Izimoto-Kapitola 1

„Ahoj rád bych vám vyprávěl příběh o chlapci jménem Izimoto. Všechno to začalo..“
Byl krásný den a celkem mladý Izimoto byl na procházce v docela velké vzdálenosti od Konohy. Neměl sladký život jak to děti slavných ninjů mívají. Byl často velmi osamělý a pro svůj nesmírný talent a původ i docela nenáviděný. Hledal jakýkoliv způsob jak se dostat z vesnice kamkoliv jinam... jenže kam by šel. Neměl by kam jít. Doufal že se mu jednoho dne namane příležitost k opuštění vesnice. Ale zpět k procházce. Když se takle procházel jak to často dělával nečekal že tahle procházka bude pro něj vyjímečná.
Všechno šlo jako obvykle až tu náhle uslyšel obrovský výbuch doprovázený hrozivým smíchem jenž naháněl husí kůži. Izi se lekl avšak řekl si že se pude podívat co se stalo. To co viděl mu doslova vyrazilo dech. Nechtělo se mu věřit vlastním očím. Spoustu mrtvých členů ANBU a mezi nimi muž v černém plášti ležící v jemu neznámém znaku se zabodnutou tyčí v hrudi. Zdálo se že je dobojováno proto se mladý Izi odhodlal jít blíž, když tu náhle ho cosi chytlo za nohu.
„Utíkej chlapče nebo tě taky dostanou“ Byl to jeden z ANBU, který asi mluvil z posledních sil a tak Izi bedlivě poslouchal co se chystá říct dál:„běž do vesnice a zděl co se tu stalo, že jsme byli napadeni muži z Akatsu....“ to bylo poslední na co se zmohl víc už nedokázal. Izi není hloupý a věděl že jde o Akatsuki když uviděl černý plášť s červenými mraky u ležícího muže, i k nim se chtěl dostat, ale měl takový pocit že teď není vhodná doba podávat si přihlášku tak se chvíli rozhlížel zda tu nejsou ještě další a pak se rozhodl začít utíkat směr vesnice. Když tu náhle si všiml jak ho začli obmotávat dvě ruce jakými si dráty. Začal panikařit ale nezmohl vůbec nic byl velmi silně svázán. Byl rád že může dýchat.
V tu ránu se před nim jako stín objevil muž s jakousi kuklou na hlavě šli mu vidět jen dvě zelené a hrozivě vypadající oči. Ještě jedna věc, které si Izi všiml je přeškrtnutá čelenka Skryté vodopádové. Samozřejmě i plášť, který nosí členové Akatsuki. Chvíli na sebe jen tak zírali až pak zakuklenec promluvil.
„Kvůli těm tvým blbým obřadům nás jednou odhalí Hidane..“ Muž kterého měl Izi za mrtvého se v pohodě zvedl a s úsměvem na tváři ze sebe vytáhl onu tyč.
„Víš co Kakuzu? Di do p*dele!“ Řekl svérázně onen muž jménem Hidan.„Taky ti nekecám do toho když potřebuješ někde nějaký prachy skrblíku.“ Kakuzu jen zavrčel a zase věnoval celou svojí pozornost Izimu.
„To teď nech bejt co uděláme s tímhle švábkem?“ Trochu povolil sevření a pokračoval:„Nějaké poslední přání prcku?“ Izimoto se uklidnil a řekl si že už stejně nemá co ztratit.
„Všiml jsem si vašich plášťů vy jste z Akatsuki že? Chci říct že pokud můžu mít poslední přání tak je to stát se členem Akatsuki. Nebudu vám na obtíž a dokážu vám že mám schopnosti se kterýma porazim nejednoho shinobiho. Pokud mě vemete můžete mi říct cokoliv a já to udělám, radši zemřu jako nukenin než žít v Konoze jako navždy nenáviděný.“
Po tomto proslovu je vidět že Kakuza toto děcko docela zaujalo, avšak Hidana trápilo něco jinýho a v tu chvíli byl pryč. Byl zpátky opravdu v mžiku a držěl pod krkem dalšího člena ANBU. Izi tušil co bude následovat, ale potvrdilo se mu to až po tom co řekl Kakuzu.
„Pokud chceš tedy jít s námi...zabij ho!“ Vyznělo to tak odporně z jeho úst navíc ďábelský smích vycházející z jeho úst naznačoval, že si nedělá srandu. Izi měl před sebou dilema, zabije člena ANBU a bude pokračovat v životě s těmito lidmy, nebo to neudělá a umře jak ten ANBU tak i on.... bylo to dilema ale nakonec se rozhodl.
„Pusť mě udělám to“ Řekl Izi velmi rázně, Kakuzu ho tedy s úsměvem na tváři (je li to vůbec tvář) a čekal co Izi udělá. Co se od něj čekalo to taky udělal. Složil potřebné pečetě a měl v ruce obrovskou bleskovou energii teď už v tom měl Kakuzu jasno, ovládá Raiton. Izi se jen nasměroval naproti ANBU a zařval:
„Chidori Senbon“! Anbu probodali jehličky s bleskovou chakrou. Okamžitá smrt byla jistá. Hidan se jen koukl na mrtvého člena ANBU pak jeho tělo zahodil, a už jen dodal:
„Ten kluk se mi líbí nemá strach zabíjet“ A dodal k tomu svůj velmi psychotický smích. Kakuzu jen přikývl.
„Dobrá tedy pojď s náma.“ Řekl Kakuzu a rozešel se jedním směrem a Hidan ho následoval. Na Iziho tváři se rozzářil úsměv, byl si vědom toho co udělal, ale stejně je rád a měl pocit že teď začíná úplně nové dobrodružství a tak se vydal napříč osudu po boku Kakuzu a Hidana.