Akatsuki Chronicles: Childhood of Itachi

Poprvé jsem si to všiml, když mi byly čtyři.

Cítil jsem, že mně šíleně přitahuje moje matka.

Cítil jsem se jako byla ta jedna v mém životě, že je mé světlo a poradenství ve tmě.

V tu chvíli jsem se přál, aby mě milovala, stejně jako jsem miloval já ji. Chtěl jsem jí, chtěl jsem .. se s ní oženit.

Ale pak mi to došlo.

Jak vidíte,nikdy jsem si nevzal mou matku! Konec konců, ona už patřila někomu jinému.

Už patřila mému otci.

Otec byl v spárech ďábla. Byl stelesnením zla. On byl ten, kterého jsem začal nenávidět a pohrdat ním.

On si už vzal jedinou ženu, s kterou jsem se chtěl vzít.

Ba*tard.

Cítil jsem velmi velkou zlobu k tomu muži. Proč si vůbec vzal mou matku? Chtěl, abych žil v bídě? Chtěl, aby jsem zemřel v zoufalství?

Bože, byl tak odporný člověk!

Chtěl jsem ho pryč. Kdyby tam nebyl, mohl jsem si vzít mou matku. Pokud by tam nebyl, mohl jsem ji mít pro sebe.

Můj otec měl jen tak nechat mou matku. Měl odejít, nebo onemocnět a zemřít. Ano, můj otec měl zemřít. Protože teprve pak bych byl schopen vzít si mou matku.

Ano, můj zatracený otec by měl zemřít, a to rychle.

A samozřejmě jsem se cítil povinen ho zabít sám, protože to byl nejrychlejší způsob, jak se ho zbavit.

Ale pak mi to došlo.

Myslel o někoho zabití..

O zabití mého otce!

Začal jsem se cítit provinile, ach tak provinile, jen protože jsem přemýšlel o zabití svého otce.

Ten muž, který měmiloval jako syna. Ten muž, který byl hrdý na všechno, co jsem dokázal. Ten muž, který stále ve mně věrí.

Cítil jsem se provinile.

Nemohl jsem vůbec spát, jíst a pít už vůbec ne. Já jsem pohrdal i myšlením, hoci jsou mé myšlenky na prvním místě.

Na konec jsem zamknul všechny své zakázané myšlenky hluboko v podvědomí mé mysli.Zamknul jsem všechny tyto špatné myšlenky.Zamknul jsem vinu, nenávist, lásku a trápení.Zatlačil jsem to všechno pryč.

A taky jsem zapomněl.

O několik let později..

Jsem zabil svého otce.

Důvod, proč jse v současnosti nikdy neusmívám?

Omylem jsem zabil taky svou matku.