Izimoto-Kapitola 5:Dřímající síla

Itachi Iziho chápal. Byl celý život sám a on byl teď jeho jediná rodina. Byla to dojemná chvíle, když tu náhle ho Itachi pevně stiskl a uskočil s ním do strany. Do místa kde stáli se zabořila obrovská hadí hlava. Itachi se jen zahleděl do dálky.
„Orochimaru... Izi schovej se tenhle boj by byl na tebe až moc těžký.“
„Ale Itachi chci bojovat po boku s tebou....“
„Nerozumíš co ti říkám?! Jdi se schovat.... nechci aby se ti něco stalo...“
Izimu se nechtělo, ale uznal že by asi jen překážel a tak poslechl Itachiho rozhodnutí. Obloha se zatáhla, blíží se bouřka. Izi napjatě sledoval každý Itachiho i Orochimarův krok. Orochimaru si držel odstup věděl čeho je Itachi schopen. Nezabralo ani Amaterasu z kterého se Orochimaru dostal pomocí jakési zvláštní techniky. Izi ho neznal a nikdy předtím to ještě neviděl. Osobně by to nazval něco jako vyblití z podoby. Orochimarovo staré já shořelo a stál tu nový Orochimaru. Izi náhle spatřil jak se další Orochimaru plíží za Itachim. Izi nedokázal jen přihlížet a zůstat potichu.
„Za tebou Itachi!“ Ten se jen pootočil a probodl ho kunaiem. Co ale nadcházelo Izi ani Itachi nepředpokládali. Z onoho Orochimara se stala hramada hadů kteří Itachiho přivázali ke stromu a zuřivě mu začli vysávat chakru. Orochimaru z vlastního těla vytáhl podivný meč. A pomocí jazyka ho nasměroval přímo proti Itachimu. Orochimaru se chystal na poslední úder a poslal meč plnou rychlostí proti Itachimu. Itachiho mysl přemýšlela posledních pár vteřin o různých věcech.
„Tohle je opravdu konec? Nemám strach se smrti... ale je mi líto, že jsem nedokázal ochránit svého
synovce. Do smrti bych si to vyčítal... ale ta příjde brzo... Sbohem Izi.“
Itachi byl se slzami v očích připraven na osudovou ránu. Náhle ale uviděl záblesk. Na místě kde stál Orochimaru vznikl obrovský výbuch.
Itachi nevěřil vlastním očím... hadi kteří ho drželi odpadli a Itachi jen hleděl všude kolem sebe odkud to přišlo. Na vrcholku nejvyššího stromu uviděl Iziho s rukou napřaženou k nebi. To ale nebylo jediné čeho si Itachi všimnul. Jeho oči... zářili rudou barvou.
„On neprobudil jen sharingan.... on probudil mangekyo sharingan?“ Itachi stále úžasle hleděl na Iziho který seskočil k Orochimarovi.
„Taková síla....kdo k čertu jsi?“ pravil velmi pochroumaný Orochimaru. Věděl, že tohle je jeho konec. Chtěl aspoň vědět kdo ukončí jeho dlouhý život.
Izi držící v ruce chidori s naprostým klidem ve tváři zdvořile odpověděl.
„Já jsem Uchiha....Izimoto! Zaplatíš za všechny, které si kdy zabil. Čas abys i ty opustil tento svět. Čeká to každého z nás a tvoje chvíle nastala právě teď. A také je to za ohrožení Itachiho života.... Každá smrt má důvod... Chidori!“ Bezkonkurenčně zakončil život legendárního sanina. Jakmile to ukončil vydal se rychle za Itachim. Ten jen koukal s otevřenou pusou na to co se právě stalo. Izi se k němu posadil a začal ho léčit. Itachi na něj zíral a chvíli přemýšlel jestli se mu to jen nezdá. Ale díky faktu, že ještě žije usoudil, že tohle nebyl sen.
„Nikdy mě asi nepřestaneš překvapovat mladý Izimoto. Jak si přišel na tu techniku?“
„Pokud mám říct pravdu byl to instinkt.... ani nevím jak se to všechno stalo...“ Itachi se jen pousmál.
„Tuhle techniku používal tvůj otec. Nazval to Kirin. A mám takový pocit že tvoje neznámá matka bude lékařský ninja. Aspoň tak usuzuju podle toho co právě děláš.“
„To máme dobrý základ.... i když znát jméno by mi bylo milejší.“ Dodal Izi s drobným úšklebkem.
„Buď trpěnlivý Izi jistě se brzy všechno objasní.“
„Dobrý už je mi líp, měli bychom vyrazit už tak dostanem od Peina pěkně vynadáno.“ Řekl po chvíli Itachi.
Vydali se tedy na cestu. Byl to daleko pomalejší styl chůze, ale díky tomu měli víc času na to si popovídat. Ti dva ani skoro po půlce cesty nezavřeli pusu. Byl to naprostý opak toho, když šli do Konohy.
„Mám takový nápad Izi, pokud si zdědil po otci víc věcí, budeš umět používat i ohnivý element. Jelikož už je mi daleko líp a dokud jsme dostatečně daleko od sídla chtěl bych z tebou vyzkoušet jestli moje dedukce funguje.“ Izi jen dychtivě přikývl a šli s Itachim na blízkou louku. Na louce mu vysvětloval a názorně opatrně ukázal Housenka no jutsu a Goukakyuu no jutsu. Opatrně samozřejmě proto aby nezapálil onu louku.
„Co když neovládám Katon Itachi?“
„Za zkoušku nic nedáme, ale pro jistotu miř na nebe.“
Izi teda přikývl, udělal potřebné pečetě a:
„Katon:Housenka no Jutsu“ povedlo se mu to velmi dobře a nebe zasáhlo velké množství ohnivých koulí. Izi natěšený vyzkoušel i druhé jutsu:
„Katon:Goukakyuu no jutsu.“ Co se stalo nepředpokládal ani Itachi. Izimu se jutsu povedlo. Ale až moc. Ohnivá koule tak obrovská, že překvapila i Itachiho. Problém byl však v tom, že Izi omylem zapálil i to co nechtěl. Mám na mysli louku na které stáli.
„Výborně Izi, ale co teď s timhle? Na tohle nám nebudou stačit dva kbelíky vody.“
Izi se jen nervózně podrbal na hlavě byla to přece jenom jeho vina.
„Suiton:Bakusui Shouha!“ Na celou louku se vyhrnula obrovská spousta vody, která uhasila všechen oheň a spláchla sebou i Itachiho s Izim. Když oba dva konečně vypluli nad hladinu stál nad nimi jim dobře známý žralok se Samehadou.
„To jsou blbý fóry Kisame proč si to vzal i s náma?“
„Nehněvej se Itachi buď rád že jsem byl zrovna blízku a uviděl ty plameny. Z tohodle lesa by moc nezbylo kdyby to někdo neuhasil. Přece ti nevadí troška vody?“ Kisameho úšklebek naháněl Izimu husí kůži ale posmál se a doplaval na břeh nově udělaného jezera.
„Co ten úkol Itachi? Doufám že si ho splnil Pein už nervózně přešlapuje ve své kanceláři.“
„Znáš mě tady snad nejlíp ze všech Kisame myslíš že bych někdy nesplnil úkol?“
„Fajn, jedině dobře. A co ty Izi jak sis užil úkol?“
„Ani netušíš Kisame kolik věcí jsem se dozvěděl a naučil.“ Kisame se jen na Iziho usmál tak nějak po žralocku.
„Mimochodem Itachi přístě to tolik nepřeháněj s tím ohněm. Nebudeš mít stěstí a já nemusím přijít.“
„No dovol... to nebyla moje práce.“
„Něříkej mi že Izi to pole zapálil sám.“
„Je to tak Kisame. Taky jsem se dneska naučil že Iziho nesmíš podceňovat. Věřím tomu, že z něj bude jeden z nejsilnějších shinobi jaký nejen Akatsuki, ale i celý svět ninjů poznal. Ale teď už bysme vážně měli jít, šéfík čeká.“ Itachi se jen podíval na Iziho a pousmál se. Izi mu úsměv opětoval. V Itachiho mysli zase probíhali různé myšlenky:
„Aspoň už vím co je v něm za sílu. Jsem si jistý že ho můžu podrobit tréninku sharinganu. Věřím v tebe Izi, budeš jedním z nejsilnějších shinobi. Jsem si tím jistý.“
„Ještě jedna věc Izi.“
„Co máš na srdci Kisame?“
„Kakuzu s Hidanem jsou už zpátky takže máš těď vlastní pokoj. Je přímo naproti pokoje Kakuzu. Já jen abys to věděl.“
„Díky Kisame. Věřím, že tohle bude můj pravý domov.“