Izimoto-Kapitola 6:Právoplatný člen

Když přišli před Akatsuki sídlo Itachi si všiml že Izi je značně utahaný.
„Dej mi ty zásilky Izi a běž si odpočinout, měl si toho dost a zasloužíš si chvilku klidu.“
Izi jen šťastně přikývl a vydal se do svého nového pokoje. Mezitím Itachi vyrazil do Peinovo kanceláře se zásilkami. Zaklepal a vešel.
„Á.. Itachi konečně jste tu jak to šlo?“ Řekl Pein když uviděl černovlasýho ninju vejít do jeho kanceláře.
„No, až na pár nepříjemností to šlo dobře.“
„Máš doufám ty zásilky a nějaký informace o Izim že ano?“
„Myslíš, že bych tě někdy zklamal? Ten kluk má talent, zachránil mi život, vím kdo je jeho otec a teď i celé jeho jméno.“
„No tak Itachi nenapínej nás tolik.“ Vložila se do toho přítomná Konan.
„Je to můj synovec, syn Sasukeho, mého bratra a jeho jméno je Uchiha Izimoto.“ Po této informaci, jak Pein tak Konan zůstali s překvapenou tváří a otevřenými ústy.
„Jseš si tím jistej Itachi?“
„Naprosto jistej Peine. Už se mu podařilo probudit i mangekyou sharingan.“
„Cítila jsem v něm šarm Uchihů.“ Dodala se svůdným úsměvem Konan.
„Neblázni je mu teprve 14, na co myslíš Konan.“ Pronesl s úšklebkem Pein.
„Máš nějakej dokument o Izim?“
„Jistě, přímo z kanceláře Hokageho.“
„A kdo je jeho matka?“
„To netuším... tahle jediná informace tam není.“
„Jelikož to bylo u Hokageho myslím, že to bude někdo z jeho blízkých. Časem to určitě zjistíme.“
„Ještě abych nezapomněl Peine... Co bylo v těch krabičkách?“
„Byla to zkušební mise... abych věděl jestli nás Izi hned nezradí, jsou v tom ingredience na rámen. Po Konoze to rozmístil můj špión, který pracuje u toho chlápka co vlastní Ichiraku rámen.“ Itachi zrudl vztekem:
„Děláš si p*del?! To jsem riskoval život kvůli rámenu?!“ Itachi si neuvědomil jak moc křičí a brzo se u Peinova kanclu sešla celá Akatsuki včetně Iziho, který jen nenápadně šťouchl do Kakuza.
„Co se tu děje?“
„Netuším ale vypadá to zajímavě.“ Itachi si jich nevšiml a pokračoval dál vysokým tónem.
„Peine tohle nebylo vůbec vtipný, pro tebe to byla možná jen prkotina, mise která nebyla důležitá ale nebýt Iziho tak jsem zemřel, to je to co si chtěl?!“
Zbytek Akatsuki stojící u dveří se podívali na Iziho. Ten je nevnímal a dál sledoval jak Itachi pění.
„Vstoupil jsem do organizace a věděl jsem že budu nastavovat život.... ale kvůli rámenu?! To je k smíchu!“
„Hele Kakuzu..“
„Co Hidane?“
„Vsadíme se o 100 ryo že se porvou.“
„Beru, já zastávám názor že se neporvou.“ A stvrdili to podáním ruky.
Dalších 5 minut tam Itachi na Peina hulákal dost neslušnou mluvou.
„Příště si jako pokusnýho králíka vyber někoho jiného buď té lásky...“ Skrz dav přihlížejících odešel do svého pokoje a hlasitě zabouchl dveře.
„Prohráls Hidane.“
„Já vím...“. A s lítostí ve tváři dal Kakuzovi 100 ryo.
„Myslíš že jsem udělal chybu Konan?“ Zahleděl se Pein na svou milovanou.
„Každý někdy udělá chybu, zvlášť když se do toho sehraje taková shoda náhod. Itachi je inteligentní až se mu to rozleží v hlavě bude v pohodě. Kisame jsi jeho parťák skus za ním zajít.“
Kisame jen přikývl a vydal se do pokoje kde trucoval Itachi. Iziho to velmi vzalo, věděl že je to celé kvůli němu.
„Mimochodem Izi s tebou chci ještě hodit řeč.“ Celá Akatsuki se tedy rozešla až na Iziho, který zůstal v místnosti s Peinem a Konan.
„Jak si asi viděl s Itachim jsem si moc nepokecal. Byl bys tak hodný a řekl mi co všechno se vám dneska stalo?“ Izi se jen usmál a začal vyprávět co vše s Itachim za dnešek prožili.
Na Peinovi bylo vidět jak hltal každé Iziho slovo. Když dovyprávěl Pein kývl na Konan a ta začala hledat cosi ve skříni.
„Tak tedy mladý Izimoto, je mi ctí tě přijmout jako právoplatného člena Akatsuki.“ Pein podal Izimu ruku, který neváhal ani na okamžik a podal ji též. Poté se otočil na Konan, které držela zbrusu nový akatsuki plášť.
„Sama jsem ho ušila tak doufám, že ti sedne. Jsem ráda že si mezi náma Izi.“ A dala mu polibek na čelo. Izi se jen začervenal a už jen dodal:
„Doufám, že nezklamu vaši důvěru a budu užitečný jak jen mi to síly dovolí.“
„V to taky doufám,“ pronesl s úšklebkem Pein, „nyní si běž odpočinout. Měl jsi náročný den. A abych nezapomněl tady sou tvé vydělané peníze.“ Předal Izimu 600 ryo. „Nechci o takového ninju jako si ty přijít kvůli vzteku skrblíka Kakuza.”
„Děkuju.“ Řekl s úsměvem na tváři Izi a vyrazil do svého pokoje, kde se uložil k zaslouženému spánku.
Bylo krásné ráno, avšak Izi vstal velmi časně. Neměl zrovna klidné psaní, ale nemohl si vybavit vlastní sen. Mezitím ho zastihl obrovský hlad. Jelikož ho Konan už provedla po sídle věděl kde co hledat. Udělal si tedy jeden instantní rámen a sedl si s ním do jídelny kde nikdo nebyl. Měl prostor a klid, což ale nebylo nic stvořeného pro něj. Nevadilo mu že tam v tu chvíli byl sám, ale rád by společnost. Při téhle chvíli si vzpomněl na dívku do které byl zamilovaný. Vlastně stále je. A v tu chvíli si uvědomil, že ten sen byl o ní. Neví co by dělal kdyby proti ní musel bojovat, nebo jí dokonce zabít. Jak tam tak přemýšlel ani si nevšiml procházejícího Kisameho, který do kuchyně zavítal a hledal v lednici nějaké ančovičky.
„Nebude vadit když přisednu?” Zeptal se zdvořile žralok.
„Jistěže ne od čeho je tu tolik židlí přece.” Pronesl Izi s úsměvem na tváři. Kisame tedy přisedl, rozbalil si své ančovičky a s chutí se do nich pustil. Nechtěl Kisameho vyrušovat od jídla, ale Izi nevydržel se nezeptat.
„Promluvil si s Itachim?” Kisame jen odložil svůj pokrm a věnoval pozornost Izimu.
„No jak se to veme. Pokoušel jsem se.... ale ten tvrdohlavec si nedá říct. Ani neodpovídá jen leží na posteli a kouká do stropu. Nevím jak na něj.” Poté tam na sebe chvíli bezmocně koukali, až najednou vypadalo, že Kisame dostal nápad.
„Co kdyby si s nim skusil promluvit ty? Mám pocit, že poslední dobou jste si spolu udělali zvláštní pouto. Myslim, že máš na něj větší vliv než já. Navíc jsi jeho příbuzný. Takle to dál nejde když tam bude furt jen ležet.” Izimu bylo vše jasné. Navíc čím dýl bude takle Itachi naštvaný tím dýl se pustí spolu do tréninku sharinganu.
„Pokusím se Kisame, ale nic neslibuju.” Žraločí úsměv dodal Izimu odvahu a vydal se tedy za Itachim. Zaklepal na dveře od jeho pokoje. Nic se neozvalo tak tedy vešel dovnitř. Opravdu... jediné co viděl byl ležící Itachi, který upřeně zíral do stropu. Chtěl něco říct, ale Itachi ho předběhl.
„Řekni mi Izi, je můj život vůbec k něčemu? Plním mise pro Akatsuki a nasazuju vlastní život, čehož jsem si vědom. Uvědomil jsem si, že si málo vážím svého života až když byl v ohrožení. Jediné co teď chci, to pro mě nejdůležitější, trénovat s tebou a postarat se o to, aby se z tebe stal nejsilnější Uchiha v historii. Zasvětim tě do největších tajemství našeho rodu, které listová dávno schovala. Budeš nejsilnější z Uchihů. Věřím tomu.” Izi jen se zájmem poslouchal vše co Itachi říkal.
„Zítra začněm s tréninkem. Teď jsi mým hlavním zájmem. Nebudu už dál řešit co se stalo mezi mnou a Peinem. Mimo to... mám takový pocit, že tě poslal za mnou ten bláznivý žralok. Doufám že ti vyřídil i to, že tě hledali Hidan a Kakuzu.“
„Hm... o tom se nezmínil.“
„Tak se máš za nima stavit, prý pro tebe něco mají než zase odejdou.“
„Jasný stavím se za nima. A jsi teda už v pohodě Itachi?“
„Se mnou si nedělej starosti. A už makej ať je nenecháváš čekat.“
„Díky Itachi.“ Itachi se jen pousmál a Izi odešel z pokoje.
„Takže první zastávka je Hidan.“ Říkal si pro sebe Izi.
„Zaklepal a vešel do Hidanovo pokoje. Všude viděl jen jakési symboli a popsané zdi slovem:Jashin.
„Izi zrovna s tebou chci dát řeč.“
„Jo Itachi říkal. O co jde?“
„Nic zvláštního jen s Kakuzem míříme na další misi a prý se to prodlouží budem pryč tak měsíc. Chci ti dát na tvůj první měsíc v Akatsuki malej talisman.“ Hidan začal šátrat ve svém šuplíku. A vytáhl jakýsi podivný přívěšek se symbolem, který byl všude po zdech. „Tohle je znak Jashina. Pokud ho budeš nosit bude tě Jashin ochraňovat.“
„Děkuju ti Hidane“, Izi s radostí převzal přivěsek a dal si ho na krk: „když už jsem členem Akatsuki můžeš mi říct co je to za misi?“
„Znáš to zas nějaká hovadina. Navíc se to určitě protáhne jen kvůli tomu že Kakuzu bude chtít lovit lidi na které je velká odměna. Skrblík jeden.... To mi připomíná máš se za ním taky stavit pokud jsi tam ještě nebyl.“
„Jistě mám za ním namířeno.“
„Tak se měj Izi a opatruj se než příjdem.“
„Ty taky Hidane dávej na sebe pozor a hodně štěstí.“
„Já štěstí nepotřebuju, mám na své straně Jashina a kdo má víc?“ Už se jen psychoticky zasmál a Izi se radši vytratil z jeho pokoje. Teď tedy přišel ke Kakuzovo pokoji. Stejná situace zaklepal a vešel. Tenhle pokoj se mu zdál v celku normální. Do určité míry. Plakáty na kterých byli vyzorazeny peníze možná nejsou normální, ale lepší než všudepřítomná krev v pokoji Hidana.
„Ahoj Kakuzu prý si se mnou chtěl mluvit.“
„Jsem rád že si tu Izi. Než přejdeme k příjemnější části rád bych s tebou probral tu nepříjemnou věc s účtem.“
„Jo promiň tady to je.“ Předal Kakuzovi peníze.
„Super jsem rád, že si chytrý a nemusím ti provést v jísté menší míře to co Hidanovi.“
„Jen ze zvědavosti co jsi mu udělal?“
„No nechtěl mi zaplatit podíl z mise. Tak jsem mu utrhl hlavu, vzal ocelové lano s hákem, na ten hák jsem tu hlavu nabodl a měl jsem v úmyslu nechat to vlát jako vlajku. Měl jsem pocit že když má makovici prázdnou že to půjde... ale nic se nestalo tak jsem s ním točil na tom háku dokola dokud mi neřekl kde jsou ty peníze. Milá příhoda, ale co že si takový bledý?“
„To nic to přejde... co si mi teda chtěl?“
„Vidím že už jsi byl u Hidana takže nemusím vysvětlovat kam odcházíme... Pein mě požádal abych něco dodělal než odejdu a předal ti to.“ Kakuzu vytáhl malou krabičku a dal jí Izimu.
Izi jen pootevřel krabičku a poté řekl první věc která ho napadla:
„Kakuzu.. když já nevím... nezdá se ti to nechutný?“
„Nežádám tě o ruku ty trotle... to je tvůj Akatsuki prsten.“ Izi ho vytáhl z krabičky a líp si ho prohlídl. Krásný stříbrný prsten, který v zeleném poli měl vyrito 注意 (Mysl). Izimu se prsten zamlouval a tak si ho hned nasadil.
„Fajn to je vše, zase se uvidíme přibližně za měsíc tak jestli už nic nepotřebuješ můžeš jít. Musím si ještě dobalit.“
„Děkuju Kakuzu, hodně štěstí na cestě.“