NFFORPG - Kirigakure no Sato

Tenshi Wakiya, tým A

Stála tam se sklopenými oči a čekala, co na to řekne sensei. Dříve ovšem jednal Tako, který k ní šel. Cukla sebou, jakmile si všimla jeho výrazu, dokonce udělala pár kroků dozadu.
"T...t...tako-k...kun..." než stihla zvednout ruce v obranu, byla obejmuta. Nevěděla, co dělat. Byla tak překvapená Takovou reakcí vůči jeho výrazu, že ani objetí neopětovala.
"Vážně to je vaše sestřenice, sensei?" tohle zjištění jí šokovalo. Někdo jako sensei, nemohl být příbuzný s tou šílenou ženskou. Z šokovaného přešla do naštvaného, jak na kněžku, tak i na sebe.
"To nemyslíte vážně! Nebudu pokračovat, dokud se nezachrání Ryouko-sama!" vyštěkla na velekněžku. Nemohla věřit vlastním očím. Kvůli ní Ryouko unesli, kvůli jim oběma.
"A co bude, až zjistí, že vy jste ta kněžka?! No?!" obličej jí jen rudl zlostí, zlostí na sebe a na slova Seimori. Doufala, že jí někdo z týmu podpoří. Přece nemohli nechat Ryouko s tou šílenou ženskou a kdovíco s kým ještě.

Shima Yuki
Tým A
Přístav

Shima uposlechl rozkaz muže a vydal se ke kavárně. A však jakmile byl z jeho pohledu, potichu se proplížil až k obřímu stroji. Ještě o kousek popošel tak, aby byl všem z dohledu. Tam začal hledat něco čím by upoutal pozornost chlápka. A najednou našel kus kamenu.
„Takže," řekl si Shima potichu pro sebe, „teď se pokusím toho otravu vylákat sem. Pak ho zezadu bouchnu šutrem do hlavy. A jestli omdlí, prohledám ho. Možná u sebe bude mít něco užitečnýho. A pokud neomdlí, tak ho přetáhnu ještě jednou až dvakrát." Shima začal dělat menší rámus aby upoutal pozornost. Teď už jen čekal na příchod týpka, aby mohl provést svůj plán.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
„Kenshin-taichou je nyemocnej?“ zamrkala dívka.
Zelenovláska s kývnutím mladíka následovala a zamyšleně hleděla před sebe. Celé to bylo opravdu divné. Ty divné chodící postavy… mohly být produktem genjutsu? A co Rina? Osamělá dívka na ostrově, kterou mezi sebe přijala sama zvířata a která toho věděla až moc. Navíc ovládala chakru. A teď se tu objevil Tanami. Zamračila se.
„Mimochodem Tanyami-san?“ oslovila ho kunoichi. „Ty ses nějak vzdálil od skupiny-nyan? To tě tam nyechali takhle zraněného? Viděl ses s nimi a pak se strhl boj?“

Shima Yuki a vzducholoď

Vzducholoď mohl Shima zahlédnout už z dálky. Byla zaparkována mezi sklady a okolo ní se rozprostíral velký prostor, po němž běhali různí lidé zařizující poslední potřebné záležitosti. Shimy si jako první všiml vysoký muž věkem okolo čtyřicítky. Přeměřil si ho pohledem a pokusil se ho zařadit. Vzhledem k oblečení se ale jistě mohlo jednat o cestujícího.
„Zdravím,“ kývnul k němu. „Pokud jste naším zákazníkem, rád bych vás poslal támhle do kavárny. Odlétáme za chvíli a momentálně tu máme nějakou práci,“ sdělil mu. Nemluvil nepříjemně, ale rozhodně zněl, že svůj momentální čas potřebuje věnovat stroji, a ne zvědavým zákazníkům.
Kavárnu bylo vidět už z dálky. Šlo o drobný baráček a před ním zahrádka se stoly. U mnoha z nich seděli lidé různého věku, popíjeli kávu nebo čaj a četli si noviny.

Mise týmu A: Kněžka a démon

Chikage pomalu kývla a dál pozorovala práci medika. Věděla, že se tohle může stát. Jenže ji na to nemohlo nic připravit. A Ryouko byla pryč.
Mikayo se postavila a stiskla ruce v pěst. Informace od Bunchana byly dobré, ale kdo ví, za jak dlouho se pach ztratí. Navíc tihle lidé byli v zamazávání stop experti.
Kněžka zavřela oči a nechala se léčit. Nic však stále neříkala.
„Ta šílená ženská s těmi ledovými technikami je moje sestřenice,“ pokrčila rameny. Tenshi měla pravdu. Byla šílená. A s radostí se připojila k jejím bývalým týmovým kolegům. Jak je znala, budou určitě chtít zneužít kněžku k něčemu, co by mohlo ohrozit Kiri. Přesunula zrak k Takovi objímajícímu Tenshi. „Neomlouvej se, neměla jsi proti ní šanci. Musíme je ale najít, nebo…“
„To nebude třeba,“ promluvila konečně bělovláska a postavila se. Její pohled byl prázdný. „Ryouko byla jen návnada. To já jsem velekněžka. To já jsem Seimori. To na mně je obnovit pečeti. Mise není ohrožena,“ oznámila.

Miki Yuki
Tým C
Sklad a Samuraj
Dívka vše sledovala pěkně ukrytá. Ten chlap je pěkně sebevědomý. No ještě aby ne, když vlastně proti němu stojí děti. , pomyslela si. Byla stále ve střehu kdykoliv svým kolegům krýt záda. Chtěla by zaútočit, ale ještě jí nepřišlo vhodný, aby cizinec objevil kde se nachází. Hlavně buďte všichni opatrní. , probliklo dívce hlavou. Věděla, že každou chvíli se něco stane.

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi sledoval samuraja a na tvári sa mu pohrával úsmev, nejako bol zmierený s tým že je pre tím najmenej potrebný. Urobí všetko preto aby ochránil ostatných, patrilo to k jeho nevyspytateľnej povahe že robil veci ktoré len málokto pochopil. Postrehol kam ukazoval Isamu a mierne mu prikývol na súhlas. Nepremýšľal nad tým čo sa stane ďalej a spustil ruku s katany, samozrejme len naoko keďže chcel zistiť čo vymyslela Miki. Pozrel na Funa a pokrútil hlavou nad tým čo povedal ale aj tak si nemohol pomôcť a pousmial sa. Seiichi sklonil hlavu len na malú chvíľočku než sa pozrel na samuraja a jednoducho pokýval hlavou na znak toho že neustúpi. „Vy nikdy nepochopíte že je naša povinnosť tu byť a ak je možné ochrániť správcu“ vrátil ruku na rukoväť katany.

Tako Jahiro
Tým A

Nějakou chvilku trvalo, než se rána na Chikagině rameni zahojina a Tenshi si svoje probrání načasovala přesně na tento moment. Chlapec zrušil techniku mystické dlaně a než dívce stačil kdokoliv odpovědět, vykročil k ní. Díky zamračenému výrazu v jeho tváři, který tam zůstal od soustředění, to vypadalo, že jde dívku seřvat. Kráčel k ní rázným krokem, jako anděl zkázy, načež dívenku popadl do pevného obětí.
"Tohle už mi nikdy nedělej, rozumíš? Nikdy!" odsekával polohlasně a celý se třásl úlevou. Prakticky až nyní, když nebylo koho léčit, dokázal uvolnit své pocity a pustit je ven. Dobré dva okamžiky trvalo, že si uvědomil co vlastně dělá a Tenshi pustil.
"Ehm... promiň," hlesl tiše a vysadil si na rameno Bunchana. Byla to situace, kdy nedokázal kontrolovat své emoce a takové situace neměl rád. To by si profesionální shinobi neměl nikdy dovolit.

Shima Yuki, tým A
Kancelář mizukageho

Shima stál před kanceláří.
„Takže tohle je má první mise," řekl Shima a zamířil k východu „musím nasbírat informace o nějaké vzducholodi. Ta odlétá zítra v 10 hodin. Takže teď půjdu domů a tam se připravím se na tu misi. Možná zajdu do doja, ale to ještě uvidím. Tak či onak zítra vstanu tak cca okolo 7 abych se rozcvičil. Pak se nachomítnu na místo kde vzducholoď bude odlétat. Už tam se pokusím něco zjistit. A kdyby se něco zvrtlo můžu použít tu moji novou techniku. Docela mě zajímá jak bude probíhat nalodění. Budu si ale muset na sebe vzít nějaké formální oblečení abych zapadl. Svůj ninja oblek i s čelenkou si dám do kufru." Jakmile Shima dokončil myšlenku, vyšel ven. Rázným krokem vyrazil do sídla klanu Yuki, kde se pak připravoval na misi.
Další den pak vyrazil do přístavu, kde už začal sbírat nějaké informace.

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Trénink na ostří nože, Den 3

Kaiju sedí, teda skoro leží u svého stromu a sensei moc nevnímal. Sotva sledoval, co se děje kolem něj. Avšak, když uviděl hotové jídlo, navzdory svému vyčerpání se natáhl pro svoji porci. Chvíli na ní koukal, až mu z úst tekla slina. Polkl na prázdno a pustil se do jídla. Než si stačil uvědomit, co to vlastně jedl, nic už nebylo. Zbyla jen jedna kost, kterou ohlodal kompletně. Hodil kost do ohně a misku položil vedle sebe. zase se opřel o svůj kmen a čekal, co jim sensei poví dál.Jeho pohled se nezměnil ani po tom, co slyšel její projev. Čím byla víc tma, tím bylo pro Kaijua těžší udržet oči otevřené. Nevnímal detaily, jen obrysy. Zase se vrátil ke svému pohledu, který měl před večeří. Koukal nad oheň někam do dáli. Když ucítí v žebrech něco špičatého. Leknul se a trochu sebou škubnul. Když zjistil kdo do něj štouchnul, jen jí slej pohledem, ale nevěnoval moc pozornosti. Lehce ho to probralo a tak se podíval na zakuklence. Chvíli se na něj díval a sledoval jeho činy. Když něco hodil do ohně, Kaiju se lehce naklonil vpřed, aby lépe viděl co se stalo. Medic ovšem zmizel zpět na své místo a zakrýval si oči. Tomu ovšem nevěnoval pozornost a sledoval ohniště. Po chvíli si zakryl nos, kvůli smradu, jenž se vznášel z ohniště. Chvíli na to koukal, když uviděl jednonožku utíkat pryč. Otočil se zpět k ohništi a kouknul na zakuklence. Když se na něj díval, uviděl za ním něco proběhnout, něco co moc dobře znal.
,,Hibiki!" zakřičel Kaiju a jakoby nebyl unavený a rozeběhl se za ní. Proběhl kolem zakuklence a odstrčil ho stranou. Zastavil se u stromu kousek za ním a rozhlédl se. O strom dál viděl svoji sestřičku, jak sedí u stromu a ohlíží se.
,,Tohle není mise pro geniny. Tohle je minimálně pro Joniny. Musím se vrátit domu k bráškovi nebo tady umřu." říkala pořád dokola jeho sestřička. Chvíli na to nad Kaijuem na stromě stanul neznámý Jonin. Poznal ihned, že jde po jeho sestřičce a rozeběhl se k ní. Ovšem byl moc pomalý a nestihl to včas. Když tam doběhl, viděl jak Hibiki teče z břicha krev a ona se zhroutila k Zemi. Zvedl hlavu a o kousek dál viděl útočníka. Teď ho nechtěl pronásledovat, jen chtěl udržet Hibiki naživu. Sundal si bundu a snažil se ji ošetřit.
,,Pomóóc. Pomozte mi někdo. Moje sestřička umírá. Tak ku*** pomoc!:" Volal Kaiju s nadějí na pomoc. Bohužel nikdo nepřišel a sestřička po pár minutách mu umřela v náručí. On tomu nemohl uvěřit a tak tak seděl, Hibiki v náručích a slzy v očích.

Deri Hamushi
Kancelář mizukage
„Opravdu?“ pookřál Deri, když jeho rozpory chlapec zarazil a sám se o misi dobrovolně přihlásil.
„Ach jak jinak že? Přeci jen musíte dělat čest svému klanu, Shima-san!“ usmál se zářivě.
„Detaily tedy nechám na vás. Vzducholoď odlétá zítra v deset dopoledne, takže máte dost času na to se tam dostat včas, Shima-san. Naloďte se, zaznamenejte během letu vše podstatné a po přistání v Zemi pomerančů se setkejte s týmem A a předejte Mikayo-san vámi nasbírané údaje, ano? Šťastnou cestu!“ vychrlil na Shimu Deri instrukce dřív, než si o ně stihl bělovlásek sám pořádně říct, a rozloučil se s ním jedním dechem.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Fun Kotoshi
Tým C
Střet

Srdce mu div nevyskočilo z hrudi. Malému chlapci, stojícímu před kolosem. Před znamením moci a nezranitelnosti.
„Ty si nedáš pokoj co?!“ Fun se pokusil znervóznit svého obrněného nepřítele, ale vsadil by vlastní oči na to, že ho jeho přerývaný dech prozradil. Neviděl do hlavy svých přátel, a tak mohl jen doufat, že se ještě jeho záloha nedala na útěk.
Vlastně byl v tom momentě docela rád, že je slepý, protože si byl docela jistý, že by se jinak podíval na katanu na rameni samuraje a strach už by šel vyčíst z každé části jeho existence.
Přenesl váhu na zadní nohu, načež snížil těžiště a ve stejnou chvíli co přesunul špičky blíže k sobě roztočil svou trojdílnou hůl před sebou. Nevydal ani hlásku, jen poslouchal skřípání zbroje, která se k němu s jistotou blížila.
I když se bál nabroušené zbraně, nevěřil, že by s ní protivník byl schopen útočit příliš rychle. Úhel položení katany by lidem s normálním zrakem způsoboval potíže odhadnout její přesnou délku. Funova technika byla ale v tomhle ohledu celkem přesná. Když došel samuraj těsně na okraj svého dosahu, Fun se vyzdvihl na špičky a vyčkával na útok.

Shima Yuki
Tým A
Kancelář hokageho

Shima jen koukal jak se Deri pořád rozmíšlí zda mu misi dát či ne.
„Ty seš fakt pomatenec," řekl si sám pro sebe Shima „tak už se sakra rozhodni." Shimovi už došla trpělivost a tak co nejzdvořileji nahlas řekl:
„Chápu vaši nejistotu Deri-sama, ale já tuto misi zvládnu. Ať už se budu muset bít či ne, ať už to bude jakkoliv obtížné, já tuto misi dokončím. Aspoň zjistíte jaké mám schopnosti když pracuji sám. A slibuji že vás nezklamu, Deri-sama," řekl Shima a podíval se na muže se zelenými vlasy, čekajíc že mu dá tuto misi.

Tenshi Wakiya, tým A

Když se probrala, byl nad ní její tým. Chvíli se na ně dívala zmateně, než jí došlo, co všechno se stalo. V tu chvíli byla v sedě, zcela při smyslech.
"Ryouko-sama! Ona ji unesla! Ta ženská s těmi ledovými technikami! Byla šílená!" vychrlila na ně v jednom dechu, načež jí vyhrkly slzy, když si uvědomila, že vlastně to je jen a jen její chyba. To ona měla ochránit kněžku, místo toho se stal úplný opak. "Ja...ja...já to zpackala! Je to moje chyba! Moc se omlouvám, Chikage-sama, sensei...je mi to opravdu líto." otřela si slzy do rukávu a postavila se na nohy. Vzala si svoji výbavu a otočila se na tým. Popotáhla nosem a setřela rukávem další slzy. Nechtěla teď brečet, na to bude čas, až bude někde sama a nikdo jí neuvidí a neuslyší. Teď musela napravit své chyby.
"Co teď?" pípla k týmu a popotáhla.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Bedlivě Tanamimu naslouchal, načež odvrátil pohled a ponořil se na chvilku do vlastních myšlenek. Tohle byly rozhodně dobré zprávy, ale ta část o těch sochách a nepřáteli už tak přívětivě nezněla.
„Ať už to je jak chce, k té hoře se prostě musíme dostat co nejdřív! Kenshin se tam dříve či později určitě také ukáže. Nějaká nemoc ho přece neporazí!“ řekl nakonec a povzbudivě se na ostatní usmál.
„Pojďme!“ vybídl je a dal se opět do pohybu.
„Cos myslel tím soubojem na lodi, Tanami? Na nic takovýho si nevzpomínám...“ koukl přes rameno na mladíka bělovlásek a zamračeně se obrátil znovu před sebe. Před tou temnotou, co nastala, když je pohltilo moře, si vybavoval jen bouři a Kenshina stojícího na palubě a-
Renjiro vytřeštil oči a jeho zorničky se zúžily. Tehdy měl pocit, že viděl, jak na nebi něco... někdo levituje, ale myslel si, že se mu to tehdy jen zdálo...!

Deri Hamushi
Kancelář mizukage
Zaklepání na dveře Deri nejprve málem ani nezaregistroval. Tak moc zabraný byl do hlášení aktuálních stavů zbraňových skladů. Nakonec se k jeho mozku ale přeci jen zpráva od uší donesla a prudce vzhlédl a vyzval dotyčného za dveřmi ke vstupu.
Bělovlásek, který před ním stanul a představil se jako Shima Yuki, mu připomněl, že byly dnes vlastně na akademii opět maturity. Jak jen ten čas letěl.
„Gratuluji!“ usmál se na mladíka zelenovlasý mužík srdečně.
„Byl jste přiřazen do týmu A, který je teď-“ spustil Deri, ale než dořekl, zarazil se.
„Na misi v Zemi Pomerančů...“ dokončil větu po menší odmlce.
„Kam vás samozřejmě poslat nemohu, Shima-san. Ne ne ne, to by bylo pro čerstvého genina příliš nebezpečné, nehledě na váš původ. Na druhou stranu někdo jako vy by mohl snadno získat data o tom novém prototypu vzducholodě, který bude v blízké době vyplouvat z hlavního města. Snadněji, než očividný revizor nebo jounin, že-? Ne ne ne ne! Nepřipadá v úvahu! Na to byste si beztak určitě netroufl, že, Shima-san?“ zvažoval Deri možnosti, které na střídačku zavrhoval a opět se k ním vracel. Sledoval tím snad něco?

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
Bunchan se okamžitě rozběhl k Tenshi a pokusil se jí zabránit v bodání se, ale neměl sebemenší šanci. Panika byla silný nepřítel, při níž dokázal člověk vyvinout téměř nadlidskou sílu. To bylo také poprvé, co mu přišlo vhod, že jeho životním partnerem byl zrovna Tako. Naučil se tak o lidském těle mnohem více, než by kdy chtěl a mohl se tak ujistit, že rány, které si udělala dívka kunaiem, nejsou smrtelné. Smrtelná pro dívku byla krev, která jí mohla ucpat dýchací cesty a tak jí Bunchan natočil hlavu tak, aby krev odtékala z úst ven. To, že ji Chikage vzala do náručí nevadilo a prasátko se ji pokusilo instruovat, jak ji má držet hlavu. Bylo těžké pokoušet se o znakouvou řeč s paznehty. To jediné také stihl, než se přiřítili Tako s Mikayo.
"Oink, Oink!" Spustil naléhavě k Takovy, který přiběhl jako poslední. Jeho výraz, když uviděl Tenshi na zemi a zakrvácenou Chikage. Tako první došel k Chikage a prohlédl její ránu. Nebylo to nic nenapravitelného a chlapec to tak i vyhodnotil.
"Pevně si to stiskněte. Zachvilku jsem u vás," zavelel a poklekl k Tenshi. Jeho hlas byl rázem jiný. Vážný a autoritativní.
"Přepadla je Kunoichi s ledovýma technikama. Tenshi proti ní neměla žádnou šanci. Unesla nezraněnou Ryouko, Bunchan ale má její pachovou stopu," informoval Mikayo, když prohlížel Tenshino zranění. Jen co však přiložil ruce k jejímu hrdlu a aktivoval léčivou techniku, ztichl a všechno své soustředění směřoval na léčbu. Naštěstí to nebylo nic vážného a po chvilce se přesunul k Chikage, kterou donutil usednout. Její rána byla jednoznačně horší, ale rány na krku měli vždy prioritu.
"Teď se nehýbejte. Bude to možná svědit," instruoval jí, ale místo svědění přišlo jen teplo, které zahánělo bolest. Od prvního pohledu bylo poznat, že se pro léčení narodil. V jeho věku ovládal Shousen na této úrovni málokdo. Kdyby si Tako zvolil cestu lékaře, byl by slavil úspěchy. On si však zvolil cestu meče. Cestu, která byla trnitější a náročnější a málokdy končila dobře.

Tým G - Ztracený ostrov

Tanami, Makura Yuki
"Asi máš recht," zasmála se omluvně Makura a podrbala se na zátylku. To zasmátí z ní zázračným způsobem shodilo, alespoň na okamžik, strach i stres a ona mohla fungovat normálně.
"Přežilo jen pár námořníků a Kenshin. Kenshin na tom byl ale zle. Netuším co mu je, ale nejspíše si to přivezl sebou, než aby ho zranil ten souboj na lodi a zatajil nám to," vyprávěl a Makura hltala každé jeho slovo. Když zmínil Kenshinovo nemoc, rozšířili se jí oči a ukázala prstem na Renjira, jako kdyby si na něco vzpoměla.
"Mě připadal chvílema divnej, ale myslela jsem, že mu jen nesvěčí moře," vyhrkla než se stačila zarazit a rychle si dala ruku před ústa, "promiň, pokračuj."
"U té hory máme sraz, ať už vás najdu, nebo ne. Zejtra v poledne. Jak ale padla tahle tma, netuším jak zjistíme čas," ušklíbl se bezradně. Na další Renjirovu otázku přikývl.
"Nejsem si úplně jistej co byli zač. Zdálo se mi, že to jsou sochy, ale byli tak lidské, že opravdu nevím. Raději bych věřil tomu, že to bylo jen néjaké dotonové brnění, ale... ," pokrčil nejistě rameny a nechal větu nedokončenou.

Mise týmu A: Kněžka a démon

„Tenshi!“ vykřikla Chikage a přiklekla k dívce, která omdlela. Dívka se sice zbavila ledu, ale při panickém záchvatu se místy pořezala na tváři. Nebyla to těžká zranění, ale bylo možné, že jí zůstane minimálně jedna jizva.
„Tenshi!“ vykřikla v tu samou chvíli Mikayo stejně jako Tako a díky nastalé situaci si ani nevšimla, jak ji mladík oslovil. Vrhla se společně s ním za výkřikem kněžky. Obě našli uprostřed drobné mýtiny. Tenshi byla v bezvědomí a Chikage ji svírala v náruči. Stihla ji zachytit, než upadla na zem.
„Ďas to!“ vykřikla a přiklekla k oběma. „Tenshi! Tenshi!“ převzala si dívku od kněžky a přiložila jí ruce ke krkavici. Naštěstí žila. „Kde je Ryouko?“ vyhrkla další otázku hned vzápětí, zatímco kunoichi položila na zem. „Tako, vyleč ji!“
Chikage je sledovala roztřeseným pohledem a nebyla schopna odpovědi.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
„Kenshin-taichou žije-nyan?!“ vyhrkla Yui překvapeně nastejno s Renjirem a v hlase jí zazněla radost. Makura se vložila do rozhovoru a zelenovláska se roztržitě usmála. „No tak, Makuchan, jednya divnyá věc po druhý. Ti duchové mohli bejt taky klidně halucinyace, nye? Genjutsu!“
Hned se obrátila na jejich nový zdroj informací a přidala pár svých otázek. „Kolik jich bylo-nyan? Nyak vypadali? Kdo všechnyo… přežil?“

Isamu Kenji
Tým C
Samurajovo (z)bušidó

Chlapec, kterému v tu chvíli kmitala bránice sem tam, se rozhlížel po místnosti. Jeho kunai visící na trámu by mohl být určitou záchranou. Jen doufat, že není ninja, nebo někdo kdo by to prokoukl... Správce skoro sípavým hlasem neustále bodal bolestivým, ale už ne tak beznadějným pohledem na Isamua, přestože se jeho přivřeným očím a pobledlé tváři říkat "pohled" nedalo. "Chlapče...," zamumlal muž slabým hlasem, rozpláclý mezi bednami, které tvořily takovou ochranu před návštěvníkem skladu. Nebylo to příliš slyšet, ale Isamu na raněného ukázal gesto, že má být potichu. Co tu může samurai chtít? Na zloděje nevypadá, k čemu by mu to vůbec bylo? I když by mohl zbraně pašovat...
Černovlasý kluk se proplazil za bednami tak, že stál ve slepém úhlu samurajovy výzbroje, tedy i jeho helmy. Opatrně vystrčil hlavu a ukázal na skupinu beden tak střídmo, aby ho viděli i ostatní. Byl připraven hodit kunai na trám, vedle kterého stál válečník, přímo na druhý kunai na provázku, pověšený na hřebíku.

Shima Yuki
Shima to dokázal. Měl celou akademii za sebou a v ruce držel už jen svou čelenku. Takže už měl jen jednu povinnost. A to zajít do kanceláře Mizukageho, aby zjistil, s kým bude v týmu a kdo bude jeho sensei. Shima se pomalu procházel a díval se okolo sebe. Až teď si uvědomoval, že je na začátku opravdu dlouhé a hodně bolestivé cesty k tomu, aby všem dokázal jak je silný. Najednou se však zastavil.
„Já vám ukážu,“ řekl Shima s úsměvem „já vám ukážu, co dokážu. Já jsem Shima Yuki a tohle je moje cesta dlážděná ledem!!!“ tohle Shima už hodně nahlas zařval. A však už nemohl dlouho otálet, proto rychle zamířil ke kanceláři Mizukage.
Jakmile tam dorazil, jenom nervózně stál před kanceláří. Uvědomoval si, že jakmile zaklepe, začne jeho cesta. A tak bez dalšího otálení zaklepal a čekal, kdy bude moct vstoupit. Jakmile uslyšel rozkaz ke vstupu, vešel dovnitř a představil se.

Tenshi Wakiya, tým A

Zklamala. Tak strašně moc zklamala svůj tým a kněžku. Teď tu ležela na zemi, políbena a bez jakéhokoli úspěchu. V očích se jí zračila panika, zrovna v tomhle případě by potřebovala si uchovat klid, ale nemohla. Jak by vlastně to dokázala? Dusila se a pokazila misi. Překulila se a sedla si na paty, přičemž vzala do ruky kunai a bodla do ledu na jejím obličeji. Z očích se jí kanuly slzy a dívka nepřestávala bodat do ledu. Snažila se udělat aspoň malinkou dírku, aby se mohla nadechnout. Před očima se jí začaly tvořit mžitky, na zem padaly kapky slz ale i krve. Nechtěla zemřít, ne tady, ne teď. Ještě stále nic nedokázala. Chtěla o pár centimetrů vyrůst, poznat nové končiny světa a další věci. Ovšem panika byla mocný nepřítel, který ji odmítal pustit z náruče. Mála dírka se jí povedla sice vytvořit na úkor rankám na jejím obličeji, ale přišla pozdě. Tenshi pohlédla na Bunchana, pokusila se usmát a padla k zemi.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Cesta pralesem byla náročná a děsivá, ale naštěstí ne nemožná.
Renjiro se začínal modlit, aby konečně někdo rozsvítil a zapnul zase zvuk, protože tohle bylo ubíjející. Se zvukem mu vyhověl zanedlouho Tanami.
„Kenshin žije!?“ zastavil se bělovlásek a prudce se otočil, „kde je!? Je v pořádku!?“ začal se okamžitě ptát. Tanami se ale netvářil zrovna klidně, a tak se bělovlásek donutil uklidnit, vydechl a zase se nadechl.
„Ta žena co tě ošetřila je zdejší a je dost zvláštní. Podezírám ji, že je to bývalá kunoichi a nebo alespoň někdo, kdo ví jak používat chakru. Jinak si ty věci okolo ní nedovedu vysvětlit... A to, kam jdeme, je ta sopka. Podle všeho tam najdeme naši ztracenou výpravu,“ vysvětlil mladíkovi stručně Renjiro, načež se krátce odmlčel a zvážněl, jak jen to ještě šlo.
„Ty jsi ale mluvil o nepřátelích, Tanami...?“ zamračil se, nechávaje zatím Makuřino zděšení bez poznámek.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tým C
starý sklad

Jeho suchý úšklebek na rtech vidět nemohli, poněvadž tmavě zelené menpo s vyceněnými zuby zahalovalo téměř celou jeho tvář. I tak však mohli geninové uslyšet pobavené odfrknutí sebejistého a bitvami zoceleného veterána. „Tak jo, jak chcete,“ pravil prostě a pomalým tempem vykročil přesně naproti ležícímu „správci“, nedbaje jeho statečných ochránců. Svou zbraň měl stále opřenou přes mohutná ramena a nevypadalo to, že by se vůbec chtěl zdržovat útočením na děti… tedy pokud mu k tomu nedají dobrý důvod.

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 3

Mia si ryby zobrala a na jej poznámku som sa len sebavedomo usmial. Potom som sa usadil a obzeral sa okolo. Kaiju vyzeral, že za chvíľu zomrie, Satsuki vyzerala mimoriadne obyčajne a Ieyasu sa práve vrátil z niekadial z lesa. Mia nám k rybe naložila aj niečo z tej stonožky, nad čím som len skrivil ústa.
Yare yare, to sa asi tej stonožke nevyhnem tak či tak... pomyslel som si. Potom som ale dostal geniálny nápad. Pustil som sa jednoducho do ryby. Sensei nám potom povedala, aby sme začali so strašidelnými historkami. Nad tým sa mi na tvári zjavil veľký úsmev.
Haha! Mám také historky, že sa z toho všetci po... z myšlienky ma vyrušil Ieyasu. Vraj nepozná žiadne, ale dokáže nás vydesiť iným spôsobom. Nad tým som iba zvedavo pozdvihol obočie.
Čo má za lubom? Ukáže nám svoje nahé fotky? pozorne som sledoval čo sa bude diať. Mia z toho tiež nebola veľmi nadšená, ale nebola by to ona ak by sa Ieyasuom nenechala k stávke vyprovokovať. Nespúšťal som z neho oči. On iba potichu vstal, došiel si k taške a niečo z nej vytiahol a znova si sadol. Nasadil si masku a v tom momente som zbystrel. Do ohňa náhle niečo hodil a odtiaľ začal stúpať dym.
,,NANI?!" zakričal som z celého hrdla a inštinktívne som odskočil z klády, na ktorej som sedel a tanier so stonožkou sa vysypal. Zakryl som si ústa rukou, a snažil sa nevdychovať to, čo z ohňa stúpalo a nemotorne som sa snažil utekať preč, po štyroch. Keď už som si bol takmer na 100% istý, že som z dosahu plynu, skryl som sa za strom. Tu som začal zhlboka dýchať.
Ten psychopat... Snažil sa nás otráviť! Ale prečo? A prečo práve teraz? Je to určite špión, preto stále nosí masku a čakal, kedy pôjdeme na ostrov, aby sme zmizli bez stopy! Predsa len tu niesú žiadni ľudia! Ano, je to tak! Blázon, ak si myslel, že ma dostane! moje myšlienkové pochody boli paranoidné. Čakal som pár chvíľ a snažil sa vymyslieť plán ako Ieyasua dostať. V tom som ale počul zvláštny zvuk. Ako by ku mne niekto hovoril. Otočil som sa a zistil som, že to ten strom, za ktorým som bol skrytý. Od zaskočenia som padol na zem a vytreštil oči.
,,Yuriiii, ničil si mojich bratov, stromy, so svojim ohňom, priprav saaaa... NA SMRRRRŤ," zakričal strom a pomaly sa blížil ku mne.
To nie je dobre, Ieyasu na svoju stranu zrekrútoval aj stromy!" pomyslel som si, nemotorne som sa zdvihol a začal som utekať, smerom späť k táboru.
Teraz existuje iba jedna vec, ktorú môžem spraviť! Dostať Ieyasua a vrátiť sa s ním späť do dediny!

Miki Yuki
Tým C
Boj s tajemným samurajem?
Zanedlouho do místnosti vkročila tajemná osoba v samurajském brnění. A sakra s ním určitě nebude zrovna lehký bojovat, proběhlo Miki hlavou jakmile si toho člověka prohlédla. To jeho brnění musí mít nějakou slabinu. Má toho na sobě celkem dost a musí to být i těžké. Určitě mu to musí zabraňovat k větším pohybům to může být pro nás plus.,přemýšlela dívka v duchu. Složila jednoduché pečetě a vytvořila ještě jednoho klona, jelikož byla dobře schovaná udělala to bez povšimnutí.
Poslala toho klona o kus dál, aby případně mohla zasáhnout i z jiného místa. Byla v pohotovosti a kdykoliv na cokoliv připravená. Sice své nové kolegy v týmu moc nezná, ale nedopustí aby se někomu něco stalo.
Samuraj je jen jeden či dva kroky od pasti co v rychlosti v místnosti nalíčila.

Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
Tako v poslední vteřině přerušil svůj plán na dokončení techniky Senpu, uchopil meč reverzním držením a jako na trnkách začal chodit v malém kruhu a v očekávání dalšího útoku se rozhlížel kolem. Jak už dávno pochopil, zdálo se skoro každému sinobimu, jako nejlepší, útočit do zad. Ono to také vypadalo, pokud ale nepřihlédneme k faktu, že takové místo je nejočekávanějším. To celkem ztrácelo onomu útoku na zákeřnosti. A to Tako věděl. Očekávaný útok však nepřišel. Místě něho zasvítila světlice a dva kouřové body od obou protivníků naznačili, že prozatím zvolili ústup. Chlapec lehce vyvalil oči, když si uvědomil, co by mohlo mít ústup za následek, protože to rozhodně nebyli jeho šermířské schopnosti. Hioshi měl celkem navrch a Tako si nebyl jistý, jestli by na něj stačil. Muselo to znamenat, že se Tenshi a kněžkám přihodilo něco špatného. Stále si ale nebyl na sto procent jistý, jestli to na něj jeho nepřítel jen nehraje. Strach o kamarádku byl však silnější, než opatrnost a tak vyběhl směrem, kam předtím dívky zmizeli. A přesně tam, odkud byla světlice odpálena.
"Mikayo! Tenshi!" Vykřikl směrem ke své sensei, což bylo nepochybně zbytečné, protože i ona musela situaci pochopit. Možná ještě dříve než on sám. Tako nechápal, proč se každá mise, které se zůčastní, musí posrat. Jako kdyby nestačilo, že má vlastní problémy v Kiri. Tako se hnal, jako o život a jen nevědomky svíral meč takovou silou, že mu zběleli klouby na rukou.

Mise týmu G: Ztracený ostrov

Rina stála nepohnutě a sledovala čtyři světelné body, jak mizí na okraji mýtiny. Tiše pokývala hlavou a zatvářila se, jako kdyby spolkla citron.
"Proč jim nejdeš pomoct?" Ozval se hlas u dívčiných nohou. Ze zdola na ni hleděla malá opička v letech a natáhla k ní svou dlouhou ruku.
"Dala jsem přece slib," odpověděla tiše a aniž by uhnula od světel pohledem, uchopila opičku za natahovanou ruku.
"Schovala jsi se před světem na pustém ostrově a stejně si tě svět našel. Osudu se nemůžeš bránit napořád," odtušila opička a ladně se vyhoupla na dívčina záda.
"Proč bych nemohla?" Odpověděla pohotově, ale v tónu jí zazněli pochybnosti.

Cesta mlčícím pralesem byla díky tmě docela náročná. Co chvíli, objevovali se ninjův v cestě všelijaké překážky, kdy těch jednoduchých, jako byli spadlé stromy, po malé bažinaté tůňky, ze kterých, jako kdyby hledělo tisíce očí. Nic se je však nesnažilo zastavit. Po jisté chvíli tichého pochodu to mlčení Tanami už nevydržel a zdržel skupinku na místě u spadlého stromu. Než však mohl promluvit, přišlo další zemětřesení a tak musel chvilku počkat, než přešlo.
"Nechce mi někdo vysvětlit co se tu děje? A kam vlastně jdeme? Kenshin mě poslal, abych vás našel, Místo vás sem ale našel jen nepřátele. Tak tak jsem vyvázl a najednou se probudil v úplný tmě, dostanu facku a najednou jste tady vy a hned někam pospícháte... ," chrlil ze sebe trochu zmateně Tanami a v jeho hlase byla slyšet i lehká ukřivděnost. Makura jen vyvalila oči a pohlédla z Yui na Renjira. "Těma nepřátelema si myslel duše zemřelých?" Optala se tiše a nyní to byl Tanami, kdo vyvalil své oči. Vypadalo to, jako kdyby soutěžili o to, kdo to dokáže lépe.

Ieyasu Kitabatake
Tým D

„Tohle tě nejspíš probudí, kamaráde,“ pomyslel si medik a zahleděl se na Kaijua. Deku si přehodil přes ramena – ostatně, neměl v plánu se zde obnažovat – a vstal. Jehličí na zemi sice příliš tepelně neizolovalo, ale na bosé plosky nohou působilo až zvláštně příjemně. Klidným krokem dokráčel až ke svému přístřešku a popadl svou brašnu.
Když se vrátil k ohni, všichni už jistojistě netrpělivě čekali na jeho skromné představení. V klidu si sednul na své původní místo a rukou zašmátral hned ve dvou kapsičkách a vytáhl z nich dva pečlivě smotané svitky.
Nechtěl, aby Mia namítala něco proti tomu, že promluvil, takže jen mlčky hodil dvojici svitků do ohně a sledoval, jak je nezkrotné oranžové plamínky začínají pohlcovat.
Asi tak na deset vteřin mohl tým D vidět opravdu vzácný jev – Ieyasu se usmíval. Byl to úsměv ryzí spokojenosti; úsměv člověka, který je neskutečně pyšný na svou práci. Deset vteřin. Deset vteřin se mohli tři geninové a jejich sensei dívat na usmívajícího se medika, než v ohni tlumeně zasyčelo a medik si bleskurychlým pohybem přitiskl svou plynovou masku k obličeji.
Plameny ohně se na zlomek vteřiny zbarvily do nachova a okolí tábora zahalil hnilobou páchnoucí fialový dým. To bylo ve chvíli, když už si Ieyasu v poklidu zakrýval oči svými brýlemi a upevňoval přezky masky.

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
Po její výzvě nastalo hrobové ticho,které Miu začínalo pomalu deptat čím dál víc.Slova se nakonec ujal Ieyasu,který se sice nepředvedl s příběhem,ale oznámil,že je schopný je vyděsit a to beze slov."O vyprávění strašidelných příběhů mám trochu jiné představy..."Začala trochu kysele Sršeň."Ale přeci jenom tady moc náročné publikum asi nebude,takže pokud to bude stát za to...směle do toho."Prohlížela si odmaskovaného mladíka s mírným náznakem zájmu,popravdě toho od něj moc nečekala,ale třeba překvapí.Ještě sjela pohledem zbytek skupiny a zastavila se u Kaijua,který po celou dobu koukal kamsi do dáli."Hej!"Obula se do něj a šťouchla do něj špičkou své šavle."Žádný spánek dokud ze sebe nevyklopíš nějaký dobrý horor!Tak si začni namáhat tu svojí mozkovnu a přitom dávej pozor tady na zakukl- ee no na Ieasua!A ty můžeš začít."Pokynula mladíkovi a zase se opřela o kořen.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui se po Makuřiných slovech zamračila. Bylo neuvěřitelné, jak rychle se Makura rozhodla Rině věřit. Na druhou stranu, když se nad tím zamyslela, i ona by se ještě nedávno chovala podobně. Jenže teď… teď se jí ta žena zdála podezřelá. „Myslím, že půjdeme sami-nyan,“ sdělila dívce jemně.
Zelenovláska se rozhlédla. Tohle bylo jak v nějakém špatném snu nebo ve filmu o apokalypse. Kdo ví, co na ně ve tmě čekalo. I ona měla strach, ale nepřipadala si, že by se jí ulevilo, kdyby šla Rina s nimi.
Při dutých ranách dívce stekla kapka po čele a hleděla tím směrem, dokud se z prachu opět nevynořila žena i s Tanamim.
Kunoichi mu lehce provinile zamávala a vzala si od pochodeň. „Um,“ kývla na Renjirovo povzbuzení. „Budeme v pořádku-nyan!“

Ieyasu Kitabatake
Tým D

Pozdvihnul obočí. Znal vůbec nějaký strašidelný příběh? A i kdyby ano, byl by schopný ho nějak poutavě podat? Jistě, v nemocnici už viděl leccos, ale Mia rozhodně neměla na mysli nějaký nechutný případ ze špitálu.
Zády se opřel o klikatý kořen nedalekého stromu, který si zemí probil cestu až k jejich ohni, aby se dostal do co možná nejpohodlnější pozice pro přemýšlení a dlaní si mimoděk promnul pečlivě oholenou tvář. Bylo opravdu zvláštní, jak zde v divočině zvládnou i takové maličkosti jako delší doba na osobní hygienu – způsobená vyčerpaností jeho kolegů a s ní spojenou nechutí podstupovat další cestu ke studánce – vylepšit náladu.
Valná většina jeho oblečení teď visela vypraná na dlouhém drátu mezi stromy – nechtěl, aby musel nadcházející trénink, při kterém se jistojistě zpotí, trávit obalený látkou překypující mořskou solí. Jen ta představa štípání a svědění ho donutila zavrtět se a poškrábat na zádech. Ostatní tato skutečnost asi příliš netrápila. Možná proto tedy nemuseli v tuto chvíli sedět u ohně jako Ieyasu pouze v podvlékacím tílku a jednoduchých kraťasech.
Vytáhl z baťohu teplejší z dvojice dek a pořádně se do ní zabalil. Ne že by snad přímo mrznul, ostatně, teplo sálající z táborového ohně bylo dostačující, ale nechtěl riskovat nachlazení. „No, jsem mizernej vypravěč. Nikdy ty příběhy nezvládnu správně podat,“ řekl a zachumlal se ještě hlouběji do své přikrývky. „Pokud ale máte zájem, klidně se vsadím, že vás zvládnu vyděsit jako nikdo jiný – a navíc to zvládnu v podstatě beze slov,“ prohodil do éteru a snažil se zachovat si ledově klidnou tvář, aby všichni kolem poznali, že to myslí smrtelně vážně. „Tak co? Nějaký zájemce o sázku?“

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
"S tvojím sebeovládáním..."Pronesla na půl úst Mia,mezitím co se snažila proniknout klackem přes krunýř svého úlovku."By s naším ohništěm shořel i celý náš tábor....a tohohle drobečka jsem našla támhle v křoví,jak si hoví na kusu dřeva,jako by se nemlžilo.Raději jsem ho vzala sem k ohni,ještě by ho mohlo v téhle nebezpečné jungli něco napadnout."Konečně se ji za hlasitého mlasknutí povedlo stonožku nabodnout a umístit nad oheň.Studenti se mezitím začali slézat k teplu ohně,a Yuri se dokonce vrátil s dalšími rybami."Muži činu se ale musí nechat,že alespoň něco uloví cheche."Zakřenila se Mia,vzala jednu z ryb a začala ji oškrabovat šupiny.
Po nějaké té chvíli přípravy byla večeře hotová a každý člen týmu D dostal po jedné rybě,kusu osmahlého krunýře plného bílého masa,které překvapivě chutnalo jako kuře a rýžové kořeněné placce z Miina svitku.Králíka a zbytek stonožky hodili společně s lesními plody a hrstí koření do otlučeného kotlíku a zavěsili nad oheň."Přípravy na snídani."Pronesla Mia a mlsně si olízla prsty potřísněné od omáčky.Chvíli bylo slyšet jen mlaskání strávníků a praskání plamenů,jak kosti dopadaly do ohně.Mia,ležérně opřená o kořeny blízkého stromu si s narůstající nevolí prohlížela unavenou zamlklou čtveřici."To vám ten trénink tak vyrazil dech,nebo dnešním geninům na akademii vrážejí při promocích klacky do zadku?Vypadáte jak banda promočených dikobrazů,kterým někdo ukradnul kadiboudu....pche dneska vám dám večer pokoj,tak co nějaký hovor?Vtipy?Hádky?HA!Už vím!Strašidelné historky!Každý malý pulec se rád bojí.Každý z vás nás před spaním oslní svým ultimátním hororovým příběhem a nekecejte,že žádný neznáte,jinak zítřek bude ten největší horor vašeho života!Stříbrnovláska se potměšile usmála spokojená sama se sebou a přehodila v sedě nohu přes nohu."No tak přestaňte čučet,jak kůly v plotě a začněte šup šup!Noc je krátká cheche."

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
„Hai,“ přikývl Renjiro a pousmál se, když se Rina vydala pro Tanamiho, načež se ohlédl na Makuru s Yui.
Modrovláska se evidetně blížila svému limitu a Renjiro jí to nezazlíval. Jen pro ni zároveň neměl zrovna moc slov útěchy. Rině nevěřil, tedy alespoň ne tolik, aby se jen díky její přítomnosti cítil v bezpečí před tím vším, co se tu dělo.
Znovu se otočil a zahleděl se do neproniknutelné tmy, která jejich malé místečko světla obemykala. Spolu s tím tichem to snad už víc nepřirozenější být nemohlo. Tyhle myšlenky byly hloupé, ale čím dál tím víc měl pocit, že se brzo přesvědčí, kolik pravdy je na té legendě o helmě, meči a rukavici...
„Yo,“ usmál se povzbudivě na Tanamiho Renjiro, když se s ním Rina vrátila a on se tvářil dokonale zmateně.
Poté si od ní vzal pochodně, zapálil je a rozdal je ostatním. Vůbec se mu nelíbilo, že budou v téhle tmě čtveřicí chodících žárovek, ale pokud neviděli na metr oni, pak nejspíš ani nikdo jiný.
A kromě toho už nemohli dál čekat. Museli něco udělat!
„Pojďme. Přijdeme na kloub tomu, co se tu děje, a vypadneme!“ přejel pohledem po trojici, kývl na znamení poděkování na Rinu a pak vykročil do tmy směr vulkán.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaiju Hisayo
team D
Ostrov

Trénink na ostří nože, Den 3.

Kaiju seděl na zemi, opírajíc se o strom. Neměl ani sílu něco říct, či se pohnout. Bezvládně se koukal jak ho jeho team opouští a nechávají ho tam sedět samotného. Neměl silu ani na to, aby měl hrubý obraz o čase a tak nevěděl, kolik je hodin a ani jak dlouho tam je sám. Rozhlédl se kolem sebe, když v tom uviděl jednu silnější větev, která by mohla udržet jeho váhu. Doplazil se k ní a s námahou se postavil pomocí stromu a opřel se o onu větev. Pomalu se rozešel směrem do vnitrozemí. Nemířil si to však ke studánce, ale do tábora. Věděl, že jakmile si opět sedne, už se nezvedne, dokud něco nesní a neodpočine si. Když došel do tábora, Tak Yuri Právě pokládal ryby na zem. Kaiju padl na zem u stromu, který byl jeho dobrý přítel na tomto ostrově. Seděl tam a bez jediného mrknutí hleděl směrem k ohni. Nedíval se ani jinam. Jeho zrak se upínal kousek nad oheň mezi stromy.