Kacířští Bratři: 2. Nemilé překvapení

"Naruto-kun, nemyslíš si, že pozítří ráno je přeci jenom trochu brzo na útok na Deštnou? Navíc s tím útokem nesouhlasím, nechci, aby za činy jednoho člověka platila celá vesnice." Hinata právě umývala nádobí, a přitom rozmlouvala s mladým hokagem, který se o několik metrů dál rozvaloval na pohovce, a neustále si pročítal plán útoku.
"Víš, že jsme o tom už mluvili na radě, pokud by se ty děcka, co tam určitě jsou, vydala na cestu Itamiho, opět by zbytečně zemřela spousta nevinných lidí. A navíc, jak moc myslíš, že se bude chtít bojovat lidem z Deštné, když je jejich bůh po smrti? Naším cílem přece není vyhladit celou vesnici, pouze najít ty spratky, a vyměnit vedení vesnice, aby se už neopakovaly útoky Akatsuki, při kterých zemřelo tolik lidí." hokage odvrátil pohled od papírů, a podíval se na Hinatu, bylo na ní sice vidět, že ji to úplně neuklidnilo, ale ona sama dobře věděla, že proti tomu útoku již nikdo nic nezmůže.

"ÚTOK!?" vykřikl malý chlapec.
"Přesně tak, Kurai-sama. Konoha plánuje útok na Ame." opakoval svá předchozí slova Zetsu.
"Kdy?" chlapec se uklidnil.
"To nevíme, ale patrně během několika dnů. Přesné plány celého útoku jsou velmi dobře střeženy, kdyby nás objevili, mohli byste z toho mít oba veliké problémy."
"Bratře, neměli bychom se vrátit do vesnice, a varovat všechny před útokem?" otočil se na svého staršího bratra Yami.
"Ne, o tom, že strýc byl ze Skryté Deštné, věděl jenom on, my a Zetsu. Když nepřítel ví tohle, tak patrně i ví, že jsme byli s ním. Je docela možné, že cílem toho útoku není Deštná, ale my, a kdybychom šli do vesnice, abychom ji varovali, nemuseli bychom se stihnout vrátit, a proti někomu, kdo byl schopen porazit strýce, nemáme žádnou šanci. Zůstaneme tady. Zetsu, ty jdi sledovat, jak se bude vyvíjet útok, a o všem nás budeš informovat, Karin, ty sleduj, jestli se některý z nepřátel nedostane příliš blízko k úkrytu, konec konců jsme na území nepřítele. Yami, my budeme pokračovat v tréninku, musíme co nejvíc zesílit." rozkázal Kurai, a vracel se s Yamim zpět do tréninkové místnosti.
"Tomu to teda pálí. Nikdy jsem neviděla dítě, které by bylo v pěti letech natolik inteligentní. Itami-sama, vy jste ty děti musel učit hodně tvrdě, aby takhle rychle vyspěly." pomyslela si Karin.

"Ten den utekl mnohem rychleji, než jsem předpokládal. Támhle už je území Země Deště." Sasuke stál na vrcholku stromu, a díval se směrem na západ, až za hranici lesa, kde se po obloze hnaly černé mraky, a zem byla nasáklá vodou z neustálého deště, který v těchto končinách nikdy neustával.
"Tak je to tady, Sasuke. Teď už se to nedá zastavit. Budeme doufat, že během tohoto dne nepřijde na zmar mnoho životů." mladík vedle něj sledoval stejnou oblast, jako poslední Uchiha.
"S tebou ve vedení útoku nebudou ztráty téměř žádné že, Konoha no Tensai Senryaku (génius strategie), Naro Shikamaru." otočil se na svého přítele Sasuke, a pousmál se.
"To doufám. Vůbec se mi nechce vést tenhle otravný útok, ale co se dá dělat, že?"
"Sleduj, začíná vycházet slunce. Je čas." Sasuke zmizel.
"To jo." Shikamaru seskočil ze stromu na zem.
Po pár vteřinách se z lesa vyřítila veliká skupina shinobi mířící směrem ke Skryté Deštné.

"Konoha zaútočila z několika stran současně. Její armáda byla rozdělena na pět divizí, čtyři útočné, a jednu podpůrnou. První divizi a celé armádě velel hlavní taktik Skryté Listové, Nara Shikamaru, druhá divize byla pod vedením velitele ANBU, Uchihy Sasukeho, třetí velel Aburame Shino, čtvrtou vedla Hyuuga Hinata, a pátou podpůrnou vedla Haruno Sakura."
"Díky Zetsu, vidíš Yami, a ty jsi je chtěl varovat. Ani proti jednomu z těhle pěti bychom neměli sebemenší šanci. Pokračuj, Zetsu." otočil se na něj zpět Kurai.
"Konoha patrně věděla o tom, že jste byli spolu s Itamim-sama, a ještě před samotným vtrhnutím do vesnice jim předložila podmínky kapitulace. Měli se zříci svého boha, Uzumaki Itamiho, který před týdnem zemřel během útoku na Listovou, a vydat děti, které se s ním zdržovali."
"My jsme ale ve vesnici nebyli, takže druhý požadavek nebylo možné splnit. A navíc i během doby, kdy jsme ve vesnici pobývali, o nás vědělo jenom několik vyvolených, kteří by raději zemřeli, než aby o nás cokoli pověděli nepříteli."
"Konoha se patrně domnívala, že tím, že poví Deštné o smrti jejich boha, klesne ve vesnici morálka a bojový duch, a že se raději vzdají dobrovolně, aby nedošlo ke krveprolití. Převaha byla navíc asi pět ku jedné ve prospěch Konohy, a navíc velitelé divizí jen sami o sobě jsou na úrovni kagů. Deštná by proti nim neměla žádnou šanci."
"Co se stalo dál? Vzdala se vesnice?"
"Právě naopak, všichni vesničané se chopili zbraní, aby bránili své domovy, i když věděli, že nemají šanci na vítězství. Konoze ovšem poslali zprávu, že se vzdávají, ať vstoupí armáda do vesnice. Ovšem Nara Shikamaru tuto lest prohlédl, a nařídil, aby z vesnice okamžitě vyšli všichni shinobi, a vzdali se Konoze. Deštná jejich podmínce vyhověla. Poté se ze všech stran do vesnice nahrnuli shinobi z Konohy, a když byli všichni ve vesnici, zaútočili ze všech stran obyvatelé vesnice, muži, ženy, a dokonce i starci a děti, všichni se vrhli na vetřelce. Stejně tak shinobi z vesnice, kteří až do té doby předstírali, že se vzdávají, začali proti Konoze bojovat. V tu chvíli něco takového nikdo z útočníků nečekal. Jen díky brilantnímu vedení Nary Shikamara, a včasné pomoci podpůrné divize Haruno Sakury, která ošetřovala raněné, nebyly ztráty na straně Konohy vysoké."
"Podařilo se vesničanům útočníky vyhnat?" Yami napjatě poslouchal, co se bude dít dál.
"Yami, tohle není žádná pohádka, není možné, aby se vesničanům něco takového podařilo." okřikl svého mladšího bratra Kurai.
"Ne, Yami-sama, vesničanům se nepodařilo nepřítele porazit ani ho vytlačit z vesnice. Přestože ztráty na straně Konohy nebyly vysoké, v boji zemřela asi polovina veškerých obyvatel Amegakure no sato. Přeživší byli vesměs zranění, a tak se nakonec vesnice vzdala nepříteli."
"To není možné. Polovina vesnice byla vyvražděna Konohou. Nejprve nám zabili otce, zemřela kvůli nim matka, pak strýc, a teď i polovina naší vesnice! Nikdy Konoze neodpustím, nikdy! Zabiju každého obyvatele Konohy, kterého potkám, a nejen je, ale i jejich rodiny a přátele, prostě všechny. Nechám je poznat bolest, kterou nám způsobili, že Yami." otočil se na něj Kurai, ve kterém se vařila krev.
"Bráško, já nechci, aby kvůli nám lidé umírali, nechci zabíjet, ale také nechci, aby mi někdo zabíjel přátele." Yami se rozplakal.

„… všechny přeživší vesničany jsme přivedli na jedno místo, ale nikdo z nich nevěděl nic o těch děckách, které hledáme, a také nikdo z nich neměl rinnegan. Poté jsme začali s prohledáváním vesnice, ale nikde jsme už nikoho živého ani mrtvého nenašli. Pak jsme se konečně dostali do nejvyšší věže, která jako jedna z mála útoku odolala a nezřítila se. Tam jsme našli rozsáhlou knihovnu se svitky s technikami, o kterých jsem ani neslyšel, patrně to všechno byly kinjutsu. Ale také jsme narazili na pokoj, ve kterém byly postele pro tak asi šestileté děti, dále oblečení pro ně, a také fotografie Peina, Konan, a také nějakých dvou malých chlapečků, což znamená, žes měl pravdu a ty děti tady žily. Navíc každé z fotografie lze vyčíst, že každé z nich má rinnegan. Nikde ve vesnici jsme je ovšem nenašli. Sakuře se poté konečně podařilo vyléčit jednoho ze starších, kteří přežili útok, a Sasuke využil Tsukuyomi, a ve vzpomínkách toho muže zjistil, že ti dva odešli z vesnice před necelým týdnem, den po útoku Itamiho. Jejich nynější poloha je neznámá. To znamená, že primárního cíle útoku jsme nedosáhli, jediné, co se nám podařilo, bylo vyhladit polovinu vesnice, a potvrdit tvou domněnku, že ti dva žijí." Naruto dočetl svitek, který právě přišel od Shikamara, ale v očích se mu zračila spíše zlost než spokojení.

O několik dní později
"Poslední jednotky Konohy konečně opustily Skrytou Deštnou. Ovšem od nynějška po dobu pěti let bude v čele vesnice Rada pěti, pět zástupců velkých národů, z každého jeden. Dále je vesnici po dobu šesti let zakázána účast na Chuuninské zkoušce, a až do odvolání budou všechny informace o své každém shinobim předávat velkým zemím. Dále bude ve vesnici stálá posádka složená z padesáti členů ANBU, z každé vesnice deseti, která bude dohlížet na dodržování těchto podmínek." skončil Zetsu.
"Takže se vesnice konečně vrací do normálu." oddechl si Yami.
"Nevrací, dokud tam budou členové jiných vesnic, Skrytá Deštná nebude v normálu. Ovšem proti velkým národům teď bojovat nemůžeme. Určitě po nás budou pátrat, jakmile bychom opustili úkryt, najdou nás. Budeme muset počkat, než se situace uklidní, a poté budeme moci začít jednat. Do té doby budeme pokračovat v tréninku. Pojď Yami, oba budeme muset hodně zesílit." Kurai kývnul na svého bratra, a ten ho následovat do vedlejší místnosti.
"Jestli budou sílit takovým tempem, tak z těch dětí jednou vyrostou zrůdy." pomyslela si Karin, a šla za chlapci dohlížet na jejich trénink.