.
„Rozumím vaší myšlence. Je to rozhodně lepší než začít znovu válčit.“ Odpověděla mu Mizukage.
„Myslím, že naše jednání jsou u konce, takže bych se rád rozloučil.“ Řekl Naruto.
„Jestli smím vědět, tak co máte v plánu nyní?“ Zeptala se Mizukage.
„Vrátím se domů do Listové ke svojí rodině a přítelkyni. A rozhodně se stanu Hokagem.“ Usmál se Naruto.
„I přes to kdo jste, tak se chováte jako dítě. Možná to nás spasí.“ Rovněž se usmála Mizukage.
„Nashledanou.“ Řekl Naruto a zmizel.
„Ani náhodou nehodlám jít zpátky do Listové pěšky.“ Rozhodl se Naruto, když si ve svém pokoji v hotelu balil věci.
„Bylo by to na dlouho. Takže se radš přemístíš?“ Zeptal se Kyuubi.
„Ano. Přesně tak to udělám.“ Řekl rozhodně Naruto.
„A nezapomněl si na něco?“ Řekl Kyuubi.
„Ne, všechny věci mám sbalené. Dárky a úplatky nakoupené.“ Odpověděl Naruto.
„Já, ale myslel tvoji temnou polovinu.“ Řekl Kyuubi.
„Máš pravdu. Kde jen je mu konec?“ Uvažoval Naruto.
„A nebylo by lepší ho nejdříve vyřídit, než se vrátíme domů?“ Zeptal se Kyuubi.
„Možná ano, ale já mám neutuchající touhu vrátit se domů, takže lov na mou temnou stránku se odkládá.“ Řekl Naruto.
„S takovým přístupem ho najdeš, jak u vás doma popíjí čaj.“ Zažertoval Kyuubi.
„Nestraš.“ Odpověděl Naruto.
Naruto si připravil všechny věci a hodlal se přemístit domů do Listové.

„Jsem doma.“ Zakřičel Naruto, když se objevil v obývacím pokoji.
Následně ho čekal velký šok, protože jeho temná polovina zde vážně seděla a cosi usrkávala z hrnku.
„Co to piješ?!“ Zeptal se přísně Naruto.
„Čaj…“ Vysypal ze sebe temný Naruto.
Nyní Kushina hleděla a nevěřila vlastním očím, co vidí. Viděla dva své syny, jednoho zcela v pořádku a druhého s transplantovanou paží a okem.
„Co to má znamenat?“ Zeptala se.
„Který z vás dvou je pravý Naruto?“ Pohotově se zeptala Hinata.
„Já.“ Řekli oba najednou.
„A on taky.“ Ukázali navzájem na sebe.
Nyní nechápala ani Hinata, o co tady jde. Byla tak v šoku, že nebyla schopna nijak zasáhnout.
„Ty máš teda nervy. Vidíš mě a zeptáš se, co piju.“ Šklebil se temný Naruto.
„Ty taky, klidně si sem přijdeš a piješ čaj.“ Řekl Naruto.
„Co jsem ti říkal.“ Řekl Kyuubi.
„Náhoda…“ Odbyl ho Naruto.
„Myslím, že jsme chtěli něco vyřídit, ne?“ Zeptal se temný Naruto.
„Ano chtěl jsem tě jednou pro vždy zničit. Navíc si myslím, že vím, co máš v plánu.“ Řekl Naruto.
„Opravdu to víš?“ Zeptal se temný Naruto.
„Ano, celá moje nenávist pocházela ze samoty a TY jsi sám. Takže si myslím, že se chceš vrátit, ale to ti nemůžu dovolit.“ Řekl Naruto.
„Přesně to je můj plán.“ Odpověděl temný Naruto.
„Takže musíš vědět, že to není možné.“ Řekl Naruto.
„Je to možné. Celé ty dva roky se Kyuubi polidšťoval a jeho nenávist se zmenšovala. To by samo o sobě nic neznamenalo. Musel jsem tedy s tebou navázat kontakt. Stačilo, že jsi jednou jedinkrát řekl, že mě nenávidíš a mě se otevřela cesta zpátky. Ale tentokrát vyhraju já.“ Usmíval se temný Naruto a přemístil se mimo vesnici.
Naruto to po něm zopakoval a okamžitě jej začal hledat.
„Tvůj plán je dost šílený, nemyslíš?“ Zeptal se Naruto.
„To je, ale je to dost na to aby mi vyšel.“ Usmál se temný Naruto.
„Takže, tě budu muset zničit dříve, než se vrátíš.“ Rozhodl se Naruto a začal útočit na svoji temnou stránku.
Temný Naruto od začátku věděl, že nemá žádnou šanci vyhrát, avšak to bylo součástí jeho plánu. Ale musel bojovat naplno, protože kdyby tak nebojoval Narutovi by během krátké chvíle došlo, že je to vše součástí jeho plánu. Takhle si měl tedy originál myslet, že je pouze pošetilý blázen, který si myslí, že má nějakou šanci vyhrát.
Bojovali opravdu tvrdě. Zem se jenom třásla po výbuších Nerutových silných technik, ale jeho temný protějšek se vždy vyhnul, přemístil a nebo zprostupněl, takže zničená byla pouze krajina v místě souboje.
Naruto možná svojí nenávist trochu šetřil, protože mu na celém tom jeho plánu začalo něco nesedět. Temný Naruto to zpozoroval a přešel do útoku, aby odvedl myšlenky svého kladného já od pochybností nad jeho plánem.
Opět se do sebe pustili se vším, co měli. Naruto věděl, že tomuž nějak skončit a začínal nabírat podezření, že ho nebude schopný porazit do té doby, než se jeho nenávist vrátí zpět k němu. Možná to byla pravda, ale on si to nechtěl připustit.
„Tak už víš, čí bylo původně to tělo?“ Zeptal se svého temného protějšku.
„Vím jenom to, že to byl Uchiha ovládající časoprostorovou techniku. Rozhodně to nebyl Madara, ale jenom někdo, kdo se za něj vydával.“ Odpověděl mu temný Naruto.
Naruto však odpověď moc nevnímal a raději se soustředil na boj a proto byl schopný během odpovídaní jeho otázky zaútočit a zranit protivníka.
„To bylo podlé…“ Zaúpěl bolestí temný Naruto a vytáhl z nohy kunai, který mu tam zabodl jeho kladný protějšek.
„Jsem přece z části liška, ne?“ Usmál se Naruto a pokračoval v prudkých výpadech.
Nyní se temnému Narutovi naskytla jedinečná šance zasáhnout normálního Naruta. Nechtěl ho zabít, ale pouze zpomalit. Rozhodl se tedy, že zaútočí na nechráněné místo. Zasáhl ho do zad, ale Naruto se rozplynul v obláček dýmu.
„Klon! Ale od kdy?“ Vyděsil se temný Naruto.
„Možná jsem ti měl říct, že jsem přišel na tu tvoji časoprostorovou techniku.“ Ušklíbl se Naruto a zasadil mu tvrdou ránu.
„Zajímavé, to bych si rád poslechl, jaký jsem génius.“ Usmál se temný Naruto.
„Vím, že ta tvá dimenze, do které se přesouváš, je ta samá, ze které přišli démoni. Tudíž je to démoní dimenze.“ Začal vysvětlovat Naruto a přitom nepřestával dorážet na svojí nenávist, která i tak měla, co dělat, aby se ubránila.
„A na to jsi přišel sám nebo ti musel napovědět Kyuubi?“ Zeptal se temný Naruto.
„Je pravda, že bez Kyuubiho bych to nevyřešil, ale ve své podstatě jsem to vyřešil sám, protože já a Kyuubi jsme jedno.“ Odpověděl Naruto.
Následovala série velmi rychlých výpadů a temný Naruto obdržel pár těžkých ran, až z něj na několika místech tekla krev. Celý boj vypadal, že si s ním Naruto jenom hraje, ale nebyl o moc rychlejší než jeho temná polovina. Třetina jeho maximální rychlosti spočívala v tom, že protivníka uvrhne do genjutsu a změní jeho vnímání času. Ale to se nedalo použít na uživatele Sharinganu a Rinneganu. Proto tento boj vypadal, jako hra kočky s myší a přesto jí nebyl.
„Ale to, co jsi řekl, je jenom část mojí techniky.“ Řekl temný Naruto.
„Ano, já vím, ale znám i způsob jak se děláš prostupným.“ Odpověděl Naruto.
„A můžeš mi to říct?“ Zeptal se temný Naruto.
„Ty ji používáš, takže by si měl vědět, jak funguje, ne?“ Řekl Naruto.
„Já vím, jak funguje. Ale jak jsem řekl, chci si ověřit, jak moc inteligentní jsi.“ Usmál se temný Naruto.
„Byli jsme jeden, takže by si to mohl vědět, ne?“ Odpověděl Naruto.
„Ne zdá se mi, že jsi beze mě nějak chytřejší. A to mě trápí.“ Uchechtl se temný Naruto.
„Měl by ses raději soustředit na boj a na sebe, protože takhle z toho v celku nevyjdeš.“ Upozornil ho Naruto.
„To mám přesně v plánu.“ Prořekl se temný Naruto.
„Sak*a moc mluvím!“ Lekl se.
„Je mi jedno jestli teď přemýšlíš nad tím, jestli jsi se prořekl nebo ne. Od začátku je mi jasné, co jsi měl v plánu, takže můžeš klidně přestat bojovat. Můžeš se vrátit, ale kontrolu na mým tělem nikdy nezískáš. Víš proč?“ Řekl Naruto.
„Ano zajímalo by mě proč?“ Křikl po něm temný Naruto.
„Protože už nejsem sám, mám rodinu, přátele Hinatu a Kyuubiho. Vím, že bez tebe jsem neúplný člověk. Každý má svoji nenávist, ale to že ji překonáme, nás dělá lepšími lidmi.“ Vysvětlil Naruto.
„Teď když to tak říkáš, tak se tohle tělo začíná líbit. Myslím, že si ho nechám o něco déle.“ Zařval po něm temný Naruto.
„Obávám se, že tvůj čas v tom těle už skončil. Teď se vrátíš pěkně tam, kam patříš.“ Řekl Naruto a rozhodl se pro finální útok.
Temný Naruto věděl, co by to pro něj znamenalo, kdyby se zneprostupnil. Vyšel by jeho původní plán, po kterém nyní už však netoužil. Nyní chtěl vlastní tělo a vlastní vůli, to všechno by ztratil, kdyby se vrátil. Použil tedy svoji techniku prostupnosti, ale ta mu nebyla nic platná, dostal přímý zásah Rasenganem.
„Jak je to možné!“ Křičel.
„Přece jsem říkal, že jsem prokoukl tu tvoji techniku. Ty sám o sobě nejsi prostupný. To, co používáš je velmi náročná časoprostorová technika, kterou zvládne jenom někdo s tvým okem. Jak jsem už řekl ty sám nejsi prostupný, ale místo toho vytváříš okolo sebe zónu, která je přímo napojena na démoní dimenzi. A tudíž, ten, kdo vstoupí to této zóny se ocitá v démoní dimenzi, ale navenek se vše jeví, jako bys byl prostupný.“ Vysvětlil Naruto.
„Ale to nevysvětluje, proč mě zasáhl tvůj Rasengan.“ Řekl na to temný Naruto.
„To ne. Ale když jsem tě bodl tou kunaií, tak jsem zároveň na tvé tělo umístil značku a v okamžik, kdy jsem měl i s Rasenganem vstoupit tvojí přemisťovací zóny, tak jsem se přivolal k té značce a tím obešel tu zónu.“ Řekl Naruto.
„Ty jsi snad vážně génius.“ Usmál se s bolestí temný Naruto.
„Když to říká moje temné já, tak to nezní přesvědčivě. Je to skoro jako samochvála. Každopádně vyvedl se ti tvůj původní plán se vrátit, i když asi jenom z části.“ Řekl Naruto.
Temný Naruto chtěl ještě něco říct, ale už nemohl s dírou v břiše více mluvit. Nebyl schopný se déle držet v Madarově těle a vrátil se zpět do Narutova srdce. Pro Naruta to bylo velice těžké, protože musel překonávat všechny svoje negativní emoce. Ale nakonec se mu to podařilo.
Chvíli se ještě musel vzpamatovávat a urovnat si všechny myšlenky v hlavě, ale za krátkou chvíli byl schopný se vrátit zpět domů.
Měl najednou v hlavě spoustu špatných myšlenek, ale věděl, že má přátele, kteří mu je pomůžou překonat. Málem skoro zapomněl na tělo, které zde zbylo. Okamžitě se rozhodl, že jej vezme zpět do Listové a nechá zjistit o koho se původně jednalo.
Přišel blíže a chtěl si tělo přehodit přes rameno, ale těsně před tím, než se ho vůbec dotkl, tak tělo zmizelo ve víru pryč.
„Co to sak*a mělo znamenat?“ Divil se Naruto.
„Někdo si ho přivolal. Žádné jiné logické vysvětlení mě nenapadá.“ Zapojil se Kyuubi.
„Ano, ale kdo to mohl být?“ Ptal se Naruto.
„Jak to vypadá, tak ještě není zcela dobojováno.“ Řekl Kyuubi.
„Obávám se, že brzy o někom uslyšíme. Ale rozhodně ho překonám. Jsem přece Mudrc šesti cest.“ Rozhodl se Naruto.
„Je na čase se vrátit domů, co myslíš?“ Zeptal se Kyuubi.
„To rozhodně je. Musím přece mámě a Hinatě povědět o zážitcích z cest. A poslechnout si kázání, proč jsem jim neřekl o své zhmotněné nenávisti.“ Řekl mírně ironicky Naruto a přenesl se domů.
Hned jak to udělal, tak musel dát ruce vzhůru, protože na něj mířila Kushina i Hinata kunaiemy.
„Kdo si?!“ Bleskově se zeptala Kushina.
„Uzumaki Naruto. Tentokrát jediný originál.“ Řekl.
„A můžeme ti to věřit?“ Zeptala se Hinata.
„V to doufám, protože ten druhý s bílou rukou a Sharinganem byl poražen. Ve své podstatě, to nebyl žádný druhý, ale moje temné já, které si zabralo Madarovo tělo. Ale nebojte, teď už jsme zase jeden, takže se není čeho bát.“ Vysvětlil Naruto.
„A to se nemáme bát, když už jste zase jeden?“ Lekla se jeho matka.
„Ne protože, když mám v sobě démona, tak musím překonávat svoji nenávist, abych se v něho nezměnil. A já stále vypadám jako Naruto, takže se není čeho bát.“ Řekl Naruto.
Hinata kývla na Kushinu, že ty Kunaie už jsou úplně zbytečné, protože Naruto mluví pravdu. Sama s tím měla zkušenosti, takže věděla, jak těžké je nepodlehnout svojí vlastní nenávisti.
„A jak ses celou tu dobu měl a co jsi dělal?“ Zeptala se Kushina Naruta.
A tak začalo zcela nanovo několikahodinové vyprávění zážitků z cest. Kushina chtěla znát všechny detaily a podrobnosti. Nyní konečně měla svého syna u sebe. Už se nikam nechystal. Alespoň v to doufala.
Nyní konečně mohla zavládnout doba míru a klidu. Naruta však stále trápilo, to že bývalé Madarovo nebo čí to vlastně bylo tělo, zmizelo. Nanovo se musel vypořádat se svojí nenávistí. Nyní se jí nemohl prostě jenom tak zbavit, když viděl, co to udělalo posledně, takže začal jeho každodenní boj s překonáváním své nenávisti, ale nebyl sám, takže s tím neměl žádné problémy.

„I když je toto tělo v dosti dezolátním stavu, tak předpokládám, že chybějící části nebude těžké nahradit umělými vytvořenými z DNA prvního Hokageho.“ Říkal si Orochimaru sám pro sebe.
Co měl tedy tento had v plánu. Chystá se opravdu stát nesmrtelným v nesmrtelném těle? Bylo to jeho vlastní šílené rozhodnutí a proto přistoupil na plán temného Naruta. Že když mu pomůže se vrátit tak jako odměnu dostane toto tělo.
„Byl to přece jenom hlupák.“ Smál se Orochimaru.