Izimoto-Kapitola 7:Yanahi

Tak tedy vše je připraveno. Hidan a Kakuzu odešli. Izi dychtil po tom aby se zlepšoval a pak je překvapil. Itachimu se zlepšila nálada a všichni v Akatsuki si Iziho oblíbily. Dokonce i Deidara. S radostí mu pomáhali s tréninkem. Kisame mu dopřával dostatek vody na trénování kombinace elektřiny a vody. Také sloužil jako hasič při přehnaném úspěchu ohnivých jutsu. Deidara se svými broučky a ptáčky poskytoval Izimu skvělí trénink pro Chidori Senbon. A samozřejmě trénink se sharinganem. Ať už hledání schovaného Zetsua, uhýbaní kunaiům, nebo trénování samotných jutsu jako jsou Amaterasu. Tento trénink byl namáhavý obzvlášť při trénování genjutsu.
„Víš Izi genjutsu je pro každého jiné. Záleží také na osobnosti. Tvé genjutsu pro Tsukuyomi nemusí být vůbec jako mé. Můžeš si představit nejhorší možný svět a do něj ponořit osobu kterou držíš v genjutsu. Až jí doženeš k šílenství, nebo ji zabiješ. V tom je krása genjutsu. Nemusíš se ani pohnout a přitom dokážeš zabít téměř kohokoliv. Určitě nepoužívej genjutsu ze srandy na přátele... nikdy nevíš kdy se ti může vymknout z rukou a ač nechtěně usmrtíš přítele.“
„Chápu Itachi.“ Byl to náročný trénink, který probíhal od rána do večera po celé tři týdny. Avšak přineslo to výsledky. Iziho schopnosti se zlepšili ve všech oblastech. Jeho Taijutsu, Ninjutsu i Genjutsu bylo úplně na jiné úrovni. Nyní byl opravdu silný. Všichni se sešli na jeho narozeninách kde to plánovali pořádně oslavit. První si vzal slovo Pein:
„Ehm.. Ehm... dovolte mi pronést přípitek. Tak Izi ať se ti daří a dožiješ dlouhého věku. A navíc ti přeju mnoho úspěchů v naší organizaci. Na Iziho!“
„Na Iziho!!“ Zařvali všichni. Izi byl velmi šťastný, konečně měl někoho koho by mohl nazvat přáteli. Nikdy pořádně narozeniny neslavil, ani nebylo s kým... Zdálo se mu to jako splněný sen. Ale když začala být většina osazenstva opilá rozhodl se vyjít si na procházku. Rozmýšlel nad vším možným. I nad tím jak se asi teď mají Hidan s Kakuzem. Jeho rozjímání přerušil až dívčí křik. Věděl, že se ho to netýká, ale přece jenom vydal se za naléhavým křikem. Když měl na dohled místo konání, v jeho očích již zářil sharingan. Dva muži se pokoušeli znásilnit mladou dívku.
„To snad ne...“ řekl si pro sebe. Tu dívku poznal, je to jeho spolužačka z akademie, spolubojovnice z chuuninské zkoušky, navíc dívka do které je zamilovaný a jediná dívka, která ho v Konoze brala takového jaký je. Tohle nevydržel, musel zasáhnout. Přiskočil k místu a oba chlápky odkopl k nedalekým stromkům.
„Hej smrade. Co myslíš že děláš? Asi ani nevíš kdo jsme... nebudeš mít čas o tom přemýšlet, protože tě brzo rozcupujem na malinkaté kousíčky.“ Začal vytahávat kunai. Když ho ten druhý zarazil.
„Co je?“
„Sleduj ten plášť.... Akatsuki nejnebezpečnější organizace na světě... jsou v ní samý šílenci...“
„Myslíš, že by někdo z Akatsuki zachraňoval holku z Konohy? Neblázni a tahej zbraň.“
Oba dva byli připraveni k boji a v ruce svírali kunaie. Ležící dívka to celé sledovala, ani Iziho nepoznala, a není divu je tma, navíc v plášti Akatsuki by ho asi nečekala.
„Nemáte proti mně šanci, když zaútočíte čeká vás pouze smrt.“ Řekl chladným hlasem Izi. Nedbali jeho varování a rozeběhli se proti němu. Izi na chvíli zavřel oči.
„Amaterasu.“ Po otevření očí začli oba muži hořet černými plameny. Ve velmi krátké a bolestné chvíli oba zemřeli. Po dokončení díla přišel Izi k dívce.
„Jsi v pořádku Yanahi?“
„Odkud znáš mé jméno?“ Odpověděla dívka se strachem v očích. Hleděla Izimu přímo do jeho rudých očí. Poté zrušil sharingan.
„Po Chuuninské zkoušce si na mě brzo zapomněla...“
„Izi?“, Pronesla se slzami v očích a než stačil něco Izi říct tak ho obejmula: „Ani nevíš jak ráda tě vidím, už jsem o tobě neslyšela takovou dobu.... bála jsem se, že se ti něco stalo...“
„V záři měsíce jsou tvé oči tak hluboké.... celou dobu jsem doufal že tě zase uvidim...“
„Izi...“ Přitáhla si Iziho k sobě a políbila ho. Po velmi dlouhém polibku, který si oba užívali si Izi nemohl odpustit jednu otázku.
„Kde se tu vůbec bereš?“
„Vydala jsem se tě hledat... nikdo mi nic neřekl kde bys mohl být tak jsem šla na vlastní pěst tě najít. Jsem na cestě už třetí den... a dneska v noci mě přepadli ti darebáci...“
„Ty už nikomu neublíží.“
„Spíš mi vysvětli co tu děláš ty Izi...“
„To by bylo na dlouhé vyprávění. Navíc už je dost pozdě.... víš.. tak mě napadlo.... nechtěla by si přespat u mě?“
„Ráda Izi.“ Řekla šťastně Yahani a znovu Iziho políbila. Šli tedy směrem k Akatsuki sídlu a ani jeden nepromluvil jediné slovo. Vlezl i s Yanahi do svého pokoje oknem, asi by nevěděl jak vysvětlovat takle pozdě návštěvu bandě opilých zabijáků. Yahani položil do postele a začal si stlát na zemi. Když tu náhle ho Yanahi chytla za ruku a přitáhla si Iziho blíž.
„Dneska chci být jen s tebou, celou noc.“ Izi se jen usmál a vlezl si k Yanahi. Byli k sobě tělo na tělo a vášnivě se líbali. Tak začala jejich noc plná vášní.
Izi se opravdu krásně vyspal. Nechtěl Yanahi budit a tak se opatrně zvedl jelikož potřeboval na záchod. Při cestě zpátky potkal na chodbě Peina.
„Zdravím Izi jak si se vyspal?“
„Ani nevíš jak úžasně, ale ty vypadáš že tě něco trápí nepřehnali jste to včera s pitím?“ Izi se pousmál, ale Peinovi moc do smíchu nebylo.
„Trápí mě to že si moc dovoluješ a myslíš si že ti všechno projde. Nevadilo by mi že tu máš milenku, ale myslíš si že jsem úplně blbej? Ona je z listové, myslíš že ji kvůli tobě opustí?!“
„Já vím neměl jsem to dělat... Jsem připraven přijmout trest.“ Mezitím přišli i zbytek Akatsuki krom Itachiho. Navíc Izi spatřil Zetsua držícího Yanahi, která jak bylo vidět byla k smrti vystrašená.
„Zetsu okamžitě jí pusť nebo...“
„Nebo co Izi?“ Řekl Pein a nyní už tam stálo všech šest Peinů kteří drželi Iziho pod kontrolou.
„Peine se mnou si dělej co chceš, ale pusť Yanahi!“
„Řvaním nic nezpravíš, zrada se v Akatsuki trestá..“
Mezitím se otevřeli dveře.
„Jsme zpátky, vrátili jsme se o něco dřív.“ Hidan a Kakuzu vyšli po schodech do prvního patra, kde se celá událost odehrávala.
„Co se tu děje? A proč drží ty tvý těla Iziho Peine?“ Pein se tvářil jakože ho ignoruje.
„Peine! Yanahi jsem sem dostal já.... klidně odpřísáhnu, že ona o nás nikomu neřekne. Nic o nás nezjistila jen tu přespala... Nikdy bych nic proti Akatsuki neudělal a ty to víš... je to jako můj domov...“
„Říkáš jako domov.... takže bys udělal cokoliv aby bylo vše jako dřív?“
„Jistě Peine udělám cokoliv...“
„Dobrá tedy... zabij jí!“ Izi nevěřil vlastním uším.... jeho vztek byl na maximum.
„Zbláznil jsi se? Tohle nikdy neudělám!!“
„Izi...“, špitla Yanahi slabým hláskem: „Zabí mě... je to moje chyba.... kdybych tu nebyla žil by sis dál svůj život... kdyby si mě včera večer nezachránil už bych asi byla posmrti... Nebo měla doživotní trauma... udělej co po tobě chtějí...“
„Co to říkáš Yanahi...? Já ti nezkřivím ani vlásek.... já tě miluju... vždycky jsem miloval... nikdy bych ti neublížil...“
„Jak je libo, Zetsu víš co máš dělat.“ Zetsu jen přikývl a už bylo jen slyšet:
„Miluju tě Izi...“ a poté Iziho křik zoufalství...
Náhle ze stínu vylítl Itachi a vzal Yanahi od Zetsua. Zetsu za pomoci Itachiho kopu odletěl do zdi.
„Co má teď Itachi v plánu?“ Myslel si Kakuzu...
„Co děláš Itachi do p*dele!“ Zařval Hidan, který jen tak tak uhnul letícímu Zetsuovi.
„Sklapni Hidane!“ Hidanovi se Itachiho výraz vůbec nelíbil a tak radši držel jazyk za zuby.
„Itachi zbláznil jsi se? Do tebe bych nikdy neřekl, že něco takového uděláš doufám, že máš dobrý důvod.“
„Víš Peine, nemám rád když je můj synovec nešťastný a to že mu Zetsu sní slečnu mu moc na šťestí nepřidá... Navíc, mám nápad.“ Otočil se na Yanahi a hleděl jí přímo do očí.
„Yanahi, že ano?“
„Ano...“ Všiml si jak se celá třese.
„Mě se nemusíš bát, já ti nic neudělám chci se tě jen na něco zeptat. Poslala tě sem Listová?“
„Ne... netušila jsem, že je tu někdo jako vy... a už vůbec jsem nečekala, že tu potkám Iziho..“
„Peine... můj sharingan prohlédne lež to víš, a tahle dívka nelže. Možná by tu mohla zůstat... Izi nemá parťáka do dvojice, aby mohl začít plnit mise. Jaké máš schopnosti?“
„Jsem Chuunin lékařská kunoichi a trochu ovládám obraná jutsu dotonu.“
„Peine to by přece nebylo špatný, navíc Izi se za ní na 100% zaručí,a kdybys ji zabil Izi by se s její smrtí nevyrovnal a sám dobře víš jakou má sílu.“
„Už chápu proč o tobě říkají, že jsi vážně inteligentní. Zní to zajímavě. Yanahi jsi ochotná kvůli Izimu zradit Listovou vesnici a přidat se k Akatsuki?“
„Ráda.“ Jen rychle odpověděla a běžela obejmout Iziho.
„Takže Konan, budem potřebovat další plášť a další prsten... Kakuzu to je tvá práce...doufám že vymyslíš nějakej originální nápis.“
„Hlavně, že ty jsi ten nejoriginálnější...“ Mumlal si pod vousy Kakuzu.
Poté se všichni rozešli do pokojů. Až na Zetsua, který se ještě neprobral.
„Počkej v mém pokoji Yanahi dojdu za Itachim, mám mu za co poděkovat.“
„Poděkuj mu i za mě, hlavně díky němu mě nesnědla ta masožravka...“
„Už na to nemysli za chvíli jsem tu...“ A odešel směr Itachi/Kisame pokoj. Zaklepal a vešel dovnitř, byl tam jen Itachi sedící na posteli.
„Izi tvá slečna je moc hezká. Asi ses přišel zeptat proč jsem zasáhl... Hlavně jsem ti to dlužil... Ty si mi zahránil život proti Orochimarovi, a navíc bych byl rád kdyby se znova obnovil klan Uchiha.“
„Děkuji ti Itachi... tohle ti nikdy nezapomenu..“ a obejmul ho. Kisame se mezitím vloudil do pokoje.
„Itachi máme jít k Peinovi, taky Izi a ta dívka.“
„Fajn, skočím pro Yanahi a sejdeme se tam.“ Jak řekl tak učinil a brzy se všichni sešli v Peinovo kanceláři.
„Tak první čím začnu, plášť ušít chvilku potrvá takže ti dáme zatím záložní Yanahi. Prsten už je hotový.“ Podal Yanahi prsten, ta ho s radostí přijala. V růžovém poli se tyčil černými písmeny vyrytý nápis 心臓 (srdce), Yanahi nasadila prsten a čekala co se bude dít dál.
„No teď k hlavní věci. Vaše dva týmy, což znamená ItaKisa a IziYana budete mít za úkol chytit Sanbiho. Schovává se někde na dně jezera necelých patnáct kilometrů na sever odsud. Hlavním akterém bude asi Izi. Díky jeho silnému Raitonu by si ho mohl dost zřídit. Další den za vámi pošlu brzo ráno Deidaru, s pomocí toho jeho “umění“ dotáhnete Sanbiho sem a pak už z něj jen vyjmeme sílu. Zatím se připravte,vyspěte a ráno vyražte.“ Všichni to jen odkývali a už chtěli odcházet.
„Mimochodem, budou tam asi nějaký ninjové z Listové, takže to s nima rychle skoncujte.“
„Mi budeme bojovat proti lidem z listové?“ zeptala se tiše Iziho Yanahi.
„Je to tak... Ale nikdo po tobě nechce, aby si je zabíjela jsi přece lékařský ninja. Tuhle práci nech na mě.“
„Co kdybychom jsme se šli někam projít když už máme to volno do večera.“
„Skvelí nápad Yanahi.“ Chytla Iziho kolem pasu, opřela mu hlavu o rameno a šli.
Už tam zůstal jen Itachi a Kisame.
„Ti dva se k sobě moc nehodí.“
„Proč myslíš Kisame?“
„Podívejme se na to, jemu nevadí zabíjení, a ona je až moc hodná. Nejde mi to s sobě.“
„Mysli si co chceš Kisame, já myslím, že jsou úžasný pár.“ A odebrali se oba do pokoje, kde pokračovali v debatě.
Mezitím v lese se procházeli Izi a Yanahi. Náhle Yanahi zastavila.
„Proč si zastavila?”
„Líbí se mi tady.” A Izi to chápal, překrásná příroda a malé jezírko. Romantické místo. Oba si sedli do trávy. Poté si Yanahi k sobě přitáhla Iziho a začli se líbat.
„Izi slib mi, že mě nikdy neopustíš...” Pronesla Yanahi mezi polibky.
„Slibuju. Budu tě chránit i kdybych musel položit život.“
Mezitím se snesla mlha. Izi začínal tušit malér. Ale horší bylo že přestal cítit Yanahi. Chvíli ji držel kolem pasu a najednou byla pryč. Mlha se rozpustila, všude kolem byli jednotky ANBU držící Yanahi s přiloženým kunaiem u krku.
„Okamžitě Yanahi pusťte!“
„To nepude Izi.“ Ze křoví vylezli Ino a Chouji: „Za to co jste provedli Shikamarovi zaplatíš nejvyšší možnou oběť.“